Shounen - ai povídky

                                               Konec lovu

  „Musíme to vyřešit. Musíme ho zabít. V Kanadě to nebyla Yakuza. Byl to spolek obchodníků. Chtějí se zbavit Shadow. Neřekli mi proč. Řekl jsem jim, že to udělám, ale tak abych se z toho dostal živý. Dali mi na to půl roku. Nerozumím proč to dělají tak složitě, Ravene. Mají dost moci,aby se ho zbavili tak proč...“Raven mu přitiskne prst na rty.
  „Nepřemýšlej o tom. Nebo chceš celý týden strávit jen se Shadow?“ Kai se usměje. Má pravdu. Rozhodně nechce týden strávit se Shadow.
  „Jdeme!“ řekne rázně. „Chci ten dárek a...tebe.“Raven se usměje. Konečně je to ten starý Kai. Vezmou si maseratti a jedou k Ravenovi.  Po cestě se baví, kde všude byli a co zažili.
  „Ještě musím někam zajít.“ Kai zvedne obočím, když zaparkuje před květinářstvím a Kai se usměje. Že by?
  „Dobrý den? Přejete si?“
  „Je tady Katherine?“
  „Vzadu.“ Raven se za ní vydá. Prodavačka si vzdychne. Zase Kathy slíže smetanu. Včera ten černovlasý  a teď ten blonďák.
  „Ano jistě doručíme. Jak si přejete.“ Kathy si položí prst na rty. Raven přikývne. Čeká.
  „Shadow. Rozumíme si dobře. Chcete to jméno na té vizitce? Jistě není problém. Ano. Ano. Jistě. Ve dvě hodiny. Hmm ano. Ano. Ne určitě budete spokojený. Palác květin plní přání. Nashledanou. „ Položí sluchátko. Raven na ní nevěřícně civí. „Tak co to bude tentokrát?“
  „Růže červená, ta speciální“ přikývne. „To jméno.“ Přemýšlí. Zkusí to. „Katherine můžete mi říct něco o tom jménu.“ Ta se zastaví.
  „No mám tady záznamy, ale jsou spíš soukromé. Hodně vám na tom záleží?“
  „Hodně. Ani nevíte jak moc.“
  „Tak dobře. „ Odejde dozadu a vytáhne kartotéku se jmény klientů. Raven zbledne. Oni dva jsou tam taky. Tak lehce přístupní.
  „Kajmaní ostrovy. Máme tam pobočku. Pravidelně si nechává posílat květiny. Většinou růže a lilie. Adresa je“ a diktuje mu ji. „To je vše. Pomohlo vám to?“
  „Ani nevíte jak. Katherine máte mně v té datábazi?“ Ta se na něho udiveně podívá.
  „Jistě. Mám tam všechny klienty.“ Katherine nechápe proč se ptá. Ale je výborný zákazník. Raven váhá. Zkusí to. Otočí se a vyndá telefon.
  „Můžeš sem přijít.“ za chvilku vejde Kai.
  „Katherine. Rád vás vidím. Co se děje?“ Raven se podívá omluvně na Kaie.
  „Má naše záznamy.“ Kai cítí jak jeho úsměv tuhne. Zvážní. Katherine začne tušit něco špatného. Vyndá dvě kartičky s jejich záznamy.
  „Děkujeme.“
  „Jestliže něco budete chtít. Chtějte jen mně.“ Oba přikývnou.
  “Počkejte“ odejde někam dozadu a podá Ravenovi růži. Ten si ji mlčky vezme. Přivoní.
  “Kai.“ Podá mu ji. Ten si ji vezme a podívá se do jeho oči. Katherine zrudne, když vidí tu intimnost mezi nimi. Jsou tak krásní a chodí spolu. Kdo by to řekl. Asi si vezme delší dovolenou.
  Kai s Ravenem si sednou do auta a mlčí.
  „Vůbec jsem netušil. Tak snadno.“
 „Jo. Mám jednu informaci, ale až doma.“ Oba přemýšlí jak jejich nálada poklesla. Jen květiny. Tak nevinné. Dojedou k ravenovu bytu. Kai stále drží růži. Krvavě červená nádherná růže. Znamení dokonalosti a krásy. Pohlédne na Ravena. Tak to ne řekne si v duchu.
  Přistoupí k němu a podívá s  mu do oči. „Nechci celý týden strávit s touto náladou. Myslím, že jsi mi řekl něco podobného dnes ráno.“ Raven se usměje. Vlastně má pravdu. Trochu se jim zlepší nálada. Vejdou do ravenova bytu. Uprostřed pokoje ještě stojí kufr a věci jindy v uklizeném bytě jsou všude možně.
  „Pospíchal jsem“ řekne Raven a začne shrnovat věci na hromadu. Kai se rozesměje a on pustí ty věci. Smích. Jak dlouho ho neslyšel. Chce se s nim milovat  uvědomí si. S vážným úsměvem k němu přistoupí. Kai zneklidní. Co mu je?
  „Chci tě! Teď!“řekne rezolutně. Chytne ho za ruku a vleče do ložnice. Kai si uvědomí, že po tom výbuchu a co strávil v tom zatraceném bazénku plné horké vody zrovna není fit.
  „Ravene já teď zrovna nejsem fit a-“ řekne už v ložnici Ravenovi, který si už stihl sundat košili. Raven přemýšlí proč a potom mu to dojde.
  „Tak najdi jinou variantu“ přikáže. Kai ztuhne. Nemá rád, když se mu poroučí. Najednou si uvědomí, že v rukou drží svoji košili a že je taky svlečený. Rozesměje se. Má něco vymyslet. Raven si lehne na pokrývky a čeká zvědavý co na to Kai. Ten se svleče a dívá se na ležícího Ravena. Přejíždí pohledem celé jeho nahé tělo. Raven si začíná uvědomovat, že se pod jeho pohledem začíná červenat. Rukou sevře pokrývku jak má nutkání se najednou přikrýt, ale odolá. Dál leží a oplatí mu pohled. Kai k němu přistoupí a přemýšlí jak a pak si vzpomene na ten den jak přišli z nemocnice. To by šlo. Raven říkal, že chce si to zopakovat. Sedne si mu nohy a skloní se. Začne ho líbat.
   „Jsem šťastný“ řekne a oplatí mu to. Kai ho začne líbat a hladit po celém těle až sklouzne k jeho údu. Je vzrušený, ale stejně. Má rád ho hladit, líbat, sát. Možná by to stačilo, ale uvědomí si, že tentokrát chce víc. Chce ho mít v sobě, cítit ho  pro tentokrát a neztratit se. Leží mu mezi nohy a poslouchá jeho steny. Trochu váhá. Bude to bolet, ale Ravenovi se to minule líbilo. Sáhne do zásuvky nočního stolku, kde má Raven uloženou tubu s gelem a otevře ji.
  „Počkej co chceš dělat. To nemusíš. Stačí..“
  „Nelíbilo se ti to minule?“ přeruší ho  Kai.
  „No ano a moc, ale...“
  “Tak mlč. Chtěl jsi, abych něco vymyslel“ a pomalu si ho do sebe zasouvá. Bolí to, ale věděl to už když se rozhodl. Raven má zavřené oči. Opět ho cítí jinak než obvykle. Uvědomuje si, ale že Kai bude mít opět plnou kontrolu. Jindy by mu to asi vadilo, ale teď ne.
  “Chvilku jen lež“ uslyší hlas Kaie a otevře oči. Sedí na něm a má zavřené oči. Otevře je a skloní se k němu.“Musím si zvyknout. Svým způsobem se mi to líbí, ale častěji asi to dělat nebudu“ přizná se. Raven se zasměje.
  “Mně to tak vyhovuje. Nemusíš to dělat to jsem ti řekl.“Kai ho políbí a sklouzne na krk. Raven ji zakloní, aby měl lepší přístup. Má rád jeho rty na krku. Jak ho jemně líbá , skoro to šimrá. Pohyb. Už asi je to dobré si matně uvědomí. Maličké pohyby. Zasténá. Je to krásné až neskutečně krásné. Ucítí ruce na svém hrudníku.
Kai se dívá na něho z výšky jak pod ním leží. Kontrola. Může si s Ravenem dělat co chce a je to i naopak. Dívají si navzájem do oči. Vidí každé hnutí ve svých tváří, každou vlnku rozkoše. Kai má rád tuto polohu, kdy může se dívat na Ravena jak se s ním miluje. Na jeho tvář staženou rozkoši jak se snaží ukojit sebe i jeho. Teď je to opačně, ale miluje to. Ucítí jeho ruce jak se sevřou kolem jeho boku. Zrychli a ucítí ravenovu ruku na svém údu. Zamžiká jak ho to zabolí. Asi si to neuvědomuje  a odsune mu ruku. Raven poslechne.
   Neuvědomuji si, že někdo vytrvalé zvoní. Jsou sebou tak pohlcení, že nic kromě sebe nevnímají. V tuto chvílí je jim všechno jedno kromě toho druhého. Raven vykřikne a jeho tělo zvláční. Hladí Kaie, který ještě se pohybuje.  Raven vztáhne ruku a chce ho pohladit, ale Kai mu opět ruku skoro surově odmrští. Raven nechápe proč, ale respektuje jeho přání a jenom ho hladí. Kai vykřikne a zhroutí se na Ravena. Oddechuje. Už myslel, že se neuspokojí...zvonění. Raven chvilku přemýšlí a potom si to uvědomí. Odvalí Kaie, který se zamračí a sleduje jak doslova vylítne z postele a běží k telefonu. Jde za ním a sleduje jak na něho Raven mává a usmívá se.
  „Jste v pořádku? Máte tady nějaký balík s jedním pánem v černém a dvěma ehmm strážci“ řekne delikátně.
  „Pošlete je nahoru a fofrem!“ Raven si mne ruce.
  „Nemusel jsi tak hned sem letět“ řekne uraženě Kai. „Chtěl jsem ještě chvilku tak zůstat. To bylo fakt zakončení.“ Kai se mračí. Raven ho vezme za ruku a zatáhne do ložnice.
  „Zůstaň!“ přikáže a naháže na sebe nějaké oblečení.
