Shounen - ai povídky

Nevinný dopis

1.

Skotsko, dům Allana Rodney Rodericka Edena

„Ne“ zmačká papír do koule a přesným zásahem aniž by se moc podíval, trefí se do koše. Tužku hryže v puse a nepřítomně se dívá ven. „Jenže kdo jiný? Moc přátel nemám a spíš jsou to nepřátele. Mám nebo nemám, ale pokud se něco stane Allanovi, neodpustím si to do konce svých dní a musím jet. Závazek je závazek.“ Nakonec načmárá pár slov na papír a vloží do obálky. Tak a je to. Podívá se kolem sebe a nejistě se usměje, když vidí haldu papírových koulí všude kolem něho. Jako v románu si pomyslí a začne je uklízet.

„Chade! Koupel je připravená.“

„Koupel, koupel“ zabručí, povzdechne si a s myšlenkou na Allana hlasitě křikne „Už jdu!“ Chad se zvedne a jde za Allanem, který ho čeká se šelmovským úsměvem ve dveřích koupelny. „Připadám si jako by mi bylo devadesát a nemohl se sám vykoupat.“ Allan se zakření.

„Přece takovou maličkost pro mne můžeš udělat.“ Chad pokrčí rameny, nechá se svléknout a přemýšlí, kdy se z Allana stal tak dokonalý komorník nebo, že by jim byl odjakživa?

New York, dům Kaie

„Co mi tak může Chad psát,“ dumá Kai, když jede ze Ženevy a v kapse ho hřeje dopis. Už je to několik let co si takhle dopisuji a poprvé našel dopis vložený v dopise. Nejdřív si přečetl jen ten normální, v kterém sice byly zajímavosti ze světa, ale nic co by svět vyhodilo do vzduchu, taky ne. Spíš ta malá obálka ho znepokojila a tak se rozhodl nechat to na doma.

Nerad létá. Jedině s Ravenem zbožňuje cesty letadlem. Vždy ho rozptýlí a stále si mají co říct. I když taky moc spolu nejsou. Aspoň poslední dobou. Když tak to počítá, jsou to dva měsíce, co ho naposledy sevřel v náručí a ochutnal jeho rty, podíval se do jeho kouzelných modrých očí. Je stejně zamilovaný jako před léty. Usmívá se a za zavřenýma očima, aby ho letuška neotravovala a taky spolucestující, si vybavuje jejich první setkání, jejich dovolenou a potom první milování a další příhody.

Některé byly hezké, některé těžké a na některé by raději zapomněl, ale ty utvořily jejich společnou minulost a on se bojí, že jejich budoucnost může být každým okamžikem přervaná. Sevře opěrku. Nebude. U nich ne. Jsou přece Kardinal a Mylady. Budou spolu, zestárnou… iluze hořce si pomyslí, ale proč ne. Každý má iluze a jeho je ta, jak spolu sedí u něho doma už staří, divná to možná touha, a dívají se na řeku. Popíjejí kávu, kterou tak dobře umí Raven připravit a vnímají blízkost toho druhého. Zajímalo by, o čem sní Raven.

Protivný zvuk se mu zaryje do hlavy a on otevře oči. Budou přistávat. Narovná sedadlo a zapne pás. Dívá se před sebe a snaží se nevnímat, jak přistávají. Oddechne si teprve v okamžiku, když popojíždějí po dráze k terminálu.

Zima první co ho napadne a podívá se na olověnou oblohu. Tak akorát dojet do domu, zalézt do studené postele a přemýšlet kde je Raven a jak by ho bylo skvěle sevřít v náručí. Ano přesně tak. Je to trucující počasí. Vyzvedne malé zavazadlo a potom si najme taxíka. Nechá se odvézt poblíž svého domu a zaúpí, když má platit takovou částku. Příště jen svým autíčkem. Jenže to je na generální prohlídce.

Do tváře se mu opře studený vítr s prvními kapičkami deště. New York se opravdu umí předvést a spěchá k svému domu. Projde zabezpečeními a mrzutě vstoupí dovnitř. Boty dolu, kabát dolu. Zavazadlo nechá v předsíni a vstoupí do obýváku a na tvářích se mu pomalu rozlije úsměv a jas. Raven je tu, když ucítí nádhernou vůní. Je tady. Jeho poklad je tady.

„Ahoj Kai,“ řekne Raven se lžící v ruce svým chraptivým hlasem, který v Kaiovi vyvolá bouři pocitů. Dívají se na sebe jako by se viděli poprvé.

„Co tady děláš?“ a proklíná se za ty slova. Jako by neuměl nic víc říct. Raven se usměje a natočí na stranu hlavu.

„Vařím pro jednoho hladového vlka. Něco dobrého… A práci jsem skončil dřív a tak jsem si dovolil…“

„Můžeš si dovolit, co chceš,“ řekne Kai a rychle k němu přistoupí. Sevře ho v náručí a začne ho líbat. Na podlaze cinkne lžíce a Raven obejme Kaie kolem krku. Je cítit venkem a kolínskou, kterou má tak rád. Objímají se a nevšímají si ničeho. Kai se od něho odtrhne a prohlíží si jeho obličej jako by ho nikdy nepozoroval. Rukou přejíždí jeho dokonale rysy Rafaelova anděla.

„Nakrmíš mně? Jsem hladový,“ a jeho oči říkají, jaký mají hlad. Rukou sklouzne k pasu a pomalu mu vyhrnuje tričko. Zasténá, když ucítí pod rukou teplou pokožku. Zavře oči a vychutnává si ten dotek. Přitiskne se k němu. „Cítíš, jaký mám velký hlad.“

„Stejný jako já Kai,“ řekne klidným hlasem Raven, ale v oči se lesknou touhou.

