Jdi na obsah Jdi na menu
 


Láska až za hrob

14. 2. 2008

Láska až za hrob

 

Devátá. Bethoveen. Kai s úsměvem zvedne telefon.

„Kai?“ uslyší chraptivý hlas hned jak zapne mobil. Zastaví se v dokonalé padnoucím obleku a jeho šedé oči se dívají na město oblečené do barev podzimu. Je právě v jednom malém městečku kde musí udělat něco nezbytného a pak si pospiší domu do jablka světa New Yorku. Pozoruje stromy oděné do různých barev. Zelená, žlutá...

„Ravene stalo se něco?“ a jeho oči potemní. Proč se mu ozývá? Stalo se něco? Potom nechá práci práci a hned odletí k Ravenovi.

„Já víš mám menší problém“ leze z Ravena jak z chlupaté deky a nádáva si. Stojí ve svém bytě u okna a dívá se na střechy ostatních luxusních domů v této čtvrti. Neví jak říct, že je osel o váze slona.

„Hned jsem u tebe.“

„Ne počkej!“ Kai se zastaví a nevšimá si okolí. Pár lidi se po něm otočí.

„Nádherný a ten zadek“ řekne obdivně jedna žena a ještě se za ním otočí. Druhá přikývne. „A ty oči.“

„Valentýn já mám práci. Zapomněl jsem, že je Valentýn a vzal jsem na čtrnáctého práci.“ Kai se rozesměje. „To není k smíchu Kai“ řekne dotčeně Raven a posadí se na pohovku. Rukou si přitáhne materiály o osobě kterou má zabít. Na fotografii je nádherná žena.

„Promiň, ale já taky a celou dobu přemýšlím jak ti to říct.“ Raven se začne usmívat a jeho šedé oči jiskří. Takže žádný Valentýn. K nohám se mu snese žlutočervený list. Sebere ho a zkoumá jeho strukturu.

„Tím chceš říct jako co?“

„Tím chci říct, že na čtrnáctého mám práci.“ Ticho a Kai se usmívá.

„Takže co budeme dělat?“

„Copak Valentýn je jen čtrnáctého? Až to dokončíme, napustím svou velkou vanu...“ pokračuje v chůzi k svému autu, které nechal zaparkované o ulici dál. „...plnou horké vody a ty něco připravíš k snědku...“

„Zas to odedřu“ zaprská Raven, ale Kai doslova vidí jak jeho mozek začíná přemýšlet co udělá dobrého.

„Budu tě hýčkat“ vloží se do toho Kai.

„Dobře.“ Ticho. Hovor ukončen. Kai mobil zaklapne a schová do kapsy. Dnes tu práci provede a nejlepší bude z auta. Tady v té vilové čtvrti se těžko schová. K nohám se mu zakutalí míč a on ho hodí nazpět do zahrady. Dojde k autu a odjede do hotelu. Večer v tmavém oblečení je přichystán. Musí rychle zmizet a on je připraven. Nikdy to takhle nedělal, ale jednou se začít musí.

Předjede před velký dům a nechá motor tiše vrnět. Dívá se na cestu a na vrata k domu, který ho zajímá. Čeká až se bude jeho člověk vracet z běhání. Čeká a přemýšlí o Valentýnu. Co bych měl mu asi pořidit? Nebo restaurace nebo někam zajít a pobavit se? Zamračí se jak nemůže přijít na to co dát Ravenovi.

Neběží. Proč?

Začíná vzpomínat jak ho poprvé uviděl a pak jak se stali milenci. Jejich vztah trvá tak dlouho a oni překonali všechno co je potkalo. Překonali Shadow, překonali svoji smrt. Pře..

Auto. Za sklem zahlédne člověka, který měl teď dobíhavat do domů. No co plán se změní. Další bude šit horkou jehlou, ale tohle už taky zažil, kdy naposlední chvili musel změnit svůj plán. Nerad to dělá, ale zatím mu všechno vyházelo. Opatrně ho sleduje. Takže zřejmě ten obchodník není až zas tak čistý, když vidí jak zastavuje na parkovišti u přistaviště. Velké jezero. Dívá se jak jde dovnitř budovy a pak vystoupí. Nehybně čeká kam půjde. Jachta. Pomalým krokem jde k přistavišti a pozoruje jachtu nebo spíš hausbot jak odplouvá. Rozhlédne se. Po levé straně vzdálený kempink teď poloprázdný po pravé les.

Takže kempink nebo les? Dívá se na jezero a uvažuje. Stale častěji jeho zrak zalétá na vzdálený kempink. Jenže jeho umístění i to, že nejsou tam žádné překážky v podobě stromů rozhoduje pro něj. Pokud by tam měli nějaké chatičky.

Vrátí se do auta a v blízkém lese se převleče. Džíny, košile a bunda. Trochu si rozcuchá vlasy a dojede ke kempinku.

„Máte nějaké chatičky?“ optá se rovnou. Snaží se vypadat unaveně.

„Ano. Chcete nějakou?“ Muž na recepci ve svetru neurčité barvy ho se zájmem pozoruje.