  „Tak počkej nejsem pes.“ Kai nerozumí tomu divnému chování Ravena. Ten spěch. Proč proboha. Má rád, když ho po milování hladí a on se na to těšil a teď jak se spokojeně culí.
  „Mám tě tady zavřít?“ Kai vytřeští oči. Posadí se na postel. Počká a potom mu bude mít co vysvětlovat. Raven odspěchá do obýváku. Kai chvilku sedí a potom mu to nedá a tiše přejde ke dveřím. Neotevře, ale doslova se na ně přilepí.
  „Musím si od Vás vyžádat potvrzení, že jste to vy. Rozumíte mi ne“ uslyší cizí hlas.
  „Jistě. Ruská zima.“
  „V pořádku. Chcete se na to podívat?“
  „Ne plně vám věřím.“ Uslyší zaklapnutí dveří.
  „Mám ty dveře, Kai rozrazit, nebo od nich poodejdeš“ uslyší hlas Ravena jak se zalyká smíchy. Kai si uvědomí, že je to schopen udělat a tak rychle ustoupí. Dveře se otevřou a v nich rozesmátý, spokojený Raven.
  „Ravene chci vysvětlení a to hned.“ Ten ho chytne za ruku.
  „Nenechám se vláčet jako balík!“
  „Takže ten balík nechceš.“ Raven předstírá zklamaného, ale v očích má jiskřičky.
  „Balík? Pro mně? Tam?“ Kai popadne Ravena za ruku a táhne ho do obýváku, kde stojí na podlaze dřevěná bedna.
  „Všechno nejlepší k výročí!“ řekne a políbí ho. Kai stojí ztuhle a dívá se na tu bednu. Potom se otočí a odejde do ložnice. Raven se zarazí. Udělal něco špatně? Jde za ním a vidí jak Kai sbírá svoje oblečení.
  „Nebudu to otevírat nahý, Ravene.“ Ten stojí opřený o dveře a dívá se jak se obléká. Kai přemýšlí. Dárek pro mně od Ravena. Neví co dělat. Musí se uklidnit. Natáhne si na sebe košili, ale už to nevydrží, otočí se a jako náměsíčný jde k té bedně.
  „Dárek.Co to asi je?“ Chytne za víko, ale drží.
  „Tady.“ Raven mu podává dláto. Kai zapáčí a odtrhne přibité víko. Dřevitá vlna. Kai polkne. Do takového se balí zbraně. Zbraň? Nechce další zbraň. Odhrne ji a strne. Soška. Natáhne ruku a bojí se ji dotknout.
  „Nelíbí se ti?“ v hlase Ravena se ozve zklamání.
  „Ještě jsem ji neviděl, Ravene.“ Hlas má chraptivý. Neví co říct. Nikdy by ...ponoří ruce do vlny a vytáhne to. To je... to není možné.
  „Jmenuje se Passion“ řekne Raven, který k němu přiklekne. „Jinou nešlo sehnat. Jen tuto.“ Raven ji opatrně položí a dívá se na šedesát centimetrů vysokou sošku dvou mužů. Bojí se ji skoro dotknout.
  „Passion. Auguste Rodin. Největší sochař 19 století. Je to trilogie. Tendresse - Něha, Passion -Vášeň, Éntreinte - Objetí. Tři sošky, které nikdo nikdy neviděl pohromadě. Které nikdy nebyly vystavené a jsou v soukromých sbírkách. A já mám teď jednu z nich.“ Kai se odmlčí. „Víš“ začne hlasem bez výrazu jako by přednášel“ Rodin je udělal po smrti dvou z jeho přátel. Tehdy nebyli lidi přilíš naklonění lásce dvou mužů. Nikdy nebyli, že. Rodin je začal dělat ještě, když žili. Éntreinte dokončil po jejich násilné smrti. Chtěl je jim věnovat, ale nestihl to. Málem je rozbil, ale ztratili se. Říká se, že je někdo ukradl, ale nikdo je neviděl kromě majitelů a Rodina. Zná se jenom jména sošek. Ani se neví kdo je má. Já nevím co na to říct.“Kai se na něho nedívá a přejíždí obrysy těl dvou postav ve vrcholné vášní. Každý pohyb, je vidět. Má pocit, že jsou to oni dva. Vezme ji a uloží do krabice. Váhá. Tak nádherný dárek. Cítí, že jestli něco neudělá tak se rozbrečí. Jak Raven mohl o nich vědět?
  „Jednou jsem viděl publikaci na tvém stole. Nebyl jsi doma, ale někde pryč. Jen jsem potřeboval...tak jsem se podíval co to čteš a našel na papírku ty jména. Netušil jsem jak to bude obtížné sehnat. Ani informací jsem nemohl sehnat až do teď na podzim. Víš Kai na to jak jsem se snažil tak ty se moc nesnažíš“ dořekne, když si vzpomene na Natašu a naražené žebra. Kai se otočí a povalí ho.
   „Tak já se nesnažím.“ Sedne si na něho a začne ho líbat. Je rád, že Raven začal vyprávět. Asi by vypadal dost divně, kdyby tam seděl nad tou soškou a ...Obejme ho a jen na něm leží schovaný tváří. Je mu tak dobře.
  „Kai?“
  „Co je?“
  „Jsi těžký.“Odpoví lakonický Raven, ale se stopou smíchu v hlase. Kai se zvedne.
  „Promiň. Je nádherná. Děkuji.“ vytáhne sošku z bedny a položí ji na stůl. Oba před ní klečí a dívají se jak na ni dopadá světlo.
  „Takhle vypadáme, když jsme spolu?“ zeptá se Raven. „Nikdy jsem nic takového neviděl.“
  „Nevím. Možná. Rodin byl proslulý svými sochami. Jak dal i do klidného pochybu pochyb. Světlo a stín největší umělec. Zatracován i oslavován. Vezmu tě na jeho výstavu“řekne s nadšením. Raven se zašklebí. Nemusí zrovna sochy. Má raději obrazy, ale proč ne.
  „Kam ji dáš? V domě je jedno moc pěkné...“
  „Ne“přeruší ho. “Domu ne. Někde jinde.“Raven je překvapen. Kam jinam ji může dát než k sobě domu? Oba se ještě chvilku dívají na sošku. Mlčí. Kai najednou vezme ravenovu ruku a přiloží si ji k rtům. Políbí a nepustí ji z ruky.
  „Tak zítra vyrazíme za tvým dárkem. A co bude k večeři?“ Raven zaregistruje vyrazíme. Copak to bude? Vůbec nemá tušení. Jen jedno ví obraz to nebude tak co?
  „Před chvilkou jsi jedl. Máš už zase hlad?“
  „To sis nevšiml jak jsem zhubl co jsi tady nebyl. Je ze mně kost a kůže.“
  „Ukaž?“ Raven mu odhrne košili a přejede rukou. „Hmmm“znalecky si ho prohlíží.
  „Vidíš. Jsem kost a kůže“, ale ostře vnímá jeho ruku na svém těle.
  „Tak jo. Jedeme nakupovat.“
  „Nakupovat? Vždyť tady máš všechno. Nechci jet nakupovat. Jen něco maličkého..“
  „Kai nebuď rozmazlený. Jedeme nakupovat jinak nebude večeře.“Kai zmlkne. Tak jedeme nakupovat. Raději nákup než být bez ravenovy večeře.
  „A co bude?“
  „Byl jsem ve Španělsku. Takže něco z tamté kuchyně a počkej na ten zákusek. Lehounký jako pěna a...“
  „Dost. Už teď mám chutě. Ale stejně bych věděl o lepším zákusku“řekne ve dveřích ložnice. To já taky si řekne Raven pro sebe. Za chvilku jsou oblečeni.
  „Taky by ses nemusel pořád strojit do černé. Dřív jsi měl i něco světlejšího ne?“
  „Mám rád černou a je praktická. A vůbec nemám rád barvy“ a podívá se na světleji ustrojeného Ravena. Ten si ho zkoumavě prohlíží.
  „Ne takhle je to dobré. Je to sexy.“ Kai neví co na to říct a tak raději mlčí. Ale je trochu potěšen, že ho Raven považuje za sexy. Jistě nikdy mu to neřekne, ale má rád ty jeho lichotky. Oba nasednou do porsche a vyjedou. Po dvou hodinách je Kai totálně zmožený. Vždycky tušil, že Raven je maniak do vaření, ale to je už posedlost, když zastavují před nějakým thajským krámkem, kde prý mají to nejlepší koření na curry.
  „Jak to můžeš vydržet?“ když se Raven vrátí s dvěma sáčky. On je už po hodině nákupu mrtvý a Raven čilý jako rybička. „Vědět to tak zůstanu doma s tvým dárečkem.“
  „To není od tebe hezké, že dáš přednost dárečku přede mnou.“ Kai se zděsí. Už zase něco řekl. Je to mu fuk.
  „To ne, ale myslel jsem na nějaký jeden obchod a potom domu do postýlky a pak mi něco uděláš dobrého a zatím místo hezké postýlky jezdíme po celém New Yorku, abychom sehnali jednu pitomou rybu.“
  „Ta pitomá ryba bude moc vynikající a zbytek taky. Neměl jsi něco chtít uvařit. Já se tady snažím a lítám jak hadr na holi a ty si takhle stěžuješ. Typicky chlap “ zabručí.
  „Já jsem chlap, ale jak tak poslouchám...“
  „Prr. Zkus to říct a nikam nejedu a jsi bez večeře.“
  „Já vím. Jen rád vaříš. Víš netušil jsem co všechno musíš udělat kvůli takové večeři. Začínám si toho vážit.“
  „To bys měl. Chci udělat slavnostní večeři a když ty stejně nemůžeš se milovat, tak jsem si řekl, že ti ukážu co vlastně potom jíš.“
  „Tak to jo. Jedeme ještě někam?“
  „Hmm no.“
  „Půjdu tam s tebou.“
  „To myslíš vážně?“ když se zařadí do proudu vozidel. Po prvních třech obchodech zůstal v autě.
  „Jo. Víš neuvědomil jsem si...prostě máš pravdu. Měl bych vědět víc co vlastně děláš.“ 
  „Tak jedeme do jednoho obchodu s vínem. Tam tě to bude moc bavit.“ Kai se rozzáří. Konečně něco zajímavého.