„Jsou tmavé jako modré hořce na vrcholcích hor,“ pronese Kai okouzlený jeho modrým pohledem a chytne ho za ruku. Táhne ho do ložnice, kde ho shodí na postel a sám se začne svlékat, doslova rvát oblečení z těla.

„Pomalu,“ přikáže Raven.

„Ne!“ zaúpí Kai s rukou na pásku kalhot.

„Ale ano.“ Kai zaskřípe zuby a pak se rozesměje. Nechtěl by to jinak. Pomaličku si začíná rozepínat knoflíček po knoflíčku a pomalu stahovat košili. Raven se zatím uvelebí a upřeně ho pozoruje. Nemrká, nedýchá, jak si všímá drobnosti. Ruce, dlouhé štíhlé prsty na knoflíčku, bílý knoflíček, kousek kůže, tmavší dvorec bradavky. Šustění a dech. Kai se na něho dívá, jak leží a ruce má sepnuté za hlavou.

„Ravene,“ řekne tiše a v ložnici slovo třeskne jako výstřel. Raven k němu zvedne oči hledící někam jinam.

„Chceš něco?“ půlnoční chraptivý hlas.

„Tvoje ruce, vyhrň si tričko, chtěl bych, ty víš, co chci.“ Raven se smyslně usměje. Znají se tak dlouho a přesně ví, co chce. Hru, v které oba shoří na popel, aby znovu vstali jak bájní fénixové. Zvedne se a sedne si na postel s nohama pod sebou a koleny od sebe. Rukou si pomalu vyhrnuje tričko nahoru centimetr po centimetru. Kai přestane si rozepínat těsné kalhoty a dívá se, jak se mučivě pomalu objevuje jeho pokožka.

Nadechne se, když tričko zmizí někam pohozené do kouta a Raven pomalu rukou si přejíždí tělo. Krk, prohlubeň a jednou rukou se zastaví na bradavce. Sevře ji mezi prsty a druhou rukou sklouzne k slabinám. Položí ruku a zamne. Dívá se do široce otevřených očí Kaie. Dřív by něco takového neudělal. Ne před někým, ale je to Kai. Ten polkne a udělá krok a pak se zarazí. Rty mu zvlní úsměv. Pořád jsou oblečení. V jejich případě tak protivné oblečení.

„Oblečení je protivné.“ Neví, proč to řekl. Raven se zarazí.

„Proč je protivné?“

„Nevím asi, že skrývá takovou dokonalost.“ Raven se začervená. Málokdy od Kaie slyší lichotky a tahle je tak nádherná. Neví co říct a tak raději se věnuje svému tělu. Ví, jak to Kaie vzrušuje a i jeho. Dřív by to bylo tak nepatřičné, ale jeho obdivný lačný pohled ho nutí dělat to, co si přeje a přitom objevuje věci, které se mu líbí. Oba si rozepnou kalhoty.

„To není fér,“ zasténá Kai. „Ty nemáš prádlo.“ Kupodivu mu to připadá jako zrada. Rychle si sundá kalhoty, trenýrky a přejde k posteli. Raven se nadzvedne a Kai ho začne líbat. Rukou zajede do Ravenových kalhot a sevře ho. Jen ho svírá a z Ravenových rtů pije jeho vášeň, jeho chuť.

Rukou sjede trochu níž, sevře jeho varlata a pak zajede až k otvoru a jemně ho dráždí. „Chci tě, hned.“ Hledí do modrých očí zastřených touhou. Raven si svlékne kalhoty a otočí se na čtyři. „Ne na záda, chci ti vidět do očí.“ Vtiskne mu na kříž polibek a pak na rty jak se otočí. Opustí je a polibky pomalu klouže dolu. Zastaví se na bradavkách a chvilku si s nimi hraje. Saje a líže, dokud nejsou tvrdé a pak po nich jemně přejíždí jazykem a druhou svírá mezi prsty. Raven pátrá rukama po něčem, co by svíral a našel v těch nádherných pocitech něco pevného, co by ho aspoň trochu vrátilo do reality. Sevře prostěradlo a druhou rukou zajede do Kaiových černých vlasů. Mimoděk ho tlačí dolu a Kai mu rád vyhoví.

Vezme ho do úst a zasune ho hluboko do úst. Raven se vzepne bedry proti němu a vyvrcholí. Kai spolkne, jak mu nic jiného nezbývá.

„Bylo toho až moc,“ zašeptá spokojeně Raven a otočí hlavu na stranu. Kai mu ji otočí nazpět a drží v rukou. Vážně si ho prohlíží.

„Jsem rád,“ jen řekne. Raven mu místo toho obtočí nohy kolem boku. Kai ho rychle políbí a vymaní se z jeho zvoucí pozice. Sáhne na stolek a vezme lubrikační gel. Raven se dívá, jak si maže prsty i penis. Neví, proč ho vzrušují ty prosté přípravy na milování. Konečně, když ucítí, jak do něho vklouzne prsty. Kai pozoruje jeho oči a pak se uvelebí mezi jeho nohama. Raven ho znovu obejme nohama a Kai pomalu proniká, když Raven udělá pohyb vpřed. Překvapeně zamrká. Vůbec ho to nebolelo a Kai zaúpí slasti. To se mu líbilo.

„Na co čekáš? Až budu stařečkem?“ optá se trochu mrzutě Raven. Zavrtí se a snaží se udělat pohyb. Kai ho políbí a začne se pohybovat. Raven slastně přimhouří oči a pevněji ho sevře. Miluje jak na něm Kai leží, jak ho potřebuje. Cítí jeho pohyby v sobě a cítí, jak v něm opět narůstá vzrušení. Hladí ho po zádech.