„Ano. Projíždím a oči... málem jsem za volantem nedaleko odtud usnul. Nechci do hotelu ve městě. Nevím jak bych tu cestu zvládl.“

„Jistě tady je klíč.“ Převezme bankovky a o nic se už dál nestará. Je konec sezóny a každý kšeft je dobrý. Kai zaparkuje před chatičkou a podívá se na jezero. Perfektní. Teď už jen aby nefoukalo. Vyndá tašku a zapadne do chaty. První co udělá je, že nastaví pušku a pak si ji vyzkouší. Nikdo neslyší výstřel. Kai přikývne. Pokud nebude na palubě tak jednoduše vyhodí loď do vzduchu. Výbuch hausbotu těžko někdo přežije.

Lehne si na palandu a nastaví svůj vnitřní budík na čtyři hodiny. Ráno se probudí a jde k oknu. V noci je zákaz přistávat, takže se bude vracet ráno.

S úsvitem pozoruje vracející loďku. Je venku. Vezme do ruky pušku a přiklekne k ni. V klidu dýchá. Na chvilku zavře oči a pak se podívá do dalekohledu.

Výstřel.

Druhý výstřel.

Kai pozoruje jak se hroutí na palubu. Zevnitř vybíhá nějaký muž a sklání se k němu. Kai ještě zahlédne jak je ten muž shozen do vody. Pokrčí rameny. On udělal co měl nařízeno. Zabalí věci, klíč v obálce podstrčí pode dveřmi recepce a vypadne z města.

Večer po krátkém letu je ve svém domě u řeky a dívá se na ni. Rád by zavolal Ravenovi a poslouchal jeho hlas, ale může být na nějaké akci. Upije ze skleničky džus a poslouchá svou oblíbenou zpěvačku Edith Piaf. Na stole leží desky koho má zabít na Valentýna. Po chvilce zíraní na ně je vezme do ruky a otevře.  

Muž.

Obchodník. Hezký, charismatický úsměv a sportovní postava. Bohatý. Prohliží materiály a čte co mu jeho zprostředkovatel práce připravil. Když se vrátili spolu do práce zjistil, že nemá agenta a tehdy mu nabídl Raven, že mohou mít společeného. Osvědčilo se to. Oba jsou spokojeni.

Odloží materiály a jde do kuchyně si připravit jídlo. Teskně vzpomíná na to jak mu den co den  v domě na pobřeží vařil Raven. Málem ztloustl a musel každé ráno chodit běhat a cvičit. Jenže pak ty noci.. co nabral to shodil. Zasní se a nevšimne si vajíček jak nebezpečně získávají hnědou barvu. V poslední chvílí sundá pánev. Jsou k ničemu.

Opět se smutkem pomyslí na Ravena. Chybí mu. Chtěl by ho tu mít. Namaže si chleba a dá na něj tuňáka, sýr a rajče se salátem. Odnese do obýváku a zakousne se do toho. Mlčky jí a poslouchá svůj nový objev finskou skupinu Nightwish. Před třemi týdny byl ve Finsku a slyšel ji z jednoho baru. Zašel a lámanou angličtinou získal název skupiny. Člověk by řekl, že každý umí anglický jazyk, ale zřejmě to neplatí pro Finy v barech.

Dojí a nakonec si lehne. Vzpomíná na Ravena a na jeho smyslné telefonáty. Zasténá jak se vzruší. „A to mi ani nemusí volat.“ Přitáhne si polštář přes hlavu a nakonec usne.

Ráno nasedne do svého maserati a nezapomene ho pohladit. Na pobřeží mu chybělo, ale tam zas měl tu velkou obludu, kterou tak miluje Raven. Mohli by si tam zajet.

Na letišti mu každý připomíná, že je Valentýn. Květiny, srdíčka, mašle... může se tím zadusit. Nakonec sedne k terminálu a doufá, že tam neuvidí amorky průvodce lásky. Někdo vedle něho usedne a on zírá na velké červené srdce z plyše. Zvedne výš hlavu. Mladík. Dvacet jedna dvacetpět let. Na rtech zasněný úsměv.

Valentýn není o těchle věcech se snaží přesvědčit, ale jak se tak dívá po ostatních lidech tak asi je. Každý druhý nese aspoň bonbónieru. Zatvrdí se.

„Nástup na palubu letadla New York – New Orleans.“ Kai vyskočí a jde jako první. Podá letenku a letuška ji projede.

„Příjemný let.“

„Děkuji.“ Pokud vedle mně nebudou trčet nějaké květiny tak to zvládnu. Všechno okolo něho mu připomíná jeho zpackaný Valentýn. Těšil se tolik na noc vášně s růžemi a nakonec jede pracovat. Povzdechne si a připoutá se. Snaží se zaspat let. Rychle to odbyde a potom se vráti do postýlky a k Ravenovi.

„Promiňte někoho mi připomínáte.“ Kai se otočí k ženskému hlasu.

„Snad Pierce Brosnana?“ snaží se vložit ironický tón do hlasu.

„Kdepak ten je hezčí“ vyhrkne slečna. Kai teprve teď si ji prohlédne. Bože vždyť ji je teprve dvacet.

