Shounen - ai povídky

8.

Střet artefaktů

"Proč Christino? Mohl jsem se aspoň nadýchat té dobroty. Není fér, není to fér!" opakuje Darius jako malé děcko.

"Trochu půstu a odříkání ti neuškodí, Dariusi a necháme je chvilku o samotě. Potřebuji si toho dost vyříkat, i když myslím, že to hlavní si už řekli, co myslíš?"

"Myslíš zradu?" Christina váhávě přikývne. "Nevím jak mu může věřit. Nejspíš bych to nedokázal," pokračuje Darius zamyšleně. "Co ty na to, Christino?"

"Nevím, ale mezi nimi je něco víc. Možná... jde z toho děs." Odmlčí se úplně a opře se o zeď. V zaňadří cítí šál. Bude ho chránit tak jak slibila matce představené. Teď je to její život. Popravdě měla dopadnout hůř. Život je takový jaký ho přijmeš a ona se rozhodla pro tento. Možná měla jiný výběr, ale vlastně to tak má být. Jemně si povzdechne. I když některé věci by se ráda nikdy nedozvěděla.

"Hned to bude," uslyší od Ravena, který se kolem nich mihne a běží někam pryč. Nakouknou dovnitř a skoro zaúpí, když vidí jak Kai si požitkářsky nese k ústum lžičku toho báječného zákusku. Rychle zavře dveře.

"Vlastnoručně ho zabiji," zašeptá zuřivě Christina. Darius souhlasně přitaká.

"Dle mně měl být kuchařem a byl bych v jeho podniku den co den."

"Děkuji moc. Zítra vařím já..." oba otočí se za zavřenými dveřmi. Dariusovi se rozzáří oči.

"Doufám Christino, že nás zítra nebudeš chtít vyhodit. Poskytneš nám ještě jednodenní azyl?"

"Zvážím to. Co myslíš, že bude vařit?"

"Nevím, ale celkově je to jedno. I uvařená voda od něho je vynikající a to jsi od něho nic neochutnala. Já dvakrát měl snídani," pochlubí se a Christina se zaškaredí.

"Není fér, co mi tu vykládáš." Darius samolibě se naparuje.

"Co není fér?" ozve se a oni pohlédnou na Kaie celého v tmavém  a za ním Ravena.

"Nic opravdu nic. Pojedeme mým autíčkem a půjdeme stejnou cestou jako minule?"

"Já bych šel tím domem. Podle mně patří společenství, ale ručit za to nemohu a otázkou jak se dostaneme dovnitř aniž by si nás všimli."

"Ne vejdeme tam jako na návštěvu. Bude lepší hned se jich zbavit. Myslíš, že ten Takashi půjde proti nám?" otočí se svou otázkou k Ravenovi. Raven zavrtí hlavou a pokrčí rameny.

"Nemám ponětí." Christina s ostatními se pliží chodbami k východu.

"Všechno bude v pořádku," ozve se tichý hlas.

"Clarisso! Jak? Proč?" Vedle Clarissy stojí Marie.

"Budeme tu na vás čekat." Nic neřekne a požehná jim. Christina mlčky poděkuje a vyjdou z bran řádu.

"Můžeme se jen modlit, sestro Marie," řekne  sestra Clarissa.Ta ji sevře ruku a obě se vydají do kaple z které zní jednotvárná litanie. Sednou do lavice a připojí se k hlasům ostatních sester.

"Začínám si zvykat na to autíčko," tiše řekne Raven přitisknutý ke Kaiovi.

"Náramně mi vyhovuje. Co kdybychom si stejné pořidili až se vrátíme do New Yorku?"

"Skvělý nápad, ale zas..."nakloní se k uchu Kaie a zašeptá, že tam není dost prostoru. Kai mrkne.

"Na kapotě je." Raven zrudne.

Na předních sedadlech se zatím vede úplně jiný rozhovor. "Já je nechápu," mumlá si pro sebe Christina. Darius přikyvuje. Taky jim nerozumí. "Vrátili se v stavu, že by jim to nikdo nezáviděl. Pořezání, zmlácení, nadrogovaní a baví se jako by to nebylo nic." Christina skoro vztekle týrá své autíčko a  zapomíná dokonce počastovat ostatní řidiče za jejich uděsnou jízdu, nadávkami. "A ted se baví o s...svých radovánkách a co budou dělat později. Vždyť ani nevědí jestli se odtamtud dostanou a ... mám jich plné zuby. Měli by se víc opatrovat."

To budou mateřské pudy, zauvažuje Darius, ale i on plně souhlasí s poněkud jednostranou samomluvou Christiny.

"Co myslíš bude tam ten tvůj přítel z minulosti?"

"Kdepak ten bude dávno pryč, ale hodil by se nám. Je fakt dobrý."

"Kaii," hlas se mu zlomí. Ten mu stiskne ruku.

"Jsi jen ty, stačí." Raven otočí hlavu od něho jak jen může. Asi si tu zradu ponese celou dobu. Kai se nehnutě dívá před sebe. Až se vrátí domu, musí s tím něco udělat. Rozhodně nechce mít vedle sebe užírajícího Ravena. Jenže jak ho přesvědčit? Bude muset něco vymyslet a on v tom není moc dobrý. Možná zkusí se poradit s někým jiným. Na chvilku si představí s kým a jednoho po druhém odsunuje. Nakonec mu zůstane Bea a i tu odsune. Bude si muset poradit jako vždy sám.

"Je to tady?"

"Ano." Všichni vystoupí a najednou se Kai začne pochechtávat. Všichni se k němu otočí jako jeden muž.

"Víte," začne na nechápající výrazy říkat Kai, "vypadáme jak čtyři spravedlivý proti nespravedlivým. Jako v nějakém hoolywoodským trháku. Je to tak stupidní, tak neuvěřitelné, že snad víc ani nemůže být." Ostatní se začínají proti své vůli usmívat. "Víte jak tu stojíme sami jen my a podivné artefakty, k tomu tajná společnost a je to celé absurdní."

Darius si povzdechne. Má pravdu, jenže ono "Víš jenže my jdeme zachránit svět." Kai se přestane pochechtávat a ostatní usmívat.

"Nejsem na to stavěný," povzdechne si Kai a udělá krok k domu. Přistoupí ke dveřím a zavoní. "Je dobré upozornit hostitele, že návštěva přichází." Dveře se otevřou a Kai zamrká, když uvidí ovázáného Takashiho. Ten ztuhne.

Tohle by ho nenapadlo ani v nejhorším snu. Najednou neví co má udělat. Po té co Sirény přestaly zpívat dostal od Samuela nevybraně najevo co si o Takashim myslí. Jenže nejen on, ale i ostatní a když se nehodil na tu oběť strčili ho sem. Vlastně byl rád, tedy dokud neuslyšel zvonek a neuviděl naprosto zdravého Ravena s Kaiem.