  „Ten neznám. Myslím, že nakupuješ u konkurence. Někdy tě vezmu kde nakupuji já.“ Raven pokrčí rameny. Bude jen rád. Po dalších dvou hodinách se vrátili do ravenova bytu obtížení balíčky.
  „Něco pusť. Běž se vykoupat a já začnu vařit.“
  „Rozkaz!“ Za chvilku se bytem nese hudba May Vanessy. Raven se usměje. Tak Kai našel to CD. Není tak špatná a hraje docela dobře a prohlíží si rybu jak to nazval Kai. Je perfektní.
  „Mohu nějak pomoci?“ ozve se za ním po půlhodině.
  „Ne a na nic tady nesahej!“
  „Dobře.“ uklidňuje ho Kai. „Krásně to voní. Kdy to bude?“
  „Ještě tak hodinku.“
  „Hodinku? To nevydržím. Anebo jo, vydržím.“ Stojí opřený o dveře a dívá se jak Raven se otáčí v kuchyni. Tedy fakt mu to jde.
  „Kai můžeš odejít. Víš znervózňuješ mně.“ Přizná Raven. „Připrav stůl. Kde jsou věci ti snad nemusím říkat. A..“ přistoupí k němu a začne ho líbat. Kai se k němu přitiskne. Z ničeho nic se od něho odtrhne a vrhne se ke sporáku s výkřikem „Omáčka!“ Kai se dívá jak ji zkoumá a potom vylévá.
  „Zmiz!“ Kai se otočí a vypadne. Venku si otře čelo. Tedy v tu chvílí fakt byl Raven strašný jak se mračil a to jen kvůli nějaké bílé omáčce na pánvi. Asi se mu nebude plést do kuchyně ani náhodou. Jdu číst, ale potom si vzpomene na stůl a jde ho připravit. Doprostřed dá  růži od Ravena. Přivoní k ni. Poodstoupí a podívá se na stůl. Naprosto bez chybičky. Hudba skončila. Přejde a vytáhne oblíbené CD Armstronga. Bytem se rozlehne jeho trubka.
  „Perfektní.“ Přistoupí k oknu a dívá se jak se šeří a město se jasní světlem. Bude se mu tam líbit? Přistoupí k sošce. Raven ho dostal tím dárkem. Muselo být obtížné ho získat. Jemu se to nepovedlo za ty celé roky a teď jednu má. Vezme ji opatrně do ruky a jemně ji přejíždí. Nádhera. Nemůže se vynadívat na ty dvě postavy. Netuší, že ve dveřích stojí Raven a dívá se jak drží sošku. Líbí se mu říká s tichým uspokojením. Stalo to za to. Přistoupí k němu. Kai si uvědomí jeho přítomnost, ale nezvedá oči od Passion.
  „Zabalím ji. Je tak křehká.“ klekne ke krabici, která je stále uprostřed obýváku a dá ji tam . Dívá se jak mizí ve vlně. „Ne nadlouho. Zítra budeš se skvět v celé své kráse“ šeptá mazlivým tónem. Raven se na něho dívá s úsměvem.
  „Jdeme jíst ne.“ Kai se vzpamatuje a začervená.
  „Promiň.“ Sedne si ke stolu a čeká. Raven mu vždy říká co jí.
  „To je Fua de caramelizado. Kachní a husí paštika s karamelem opáleným nad ohněm a s pyré z jablek.“ Raven se zadívá na to umělecké dílo. Oba se do ní pustí. Kai si připadá jako v sedmém nebi.“A víno Marquéz Rizcal bílé. Výborně se bude hodit k hlavnímu chodu.“
  „Salát Ventresca. Špenát, malé rajčátka, sýr a to nejdůležitější je ventresca. Jsou to malé kousky toho nejlepšího masa z tuňáka.“
  „A to je ta tvoje pitomá ryba.“ Kai se  na ni podívá se žalostným úsměvem.
  „Už nemohu a jako ryba mi moc nepřipadá. To jsi udělal schválně, že mám pravdu.“
  „Jistě. Calamar con abas. “ Odpoví klidně. Kai se nadechne a pustí se do ní. Ježíší skoro vykřikne. Ta je dobrá. Jí a vůbec si nevšimne jak ho Raven s úsměvem pozoruje.
  „A zákusek!“ Kai zasténá. „Brouvni. Teplý čokoládový dort s několikerými druhy ořechů, politý teplou čokoládou a na ni nejlepší vanilková zmrzlina od Bertolliniho.“
  „Chceš ze mně mít tlustého chlapa s pivním břichem.“
  „Tak to ti ještě dlouho nehrozí. Vypadáš jak David.“ Kai se začervená a nadává si. Vůbec si na ty lichotky za ty léta nezvykl. Kdy už konečně bude imunní. Zvedne skleničku.
  „Ty taky vypadáš nádherně.“ Raven se usměje. On je imunní. No počkej. Začal jsi to.
  „Chci se nechat ostříhat“ řekne ve chvilce, kdy Kai má plnou pusu zákusku. Ten se zakucká, vyprskne zákusek na stůl a začne se dávit. Raven se dívá  jak mává na něho rukou. Zvedne se a bouchne ho do zad.
  „S tím nepočítej ani náhodou. Ostříháš se a neuvidíš mně dokud ti nedorostou. Nebo tě někam zavřu..“ a zakleje. Zase se nechal nachytat, když slyší jeho chraptivý smích. Posadí se a dojí zákusek.
  „Opravdu nic lepšího jsem nejedl. Jsi perfektní kuchař a milenec taky“ a s údivem pozoruje, že i Raven se začervenal. Něco zahučí a zmizí v kuchyni.
  „Chceš kávu?“ slyší. Dál by si rád, ale potom by neusnul.
  „Ne. Dám si ještě trochu vína.“ Nalije si skleničku.
  „Nalij mi taky.“ Nalije a přenese skleničky k pohovce. Sedne si a dívá se na New York. Nějak ho ty světla ukolébávají. Byl to docela náročný den. Dopije skleničku a zívne.
  „Jdeme spát“ ozve se za ním. Kai přikývne. „Půjdu se osprchovat a ty zalez do postele.“ Kai se nechá odvést a za chvilku spí. Raven se na něho dívá. Taky je unavený. A to lítáni po obchodech. Osprchuje se a vklouzne za Kaiem do jeho náruče. Je mu teplo a dnes byl nádherný den a zítra dostane dáreček. Pořád nevím co to bude. S myšlenkou na dárek usne, jako když ho do vody chodí.
  „Vyhoď ten budík nebo to udělám já“ řekne Kai a přetáhne si polštář přes hlavu. Počkat dnes jedou a vyskočí z postele. „Vstávat koním píti dát“ zařve a přemýšlí proč to říká.
  „Neee. Nech mně žít a umřít tady. Nikam nechci. Spát“ je slyšet mumlání.
  „Takže nechceš dárek?“ ozve se u jeho ucha, když mu Kai zvedne polštář z hlavy. Raven zvedne hlavu jak mu pomalu dochází co Kai řekl. Dárek. Dnes dostane dárek od Kaie k výročí. Kai pozoruje jeho očí jak se rozzáří.
  „Tak proč to neřekneš hned a meleš tady něco o koních. Nebude to kůň?“ Napadne ho. Má rád koně a když je možné tak chodí jezdit.
  „To se dovíš, až tam budeme. Možná...“ a uhne před polštářem.
  „Jsi hrozný, že mně to nechceš říct a ještě mně budíš tak brzy.“
  „Brzy? Je skoro poledne, Ravene.“ Odejde do koupelny odkud je slyšet sprcha. Když se vrátí Raven ještě spí. „Vstávej“ a zacloumá jim. Raven konečně vyleze a mátožně něco si bručící o nelidech jde do koupelny. „Zabalím ti něco!“ křikne za nim Kai a usmívá se. Po chvilce hrabání vytáhne tašku a jde mu balit.
   „Ne tam se nedívej!“ vykřikne Raven, ale už je pozdě a Kai vytáhne spodní zásuvku. Otočí se za hlasem a potom se podívá do zásuvky. Zamrká a vytáhne medvídka. Kdysi asi měl možná jinou barvu,  ale teď je takový světlé hnědý se záplatou na jedné noze a utrženým uchem. Oči a nos dva korálky a místo úsměvu trochu divný škleb vyšitý niti. Kai tázavě zvedne hlavu. Raven mu ho vytrhne z ruky a položí zpět.
  „Našel jsem ho po Jadranu v jednom domě, kde jsem čekal na jednoho chlápka. Prošel jsem ho od zdola až k půdě. Byl v jednom rohu. Zapomenutý. Já nechal jsem ho tam být, ale potom co jsem ...no vrátil jsem se pro něj. Jako tehdy ty pro mně. Vzal jsem si ho tehdy sebou. Zašil nohu, přišil korálky a vypral. Řeknu ti s jehlou a niti mi to vůbec nejde“ usmívá se tak trochu křečovitým úsměvem a stále se dívá na toho medvídka. “Dost mi pomohl a pak mi tě nahrazoval“ vysvětluje Raven. Kai ho vytáhne ze zásuvky a dá ho do tašky. Mlčí. Každý potřebuje něco, když se v noci probudí sám, zalitý potem a lapající po dechu. Raven ho vyndá z tašky a dá nazpět do zásuvky.
  „Budu s tebou. Nepotřebují ho, když jsi se mnou.“ Kai zavře zásuvku a přemýšlí o tom co se tehdy stalo v Černé Hoře. Zapne zip u tašky.
  „Myslím, že je to vše. Půjdeme nebo něco aaaa...musel jsem být mimo, když jsem ji necítil.“ Kai odloží tašku a vrhne se k jídelnímu koutu kde stojí káva a rohlíky. „Mmmmm“ Raven jen slyší. Sedne si naproti němu a sáhne po rohlíku. Oba sedí naproti sobě a v klidu jedí.
  „Tak půjdeme ne?“ Kai přikývne.