„To máte pravdu a má modré oči.“

„Ano. Nádherné modré oči.“ Zasní se. Snad dá pokoj. „Ale jste taky hezký. Nechcete se mnou strávit Valentýna? Nikoho tady nemám.“ Kai jen zírá. Ona ho balí dvacetiletá slečna. Černé vlasy, hnědé oči a postava modelky. Před Ravenem by si dal říct.

„Je mi líto jsem zadaný“ zamumlá.

„Ale to nevadí. Jedna noc. Můj přítel se to nedozví. Tak co?“ Kai ucítí jeji ruku na noze. Tohle se mu nestalo aby byl skoro znásilněn v letadle. „Anebo víte co? Zkoušel jste to už dělat v letadle? Já jednou. Bylo to úžasné...“ Kai na půl ucha vnímá její líčení sexu na záchodě Boeingu do Paříže. Komu co udělal, ale na druhou stranu se Raven náramně pobaví až mu to bude vyprávět u skleničky dobrého vína. Jeho oči se rozzáří, nakloní se k ni a šeptem řekne.

„Víte já mám přítele.“ Zmlkne a dívá se jak lapá po dechu a rudne.

„Vy.. vy ..vy...“

„Ano“ přitaká. Ta se prkenně otočí čelem k sedadlu a zírá na ně jako na hada. Kai se tomu v duchu směje. Tak tohle by měl zažít Raven. Bavil by se nesmírně a kdyby tady byl s ním... musí mu říct, že prý sex v letadle je božský. Bude chtít možná vyzkoušet. Občas zaregistruje postranní pohled té slečny vedle sebe.

„Víte...“ Kai zaregistruje jiný tón.

„Ještě něco?“

„Nevypadáte na to...“ sniží hlas „...na to, že spíte s chlapy.“ Kai je rád, že nic nepije. Nejspíš by na ni naprosto nedžentlmanský  vylil obsah sklenice.

„A jak asi bych měl vypadat? Růžová košile a piercing v puse?“ Teď ho rozčilila. „Víte slečno hleďte si svého ano a nechte mně být.“

„Jo jeden ze školy vypadá přesně tak“ řekne. Kai si na něco vzpomene a sáhne do kabátu pro vizitku.

„Víte potřebujete psychiatra. Tady máte. Je opravdu výborný“ v duchu se zašklebí a vrazí ji vizitku. Slečna zrudne a mrskne mu vizitku do klína. Kai ji sebere a dá nazpět do kabátu. Neví co by si Black Jack pomyslel kdyby k němu přišla taková dívčina. Nejspíš by ji dal podržet čtvrt kila semtexu. Sklopí si sedadlo a doufá, že zbytek cesty proběhne v klidu.

Slečna od vedle je ticho a on si říká co všechno bude muset udělat k dokonalému svátku zamilovaných. Protože on je do Ravena zamilovaný opravdu až po uši. Neřekl mu to a asi neřekne, ale ani to nečeká od něho. Jsou spolu a prostě ví. Jsou partneři po všech stránkách.

„Za deset minut přistáváme“ slyší letušku a zvedne sedadlo do normální polohy. Zadívá se ven. Slunečno narozdíl od studeného New Yorku. Přistanou a on spokojeně se podívá na letištní plochu okénkem.

„Stejně je to nenormální!“ vyrazí ze sebe slečna v růžovém svetru a modré džínové halence s vysokými kozačkami. Kai pokrčí rameny co bude vysvětlovat takovému žabákovi. Vystoupí do teplého dne na jihu Ameriky a má zabít toho muže.

Na letišti si pronajme auto na jméno John Whitheby. První restaurace a potom sehnat zbraně. Projiždí New Orleansem a neodola, aby nezajel do staré čtvrti plné historických domů a pak kde se koná každoroční masopustní karneval. Nikdy na něm nebyl, ale hodně o tom četl a snad jednou sem na něj zajede podívat. Karneval plný žhavých noci a milostných vzplanutí. Žhavých polibků ukradených v temných uličkách při vášnivých tónech jižanských melodii Trochu se zasní, ale pak zastaví auto, vytáhne mapu a podívá se kde najde restauraci. Položí ji vedle na sedadlo a vyrazí. Nejdřív práce potom zábava. Dojede před luxusní restaurací a zaparkuje o kus dál. Vystoupí a rozhlédne se. Od tamte strany to nejde. Jen blázen by střílel od moře a druhá strana. Takže volba je jasná. Ten vysoký věžák je přesně ono.

Poslední dobou je rád, že nemá s tímhle problémy, a že se tolik staví. Zaparkuje o kus dál a vyjde ven. Horko a otře si čelo. Bude muset se převléknout do nečeho méně teplého.

Copak asi dělá Raven? Tolik se těší na jeho kuchyň i na něho. Konečně taky prohodí rozumné slovo s někým komu může všechno říct. Dívá se jak se na budově pracuje. Nejspíš tak třetí patro bude stačit. Jen doufá, že nebudou pracovat do noci, ale na jihu se to tolik nežere práce jako na severu. I když v tomto případě kdo ví. Pak by musel hledat jiné místo. Obejde celý barák a hledá jiné místo odkud by se dalo střílet. Jedině tamhle ta střecha. Je nedaleko a dost vysoko, aby přehlédl celou restauraci. Pokud budou venku, ale v deskách je poznámka, že se bude jíst venku, tak to nebude problém. Přejde ještě k tomu domu se střechou, vejde dovnitř a vyjde do posledního patra.

