Shounen - ai povídky

Světlo temnoty

Druhý den/noc

„Tohle je pohádka, do které vlezeme a budeme odpočívat.“

„Ano, to je rozhodně skvělý nápad. Nejlepší od té doby, co jsem souhlasil s touto cestou netušíc, kam mě zavedeš.“

Tostig mlčí. Přemýšlí, jestli ho to mrzí nebo ne, ale ty spokojené výkřiky ani orgasmy přece nemohl předstírat. Ne, je spokojený, určitě a on se bude snažit, aby byl dál spokojený.

Stojí vedle sebe a okouzleně se dívají na jezírko, které je tu zasazeno do zeleně jako malý modrý drahokam. Patrik si povzdechne a otočí se k Tosimu, který se dívá někam do dálky.

„Tosi, proč tu stojíme?“

„Ani nevím,“ zašeptá. „Asi proto, že je čarovné a bojíme se ho, nebo... uch,“ jen vydechne, když zaslechne žblunknutí a Patrika ve vodě. Tostig se začne smát a vklouzne do vody taky. Slastně přimhouří oči a dojde ke kamenu. Opře se o něj a zavře oči, aby ho mohla voda obejmout a Patrik taky, když ho ucítí vedle sebe a jeho malé něžné polibky. Otevře oči a zahledí se na Patrika. Možná je to tím měsícem, ale sex jako by se vytratil a chce něco něžného, chce být hýčkán a Patrik to chce zřejmě taky. Opět krátký polibek na rty. Takový, jaký ukradne mladík své první lásce někde pod stromem nebo v setmělém kině a předstírají, že to nic nebylo. Jen dotknutí rtů.

Natáhne ruce, přitáhne si ho k sobě do klína a obejme ho nohama. Drží ho v náručí a po chvilce se Patrik uvolní. Rukou čeří a mezi prsty prolévá vodu.

„Jsem rád, že jsme sem přijeli i když ten dům je šílený.“

„Patriku, chtěl jsi říct, že majitelka....“

„Nebuď hrubián, Tosi,“ řekne Patrik a roztáhne rty do trochu ironického úsměvu. „Akiko je dáma, která má neobvyklý koníček. Ty sbíráš láhve vína...“ nedokončí větu, jak se Tostig začne smát, až se mu začnou kutálet slzy po tvářích. Nemůže on...

„Ty přirovnáváš sbírání láhví k orgiím a jako to má být koníček?“

„Proč ne?“ řekne trochu uraženě Patrik.

„Musím ji to říct. Bude tě milovat.“

„Opovaž se, Tosi, jinak, jinak...“

„Co?“ optá se zvědavě.“

„Odstěhuji se k rodičům.“

„Pak já se k nim přistěhuji taky a tvůj otec bude velmi nadšený.“

„Už tě akceptuje.“

„Hmmm. Jen kvůli tobě.“

„Hmmm.“

„Neopakuj to po mně a jsi kouzelný. Tak rozkošný, sladký.“ Patrik se zardí a Tostig se  k němu nakloní a ukradne malý polibek z tváře.

„Ty taky,“ oplatí mu lichotku. Je to pro něho nezvyklé a dosud to párkrát řekl, ale je to pokaždé jiné a jiné a on nechápe, jak mohou být spolu tak dlouho. Chápe, že nejdřív je to  pro upíry skoro povinnost, ne hloupé vyjádření, spíš potřeba mít toho druhého, ale potom mohou jít někam jinam. Mít kohokoliv. „Tosi, u nás asi instituce zvaná rozvod neexistuje, že.“

„Uch, jak se to vezme. Jasně, že se nerozvádíme. Taky proč? Ale jednou to tu bylo, kvůli majetku.“

„Cože?“

„Jo chtěli se rozvést, kvůli sbírce obrazů.“ Patrik se vymaní z jeho náruče.

„Povídej.“ Miluje jeho povídání o ostatních upírech, o historii i dalších věcech pro něho stále nových.