  „Vezmi mi tašku.“ Popadne krabici se soškou a čeká až mu Raven otevře dveře. „Pojedeme maseratti. Doufám, že ti nevadí, že porsche musíš tady nechat.“ Ten zavrtí hlavou. Stejně se na řízení necítí. Zívne si. Chce se mu spát. Má nějak tušení, že z dnešní příjemné jízdy nebude nic. Asi na něho padají ty časová pásma a taky hned jel za Kaiem, potom ten výbuch a zničený bazének na který se oba tak dlouho těšili a pak to nakupování  a večeře. To opravdu člověka dovede unavit. Zívne si podruhé. Zpoza krabice ho pozoruje Kai. Je unavený, myslí si. No cesta je dlouhá a sice maseratti není moc pohodlné auto na spaní, ale snad usne. Z kufru kam dá krabici a obě tašky vytáhne deku.
  „Nemusíš opravdu“ ujišťuje ho Raven, ale sotva vyjedou z New Yorku zívne  ještě jednou. „Promiň, ale ty časové pásma a ta večeře, asi nebudu dobrým společníkem“ ještě zamumlá, přitáhne si deku a zachumlá se do ni. Kai se na něho podívá a ztlumí hudbu na minimum. Po očku sleduje jak spí. Tvář má uvolněnou a je tak schoulen. Sáhne na pokrývku a upraví mu ji. Je mu tak hřejivě kolem srdce. Usmívá se. Spí jak andílek a i tak vypadá. Auto tiše vrní a Kai si pobrukuje do rytmu melodie. Ještě skoro tři hodiny a budou tam. Bude se mu líbit? Cesta ubíhá dobře a Kai sleduje střídavě krajinu, silnici před sebou a Ravena jak spí. A sakra špatně jsem odbočil zanádáva a zastaví na blízké benzínce.
  „Nevíte jak se dostanu k Pinie Rock“ ptá se prodavače. Ten mu vysvětlí jak tam dojede. Kai nakoupí maličkosti k jídlu a doufá, že Raven to sní a nevyhodí to do prvního příkopu. Podle instrukcí najede opět na silnici. Hmm tak hodinka a budou tam.
  „Kai? Kde to jsme?“ se ozve ospalý chraptivý hlas Ravena. Má ještě zavřené oči.
  „Kávu? Není tak dobrá jako tvoje, ale ještě teplá. A jsme na cestě za tvým dárkem. Ještě kousek a jsme tam.“ Raven vezme kelímek a napije se.
  „Je hrozná, ale zrovna mám hlad a no přežiji ji.“ Kai mu strčí do ruky bagetu. S úsměvem se dívá jak ji jí. Cedule Pinie Rock a prudce zabočí k menší cestě. Za deset minut minou malé městečko a jedou dál.
  „Kai kam to jedeme?“
  „Městečko se jmenuje Pinie Rock. Nevím proč. Typické městečko se šerifem a vězením a místními. Je na severu pobřeží Spojených států amerických skoro  u kanadských hranic.“ Raven přebírá ty informace. Jsou tak divné. Maseratti zastaví před cedulí Soukromý pozemek. Raven mlčí, když tam Kai zatočí. Po deseti minutách pomalé jízdy zastaví na konci cesty lemované lesem.
  „Tak jsme tady. Všechno nejlepší k výročí,Ravene.“ Ten stojí , dívá se na pláž se skálami a na klasický dům  s verandou a s velkou stodolou. Vystoupí a rozeběhne se na pláž. Vítr fouká a opírá se do jeho těla a vlasů. Cítí moře a les. Má rád oboje, ale víc Kaie. Je mu dobře. To je nádhera. Týden sami. Krásný dárek.
  „Nádhera. Překvapil jsi mně, i když dovolenou jsem už tušil.“Kai zamrká překvapením. Copak on netuší? „Celý týden sami. Kde jsi to sehnal. Je tady tak opuštěně. Líbí se mi tady. Ticho a hned si každého všimneme. To je hezčí dárek než ten můj. Kai je ti něco?“ když zpozoruje jak mu cukají rty v smíchu. Kai se směje. Proč?
  „Ty. Asi jsi to nepochopil. To je pro tebe. Jeden je můj a druhý tvůj.“ Na dlani má dva černé klíče.
  „Jak to myslíš jeden tvůj a jeden můj. Nerozumím ti.“
  „Ten dům je náš. V tašce mám papíry, že je to cele tady naše, Ravene. To vše je můj dárek. Tedy jen půl...“dodá omluvně. Cítí, že něco je v nepořádku, když vidí jak úsměv Ravena hasne.
  „Nechci to Kai. Nemohl jsi mi dát něco jednoduššího. Nechci ten klíč. Jedeme pryč.“Vykročí k autu.
  „Proč!?“ vykřikne zoufale Kai. Chytne ho za rukáv.
  „Pusť a nesahej na mně!“ řekne Raven a neotočí se k němu.
  „Tak počkej mám nárok na vysvětlení proč to nechceš přijmout nebo ne?“
  „Na nic nemáš nárok. Dobře. Je to moc prostě. „ Oba stojí proti sobě a Raven se mu nedívá do oči. Nechce vidět jeho raněný pohled, ale neodolá a podívá se. Kdepak raněný. Vzteklý. Kai mačka oba dva klíče  v ruce.
  „Donutím tě abys mně to řekl!“
  „Tak to chci vidět jak?“
  „Mám hnědý pás v karate.“
  „A já černý v aikido“ oba se postaví proti sobě. Kaiovi víří v hlavě proč odmítá ten klíč. Proč? Těšil se tak se těšil a nakonec se to tak pokazí. Stojí proti sobě uvolněně. Snaží se zachytit i ten nejmenší náznak zaváhání, mrknutí pohybu. Úder, Kai udeří na dolní část těla a Raven zablokuje ruku a vyrazí svoji. Blok rukou a obrat s kopem na kotník. Pomalu se obcházejí a snaží se vychytat slabé místo toho druhého. Písek. Raven nohou nabere písek a vyhodí ho proti Kaiovi. Úskok. Rána ze strany. Blok a zásah do paže a opět úder Kaie. Bloky se střídají s údery. Sípají. Ani jeden nemůže tou uvěřit. Raven vyrazí na horní polovinu těla a druhou rukou si kryje svůj prostor. Kai rozrazí jeho ruce, popadne Ravena za ramena, podkopne nohu a strhne ho na zem. Válejí se v písku a jen se snaží oč vlastně? Jeden druhého porazit? Asi ne. Veškerá profesionalita zmizela a oni se rvou jako dva  malý kluci. Těžce oddechuji.
  „Netušil, jsem, že jsi tak dobrý.“
  „To já taky ne. Kolik o tobě toho nevím?“ Oba se zastaví. Dívají se na sebe.
  „Nevěříš mi?“ zeptá se Raven.
  „Věřím. Právě že věřím. Proč?“
  „Já taky. Dej mi ten klíč“ řekne unaveně.
  „Nedám!“ řekne tvrdohlavě.
  „Dej ho sem nebo se naštvu.“
  „Tak se klidně naštvi, ale nic ti nedám.“
  „Chováš se jako malé dítě Kai.“
  „Ty taky když odmítáš můj dárek. Myslel jsem že ti vše ukážu, že strávíme tady týden a potom jestli to vyjde se Shadow tak...“sedí na písku.“Promiň asi jsem se měl tě zeptat.“ Vstane opráší písek a podívá  se na natržený rukáv. „Pojedeme. Najdu ti nějaký jiný dárek a tady to nevím možná zaúkoluju Black  Jack.“Jde k maseratti.
   Black Jack. On ho chce vyhodit do vzduchu?! Ne to ne. Je to můj dárek. Proč vlastně tak vyvádí opravdu jako  malé děcko? Vyskočí na nohy a dívá se za odcházejícím Kaiem. Musím mu to říct. Musí mu říct, že ho to rozhodilo a že se bojí...
  „Kaiii! Počkej!“ křičí. Kai se zastaví. Raven k němu dojde a zezadu ho obejme. Kai mlčí a čeká na to co mu chce Raven říct. Ví, že mu to řekne jinak by ho nezastavil.
  „Bojím se. Prostě jednoduše jsem se zalekl. Týden dovolené dobře, ale najednou chceš se mnou žít. Já nevím jak to zvládnu. Bojím se, že mně budeš mít dost, že já prostě...já promiň mi to. Měl jsem ti to říct hned a ne vyvádět jak malý kluk.“ Kai pochopí. On měl čas se na to připravit, ale Raven ne.
  „Pojedeme. Až budeš chtít, tak ten klíč je u mně a řekneš mi to.“ Políbí ho. Oba jdou k autu otočí se k domu a dívají se na něj. Tváří se tak smutně. Raven přemýšlí. Strach. Přece Kaie zná. Z něho nemusí mít strach. Znají se tak dlouho. Tak proč to nezkusit. Vždyť můžou vždy odjet.
  „Dej mi ten klíč.“ řekne klidně. Kai se k němu otočí.
  „Proč? Nemusíš.“
  „Dej a neptej se, ano. A hlavně mně ukaž všechny pasti. Jak tě znám tak tady je jich šílené množství. I když je to klidné místo tak jisté tvoji deformaci pro bezpečnost jsi neodolal, hádám dobře.“ Kai je v tu chvíli červený jako rajče.
  „Nasedni ty deformace. Ty zrovna máš co mluvit. Určitě máš u sebe nějaký jed.“Raven se zašklebí jak ho dobře Kai zná, ale nasedne. Jedou k velké stodole. Kai  zmáčkne malou krabičku. „Jednu pak dostaneš. Jinak to tady neotevřeš. Nějaké vlny nebo co?“ Garáž. Zaparkuje a vystoupí. Vedle parkuje terénní vůz.
  „Hodí se do místního prostředí lépe.“
  „To je nádhera. Zítra si ho vyzkoušíme. Vždycky jsem něco takového chtěl.“ Raven okamžitě do něho vleze.
  „Tak ho tady nech a pojď dál. Bohužel musíme k domu venkem. Nešlo to nijak udělat“ řekne omluvně.
  „To nevadí. Tak Charóne jdeme dál.“ Kai se zašklebí.
  „Klíč. Tvůj je tento. Když přejedeš prstem tak je tam R. Je ze slitin kovů a do domu jiný nepůjde. Jsou jedinečné a dveře nebo spíš systém v nich detekuje složení klíče. Stačí jen málo a dveře se neotevřou.“ Raven se zašklebí. Deformace, naznačí rty. „Otevři.“ Raven otevře a vejde do jednoduché předsíně.
