Shounen - ai povídky

4.

PS: Hledá se páníček!

„Brette copak něco slavíme?“ zeptá se potěšeně Kein. Za zády schovává červené růže.

„Ne ani ne,“ hluše řekne Brett a jde k němu. Přece mu neřekne o dnešním dni s Nikem. To mu nemůže udělat. Miluje ho. Jeho celého. Neví proč a jak, kdy to vzniklo a dnes byl  to naposledy. Tak uvařil. Rád pro Keina vaří.

„Tady pro tebe.“ Kein vytasí se s kytici a doufá, že nerudne. Brett je potěšeně vezme. Dřív by nejspíš takovou kytku dál nějaké ženě, ale je to takové mile gesto.  

„Děkuji jsi, tak pozorný...“ zašeptá a přitiskne se k němu. Kytice letí na zem a oni se políbí.  Ne nic mu neřekne. Byla to jen krátká epizodka nic jiného. Nic neřeknu. Vlastně se nic nestalo. Žádný Nik, žádné vyvrcholení. Je jen Kein. Jen Brett a jeho rty. Líbají se a nevšimnou si jak kytice končí pod jejich nohama a pak Brett zaječí „Hoří!“ vytrhne se mu a letí do kuchyně.

„Je  konec. Jídlo shořelo. Ještě, že to nezaregistrovali hasiči a sousedi.“ Povzdechne si nad zuhelnatělým jídlem, když zaslechnou jekot. Tak přece jen pozdě v noci je někdo vzhůru a pozoruje okna sousedů. Jak od nich ohavné!

„Brette za jak dlouho tu budou?“ Kein vytahne mobil a nalistuje číslo.

„Proč voláš a za jak dlouho? Nevím.“

„Volám pro jídlo a uprav se trochu. Nemám rád, když na tebe budou hladově koukat. Mohli by tě....“otevře dveře a dovnitř vpadne sorta v čele s hasičem se sekerkou.

„Prý tu hoří!“

„Ne jen kamarád spálil jídlo.“

„A co mělo být?“

„Kuře ala stroganov.“

„Tak dobrou chuť. Kluci jdeme, zas další kdo neumí vařit!“

„Zase? To je už třetí ženská za tenhle týden.“

„Houby to byl ch....“ zbytek zanikne v zavřených dveřích.

„Byl hezký,“ lakonicky poznamená Brett.

„Hezčí než já mon ami? A jsi hezká ženská?“ prohlédne si ho. Brett Keina lehce bouchne. Miluje jeho smích, jeho oči jak září  a jeho ani neví co, ale konečně našel co celou dobu hledal a nemohl najít. Zvláštní, že je to zrovna muž, ale láska je láska.

„Nevím. Co myslíš jsem hezký?“ zakrouží boky a vypne hruď. Kein se rozesměje, když zazvoní zvonek.

„Večeře se nám nese.“ Brett zvedne kytku a na stole ji roztřídí. Některé květiny vážně přežily ten Atiilův vpád v podobě hasičů třetího okrsku. Přivoní k růži, když na krku ucítí Keinovy rty a slabý dech. Přivře oči jak ho to lehké pohlazení vzruší.

„Brette?“

„Niku co zas a ne nechci, abys mi pomohl od mého problému. Své problémy zvládám naprosto uspokojivě a sám a  když ne tak Kein...“

„Nechceš si se mnou zajít do kina?“ přeruší ho líbezně Nik.

„K...kino?“ nechápavě vykoktá Brett.

„Jistě kino. To je taková budova, kde se promítají filmy a kde jíš...“

„Já vím co je to kino. A ne.“ Nik přimhouří oči. Ta Brettova tvrdohlavost s jakou odmíta to co je pro něho nejlepší ho začíná štvát.

„Přestanu na tebe útočit, když půjdeš se mnou. Jednou jedinkrát!“

„Beru!“ Nik se zachmuří a zavře dveře. Není nadšený tím jeho rychlým beru, ale po kině se všechno změní. Brett zřejmě nikdy neslyšel slovo vojenská strategie, protože by jinak na to přišel. Prostě Brett je naivní jak čerstvě narozené mimino. Jenže on je starý zkušený mazák a jednoduše vyhraje svou trofej. Pravda neučil se střílet, ale co je asi těžkého na tom zacilít, vystřelit a sejmout toho ptáka na rybníku? Nic. Jen mít flintu a on ji má. Potěšeně se olízne a vejde do své kanceláře. Dopisy má napsané a tak může si zahřešit. Páníček Brett... tedy až bude jeho páníčkem tak nebude moci. Přeci jen možná ta svoboda... ne kdepak. Na co to myslí!