„Mark a Coral. Jsou nádherní a podobní si jako by byli dvojčata. Ne, neboj, nejsou. Milují umění a sbírají je. Hlavně staré ikony. Ne Rubense nebo tak, ale ikony s vyobrazeními svatých nebo boha a mají maličkou vadu. Vytahují se, kde je kdo nasbíral a objevil a jak toho druhého trumfnul nebo předstihl. Jinak jsou jako hrdličky, opravdu. Nemohou bez toho žít. A jednou objevili starou ikonku z roku, ehm, víš, že už ani nevím? Ale byla vzácná. Hádka byla děsivá a najednou se začali hádat o ostatní díla a vznikaly spory a tak jsem byl povolán coby strážce, aby se náhodou nepozabíjeli. Nevděčná práce. V síní, kterou jsme si pronajali, po sobě házeli takovými slovy, že si to Darmon nadšeně zapisoval do svého diáře. Elizabeth s ostatními je rozvedli a ikony zabavili.“

„Cože? Oni sbírku nerozdělili?“

„Ne. Odvezli všechny obrazy k Ankhetonovi do zámečku. A já je musel celou dobu hlídat. Brrr. Od té doby se to nestalo.“

„Dobře a pak? Nebo to je celé?“

„Kdepak. Chvilku byl klid a pak přišli za Elizabeth, že chtějí sbírku zpět a rozsudek stáhnout.“

„A Elizabeth řekla ano. Je velmi laskavá.“

„Kdepak, Patriku. Elizabeth řekla ne. Prý nevidí důvod je spojovat a rozvádět několikrát do roka. Nebyl jsem u toho, ale Elizabeth nadšeně líčila, jak jim ruplo v bedně a skoro zničili její klášter z důvodu, že nemohli dostat sbírku. Byla nadšená důvodem ho zmodernizovat.“

„Takže jsou rozvedeni a bez sbírky ikon.“

„Sbírají staré mince.“

„Bože.“

„A jsou už zase spolu.“

„A ikony?“

„Ach ty. Jestli chceš, můžeme se na ně podívat. Jsou tam opravdu skvosty a už se těšíme, jak to tam oživíme těmi mincemi. Myslím, že Ankheton už pomalu plánuje, kam je vystaví.“ Patrik se začne smát a opět vklouzne do Tosiho náruče.

„Jste pěkně mazaní uličnici.“

„No, rozhodně to tehdy byla zábava, i přesto, že jsem musel s Day na všechno dohlížet. Day je jednou z nás. Byla proměněna jako poslední a je jedinou ženou v našem středu.“

„Day. Zajímavé jméno.“

„Ano, svoje původní odvrhla, protože má pocit, že je teď někým jiným. Vybrala si Day jako Den a to proto, že může na světlo. Je Angličanka.“

„Je to fascinující svět. Ty, Tosi, jak to vůbec zvládáte?“

„A co, ušáčku?“ štíhlými prsty ho hladí po hrudi. „Sex?“ otáže se vilně.

„Ne. Tu proměnu světa. Vezmi si to. Ty ses narodil ve středověku a Ankheton dokonce v Egyptě. Dřív asi rozvoj nešel takovým tempem, ale teď, jde to rychleji a... už zase se mohu milovat. Ten čaj je opravdový dryák.“

„To jsem rád a Akiko bude potěšena. Ten čaj opravdu funguje a popravdě, nejde to tak lehce. Nevíme, jak to funguje, ale v mozku se uvolňuje místo a pak se tam schová takových věcí. Někdy nad tím žasneme. Nevím jak, ale snažíme se přizpůsobit, jak to jde. Většinou studujeme. Každé století se hlásím na univerzitu a skládám zkoušky z medicíny. Už potřetí. Kdybys viděl, jaká byla dřív medicína a teď. Když si vezmu, kolik jsem mohl zachránit lidi, kdybychom věděli to, co víme teď. Jenže nad tím nesmíme přemýšlet. Patriku.“

„Klidně pokračuj.“

„V čem? V povídání, nebo v tom, co dělám?“

„Nebuď hloupý. Vyprávění bylo zajímavé, ale tohle je nanejvýš interesující.“ Tostig stáhne ovinuté nohy kolem nohou Patrika.