Kai se pohybuje v stejném rytmu, vysune se a zasune, ale nakonec zrychlí. Má pocit, že každou chvilkou se rozletí na tisíc kousků. Přirazí a vykřikne. Má pocit, že všechno splynulo jen do toho jediného okamžiku. On, Raven a kolem nich nic není jen oni dva spojení miliardy částeček, které se překrývají, až zde nejsou dvě osoby, ale jen jedna. Zaslechne zasténaní. Nechce se mu vracet do reality a chce zůstat v Ravenovi. Otevře oči a políbí ho. Vyklouzne z něho a pak k němu přilehne. Otočí se zády k Ravenovi a pod sebe si položí polštář. Vzpomene si, jak to udělal poprvé. Chce, aby Raven taky zažil ten nádherný hvězdný okamžik jako on s ním. Ucítí polibky na krku a pak na zádech a na kříži. Laskající něžné prsty jak přejíždějí po zádech až k rýze a níž k otvoru.  

Neotočí se, zavře oči a jen vnímá jeho pohyby štíhlých prstů a horké rty jak ho laskají po těle. Někdy neví co má raději. Jestli něžnosti nebo výbuch v kterém se ztrácí. Zasténá a cítí, jak do něho proniká, jeho váhu na svém těle. Je mu tak dobře, když ho tiskne do pokrývek a svírá rukama. Potřebuje být s ním, potřebuje ho k životu jako vzduch.

Raven vykřikne a má pocit, že se rozpil. Všechno zmizelo kromě nich dvou. Těžce oddechuje a vnímá, jak je sevřen a jak do Kaie proudí jeho semeno. Skloní se a políbí ho na krk.

Vyklouzne z něho a otře sebe i jeho ručníkem. Přikryje je a schová se do jeho náruče. Chce se mu tak spát. Kai se dívá do jeho uvolněného obličeje. Nikdy by si nepomyslel, že skončí s mužem v náručí, ale to už je dávno za ním. Miluje ho a to, že je muž, k čertu s tím. Je jeho láska, jeho partner, jeho všechno.

„Jsi moje všechno.“ Raven pootevře oko.

„Taky. Zrovna jsem si to říkal. Měl bys ses oholit, vysprchovat a pak jídlo a ještě dobře, že jsem hrnce na sporáku vypnul. Je mi tak dobře. Tak neskutečně nádherně, že bych nejraději takhle zůstal celý život a jen poslouchal tvůj dech a…“ přiloží ruku na srdce. Kai se zardí a vtiskne mu polibek.

„Půjdu se osprchovat miláčku.“ Raději vyskočí z postele.

„Hele nejsem…“

„Já vím kocourku.“ Raven zaprská a hodí polštářem. Kai se zasměje a zavře dveře. Usmívá se a jde do koupelny. Cítí se tak vláčně, prostě skvěle. Pak si vzpomene na dopis a jde ho otevřít.

Schůzka? Proč, ale nechtěl by to, kdyby to nebylo naléhavé. Pojede. Pohodí dopis na stolek a jde se šťastným spokojeným úsměvem na rtech do koupelny.

Skotsko, dům Allana Rodney Rodericka Edena

„Pane, dovolíte,“ optá se Allan a Chad zavrtí hlavou. Je neuvěřitelný. Hrát si na komorníka, i když takhle se nechat rozmazlovat je skoro až hřích, ale když to chce, tak mu vyhoví.

„Jistě Allane, můžete pokračovat.“ Allan soustředěně rozepne knoflíček košile u krku. Druhý od shora a rozevře. Chad si pomyslí, že snad ještě dnes k té koupeli dojde. Třetí knoflíček a ucítí rty na odhalené pokožce.

„Nevadí vám to, pane. Smím.“

„Ale jistě Allane,“ snaží se říct aristokratickým znuděným tónem. Allan se usměje. Jde mu to tak krásně.

„Děkuji vám, pane. Nebude vám vadit, když vám budu říkat Chade.“

„Allane, jste drzý.“ Odmlčí se a čeká. Allan si povzdechne a rozepne další knoflíček. Předposlední a poslední. Vytáhne mučivě pomalu košili z kalhot a rukou přejede od shora dolu po jeho těle.

„Jste spokojený, pane?“ Chad si odkašle, jak Allanovy rty se přisají na jeho bradavku a ruka přejede jeho jizvu po kulce od jednoho zabijáka, který ho okouzlil.

„No ano. Jen pokračujte.“ Tohle je horší, než když ležel postřelený v zeleném pekle a nemohl se ani hnout. Tomu se říká mučení. Všichni by si měli z toho…“ syčivě se nadechne, jak ji sevře a kousne… „vzít ponaučení. Rukou mu zajede do tmavých vlasů. Jsou tak hebké, jemné a přitom pružné. Zakroutí hlavou. Takové hlouposti.

„Jsem rád, že jste, pane spokojený. To je důležité. Mohu?“ a položí ruku na kalhoty. Začne ji kroužit po jeho vzrušeném mužství. Chad zvedne oči ke stropu. On ho zničí. Vysaje a mrtvolu pak rozpustí v kyselině chlorovodíkové.