"Dobrý den. Nečekáte nás?"

"Ne tak brzy a je mi líto, ale nikdo není doma. Pokud na ně chcete počkat nebo byste se stavili někdy jindy," nadějně navrhne. Neprojde to asi, ale nic jiného ho nenapadá.

"Počkáme anebo víte co? Co kdybyste nás dovedl za nimi." Takashi zaúpí. Není mu moc dobře.

"Rád bych, ale snad vám stačí, když vám ukážu cestu. To víte už nejsem nejmladší a rychlý jako dřív." Raven vejde dovnitř a za ním zbytek. Pamatuje si to tak jasně.

"Sirény spí," zašeptá Takashi rychle Ravenovi. Ten na něho pohlédne. Vypadá děsivě. "Tudy," už řekne hlasitěji a rukou mávne k dosud rozbitým dveřím. Christina na něho nedůvěřivě se dívá a i Darius si ho prohliží podivně. Za to Takashi se nemůže vynadívat na jeho obličej. Najednou vyhrkne.

"Tu jsi jeden ze Strážců?" Darius pokrčí rameny a přimhouří žluté oči. Takashi zavrtí hlavou. Nemůže tomu uvěřit, že vidí někoho z druhé strany proti které tolik let bojoval a vychovával ostatní. A ted jsou tu zhmotnělé sny.

Raven s ostatními vyrazí dolu do katakomb. Projdou schodištěm a pak dveřmi, které rozstřílel Raven. Na schodech stojí Takashi s rukou v pásce a dívá se dolu. "Peklo." Váhávým krokem vkročí na první schod. Právě porušil přikázání společenstva a všemu v co věřil. Jenže on chce vidět peklo a za to zaplatí. Ví to celou svoji bytosti, ale potřebuje ho vidět. Povzdechne si a udělá druhý krok. Samuel už ví, že přicházejí. Klidně se usměje a udělá další krok.

"Tak kam?" otáže se Christina. Raven si odkašle a vytáhne krabičku od Bey. Objeví se virtuální chodby. Obrátí se k jedné znich.

"Vědí o nás a já si z toho moc nepamatuji."

"Jo byl jsi omámený Sirénami. Vrazil jsem ti jednu."

"Prr bylo jich moc." Vytáhne pistoli a ostatní se připraví taky. "Zajímalo by kolik jich bude."

"Pokud ještě přetrvávají  účinky zpěvu tak moc jich nebude. Horší je ta oběť. Vůbec se mi to nelíbí. Ty Dariusi, potřebuje Kopí opravdu nějakou lidskou oběť?"

"Nepotřebuje. To potřebuje jeho prostředník neboli jak jsi mu to říkal?"

"Samuel. Nerozumím tomu, ale vůbec."

"Dobře vysvětlím to. Kopí reaguje jen na některé jedince. Důvod neznámý a kopí se chová podle toho ke komu se dostane. Neboli jaký pán takový krám."

"Takhle degradovat všemocné kopí."

"Je to jen věc a Christino co nám řekneš o šálu?"

"Pomalu tam budeme," řekne Raven napjatě. Nechápe jak to, že nikoho ještě nepotkali.

"Kai to je šál, který chráníme dva." Christina ho vytáhne a položí do rukou Kaie. Ten ho přijme a zachvěje. Citil tu moc už před tím, jenže slabě a neznatelně. Spíš jako něco nehmotného než reálného. "Jak se používá nevím. Vím jen jedno. Dokáže neutralizovat moc Kopí. Je to jeho protiváha. O dalších vlastnostech pokud nějaké má nevím." Všichni se zastaví a začnou se rozhlížet. Je vidět, že tady to už někdo obývá.

"Tak tady jsi žil?"

"Jo tamhle tým směrem jsou tělocvičny a o kus dál ubytovny. Tamhle je jídelna."

"Neuvěřitelné, že dokázali tady to vybudovat a na nic se za ta staletí nepřišlo." Raven otevře jedny dveře a nakoukne dovnitř. Jestli si pamatuje správně zde by měla být místnost s počítačem. Vstoupí dovnitř a dotkne se Rhin, která s jemným usměvem zírá na obrazovku s jedním jediným nehybným bodem. Nakloní se a přečte si adresu kláštera. Takže on je tam k nim dovedl, ale proč je nechali být a nezabili? Rozhlédne se dál.

"Je to tu pochmurné a ošklivé," poznamená Kai.

"Jsou pod vlivem Sirén. Takhle kdysi jsem i já vypadal, no popravdě i včera jsem skoro tak vypadal. Jediná klika byla ta, že byli ode mně docela daleko. Půjdeme. Mám tušení kde jsou a kde nás čekají." Ostatní přikývnou. Ta tichá místnost bez života jim nahání husí kůži. Je v tom něco strašného jak jen počítače jemně vrní a občas něco zapípá. Jinak nic. Jako by to byla místnost duchů. Vůbec i chodby jsou takové. Otevřou dveře, když narazí do dvou mužů.

Kai odstrčí Dariuse a Raven vytáhne pistoli. Christina se rozpřáhne rukávem v které má kouli a praští do ramene jednoho z mužů. Ten zaskučí bolesti, když vytřeští oči a z koutku rtů mu steče pramínek krve. Kai mezitím přimáčkne druhého ke zdi a vrazí mu ruku do břicha. Darius se dívá na to násili a najednou výstřel a ticho.

„Tak hotovo. Co ten tvůj Christino?"

"Dobrý," odpoví a zvedne se jak k němu poklekla. Dobrý nůž se nenechává a může se ještě párkrat hodit. Schová ho do boty a automaticky upraví vlasy. "Začalo to, ne?"

"Přesně tak. Jen nevím co tady chtěli." Sotva to Raven dořekne chodbami se rozezní sirény. Raven automaticky pohlédne na Rhin a na Genevive. Ničeho si nevšímají a dál nehnutě před sebe zírají. Kai opatrně vykoukne na chodbu. Nikdo nic jen ostré záblesky se mihotají po stěnách. Povzdechne si.

Raven s pistoli v rukou vyjde ven. Přitiskne se ke zdi a vyrazí. Za nim ostatní. Neobrátí se, aby viděl jestli za ním jdou nebo ne. Ví, že ano. Pomalu se sune vpřed a najednou zalehne. Dva výstřely a dvě těla. Zaposlouchá se. Klid. Mávne rukou a sám vyrazí. Kai jde těsně za ním.