Zámek na dveřích je uražený. Podivné. Jinak je to pěkný dům o který se tu lidé starají. Vystoupí na střechu a podívá se směrem k restauraci. Skvělé. Takže první ten věžák a potom jako náhradní místo tenhle dům.

Tak teď zbraně. Má kontakt na jednoho obchodníka v přístavu. Říkají mu Monk a sídlí v jednom z doku v přístavu. V klidu jako by byl výletník nebo místní jde k autu. Moc se nerozhliží, ale vnímá každou maličkost této čtvrtě. Nasedne do auta a vyjede směr přístav. Kde najde Monka ví zpaměti a za chvilku pomalu vyjiždí k doku číslo pět. Zastaví se a pozoruje dok. Všechno se zdá být normální, ale tamten muž se přilíš fláká a tamten jen pozoruje okolí. Čtyři muži.

„Co jsi čekal? Pustý ostrov?“ vytoupí a kabát nechá ve voze. Klidným neuspěchaným krokem dojde k muži u vrat. Cítí jak všichni tři se na něho zaměřili a jen čtvrtý dál pozoruje okolí. Souhlasně pokývne hlavou.

„Monk?“ Muž záváhá. Zaklepe na dveře.

„Někdo se ptá po Monkovi.“ Kai stojí klidně s rukama podél těla. Za deset minut vystrčí z budovy ten stejný chlap ruku a mlčky přikývne.

„Můžete jít, ale nejdřív.. rozpažte.“ Prohlídka. Cítí jak je důkladně šacovan. „Jděte.“ Vrata se pootevřou a on vejde dovnitř s přimhouřenýma očima. Docela tma. Zavře a zas otevře. Lepší. Jde za tím můžem někam dozadu.

„Zůstaňte stát“ ozve se odněkud hlas. Kai zůstane stát. „Co chcete?“

„Odlehčený Steyr HS.50, náboje  a dalekohled s nočním viděním.“ Slyší ostré naechnutí.

„Co se to tu sakra děje?“ slyší. „Jako by se všichni na Valentýna zbláznili a to jsem čekal, že dnes budu mít klid. Mám tu pušku a dokonce odlehčenou tak jak chcete. Není moc těch co ji takhle chtějí.  Peníze máte?“ Kai si dovoli zasmát.

„Manueli. Chvilku prosím. Musíme ji donést. Není zrovna žádaným zbožím, ale je vynikající.“

„Jistě.“ Ticho a Kai přemýšlí co tím chtěl říct, že je takový neklid na Valentýna. Je pravda, že je to svátek zamilovaných a nebýt jeho blbosti tak mohl být teď s Ravenem v bazénku a těšit se jeden z druhého a místo toho pracuji.

„Pojďte sem.“ Kai přejde ke stolu a dívá se na svou oblíbenou zbraň. Vedle toho je dalekohled a noktovizor. Vytáhne obálku a položí  ji vedle zbraně. Vezme ro ruky zbraň a hned ji vyzkouší. Zatímco zkouší zbraň slyší šustot bankovek. „Dám vám k tomu pouzdro.“ Jak mile si pomyslí Kai. Na stůl přistane pouzdro a on zbraň zabalí. Měl by ji někde vyzkoušet.

Vezme do ruky a otočí se jak chce jít zpět.

„Manueli doprovoď ho.“ Kai uvidí před sebou stejnou postavu jako předtím. Zřejmě Mexičan. Vyjde ven a stejně jak přišel přejde k autu. Zbraň hodí do kufru a opět se rozhledne. Nemá to rád. Nejraději by se spolehl na svoje zbraně. Jenže musí nakupovat u překupníků.

Cestou se staví v restauraci na jídle. Má rád jižanské jídlo. Je ostřejší, ale rád si na něm pochutná. Nakonec si vybere špinavou rýži s kuřetem a banány Foster. Po chvilce usoudí, že je výborné, ale jídlu od Ravena se nic nedá přirovnat. Dojí a chvilku jen sedí a pozoruje poklid dne. Za chvilku by měl vyrazit a přichystat se. Neví v kolik hodin tam budou i když tady na jihu se začíná jíst pozdě.

Nejraději by se ještě prošel centrem města, ale nakonec se zvedne a dojede k věžáku, který si vyhlédl. Podívá se na horu. Pracuje se tam. Takže zbývá ten dům. Přejede ještě pár uliček a zaparkuje na jednom náměstíčku. Moc aut tu není a on cítí odevšad vaření  a chystaní se na večeři. Kolem projde někdo s květinou a s medvídkem. Dotyčná jistě bude ráda, ale spíš by byla ráda z prstenu než z medvídka si trochu cynický pomyslí Kai.