„Keine miláčku, Clarence je tu!“

„Vypadni!“ vyštěkne naštvaně. „Přišel jsi mně na sto dolarů a kytka skončila stejně pod nohama hasičů!“

„Počkej jaka kytka?“ Kein zrudne.

„No za omluvu.. Brettovi.. víš .. to co...“ koktá ze sebe. Clarence vleze dovnitř. Snaží se rozluštit pocity svého budoucího páníčka. Je důležité, aby mu dokonale rozuměl, protože hodlá mu číst přání přímo z oči.

„Ty jsi tak laskavý. Kytičku pro přítele. Nemusel jsi mu nic nosit. Víš, že to nic nebylo. Jen trochu ulehčení tvých sta...“

„Sto dolarů a hasiči!“

„Jací hasiči?“ snad nespal s hasičema? Nevypadá na unaveného nebo ztrhaného a chodí docela v pohodě.  

„Brett spálil jídlo a ...“ Clarence se rozesměje.

„To snad ne. Víš přemýšlel jsi o tom klubu?“

„Ne a nech mně být. Mám...“ spolkne. Do toho mu nic není. Je mrzutější než lední medvěd na Sahaře. Ráno se probudil a zaspali oba a tak bez obvyklého pomazlení se mu špatně jelo, k tomu jeho krajta nechce jíst a k tomu Clarence s tím klubem v kterém se cítíl jako v zoo za mřížemi. Jen chyběl někdo kdo by mu házel krmení přes zeď na které visí cedule: Nekrmit zvířata! Ne klub nikdy v životě a kdyby náhodou bude tam hrát mumii.  V duchu spokojeně přikývne.

„Ty Keine?“

„Copak a co tady ještě děláš? Bože půl království za kafe.“

„Dobře donesu ti kafe, když se mnou půjdeš do kina.“

„Do Kina?“

„No ano. Na film. Nemohu ani nikam jít bez doprovodu. Nechce se mi. Je to jako být .... Keine prosííím.“

„Dobře a necháš mně pak být,“ přihodí ještě další kartu. Má rád poker.

„Dobře.“ Clarence vyjde z laboratoře a přitiskne se ke stěně. To nejhorší je za nim a pak už nic nebude bránit, aby byli spolu. Usměje se a jde pro kafe, které pijou jen zoufalci a návštěvnici, kteří jsou na univerzitě poprvé. Možná kdyby dali na to ceduli s nápisem: Pozor možnost popálení hrtanu, tak by se něco změnilo. 

„Kino,“ zamumlá Brett.

„Krásné, že a těch lidi!“ Brett si pomyslí co je na té šedivé krabici s neony a s velkým názvem Zkrocená hora tolik zajímavého a ty davy zvědavých lidi . Ještě hůř. Nejraději by se obrátil a odešel domu. Do útulného prostředí s Keinem po boku. Jenže slib je slib a tak tady stojí a dívá se na vřeštící puberťačky jak se chichotají a ukazují na dva kovboje. Bože bude to perný den korunovaný jeho odvahou a vyčerpáním. Jestli zkolabuje pošle Nikovi účet za nemocnici.

„Je tu horko a ty davy. Co jít někam jinam? Například Mc Donald?“

„No tak Brette! Přece nechceš zkazit mi můj  stý debut shlédnutí tohohle úžasného filmu. Znám ho nazpaměť a budu se ti moci věnovat.

„Jak věnovat?“ Brett se zarazí a zastaví. Nik do něho vrazí.