„Ještě chvilku,“ zahrčí. Allan se usměje a krouží rukou. Polibky posévá jeho ploché břicho a rukou ho hladí po zádech. „Můžete pokračovat,“ když má pocit, že kalhoty prasknou a on vyvrcholí. Chad se začne soustředěně věnovat jeho pásku, knoflíku u kalhot a zipu. Oba poslouchají zvuk zipu, který pomalu se rozevírá a osvobozuje Chadovo mužství ze sevření kalhot. Allan si olízne rty, jak má sucho v krku. Klečí před ním a sleduje zoubek po zoubku. Skoro je mu líto, že zip je u konce. Rukou pohladí vybouleninu v tmavých trenýrkách. Skloní hlavu a laská ho přes látku.

„Děkuji. Jsem rád, že jste s mýma službami spokojený.“ Trochu víc a spíš z něho bude sušená mrtvola, kterou si Allan uloží k ostatním do vitríny.

„Jistě. Možná si vás ponechám trochu déle. Jsem moc spokojený.“ Allan se usmívá a stahuje mu kalhoty dolu. Rukama hladí jeho svalnaté nohy a zastaví se na jizvách, které má pánbůví odkud. Chad z nich vystoupí a zůstane v košili a v trenýrkách. Pokukuje po koupeli a přemýšlí, kdy se do ní dostane a jestli bude teplá. Na druhou stranu chce, aby se ho dotýkal. Má tak příjemné pocity, když ho laská a pečuje o něj. Ucítí objetí a pomaličku svlékání košile. Je k němu přitisknutý zezadu a vzrušený. Jemně se o něho tře. Božíčku druhý Casanova.

„Voda bude tak akorát, pane. Ještě poslední věc.“ Přitisknutý k jeho tělu klouže do pokleku a rukama vpředu ho hladí, až sjede k lemu trenýrek. Rychle ho stáhne bez vší rafinovanosti a rukama ho sevře a laská ho, zatímco jazykem ho líže po pokožce na zádech, kříži a hýždích.

Chad zasténá a překvapeně zamrká, když se octne ve vzduchu a Allan ho nese do velké vany, v které by se snad dalo plavat. Ponoří ho do vody.

„Je přesná?“ zašeptá blízko jeho rtů a pozoruje jeho tvář. Usmívá se.

„Ano, Allane. Prosím pokračujte.“

„Rád pane. Mohu si sundat košili? Je tu vedro.“

„Jistě Allane. Nechci, abyste se mi tady složil,“ rozverně řekne a rukou nabere vodu a postříká ho. Miluje jejich společné koupele, které se většinou protáhnou na hodně dlouho. Odfoukne pěnu a dívá se, jak se pomalu svléká. Kochá se tím stahováním. „Kalhoty taky!“ přikáže.

„Jak přikazujete, pane,“ řekne oddaně Allan a svlékne se. Ukážou se saténové boxerky.

„Rozmazlujete se, Allane,“ a ukáže na satén.

„Jen kvůli vám, pane. Prosím můžete si sáhnout.“ Přistoupí k vaně. Nikdy neví, jestli se ho dotkne nebo ne. Chad se dívá do jeho nádherných očí a pak vklouzne rukou do trenýrek. Allan sebou trhne, jak cítí jeho laskající ruku.

„Hmm měkké a hebké. Možná bych si mohl pořídit stejné. Děkuji,“ řekne chraptivým hlasem a vyklouzne z trenýrek. Allan zavrčí. Chad bezstarostně vystrčí nohu. „Můžete pokračovat,“ jako by se nic nestalo. Allan popadne napěněnou mořskou houbu a začne ho dřít po noze. Je frustrován. Hodně silně.

„Jemněji Allane, nebo si najdu někoho jiného.“

„A mám toho dost!“ Zavrčí Allan, stáhne si boxerky a vejde do lázně „Pane,“ dodá uctivě. Přitáhne si ho do náruče.

„Allane!“ zvolá šokovaný Chad. „To je drzost. Máte padáka!“vymaní se mu z paží a zvedne se.

„Výborně. Dal jsem výpověď před třiceti vteřinami. Zajímavý pohled.“ Klekne si a vezme ho do úst. Chad slabě vykřikne slasti jak je v jeho ústech. Hluboko a teplo. Přirazí bedry a rukama sevře Allanovu hlavu.

Allan se trochu odtáhne a slíže první kapičky. Je spokojený a samolibě se usmívá, jak ho dokáže přimět k rozkoši. Vezme ho opět do úst a jen vnímá jak Chadovo tělo zvláční a on polyká jeho semeno. Rukama pevně svírá zadek a dráždí ho. Olízne ho a podívá se nahoru.

„Nechcete si tu výpověď rozmyslet?“ otáže se ho spokojeně Chad.

„Nevím, pane. Ještě uvidím.“

„A mohu proto něco udělat?“

„To ano. Otočte se.“ Chad se začervená. Vždy to skončí takhle, ale… opře se kachličky tak krásně chladivé, zatímco on je rozpálený a ucítí Allanovy rty mezi svými půlky. Zasténá, když ucítí vklouznutí prstu a potom dva. Allan ho jemně prsty rozevírá a klouže sem a tam. Pak se zvedne a rukou nanese olejíček na svůj úd. Pomalu do něho vklouzne.

„Nádhera Chade,“ zašeptá. „Miluji to, miluji tě,“ šeptá a pohybuje se v něm. Je to tak rozkošné, tak slastné jak ho svírá, jak se v něm pohybuje. Přiráží, až nakonec vykřikne a zůstane v něm hluboko ponořený. Líbá ho na krk a objímá rukama.

„Takže ta výpověď.“

„Jaká výpověď?“ otáže se zmateně Allan. Chad otočí k němu hlavu.

„Žádná,“ tiše řekne. Je mu dobře. Na chvilku zapomněl na všechno. Zapomněl kým je on i Allan a je mu tak dobře. Moc dobře. „Co ta koupel?“ Allan z něho vystoupí.