Vyndá zbraň z kufru a jde k domu. Poslouchá v jednom bytě hádku, v druhém hraje naplno televize. Bude všechno v pořádku. Jde nahoru a všemi smysly vnímá chod domu. Jde nahoru až ke dveřím na střechu. Snad nikdo nebude mít takový nápad sem v noci zajít.

Jde a už sahá po dveřích. Otevře je a najednou cítí závan vůně, kterou dobře zná...

„Kaii?“ ozve se chraptivý hlas.

„Ravene co ty tady? Nemáš pracovat?“ a jemným pohybem mu odkloní zbraň, kterou Raven na něho miří.

„Já pracuji abys věděl. Ale co ty tady? Máš pracovat.“ Kai zatím zavře dveře.

„Však já pracuji. Tak který chlápek to je?“ Je tak šťastný, že ho vidí, ale zrovna, když pracuje...

„Muž ne žena“ suše odpoví a schová zbraň. Oba se na sebe dívají. „Kai“ zašeptá Raven a přistoupí k němu. Kai na nic nečeká a drsně si ho k sobě přitáhne. Raven se zasměje chraptivým potěšeným hlasem. Kai na nic nečeká a začne ho vyhladověle líbat. Raven se ho drží a nemůže se nasytit jeho polibků.

„Tak přece jen budeme na Valentýna spolu“ zašeptá Kai a dívá se na jeho napuchlé rty.

„Ano, ale víš něco tu mám.“ Vymaní se mu z náruče a Kai ač nerad vezme zbraň a jde za ním. Dívá se na na ravenovu zbraň už připravenou ke střelbě.

„CZ 700. Lehká ne moc známá. Zastřílel jsi ji?“

„Jo“ zahučí rozpačitě Raven. Je spíš specialista na něco jiného, ale pušku ovládá taky dobře. „Kai koho máš to zabít?“ zeptá se rozpačitě.

„Jednoho chlápka. Nějakého Walthera Robinse.“ Uslyší překvapený nádech.

„Já zas Jeane Robinse.“

„Sakra“zakleje Kai a oba se na sebe podívají. „Proč by je někdo chtěl zabít a zrovna na Valentýna u večeře v nejlepší orleánské restauraci?“ Sedne si na kus deky a podepře si bradu. Raven taky a oba na sebe hledí. „Přece je nemůžeme zabít uprostřed valentýnské večeře?“

„Jenže to byla jedna z podmínek“ řekne Raven a zadívá se na restauraci.

„Počkej u tebe taky?“

„Jo.“

„Něco mi tu nehraje. Nerad takhle zabijim.“ Raven mlčí a nakonec přitáhne k sobě batoh. Kai pozoruje jak prostírá.

„Nemám víno, ale něco dobrého jsem uvařil, aby se mi tolik nestýskalo.“

„Ani nevíš jak se mi stýskalo po dob...“ smích který ho vzruší. Kai se začervená. „Mám rád dobré jídlo“ zamumlá a kousne si do něčeho co chutná jako datle i slanina dohromady. Přivře oči a pak sáhne pro další a nabídne Ravenovi. Ten ho vezme a špičkou jazyka nejdřív pochoutku olízne pak ji sní. Kai chce už stáhnout ruku, když Raven ji zadrží a olízne prsty.

„Jsou manžele. Co vím tak se znají od narození.“

„Jo přesně pak se vzali. Dvě jižanské rodiny bohaté až na půdu. Rodokmen sahající až k příjezdu prvních osadníku.“

„Láska jako hrom. Prsten s diamantem o 50 karátech byl dlouho diskutován a ukázován na všech stránkách. Svatba byla svatbou roku. “

„Co je tohle?“

„To je jen růžice ze salátu s kaviárem. Ochutnej.“ Kai vezme jednu růžici a ochutná.

„Vynikající. A víš co mně napadlo?“

„Co Kai?“ Kai váhá. Dojí růžici.

„Potom přišly hádky. Dům Roseových vedle toho bylo co se mezi nimi dělo, byl jako dětské pískoviště. Divím se, že se ještě nepozabijeli.“

„Jejich majetek se počítá na miliardu. Vzdal by ses poloviny?“ Kai uvažuje a vezme si krevetku a namočí do dresinku. Podá ji Ravenovi, kterému svítí oči. Vezme ji z prstů Kaie a olízne je jeden po druhém.

„Objednali si vraždu toho druhého a tím, že jsou tady spolu si chtějí zajistit alibi.“

„Ano. Jen kvůli penězům. Tak je konec. Nečekal jsem, že budeš tu se mnou jinak bych připravil čokoládu, ústřice a další pochoutky.“

„Nepotřebuji takové věci, abych po tobě zatoužil.“ Odsune všechny dózy a povalí Ravena na deku. Lehne si na něho a vyčkává. Zkoumá jeho rysy v slabých světlech pouličních lamp. Hladí jeho rysy. Rty, tváře, konturu čelisti a víčka. Nakonec skloní hlavu a líbá ho. Cítí jak jsou vzrušení a nejraději by ho svlékl a ponořil se do něho. Zasténá a odkulí se, když si uvědomí kde jsou.

„Kaii“ ozve se Raven hlasem plný touhy.