„Interesující. To co jsi dělal na tom kole v Herní místnosti bylo pro mě nanejvýš interesující.“ Patrik se narovná a pak se pomalu otočí. Opravdu chce to, co si myslí? Poklekne a rukou zajede mezi nohy až ke konečníku. Váhavě do něj vsune prst.

„Tohle?“

„Přesně.“ Patrik vytáhne prst a Tosi se otočí a postaví se. „Můžeš, prosím?“ zašeptá  a otočí k němu hlavu.

Patrik už se k němu naklání a políbí ho na křivku páteře. Zapomene na rozhovor, na čarovné světlo měsíce, na všechno. Před sebou má něco hezčího a když si vzpomene na to, co dříve považoval za krásné, začne se usmívat a políbí ho. Tisíc drobných polibků mu dá na záda, kříž, hladký zadeček i nohy. Pak sklouzne k rýze a jazykem ji přejíždí sem a tam a když dojede dolů, podráždí ho a zajede dovnitř.

Tosi zasténá pod jeho jazykem i rukama, které se mu věnuji zepředu. Miluje tu hru jazyka, rukou, ale chce, aby už do něho pronikl a on ucítil, jak je jím plný.

„Tohle můžeš vynechat!“ nakonec ze sebe dostane.

„Kdepak. Ty to děláš taky tak. Líbí se ti to nebo ne?“

„Líbí, ale už tě chci... abys, no, byl uvnitř mě.“ Nakonec ze sebe dostane skoro zoufale. Patrik si stoupne, rukama mu pohladí hýždě a trochu roztáhne obě poloviny. Přitiskne k otvoru špičku penisu a zatlačí. Vyklouzne a opět trochu pronikne.

Tostigovi se protočí panenky z toho pomalého mučení. Nemůže tam konečně zajet? pomyslí si skoro vztekle i netrpělivě a když ucítí, jak z něho chce vyklouznout pohne se do zadu a sám provede proniknutí.

„Tosi je zlobivý chlapeček,“ řekne Patrik a najednou Tositg ucítí plácnutí a štípnutí.

„Hele já...“

„Bolelo to? Promiň.“

„No moc ne, ale uch,“ když ucítí druhé plácnutí. Jenže je to spíš pohlazení, než cokoliv jiného a jemu se to líbí.

„Tak dobře, už jsi byl potrestán dost za svou troufalost.“

„Ano, pane,“ přistoupí na jeho hru Tostig a sám od sebe se pohne dopředu a zpět.

„Ale, ale tak ty jsi takhle nedočkavý?“

„Ano, pane. Jsem a moc.“

„Pak ti musíme pomoci.“

„Děkuji, pane,“ řekne Tostig a nehybně čeká, i když by nejraději sám převzal iniciativu a sám se pohyboval proti Patrikovi.

Patrik se usměje a jednou rukou mu sevře úd, zatímco druhou sevře boky. Povytáhne se, až skoro vyklouzne a zajede opět dovnitř, jak to jen jde. Tosi zasténá pod tím nárazem a Patrik opět skoro vyklouzne a opět hladce vklouzne dovnitř. Rukou mu svírá úd a pohybuje s ní do rytmu vnikání.

Pohybuje se pomalu, skoro lenivě. Pozoruje Tosiho, jak se pod těmi přírazy prohne a jak rozkošnicky sténá a občas mu unikne trochu syčivý povzdech.

„Bolí to?“ optá se a zůstane v něm vnímajic, jak je sevřen, i jak v něm jeho úd pulzuje touhou, opět se do něho ponořit.

„Ne, jen... pokračuj... prosím,... vás?“ vyrazí ze sebe, sáhne si na úd a sevře Patrikovu ruku.

Patrik se nadechne a stáhne ruku. Sevře mu boky a začne se pohybovat proti němu rychleji. „Lepší?“

„O moc. Dě-Děkuji , rychleji a hlouběji, pp..“ Patrik na chvilku přestane, vyklouzne, až Tosi sebou trhne a zaúpí. Patrik k němu přejde a vyleze na břeh. Tosi vyjde a lehne si na záda, toužebně čekajíc na Patrika, až si ho opět vezme. Roztáhne nohy, když se Patrik pousměje a posadí se na něj. Tostig překvapeně zamrká, ale vztáhne ruce a zamne bradavkami. Patrik se k němu skloní a začne ho líbat.

