Jdi na obsah Jdi na menu
 


2 část z cyklu Spirála smrti: Setkání

13. 12. 2006

                                                    Setkání

   „Kaii!?“ v hlase postavy v předklonu zní úžas.
   „Ravene!? Jak dlouho jsme se neviděli?“ pronese postava, která leží na zádech se zbraní v ruce a míří na Ravena. I Raven má zbraň, kterou míří na Kaie. Oba je drží pevně a ani se nezachvějí. 
  „Dva roky řekl bych. Neříkej mi, že jsi to ty koho jsem honil celý den po tom pitomém lese. Pár věci jsem se naučil.“ Raven zírá přes zbraň do šedých očí Kaie. Nikdy nedoufal, že ho ještě někdy potká a teď taková náhoda.
   „Nápodobně Ravene. Ty zvuky jelena v říjí mně skoro oklamaly. Kdybych si v poslední chvílí nevzpomněl, že je jaro a ne říjen tak je ze mně mrtvola.“ Přiznává Kai.
  „Však ta past s těmi větvemi nebyla špatná.“
  „Jak jsi se z ní dostal.“Kai mrzutě se vyptává. „Nikdo se z ní ještě nedostal.“
  „Tady spíš zapracovalo štěstí. „ Oba dva na sebe hledí. Kai se vpijí do jeho tmavomodrých oči a usuzuje co by mohl tak asi udělat. Vystřelí nebo nevystřelí.
  „Co myslíš, kdo bude mít větší poškození, když vystřelíme?“ chraptivě se zeptá Raven po dlouhých minutách mlčení a měření se. Kai pohlédne na jeho zbraň  kam míří. Přímo ehm na spodní část břicha.
  „Tak jo. Já to budu. Nechci jít s krvavým flekem domu. Ale ty „ uchechtne a podívá se na něho.“ Kai si prohlédne jeho pozici a znechuceně odfrkne.
  „Vzdávám to. Jednou jsem měl červené vlasy týden. Skoro jsem z toho šílel.“ Dívají se na sebe a mlčí. Kai vzpomíná na to jak to začalo.
  Před týdnem zahlédl, že se otevírá nová střelnice a to ho zaujalo. Musí někde cvičit a kondici nezískal jen tak. Takže zvedl sluchátko a zamluvil si na celou sobotu celou střelnici. Těšil se jak si zastřílí a hlavně projde lesem. Sám a nebude muset zabíjet. Jistě raději by měl nějakého sparrpartnera, ale nájemní vrazi většinou nemají přátele nebo partnery. Jenom buď klienty nebo oběti. Ale co aspoň vypadne z New Yorku a vyrazí do lesa. Zrovna je jaro a on se vrátil ze západního pobřeží. Dost špinavá práce. Ale i takové musí brát. Rozhlédne se po svém novém domě. Ještě zbývá hodně úprav, ale bude to stát za to. První co bude muset udělat tak vyměnit to velké sklo za neprůstřelné. Stojí u něho a dívá se na řeku. Má rád ten výhled a dost za něj zaplatil. Nebo by mohl vyjet na pobřeží. Jen tak. Nic nedělat a jen se projít. Nebo by mohl si někam vyjít. Anebo raději zůstane doma a něco si přečte. Nakonec skončil na pohovce sám s knížkou Kmotr. Vyjede si tam ve svém novém maserati na tu střelnici. Zálibně na něj vzpomíná u knihy a zároveň smutně vzpomíná na to svoje staré. Jeden gang mu ho ukradl a on ho vypátral bohužel už jen po dílech. To auto ne ten gang. Ale pomstil jsem se jim pěkně a vzpomíná na ten konkurenční gang, kterému zavolal. Řežba to byla pěkná, když si vzpomene na ty sanitky a policejní auta s hasičskými vozy. Jo pomsta je sladká moje autíčko, že. Nikdo, ale nikdo mi nebude brát to co je moje.
  Ráno se probudil na pohovce s knihou v ruce. Chvilku přemýšlel proč by dnes měl vstávat, ale potom jak byl zvyklý šel se sprchovat a cvičit. S lítosti si vzpomene na nedokončenou tělocvičnu dole v domě a potom hezky lehy sedy, kliky, dřepy. Potom rychle si udělá smaženici s chlebem a přečte noviny. V devět hodin už vyjíždí se svým černým maserati na střelnici. Počasí slibuje krásný den, ale on je oblečen do tmavých barev. Pustí si CD s Beetles. Dneska na ně má náladu. Ti by se určitě líbili Ravenovi. Docela často na něho myslí. Hlavně poslední dobou. Co asi dělá? zrovna v duchu si říká, když kolem něj prosviští červený kabriolet s pěknou černovláskou.
   Mává na něho. Je moc pěkná. Chvilku přemýšlí o dostaveníčku, ale nakonec zvítězí střelnice. A vůbec zrovna chodí s Adrianou a ta je docela žárlivá. Ne, ne hezky se bude dnes cvičit. Sviští silnici s dobrou náladou a jen se těší z krásného počasí a nic nedělaní. Po patnácti minutách odbočí na cestu a v zatáčce málem vjede  do zaparkovaného auta. Za brzdí v poslední chvíli. Oddechne si. Koutkem oka zaznamená značku auta. Porsche  a začne mu se plně věnovat. Moc pěkná stříbrná metalíza. Nádhera a obdivně se na něho podívá. Skoro, ale skoro se vyrovná jeho maserati. Vystoupí z auta a přejde k budově.
  „Dobrý den“pozdraví. „Mám tady na dnes zamluven prostor na jméno Jakobitz“ řekne příjemně.
  „Ehm!“ vyhrkne mladík za pultem. „Ale ..já počkejte to musel osel zvorat.“
  „Stalo se něco?“
  „No...“ se snaží z toho dostat“víte on nějak spletl a dnes pronajal to někomu jinému a ten dotyčný už je venku“ dostane to ze sebe celý šťastný, že je to za ním. Dívá se na Kaie před sebou a myslí na toho druhého, který je v lese. Jsou si tak podobný a přece odlišný.
  „Pronajal, ale já jedu až z New Yorku, abych se trochu pobavil, a vy mně řeknete , že mám jet pryč?“ Kai je rozzloben. Tolik se těšil.
  „No víte. A nechtěl byste s tým druhým chlápkem zahrát proti sobě?“
  „Proti sobě? To ho chcete hledat po celém lese?“ Nebyl by to špatný nápad. Jenže stejně ho dostane do hodiny.
  „Ale ne. Každý dostane vysílačku a my se s ním můžeme zkontaktovat. nevěřil byste kolik lidi i na tak malém území se ztratí. Amatéři“ odfrkne si pohrdlivě mladík. „Ale vy dva jste profesionálové.“
  „Profesionálové?“ Kai říká s otázkou v očích.
  „Jasan, kámo. To jak jste oblečení, celý prostor ve dne. Většinou chtějí hrát  v noci. A hlavně jak se pochybujte. Tiše s grácii, plavně jako kočky“ zasní se skoro.
  „Nejsem kámo, kamaráde a jak se jmenuješ?“
  „Thomas. Tak co bude s tou nabídkou?“ Thomas se zadívá na toho muže. Bývalý voják. Možná dokonce speciální jednotky, nebo někdo kdo se vyzná. Je nadšený. Dneska hned dva kdo se opravdu v tom vyznají a ne nějací městští panáci, kteří chtějí zažít dobrodružství a zahrát si rádo-by na otrlé vojáky.
  „Proč ne. Zkusíme to. Tak ho kontaktuj.“
  „Pane Chase?!“ Thomas bere vysílačku a volá někoho na druhé straně. Ozve se za praskání a řev. Bohužel není z toho moc rozumět. Thomas udělá omluvnou grimasu.
  „Pane Chasi je tady jeden muž a chtěl by s vámi si zahrát. Souhlasíte?“ Kai pobaven pozoruje výměnu. Zastaralé , ale spolehlivé vysílačky. Bohužel mají jednu chybu. Je mizerně přes ně rozumět.
  „Ne. Kdo to je? Jak vypadá?“
  „Je to profík“ ujišťuje ho Thomas. Nechápe proč by měl diktovat míry Kaie.
  „Profesionál???“ Ticho. Thomas pokrčí rameny.
  „Tak asi to nevyjde je mi lí...“
  „Tak dobře. Zahrajeme si. Jeden na jednoho. Pět střel. Do deseti večer. Ať to bere nebo nechá být.“ Thomas tlumočí podmínky.
  „Dobře. Proč ne.“ Kai jen uznale zvedne obočí. Přece jen bude zajímavý den. Thomas ho odvede dozadu a vyndá zbraně. Kvalita, pomyslí uznale Kai a bere si něco mezi puškou a pistoli.
  „Stejný výběr. Opravdu profící se nezapřou. „
  „On si vzal stejnou zbraň?“ podiví se Kai.
  „No jo. Říkal něco v tom smyslu, že lov je s tím zábavnější. „ Nechápu jak to myslel, ale je to fuk. Moc lidi si ty dvě zbraně neberou. Tady je ještě vysílačka. Samozřejmě Vás nebudeme volat. „ Kai si ji dá za pásek  Zbraň hodí na záda a vyrazí.
  „Fakt profesionál“ když vidí jak se rozběhl krátkým pružným krokem do lesa. Ani si nevšiml jak zmizel v stínech stromů. Tiše jak kočka. Thomas zaleze do budovy a přeje si, aby tam mohl být a pozorovat je.
  „Profesionál, pche“ řekne si Kai. Jenže po hodině mění názor a po dvou hodinách kdy málem skočil na toho jelena v říjí názor změnil názor úplně. Pozdě večer, kdy se honili po celém lese se pomalu oba blíží k polorozpadlé budově, perfektně naaranžované. I les jako by vycitíl,  že hra končí ztichne. Kai se pomalu plíží k budově a každý krok pečlivě proměřuje než se posune dopředu. Zastaví se a poslouchá okolní zvuky. Další krok a potom rychlé přeběhne a zalehne ke zdi budovy. Vklouzne do ní a poslouchá. Ticho. Ten druhý je dobrý, když i v takové budově je tak potichu, ale ne zas tak dobrý a všimne si malého stínu, který je trochu divný. Obejde to a zjistí malou pastičku. Uchechtne se. Je šikovný. Šine si podél stěny s připravenou zbraní. Zastaví se a napne všechny smysly. Má to. Zlatá intuice.       
    Netuší, že druhý dělá přesně to stejný.Oba pomalu se k sobě plíží. Krok za krokem. Každému zbývají po jedné střele. Musí zasáhnout přesně. Nesmí chybit. Jestli ano je mrtvý muž. V průběhu celého boje oba dva cítí vzrůstající respekt a úctu k tomu druhému. Zastaví se od sebe na deset metrů a oba cítí, že tato minuta rozhodne o všem. Stojí tiše a poslouchají všemi smysly.