"Jsme tu," zašeptá Raven a má pocit, že zařval. Ukáže rukou dopředu. Neví jak dál. Nerozhodně se podívá na Kaie, který vykoukne a pak přejde ke dveřím. Postaví se k nim a vezme za kliku. "Ne." Odsune mu ruku a sám ji zmáčkne. Zavře oči a čeká bolest. Nic. Otevře dveře a všichni vejdou do velké místnosti. Raven se dívá před sebe na shromáždění.

"Tak oběť konečně přišla. To je moc dobře," uslyší hlas Samuela. Raven si povzdechne. "Je to od vás nesmírně laskavé. Rafaeli dvacet jedna." Raven sebou trhne. Kai ztuhne a pak se Raven rozesměje.

"Jsem v pořádku. Dariusi díky."

"To Bea."

"Rafaeli dvacet jedna." Přesný hlas mistra Josse. Raven se dokola otočí. Přece je mrtvý nebo, že by bodnutí dýkou přežil?

"Je mi líto Samueli, ale už nejsem Rafael. Potřebuješ něco?" Kai zavrtí hlavou. takhle provokovat. Když nepočítá Samuela je jich tady třicet z toho pravda je asi deset mrtvol nebo-li těch zombie. Ohavný pohled. Proč vlastně tu jsou?

"Jistě, že potřebuji. Připravit se," houkne na ostatní. Jenže to ani nemusí říkat a proti nim stojí dobrých dvacet pistoli a asi tři samopaly. Kaie napadne jak jsou dobře vyzbrojeni. Jenže oni taky. Nenápadně si odepne granát s kouřovou clonou. Má je rád. Hlavně snadno se přemístí. "Zabijte je, ale nechte je živé. Mrtvoly jsou mi k ničemu. Hlavně Ochránce.. ten černovlasý!" Kai polichoceně pomyslí jak je žádáný a hodí směrem k nim granát. Nečeká až dopadne a vrhne se za první ochranu, kterou narazí.

"Sorry," zašeptá a pak mu dojde, že je to mrtvola. Ucítí jak do těla se zaryje střela, ale to už kouřová clona začíná působit. Musí se dostat k tomu zmetkovi a to rychle. Slyší tichý boj, jen přerušovaný výkřiky bolesti a chroptění. Je to masakr nebo ne, když zabije jednoho z něho. Raději pistole nebude používat nebo ještě dostane místo nich Dariuse nebo Christinu. I když ji slyší podle bolestných výkřiků jak se rozmachuje svými koulemi. Super věcička. Odkud to asi umí? Nikdy o ničem podobném neslyšel narozdíl od Ravena. Jo zeptá se ho potom.

Vytáhne nůž a postupuje dopředu, kde tuší toho mizeru. Jenže co potom? Kdyby neměl kopí byl by boj dost jednoduchý, ale takhle? Zakopne a natáhne před sebe ruce.

"Sakra!" zakleje, když mu dojde před kým přistal. "Ahoj, parchante!"

"Sotva." Kai pocítí sílu kopí. Má šál vytáhnout? když uslyší bolestný výkřik Ravena. Trhne sebou. Stalo se mu něco?

Jde to jako po másle, spokojeně si pomyslí Christina a je docela ráda za tu mlhu, i když jak tak kouká dost rychle se zvedá. Větrání, ale i tak ti pitomci jsou neopatrní. Jenže za chvilku přijdou na to, že stačí jeden výstřel a je konec. Půlobrat a koule se strefí do těla. Pamatuje si jak jednou bojovaly se sestrou Clarissou. Bože myslela, že týden se nezvedne. Ta bolest a pak modřina. Naklepane maso.

Uvolní kouli a vytáhne nůž. Potěžká ho a hodí. Už přišli na to, že by se k ni neměli na pět metrů přibližit. Jenže teď nemá ani ten nůž a kruh se kolem ní stahuje.

"Zustaň a moc se nepleť," řekne Raven a rychlými pohyby jako velká plavovlasá kočka zlikviduje první dva. Darius přikývne. Není moc dobrý voják, ale pár kousku se naučil, ale když vidí jak Raven jedním pohybem přeřízné krkovici jednomu z těch a uslyší zachropětní, zvedne se mu žaludek.

"Nesmím zvracet, to nejde," zamumlá a drží se za žaludek. nakonec se dopotácí ke zdi. Sedne si k ni a poslouchá zvuky ze zvedající se mlhy. Nechápe jak v ní mohou bojovat. Copak je nepálí oči a vidí vůbec se? Ne bude rád, až se vrátí do Knihovny. Tam je jeho místo.

Raven jedním koutkem oka hlídá schoulenou postavu u zdi a druhým koutkem vnímá postavy před sebou. Nesmí je rozhodně napadnout použít zbraně. Ne použiji. Nadechne se a vytáhne pistoli. To chce dostatek nábojů a pekelné štěstí a hlavně se netrefit do Christiny nebo Kaie. Proč jen musí všichni chodit v tmavém? U dvou bezpečně rozezná, že nejsou jejich a pak zpozoruje namířenou zbraň na Dariuse. S výkřikem vletí do dráhy kulky.

Proč je člověk tak blbý? mu bleskne hlavou, když ucítí jak se do něho zaryje střela. Už zas postřelený. Pokolikáté? Pistole mu vypadne a on se snaží zjisti kde to koupil.

"Hasta la vista baby!" a Raven zvedne oči. Bastard všivácký, pomyslí si, když uslyší výstřel a překvapení v očích dotyčného. Raven otočí hlavu k Dariusovi.

"Díky."

"Není za co. Kde to máš?"

"Ruka," Raven se štastně usměje. "Máme kliku. Stačí stáhnout a bude to dobrý. Jak jsou na tom? Překážíš ve výhledu." Darius se otočí.

"Jde to," vyráží ze sebe v zubech bandáž. Rychle mu obvazuje ruku. "Kai se chystá na toho tmavovlasého a Christina je hbitá jako had. Asi ji budeme muset píchnout. Dobrý?" Raven vystřelí a pak ji zacvičí.

"Jo. Jdeme a dávej bacha. Nerad bych obětoval druhou ruku." Koutkem oka mrkne na Kaie na zemi a na Christinu. Christina je ve větším nebezpečí. Moc jich nezbylo a nějaký pitomec usoudil, že ženská je méně nebezpečná než ten zbytek. Neboli on s Dariusem.

"Hele schovej se za tu mrtvolu a nehýbej se." Darius přikývne a s odporem si lehne za mrtvého. Vypadá podivně s tou dlouhou řeznou ránou na těle. Tohle asi není od nich. Raven se přibliží ke Christině. Je dobrý střelec, ale stejně nechce ji zásahnout. Náhoda je vůl a on ji nechce podporovat.

Kai zatím přemýšlí jak z toho.