„Jen na chvilku.“

„Jak si přejete, pane,“ odpoví Tostig, rukama mu sklouzne k pasu, sevře ho a pak ho nadzdvihne a Patrika taky. Skoro z něho vyklouzne, když  Patrik klesne a opět a opět, stále dokola na něho klesá a zdvihá se, až společně zrychlují tempo skoro k nepříčetnosti. Patrik natáhne ruce, hraje si sám se sebou a jemně se hladí po hrudi. Donutí Tosiho přestat mu pomáhat, dosedne na něho a mírně se pohybuje dopředu a dozadu, zvyšujíc třením svoji rozkoš.  Pak přestane a roztáhne Tosimu doširoka nohy a nadzdvihne ho.

Tosi pozoruje, jak do něho proniká a ovine mu nohy kolem pasu a obejme ho. Patrik ho skoro přimáčkne k zemi a začne se pohybovat dívajíc se do Tosiho tváře.

Vypadám stejně jako on? Nejspíš ano a zakřičí, jak spirála došla na svůj krajní bod a rozsypala se. Zhroutí se na Tosiho, vnímajíc svůj pulzující úd v Tosiho těle i Tosiho lepkavé semeno mezi těly. Ani neví, kdy se udělal, tak byl mimo. Podívá se do jeho tváře a na zavřené oči. Skloní se a vklouzne mu mezi rty. Miluje chuť jeho úst i smyslné pohyby jazyka, kterým se ho dotýká něžně i divoce, pomalu i rychle.

„Nádherné.“

„S tebou je to vždy nádherné,“ odpoví Patrik a vyklouzne z něj. Lehne si vedle Tostiga a položí hlavu na jeho hruď. Dýchne na bradavku a pozoruje jeho ochablý penis, který ještě před chvílí byl velký a nádherný. Dotkne se ho a usměje se, jak se mu celý vejde do ruky.

Tostig ho zvědavě pozoruje a najednou si oba zívnou. Rozesmějí se. Tostig se zvedne a vklouzne opět do jezírka. Ještě že je teplá noc. Ve sněhu by to nebylo ono, i když některé části těla jsou pod vlivem chladu citlivější a dává to jiný smysl rozkoši. Ryhle se umyjou a smějíc se vyběhnou ven na trávu. Obejmou se a políbí. Měsíc je laská svými paprsky a oni vše ignorují, kromě sebe.

„Půjdeme spát?“

„Jistě. Ještě jsem nevyzkoušel ty jemné bílé pokrývky.“ Tostig se zasměje, popadne ho a začne se rychle pohybovat směrem do ložnice. Za chvilku už se oba rozvalují v hedvábných bílých pokrývkách.

„Musím uznat, že Akiko dovede své hosty přivítat,“ zavrtá se blíž k Tosimu a přitulí se. „Nic nebudeme dělat viď, jen spát.“

„Jak chceš a co bys chtěl dělat zítra?“

„Asi budeme pokračovat v tom dělání sexu.“ Zasměje se a s ním i Tostig. Je obrácen tváří k Patrikovi a jemně mu přejíždí tvář prsty. Mapuje jeho už tolikrát zmapovaný obličej, ale on se toho nemůže nasytit, jak se ho dotýká, jeho pokožky i jeho dechu na své tápající ruce. Polibek do dlaně. „Mám rád tvůj dotek.“ Zívne si Patrik a zavře oči. „Nevadí ti to, že.“

„Proč by mi to mělo vadit?“ Dnešní den a část noci s měsíčkem, byl skvostný a on začne přemýšlet, kam ho ještě vezme. Zavře oči a ruku položí na záda. Lehounce zafuní a usne se spokojeným úsměvem.

Příjemné, moc příjemné, prorazí k němu myšlenka do mozku omámeného spánkem. Nechce se probudit, protože se cítí hříšně. Nakonec otevře oči a zahledí se přímo vpřed.