„Hned ji dokončíme,“ a rukou začne ho laskat.

„Ne teď ne.“

„Ale tělo říká něco jiného,“ namítne a Chad cítí, jak se mu penis vztyčuje a je zas připravený. Tohle nevydrží. Potřebuje odpočinek.

New York, dům Kaie

„Tak je to hotovo,“ zamumlá si spokojeně Raven. Je tím milováním ještě tak malátný a tak mu to trvalo trochu déle než obvykle, ale bude mu to chutnat. Pak si vzpomene na obývací pokoj. Dá tam koupenou kytici. Vybíral ji pečlivě s Katherine. Zvažovali to a to a hledali, aby byla co nejdokonalejší. Nakonec vybrali jen jednoduché gerbery. Žluté s červeným středem. Vezme vázu z kuchyně a jde do obývacího pokoje.

Postaví ji na stůl a natočí, aby lépe vynikla. Zadívá se na řeku a na vzdálený druhý břeh. Možná by mohli si vyjet na pobřeží, když mají teď volno. Zajezdit si na koních, milovat se v žhavém písku a koupat se pokud počasí dovolí a promilovat noci. Povzdechne si a oči mu sklouznou na pohozený papír.

„… Alicante…“ zvedne, aniž by uvažoval, co dělá. Přestane dýchat a ruka se mu roztřese. Schůzka v Alicante, pozítří. Mužské písmo. Žádné kudrlinky, prostě jednoduché. Má chuť ho zamačkat. S kým má Kai schůzku?

„Ravene! Kde jsi holoubku?“ slyší smích v jeho hlasu a hodí papír zpět na stůl. Otočí se a má pocit, že celý svět je roztříštěn na kousky a on plave ve vzduchoprázdnu. „Květiny?“ políbí ho na rty. Raven se ztuha usměje.

„Ano.“ Neví, co má dělat. Jede na schůzku s mužem. Bude lepší vědět hned teď! „Co kdybychom si vyrazili na týden na pobřeží,“ a přitiskne se k němu, ale všechno se v něm svírá úzkosti. „Žhavé noci ty a já, sami…“ šeptá. Kai podlehne jeho svůdnému tónu a už chce přikývnout.

„Nemohu. Mám nějakou práci ve Španělsku. Promiň.“ Raven zaskřípe zuby. Práci jo? Já ti ukážu se schovávat za práci. Milostná schůzka je to! Sedí proti sobě a konverzuji o všem možném. Raven číhá na každý sebemenší projev, že má někoho jiného, že už ho nepřitahuje, ale nemůže se dočkat a přece jeho fantazie vidí je dva v hotýlku na břehu moře jak je s tím cizákem v posteli a hladí se. Sevře nůž, až vytryskne krev. Zabiji ho…

„Ravene co je ti? Dávej pozor! Ukaž. Dnes jsi nějaký divný.“ Kai vstane a jde do koupelny pro lékárničku. Raven zatím ruku drží pod vodou a dívá se na ni. Ten cizák líbá jeho plné rty, konejší se s jeho tělem a svírá v náručí. Probírá se jeho černými vlasy, dotýká se ho, patří mu… ne úpí a před očima mu tančí hvězdičky. Zabije ho.

„Ukaž. Musíš být opatrnější.“ Políbí ho do dlaně a začne ovazovat. Raven se na něho dívá. Ne nezradil by mně. Kai nikdy, ale co když už má dost mého zjizveného těla, mně. Pořád jsem pryč, někde jinde a tamten možná je po ruce. „Tak a hotovo, Rave.“ Sevře ho v náručí a políbí. Je to jiný polibek nebo stejný? Raven odpoví. Zoufale se k němu přitiskne.

„Nejezdí prosím, zůstaň.“

„Dnes jsi nějaký divný. Musím tam jet. Nemohu jinak.“ Raven přestane na něho naléhat, ale má strach. V noci nespí a poslouchá tichý dech Kaie. Dívá se do jeho nádherné tváře a přemítá, co bude dělat. Jak má reagovat? Toho druhého zabije. To je jisté jako, že slunce vychází na východě a zapadá na západě, ale co když už mně nemá rád? Ráno se s Kaiem miluje zoufale a nejraději by ho nikam nepouštěl. Sotva Kai odjede, už se chystá i Raven letadlem do Barcelony místo do Madridu jako Kai. Místo schůzky zná a bude tam, i kdyby měl unést letadlo.

Skotsko, dům Allana Rodney Rodericka Edena

Spí jako anděl a on jim je, pomyslí si něžně Allan. Vyčerpal ho a musel ho z koupelny odnést v náručí do ložnice. Něco špatného se mu zdá, ale on ho vezme do náruče a ukonejší jeho mysl ve svém objetí. Je jeho andělem strážným, jeho rytířem, který nad ním bdí a on si ho nezaslouží. Natáhne ruku a shrne mu vlasy z čela. I když je uvolněný, tak přece tuší, že každou chvilkou může být nebezpečný. Ale ne pro něho. Jeho něžný krásný nevinný andílek. Nejraději by ho sevřel do náruče, přikoval ho k sobě a nepustil nikdy. Nechce, aby se na něho díval někdo jiný než on, svíral ho v náručí. Žárlí na všechny, kdo byli před ním, ale teď už nikdo jiný nebude. Jen on. Opatrně se k němu přitiskne a vdechne jeho vůní a hřejivé teplo, které vydává.