"Tak konečně můžeme začít. Víš Kopí nechtělo nikoho. Zkoušel jsem to, ale odmítalo. Dokonce i tu protivnou bábu v klášteře. Je nádherné, no ne," a ukáže mu Kopí. Kai si pomyslí jestli se zbláznil on nebo Samuel. Je to kopí jak ho viděl poprvé. Možná trochu víc zrezivělo, jinak nic.

"Je to zrezivělé kopí," odpoví popravdě. "Hele nechtěl bys mi ho vrátit? Není tvoje pokud to nevíš," a nenápadně sahá po ten dle něho hadr. Ucítí ho po prsty z vytáhne.

"Dost barbare!" zařve Samuel a napřáhne k němu kopí. Kai proti němu reflexivně nastaví šál.

Samuel ucítí energii a pak nic. Ztuhne a neví co dělat. Vždyť cítí ten proud temné energie. Jen ji použít. Kašle na nějaké oběti. "Teď!" zařve a opět vypustí energii do vzduchu. Začne se smát jak nad hlavami jich všech vzniká temný vír, který jakoby pohltil strop. Jen kroužící tma a nic víc.

Kai rychle vstane a najednou nechápe jak, ale ví jak má šál použít. Roztáhne ho a a zvedne ruce do výšky. Je mu to tak hloupé, ale s úžasem se dívá jak šál průhlední a najednou v rukou necítí nic. Odpoutá se od jeho rukou.

"Co je to?!" křičí Samuel. Kai se začne smát.

"Šál Maří Magdaleny, nevzdělanče. Je to ochrana proti Kopí osudu!“

Nahoře ve městě začínají drkotat volné předměty. Voda se chvěje a zvířata se snaží utéci. Jen lidé si ničeho nevšimnou a sestry v klášteře sleduji jak se chvějou svícny.

Američané na výletě z Kalifornie zaječí „Zemětřesení,“ a utíkají z chrámu pryč. Ostatní nechápou. Řím nikdy nezažil zemětřesení.

V středisku pro zemětřesní registrujou na počítačích mírné chvění ve Věčném městě. Dívají se na grafy z ničemu nerozumí. Chvění se stupňuje.

"Pozdě na varování," řekne jeden z seismologů pochmurně a sesune se do křesla.

"Nic takového neexistuje. Kopí je síla sama o sobě. Nic nemůže ho zastavit!"

"Ale asi ano." Boj už dávno přestal a s údivem a s pokorou sleduji jak ten mlžný oblak, nebo mlha, bůhví co to je, pohlcuje temný vír. Obaluje ho a vtahuje do sebe. Všichni cítí to chvění až v kostech.

"Jsi mocnější!" řve a tlačí svou sílou Kopí osudu, aby vydalo ze sebe všechno.

"Pozdě!" když vidí jak mlha natahuje se po kopí, trhá ho z ruky Samuela a obaluje ho. Nakonec klesne na zem. Kai se Samuelem po tom skočí. Chytnou ho.

"Je moje. Já ho mohu nosit!"

"Blbost. Patří do šrotu. Mělo dávno hnít v zemi!" zavrčí Kai. Má už těch krámu dost. Kde je stará poctivá zbraň, starý poctivý boj? Nějaké mystické síly nejsou pro něho a nemá je rád. Nejraději by kopí zničil, jenže nějak ví, že to nejde.

"Ne. Můj!" svírá ho pevně, až mu ruka zbělá. Kai si sáhne k pasu.

"Je mi líto!" a střelí ho do hlavy. Samuel vytřeští oči, když mu to dojde a pak už nic. "Fuj tolik svinstva," zavrčí a vytrhne mu kopí. Palec musí zlomit, ale konečně ho má. Otře si rukávem krev a něco bílého z tváře. Raději si nepřizná co to je.

"Hele  Dariusi mám to!" zamává na ně. Ti jsou ještě v šoku po Kaiově výstřelu.

"No..no perfektní!" nejistě se usměje Darius. Bože budu zvracet, když vidí jak Kai vypadá. Otočí se a kus poodleze. Začne zvracet a Christina s Ravenem se usměji. Kai zavrtí hlavou. No co má to.

"Ještě bychom měli získat tu knihu. Ravene nevíš kde ji mají?"

"Vzadu je místnost, jenže je tam buď jeden mistr nebo dva mistři a ti nejsou zrovna jak bych to řekl jednoduší padouši jako ti tady." Tak nějak mávne kolem sebe a přitom vrazí jednomu, který se probral.

"Masakr."

"Já vím, Dariusi. Promineš mi to a je ti už lépe?" Když k němu přijde a pohladí ho po zádech. Darius se opět začne dávit.

"Prosím tě můžeš kousek poodstoupit. Prosím tě." Kai pokrčí rameny a schová to bílé něco za pásek. Podivné je, že z těch spojených věcí necítí absolutně nic. Jakoby neexistovali. No jemu je to jedno. Seberou knihu a odejdou. Darius se zvedne a začne zhluboka dýchat.

"Tak to je peklo co jsem viděl?" optá se ve dveřích Takashi. Darius k němu pohlédne.

"Ne to byl jen začátek pekla." Takashi se na ně vážně podívá.

"Je to konec?" Raven pokrčí rameny a upřeně se podívá na dveře, které sotva tuší.

"Snad ano. Půjdeme." Všichni vykročí ke dveřím a za nimi Takashi. Raven nechápe proč zradil společenství, ale on taky není zrovna teď loajální. Vede je vedle lidi, kteří leží zrouceně na zemi s řeznou ránou od kopí i od jejich zbrani. Překročí dvě postavy a stane před dveřmi.

"Nikdy jsem tam nebyl. ani nevím jestli se dají otevřít nebo ne." Váhá, ale Kai se jich dotkne a otevře. Přimhouří oči před světlem.  

"Takže nakonec můžeme zde přivítat Strážce a Ochránce. Jak to vypadá, tak Samuel vás nezadržel."

"Ne. Víte pro co tu jsem." Do popředí vykročí Darius.

"Och jistě. Pro knihu, kterou sepsal náš prorok. Nedáme ji vám a nejdřív ji musíte najít." Christina s Ravenem se rozhlédnou po místnosti plné světla. Nikde nic nevidí kromě dvou mistrů a jednoho který leží na zemi. Darius v duchu zakleje. Předpokládali, že kniha je knihou, ale zřejmě je to něco víc. Jenže jak vypadá. Bez ni nemohou odejít a nikdy nečetl jak vlastně vypadá.

"Nevíte, že," ozve se vzdálenější mistr. "Nevíte jak vypadá Kniha Enochová a my vám to neřekneme." V tom Takashi vyrazí vpřed a odsune Kaie.

Padne na zem.

"Kardinale, jsem rá..." víc ze sebe nedostane. Kai k němu poklekne. Nějaká střela nebo co?  