  TEĎ. Oba dva bezhlesně vykřiknou a vrhnou se proti sobě. Už mačkají kohoutek, když v poslední vteřině zjišťuji, že přece jen nejsou si tak neznámi jak si mysleli.
  „Kaii?!“
  „Ravene?!“ Hledí na sebe a neodvažuji se dýchat natož pohnout prstem na spoušti.
  „Myslím, že na tři skloníme zbraně co tomu říkáš?“ Kai přikývne.
  „Raz, dva tři“ a zbraně pořád míří na sebe. Povzdechnou si. Pořád se na sebe dívají. Raven zamrká. „Tak jo lepší ty červené vlasy než tvůj flek“ a skloní svou zbraň. Kai se dost křečovitě usměje a skloní ji taky, ale pořád leží na zádech.
  „Ravene mně to nejde. Jak jsem držel tu zbraň tak mně chytila křeč. „Raven přistoupí blíž a podívá se na jeho nohu. Přejede ji rukou. Má ji napjatou.
  “Měl bys jíst více magnézia, víš.“ Sedí u něho na bobku a zamyšleně se na tu nohu dívá. 
  „Dop.. to je mi teď platné. Víš jak to bolí?“
  „Náhodou jo a tebe bude ještě víc.“ Rychle ji chytne a natáhne co ji může.
  „Ty idiote, imbecile vymydlená, krůto pitomá, kr...ehmm už to nebolí.“ Opatrně se zvedne.
  „Teda Kai ta krůta to bolelo, víš“ a chytne se za srdce. „Roztomilé nadávky. Kde na to chodíš?“ směje se tím chraptivým hlasem. Kai vzpomíná jak mu ten hlas po Jadranu chyběl.
  „Netušil, jsem, že tady zrovna budeš ty. Jdeme co ty na to. Jak jsi se tady objevil?“
  „Ale bydlím v New Yorku a když jsem viděl reklamu, tak jsem si řekl, že se trochu pobavím. Tak jsem zamluvil na celý den tenhle prostor. Byl jsem naštvaný, že mi sem chce vlézt nějaký amatér. Chystal jsem se ho rychle zbavit a potom si to užít. Netušil jsem, že se to vyvine v tak příjemnou hru.“
  „U mně je to na podobně. Neměl jsem co zrovna na práci. A moje přítelkyně měla hodně práce. Tak jsem tady a narazil na tebe. „ Oba jdou vedle sebe k budově.
  „Tak to porsche je tvoje. Vzpomínám si jak jsi mi o něm vyprávěl. Skoro jsem do něho narazil. Klídek je v pořádku“ když vidí jeho krve lačný výraz.
  „To jsem rád. Zrovna nedávno totiž skončilo moje autíčko na součástky.“ Raven se zachmuří vzpomínkou.
  „Neříkej!“ zvolá udiveně Kai. „Moje skončilo takhle před týdnem.“
  „Asi nějaký gang specializující se na jejich krádeže.“
  „Řekl bych bývalý gang. Dost mně to naštvalo, takže jsem...“ a pokrčí rameny. „Autíčko si pomstu zasloužilo.“
  „Měl jsem zrovna hodně práce na jihu země, jinak bych to tak nenechal. Tak ti za ně děkuji. Mohu tě pozvat na skleničku?“ Raven to pronese lhostejným hlasem, ale pátravě se na Kaie zadívá. Doufám, že ten gang neskončil kvůli autu na dně řeky, i když by si to zasloužil.
  „No moc nepiji, ale večeři bych bral. Neznáš náhodou tady dobrou restauraci? Nějak mně za tu dobu vyhládlo.“
  „Jasně. No není nic extra, ale vaří tam dobře.“ To už oba se blíží k budově s Thomasem uvnitř. Oba mlčky vejdou dovnitř, kde za pultem v pohodě spí Thomas s nohama na stole. Kai s Ravenem se na sebe podívají a rozesmějí se.
  „Mohli bychom sem častěji vyrazit, co ty na to Ravene. Mně se to líbilo.“
  „Souhlasím. A pojďme ho vzbudit.“ Odmlčí se a potom váhavě řekne. „Co tak na příští neděli? Zatím nic nemám a..“
  „Souhlasím. Momentálně chodím s jednou nádhernou kočkou, jenže taky je děsně žárlivá. Ale co, pokud nebudu mít práci tak přijdu. Mám hlad“ řekne, když mu zakručí. Raven se rozesměje.
  „Měl sis vzít něco k jídlu. „
  „Já vím, že jo.“
  „Vy se znáte?“ řekne Thomas protirajíc si oči. „Asi jsem si na chvilku zdříml. Jak se vám prostor líbil?“
  „Neznáme. Jen při té závěrečné přestřelce jsme se lépe poznali. A chtěli bychom si zamluvit stejně jako teď na neděli celý prostor. Půjde to?“
  „Tak to je super. Jasně, že to půjde. Sice tady mám nějakou skupinu, ale klidně ji vyhodím.“Thomas je nadšený, že ty dva opět uvidí.
  „Tak to perfektní. Jdeme Kenne, ne.“
  „Jasně...“ Kai zaváhá.
  „Chase. Chase Wildlife.“
  „No jasně. Mám tak mizernou paměť na jména“ ale oba vědí, že to není tím proč ho nedokázal oslovit. Prostě nevěděl jak se tady představil.
   „Je nádherné! „zvolá Raven a mazlivě přejede po jeho černém laku.
  „Tvoje taky. Když jsem přijel, tak jsem ho obdivoval.“ Kai je rád, že Ravenovi se jeho auto líbí. „Tak jedeme nebo ne. Musím něco snít.“ Oba nasednou do svých aut a vyjedou na silnici. Jedou za sebou a jak se uvolní místo tak se vyřítí vedle sebe. Zkoušejí svoje možnosti a možnosti svých aut. Směji se na sebe a v tu chvílí jsou dokonale šťastní a uvolnění. Nic je nezajímá kromě přednosti aut. Po půl hodince závodění skončí před malou restauraci.
  „Není nic moc, ale jídlo je dobré.“ Raven měl pravdu a oba si pochutnávají na pečených žebírkách. Vyprávějí si jako by to bylo včera co se naposled viděli. Jako by ty dva roky nic neznamenaly. Nakonec po jídle se skleničkami v rukou sedí proti sobě a mlčí. Neví co dál. Co by měli udělat v té chvílí?
  „Já.“ Raven si odkašle. Kai se na něho zkoumavě podívá. Taky neví jak to říct.
  „Já.“ Kai se odmlčí. Raven se na něho podívá s otázkou v očích. Oba si vzdychnou. Je to tak těžké. Otevřou ústa, ale když vidí, že ten druhý chce něco říct tak je zase zavřou.
 „Chci se zase s tebou vidět..chci s tebou vidět a „ oba se rozesmějou nad jejich dvoj proslovem.
 „Tady je moje číslo mobilu, Kai. „ Raven načmárá číslo na ubrousek a dá je Kaiovi. Ten vytáhne svůj a zapíše si ho. Potom zaváhá a přisune ho k Ravenovi. Ten si oddechne a zapíše si jeho číslo do svého mobilu. Na chvilku si myslel, že mu ho nedá, ale vše je dobře.
  „Kai co tvůj dům. Už ho máš?“ ozve se Raven a opře se o stůl lokty.
  „Mám. Jen je v přestavbě. No spíš tělocvična, bazének a některé věci musím dodělat.“ Nedodal už, že jde o poplašný systém, nerozbitné sklo, komoru pro zbraně a podobné věci. „Je tam šílený nepořádek, ale začíná se rýsovat.  A co ty?“
  „No už bydlím v podstatně větším. Ale zase dům nemusím mít. Jen musím dodělat kuchyň. Poslední dobou mám hodně práce a nemám na své koníčky čas. „
  „Mně to povídej. Nedávno jsem byl v Německu a předtím všude možně. Nesnáším cestování a zvlášť létání.“
  „Tak to já ne. Já zase rád cestují a dokonce vlastním licenci na malé motorové letadlo. Rád létám.“ Oba si vypráví další a další věci až do zavírací doby.
  „Tak dobrou noc a uvidíme se ne?“ řekne s napětím Kai.
  „Kaii, určitě. Víš“ řekne zamyšleně „opravdu jsi mi chyběl. Nechápu proč. Jsem zvyklý být sám. Musíme si někam vyrazit. Zítra si zavoláme co ty na to?“
  „Jsem moc rád. Určitě. A ještě něco“ zavolá už z auta. Raven se po něm otočí. „Taky jsi mi chyběl.“ Maserati vy startuje a Raven s úsměvem se za ním dívá. Je rád, že ho viděl. I když nebude to jednoduché a to nejen kvůli nim oběma, ale hlavně kvůli práci. Podívá se na hodinky. Jedenáct. Pozdě, ale Sylphiel určitě si na něho najde čas. Krásná sošná černovláska, která má ráda sex a jeho taky. A hlavně moc se nevyptává. Nasedne do porsche a vyrazí na nedomluvené rande. Jednou rukou vezme telefon a vyťuká její číslo. Ozve se rozespalý hlas.
  „Ano?“
  „Syl, neříkej, že jsi šla spát?“
  „Náhodou jo. Čekala jsem tě do jedenácti a nějak mně přemohl spánek. Přijedeš Chase? Tvoje Syl se bude moc těšit“ zavrní do telefonu.
  „Přece nemohu svoji kočičku zklamat. Za půl hodinky jsem tam.“ Raven položí telefon vedle sebe a spokojeně se zašklebí. Dnes byl jeho šťastný den. Dobře si zacvičil, viděl Kaie a nakonec má rande s krásnou Syl.
  Dneska byl dobrý den. Zacvičil si jak nikdy, viděl Ravena a nemusel poslouchat stížnosti Adriany. Teď pojede domu a udělá si horkou lázeň. Už, aby byl ten dům v pořádku, když se dívá na temná okna domů.
  „A sakra“ zakleje a zamračí se na něj, když uslyší zvonit svůj telefon. Nejraději by ho někdy zahodil do řeky. Nakonec ho zvedne.
  „Kde jsi? Mám pro tebe práci a pán ho neráčí zvednout.“ Kai se naštve.
  „Hele, měl bys mít na paměti kdo tě zaměstnává , ano?“ Ten druhý ztichne jako by si uvědomil s kým mluví.
  „Dobře. Mám práci v Chicagu. Jeden politik. Někdo chce, aby si čichal ke kytkám ze spodu a potom jedna žena. Tady nevím, řekl jsem jim, že si to musíš rozmyslet.“
  „Co je s ní?“
  „No chtějí jen ji nebezpečně zranit, aby si po ležela v nemocnici. Říkal jsem jim, že nic takového neděláš, ale trvali na tobě. Je to stálý klient.“
  „Stálý klient? Aha už vím. Mám s nimi smlouvu. No co se dá dělat. Řekni jim, že to udělám.“ Na druhé straně skoro bylo slyšet úleva, která z jeho zprostředkovatele spadla. „Pošli mi všechny údaje domu.“ Otevře dálkovým ovládáním garáž a vjede tam. Raven! Bude muset odložit jejich rande v lese na neurčitou. Škoda. Ale to Chicago a neví vlastně kde je to druhé místo mu zabere víc času než týden. Přípravy a to ostatní. Vezme telefon a potom si vzpomene, že vlastně ani neví co zrovna dělá. Nakonec ho vypne a zavolá mu ráno.