„Dobré ráno, Patriku.“

„Dobré odpoledne, Tosi. Nevadí ti to, že.“

„Naprosto ne,“ odpoví a natáhne ruku k Patrikově penisu. Jemně ho sevře a polaská prsty. Patrik se pomaloučku nadzvedne a pomaloučku se spustí. „Jak dlouho?“

„Ani nevím, ale vypadal jsi tak rozkošně a a..“ skloní se k němu a políbí na rty. Tostig si přestane všímat jeho údu a přitáhne si Patrikovu hlavu k sobě.

„Věci se mají dělat pořádně,“ zašeptá mu do rtů a hladově do nich vklouzne. Zasténá rozkoší z polibku. Rty se dotýkají a jazyky se proplétají v milostném tanci. Patrik se od něho odtrhne a opět se skloní a políbí ho.

„Já vím a copak právě to nedělám důkladně? Vypadal jsi tak nádherně a nechtěl jsem tě budit, ale zase na druhou stranu jsi potřeboval uvolnění a tak jsem pomaloučku k tobě vklouzl a začal ho hladit a když jsi pořád spal, tak jsem si...“ už nedokončí a opět se nadzdvihne a dosedne. „Líbilo se mi, jak ses ze spánku usmíval. Rozkošně, nevinně a potřebuješ oholit,“ zašklebí se a pohladí ho po strništi. Tostig si přejede tvář a pak natáhne ruku k tělu Patrika. Promne a zatahá jemně za bradavky a pak sklouzne ke klínu. Líbilo by se mu víc, kdyby to měl trochu upravené a zadeček hebčí.

„Patriku.“

„Ano?“ Patrik otevře oči a sedne si. Rukama ho laská i dráždí na hrudi a břichu. Miluje, jak ho má v sobě, jemně se pohybuje a tře se o něj.

„Uděláš pro mě něco?“ začne oklikou a ruka mu sjede ke kořeni pyje, polaská ho a sevře varlata.

„Cokoliv.“

„Mohu tě tady upravit?“ rukou vjede do hustých chloupků a rozhrne je. Patrik se zahledí na jeho ruku, jak ho hladí a probírá se chloupky. Už o tom přemýšlel a důvod, který uvedl Tosi, je opravdu pádný.

„Dobře, ale až za chviličku.“ Tosi uvnitř zajásá a ucítí, jak se v něm úplně všechno roztřáslo touhou mít Patrika a jemně ho upravovat.

Patrik se začne pohybovat ve stejném rytmu, jako Tosiho ruka na jeho penisu. Opírá se lehce o Tosiho hrudník a jemně se pohybuje nahoru a dolů. Když na něho dosedl, chvilku se díval, jak v něm mizí úd a zase se objevuje. Pak jen zavřel oči a vychutnával si tu plnost a občas jen dosedl a zkoušel stahovat uvnitř sebe svaly, jestli by to šlo i jima.

Cítí, jak už bude a přidá na pohybu. Nakloní se a dosedá a zvedá a pořád dokola. Slyší sténání svoje i Tosiho, pot a vůní milování i teplých přikrývek kolem sebe.

Dvojí výkřik se rozlehne ložnicí a Patrik se chvilku dívá, jak z něho prýští mléčná tekutina a pak se na Tosiho položí. Rukou sáhne dozadu, kde jsou spojení. Ještě cítí, jak jeho úd pulzuje a jak se zmenšuje a už není tak sevřen.

„Čím to je, že čím víc se milujeme, je to lepší a lepší?“ optá se Patrik.

„Tak to si můžeš přečíst. Mohli bychom rozebírat dokola proč, ale copak to není jedno? Možná se nám za nějaký čas podaří i splynout.“

„Asi je to jedno a jdeme se osprchovat.“

„Kdepak, jdeme si dát čaj a pak tě oholím.“ Patrik zrudne a odvrátí hlavu. Nechápe, jak mu to mohl slíbit. Jo, slabý okamžik. „Nebo nechceš?“

„Když jsem to slíbil.“ Vstane a natáhne na sebe kimono. Tostig vstane a protáhne se. Chytí Patrika do náruče a šikovně mu rozhrne župan.