  „Začneme sklepem.“ Táhne ho k padacím dvířkám, přikrytým kobercem. Raven jen zírá. Do sklepa takhle? Kai přitiskne ruku na otvor. Rozsvítí se. „Detektor rukou. Později naprogramuji i tvoji.“ Vstoupí dovnitř a světlo se rozsvítí.
  „Jupí tělocvičná!“ A opravdu dá se tam krásně cvičit a o kus dál je velká žíněnka. Oba k ni přistoupí.
  „Tak karate jo?“
  „Aikido. Neměl jsem tušení, že to děláš.“
  „Jo. Začínáme jít někam jinam.“ Kai mu rozumí.
  „Zatím to stačilo, ale já chci vědět víc o tobě i o tom co umíš. Víš  dlouho jsem se rozmýšlel o tomto domě jestli ti dát něco takového. Jenže chci strávit s tebou Vánoce a dovolenou aniž to bude Kolumbie, Rusko s Koljou, Grónsko s ledními medvědy nebo nějaká země s místními kráskami.“
  „Byla moc pěkná ta holka v té Africe, Kai.“ Ten něco zabručí a přejde ke stěně a opět přiloží ruku. Raven začíná být zvědavý co vlastně do toho domu Kai vše nacpal. „Ehmm“ jen vyhekne a zírá na střelnici. Tak to už chápe ty peníze a čas. Vejde dovnitř. Světlo dobré. Vsadí se, že nikdo nic neuslyší.
  „Tady je místnost na zbraně. Moc jich tam není a tady okopíroval jsem ...no myslím jednu laboratoř na ty tvoje lektvary“ usměj se. „Jen mi je nemíchej do jídla, Ravene.“ Otevře dveře. Raven se podívá. Perfektní. Tak to má být. Po prohlídce vyjdou ven. Zavřou oči před světlem zvenku.
  „Kumbál na různé věci. Tady“ a otevře dveře“ obývací pokoj a knihovna. Moc místa tady není... „
  „Krb. Kai jak jsi věděl. Tedy“ přejde k němu.
  „Nevěděl, ale i já mám rád krby. Můžeme večer si zapálit. Ještě je zima. „ Raven prochází místnosti. Přetáhne pohovku ke krbu. Začíná se chovat jako doma. To je dobře. Myslí si Kai. Přejde ke knihovně a zjistí, že tam jsou stejné knihy jako má doma. Vedle nich jsou knihy Kaie. Kai opravdu myslel na vše.
  „A teď kuchyň.“ Raven zamrka. Podle toho co viděl, tak Kai byl schopen dotáhnout sem profesionálního kuchaře, aby mu udělal kuchyň šitou na míru. Kai otevře dveře a Raven s jednou nohou zvednutou zírá na přesnou kopii kuchyně u sebe doma. Ne trochu je odlišná, ale protře si oči. Ne není doma je tady v nějakém zapadákově. Přejde a otevírá zásuvky. Vše je přesně a on ví z ničeho nic co bude v další zásuvce, kde má sáhnout po čem. Otevře lednici. Uff už si myslel, že vidí duchy. Lednice je poloprázdna. Jen základní potraviny. Rozesměje se.
  „Už jsem se začal bát, že jsem se zbláznil. Ta lednice je důkazem že ne.“
  „No nemusíš se smát maniaku. Nebudu tady to dělat celé sám. A po tom posledním zmiz jsem rád, že jsem ti to nenaplnil potravinami. Stejně asi by skončili nebudu říkat kde. Tak a dál jdeme do patra.“ Chytne ho za ruku. Raven se přes rameno ještě jednou otočí na svoji kuchyň. Doslova na svoji kuchyň. Muselo mu to dát zabrat. „Tak to je naše ložnice.“ Raven zamrká nic překvapujícího nevidí, jen to velké okno s výhledem na lesy.
  „Neprůstřelné. Stejně jako u mně. Nevím proč jsem ho sem dával.“ Ravenovi se to líbí. Sedne si na postel a potom se důkladně rozhlédne.
  „Sem chceš dát Passion. Myslím tam na tu poličku?“ Kai je potěšen.
  „Ano. Chci ji mít tady, ale pokud nechceš tak ji vezmu do New Yorku.“
  „Ne. Tady bude perfektní. Potom sem ji přineseme. Chci si vyzkoušet tu postel. Hned. Je tak akorát. Ani měkká ani tvrdá a velká.“
  „Mám rád prostor a pojď dál.“Raven se neochotně zvedne. „Nahoře je malá půda. Na hosty jsem nějak zapomněl, ale pochybuji, že nějaké budeme mít. A tady jsou naše pracovny.“
  „Dvě?“
  „Já jim spíš říkám trucovny. Víš až budeš mně mít plné zuby jednoduše zalezeš sem a můžeš tady být jak dlouho chceš. Jen doufám, že to nebude moc často. A vůbec oba potřebujeme mít to nějaké své soukromí. Moc bych chtěl, ale asi ne vždy nám to bude klapat.“ Kai krčí rameny. Raven je překvapen. Otevře oboje dveře. Kaiova pracovna už je zařízená. Jeho až na základní věci prázdna.
  „Tu si zařídíš sám. Dal jsem jen počítač a poličky, pohovku...“ Raven k němu přistoupí a začne ho líbat.
  „Dokonalé.“ Kai se začervená .
  „Já...“ neví co říct. „Ještě jedna věc.“ Otevře dveře naproti a oba vejdou do koupelny. Sprchový kout a velká vana, ale opravdu velká.
  „Na zákazku. Stála nekřesťanské peníze.“
  „Kai vím jak máš rád okna, ale není tady to velké okno moc? Přece jen nemusím , aby mně,tebe, nás někdo pozoroval.“
  „Já vím, ale dá se to zatáhnout.“ Předvede mu to. „A víš na těch skaliskách aby někdo ležel to musel by být cvok a z moře to bychom viděli. Když nemáme ten bazének tak aspoň to. Nelíbí se ti to? Tak to je vše.“
  „Jdu dolu něco uvařit. Mám hlad.“ Sejde dolu do kuchyně a nechá tam Kaie stát. Ten stojí a přemýšlí co zase udělal. Sejde dolu a slyší jeho samomluvu jak tam nic není. „Zítra se jede na nákup!“ zařve jistý si, že ho Kai slyší. Kai vyjde ven k autu pro věci. Raven slyší klapnutí dveří a posadí se na stoličku v kuchyni. Zírá na linku a hladí ji. To je moc Kai. Takový dárek. Vlastně jsi mi dal náš společný život. Je to nádherný dům, ale stejně se bojím. Kai asi taky ze začátku váhal, ale dokázal to, tak proč ne já. Rozhlédne se po své kuchyni. Tolik myslel na něho, když to tady dával dohromady. Zná ho dobře a ví co má rád. Ten dům  jim bude vyhovovat. Není to jen jeho dárek ,ale i Kaiův a to je na tom nejlepší. Je jejich společný. Krásný dárek. Už tomu rozumí jaký je vlastně ten dárek. Musí zkusit udělat něco dobrého. Víno je v autě. Mohli by si dát před krbem a dívat se do plamenů. Dveře. Kai se vrátil a on tady sedí a dumá místo toho, aby něco dělal. Ale sedí dál a není schopen se pohnout. Těší se na ten týden a na další dny, kdy tady spolu stráví. Protože on sám tady nebude. Ne budou tady vždy spolu. Udělám jen něco lehkého.
  „Pomalu se stmívá. Jsem rád, že se ti tady líbí, Ravene“ řekne u večeře. Oba sedí naproti sobě u stolu a pozoruji se.
  „Překvapil jsi mně a je to nádhera. Nečekal jsem to. Nevím co říct. Nějak mi došla zásoba slov. Je tady možnost jak zaparkovat  jachtu?“
  „Netušil jsem, že máš jachtu? Ale ano je tady možnost. Mezi skalisky je udělaná cesta k přistaviští a víš na léto je tam ještě jedno překvapení. V moři se nedá koupat, i když občas tady zasáhne golfský proud. Zítra ti to ukážu.“ Raven vidí, že chce něco říct.
  „Copak je?“
  „Na jachtách je mi špatně“ přizná neochotně. Raven se rozesměje a potom zmlkne. „Víš, za ty dva dny jsem se o tobě dověděl snad víc než za ty roky.“ Kai se na něho podívá.
  „To já taky a těším se co ještě objevím. Jdu zapálit ten krb. Otevři víno a přijď.“Raven uklidí nádobí a otevře víno. Dokonce i skleničky jsou stejné jako u něho doma. Vezme je a do druhé ruky víno. Vejde do obývacího pokoje a dívá se jak Kai je uveleben na pohovce před krbem. U pohovky je stolek.
  „Zavolal jsem Loreen, aby nám zjistila vše o té adrese a svého zprostředkovatele, aby zjistil taky něco.“Položí víno se skleničkami na stolek.
  „Dobře. Nemám tušení jak to bude probíhat, ale asi to bude rychlé. Dobré víno. Sedni si a nestůj tam tak nade mnou. A nechci se bavit o práci a vůbec ne  o tom bastardském zmetkovi.“
  „On je bastard?“ řekne Raven v údivu a uvelebí se na ovčí kožešině před krbem.
  „Co já vím.“ Sedí a poslouchá praskot ohně. Ty hypnotické plamínky ohně ho uspávají a on nechce spát. Raven se opře o pohovku. Tak to ne. „Ravene přisuň se ke mně. Jsi strašně daleko.“
  „Přisunout. To je takové práce.“
  „Okamžitě.“ Raven předstírá váhání.
  „Když jinak nedáš.“ Přisune se a Kai poklepe na pohovku. Raven se uvelebí mezi jeho nohy a on ho jimi obejme.
  „O hodně lepší.“ Dívá se na jeho vlasy. Dotkne se jich. Skleničku odloží na stolek. Už mu to tak nepřipadá zajímavé. Ani víno ani oheň. Ani si nevšimne, že pod kaiovými prsty zavrní. Skloní hlavu a pozoruje plameny jak tančí svůj tanec. Kai mu je hladí a zkouší uplést copánek, který hned na to rozplete. Probírá se jimi a víská je. Miluje jejich hebkost a jak voní.