   Doma už ho čekají papíry s údaji. Politika zná. Je všeobecně známo, že bere úplatky a táhne to s mafii. Tak tentokrát opět zvítězí pravda. Ušklíbne se. Minule bohužel to na západním pobřeží bylo naopak. No jo takový je svět. Lepší nevystrkovat hlavu z písku.
  Moc pěkná zabručí a prohlíží si starší dámu z L.A. Herečka?? To ho zarazí. Většinou nebývají takové objednávky. Většinou fandové si chtějí svého idola zabít sami. Kam to ten svět spěje. Ale myslím, že průstřel a tady se zarazí. Kam vlastně by ji měl střelit. Je herečka a jizvy zůstanou ať chce nebo nebo ne. Plastická chirurgie sice zmůže všechno, ale... Prohlíží si její tělo. Tak jo stehno. Odloží materiály a jak má ve zvyku všechno ze sebe sundává a odhazuje po cestě do koupelny. Otevře dveře do koupelny a podívá se do zrcadla. Stále vypadá dobře. Žádné břicho, nic ochablého, sice pár jizev, ale to snad tak nevadí. Zachmuří se. Tak proč má tak pekelný výběr na ženy. Natočí vanu, přihodí sůl a ponoří se od vody. Trochu cítí ten natažený sval, ale voda odplavuje únavu a bolest. Jo není nad vodu si libuje. Opět se v myšlenkách vrací k ženám. Jsou tak zvědavé a nenasytné a dračice, jenže je má  tak rád. Lehnout si vedle nich, cítit jejich teplo a má rád sex se vším všudy. Má sice ne zrovna úctyhodnou práci, ale peněz dost. Když tak počítá tak jeho vztahy se stále zkracují. Nejdéle vydržel ten vztah se Sophii a to přesně, počítá, jedenáct měsíců a nějaké drobné. Potom mi mermomocí chtěla nasadit chomout a představit rodičům. Už vidí jak jim říká: Jsem nájemný vrah, ale Vaší dceru opravdu miluji. A to ještě byla z rodiny diplomatu. Nakonec přestane s tím a začne myslet o Ravenovi.
  Ten se zatím dívá do stropu ložnice v bytě Syl. Doslova si lebedí a automaticky hladí tělo vedle sebe. Konečně, že bych narazil na někoho kdo mně nebude chtít dostat do chomoutu, kdo nebude moc zvědavý. Možná mu ten vztah  konečně vydrží na delší dobu než na pár měsíců. Jeho nejkratší vztah trval týden. Byla moc užvaněna a všude strkala nos. Ale Syl.. to je něco jiného. Přitiskne se k ni blíž a políbí ji. Cítí jak se vzruší. Je sobota tak co. Zítra si trochu déle poleží. Začne ji líbat a odhrnuje pokrývku. Objeví se nahá štíhlá postava s pěknými ňadry. Něco zamumlá, ale protáhne se. Celé tělo se vypne a Raven potěšeně vnímá její hladké křivky. Položí na ni ruku a začíná ji hladit. Přitom ji začne líbat na ouško. Ví jak to má ráda. jemně ji probouzí a těší se z jejich reakcí na jeho ruce. Je opravdu krásná. Oči mu svítí žádosti a nejraději by to urychlil. Jenže z toho by bylo jen chvilkové potěšení a on má rád rafinované milování. Sice někdy ne, ale teď ano. Jeho ruka obejme její jedno ňadro a začne si s ním hrát. Ruku vystřídá jazyk a rty. Saje je, tahá dokud není tvrdá. Přesune se na druhé. To už Syl je vzhůru a hladí ho rukama. Raven pomalu se přesune dolu a Syl roztáhne nohy. Zve ho, ale Raven chce ještě jejich slast prodloužit. Sebere polštář a dá ji ho pod zadeček. Chvilku jen tak ji přejiždí prstem. Hladí ji a jemně mne. Potom skloní hlavu a začne si s ní hrát jazykem. Líže, tepe do ní jazykem, jemně tahá a občas i kousne. Syl je vzrušena a sténá. Ruce má v ravenových vlasech. 
  Ten toho nechá a dívá se na vzrušenou Syl. Ví, že je dokonale připravená a on taky. Přesune se nad ní a zároveň s polibkem do ní vklouzne. Tak to je ono v duchu si řekne a začne se pochybovat. Syl ho obejme nohama, aby měl ještě lepší přístup. Zatne mu ruce do zad a sténá skoro sípá. Raven zrychlí ještě víc a cítí jak Syl se blíží k vrcholu. Vykřikne a on si taky konečně dopřeje úlevu. Zaboří se do ní a zůstane tak chvilku. To se mu asi líbí nejvíc ze všeho. Ta úleva i když krátkodobá, kdy leží na ni a cítí ještě jejich drobné záchvěvy uvolnění. Vystoupí z ní a odejde do koupelny. Přinese ručník a očistí Syl.
  „Víš, že to nemusíš dělat. „
  „Jestli ti to vadí tak...“
  „Ne jen jsem se s tím u nikoho nesetkala.“ Raven zčervená. Neví co na to říct a tak vezme spadlou přikrývku a přikryje ji. Potom vklouzne k ní. Ta se k němu přitulí. „Jsi tak staromódní. Nejdřív myslíš na mně a potom na sebe. Líbí se mi to Chase. Jen škoda, že...“
  „Copak?“ Odhrne ji vlasy u obličeje. Má rád dlouhé vlasy.
  „Nic. Zapomeň na to.“ Otočí se k němu zády. Raven si povzdechne. Ty tedy umějí zakončit konverzací. Nic si z toho nedělá a přitáhne si ji do svého náruče. Dnes byl opravdu skvělý den, řekne si se zívnutím. Hmm Kai. Copak asi dělá?
   Ráno se Kai probudí s myšlenkou, že musí do New Yorku a že delší dobu neuvidí Adrianu. Přiznává si, že je docela rád. Tak asi to už skončilo, pomyslí si, když se obléká. Najednou si vzpomene na Ravena. Musí mu zavolat. Vytočí číslo a nechá zvonit.
  „Kdo je tam? „ozve se chraptivý rozespalý hlas. Asi jsem ho probudil napadne Kaie. „Kaii jsi to ty?“
  „Ano. Ravene je mi moc líto, ale ta neděle padá. Mám práci a musím jet pryč na nějakou dobu.“ Kai stojí před zrcadlem a dívá se na sebe.
  „Tak to je mi moc líto. Opravdu jsem se těšil na tu neděli. Tak já to odvolám a sejdeme se někdy jindy, ano. Víš“ a krátce se zasměje“ samotnému hrát není tak pěkné jako s tebou.“ Raven se rozvaluje v posteli a dívá se na Syl. Možná by si dala říct na ranní zopakování. „A kam vlastně jedeš?“ a málem by si dal facku. Proč se ptá. Stejně mu to neřekne.
  „Chicago a L.A. Nudná práce, ale někdo ji musí dělat. Tak zatím a až přijedu tak se musíme na něčem dohodnout.“ Raven je v šoku, že mu Kai řekl kam jede. Potom si řekne a komu asi bych to říkal. Ach Kaii.
  „A na čem. Pospícháš?“ Vloudí se mu zvědavost do hlasu. Vedle něho se pohne Syl.
  „Ravene kdo to je?“ rozespale ze sebe dostane.
  „Nikdo zlatíčko. Přítel.“A druhým uchem poslouchá Kaie.
  „Promiň asi tě ruším. To jsem nechtěl.“ Docela je v rozpacích.
  „Ale, ne. Tak co jsi chtěl. „
  „Hmm. Napadlo mně, že ani ty nebudeš dost často v New Yorku“ diplomaticky vyjádřil, že asi tuší co dělá Raven. Mohli bychom si nechávat vzkazy v nějaké internetové schránce nebo tak. Nerad používám mobil nebo podobně, když pracuji.“ Kai naznačuje, aby mu raději nevolal. Raven to pochopí. Přivře oči a přemýšlí.
  „Dneska večer ti zavolám na mobil, ano. Řeknu ti kde bude ta schránka.“ Kai přemýšlí. Nerad porušuje svoje pravidla, ale zase rád by se s Ravenem opět viděl.
  „Dobře a nenech čekat tu svoji černovlásku!“ a zavěsí. Raven se udiveně zahledí na telefon. Do čerta jak věděl, že je černovláska a potom si vzpomene na Jadran a jak se o sobě bavili. Kai přece má rád blondýnky a rusovlásky, vzpomene si.
  „Co tě tak pobavilo, Chasi? Ten přítel?“ doslova zapřede Syl. Prstíkem mu přejíždí po nahé hrudi.
  „Hmm ano. Dalo by se říct, že ano a teď si zahrajeme na sestřičku a pacienta. „ Raven mlsně přejede očima její nahé tělo.
  „A kdo bude jako pacient?“ doslova nevinně se optá Syl. Raven se zasměje.
  „No přece já!“
  Ten se tedy má, pomyslí si Kai. Zatímco já jedu někoho zabít, on si užívá v pěkné vyhřáté posteli s nějakou rozkošnou černovlásku. Uměl si to zařidít. Najednou zjišťuje, že se těší na dnešní hovor. Možná přece jenom, možná přece jen už nebude tak sám. Někoho s kým by si mohl popovídat a jiných věcech než nákupech a podobných ženských problémech. Časem to začíná být umrtvující a časem možná i si řeknou co vlastně dělají. Mít přítele, skoro se toho sova bojí je v jeho profesí luxus. Jsou sami a většinou i sami umírají. Jistě vždy na pobavení někoho si najdou, ale mít dlouhodobý vztah to zavání krhovem. Ale možná u nich se najde výjimka. Výjimka je přece pro všechno, tak možná i pro ně. Ale teď se Kai soustřeď na Chicago.
  Stojí u přepážky pro vnitro kontinentální lety a rozhlíží se kolem sebe. Od těch teroristických útoku je to horší s převážením zbraní, ale není to tak hrozné. V pohodě projde i se svým kufříkem a nasedne do letadla. Ještě dobře, že to není dlouhý let. Za pár hodinek vystoupí v Chicagu kde do něho udeří silný vítr s deštěm. Zaprská. Protivné počasí. Doufám, že Chicago se umoudří. Jinak tady strávím delší dobu než je nutné. Ubytuje se v hotelu, který už má vyzkoušený a jede do města. Najme si auto a vzpomíná si s lítosti na své. Jede obhlédnout místo činu jak to nazývá.
  Vilka, zahrada, pes, sousedi vše zaregistrovavá. Jen nemůže najít místo střelby. Objíždí luxusní čtvrť. Nic. Všude je to chráněný. Musí najít jiné místo. Tak to můžeme škrtnout z programu. No ano takový politik má nějaký program. A i když je chráněn tak mezera se vždy najde. Je už pozdě a tak jde zpět do hotelu. Sejde dolů na večeři. Objedná si normálně steak s bramborami a přílohou, víno a na závěr kávu. Podívá se na hodinky. Brzy bude volat.