„Rád tě nosím.“ jen podotkne a okouzleně se dívá do jeho klína. Přemýšlí, jestli by bylo vhodné vyholit celé místečko nebo jen maličko. Patrik moc chloupků na těle nemá a vypadal by dobře úplně vyholený, ale možná jen trochu upraví to rozkošné hnízdečko. Nebude to pro něho takový šok a i pro něj to bude lepší.

„Tosi, o čem přemýšlíš?“ zakryje si rukou klín a  přitáhne si kimono.

„Popravdě přemýšlím nad úpravou. Ostříhat úplně nebo na krátko?“

„Krátko!“ rezolutně řekne Patrik.

„Tak dobře a trochu zadeček, prosím.“

„Dobře a kam mě vedeš?“

„Uvidíš. Kopnutím rozrazí dveře a vejde dovnitř. Uprostřed místnosti stojí křeslo a vedle něho umyvadlo a dlouhý stůl s různými přístroji a lahvičkami.

„Do toho mě nedostaneš,“ začne, ale už sedí v křesle s nohama od sebe. Zrudne a přitáhne si kimono. K čemu je, když stejně nic nezakryje, zlobně přemýšlí a rozpačitě je žmoulá. Vypadá to tady podivně jako někde na gynekologii. Tedy viděl obrázky.

„Tak začneme!“ zvolá nadšeně Tosi a přejede pohledem přístroje na holení. Vezme jeden a zkusí. Baterie. Prima.

Patrik polkne. Tosi je nějaký divný. „Tosi, co kdybychom to vynechali?“

„Ale ne. Bude to dobrý, uvidíš.“

„Začínám se bát.“ Tostig se zarazí a podívá se na svoji ruku s přístrojem. Usměje se a skloní se k Patrikovi. Vlepí mu pusu.

„To bude dobrý.“ Patrik přikývne a raději zavře oči. Zvuk zzzz se mu zakousne do mozku a on sebou trhne. Nebolí ho to a jen slyší strojek a rychlejší Tosiho dýchaní. Doslova cítí, jak je soustředěný na to, co provádí. Po chvilce strojek přestane vrčet a naopak se ozve chladný zvuk.

Tostig vezme nůžky a ještě to doupraví. Nádhera - je prostě umělec, pochválí sám sebe a rukou přejede vyholené místečko i těch pár chloupků, co zbylo.

„Tak, otevři oči, ty strašpytle,“ řekne a odloží nůžky. Patrik je otevře a podívá se dolů.

„Mám jednoho známého, který mě k tomu přivedl.“

„Vypadá to...“ přejede si krátký porost rukou. „Divně.“ Trochu ho to píchá, ale zato opravdu k údu i jeho hýčkání je lepší přístup.

„Mně se to líbí a je to pohodlnější a ještě trochu gelu.“ Vezme gel s jasmínovou vůní a potře místo, aby zklidnil nově objevenou pokožku... Patrik sleze a Tostig přisune velké zrcadlo, aby se mohl podívat.

Patrik se zkoumavě prohlíží a pak se otočí. Tosi má pravdu, není to moc hezké. Sice není nijak zachlupacený jako divočák a hruď má hladkou, ale černé chloupky na pozadí jsou docela vidět. Teprve teď si všimne obrázků na zdi. Na levé polovině zdi jsou ženy a na druhé polovině muži. Přistoupí blíž a prohlíží si jednu po druhé. Tostig mlčí a jen Patrika pozoruje, jak si to prohlíží.

„Tohle...“

„No jo. Člověk udělá leckdy blbost.“ Dojde k Patrikovi a obejme ho. „Bylo to poprvé a ehm, no to víš...“ neví, jak dál. Patrik přistoupí ke křeslu a rozpačitě se na něj dívá.

„Jak si na to mám lehnout?“

„Lehnout?“ nechápe Tostig.