„Ehm věnovat? No jako koupím ti popcorn a colu!“

„Nemylíš to vážně, že budu jíst ten polystyrén tvářící se jako jídlo?!“

„Jistě že ano. Vždy to myslím vážně. Lístky mám a teď se postavíme do fronty na colu.“ Snad tu poblíž je Clarence. Rozhliží se, ale nikde ho nevidí. Ne a oddechne si. Suverénně se zavěsí do Bretta a zářivě se usměje. Brett si jen povzdechne a trpělivě čeká až dojdou na konec té úděsné fronty a prodavačka je obslouží s očima přilepenýma na ně dva.

Málem, že Nika neprobodla brčkem od coly, ale jemu je to jedno. Chce už mít od Nika klid. Začnínám asi stárnout, když se posadí dozadu do kina na měkké červené sedadlo a zívne. Stává se z něho pecivál. No je ženáč a možná se to stává každému. Lov na partnera skončil a on už nemá potřebu se honit za vytouženým partnerem. Odsune ruku Nika ze svého stehna a napije se té coly. Postaví ji do stojánku a čeká. Na jazyku má sladkou chuť. Nemá rád colu, ale Nik je... kamarád! Ano přesně tak a sekretářka k tomu! A umí napsat dopis klientovi bez chyby, což je velké plus.

„Proč na tohle Clarenci?“ Kein stojí před kinem a zoufale hledí před sebe. Ty schody čekající až po nich vyleze nahoru a budova ho spolkne jako dalších třista lidi do svého nechutně drahého objetí.

„Protože mi chybí jedno zhlédnutí do padesáti. Nik to viděl sotkrát. A je to hezký film. No řekni nejsou rozkošni?“

„Nejsou.“

„Cože?“

„Myslím ty lidi. Je jich tu plno a tamhle jsou studenti. Můžeš ode mně poodstoupit?“

„Proč?“

„Dobře dva profesoři na gay filmu? Co ti to říká?“

„Že se mají rádi?“ navrhne nadějně s psím pohledem.

„Ne, že je budou mít pod lupou a všichni to budou vědět. Bože proč jsem sliboval takovou pitomost!“

„No tak koupím ti popcorn.“

„Popcorn?“

„Jasně ty kuličky z kukuřice co chutnají jako sladký polystyrén,“ řekne s úsměvem Clarence a odstrčí nešetrně jednu holku co se přitiskla k páníčkovi. Bude mít hodně práce, aby ho ubránil před těmi mucholapkami a pak jsou tu ještě chlapi co vidí v páníčkoví potenciální kořist. Ne. On ho bude bránit do roztrhání těla  a i po té hrozné smrti je bude strašit po půlnoci na hřbitově.

„Dvakrát popcorn a colu!“ řekne a zamračí se, když vidí jak ta mladá holčina co ji kouká pupík a v nose má piercing očumuje nestydatě Keina. Jenže Kein s tím pramenem přes čelo a úchvatně zelenýma očima, je prostě k snědku. Nediví se a má chuť tu holčinu prohodit betonovým kvádrem.

„Tady!“ postaví před ně požadováné věci a Kein je klidně vezme do ruky. Zazírá na ty barevné kuličky. Naposled je jedl jako dítě a málem se jimi zabil, když při fotbale vykřikl Gól a jedna kulička mu zaskočila v krku. Bohužel ostatní jásali tak, že ho křisili už když byl modrý. Ale naštěstí byl tam kluk, který závodně plaval. Od té doby si váží plavců.

„Nad čím přemýšlíš?“

„Nad tím jak jsem se tou kukuřici málem zabil.“ Na nechápavý výraz Clarence  dořekne. „Dětství! Tak jdeme ať to máme za sebou.“

„Keine ten film je Mekkou všech gayů. Takže tvoje bude taky. Uvidíš jak budeš slintat.“ I když možná ne. Je hezčí než ti dva dohromady. Však s Brettem tvoří až moc zničující dvojici. Proto jak mu Nik vysvětlil se musejí rozdělit na dvě poloviny, aby mužská populace  světa měla klid a nebyla frustrovaná z toho jak vypadají.

Přijdou už když jsou titulky a rychle najdou své místa. Odevšad se hrnou na ně pohoršené pohledy, které je přibijejí za vyrušování ke zdi. Nakonec se usadí a Clarence se samozřejmostí se k němu přitulí. Koutkem oka zahlédne Nika s Brettem.

A finále Hledání páníčka se může rozjet!