  Telefon devátá. Raven. Ušklíbne se. Aspoň jednou to není ten pitomý zprostředkovatel práce.
  „Ravene?“ vyhrkne. Ten na druhém konci zvedne obočí.
  „Ne tady Al Capone. Jak je ve Větrném městě?“
  „Větrně s deštěm.“ Raven se zasměje.
  „Jako vždy a tady je pěkné počasí. Co práce jde to?“ odváží se posunout hranici jejich vztahu dál.
  „Nejde musím hledat dál. Ale jako vždy se to najde. Co ty a černovláska? Doufám, že si na mně nestěžovala, že jsem tě ráno vzbudil.“ Kai se usmívá, nohy má na stole a na stehnech papír s tužkou a jen si tak čmárá.
  „Ale ne. Dokonce tě chce poznat. Ona je to zlatá duše, jen její konverzace trochu vázne.“
  „Hmm, nemusí to být někdy na škodu. Já zrovna přemýšlím, že se asi Adrianny zbavím. Co tak ji, ale koupit? Co myslíš, Ravene.“
  „Jednoduché. Kytku se zlatým náramkem.“ Raven se ušklíbne.
  „Pro ni až moc dobré. A rád se s tvou přítelkyni seznámím.“ Takhle spolu hovoří ještě asi půlhodiny než se dostanou ke schránce.
  „Tak si piš. Je to schránka na www.box.com. Název Spirála s heslem Generál a pobočník. Máš to Kaii?“ zeptá se Raven a bojí se jestli nepřekročil moc daleko hranici.
  „Ano mám Ravene. Je to heslo jako každé jiné. Až budu zpět najdeš tam můj vzkaz.“Kai se odmlčí. Takže oba tuší co dělají. Je to nebezpečné. Smrtelně nebezpečné.
  „Tak zatím Kaii. Moc se těším. „ Raven skoro nedokáže zakrýt úzkost v hlase. Chce vidět Kaie a bojí se, že tím heslem moc odkryl identitu Kaie. Neví kdo je, ale náznaky to jasně říkají.
  „Já taky Ravene. Dobrou noc a pozdravuj Syl.“ Vypne mobil a dívá se na papír, který má před sebou. Čmáranice. Není to dobré teď uvažovat uprostřed práce o jejich vztahu. Raven jde na to rychle. Moc rychle. On ještě není připraven na to se svěřit čím si vydělává a možná, možná je to tak lepší, že na něho tlačí. Tak by se nemusel odhodlat k tomu nikdy.
  Koncem týdne je práce zdárně provedena politik s kulkou v čele je nalezen, když zrovna odcházel z bytu své milenky, kterou navštěvoval každý pátek. Klient byl velmi rád a Kai taky, že práce nakonec byla jednoduchá a nezabrala moc času. Teď ještě tu herečku a může se vrátit domu. Den poté je v L.A. sedí před domem a obhlíží situaci. Tady to půjde a potom si vzpomene na instrukce. Poranit uprostřed davu a tak, aby bylo spoustu svědku. Ti se zbláznili, vrčí na nepřítomné klienty Kai, ale nakonec se rozhodne na jedné velké párty že to provede. Vplíží se tam co by číšník a dokonale tam zapadne až na to, že si ho všimne jedna pěkná kočka. Nakonec se ji zbaví v provozu,  červených světel a uliček zahrady. Konečně, když zpozoruje, že za ním nejde. Pracně se vyšplhá na střechu a čeká. Párty je zrovna v nejlepším, když ji zpozoruje. Má tušení co se stane nebo ne? Nakonec ji postřelí hezky do stehna. Dívá se jak herečka se uprostřed párty hroutí a chytá za nohu. Všichni zděšeně pobíhají. To byla ošidná práce. Žádná příprava nic. Co si ti tam vlastně myslí? Že je nějaký superman nebo něco podobného. Není žádný ostrostřelec jako Waytt Earp. V duchu kleje, zbraň zabalenou v saku od uniformy. Pospíchá. Za chvilku bude tady policajtů jako much.
   „Ale, ale koho tady máme?“ Kai se otočí a dívá se přímo do zelených očí krásné rusovlásky, jejíž šaty víc odhalují než skrývají. „Tak pěkný chlapec a sám? Ty, ty zlobivý chlapeček teď půjde se mnou.“Chytne ho pod paží a Kai se nechá vléct. Nakonec by to nemusel být špatný nápad a dívá se na její pěkný kulatý zadeček. Ta ho vede přímo k limuzíně a doslova ho dostrká na zadní sedadlo.
  „Jeď“ houkne na řidiče. Ten zatáhne přepážku a rusovláska se mu začne věnovat. Ani si nevšimne jak a už má její ruku v kalhotách a rozepnutou košili. Doslova se po něm plazí a tak v duchu pokrčí rameny a začne se ji věnovat. Stáhne ji šaty a před jeho očima se doslova z vyloupnou dvě pěkná ňadra. Kai sej jim začne věnovat.
  „Tak si myslím, že jsem na té pitomé párty ulovila toho nejlepšího chlapa. A k tomu hezkého a dobře vybaveného“ pochvaluje si, když vytáhne jeho úd z kalhot. V pohodě si vyhrne sukni a posadí se na něho. Kai zavře oči. V tu chvílí o ničem nepřemýšlí a snaží si to užít stejně jako ta žena. Nepřemýšlí kdo je. Možná herečka, možná luxusní prostitutka. Je mu to jedno. Tak si tam užívá až se oba udělají.
  „Tak kde chceš vyhodit, drahoušku?“ Otevře bar a nalije dvě skleničky. Kai se zapne a zamumlá nějakou adresu. Ta ji zopakuje řidiči. Trochu si upraví šaty, ale nakonec to vzdá. Kai si jednu vezme a zvědavě se na ni dívá. Není už nejmladší, když si všimne nenápadných vrásek okolo očí. Ta mu hladí jeho hruď a pobavena si ho všímá.
  „Kolik chceš za stálou společnost?“ Kai se zakucká a šampaňské vyprskne. Nemůže uvěřit, že si ho chce pronajmout. On a pros...ne to nedokáže vyslovit. Pánský doprovod to by bylo lepší slovo. Raven se tomu zachechtá. „No tak. Jistě nějakou cenu máš. Řekni si kolik. Bohatá jsem dost. Jsi hezký a dovedeš mně uspokojit.“ Dotírá na něho. Kaiovi dojde co je asi ta společnost zač u které získal tu uniformu. Pořád tomu nemůže uvěřit. Ale v L. A. asi jsou na to zvyklí. Kdyby nebydlel v New Yorku možná by si dal říct.
  „Je mi líto, ale už mám mecenášku“ vykoktá ze sebe. Ta si zklamaně  povzdechne.
  „Tak co dnešní noc? Nechceš mi dělat společnost? Vyplatí se ti to.“ Láká ho. Kai chvilku váhá, ale potom si řekne proč ne.
  „Proč ne. Jen dnešní noc. Stejně jsem to vzal jen jako záskok za kamaráda, který je nemocný. A moje paní je zrovna pryč a nebude mně postrádat.“
  „Musí být šílená. To já bych si tě doslova uvázala.“ Vezme skleničku a při ťukne si s Kaiem. Limuzína někam zatočí a Kai se na ni podívá. Ta ho políbí.
  „Vždy dostanu to co chci.“ Kaiovi přejede mráz po zádech. Do čeho se to zase zapletl. Doufá, že to bude jen milování a ně nějaké hrátky. Ta si ho odvede do domů a tam rovnou do ložnice. Vytáhne něco ze zásuvky a podá to Kaiovi. Ten zavrtí hlavou. Drogy to ne.
  „To bere každý.“
  „Nepotřebuji to.“ Rychle převezme iniciativu a vezme ji do náruče. Položí na postel a shodí ze sebe všechno co má.
  „Perfektní!“ vydechne. Kai k ni přistoupí a jedním pohybem z ní stáhne šaty. Rusovláska zavře oči a úplně se nechá pohltit Kaiovým milováním. Nakonec spolu usnou v náručí. Kai se probudí za prvních paprsků slunce. Vyklouzne z její postele. Musí zpět. Ona ho nebude postrádat. V tomto městě si brzy najde náhradu. Odejde z domu a narazí na šoféra, který je včera vezl.
  „Tak brzy?“ podiví se při leštěni vozidla. Kai pokrčí rameny.
  „Můžeš mně odvézt, prosím.“ Šofér se na něho pozorněji podívá. Na moji paní je přilíš nebezpečný. Usměje se. Tolik jich tady viděl.
  „Jistě. Kam to bude? „ Kai mu na diktuje adresu. Jedou mlčky a nakonec auto zastaví před hotelem. Kai vystoupí a pružným krokem vejde do hotelu. Tam najde počítač a najede do schránky. Nic tam není.
  Zítra se vracím domu.
  Zvedne se od počítače a za obdivných pohledu přítomných dam vyjede do svého apartmá. Osprchuje se a převleče. Odpoledne je už v letadle a letí do New Yorku. Přemýšlí o vzkaze, který napsal. Dva týdny pryč. V noci konečně dorazí do domečku a zapne počítač.
  Je mi líto musel jsem do Houstnu.
  Tak zase se neuvidíme. Tak jo aspoň budu mít čas se rozloučit s Adrianou a možná najdu nějakou náhradu. Loučení bylo stejně dramatické jako celý jejich bouřlivý vztah. Ani náramek a kytka ji neuklidnila. Náramek si nechala a kytku mu hodila na hlavu. Ještě dobře, že vybral jen bílé růže. Květiny rozluky. Tak volný a teď kam, přemýšlí. Možná výstava v Gugenheim muzeu. Ale tam se nic nekonalo a tak skončil doma. Podíval se na úpravy, které mu provedli během jeho nepřítomnosti. Neprůstřelné sklo, tělocvična, jen bazének nějak ne a ne dokončit. Ale co zatím mu stačí koupelna. To je dobrý nápad.
  Vezme si Příběhy pilota Pirxe a těší se jak se s ni pobaví. Vleze do vany s vonnou soli a otevře knihu. Za chvilku je pohlcen jeho příběhem. Po hodince, kdy usoudí, že pachuť rozluky už se vypařila společně s jeho kůži, vyleze ven a utře se ručníkem. Nahý přejde k oknu a zadívá se na řeku. Vidí světla města a na řece lodě. Stojí tak nějakou chvilku a potom si vleze do postele. Chvilku přemýšlí co zítra bude dělat. Co asi dělá Raven?