  „Klidně pokračuj. Nemusíš přestávat.“ zamumlá. Kai přimhouří oči. Znají se hodně let, ale jedno mu Kai ještě nepředvedl a usměje se, když si vzpomene na Thajsko a tu malou holku, která byla vděčná, že ji nezabil s klientem. Strávil sni týden a ona ho za to naučila svému umění. Nejdřív spánky. Už dlouho to nedělal. Snaží si vzpomenout co se naučil, ale jeho  prsty si ty pohyby asi pamatuji a samy od sebe ho jemně masírují. Kai cítí jak Raven se pod jeho dotyky uvolňuje. Má rád jeho vlasy a kdyby se nechal ostříhat...ne to ne. Nesmí v žádném případě.  Určitě si dělal u večeře legraci. Skloní hlavu a dotkne se jich rty. Voní, ale po čem? Nemůže poznat tu vůní.
  „Kde ses to naučil?“ a zvrátí hlavu, aby na svého milence viděl. Kai mu dá ruce na obličej a pokračuje dál. Spánky a sjede níž na krk. Ví jak Raven má rád jeho polibky na krku a co ruce? Asi ano. Sklenička už dávno stojí vedle nich a Raven spokojeně odpočívá. Tentokrát tě budu rozmazlovat. Líbí se mi jak pod mými rukami taješ a vláčníš. Sklouzne níž a teď už spíš  hlazením rozepíná jeden knoflík po druhém a odhaluje jeho pokožku. Ještě chvilku a usne pod jeho rukama a to on nechce, protože má v plánu se tady s Ravenem velmi dlouho milovat. Odhrne mu košili a mazlí se s jeho kůži. Raven má zakloněnou hlavu a Kai skloní se k němu. Mazlivě mu přejede rty. „Kouzelné ruce. Jen dál a nepřestávej“ mumlá pod dojmem masáže. Je mu tak dobře. Už nikdy nechce bez nich být . Jsou tak pevné a vzrušující..taje pod nima a nemůže nic udělat jen cítít je na sobě jak ho omamují. Kai mu sundá košili. Je teplo a světlo z krbu  krásně tančí po jeho těle. Sklouzne níž a rozepne mu kalhoty. Vklouzne rukou dovnitř. Raven zavzdychá, ale je mu tak dobře, že nic se mu nechce dělat. Kai ho hladí a přitom líbá. Je to trochu nepohodlné, ale je pod jeho rukama tak vláčný , že se mu nechce ho rušit, jenže a jeho fantazie se rozeběhne naplno. Vyndá ruku a uslyší nespokojené zamumlání.
  Položí mu ruku na bradavku a sevře. Raven otevře oči jako ho to zabolí, ale i to je k příjemné. Zvedne se do kleku a rozepne Kaiovi zip. Olízne si rty... teď je na řadě on. Vezme ho do úst a Kai vzdychne. Má rád, když ho Raven má v ústech. Ruku má v jeho vlasech a svírá ho. Zadržuje svoji rozkoš.
  „Dost!“ řekne prudce a povalí Ravena na kožešinu. Oba se divoce svlékají a přitisknou se těly k sobě.
  „Líbí se mi tvoje tělo. To jak se ke mně tiskneš. Vadí ti, když ti říkám co se mi líbí?“
  „Blázníš. Jsem rád a  já... zase mám rád tvoje rty. Můžeš ještě chvilku,... prosím.“ Raven se usměje a vezme ho do úst. Kai zavzdychá. Tak dokonalé. Nic se snad tomu nevyrovná až na ten pocit, když je v něm a Raven ho pevně svírá. Když má pocit, že už bude po všem odsune Ravena. Ten se položí na břicho. Chce si ještě hrát. Odhrne mu vlasy a začne ho líbat jemnými polibky jako peříčko. Nejraději by si ho vzal hned, ale ne. Nikam nespěchají a on si rád hraje. Stejně jako Raven a až bude čas tak si ho vezme divoce a bez zábran. Líbá ho a hladí směrem dolu. Raven si spokojeně pobrukuje. Ví že je vzrušen stejně jako on. Dojde ke kříží, pohladí ho rukou a jazykem se dotkne jeho pokožky. Vzpomene si na víno a najednou dostane chuť ho zkusit z jeho těla. Někdy jindy,... ale je to tak dráždivé, když si představí jak lije víno na jeho pokožku, jak stéká po jeho těle a on  je líže a pije. Už ví co bude zítra večer dělat s Ravenem. Sklouzne ještě níž a políbí ho. Raven se prohne, aby měl lepší přístup. Kai ho líže a ochutnává. Nic sebou tady nemá a jemně do něho vstoupí prstem. Slyší Ravenovy vzdechy a pak přidá ještě jeden prst. Rozevírá ho. Nechce, aby ho to bolelo jako posledně, kdy byl moc dychtivý. Raven nikdy nic neřekne, ale i on má to rád.
  Z ničeho nic Raven se přetočí a roztáhne nohy. Kai pomalu do něho vklouzne zatímco ho líbá. Cítí jeho vláčné tělo a jak se mu poddává. Žádná bolest. Raven obtočí svoje nohy kolem jeho boku. Mají rádi jak se cítí. Kai se začne pohybovat. Asi moc dlouhé to nebude, když cítí jak je vzrušen. Pohybuje se proti Ravenovi. Neslyší jeho steny, necítí jeho ruce jak se mu zatínají do zad. Vykřikne jak se přehoupne a cítí jak  stříká do jeho těla. Zároveň cítí jak se udělá i Raven. Je mu tak dobře, že se mu nic nechce dělat. Ví, že stejně je na tom i Raven. Vyklouzne z něho a slíže z jeho těla jeho semeno. Podívá se kde má kalhoty a vytáhne kapesník. Vůbec nepřemýšlel.
  „Nevím jak se dostaneme do postele. Nikam se mi nechce, Kai“ zamumlá Raven. „Kde ses to naučil. Umíš masáž, jestli ano raději to neříkej, nebo to budu vyžadovat den co den. Kouzelné ruce“ vezme jednu a políbí.
  „V tom případě máš kouzelné rty“ řekne Kai a začne ho líbat. „A nikam nemusíme chodit jestli nechceš. Je mi tady dobře a ten ohníček tak krásně hřeje.“ Zvedne se a vytáhne deku z prostoru pod pohovkou.
  „Myslel jsi na vše. Tak a teď mně ještě můžeš hladit.“ Přetočí se na břicho. Kai se na něho podívá. Malý tyran to je. Bude se sním mazlit jen chvilku. Je taky unavený. Rukou ho hladí po zádech a představuje si zítřek. Zívne, stačí jen vzít deku a přetáhnout je přes ně. Ráno bude chladněji. Raven něco zamumlá a obejme ho. Zafuní mu do ucha a oba usnou.
  Druhý den se oba probudí a Raven hned, že pojedou na nákup. Vyzkouší koupelnu a  opět nadává, že lednice není dost zásobena. Kai se tomu směje a je rád, že Ravenovi je v tom domě tak dobře. Po snídaní nasednou do tereňáku a oba vyrazí do městečka.
  „Nejezdi jak šílenec“ napomíná Ravena Kai. „ Víš nejsme na dálnici a šerif tady je bůh.“
  „Pokud je to holka tak to zvládneme.“
  „Zklamu tě není!“ V tu samou chvílí se ozve siréna a oba ztuhnou. „Já ti to říkal,“ když Raven zastavuje.
  „Dobrý den, šerife, my se moc omlouváme, ale tady Chase jak dostal tu nádheru tak si nemohl odpustit ji prohnat.“
  „Vy jste ti po Bobovi, že jo.“
  „Jo Vy myslíte,  aha jo jsme. Opravdu je někdy jak maniak.“ Raven poslouchá jak se snaží to vyžehlit.
  „Já vás chápu a sám bych takovou nádheru protáhl. Takže pro tentokrát, ale raději zmizte.“
  „Díky šerife. A nevíte jak se dostaneme na farmu Tří stromů k ..“
  „Jo za chvilku zahnete do leva na takovou cestu a nevšímejte si starého Dana s puškou. Stejně se do ničeho netrefí. A když tak tak, přijeďte na stanici. Rád vám pomohu. Tak hezký den v Pinie Rock. je dobré vidět nové tváře.“ Odejde k svému autu.
  „Ufff. To bylo o chlup. A k čemu farma?“
  „Zatoč tam a uvidíš. Malé překvapení.“
  „Tak počkej už toho bylo dost. Ta soška se zdaleka nevyrovná...“
  „Chceš to převádět na peníze Ravene? Jen pro tvou informaci. Nevím jak se ti to povedlo, ale ta soška stojí skoro...“
  „Dobře pochopil jsem to. Nevím co mně napadlo a jsme tady. Takže kůň, Kai.“
  „Jo. Pojď seznámím tě s majitelkou, „ ale to už vidí jít k nim ženu s pěknou postavou s kloboukem na hlavě a v jezdeckém.
  „Chase a Kenn. Hádám správně. Pojďte se na ty dvě podívat. „Něco takového se hned nevidí a jsou zde bezkonkurenční. Postarám se o ně jako a vlastní.“Pusa ji jede jako mlýnek a oba táhne někam dozadu.
  „Ty jsou krásné!“ Raven s nadšením zírá na dvě appalooské klisny s tmavým podkladem a drobnými bílými skvrnkami. „Tedy nemám slov. Musíme zjistit o nich vše. Ty Kenne dodá tak ses přece jen naučil jezdit. Pokud vím v Kolumbii ti to nešlo a nás kvůli tomu dostali.“
  „Nemusíš mně to připomínat. Máme klub a jezdíme na různé soutěže, který z nás vždy někdo vymyslí. Cena je no řekněme spíš symbolická. “ vysvětluje pohotově Kai Kolumbii a koně. „Prohráli jsme, protože mně někdo zapomněl upozornit, že jeden úsek bude na koních.“
  „Vypadáte na to. Tak chcete už dneska, abych je vám tam dovedla nebo ještě ne?“ Raven na ně upře rozzářeny oči.
  „Dneska tak ve čtyři. Děkujeme vám moc.“
  „Není za co. Vidět je tady byl můj sen. Tak se uvidíme později. Mám ještě něco na práci.“ Oba vstoupí do ohrady s dvěma klisnami.