Nechce se mu z  jeho blízkosti, ale měl by jít trochu pracovat. Zívne. Ještě pět minut vedle svého andílka. Spokojeně se dívá na něho a o ničem nepřemýšlí, jen zkoumá strukturu vlasů, kousek nahé pokožky, chloupky, kousek jizvy. Zamilovaně si ho prohlíží a vtiskává do paměti každý odstín světla tančícího po jeho těle. Každý záchvěv jeho dechu.

Deset minut a klidně by tak strávil vedle něho celý život. Ne on stráví. Bude vedle něho tak. Nikdo mu ho nevezme. Usměje se a jemně políbí.

„Kam jdeš?“ Spal nebo ne? Pomyslí si Allan.

„Jen trochu pracovat. Spí.“

„Dobře,“ řekne a zavrtá se hloub do postele. Svine se do klubíčka a zavře oči. Chybí mi, uvědomí si po chvilce, ale ticho a klid ho nakonec ukonejší do klidného spánku.

Allan mrzutě se oblékne a přejde do pracovny. Každým krokem, kterým se vzdaluje od svého andílka je nerudnější a vzteklejší. Prudce otevře dveře do pracovny a kopne do papírové koule. Pak se rozhlédne. Bože co to tady Chad vyváděl? No půjde jinam. Zítra to uklízečka uklidí. Sebere jednu kouli a hodí do koše. To je ono a vezme další. Hup. Zásah! Vyskočí a další.

Hup. Zásah!

Hup. Zásah!

Hup. Mimo!

Vyplázne jazyk na neposlušnou kouli a vezme další. Důkladně ji zmačká a chce ji hodit. SCHUZKA. Zarazí se a skoro přepadne jak je v pozici hodu na cíl. Rozevře papír. Chadovo písmo. Zná ho jako své vlastní a žádá někoho o schůzku.

Jistě je to muž. Za týden v Alicante. Rychle začne ty koule vytahovat. Všude to stejné jen jinak napsané. Trhá je vzteklé na kousíčky.

Zavře ho do kobky, přiková ho. Nikam nepojede. Nikam. Toho parchanta nechá zabít. Není možné. Přece nemůže někam jet. Přece ne… nemůže mu být nevěrný. Je jeho. On jediný mu rozumí. Kdo asi je ta svině!? Syčí v duchu okouzlujícími přídavky na adresu neznámého.

Jeho andílek s cizím mužem a možná ho bude ten muž hladit, dotýkat se jeho těla, jeho sametové pokožky, vískat jeho hebké vlasy. Ne to ne proboha nedokáže to snést. Bude zvracet. Ne. Ne kdepak zaškrtí ho vlastními rukama. Nedovolí nikomu, aby ho měl, aby se byť dotknul. Zmačká kouli a kopne do koše, až odletí s řinkotem do kouta.

Je Allan Rodney Roderick Eden a jako takový vévoda ať jeho děda propil titul nebo ne a co je jeho to jeho zůstane a nikdo nebude mít co je jeho. Trochu se uklidní, ale při každém pomyšlení na Chada s tým cizincem se v něm vzedme touha zabíjet a krev se mu doslova vaří. Třískne dveřmi a jde do ložnice. Vrazí tam a zastaví se, jak ho vidí spát skrčeného do klubíčka. Po špičkách k němu přijde. On za nic nemůže. To ten druhý ho zlákal na scestí a on jako bájný rytíř ho zachrání polibkem. Ano přesně tak. Jeho andílek za nic nemůže. To ten druhý ten postelový donchuán ho určitě svedl. Přesně tak. Zastřelí ho, uškrtí, zabije lopatou, spálí ho, vbodne mu nůž do srdce a bude se dívat, jak vykrvácí. Každá porota až si ho vyslechne, osvobodí ho.

„Skončil jsi brzy,“ uslyší zamumlání a usměje.

„Stýskalo se mi po tobě. Nechám to na jindy.“

„Nemusíš,“ zavrní ze spánku Chad a přetočí se k němu. Allan ho políbí na rty a sevře ho do objetí. „Škrtíš mně,“ vydechne Chad. Něco se stalo, ale co? Allan ho k sobě tiskne tak podivně.

„Promiň mi to,“ zašeptá a pustí ho ze své náruče. Pohladí ho po tváři.

Za týden letí pronajatým letadlem do Alicante a v ruce svírá úporně jídelní nůž.

Alicante, Španělsko

„Chade, proč jsi chtěl, abych přišel?“ řekne zamračeně Kai a vzhlédne od stolku. Přijel tu trochu dřív a teď sedí v bílém tričku a lehkých kalhotách pískové barvy na terase restaurace El Delphin. Na stěnách jsou namalované delfíni a modré barvy vévodí této plážové restaurací.

„Ahoj Kai.“ Kai vstane a obejmou se. Chad se posadí taktéž oblečený do světlých barev, ale v košili. Je vedro k zalknutí. „Nechtěl jsem… agua y olivas picantes. Gracias.“ Odmlčí se a čeká, až číšník odejde.

„Pohotový jako vždy. Musel jsem odejít od Ravena a pořád jsem pracoval. Jsem naštvaný, ale ten vzkaz vypadal dost důležitě.“

„Nechtěl jsem to svěřit dopisu, ale potřebuji od tebe laskavost.“ Kai se zadívá na pláž, kde poslední opozdilci pomalu balí věci, ručníky, slunečníky a odjíždějí zpět do dusného města. Naopak přibývá starších lidi, kteří se procházejí s botami v rukou po pláži. Psi s páníčky. Štěkají a aportují hozeny klacíky. Moře jemně šumí a od modré nádhery skoro bolí oči. Slunce pomalu zapadá a až na hovor z restaurace není nic slyšet.