  Ten se potí v suchém, ale horkém prostředí Houstnu. Čeká na střeše budovy na jednu oběť. Má zdržení. Nemůže tady donekonečna čekat. Konečně. Zklidní se a dívá se přes dalekohled na tvář obětí. Asijská tvář. Černé krátké vlasy, černé studené oči, plochá tvář a mrštná postava. To vše zaregistruje během okamžiku. Neví proč ho chce někdo zabít. Proč zrovna on? Je to jen další jméno, další postava v jeho seznamu. Dostane peníze a jde dál. Nadechne se a vystřelí. Neví proč zrovna on. Není expert přes pušku, ale musí zvládat všechno. Dívá se jak střela mu proniká do srdce. Chytne se a předkloní se. Něco je špatně a střílí ještě jednou. Tentokrát do hlavy. Trefa oddechne si, když vidí jak se střela noří do hlavy a ta se doslova tříští pod nárazem střely. Ulice je najednou prázdna. Sbalí zbraň a jde dolu. Otevře dveře a zarazí se. Něco... a rychle se uhne.
  Odkulí se a do místo kde stal, se noří střela. Dva muži. Jdou po něm, proč? Opět klient. Určitě to nejsou rangeři ani policie ani FBI a mohl by vyjmenovávat dlouho. Jsou zkušení, pomyslí si. Jenže ne tak zkušení jak si myslí. K jednomu se podařilo přiblížit a střelit ho do týlu. Bere ho jako štít a vleče ho před sebou. Najednou ho odhodí a střílí po druhém. Trefa do nohy. Odkulí se za tělo. To bylo dobrý nápad s tím tělem, když slyší mlaskavý zvuk střely nořící se do mrtvého těla. Rychle přeběhne a za běhu vystřelí. Zdrželo mně to, uvědomí si. Tentokrát slyší krátký chroptící výkřik. Opatrně se k němu přiblíží. Zatím neslyší sirény. Je to dobré. Prohledá ho, ale nic nenajde. Sirény. Musí zmizet.
  Podařilo se to, když o dva bloky dál slyší sirény. Kdo ti dva proboha byli? Zastaví taxík a nechá se odvézt do hotelu. Jde k počítači a odešle zprávu.
  Zítra jsem v New Yorku. Co takhle večeře?
  Večeře? Proč ne. Sice se zrovna seznámil s Barbarou, ale Raven má přednost. Jak se mu vedlo asi v Houstnu? napadne ho. Nezeptá se, ale mohl by si pořídit lepší program televizních zpráv. Dneska jde na večeři s tou univerzitní profesorkou. Je dost výbušná, ale sexy. Blondýnka s krásnýma dlouhýma nohama a krásnýma modrýma očima. Večeře proběhne dobře a on skončí u ní. Noc je dost bouřlivá. Ráno se s ní rozloučí, že musí do práce a že se uvidí pozítří. Sotva vypadne už vytáčí číslo.
  „Ravene?“
  „Kai. Voláš nějak brzy!“  ozve se rozespalý chraptivý hlas.
  „Neříkej, že opět tě budím.“
  „Jo budíš mně, ale nevadí mi to. Stejně musím vstát. Co máš rád k večeři?“ Kai se odmlčí jak je zaskočen.
  „Rád k jídlu? My nikam nepůjdeme?“
  „Jistě, že ne. Uvařím ti něco dobrého. Chci ti oplatiti to vaření na Jadranu. Pamatuješ, ne. Nesnášíš vaření. A jsi mizerný kuchař.“
  „Za to ty jsi skvělý.“ Rozesměje se. „ Nechám to na tobě, Ravene. Můžeš mně vyzvednout“a diktuje mu ulici. „Musím koupit kytku  nové přítelkyni a tam prostě vážou nádherné kytice. „
  „Nové přítelkyni? Kai ty se nezdáš. Musíš mně říct co bylo v Chicagu a L.A. a já ti řeknu něco pěkného o hlavním městě Osamělé hvězdy. Co ty na to?“
  „Dobrý nápad. Neuvěříš co se stalo v L.A. Praskneš smíchy.“ Kai se tou vzpomínkou zalyká. „Tak večer.“
  „Večer.“ Odloží sluchátko. Co tak dobrého uvařit? Telefon? Už zase. Podívá se kdo to volá. Zprostředkovatel. Zasténá. Ne už ne, ale telefon zvedne.
  „Ano?“ řekne mdle.
  „Práce v New Yorku. Posílám ti fotky a zprávu.“ Raven něco zahučí a už zvoní dole zvonek. Kurýr. Otevře dveře a převezme zapečetěnou obálku. Prohlédne si ji jestli není nikde poškozena a teprve potom to podepíše. Rozevře obálku a z ní vypadnou dvě fotografie. Raven se s mrazením dívá na jemu dobře známou tvář. Kdo proboha chce ho zabít. Vezme obálku do ruky a hned si vše přečte.
  „Nasedej!“ Řekne Raven a otevře před Kaiem dvířka. Ten se usměje a nasedne do jeho porsche.
  „Ravene je ti něco? Jsi nějak zamračený.“ Kai si vzpomíná, kdy ho viděl zamračeného.
  „Promiň, ale dnešní večeře bude jen něco lehkého. Musíme si něco říct. Něco důležitého. Já jsem dnes něco obdržel. Ukážu ti to doma.“ Raven se odmlčí. Kai pochopí, že chce mít klid, že chce přemýšlet o tom všem co se stalo po jeho telefonátu.
  „Tak jsme tady.“ Raven se otočí ke Kaiovi. Nechce ho ztratit, ale musí mu to říct.
  „Ravene měl bys mít lepší bezpečnostní zařízení.“ Kai hodí všechnu opatrnost za hlavu.
  „Vyznáš se v tom?“ Raven se optá  a zaregistruje změnu v chování Kaie.
  „Slušně. Někdo mně dost důkladně vyškolil a pořád mi dodává nové věcičky. Hned zítra ti něco šikovného vyberu.“ Raven se na něho dívá. Potom přejde ke stolu a podá mu obálku, která mu dnes přišla. Kai se na ni chvilku dívá. Tuší co v ní je. Otevře a tam jsou dvě jeho fotografie.
  „Jak?“ se zeptá jednoduše. Raven si odkašle.
  „Dnes mi to poslal můj zprostředkovatel práce, Kardinale.“ Raven se s napětím odmlčí.
  „Mylady?!“ Kai jednoduše položí otázku.
  „Ano.“ jednoduše odpoví Raven. „Jsi slavný.“
  „Ty taky.“ Vrátí mu poklonu Kai. „Co chceš dělat?“ kývne směrem k obálce.
  „Zabil jsem tu ženu Adrianu Kirstens, která si objednala tvoji vraždu a tvého zprostředkovatele taky. „ Klidně prohlásí Raven.
  „Činil ses. Co teď?“ Oba se odmlčí. Zjištění, že oba jsou profesionálními vrahy je něco jiného než si to myslet. Kai je zachmuřený. Najednou se mu rozjasní tvář. Raven se na něho pátravě podívá.
  „Ravene.“
  „Ano Kai.“
  „Co ta večeře. Mám hlad.“ Kai hodí vše za hlavu. Jednou se musí umřít. Raven nakloní na stranu hlavu.
  „Měl jsem hodně práce, ale stačil jsem něco spíchnout.“
  „Tak něco spíchnout? Nechci vidět co bys uvařil kdybys měl čas. To bylo dobré. Asi budu u tebe častěji.“ Raven se zvedne, nalije víno do sklenek a nese ho Kaiovi.
  „Máš nádherný výhled a byt je krásný. Máš obrazy. Viděl jsem plakáty na jednu výstavu. Nechceš jít tam. Je spojena s výstavou sošek a ty já rád.“
  „Určitě půjdeme a začíná léto. Mám rád moře. Mohli bychom si všichni čtyři vyrazit se trochu  slunit.“ Oba dva se na sebe s pochopením podívají. Přítel. Asi jediný jakého kdy budou mít. Sedí proti sobě a dívají si do očí. Šedé oči se měří s tmavomodrýma a sdělují si všechno co potřebuji. Budou se chránit jak jen to půjde. Anděl a démon proti sobě sedí a stvrzují mezi sebou bez řečí přátelství. Vědí, že teď už je nic nerozdělí.
  Za dva dny jdou spolu na výstavu umění a soch do muzea při univerzitě. Diskutují spolu o umění a oba zjišťují, že jsou naprosto bez talentu cokoliv vytvořit. Smějou se tomu.
  „Proč máš takové divné jméno. Raven. Neznám žádné jiné jméno, které by se k tobě méně hodilo“ když se dívají spolu na obraz Havran ve sněhu.
  „Nepoznal jsem rodiče. Byl jsem odložen a ten den byl svátek se jménem Raven. Tak mně tak pojmenovali.“ Zašklebí se.
  „To bylo asi těžké dětství.“ Raven pokrčí rameny.
  „Normální, ale tvoje taky není zrovna...“
  „Nemusíš mi to říkat. Kde je rodiče vzali to nevím. Zahynuli, když mně byly tři roky. Potom jsem se stěhoval všude možně. Ale necháme těch deprimujících vzpomínek. Ještě jsem ti nevyprávěl o L.A.“ A tak mu povídá jak ho po práci sbalila nějaká rusovláska a myslela si, že je gigolo.
  „Nesměj se Ravene. To zrovna nebyla nabídka, kterou bych v tu chvílí chtěl slyšet. Ale víš pořád dumám kolik bych si mohl říct. Co si myslíš?“
  „Tedy ty jsi číslo. Kolik? Nevyznám se v tom, ale:Vzhled atraktivní, černé husté vlasy, šedé oči s dlouhými řasy, skvělá postava, bez gramu tuků, dobrý milenec?, pěkné rty, zuby všechny, tak když to sečteme“a obchází okolo něho s vypočítavým úsměvem. Kai se směje naplno.
  „Nebyl jsi v minulosti koňským handlířem, nebo otrokářem?“ Někdo zasyčí.
  „Podle mně si můžeš říct hodně“ to už mu zašeptá do ucha. Kai se opět rozesměje. Někteří se na ně pohoršeně podívají.
  „Kai padáme. Pohoršujeme naše spoluobčany.“ Ten den si zajdou na oběd a večer Kai mu představí Barbaru a Raven Sylphiel. Oba jsou plně vytížení a objednávky se jen hrnou. Kai si sehnal nového zprostředkovatele práce a Ravenovi namontoval nový bezpečnostní systém. Raven ho pozval do klubu Spiral, kde dobře vaří a oba jsou tam častými hosty. I smůlu s ženami asi prolomili, protože jsou spolu už dlouho.
  Konečně na konci už léta se všichni sejdou u moře na dovolené. Maserati a porsche parkují nedaleko sebe u chatek. Oba dva si užívají dovolené a s nimi i Sylphiel a Barbara. Ke konci týdne sedí na pláži a dívají se jak obě dvě se prochází po pláži. Najednou se Kai nakloní k Ravenovi a zajede mu rukou pod košili. Odhrne ji a rukou jemně přejede po jizvách.
  „Tak se to zahojilo, ale je to vidět. Proto sedíš tady v tom vedru v košili?“ Raven se podívá na jeho ruku. Je mu příjemná.
  „Ano a taky se miluji jen ve tmě. Syl to přijala. Neví proč to tak chci, ale... „ Kai odtáhne ruku a přikývne. Kdyby byl žena tak Raven je krásný. Syl je šťastná. Mlčí a dívají se na ně dvě.
  „Ani jsem ti tehdy nepoděkoval, že jsi mně zachránil. Nechápu proč jsi mně vůbec zachraňoval.“