„Co uděláme?“ dívá se na oblohu na které svítí jen ty nejjasnější hvězdy. Ticho. Překulí se na bok a dívá se na Ravena. Ten se snaží uvažovat.

„Vzal jsem půlku už předem.“

„Já taky. Nečekám, že dostanu druhou polovinu.“ Raven se zvedne a přesune se ke své pušce. Kai se slabě usměje a udělá to stejné.

„Co myslíš, kdy přijedou?“

„Nevím jen doufám, že nedopadneme jako oni. Je ti líto těch peněz?“

„Ani náhodou. Když si tak přehrávám v paměti co všechno o nich vím, možná tak to bude nejlepší. Objednat si toho druhého smrt. Na Valentýna se zasnoubili na Valentýna se vzali s velkou slávou, takže je příhodné...“

„...že na Valentýna skončí. Toužím po tobě Kai.“ Kai zavrčí.

„Nic neříkej nebo zapomenu na práci.“ Raven se usměje a dívá se dalekohledem k restauraci. Kai i Raven vnímají sebe a pozorují přitom vchod.

„Jsou tu.“ Kai se podívá na hodinky. Devět hodin. Z ničeho nic je klidný. Pozoruje ženu přes dalekohled. Je to kočka. Dlouhé havraní vlasy a na sobě má nějaké třyptivé šaty. Muž vedle ni je elegantně oblečený a nese asi té ženě kožich.

Kai s Ravenem na sebe pohlédnou. Sleduji je dokud nezmizi uvnitř restaurace. Zaregistruji někoho kdo vystoupí u z auta hned po nich. Noviny? O tomhle snad nebylo ani řeč, když uvidí nějakého člověka se tam poflakovat. Dvoje noviny? Dorozumívají se jen očima a tělem. Skloní se k dalekohledu, když Kai najednou slyší jak se Raven ptá vážným hlasem.

„Tak to uděláme při polévce nebo druhém jídle?“

„Co myslíš?“

„Raději něco mezi tím. Kdyby spadli do polévky neměli by tak hezkou fotku.“

„Jsi morbidní.“

„A co jsi čekal od zabijáka?“ uchechtne se a najednou se oba rozesměji.

„Jsou nervózní“ poznamená Raven

„A divíš se jim? Každý z nich teď čeká, že ten druhý zemře a oni předvedou velké divadlo. Komu by to šlo lépe?“

„Jsi morbidní, Kai.“

„Co čekáš od zabijáka?“ tiše se zasměje. Dívají se jak dojí polévku a čekají na druhý chod. Něco si zřejmě vyprávějí.

Výstřel. Druhý a třetí se slijou do jednoho a čtvrtý hned po nich. Kai se dívá jak muž spadne a Raven jak žena jménem Jeane zalapá po dechu a spadne na stůl. Kai hned složí zbraň a Raven taky uklidí do tašek a potom zbalí deku i se zbytky věcí.

Nevšímají si rozruchu, který nastal když manželé společně upadli.

„Hotovo. Jo chtivost“ zamumlá Kai. „Kde máš auto?“

„Kousek. Na malém náměstíčku.“

„Stejně jako já, ale nejdřív se zbavíme zbraní.“ Kai zamiří k vodě, která je nedaleko. Dojdou a nenápadně pomalu shodí zbraně do vody, která zrovna čistotou nevyniká. Dívají se na vzdálené lodě. Kai se otočí k ravenovi a vezme jeho ruku do své. Něžně ji políbí a přitiskne ke tváři.

„Ani nevíš jak jsem rád, že jsi tu se mnou.“ Raven k němu přitiskne. Miluje Kaie jako nikoho a kdyby ho ztratil neví co by si počal. Obejme ho a přitiskne ho k sobě. Mlčí a jen v dálce se ozývá houkání lodi.

„Půjdeme. Těším se domu.“

„Já taky.“ Jdou těsně vedle sebe a vnímají svoji rotsoucí touhu po tom druhém. Dojdou pomalu na náměstí kde parkujou. Kai obejme Ravena kolem pasu a pak mu rozpačitě  položí ruku na hruď.

„Víš těším se až přijdeš ke mně domu a oslavíme to, ale nedaleko jsem viděl no jeden menší hotýlek...“ rozpačitě se odmlčí. Raven ho musel vidět taky. Raven se mu vyvlékne z objetí a shrne si dlouhé popelavé vlasy z čela. Nakloní se k němu a do Kaie se zavrtají nádherné modré oči.

„Ty mi Kai nabizíš levný hodinový hotel?“ Kai polkne. Když po něm tak touží.

„Ano. Chci tě teď. Ce...počkej!“ ale to už ho Raven táhne směrem k hotelu. Kai se začne usmívat. Oba cítí takovou touhu po tom druhém. Otevřou dveře a podívají se na recepčního s cigaretou v puse a olysalu hlavou, kterou neobratně se snaží zamaskovat parukou. Právě otáčí stránku novin. Vzhlédne.