„No, vzadu bys to taky mohl trochu vzít, když už jsi v tom holení. U tebe to vypadá tak lákavě,“ vyrazí ze sebe a zrudne. Tostig se přesune ke křeslu a stiskne páčku. Patrik se položí a Tostig vezme žiletku a pěnu. Nanese ji na zadeček a dlouhými pohyby holí. Když to dokončí, umyje ho a natře gelem. Vymáčkne ještě trochu gelu a dvěma prsty zajede dovnitř. Začne do něho zasouvat a dráždit prostatu. Vzpomíná, když se to poprvé stalo jemu  s Ankhetonem. Tehdy už nemohl a Ankheton se jen zasmál, obrátil ho a dovedl ho k takovému orgasmu, že měl pocit, že se z lůžka nezvedne.

„Uvnitř máš jedno citlivé místečko a když se ho správně dotkneš, ten druhý nemá moc na vybranou,“ tehdy řekl a on to pak zkoušel. Když se Ankheton poprvé otřásl tím výbuchem dokonalé rozkoše, měl obrovskou radost.

„Aaaa!“ zakřičí Patrik, kterému doslova tělo strne v křeči a ruce zmáčknou lehátko, až na něm zanechá otisky. Po chvilce se uvolní.

„Tosi, co to bylo?“ Tostig nic neřekne a políbí ho na hýždě. Vytáhne prsty a utře si je do ručníku.  Patrik se přetočí a mlčky se dívá na Tosiho, který se jemně usmívá. Ví, že mu to řekne, až přijde čas, ale bylo to neuvěřitelné a cítí se božsky, i když mu chyběla něžná předehra. Vstane a jde k zrcadlu. Otáčí se. Proměna je to neuvěřitelná.

Přejde k Tosimu a obejme ho. Políbí ho. „Líbí se ti to?“

„Nezřízeně.“ Vezme Patrikovu ruku a položí si ji na mužství. Patrik ho jemně stiskne a pak se vymaní z náruče. Vyjde ven.

„Kam jdeš?“

Patrik se ošije. „Toalety.“ Tostig otevře rty, aby ho navedl a pak si řekne, proč ne. Akiko v některých směrech není zrovna konzervativní.

„Pojď za mnou.“ Vede ho a otevře jedny dveře. Patrik vletí na toalety, aniž si jich pořádně všimne.

Tostig studuje místnost. Zůstala přesně taková, jakou si ji pamatuje, až na to, že ji opravdu vylepšila.

„Tosi, tohle jsou toalety? Nikdy jsem nic takového neviděl. Jedině snad ve filmech o miliardářích.“

„No ano.“ Dívá se, jak se myje a přistoupí k němu zezadu. Dívá se do obrovského zrcadla. Kolem jsou taburetky potažené červeným sametem, velké květiny, zrcadla,  a v jednom rohu i na podlaze. Šikovně ho přesune k zrcadlům na podlaze.

„Jsi rozkošný.“ Odhodí všechno, co má a pohladí ho. „Vzrušuje mě to ještě víc,“ a pohladí ho po rozkroku, aby věděl, co má na mysli. Patrik zrudne, otočí hlavu a tam je opět on a Tosi, jak se k němu tiskne.

„Akiko je...“

„Pss, ber to jako další místnost. Natáhni před sebe ruce a ano, to je ono a dívej se. Kam chceš, můžeš nás nebo sebe pozorovat.“ Patrik pohlédne před sebe do své tváře, která plane chtíčem i touhou se milovat. Stočí zrak výš a ponoří se do očí Tosiho. Ucítí, jak se do jeho zadečku dobývá Tosiho úd, rozkročí se a prohne, aby k němu měl lepší přístup. Touží po tomtéž jako Tosi.

„Podívej se dolů.“ Patrik skloní hlavu a má pocit, že se mu nedostává dechu. Stojí na obrovském zrcadle a přesně pozoruje, jak do něho pomaličku proniká. Sleduje, jak v něm mizí Tosiho úd kousek po kousku a zase se objevuje. Jak do něho proniká a jeho úd stojí proti jeho zraku a chce být laskán. Neví, kam se dřív dívat, ale sledovat, jak se spolu milujou, je zatraceně vzrušující.