  „Tak to se zeptej někoho jiného. Taky to nevím proč. Ale je to tak a já toho Ravene nelituji.“ Opět se odmlčí.
  „Měl jsem tehdy tam zemřít. Ne v uličce, ale u tebe. Neměl jsi nic. Nerozumím tomu. Kai co jsi mně tam dal?“ Kai přemýšlí co říct. Ale kdyby se mu něco podobného stalo aspoň někdo bude vědět. A tak mu vypráví příběh o vojákovi z Mosadu a skříňce.
  „Víš, teď po těch letech si nejsem jistý jestli to byl Mosad. Tehdy jsem byl dost nezkušený a všechno bylo tak zvláštní. Zbyla jen ta skříňka a v ní ty věci. Kdyby se mi někdy něco stalo...je tam návod.“ Raven přikývne.
  „Jdeme si zaplavat. Večer bude grilování.“
  „Griluješ?“ zeptá se Kai.
  „Kdo jiný“řekne s úsměškem Raven. Oba vyskočí a rozeběhnou se k moři. Plavou úspornými tempy dobrých plavců.
  „Anděl a démon. Co říkáš tomu Syl“ prohodí Barbara.
  „Ano. V podstatě jsou stejní. Víš, kdyby Raven nebyl tak dobrý v posteli asi bych ho dávno opustila. Něčím mně děsí a zároveň přitahuje. Raději nic nechci vědět. Docela mi to stačí a potom atraktivnější doprovod neseženu. Je pozorný a udělá co mi na očích vidí. Jenže mám tušení, že dřív nebo později ten vztah padne.“
  „Jako bys popisovala Kaie. To já ne. Spíš jsem zvědavá, kde přišel k těm jizvám. Jenže nechci se ptát. Jakmile se začnu ptát vše skončí. A jednou moje zvědavost zvítězí nad chtíčem těla a bude konec.“ Barbara se zahledí na moře a na dva muže, kteří plavou.
  Večer je závěrečné grilování. Raven se  překonává a mává kolem sebe vidlici. Všechny komanduje. Týden je u konce a nikdo se moc netěší až odjede. Čeká je tam práce a hektický New York s typickým smogem. Příští den všichni odjíždějí. Tak jde den za dnem. Kai s Ravenem si volají a scházejí jak jen  můžou. Jenže jsou dost vytížení a i na Vánoce jsou pryč. Silvestra taky spolu neoslaví. Jen si zavolají a popřejí. Zlom nastane jednoho dne když New York je ponořen do sněhu a ticha. Schránka obsahuje toto.
   Večírek na počest otevření výstavy na univerzitě. Vezmi Syl.
   Jasně budu tam. Vezmi Barbaru.
  „Kai kde je Barbara?“ dívá se do jeho zamračené tváře.
  „A kde je Syl?“
  „Takže to tušíš. Dostal jsem krásné kopačky. A ty taky ne. Jistě to bylo kvůli Vánocům a Novému Roku.“
  “Nemyslím si to Ravene. Já jdu se opít.“ A obrátí se k baru.
  “Vezmeš mně sebou?“ Kai kývne hlavou a posadí se na židličku. Oba dva se tváří tak pochmurně, že odrazuji všechny zájemkyně o seznámení.
  „Whisky! Dvakrát!“ poručí Kai. Oba dva to do sebe kopnou. Nezvyklí na alkohol se jim na tváří usadí škleb.
  „Whisky! Dvakrát!“ poručí Raven. Oba dva to do sebe kopnou. Začínají si zvykat. Barman je pozoruje.
  „Whisky! Dvakrát!“ poručí Kai. Barman ani nedá nové skleničky a rovnou nalije do starých. Kai a Raven si přiťuknou.
  „Whisky! Dvakrát!“ poručí Raven. Kai na sobě začíná pozorovat první účinky.
  „Pánové se hodlají opít?“ informativně se zeptá barman. Kai s Ravenem zvednou hlavy.
  „Jo hodláme se ož..opít. Právě nám naše holky daly kopačky.“
  „A nevíme proč. To je přece důvod k opití ne?“ Barman soucitně přikývne. Nalije jim další skleničky. U desáté nebo dvanácté skleničky whisky se jim a začíná plést všechno možné. Kai si ještě zachová jak taž zdravý rozum a zavolá taxík. Raven mu něco mumlá na rameno. Řidiči diktuje ravenovu adresu. Dovleče ho nahoru a celou cestu má jak v mlze.
  „Pitomý systém“ škytne a kopne do dveří.
  „Nech je být. Nic, za nic nemůžou“ vykoktá ze sebe Raven. Kai ho spustí na zem a jde pro výtah. Ten zatím po čtyřech jde za Kaiem.
  „Kai mně je blbě.“ Skoro tam zkolabuje. Kai ho vezme pod rameny a dovleče ho dolu.
  „Můžete zavolat ta..taxík“ řekne vrátnému dole na recepci. Ten se do nich trochu odsune a vytočí číslo. Raven je opřen o pult a najednou se začne dávit. Vrátný se na něho dívá s hrůzou ve tváří. Raven je celý bledý. Oba ho dovlečou do taxíku a Kai diktuje svoji adresu. Už zase a chytne se za hlavu. Je jako střep. Chvilkami ani neví co dělá. Na čtvrtý pokus přes zabezpečení se dostane dovnitř domů. Ravena táhne sebou. Ten už dávno není při smyslech. Něco pro sebe mumlá. Kai ho pracně stěhuje do ložnice. Sundá mu věci a potom se svlékne sám. Padne vedle Ravena a jeho mozek i tělo naprosto vypne.
  Ježíši ta hlava, počkat je něco jinak. Někdo je vedle něho. Teplé tělo. A jemu je tak dobře. Jen ta hlava, Kai si matně uvědomuje sebe. Automaticky pohladí tělo. Zamručí. Mimoděk si uvědomuje, že se s někým miluje a vůbec nic o tom neví. Jen je mu děsně dobře. Za chvilku opět usne. To musí být Barbara, když se probudí o pár hodin později. A je mu tak dobře. Sotva si uvědomuje co dělá. Políbí tělo na rameno a neuvědomí si, že je nějaké jiné. Začne se pohybovat a přitom hladí jeho dlouhé vlasy. Zaslechne za sténání. Tak to je v pořádku. Najednou vystřizlíví. Něco je tady nenormální. Otevře oči a podívá se vedle sebe. Ztuhne.
  On se miluje s Ravenem. Kurnik, zakleje. Jak se to mohlo stát. Ale nic nedělá a stále Ravena objímá. Hlavu má jak v mlze a absolutně nechápe jak se to mohlo stát. On s mužem. Snad není Raven při smyslech, doufá. Jenž v tu chvílí Raven otevře zčervenalé oči od pití a tupě se dívá kde to je. Po chvilce i uvědomí, že v posteli, ale čí proboha. Po další chvilce si uvědomí tělo, které se k němu tiskne. Syl? zasní se. Jeho kočička. Po další chvilce si uvědomí, že to není Syl, a že ten někdo se s nim mil...tady se zarazí a vystřizlíví. Rychle se odtáhne a oba dva jsou červení, když na sebe se podívají. Raven vyskočí nahý z postele a jak je ještě pod vlivem whisky se zapotácí. Vyrazí vrátkým krokem do koupelny. Tam na sebe pustí studenou sprchu, která ho trochu probudí.
  Uvědomí si tu nejhorší skutečnost. Kai, jeho nejlepší přítel se s ním miloval a jemu se to...ne to není možné. Musí vypadnout. Kai za chvilku uslyší klapnutí dveří, ale je tak zmožený, že jen se zachumlá do pokrývek ještě od nich teplých. Do nosu ho lechtá vůně Ravena. Něco zamumlá a spí dál. Raven zatím si zavolá taxík a nechal se odvézt domu. Hlava ho šíleně bolí a on nechce přemýšlet co se stalo této noci. Nechci, nechci to vědět. Snaží se zapomenout, ale moc dobře to nejde. Nakonec skončí v posteli a usne i přes to všechno.
  Pozdě odpoledne se probudí Kai. Jde vykonat exkurzi po koupelně a potom po kuchyni. Něco si připraví, hlavně kbelík černé kávy a potom jde si sednout ke stolu a dívá se na řeku. Snaží se rozebrat co se stalo. Jenže si toho moc nepamatuje. Poslední co si vzpomíná, tak to bylo jak se trochu svlékl a složil se asi v posteli, ale co potom? Jistě ráno to už ví a začervená se. V pubertě vyzkoušel všechno možné i milování s mužem. Muže být rád, že v tom období experimentů nic nechytil. Nelíbilo se mu to, ale dneska s Ravenem, snaží se zmateně rozebrat své pocity, cítil se spokojeně , dobře, prostě skvělé. Jenže si nepamatuje vůbec nic jiného než jen ten pocit. Raven se musí cítit hrozně. Ani bych se nedivil, kdyby mně už nikdy nechtěl vidět. Taková hloupá chyba. V životě se už neopiji. Nic si z milování nepamatovat to je děsné. Kruci líbilo se mi to, nakonec nešťastně si přizná. Pochmurně se dívá na řeku a přeje si aby se to nikdy nestalo a zase se stalo. Nevyzná se v sobě. Raven se mu vždy líbil, ale nikdy na něho nepomyslel jako na milence. Vždy to byl přítel, převaluje to slovo na jazyku. Přítel, jak se teď na něho podívá, jak se na něho bude dívat Raven? Co to udělal? Sedí tak jako hromádka neštěstí a dívá se na telefon. Má mu zavolat? Zavolá mu on?
  Raven se probudí s hlavou jak meloun taky pozdě odpoledne a vykoná stejnou pouť jako Kai po koupelně. Jen kuchyň vynechá. Rozvalí se na divanu a dívá se oknem na střechy. Přemítá o tom co se stalo. Nikdy nebyl s mužem. Spíš se vždy bránil. Jeho vlasy a tvář, chtěli, ale on nikdy nedovolil. Doslova si to zhnusil a teď se to stalo. Teď, když už je dospělý. A k tomu jeho nejlepší přítel. Jenže, je tady jenže. Nemůže si na nic vzpomenout. Poslední co si vzpomíná tak bylo jak Kai kopnul do jeho dveří. Potom pusto, mlha, že by jí neprošel ani Jack Rozparovač. A samozřejmě ráno. Cítil teplo a hlazení. V první chvíli se mu to líbilo.Ví, že i Kai byl pod vlivem alkoholu, ale že ještě mohl se sním milovat? Milovat vždyť tě zneužil, proboha říká druhý hlas. Kai by to neudělal. Jistě se teď cítí stejně hrozně jako já. Jeden hlas se sváří s druhým. Je skrčen na divanu a přemítá o tom všem. Zavolám mu. Zvedne telefon a dívá se na něho jak na nepřítele. Nakonec vytočí číslo. Ještě než cokoliv řekne ozve se kaiův hlas.
  „Ravene?“