  „Mají jména?“
  „Jo něco děsně dlouhého, ale říkají jim Romance a Divoká.“
  „Tak si myslím, že ty jména asi jim sednou. Takže pro mně Divoká a pro tebe Romance.“ Dívají se jak zvednou ušlechtilé hlavy při vysloveni svých jmen.
  „Jsi tak chápavý Ravene“ řekne se smíchem Kai.
  „Chápavý to ani ne, ale nechci tě někde seškrábavat“ řekne nelítostně Raven a hladí Divokou. Kai je nadšený, že dáreček vyšel.
  „Víš jen mně napadlo, že musíme se tady nějak rozptýlit.“
  „Kai ty mně rozptyluješ až moc. K tomu koně nepotřebuji, ale raději pojedeme na ten nákup a nechci slyšet maniaku.“
  „Maniaku!“ řekne Kai a vystartuje k autu. Raven se smíchem za nim. Naskočí a nastartuje. Už si nepamatuje kdy naposled byl tak bezstarostný. Snad jedině v kolébce. Raven dojede do supermarketu a oba nakupuji. Oba dva cítí na sobě pohledy celého městečka. Ušklíbnou se. U pokladny dostanou informací, kde je nejlepší restaurace, hospoda a kde se dá sehnat nejlepší ryby. Kdy je kulečník a další akce. Někdo jim vstrčí do ruky místní plátek. Ve čtyři jsou ustrojeni a čekají venku na koně.
  Ani si nevšimnou a týden uběhne jako voda.
  „Zítra musíme nazpět. Nechce se mi, ale musíme to vyřidít“ říká Raven před krbem. Kai se skloní a políbí ho na rameno.
  „Taky se mi nechce. Jsem tady šťastný. Spokojený. Tady s tebou“ a opět ho políbí. „Ale máš pravdu musíme jet. Pojedeme do New Yorku a potom podle toho co zjistíme tak to zařídíme, ale teď.“ Kai se skloní a prstem mu přejede po paži. Je večer a oba leží na kožešinách u krbu.
  „Tak jako poprvé“ zašeptá Raven, obejme ho  a Kai mu to rád splní.
  Druhý den zamknou dům a oba se zadívají na své klíče. Vyjedou s maseratti ze stodoly a podívají se na dům. Polknou a smutně se usmějí. Byli tady šťastní.
  „Vrátíme se tady.“
  „Ano vrátíme.“ Nasednou a vyjedou. Cestou oba mlčí a každý je rád, že ten druhý mlčí.
  „Tak opět doma, Kai.“ Ten zabručí, když parkuje maseratti před ravenovým bytem.
  „Tak mně napadá, že bychom si dovolené vůbec neměli brát. Jen mně to zhýčkalo a nechce se mi nic dělat.“
  „Jo máš pravdu, ale musíme.“ Oba vyjdou nahoru a Raven ihned k telefonu. Kai vybalí tašky. Jde k Ravenovi a poslouchá jak volá.
  „Za chvilku tady máme informace od Loreen“ zatímco vyťukává další číslo.
  „Dovolená jo fajn. Máš ty informace. Hmmm jo díky...Ano vím o kom to je...ne musím. Dobře“ a zavěsí. „Hned nám to pošle.“
  „Skvělá informační síť.“
  „Jo ty dva zjistí všechno. Dáš si kávu?“ Kai s nadšení přikývne a sedne si na pohovku.
  „Nesnáším čekání. Co ty?“
  „Taky ne, ale naučil jsem se to.“ Oba mlčky popijí kávu. Zvonek. Raven otevře a převezme balíček. Podepíše a hodí ho Kaiovi. Ten ho rozbalí a rozdělí na dvě poloviny. Po přečtení si to vymění. Zvonek a opět další poslíček s obálkou. Rozdělit a přečíst. Po přečtení oba přemýšlí.
  „Takže Aruba. To dost ulehčí.“
  „Rozdělíme se. Počkáš na mně v Port of Spain. Půjčím tam letadlo země voda. Doletíme tam. Můžeme přistát kdekoliv. A náhodou mám tam jachtu.“ Kai trochu pobledne při slovu letadlo a jachta.
  „Ten dům na pláži. Snídá tam každé ráno. Vezmu sebou odstřelovačku, ale musíme mít alternativní plán. Zajímalo by mně proč tam jede.“
  „Už vím proč. Ti obchodnici, zřejmě je tam nějak škrtí. Dva z nich jsou z Aruby.“
  „Tak to je dobré. Už mi to začínalo být podezřelé.“
  „Jachta. Nejsem šťastný. Doufám, že to vyjde.“
  „Já taky. A tvář známe ne.“ Kai přikývne a vytočí číslo na aerolinky. Zamluví dva lety do Port of Spain. Přistoupí k Ravenovi a políbí ho. Otočí se a bez ohlédnutí odejde. Raven okamžitě začne balit. Ještě lékárničku a jde si přibalit obvykle léky pro klienty.
   Druhý den v noci se setkají v letištní restauraci. Přikývnou si, že vše proběhlo v pořádku a vyjdou ven pro taxík.
  „Přístav.“
  „Kde?“
  „Jachty.“
  „Že jsem se ptal“ a vyjede. Kai s Ravenem mlčí.
  „Tak to je moje jachta.“
  „Nevím proč jsem si myslel, že bude velká.“ Když se dívá na štíhlou jachtu.
  „Budeš se muset dnes v noci ji naučit řídit. Vše ti vysvětlím.“ Kai si povzdechne.
  „Já vím, že ano. Doufám, že ji zvládnu.“
  „Je dělaná pro jednoho. Kromě tebe na ni nikdo nikdy nebyl. Má motor a plachty. Je kombinace obojí. Dá se uřidit. Neboj se. Jsi celý zelený. Ty fakt míváš mořskou nemoc?“
  „Jo a co? Nikdo není dokonalý.“
  „Tady spolkni to. A budeš si muset zvyknout. Pojď seznámím tě se Zephyrem. Doprovázel podle legendy Odyssea domů. Tak uvidíme jestli nás bezpečně dovede domu.“ Vede ho dovnitř a Kai se dívá na vnitřek. Moc pěkně udělané. Jednoduše. Líbí se mu.
  „Kde vězíš? Máme málo času!“ slyší  Ravena. Jde k němu a první co dostane je kapitánská čepice. Za chvilku už je ponořený do různých věcí a jak to funguje. Je po půlnoci když s výkladem skončí. „Zítra si vyjedeme a potom se vrátíme, natankujeme a ty vyrazíš. Letadlem tě  na moři vyzvednu. Budeme vše muset mít dokonale naplánováno. Tak a jdeme spát.“
  „Máš tady malou postel.“ Klidně řekne Kai.“
  „Postel? Hezky pod hvězdami. Mně je vedro k zalknutí“ vytáhne přikrývky a vyjde nahoru. Kai za ním. Lehnou si a poslouchají noční zvuky moře a přístavu. Za chvilku spí jak zabití. Ráno je pošimrá ranní slunce a oni vidí kolem procházet další majitelé jachet, kteří chtějí vyrazit brzy na moře. Kai pomalu vyjede z přístavu. Chvilku si zkouší řízení, ale je spokojený.
  „Víš je to perfektní. Nevím proč jsem to nezkusil už dávno. A vůbec mi není špatně. Takže kde se máme setkat.“
  „Tady. 80 stupňů 45´minut západní délky a 6 stupňů 46´minut severní šířky. Vracíme se.“ Kai otočí Zephyra.
  „Je to nádhera. Vyrazíme si častěji.“ Raven uvaří kávu a přinese mu. Na chvilku vezme řízení a Kai se dívá na moře. Je tak velké a svobodné.  Za nedlouho vjíždějí do přístavu. Kai natankuje a sám vyrazí. Raven se za ním dívá a jde dojednat letadlo. Ne ještě něco musí udělat. Vytáhne adresu, kterou získal pracně na internetu.
  „Márnice“ řekne taxikáři. Po hodině strávené v márnici vyjde s taškou. Na světle zamrká. Tak a teď to letadlo.
  „Zdravím.“
  „Už zase vy? Minule jste mi způsobil velké problémy. To letadlo nebylo pojištěno.“
  „Dobře dobře. Jen potřebuji doletět na jeden ostrov. Tentokrát bude to v pořádku.“
  „Víte“ vezme ho podpaží, do kapsy si vsune umaštěný hadr „potřeboval bych se něčeho zbavit. Dám slevu. Mám nějaký letoun Mermaid a prostě však vy víte...“
  „Nevím, ale jestli je obojživelné tak to beru.“
  „Výborně. Má až tisíc kilometrů dolet. Budete spokojeni a já taky. Pojďte ukážu vám toho krasavce. Pilotní průkaz máte a kdyby ne to tak co.“ Pokrčí rameny. Nádhera pomyslí si. Přesně to potřebuji. Natankuje plnou nádrž a seznámí se s kabinou. Je tu dost prostoru. Vezme do rukou papíry. Moře je klidné a počasí ideální na dva dny. To bude muset stačit. Dívá se jak ho odvazuje. Lehce nastartuje a zaposlouchá se do zvuku motorů. Perfektní. Nastartuje a za chvilku je ve vzduchu. To tedy nechápu proč se ho chce zbavit. Není až tak špatné, myslí si. Jestli všechno půjde jak má být tak na zpáteční cestě si zaplachtím. Výskne si. To je týden . Nejdřív ten nádherný dům a už se těší jak tam budou spolu, potom ta kobylka. Je rychlá a správně divoká, ale ne zlomyslná. Kai dobře koupil a teď si zalétá a potom zaplachtí s Kaiem po boku. Je rád, že si Kai  Zephyra oblíbil. Rád plachtí a sám to není ono. Už tam je. Načasování je dokonalé. Slétne a zakrouží nad jachtou. Místo je perfektní. Snad to vyjde, ale musí Zephyra nechat osudu. Jestli se něco stane tak. Je mu smutno a vidí jak Kai na něho mává. Slétne níž a přistává. Skoro se trefí do jachty. Kai přirazí k jeho boku a Raven k němu vyleze. Shodí kotvu a jen může doufat, že tady zůstane. Kai zatím vezme tašky a vleze dovnitř. Je to pro něho nezvyklé a trochu zbledne, ale nemá čas přemýšlet a už jsou ve vzduchu.