„Dobře. Co potřebuješ?“

„Nevím…“

„Nech toho. Zachránil jsi nás v Římě.“ Chad mlčí.

„Cinco euros,“ řekne číšník. Chad vytáhne bankovku a položí ji na stůl. Číšník ji sebere a vytratí se.

„Dobře. Víš o Allanovi a co je mezi námi.“ Chad se začervená.  Kai přikývne. Poslední jejich setkání bylo velmi dramatické. „Někdo ho chce zabít. Vždy o víkendu. Jeden pokus. Jako by někdo to připravoval týden a pak to zkusil. Je Allan jen pokusným králíkem nebo ho chce někdo zabít doopravdy? Nechci to zjistit, až ho budu držet v náručí a jeho oči budou potažené závojem smrti. Já vím, co řekneš, jenže tentokrát ho nemohu chránit já a protože jsi jeden z nejlepších, chtěl bych, abys ho hlídal.“

„Nepřipustí si mně k tělu.“

„Vysvětlím mu to,“ natáhne se po olivě a sní ji. Kai ho napodobí a zašklebí se. Kuchař to nějak přepískl s tou pikantnosti.

„Dobře a mohu vědět na jak dlouho?“

„Týden. Někdo mně volá a potřebuje pomoc. Myslím, že týden. Někdo kdo potřebuje moji pomoc a zachránil mi krk. Bez něho nejsem tady. “ Kai mlčky pojídá a pak se k němu nakloní. Je zvědavý kdo ho může volat a kdo zachránil mu život.

„Dobře.“

„Tak to už je moc!“ zašeptá zuřivě plavovlasý muž se slunečními brýlemi, které schovávají kruhy pod očima.

„Nic takového!“ zasyčí muž zpoza sloupu a vyrazí vztekle k stolku v restauraci El Delphin. S očima upřenýma na dvojici k sobě sklánějící, si vůbec nevšimne rázujícího muže, před kterým zastaví auto, až se zakouří od pneumatik a z auta sprostě křičícího muže. Zajímá ho jen jedna věc a to pár, který sedí na terase.

„Dávej pozor, idiote,“ zasyčí světlovlasý muž, když do něho vrazí Allan.

„To samé. Ravene?“

„Allane?!“ chladně zvolá Raven, ale hlas se mu třese zlostí.

„Chad?“

„Kai?“ Oba se jako na povel otočí k vzdálené dvojici. Kolem nich profrčí motorka a něco křičí. Udělají krok a stojí na chodníku.

„Myslíš?“ zašeptá zoufale Allan.

„Ne. Ne proč?“ zašeptá stejně zoufale Raven a ztuhne, když vidí, jak se jejich ruce dotknou na stole. „Nevydržím to. Zblázním se.“ Stojí a zatíná nehty do dlaně. Allan smutně kouká na ty dva.

„Poslední oliva,“ řekne právě Chad a rychle po ni chňapne.

„Je moje,“ snaží mu ji uzmout Kai. Směji se a je jim dobře. Vedle ke stolu se posadí dvě ženy v plavkách s velkými šátky kolem štíhlých boků a sjedou je oceňujícím pohledem.

„Pomsta!“ z ničeho nic zasyčí Raven a chytne Allana za ruku.

„Ano. Víš jak na to?“ Ale zřejmě ví, když vidí, jak ho Raven táhne ke stánku s oděvy, které jsou na promenádě a právě vybalují svoje zboží k prodeji turistům, kteří vyjdou večer se procházet. Raven sjede ho pohledem a pak vybírá dvoje bermudy na pláž, ťapky na nohy a šátek a batoh. Mlčky zaplatí a táhne Allana, který už pochopil k toaletám.

„Svlékej se,“ zasyčí a Allan rychle ze sebe všechno shodí. Raven nacpe šaty do baťůžku a za chvilku stojí oblečený na pláž. Ravenovi svítí oči vztekem, ale i smutkem.

„Připravený?“

„Jako nikdy v životě.

„Otra vez olivas picantes,“ řekne Chad kolem jdoucímu číšníkovi a pohodlně se opře do křesla. Zadívá se na Kaie, který se rozvaluje v křesílku.

„Chybí mi tu jediné.“

„Ano mně také.“ Oba se odmlčí a vzpomínají, co asi dělá Raven a Allan.

Smích. Oba na sebe pohlédnou. Španělsko je země přátelská k turistům i k těm neobvyklým. Smích a slova a oni si pomysli. Muži. Usmívají se, pak se nadzdvihnou, jak zaostří pohledy na dva polonahé muže v objetí.

Právě před nimi se procházejí v objetí Allan s Ravenem. Naklání se k němu, něco šeptá a ta ruka blízko pasu, ta důvěrnost. Jen tiše zírají a na vše zapomenou. Lapají po dechu a ruce svírají křečovitě opěradla. Mají pocit, že sní a tohle je přelud. Že jsou někde jinde, že to nejsou oni. Ale ty postavy, ten smích, vlasy, kterými se včera probírali a těla po kterých bloudili rty a laskali je. Jsou to oni.

„Tak to ne!“ zařve Kai a vyrazí vpřed.

„Ne! To ne!“ Chladně se zvedne Chad a vyrazí k dvojici v bermudách s botami v rukou. Smějí se a jsou tak rozjaření a on tady pracuje a smlouvá s nejlepším, koho zná, aby ochránil Allana.  

„Ty parchante!“ řekne klidně Chad a vrazí jednu Ravenovi. Ten se přidrží za čelist.