„Líbí?“

„Moc?“ vydechne a říká pravdu. Nemůže se vynadívat na to divadlo v zrcadlech. Na svoje pohyby, na Tosiho pohyby i na to, jak reaguje jeho tělo. Jak se prohýbá, jak je napjaté. Vidí všechno a zřetelně, jako by se na to díval zblízka. Nemůže uvěřit tomu, že se dívá a vzrušuje ho to.

Tosi vykřikne a v poslední chvílí vytáhne úd a stříká na Patrikův zadeček. I to Patrik zřetelně vidí, protože Tostig trochu poodstoupil. Má sklopenou hlavu a pozoruje se v zrcadle, jak je rozkročený, jak stojí Tosi, svůj pulzující úd i svoji touhu v očích. Zvedne se a pohladí se. Otočí se k Tosimu a popostrčí ho místo sebe.

Tostig si stoupne úplně stejně, jako před chvilkou stál Patrik. Patrik ho chvilku obchází a pozoruje ho v zrcadlech, jak se odráží i to, jak nedočkavě stojí. Občas mu něžně přejede po těle, pomazlí se s kouskem pokožky, nebo odhrne pramínek vlasů. Tosi se dívá do zrcadla před sebou a pak skloní hlavu k zrcadlu na podlaze a všimne si, jak je ušpiněná. Za chvilku se k těm skvrnkám přidá i Patrikovo, nebo taky ne. Ať udělá, co udělá, přijme to.

Patrik si stoupne za něj a spočine pohledem na vyzývavě vystrčeném zadečku. Sklouzne níž k zrcadlu a všimne si skvrn a pak ho obejme za boky a vychýlí trochu hlavu. Chce vidět sám sebe zespodu, jak do Tosiho vstupuje. Pomaličku do něho zasunuje úd a pozoruje to  v zrcadle zespoda. Pak se mu všechno vykouří z hlavy, když ucítí, jak je v Tosim hluboko a jak ho pevně svírá. Chce něco říct, ale najednou nemá nic smysl, jen najít rozkoš plynoucí ze spojení jich dvou, vyvrcholit a aspoň takhle splynout s Tosim.

Snaží se své potěšení oddálit, aby se mohl milovat s Tosim déle a více, jak to chce nejen on, ale i tělo. Chtěl by v něm být ukrytý napořád a dělat to donekonečna, i když ví, že je to nesmysl.

Sevře pevněji Tosiho boky a vytáhne ho, až se objeví špička údu. Zasune opět hluboko a pokračuje, dokud necítí, že za chvilku bude. Vytáhne ho a pevně sevře naběhlý a chtivý úd. Začne si ho rychlými pohyby laskat, až vyvrcholí.  Tosi se zvedne, když ucítí, jak mu na záda dopadá teplá tekutina. Olízne si rty vyschlé rychlým dýcháním, i jak pod Patrikovými pohyby sténal. Otočí se a obejme ho. Patrik se ho drží jako záchranné kotvy.  Má pocit, že je z něho roztřesená troska toužící po dalším a dalším sexu. Nechápe, jak je to možné.

„Myslíš, že ke konci z nás budou trosky?“

„Šťastné trosky, nemyslíš?“ broukne Tosi. Natáhne se pro ručník a otře Patrika i sebe zepředu. Pak ručník podá Patrikovi a ten vytře Tosiho. Nezapomene ho políbit na krk a záda. Pak se k němu zezadu přitulí a dívá se po těch zrcadlech.

„Je perverzní!“

„Ve snech - kdo není?“ lehce odpoví Tosi. „Jen plní naše přání a tím i svoje.“

Patrik mlčí. Tosi má pravdu a jemu se jich pár splnilo. „Co teď?“

„No, uvidíš!“ zašklebí se Tostig. „Nebuď moc zvědavej. Je tady toho ještě moc a moc ke shlédnutí.“ Vezme Patrika do náruče. „Jenže nejdřív si dáme něco na posilnění.“

„Myslíš, že to potřebujeme?“

„Co myslíš?“ Patrik znalecky prohlédne sebe a Tosiho v zrcadle.

„Asi ano. Jdeme.“  

Třetí_den/noc