  „Kai, že se nic nestalo, že ne“ prosí a neví proč. Potřebuje čas. Na druhé straně se ozve ticho a potom klidný hlas Kaie.
  „Ne Ravene nic se nestalo“, ale oba ví, že lžou, že už nemůže být vše jako dřív. Raven polkne. Potřebuje čas a neví jak to říct. „Ravene?“
 „Ano Kai.“
 „Uvidíme se za týden , ano.“
 „Já děkuji.“ Raven zavěsí. Ví, že kdyby chtěl dá mu Kai všechen čas světa. Je jeho nejlepší přítel. Přítel, ale se s tebou nemiluje, Ravene ozve se hlásek uvnitř něho. Já vím a nevím co dělat. Zmítá se pochybnostmi. Neví co dělat. Nevylézá z domu a jen sedí a přemítá co dělat. Koncem týdne to vzdá. Uklidni se. Jestli to má tak být tak to udělá. Podívá se po bytě a zhrozí se. Tady nemůže Kaie v žádném případě přivést. Začne horečnatě uklízet. Všechno letí ven do odpadů a do praní. Zvedne telefon. Ví, že Kai je doma a čeká.
  Kai zatím sedí doma na pohovce a čeká na telefon. Pořád váhá jestli on má zavolat nebo Raven zavolá jemu. Ne bude tady čekat dokud nezavolá. Telefon devátá. Jen ať to není zprostředkovatel. Raven zajásá. Najednou z výšin štěstí spadne rovnou do pekla. Co když ho nechce vidět, co když přeruší jejich přátelství, co když to ten večer nesnesl. Natahuje ruku po telefonu jako by ho měl kousnout. Nadechne se a přijme hovor.
  „Kaii, promiň, že jsem se neozval dřív. Jak se máš?“ Nebudu plakat, říká si Kai, když slyší jeho hlas. Odkašle si.
  „Já, mám se dobře. Co ty? Ne lžu Ravene. Mám se mizerně. Cítím se hrozně a nevím jak z toho ven. Jsi můj nejlepší přítel a já ti to provedu. Nechtěl jsem prosím“ sype ze sebe Kai. Ravenovi zatrne.
  „Tobě se to nelíbilo ? „ položí zvláštní otázku Raven. Kai vyhekne. Špatně rozuměl.
  „Prosím?“ řekne zmateně a zdvořile.
  „Slyšel jsi dobře. Tobě se to nelíbilo?“ Kai sedí jak socha přemýšlí proč to Raven říká. V hlavě má chaos a neví jak odpovědět.
  „Kaii je ti něco?“ Jo špatně jsem slyšel a nevím co říct. Pravdu nebo lež? Raven přemýšlí co je Kaiovi.
  „Líbilo se mi to.“ Riskne a zavře oči. Na druhém konci je ticho. Kai si vynadá od idiotů.
  „Zvu tě na večeři do Spiral, co ty na to. Přijedu pro tebe. Tak v devět?“ Kai zalapá po dechu. Podívá se na sebe. Vypadá hrozně. Neoholen, vlasy v děsném stavu a tady to vypadá jak po třetí světové. Vykoktá.
  „Jasnně, jistě  jasně.“ Uslyší  chraptivý smích Ravena a všechno se v něm rozjásá.  Všechno je v pořádku. Začne se usmívat do tichého telefonu.
  Zvonek. Podívá se na sebe. Vypadám dobře? a zrudne. Proboha nejde na rande. Je už dospělý a ne nějaký puberťák. Otevře dveře a za nimi stojí Raven. Už  nikdy se asi na něho stejně nepodívá jako předtím. Ta noc vše změnila a jeho zavalí vzpomínky na tu noc. Je krásný a polkne. Raven se usmívá jako by tušil, co se děje v Kaiovi. Ani on nečekal takovou pecku do břicha, když ho uviděl. Je jeho pravý opak.
  „Jdeme. Stůl máme zamluvený.“ Raven ho chytne za ruku a potom ji pustí. Rozpaky zčervená, ale opět se ho chytne. Kai je překvapen, že se nechá odvléct do taxíku. Tázavě se podívá na Ravena.
  „Dáme si trochu vína. Jen málo, ale ..“ a odmlčí se. Za chvilku už je šofér vyhazuje u klubu Spiral. Jsou uvedení metre a usazení. Začne rituál objednávky. Vybírá vše Raven a Kai si je jist, že mu bude chutnat. Celou dobu mlčí a jen po sobě rozpačitě pokukují. Nakonec jim zbude jen víno. Raven zatočí skleničkou.
  „Celý týden jsem přemýšlel o nás dvou.“ Nadechne se, když ho Kai přeruší.
  „Už nikdy nic se takového nestane, Ravene přísahám“ řekne Kai. Raven se zamračí.
  „Nech mně domluvit, ano.“ Kai se zastaví nad tím kategorickým příkazem. „Já přemýšlel jsem o tom co se stalo. Vše je už jiné. Jinak se vidíme a“ začne koktat. Kai ho nechá mluvit. “Já, pořád jsem si říkal, co jsme to udělali a proč a nakonec jsem už dál nemohl. Nikdy jsem nebyl s mužem. Vždy jsem se tomu bránil. Představa se milovat s mužem je asi to nejhorší co by mně mohlo potkat, myslel jsem si.“ Trochu se napije. „Kai staneš se mým milencem?“ Raven se pevně dívá do oči Kaie. Jeho tvář nevyjadřuje žádné emoce. Co jsem to udělal? Doufám, že jednou mi odpustí, už chce vstát a utéct, když se Kaiovo mlčení prodlužuje.
   Kai je nad Ravenovým návrhem v šoku a v první chvílí neví co říct. Dívá se na Ravena a jeho tvář bez emocí.. Mít poměr se svým přítelem. Zní to strašně. Jenže on po té noci už není jen přítelem. Vše se změnilo. Ví, že Raven slovo NE přijme.
  „Dobře.“ Řekne a nechápe proč to řekl. Raven napůl už zvednut od stolu se posadí a otevře ústa. Byl si na sto procent jistý, že Kai to odmítne. Není připraven na to, že to přijme. Začne panikařit. Tentokrát to nemůže svést na alkohol. Tentokrát to bude se všemi důsledky a on si bude vše pamatovat. Je celý ztuhlý. Kai ho  pozoruje. Není na to připraven. Popravdě on taky ne. Sice si chvilkami představoval jaké by to bylo si zopakovat, ale on rád experimentuje na rozdíl od Ravena. Nebo ne? Zaplatí a potom vytáhne Ravena od stolu, který je pořád v šoku. Kam, ale teď pojedeme? Ke mně? K Ravenovi? Ale než se stačil rozhodnout, Raven diktuje svoji adresu. Nedívá se na něho. Kai přemýšlí o čem teď zrovna přemýšlí Raven. Co tím chtěl vlastně dosáhnout? Taxík zastaví před ravenovým domem a oba vyjedou k němu do bytu. Raven jako náměsíčný otevře dveře a pozve Kaie dovnitř. Zůstane stát uprostřed místnosti. Potom se otočí na Kaie. Chytne ho za ruku a vede ho do ložnice.
  Opravdu musí být v šoku, když se dívá jak ho Raven svléká a potom sebe. Ale dělá vše co chce a za chvilku spolu leží v posteli v naprosté tmě jako dvě mumie. Oba tam několik minut, dlouhých minut leží a poslouchají   dech toho druhého. Když už toho má Kai plné zuby uslyší.
  „Kaii já nevím co dělat. Jen jsem ti to chtěl říct a potom já nevím. Něco jsem si dnes nastudoval „ a začervená se. „Nikdy jsem si nemyslel, že budu někdy chtít se s mužem milovat. Já co teď budeme dělat?“ Kai se zamyslí. On asi opravdu v pubertě neexperimentoval. On sice jen jednou si to chtěl vyzkoušet a to nebyl zrovna střízlivý, ale aspoň ví, tedy neví.
  „Nejdřív rozsvítíme. Jestli se nevzrušíme normálně tak to nemá cenu a už o o tom nikdy nebudeme mluvit. A začneme od začátku. Co tak nejdřív polibek. „Jak asi chutná Raven. Je to jiné než se ženou? Kai je najednou zvědavý. Slyší šelest pokrývek ze strany Ravena a potom světlo. Tlumené ne jasné. Perfektní, když si prohlíží ravenovu postavu. Je nádherný. Klidně by mohl stát někomu jako model. Posadí se na postel a odhodí pokrývku. Raven se dívá na jeho tělo, na něho. Už ho viděl nahého na pláži, ale to ho nezkoumal, jen přijal fakt, že je nahý. Má krásné tělo na rozdíl od jeho posetého jizvami.
  Oba se posadí proti sobě a jen se zvědavě prohlížejí. Nikdy se na sebe nedívali takhle. Kai nakonec skloní k němu hlavu a dá mu polibek. Měkké rty. Líbí se mi to. Ví, že té noci ho nelíbal. To by si zapamatoval i kdyby byl namol. Raven ho nechá a potom si vzpomene. Vlastně je to stejné jako když líbá ženu. Jen je to Kai. Oba se začnou líbat. Nejprve trochu váhavě, zkoumavě a potom se do polibků ponoří. Líbí se jim to oba přiznávají. Je to tak jiné a přitom stejné. Dotýkají se rty, potom jazyky, experimentuji. Na chvilku se od sebe se odtrhnou. Kai vztáhne ruce a pohladí ho. Jemným pohybem ho hladí jako by se snažil zapamatovat. Zastaví se na jizvách, které v tom světle nejsou vidět, ale on o nich ví. Skloní hlavu a drobnými polibky je políbí.
   „Neměli mít tak lehkou a rychlou smrt. Zasloužili by si dlouhou a pomalou smrt. Byl jsem pomalý.“ Raven se nadechne jak ho ty polibky, pohlazení vzruší. Zakroutí hlavou.
  „Vždyť jsi o mně nevěděl Kaii.“ Skloní k němu hlavu a začne ho taky líbat a hladit. Jen daleko rafinovaněji. Kai si to chvilku nechá líbit. Opět se od sebe odtrhnou. Oba současně vztáhnou ruku a sledují ty ruce jak pomalu sjíždějí dolu. Jsou vzrušení. Podívají si do oči a vidí úlevu.
  „Jsem rád..“ a nedořekne proč je rád. Začne Kaie taky hladit a líbat jeho tělo. Vyhýbají se svým mužstvím a jen se hladí. Učí se poznávat svoji strukturu těl. Kai na chvilku zavře oči, když ucítí Ravenovu ruku na svém údu. Raven ho jemně sevře. Cítí jak je teplý, živý, jak pod jeho stiskem tepe. Je to tak nezvykle. Přemýšlí o tom. Nikdy se tak nikoho nedotkl. Jaké je to mít ho v ústech? Bude mi, jemu to vadit? On má to rád, a Kai asi taky. Najednou ucítí kaiovu ruku na svém mužství. Zvedne oči a vidí veselé jiskřičky v jeho očích.
  „Jestli ti to bude vadit, nemusíš to dělat. „Raven pochopí, že i Kai chce slyšet od něho co má rád a nerad.
  „Nevím. Nikdy jsem to nezkoušel. Ty Kai ano?“ Kai zavrtí hlavou.
  „Myslím, že některé věci se budeme muset učit. A já myslel, že znám už všechno. Jsi vzrušen.“ Raven se napřímí.