"Chtěl vidět peklo. Proč to řekl? Děkuji." Zvedne k nim hlavu. Jsou si tak sebejisti, tak jisti sami sebou.

"Za chvilku se ostatní probudí a pak vypustíme Sirény. Co myslíte jak dlouho budete jim odolávat?" Posměšný hlas z lůžka. "Rafaeli dvacetjedna." V Dariusovi hrkne. Co když ten Beein kousek s tóny nefunguje co když je Raven podruhé zradí?

"Je mi líto Jossi, ale už nejsem Rafael."

"Škoda byl jsi nadějný kandidát na mistra a Samuel?"

"Mrtvý."

"Nevadí až moc si o sobě myslel. Bratři, myslím, že je na čase aby odešli  na věčnost." Oba dva mistři se usměji a udělají krok vedle. Kai si je pořád prohliží.

"Promin Takashi. Myslím, že uvidíš peklo." Vezme ho do náruče a položí uprostřed trojúhelníka, který tvoří mistři.

"Co to děláš?" vyhrkne Joss a Kai položí na Takashiho kopí obalené šálem Maří Magdalény.

"Napůl vím, napůl nevím. Jen vím, že Kniha je ve vašich očích a protože jste jen smrtelníci Kniha musela se rozdělit mezi vás tři. Jenže kniha jsou oči. Takže Takashi ponese knihu s námi." Ustoupí z trojúhelníku. „On už nepatří mezi nás,“ zamumlá smutně. Líbil se mu.

"Rychle pryč!" zavřeští Joss.

"Nemůžeme. Nejde to, Josii. Zkus to sám." Joss se snaží udělat krok, ale nemůže. Kroutí sebou a rve ze sebe všechno, ale nehne se ani o píď. Natáhne se pro zbraň a snaží ji namiřít na vetřelce.

"Vidím!" uslyší výkřik od jednoho a jen zahlédnou zhroucenou postavu. Postupně se zhroutí na bílou podlahu i zbývající mistři. Zakrývají si oči před světlem. Darius se po nich podívá a pak na tělo Takashiho. Kai k němu přijde a zvedne ho.

"Dariusi tvoje kniha." Darius přejde k Takashimu a zadívá se do jeho oči. Bože má pocit, že může v ni číst.

"Ravene!" Raven přistoupí k Dariusovi a odtáhne ho od Takashiho. Pak mu zavře oči. "Půjdeme ne?"

"Ano. Děkuji ti, Ravene." Ten přikývne a pak se zahledí na tělo v Kaiově náručí. Tak nakonec Takashi opravdu peklo zahlédl. Nechtěl by být místo něho. Zavřou dveře plné světla.

"Je konec?"

"Možná. Teď bych ráda jen věděla jak dostanete z toho kusu železa můj šál." Kai se zakření.

"Víš Christino mně taky. Taky jak propašujeme mrtvolu do Spojených států a další věcí. Máš pravdu tohle vypadá na pěkně dlouhý začátek. Ravene co ty na to?"

"Přemýšlím jak uklidnit kuchařku a co uvařit a jsem unavený a ta ztráta krve. Dariusi jestli to takhle půjde dál, budete tu medicínu vyrábět jak na běžicím pásu."

"Nevím proč mi tady říkate o jídlu a medicíně. Právě odnášíme největší poklady světa a vy si melete tu o takových obyčejných věcech." Darius se rozčili. Copak nemají ani trochu úcty k tomu co nesou?

"Ale jo máme. Právě, že máme a jako jídlo a co bude dál je to nejdůležitější. Víš momentálně mně tohle vůbec nezajímá a popravdě bych byl spokojenější kdybych o nich nevěděl. Takže Christino co chceš k jídlu?"

"Cokoliv co se dá jíst. Já chci ten šál. Nemyslete, že ho odvezete někam do nějakého zapadlého městečka v Texasu."

"Umíš přemýšlet o něčem jiném?"

"Snažím se a zajímalo by mně co bude s těmihle lidmi."

"Christino nechceš se o ně postarat?"

"A jako za co? Jsme chudý řád a strýček není zas tak bohatý."

"O peníze se nestarejte. Něco dostanete, ale ne zas tolik, aby z vás byl bohatý řád," popíchne Christinu Darius. Ta ho chce přetáhnout, když si vzpomene, že ji v rukávě zůstala ještě druhá koule, ale už je pozdě. Jak se rozpřáhla, rukáv zničeho nic povolí a koule vyletí na Kaie.

"Bacha!" zařve. Kai jen tak tak stačí uhnout, když koule se zaboří do stěny. Raven se skoro sesune na stěnu.

„Celkou dobu nic a nakonec mně odrovná jeptiška. Tohle je už moc. Budu rád, až se vrátím do staré dobré Ameriky. Tam rozhodně po člověku nikdo nechází železné koule, ale poctivě se střílí." Dojde ke dveřím a vyjdou ven z domu.

"Hele děje se něco?" Když vidí zmatek a chaos. Kolem nich proběhne kluk s televizi, babička v papučích táhne poštěkavajícího mopslíka.

"Ty nevíš co se děje?"

"Zemětřesení. Kde jste byli? No fuj smrdíte, ale je to fuk. Řím za chvilku zmizí."

"Zmizi? Necítím otřesy." Raven zakroutí hlavou.

"Hele autíčko. Pojedeme?"

"Jo klidně a co s ním?" Kai se podívá na mrtvolu v náručí.

"Dáme ho do kufru. Stejně je mrtvý, tak mu to nebude vadit a ty Dariusi, Takashimu taky ne, tak mlč." Darius sklapne a nasouká se za ostatnima do auta. Takhle ponižít Knihu.

"Cretino!" zařve Christina a zamává na řidiče před nimi. "Omlouvám se, ale, stupido ... jízda zřejmě nebude moc klidná. Lidi se zbláznili. Stejně by mně zajímalo kde vzali to zemětřesění?"

"Já si myslím, že to bylo to kopí se šálem. Pamatujete trochu se to tam chvělo."

"Tys sis taky všiml něčeho jiného než té věci?" obdivně pronese Raven a ruku přesune nenápadně na Kaiovo stehno.

"Jistě tebe. Hlavně. Vypadal jsi v tom světle jako anděl. Nádhera. Musím to zkusit doma."

"Už zase!" bezmocně zaúpí Christina s Dariusem. "Dariusi bylo to tak vždy?"

Darius přikývne. "Jo. Už ten den, kdy jsem je uviděl na vlastní oči se starali jen o svůj..."

"Já vím co chceš říct." Darius zamumlá Díky. Po spletité cestě protkané řevem stupido, cretino a donkey a milostným tokáním mezi Ravenem a Kaiem má už toho Darius dost. Vypotácí se před klášter a zazvoní jakoby hořelo. Z malého okénka vykoukne tvář Marie. Rozjasní se, když vidí kdo tam stojí a okamžitě otevře dveře.