„Nedotýkej se ho!“ zasyčí Kai a mohutně se rozpřáhne proti Allanovu a jednou dobře mířenou ránou mu ji zaboří na solar. Ten se předkloní a jen lapá po dechu. Kai se otočí po Ravenovi, zrovna když uvidí jak Chad ho praštil.

„Chade?!“ ten stojí proti němu s ledovým ohněm v očích.

„Kai to jsi neměl.“

„Ty taky ne.“

„Dost. Proč vždy to skončí stejně!“ zaúpí Allan a chytne se za břicho.

„Přesně,“ řekne Raven držící se za tvář. Má pocit, že už nikdy nebude mluvit normálně. Kai stojí proti Chadovi a mračí se na něho. „Stejně za všechno můžeš ty.“

„Doklady!“ ozve se a oni ztuhnou, když koutkem oka zahlédnou vůz a dva svalnaté chlapíky z Guardia civil. Zblednou. Tak dlouho se vyhýbali polici a teď tu dva stojí před nimi. Podívají se k restauraci, kde stojí číšník, hosté a pozoruji je. Všichni se nejistě usmějí.

„Dobrý den. Jsme turisti. Opravdu se nic nestane, nestalo,“ začne šarmantně Allan, snažící se narovnat. Moc dobře mu to nejde. Policajti se na sebe skepticky podívají.

„Jste v pořádku?“ zeptají se Ravena. Ten sejme ruku z tváře a doufá, že nebude šišlat.

„Jistě pánové,“ řekne s úsilím. Ta rána nebylo zrovna pohlazení peříčkem. Pitomá pomsta. „Jak vidíte, jen malá rozmíška.“ Policajti se podívají, když jim zapraská ve vysílačce. Kai s Chadem se začnou modlit a Allan s Ravenem se snaží usmívat, jak to jde. Přece všechno je v pořádku no ne.

„Tak dobře, ale raději jděte někam jinam.“ Všichni čtyři se dívají za nimi.

„Cholera!“ zakleje Kai. Ostatní přikývnou. Chad se k němu otočí a pokračuje.

„Jasně za všechno mohu já a vy jste svatoušci.“

„Kai,“ snaživě se ozve Raven. Kai na něho pohlédne.

„Proč jsi tady s tím slizounem?“

„Vymiňuji si slizoun,“ naštve se Chad. „Spíš s tvým potkanem. Určitě za vše může on.“

„To ten dopis,“ řeknou Allan s Ravenem dohromady a hned si přikryjí ústa. Rozpačitě se usměji.

„Co kdybychom zašli na večeři a domluvili se…“

„Udělám tak fantastické jídlo…“ couvají před Chadem a Kaiem. Raven si nadává, co to řekl a Allan si spílá do oslů.

„To není zrovna hezké číst cizí dopisy.“

„Mlč Chade to řeknu já.“

„Ne já. Je to můj dopis.“

„Ale proboha co…“

„Ticho!“

„Mlč!“ vyjede na něho Kai s Allanem.

„Já budu mluvit.“ Kai rozhodí ruce.

„Fajn. Můžeš se do toho pustit.“ Raven stojí a upírá oči někam daleko a Allan se dívá na nohy a přešlapuje jak školáček.

„Ale!“ namítnou oba jedním dechem. Chad si je nevrle změří.

„Dost! Copak nevíte, že se nemáte hrabat v cizí korespondenci? Hm?! Ravene, myslel,

jsem, že máš své zásady a ty, Allane, vychování. Já se nikdy nehrabal v cizí korespondenci, pokud to nebylo pracovní…“ čímž mimoděk narážel na svou bývalou práci u MI5.

 „Bál jsem se…“ vyhrknou oba muži současně.

 „Cizí korespondence se prostě nečte a neotvírá. Je to součástí důvěry a slušnosti. Pokud nám nedůvěřujete, tak byste se nad sebou měli zamyslet.“ Chad je oba sjede pohledem. „Myslím,“ pokračuje pak tišeji. „Že ani já ani Kai bychom vám nikdy nebyli nevěrní. A i kdyby se stalo, že bychom se zamilovali do někoho jiného. Řekli bychom to!“ Kai zvedne k němu oči. On a nevěrný Ravenovi? Je blázen?

„Mně z toho vynech,“ zamumlá. Chad ho sjede.

„Nepřerušuj mně buď tak laskav.“

„Hele nestačí to už?“ zastane se jich už  Kai. Raven s Allanem tam stojí sklesle jak prvňáčci a řekl, by, že mají slzy na krajíčku.

„Je pravda, že žárlivost je nehezká věc.“ Chad ironicky zakašle a Kai se začervená. On má zrovna co říkat. Jenže ani Chad není bez chybičky což je vidět na Ravenově tváři. Allan s Ravenem pookřejí.

„Chade za hodinku tady na tom samém místě. Jdu směrem k Barceloně. Musím tady Ravenovi vysvětlit, jak je nehezké mi nevěřit.“

„Za to můžeš ty. Kdybys mi řekl rovnou, že jedeš za Chadem, tak se to nemuselo stát,“ namítne Raven energicky. Udělal ze sebe osla, ale aspoň nebyl sám.

„A ty bys mi mohl lépe důvěřovat.“

„Kai když myslíš hodinku, ale…“

„Máš pravdu dvě hodiny. Bude to na delší dobu. Jdi směr Tunisko já jdu směr Barcelona.“

„Chade co tak polibek na usmířenou, přece mně nene…“

„Později nejdřív musíme to probrat.“ Allan schlípne a aspoň ho chytne za ruku. „Takže Allane, žárlit na mně jak jsi to mohl udělat? Vždyť dobře víš…“ zbytek vět obou párů zanikne v šumění moře, v křiku děti a pobíhajících psů a starších párů.