  „Majitel mi naznačil, že by nebyl proti kdybych to letadlo důkladně rozflákal.“
  „Žertuješ, že ano.“
  „Absolutně ne. Za půlhodiny jsme tam. Ten dolet je jen tak tak.“ Přistanou v Arubě a první co jdou udělat je natankovat.
  „Byl jsi tady někdy Ravene?“
  „Jednou. A ty?“
  „Dvakrát. Nic příjemného. Půlka obyvatelstva je podplacena, sama kasina. Za peníze seženeš vše. Nikomu nemůžeš věřit.“ Oba spolu mluví a netuší, že je pozoruje nějaký muž. Vytáhne mobil a diktuje jejich popis.
  Co ti dva tady dělají. Přece mně nemohli vyčmuchat. Možná, že jen jsou na dovolené, ale sám tomu nevěří. Asi přijeli někoho zabít. A tady se nijak člověk nedostane než letadlem. Trochu se uklidní. Nikdo nemůže vědět, že sem jezdí. Dneska bude muset do toho kasina. Začínají si moc myslet. Ale přesto. Vyťuká číslo jednoho chlápka a nadiktuje mu co má udělat.
  „Zajdeme dneska do kasina Central. Budeme předstírat , že jsme tu za zábavou.“Raven přikývne. Oba se ubytuji v hotelu v oddělených pokojích. Večer vyrazí za zábavou.
 „Jsi nějak zamračený. Hezký rubín, Ravene. Netušil jsem že si na to potrpíš.“ Pronese Kai na sklenkou vody. „Dáme si whisky? Naposled, když jsme to udělali tak...“
  „Dělám si starost o Zephyra a nevzpomínej tu whisky. Dala nás dohromady. A víš co po skleničce. Jen trochu. Snad nás to neovlivní. Dvakrát whisky.“ Pronese k barmanovi, který je poslouchá. Okamžitě nalije skotskou. Kai ji zvedne k přiťuknutí, když zpozoruje lehce šokovaný pohled Ravena. Přiťukne mu ji a Raven se napije.
  „Je tady.“ Kai pochopí. „Jde někam dozadu.“ Odloží skleničku a nenápadně se vmísí mezi hráče. Kde může být? Někdo vyjde ze dveří a oni se podívají. Toalety? Podívají se na sebe a vzpomenou si jak mluvili, že jestli ho budou muset zabít, že to bude velmi rychle. Otevřou dveře a vejdou. Nikdo jen z jedné kabinky je slyšet zvuk tekoucí vody.
   „Místo jako jiné“ zašeptá Kai. Raven přikývne. Kai vytáhne silon. Zbraň nemá. V kasinu zbraň. Ani v Arubě nejsou tak pitomí. Prošlo  jen toto a on se necítí dobře pokud nemá nic u sebe. Stoupne si ke dveřím a doufá, že je to on. Raven stojí u dveří a blokuje je.
  Dveře se otevřou a v nich Shadow. Kai mu okamžitě jde po krku a snaží se obtočit mu silon kolem krku, ale Shadow ne nadarmo cvičí každý den a má svého trénera pro boj zblízka. Musí být připraven na vše. Může všechno. Překvapení minulo z toho, že je tady vidí a oba začínají zápasit. Raven se zamračí. Shadow je velmi schopný protivník a nemohou se tu zdržet dlouho. Cítí jak někdo lomcuje dveřmi. Strne. Vytáhne rubín z kravaty a rozhoduje se. Musí k němu, anebo Kai...nemůže dovolit lidem aby je tady viděli. Jehlice s rubínem v kravatě.  Jeho oblíbená hračka. Kai zaregistruje odlesk rubínu v Ravenově ruce a zoufale chytí Shadow tak, aby byl tělem k Ravenovi. Ne je to moc daleko. Podaří se mu ho dotlačit blíž k Ravenovi.Ten se natáhne a jehlici ho škrábne na krk. Kai mu drží ruku na ústech, aby náhodou nemohl vykřiknout. Kurare je smrtelné a působí rychle, ale přece jen.Dívají se jak jed působí a na jeho oči, které chápou že umírá. Po chvilce ho pustí a oba se dívají jak se v posledních záchvěvech křečí hroutí na zem. Kai ho rychle vtáhne do kabinky, posadí ho na klozet, zabouchne dveře.

 „Užitečná hračka. Co s těmi lidmi?“ zašeptá. Raven mu rozepne košili rozcuchá mu vlasy a sebe taky. Tvrdě ho políbí a otevře dveře.
  „Promiňte!“ zamumlají se sklopenou hlavou a ostatní se dívají jak mizí v davu.
  „Kde dneska nejsou schopni to dělat“ pronese jeden starší muž, který se drží vepředu, ale rychle zapomene na to a zapluje dovnitř.
  „Mizíme a fofrem.“
  „Jo a co věci? Vyzvedneme je?“
  „Ano. Bude to lepší. Budeme dělat zamilované. To by nemělo být těžké ne?“ Oba odjedou do hotelu a vejdou dovnitř. Raven objímá Kaie. Vyzvednou si klíče, před výtahem, k pohoršení jedné starší ověšené perlami madam, se políbí. Za chvilku jsou už dole a odhlašuji se.
  „Uvidíš ta chatička bude to přesně ono. Bude se ti tam líbit, drahoušku“ řekne Kai. Raven se málem zakucká.  Za pět minut už stojí před letadlem a soukají se dovnitř. Raven zkontroluje nádrž. Plná perfektní.
  „Nepotřebujeme povolení? A mohu ti říkat drahoušku?“
  „Ani náhodou. Ani zlatíčko ani jinak. No obvykle ano, ale poletíme pod úrovní radarů, aspoň chvilku a tady se to tak přísně nebere. Tak miláčku zvedni se.“
  „A co miláčku?“
  „Taky ne. Kai co je ti?“
  „Nic jen to máme za sebou.“ Opře se pohodlně do křesla. Raven mu hodí sluchátka.
  „To je pravda. Tak letíme.“ Za chvilku jsou ve vzduchu. V klidu letí a pozorují po sebou moře. Raven mrkne na nádrž a zbledne.
  „Kurva!“ zakleje sprostě. Kai vytřeští oči. Nikdy neslyšel Ravena klít.
   „Co se stalo? Jsi bledý jak stěna.“
  „Někdo manipuloval s hadičkami a nemáme palivo.“
  „Tak jednoduše přistaneme a zaparkujeme dokud nás někdo nevyzvedne.“
  „Tak to asi těžko.“
  „Proč?“
  „Protože tady se nařízne hadička a přimontuje menší bomba. Takže až bude docházet palivo nebo se pokusíme přistát tak bum. Je mi líto, ale tohle asi nezvládnu. Shadow nás musel nějak vyčmuchat, ale myslel si, že nejdeme po něm, ale po někom jiném a tak si řek, že nás se zbaví.“ Oba mlčí.
  „Co se říká v takové situaci, Kai?“
  „Sbohem v příštím životě, Ravene.“
  „Jistě to je dobré. Takže můžeme to zkusit. Zapni SOS.“ Raven se skloní ke Kaiovi a políbí ho. Snižuje rychlost a výšku. Kai něco vyhodí ven. Výbuch. Duhový jasný výbuch. Po moři se rozletí kusy letadla. V dálce pomrkává světýlko.
  „Podívej se to malé letadlo co tajně odletělo zmizelo.“
  „No a co? Asi pašeráci“ ozve se druhý dispečer na věži.
  „Jo jenže tam je jen moře nic víc.“ Zvedne sluchátko a zavolá záchrannou službu.

  Melodie.
  „Dariusi, kde jsi, jak dlouho má to zvonit?“ Darius přispěchá a podá mu telefon.
  „Tady pane Leviščoviči.“
  „Zmiz. To nemáš nic ne práci.“ Darius se odsune na své stanoviště za dveřmi.
  „Takže jsou mrtví a Shadow taky. Lepší konec jsme si nemohli přát. Dobře děkuji.“
  „Dariusi pojď sem. Tobě to trvá. Přines šampaňské. „
  „Jistě, ale až potom.“ Postaví se před něho. V žlutých očích hoří studené peklo. Bývalý generál zbledne a chytí se za krk. Ty oči už někde viděl, ale kde, kde je viděl? Ne, nemůže si vzpomenout. Ty děsivé vlčí oči.
  „Víte, potřebuji jedno jméno. Včera jsem dostal jeden lék. Doslova mu můžete říkat sérum pravdy. Funguje na každého a velmi spolehlivě.Takže to jméno. Ten člověk s kterým jste si volal jak se jmenuje.“ Darius to říká klidně a tiše. Muž na vozíčku bledne. Ten hlas, ne spíš ten tichý tón kde jen kde ho slyšel? Už jednou kdysi...kdysi..dávno. Jenže kdy? Barva se mu ztrácí z obličeje. Špatně se mu dýchá. Ztěžka se zeptá.
 „Kdo jsi?“
 „Myslel jsem že to víte. Kdysi dávno jste nechal zabít mého bratra. Surově. Nepodařilo se mi ho zachránit. Víte ...k čertu!“zakleje, když zpozoruje jak bývalý generál Levišovič se začíná dusit, chytá se za krk a nic. Sáhne mu na krk. Z kapsy vytáhne nějaký přístroj a odebere kapku krve. Infarkt. Tak se nedozví to druhé jméno. Jde do pokoje a zabalí si pár věcí, které tam má. Vyjde ven pod oblohu plnou hvězd. Vytáhne mobil.
  „Daemone, kde jsou?“ Poslouchá odpověď.
  „Nevíte? Jak jste je mohli ztratit z oči. Mrtví? Ne v žádném případě. Musíme je najít než to zjistí ten druhý.“
  „Ne jméno jsem nezjistil. Infarkt. V sekundě.“
  „Ano určitě. Přiletím.“ vypne mobil. “ Kai, Ravene kde jste se schovali. Nějakou dobu budete mít klid, ale ne nadlouho.“ Dívá se na hvězdy a přemýšlí, kde se mohli ukrýt, protože on nevěří, že jsou mrtví.

Konec