"Pane ochraňuj nás. Co to je? Stalo se mu něco?" Kai zamrká nad svým břemenem. Přece mrtvola, chce už říct, když ho Christina zarazí.

"Pak se to dozvíš a jdeme ke mně. Musíme vymyslet co s tím..."rozhodí ruce "balíčkem." Všichni vyrazí za Christinou, která je odvede do pracovny. Takashiho nebo knihu, teď už ani neví jak to titulovat položí na zem a Kai vezme Kopí osudu obalené šálem a položí ho na stůl.

"Ví někdo jak na to?"

"Odmotat. Kai," Kai to vezme do ruky a začne to obracet.

"Kdybych našel začátek nebo konec," položí to nazpět. Všichni se na ten bílý neforemný balík dívají. Christina mrzutě začně bubnovat do křesla.

"Jsem unavená a chce se mi spát a chci jíst a je mi hnusně." Raven si nenápadně po slově spát zívne.

"Jdu si to ošetřit."

"Ne. Dokud se to nevyřeší tak nikdo se odtud ani nehne. Je to jasné a mám zbraň," triumfuje a položí na stůl ze zásuvky malou zbraň.

"Kam to ten svět spěje, že Ravene. Za mých mladých let byly jeptišky jemné dámy, které učily latinu a ne jak člověku vyhrožovat. Hele Dariusi ty máš větší zkušesnoti s těmi věcmi. Nemáš nápad?"

"Jsem pouhopouhý Strážce artefaktů. Hlídám ostatní, aby nedělali blbosti. Nejsem odpovědný za to, že ty artefakty dělají blbosti. Nevím co s tím a nechce se mi čekat na to, až se ty dva artefakty rozdvojí. Vezmu to k sobě a pokud se jim bude chtít oddělit tak ti to Christino pošlu."

Ta si povzdechne. "Myslím, že víme, že nebýt mého šálu, tak rozhodně kopí si řádí po světě v podobě nám drahého Samuela." Všcini se otřesou jak si představí Kopí jak chodí v té podobě, kterou zanechali v katakombách na podlaze. "Budeme tu sedět tak dlouho jak bude potřeba."

"Kai nemůžeš něco udělat?"  pronese k němu tiše Raven. Kai na něho pohlédne. Je bledý a potřeboval by opravdu ošetřit. Pak ho něco napadne.

"Ravene rozvaž si tu ránu." Ten pokrčí rameny.

"Tak dobře, ale moje mrtvola padá na tvoji hlavu." Kai se usměje a pohladí ho po ruce. Raven si odmotá ránu. "A co teď, Sherlocku?" Christina s Dariusem se dívají co to provádějí.

"Jdi k tomu šálu a pokus se ho trochu potřisnít."

"Jen přes moji mrtvolu!" zařve Christina. "Šál musí zůstat neposkvrněn...ehm," se zarazí, "tak to zkus." Raven se přibliží k šálu.

"Jde to nějak ztuha," zamumlá soustředěně a snaží se k tomu přibližít. Kai ho ze zadu zatlačí blíž ke stolu. Má pravdu jde to nějak těžko a z ničeho nic se šál  rozvijí. Kai rychle sáhne a popadne kopí. Na stole zůstane obyčejný kus zažloutlého plátna. Oddechne si. Sedět tu i několik dní v pracovně se mu nechtělo.

"Hotovo a my můžeme jít. Je ráno, já jsem unavený a rád bych..."

"Jistě já to schovám a nemusím říkat, že budete mlčet jako prázdné hroby!"

"Komu bychom to asi povídali. Tedy pokud nechceme skončit v blázinci," řekne Kai a opatrně utáhne uzel na provizorním obvaze Ravena.

"Jistě a Ravene to jídlo," lišácky se suměje. Raven vytřeští oči. Kdy ji to ta kuchařka stihla říct? Nebo, že by v tom bylo něco více?

"Jak to víte?" Ta si podepře  bradu a nebezpečně se usměje. Kai popadne Ravena za ruku a táhne ho pryč.

Na chodbě z dosahu pracovny jen řekne. "Nech to být, nebo je ti přednější než já?"

"Kdepak. Víš jsem tak unavený, že sotva stojím na místě. Nemohu tomu uvěřit, že je konec. Myslíš, že to opravdu byli oni, kdo nás chtěli zabít?"

"Podle mně ano." Otevře dveře od ošetřovny a nakoukne dovnitř. "A pokud ne, tak jen doufám, že tomu budeme čelit spolu. Chci se vrátit do New Yorku, kde to znám. Posaď se. Obvažu ti a pak v pokoji si vezmeš tu ufounskou zázračnou medicínu. Zítra budeš fit. Jsem taky unavený."

"Víš Kai i Řím je krásný. Mohl bych, já bych..." zakoktá se. Kai mu sundá košili a začne obvazovat ránu, občas ho konečky prstů pohladí po těle.

"Budu rád," řekne Kai aniž vlastně ví co Raven myslel.

 Raven se mu dívá do obličeje. Chce se s ním milovat. Potvrdit, že všechno to co bylo zůstalo stejné jak před jeho zradou. "Mohli bychom vyrazit večer do ulic a trochu se projít. Stejně v poledne musím vařit."

"Jsi chudáček, kterého každý jen vydírá."

„Kdepak to jen ty si se mnou můžeš dělat co chceš, ale popravdě slibil jsem to kuchařce a nechci se ukázat jako lhář. Neboj o pomoc tě žádat nebudu.“ Kai vyprskne smíchy.

„Ještě, že tak. Nevím jestli by se s tou kuchyni ještě setkali. Přece jen mi dynamit říká víc než vařečka.“

„Jak jsi beze mně mohl žít?“ Opatrně zakrouží rukou a vstane. Natáhne s pomoci Kaie košili a přitáhne si k sobě.

„Nevím,“ zamumlá Kai a zblízka pozoruje jeho neuvěřitelné modré oči. Na tváři ho zalechtá pramen popelavých vlasů. Cítí jeho tělo na svém a kdyby nebyl unavený a nebylo to na takovém místě, asi by ho položil a držel... není to zas tak špatný nápad.

„Tak mně políbíš nebo tu budu s tebou stát věčnost?“ zachraptí Raven a zkoumá jeho šedé oči. Má je tolik rád a nevidí v nich jiného než touhu a únavu. Pozoruje jak jeho rty se zvlní a pak už jen dotek. Tolik mi to chybělo! Vykřikne skoro a přitiskne se k němu víc. Zasténá a pak si uvědomí i svou únavu a zraněnou ruku. Odtrhne se od jeho rtů. Kai ho pohladí a pak obejme.