„Jeden pokoj.“

„Obsazeno!“ a ukáže prstem na červené světlo. Kai se zamračí a Raven taky. Kdo kdy slyšel, že by hodinový hotel měl obsazeno. „Valentýn“ zahuhlá recepční a vyfoukne dým. Kai se podívá na Ravena a ten na něho. Uvolněný smích a pak muž a žena s rozmazanou rtěnkou a muž s rtěnkou na košili. Jdou spolu v objetí a nic nevnímají kromě sebe.

„Bereme to“ a drapnou po klíči, který na pult položil ten chlápek.

„Ale!“ vykřikne recepční a mávne rukou. Čert dnešek vem. Tolik práce na to není zvyklý. Podrbá se na hrudi a začte se opět do plátku.

„Jsi blázen,“ řekne udýchaně Raven, když ho Kai vtáhne do neuklízené místnosti a přitiskne ke stěně.

„To ti vadí?“ a přitiskne své rty k jeho krku.

„Ehm ne jen pokračuj“ zaúpí Raven a sám strhává z Kaie oblečení jen aby se mohl konečně dotknout jeho pokožky. „Nádhera“ a pohladí ho po obnažené hrudi. Kai se zasměje hlubokým hlasem. Raven se zachvěje. Když se tak směje mrazí ho po celém těle a jeho touha jen vzrůstá. Kai přitiskne mu ruku na penis a zamne.

„Opravdu? Jak velká?“ a oči mu září. Raven se zasměje chraptivým hlasem a přitáhne si ho k rtům. Líbají se a nedočkavě se o sebe třou. Kai Ravenovi rozepne kalhoty a vklouzne do nich. Raven přivře oči a Kai mu stáhne kalhoty dolu. Za chvilku sotjí Raven jen v košili u stěny a Kai si ho zasouvá hluboko do krku. Raven zvrátí hlavu a rukou Kaiovi cuchá vlasy.

„Nepřestávej“ syčí na něho a jen si přeje ať to trvá nekonečně dlouho. Když vyvrcholí Kai něco zachytí do úst a zbytek rukou rozetře okolo dírky. Jedním prstem pronikne dovnitř Ravena. Vstane, jednou rukou ho dráždí a zasouvá dovnitř jeden a pak dva prsty. Druhou rukou si rozepne kalhoty a Raven ho chytne a sevře. „Připravený jako vždy.“

„Pro tebe“ zachraptí Kai a obrátí ho. Raven se opře o stěnu a čeká. Nemůže se dočkat až ho ucítí v sobě a Kai pomalu zasouvá svůj úd do jeho otvoru. Tohle mu tak chybí, když nejsou spolu, chybí mu celý Raven a přirazí. Raven zaúpí a pak už je jen slyšet sténaní a slastné výkřiky obou. Kai vyvrcholí a chvilku zůstane přitisknut k ravenovu tělu. Lenivě mu líbá krk a záda. Jazykem krouží po jeho kůži a kreslí různé vzory na hrudi okolo bradavek.

„Tohle je nádhera.“ Raven zamručí a poddává se tomu smyslnému hlazení Kaie. Má rád, když ho hladí něžně jak motýlek a zkoumá jeho tělo konečky prstů. Je to vzrušující,  uklidňující a láskyplné. Má pocit hýčkání a důležitosti.  Kai nakonec z něho vystoupí a Raven se k němu otočí. Stojí u zdi a dívá se na polosvlečeného Kaie.

„Líbiš se mi takhle spokojený.“

„Ty mně taky a za tohle a mávne se om...“

„Nech toho. Kdybys to nenavrhl ty možná bych to navrhl já. Ale možná bychom měli vypadnout.“ Kai si povzdechne. Raven má pravdu. Zapne si kalhoty a pak pomůže Ravenovi s oblečením.

„Nevím jestli tě raději svlékám nebo oblékám,“ zamumlá s ústy na bradavce.

„Pak jsi byl v minulém životě komorníkem!“ Kai se tiše zasměje a políbí ho. Když se prohlédnou, otevřou dveře a zas zavřou. Horečnatě se svlékají.

„Sakra sakra!“ kleje Kai a Raven se pochechtává.

„Tak při milování se mnou jsi ještě nenadával.“

„Jo to jsme neměli za zadky poldy“ zavrčí a drsně ho políbí. Raven mu to oplatí a začnou se líbat.

„Neměli bychom se přemistit do postele?“

„Kdepak jen snad z těch dveří“ přidušeně vyhekne Kai a přetočí se na stěnu. V tu chvílí se rozrazí dveře a v nich policie. Oba od sebe odskočí.

„Jdeme dál!“ zavrčí policista a znechuceně sjede po jejich polobnažených tělech. Zavře tiše dveře a Kai s Ravenem se rozesmějou, když se na sebe podívají.

„Vypadáme jako sexuální maniaci.“

„Tak prrr to platí pro tebe“ řekne se smíchem Raven a sedne si s pláčem na prodřený koberec. Kai si sedne vedle něho a směje se taky.

„Stejně jsi nádherný.“ Kai vezme ravenovu ruku a políbí jeden prst po druhém. Prostředník nakonec si vsune do úst a jazykem ho objede. Raven se začervená jak mu to připomíná kouzlení Kaie s jeho mužstvím.