  „Ty taky.“ Mimoděk ho napadne jaké to bude. Bude to bolet nebo ne? Jaký to bude pocit mít ho v sobě? Je dost velký. Nikdy nepřemýšlel o velikosti, ale teď je to jiné. Odtáhne kaiovu ruku a vstane z postele. Vytáhne něco ze zásuvky a podá to Kaiovi. Zrozpačiti, když vidí jak si to Kai prohlíží. Odloží to vedle sebe a potom rychlým pohybem stáhne Ravena na postel. Raven  leží na prostěradle a dívá se na Kaie jak si ho prohlíží. Jako by ho viděl poprvé. Dotýká se jeho obličeje a rtů.
  „Ravene“ a v hlase mu zazní nejistota“ chceš to opravdu? Jestli se dnes budeme milovat už se to nedá vzít zpět. Já už tě nedokážu vidět jen jako přítele rozumíš tomu. Budu chtít víc. Rád se miluji a někdy je mi jedno kde. Jestli máš jen trochu pochybnosti skončíme to. Nemyslel jsem si, že mně budeš vzrušovat, ale jakmile jsem na to pomyslel, tak se mi ta myšlenka vracela stále častěji. Jestli je to rozmar tak řekni. Skončíme to hned. Jestli chceš poznat jen jaké to je, tak...“ Raven mu položí ruku na rty. Kai ji automaticky políbí do dlaně.
  „Měl jsem na to týden“ řekne smutně“ si to rozmyslet Kai. Víš, že se rád  miluji jako ty. Rád si užívám a už nechci to střídat jako dřív. Ty věčné rozchody, vyptávání a potom práce. Možná to zní chladně. Vidím ti to v očích. Je to jedna věc, ale ta noc. Já si moc nepamatuji. Vlastně nic jen ráno a jak jsi byl ve mně. Já“ a zrudne“ víš mně se to líbilo. Nechtěl jsem, aby se mi to líbilo. Bojoval jsem s tím celý týden. Bojoval s každou vzpomínkou na tebe ne na jako přítele, ale na jako milence. Najednou mi vyvstaly všechny vzpomínky kdy jsi se mně dotkl, a podel mně podíval jinak než normálně. A potom přišly  pochybnosti. Co když se mu líbí jen ženy, co když se mu nebude líbit moje tělo, co když... nemohl jsem tak dál. Celý dnešní večer jsem byl jak v jiném světě. Tvůj souhlas byl, nevím jak to říct. Chtělo se mi plakat i radovat zároveň. Nevím jak to cítíš ty, Kai. Mám strach z milování. Najednou nevím jaké to bude? Vejdeš se do mně? Bude mně to bolet? Jak se budu cítit? Bude se ti to líbit? “ Kai ho poslouchá a je překvapen, že Raven chce, aby on do něho vstoupil ne opačně. Myslí i na něho nejen na sebe. Bojí se je to docela přirozené i on má pochybnosti.
  „Ravene“ přeruší ho. Ten zmlkne.
  „Promiň. V takové chvílí si vylévám srdce.“
  „Budeme se milovat a ty řekneš mi jakmile se ti něco nebude líbit a já taky. A jestli se do tebe vejdu nebo ne. Myslím, že to už vlastně víme ne? „ Raven zamrká. Vlastně Kai má pravdu.
  „Nemám rád plácnutí nebo bití“ ze sebe z ničeho nic dostane. Kai přivře oči a snaží se svůj mozek přehodit do kolejí jak myslí Raven a co vlastně řekl.
  „Já taky ne. Mám rád mazlení, což je divné, nerad vstávám a rád se miluji ve vodě“říká to a přitom se s nadšením věnuje ravenovu tělu.
  „Voda taky. A potom to mám rád na denním světle. A co ještě to ti povím jindy“ zasykne, když Kai si začne hrát s jeho bradavkami. Kai se na něho podívá a potom ho začne laskat rty a rukama. Sjíždí níž a níž. Chce si vyzkoušet jaké je to mít ho v ústech. Dívá se jak je vztyčen a prstem přejede po celé jeho délce. Je oholen. Líbí se mu to? V jejich situací asi to bude praktičtější. Vezme ho poprvé do úst a zaslechne ravenovo zasténí. Líbí se mu to. Snaží se ho vzrušit víc a jeho jedna část přemýšlí, jak to má udělat, co má použít a jak se mu to nejvíc bude líbit. Poslouchá ravenovo sténání a cítí jeho ruce ve svých vlasech. I on je vzrušen.
  Raven vnímá jeho ústa a ruce a chce, aby to trvalo hodně dlouho. Taky chci a zvedne se. Kai je překvapen, ale podřídí se jeho rukám. Najednou a ani neví jak je opřen o polštář a mezi jeho nohama klečí Raven. Chce asi mně a už nedomyslí, když ucítí jeho rty na svém údu. Pochopí jak se cítil Raven. Je to skvělé. Cítí jak se blíží k vrcholu. Tentokrát on se zvedne a Raven se ocitne pod ním. Kai přiloží prsty na jeho rty. Raven pochopí a Kai se mu vklíní mezi nohy. Přivře oči. Nechce nic vidět, chce jen vnímat co bude dělat Kai. ten zatím vzal nádobku co mu podal Raven a otevřel ji. Za chvilku Raven cítí jeho prsty jak ho dráždí. Snaží se nestenát, ale nejde to. Zatíná ruce do prostěradla a přeje si,aby už Kai do něho vstoupil. Po chvilce ucítí jeho tělo na svém a jak do něho vstupuje. Raven ztuhne strachem. Kai na chvilku se zastaví.
  „Ravene podívej se.“ Ten otevře oči. Kai ho políbí a jedním pohybem do něho naplno vstoupí. Neví jestli udělal dobře, když zpozoruje slzy bolesti. Na zádech ucítí zatínající se prsty Ravena. Kai se proklíná za ten spěch.
  „Za chvilku to bude dobrý, že Kai“ ozve se Raven. Kai přikývne a nadává si od pitomců ještě víc. Nehýbe se a aspoň líbá Ravena. Po pár minutách zjišťuje, že bolest přechází. Ale co když to bude dál bolet? Zavrtí se. Je to asi už dobrý. Zavře oči a soustředí se na polibky Kaie. Ten zkusí se v něm pohnout, když ho zarazí Ravenovy ruce. Přestane. Je něco v nepořádku?
  „Můžeš“ Kai se začne pochybovat. Potom zjistí proč. Raven zjistí, že bolest pominula a vše je v pořádku. Je to tak nádherné jak ho svírá, jak se v něm pohybuje. Líbí se to Ravenovi nebo ne? Podívá se mu do tváře, která je stažena rozkoši. Oddechne si. Začne se pochybovat rychleji. Cítí jak Raven začíná se sním pohybovat ve stejném rytmu, jak se sladí do jednoho pohybu. Cítí jeho ruce na svých zádech jak je divoce přejíždí. Slyší sténání Ravena. Vykřikne do ložnice a zhroutí se na něho. Moc brzy. Zvedne se a podívá na Ravena. Chce ještě. Je to jeho chyba. On měl mít vše pod kontrolou, jenže neovládl se. Jako sedmnáctiletý kluk, který je poprvé se svou dívkou. V duchu sprostě zakleje. V hlavě najednou neví co dělat.
  „Promiň“ zašeptá a vystoupí z něho. Skloní svoji hlavu a vezme ho do úst. Raven chce namítnout, že nemusí, ale když ucítí jeho jazyk, ruce tak přestane myslet. Spadne do podušek a jen vnímá Kaie. Po chvilce cítí, že vyvrcholí. Chce zastavit Kaie, ale nemůže. Je najednou slabý a jen cítí jak se uvolňuje. Zvedne se a dívá jak se vylévá do rukou Kaie. Ten se na to zvědavě dívá. Pustí ho a dívá se na své ruce. Viděl to snad tisíc krát, ale nikdy by ho nenapadlo, že jednou bude mít takhle v ruce i semeno někoho jiného. Raven vidí jak Kai si ruku nese k rtům . Hypnotizovaně se doslova dívá jak špičkou jazyka to ochutnává.
  Kai zatím ochutná to. Zavře oči a přemýšlí a té chuti. Nic. Podle něho to nechutná nijak. Otevře oči a zčervená pod upřeným pohledem Ravena.
   Té noci se miluji ještě mnohokrát. Leží si v náručí a probouzejí se jen, aby se  spolu opět potěšili. Čím víc se miluji tím jejich pohyby jsou sladěnější. Začínají si více rozumět co ten druhý chce a objevují co má rád ten druhý.
  „Takže jsme milenci, Kaii?“ Raven se zeptá po jednom milování s Kaiem.
  „Ano, jsme. A také partnery ve všech ohledech. Je to zvláštní, ale vzrušuješ mně. Jsem šťastný, že jsem tě tehdy nenechal v té uličce.“
  „Já taky, Kai. A to jsem tě málem zabil. Líbí se mi s tebou milovat. Je to jiné, ale líbí. Chtěl bych jestli mi dovolíš..“ zbytek mu zašeptá.
  „Jestli tě to udělá šťastným.“ No mně to nebude vadit. Dokonce to bude asi lepší.
  „Ano a hlavně mně to vzrušuje.“ To už mu opět šeptá. Kai zavrtí hlavou. Nikdy by ho nenapadlo co se vše stane, když se vrátí pro to zmlácené tělo do té uličky. Stal se jeho milencem. To je ironie. Ještě před třemi týdny se miloval s Barbarou a teď má tady v náručí svého nejlepšího přítele. Jenže je spokojený. Snad poprvé v životě je šťastný. Raven ho neopustí jako ostatní. Znamená to, že ho miluje? ne na to je asi brzy, ale kdyby ho ztratil tak neví jak by to přežil. Přitáhne si ho k sobě blíž a s úsměvem poslouchá jak něco ze spánku zamumlá.


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Geniální

(Dagmar, 20. 12. 2011 15:32)

Ty jo, to bylo tak romantický, vůbec jsem to nečekala že už v druhý kapitole po sobě takhle skočej. Seš třída. Vůbec nechápu kam na to chodíš, ale je to fantastický, úplně mě z toho vytriskly slzy a to se mi stáva jen v případech že je něco napínaví a kevšemu takhle romantický.

Super!

(Jasalia, 2. 2. 2011 20:20)

Len mi akosi nejde do hlavy, prečo zabil Kaiovho agenta a nie toho svojho??? ( Dúfam, že teraz nevyzerám ako idiot, xi )

Uf...

(saki, 10. 12. 2007 15:20)

Když sem četla 1. kapitolu, myslela sem, že to bude další nádhernej normální příběh. Spletla sem se :) Tohle sem fakt nečekala!
Je to nádherný!

...

(E..., 20. 6. 2007 21:12)

vážně vážně vážně moc dobrý! Raven nemá chybu, ale nikdy bych do něj neřekla, že to na Kaie takhle vybalí=)