„Nemohu tomu nějak uvěřit, že jsme to přežili, že jsme v pořádku. Je to tak...“ Kai skoro nevidoucím zrakem pozoruje za Ravenovými zády zeď. Před očima mu defiluji obrazy z katakomb. Raven ho pohladí a zesmutní.

„Kvůli mně,“ hlesne.

„Pitomost. Rozhodli jsme se tak oba. Půjdeme spát.“ Raven se usměje a zašeptá. Neví proč šeptá v prázdné místnosti.

„Spolu?“

„Ano a ne. Půjdeme než nás tady přistihnou jak ze sebe rveme věci a obžaluji nás.“ Kai se do něho odtáhne. Jen pitomá sekunda a už mu chybí. Raven už stojí u dveří s vystrčenou hlavou.

„Čistý vzduch,“ a otevře doširoká dveře. „Kai proč se vlastně schováváme?“ Kai pokrčí rameny.

„Taky nevím proč to děláš.“ Oba vybuchnou smíchy a jdou ke svým celam.

„Jak jsi to myslel se spaním?“ optá se zvědavě Raven.

„No vezmeš si ten lék, protože tě chci mít fit a ne mrzáka a potom spolu jednoduše nějak lehneme na ten kavalec a budeme spolu spát.“ Raven potěšeně zamne ruce. „Bez sexu,“ dodá mrazivě Kai.

„Ale Kai!“ zaprotestuje Raven. „Dobře, ale jsi vůči mně zlý, i když fakt jsem nemocný a na druhou stranu ležet jen tak s tebou vždy bylo příjemné,“ pokračuje v úvaze nad nespravedlnosti světa. Kai tiše ho poslouchá. Je rád, že to přežili, i když ta zrada, ale i tak neví popravdě co má dělat. V cele mu píchne injekci a pak se natáhnou na kavalec. Kai je přikryje dekou a za chvilku poslouchá jeho dech.

Nemůže spát i přes únavu. Pořád má před očima katakomby a zbraň, kterou na něho Raven miříl. Opravdu chce to zažít znovu? Nechce skončit tak, že nad nim bude Raven stát a pak zmáčkne ten kohoutek. Nechce tak skončit. Jenže něco uvnitř něho v něj věří. Něco mu říká, že nikdy by to neudělal. Proč si je tak jistý? Pořád tomu nemůže pochopit.

Zadívá se do jeho spícího obličeje, na dlouhé řasy a unavený onličej teď uvolněný. Nechce zůstat opět sám jako předtím. Bez něho. Bez domů na pobřeží, bez vzpomínek, které v sobě má. Vzpomínky jsou hezké, ale člověka nezahřeji, neřeknou mu slova, které potřebuje.

„Jsi blázen,“ zasténá tichounce, aby ho neprobudil. Měl by ho zabít. Jen malý pohyb a on spí u něho tak klidně jako dřív. Tak důvěřivě. Věří mi, pomalu se usměje.

„Vlastně já taky, Ravene,“ usměje se spokojeně a konečně klidně usne.

„Půl života za budík,“ zasyčí Raven a protáhne, se když si uvědomí Kaiovo tělo propletene s ním. Vlastně ono jinak by to nešlo, uvažuje nad tím jak krásně k němu zapadá a tiskne se. Ten kavalec opravdu není dělaný pro dva.

„Fakt? I když to bušení je děsivé. Ježíš praskne mi z toho hlava. Ravene běž a zastřel ho nebo je.“ Raven políbí Kaie.

„Jak si přeješ. Jen nevím jak se odtud dostanu.“ Kai na ně pohlédne.

„Nikam nechoď... nebo jo. Ještě by tu vtrhli.“ Oba slezou z palandy a zaúpí. Bylo to nádherné spaní, ale nepohodlné.

„Příště...Christino?“ Ehm nějak ji nemohou poznat, když ji vidí stát za dveřmi. Ta se zašklebí a zaťuká na hodinky.

„Vaření.“ Raven zaúpí. Ne proč to jen sliboval, když zírá na už prázdnou chodbu. „Vypadala jinak. Nekrompomisně, prostě jako...“

„Matka představená.“ Oba si povzdechnou. Tohle byl jasný příkaz.

„Jdu.“

„Tak běž.“

„Nehce se mi Kai.“

„Mně taky ne,“ povzdechne si Kai. Raven se rozesměje, obrátí se, políbí ho  a vypadne než si rozmyslí cokoliv vařit. Kai se rozhlédne po najednou docela velke cele a pak sebou praští na palandu. Zavrtí se. Trochu tvrdá, ale nemusí dřít jako kůň, narozdíl od Ravena. Jednou rukou si naklepe polštář a přitáhne deku a pak se jeho úsměv rozšiří ještě víc. Copak asi dobrého uvaří? Už teď má nebetyčné chutě na obojí. Jak na Ravena tak na jídlo. Jo život je vlastně skvělý. Zavře oči, že si ještě trochu schrupne, když uslyší tiše otevíráne dveře. Ztuhne a pak se uvolní.

„Dariusi co tady chceš? Hodlám si ještě zdřímnout než Raven uvaří.“ Darius si ho mlčky a napjatě prohliží.

„Právě kvůli němu jsem tady.“ Kai se posadí. Bože ani na tom svatém místě ho nenechají vyspat.

„Nechápu,“ dělá nevědomého. „Co tim myslíš?“Darius se zachmuří.

„Nedělej, že nevíš proč jsem tady.“ Posadí se vedle něho. „Zradil a co chceš s nim udělat?“

„Spát s ním. Co myslíš jako co bych s ním měla dělat?“ pokrčí nenuceně rameny. Darius zrudne.

„Mohl bys myslet i mozkem a ne tím dole?“ Kai se uchechtne.

„No moc to nejde, ale zkusím to. Věřím mu a teď nás nech. Knihu Enochovu máte, takže je konec.“ Darius vstane a nakloní se k němu. Dívá se mu přímo do tváře.

„Může zradit znovu. Co potom. A co my? Je to riziko. Jak moc mu věříš?“

„Absolutně,“ ucedí Kai mezi zuby. Darius se narovná.

„Absolutně, JO?“ do toho dá všechnu svoji pochybovačnost.

„Jo a pokud se vám moje rozhodnutí nelíbí, tak nás klidně zastřelte. Jednou se umřít musí a teď mně nech dospat, nao. Buď té dobroty.“ Darius se otočí a odejde. Stejně bude to muset probrat s Daemonem. Nerozumí tomu proč je tak Kai zatvrzelý ohledně Ravena.