„Pojď vypadneme nebo jim dojde, že jsme to my dva.“

„Hloupost nedojde. Ten zabiják nebude souložit v nějakém levném hotýlku. Schovávat to jo, ale ne se milovat.“

 „Asi máš pravdu, ale chci být v tvém domě, v tvém bazénku a v tvém náručí a chtěl bych bych tě citit tentokrát já. Noc plná vášně a sexu. Co ty na to?“ Raven se zvedne se na čtyři a toužebně po něm  přejede pohledem. Kai zaúpí.

„Jdeme nebo tu noc vášně prožijeme tady a já se o tebe nechci dělit s dalšími lidmi.“ Raven s Kaiem se oblečou a pak vyjdou ven. Asi už to policie tady prohlédla. Z dálky vidí na náměstí policii.

„Vezmeme taxíka.“ O pár bloku dál chytnou taxíka a nechají se odvézt na letiště. O hodinu později jsou v letadle a připijejí si šampaňským.

„S tebou létat je radost“ zašeptá mu do ucha Kai a pak strne, když uvidí pohled jedne slečny nápadně se podobajíc té z ranního letu.

„Něco ti budu vyprávět. Vidíš tamtu slečnu.“

„No ano a?“

„Budu ti vyprávět jednu historku o jedné slečně a jednom návrhu.“ Kai začne vyprávět o jedné slečně, která navrhla mu sex v letadle.

„Co bys řekl tomu návrhu?“ Raven se na něho zamyšleně podívá, zvedne se a jde dozadu letadla. Kai ho ohromeně pozoruje jak jde pryč. Nemyslí to vážně nebo ano? Stále ho něčím překvapuje. Za dvě minuty přemýšlení jestli ano nebo ne se zvedne a důstojně si upraví oblek. Vykročí do zadní části letadla.

 

Konec

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

chi

(Jasalia, 7. 2. 2011 21:23)

Toto by sa mohlo zmeniť na celkom vydarenú komédiu, xi xi xi... Ale aj tak by som rada vedieť, kam na to chodíš. Myslím všetky tie veci o jedlách - človek má pri nich fakt pocit, že pochádzaš z nejakej hóóódne noblesnej vrstvy alebo sa v civile hráš na šéfkuchára v nejakej 100 hviezdičkovej reštaurácii!!! A to nehovorím o tých zbraniach! Si jednoducho skvelá. :-p

yay!

(E..., 17. 2. 2008 18:51)

já prostě vim, proč mam tyhle dva ráda, sou okouzlující...úžasná povídečka a no, nějak mi to vzalo slova, takže se radši zdržim blábolení nesmyslů. už aby tu bylo pokráčko spirálam je suprová...

skvělé

(Tigie, 17. 2. 2008 15:46)

Na to, jaká byla ta holka husa, má dobré nápady :-) V letadle... wow! Ale hlavně že jsou na Valentýna spolu, jinak by to bylo vážně smutné

............

(jun...sss, 16. 2. 2008 22:25)

Kai a Raven to jsou miláčci *zamilovaný pohled* Já jsem si je hrozně oblíbila..oni jsou oba skvělí a líbí se mi jaký mají mezi sebou vztah..
*přemýšlí co dál napsat*
Byla to perfektní povídka..opravdu skvělá a ten konec v tom letadle..*tváří se naprosto nevinně*

Perfektné.

(Mononoke, 16. 2. 2008 14:31)

Skončil Valentínsky maratón, ďakujem za nádherné poviedky. (PS - chcela som napísať už polhodinu po skončení Valentína, ale po polnoci to už nebralo
komentáre - tak takto dodatočne)

Kai a Raven sú užasní, ako tá povestná jahoda na šľahačkovej torte. A ja mám rada sladké...
Takže sa teším na pokračovanie ich Špirály života.
Hm, ako by asi mohli oslavovať máj, lásky čas?

ufff

(Leia, 15. 2. 2008 22:37)

prisla jsem, videla jsem a zdesila jsem se... Ze by chtela Ami zrusit Spiralu zivota? Neeeee - rvala jsem... prijdu znovu, kouknu a zjistim, ze spirala bude... uff.. zkousis moje nervy, Amatere, malem jsem se slozila. Ale jak se zda, je to za nami a my se muzeme tesit na nove povidky s fantastickym parem Kai a Raven.
Arigato :)

...

(matada, 15. 2. 2008 21:34)

jejda:) či sa bude páčiť? :D Keď som si to všimla, až som sa bála otvoriť si poviedku, prerušiť ten opojný pocit - konečne je tu pokračovanie - a opäť skončiť pri čakaní:) Už po prvých riadkoch ma zaliala vlna nostalgie a teraz ma tak krásne hreje pri srdci:) tak nás prosím nesklam - o tom že to bolo krásne už snáď ani hovoriť nemusím:) ani by som neverila ako mi chýbal Ravenov hlas:)

Asi by si chcela komentár ku každej poviedke, ale keď to by som sa len opakovala - snáď len toľko, že všetky boli tak krásne, nežné a plné lásky - niektoré ako nádherný doplnok k už ukončeným sériám, iné ma naopak prekvapili a opäť navnadili:) Jednoducho úžasný Valentínsky darček