Kai sedí a přemýšlí nad tím co řekl. „Jo věřím,“ zamumlá a lehne si. Pak se posadí. „Kruci, proč se do toho všichni míchají. Nebo si nevěřím?“ Zírá na zeď a pak zatřese hlavou. Je to blbost. Věří mu a přišel pro něho. Celou dobu věděl, že přijde. Prostě to ví. Darius je jen nedůvěřivec. Sedí a zírá a pak vstane. Musí na toalety. Jestli tady mají i mužské nebo bude muset na dámský?

„Daemone, tak co tomu říkáš?“ Daemon si protře oči. Právě ho vzbudil.

„Podívej se. Máme Knihu, máme Kopí a Kai říká, že mu věří. Uděláme ty testy a ať si to potom vyřeší mezi sebou a nech mně spát. Víš přece, že jsme Ravena prověřili. Sergej a Loreen by nelhali. Je Kaiovi oddaný.“

„Daemone! To všichni musíte spát? A já vím co mluví složky. U nich prošel, ale teď ne.“

„Kdepak. Všichni nespí. Jen někteří a teď co se ti na tom nelíbí?“ Musí ještě být vzhůru. Dariuse něco trápí a on ... no popravdě nelíbí se mu to o nic víc než jemu, ale ... zívne si.

„Dobře pořád ta zrada. Co když zradí znovu a co když Kai bude mrtvý. Je poslední, Daemone.“ Daemon pochopí. Tohle mu dělá starost.

„Kai, říká, že mu věří a podívej se kolik z nás je mrtvých. I Del. To co se stalo, stalo se. Nemůžeme změnit čas ani my.“

„Já vím, ale vícekrát to nechci zažít. Nechci to už vidět znovu a zabil jsem. Chránil jsem ho.“ Daemon ho pozoruje. Neví co na to říct. Neví jak říct někomu aby hodil za hlavu smrt člověka. On sám neví jak by se citil. Neví jak. „Zachránil jsem ho. Jsem špatný?“

„Ne. To rozhodně ne. Chránil jsi. Kai to přece... vlastně ne. On zabiji, ale předtím Ochránci chránili. Stejně jako ty.“ Darius zvedne hlavu.

„Vím to, ale stejně se s tím těžko vyrovnává. Snad někdy.“ Daemon ho soucitně poslouchá. Neví nic co by víc mohl udělat. Darius zatřese hlavou.

„Dae co s Ravenem? Musíme tohle vyřidít.“

„Dobře vaří.“

„Daemone!“ vykřikne výhružně Darius a pak se rozesměje.

„No co bratříčku?“ řekne něžně. „Tohle je fakt.“ Zvedne oči k stropu jako by něco studoval. „A pak Kai půjde s ním a my si nemůžeme dovolit abychom ho ztratili. Budeme muset to riziko nějak unést.“

„Je to až moc velké riziko!“

„Myslíš?“

„Jsi na jeho straně?“ Daemon si povzdechne a pak se nakloní k obrazovce až je vidět jen část tváře a oči.

„A ty ne?“ Darius polkne a pak neochotně přikývne.

„Přirostl mi k srdci. Připravíš testy?“

„Ano, ale dokončit je musíš ty nebo je to právě kvůli nim proč nechceš...“ Darius se pod vševědoucím pohledem bratříčka ošije. Nesnáší to jak všechno ví. Může být nejstarším, ale to ho neopravňuje...

„Kdepak.“

„Lžeš a pozdravuje tě Ritto. Pořád se po tobě ptá a ochomýtá se kolem mně. Možná se mu líbím,“ nadhodí. Darius zbrunátní.

„Tak si to s ním užij!“ a vztekle vypne přístroj. „Zmetek, hluvát! Má jemné ruce,“ zabručí nakonec neochotně. Na druhé straně Atlantiku se nese veselý smích.

„Nechcete s tím pomoci?“ ozve se v kuchyni. Raven zavrtí hlavou.

„Kdepak, ale pokud chcete.“

„Budu moc ráda a co budete vařit?“ Sestra Agáta se zájmem optá. Podle toho co včera nesl na taliří a podle toho nádobí co po sobě zanechal, tak to bylo moc dobré.

„Přemýšlel jsem polévku, Lasagne a zákusek. Nebude to moc nebo nedržíte nějaký svátek?“ si najednou vzpomene Raven, že vaří pro řád a ne pro Kaie nebo pro sebe. I když pro sebe je nuda vařit.

„Ne.“ začne se smát. „Spíš naopak. Sestry potřebuji něco dobrého,“ zvážní. „Po těch modlitbách jsou dost unavené. Zvedne jim to náladu.“

Raven začne vytahovat věci. „Kolik vás tu vůbec je?“

„Jsme malý řád. Dvacet.“

„Eh!“ jen vyhrkne Raven. Nebude to nic snadného. „Pak mi musíte trochu pomoci. Nikdy jsem pro armádu nevařil!“ Sestra Agáta si založí ruce v bok a směje se.

„Jdeme na to.“ Raven přikývne.

„Jako polévku uděláme jemný krém ze zeleniny. Máte ji tu hodně a posypeme ji strouhaným vajíčkem na tvrdo. Bude to mít tu správnou příchuť.“ Sestra Agáta vytahuje jednotlivé věci a už se to na plotně bublá. „Lasagne s masem. Plátky těstovin proložíme masovou směsi bolognesou. To je místní. Bude to chutnat a k tomu přidáme plátky žlutého sýra. Máte ho tu dost a ukončíme to vrstvou bešamelu. Nakonec lasagne posypeme parmezánem... proč tu máte tolik sýra?“ ale nečeká na odpověď. „Opečeme do zlata a křupavá.“

Perfektní už teď se mi sbíhají sliny, pomyslí si sestra Agáta. „A co zákusek?“ Raven se zamyslí. Co by se k tomu hodilo?

„Jablkový dort s vanilkovým krémem.“ Sám sobě přitaká. Jo bude to perfektní zakončení. Za chvilku už se kuchyni nese vůně lasagani, polévky a dortu.

Christina zvědavá jak to pokračuje nakoukne do kuchyně a zas odejde. Možná bychom si ho tady mohli nechat a pak to raději zavrhne. Nikdo neví co by Kai udělal. Asi je možná pozve někdy do Itálie. Raději odejde do své pracovny. Pozitří bude pohřeb Magdalény a postaví se před obraz Maří Magdalény. Nikdy nechtěla takovou zodpovědnost. Usedne za pracovní stůl a vytáhne notebook. Bude se muset seznámit se svým protějškem. Rázně ho otevře a vyťuká příslušnou kombinaci čísel. Za chvilku se objeví dvě propletené MM.

„Dobrý den.“ Na druhé straně se ukáže Miriam. Zamrká, když vidí neznámou tvář. Takže je to pravda a Magdaléna odešla. A ona ji nevěřila, když povídala, že její konec se bliží. Zesmutní.

„Vítám tě mezi námi.“