Shounen - ai povídky

Světlo temnoty

Halloween

„Patriku co to neseš?“ podiví se Tostig a pohladí po hlavě vlka. Je říjen a všechno je zbarveno do zlatých a červených barev s občasnými záblesky pozdní zeleně. Vítr viří spadaným listím a vytváří kouzelné vzorce vznášející se nízko nad zemí.

„Dýně,“ zafuní Patrik a položí na stůl dvě dýně.  Ze zad shodí batoh. Otevře a vytáhne další obrovskou dýni.

„Na co proboha? Ty ještě nemůžeš jíst a já dýně nerad. Někomu je věnuj.“

„Tosi, to není na jídlo.“

„Aha. Máš to do školy?“ Patrik chvilku uvažuje jestli si z něho nedělá legraci. Po minutě usoudí, že ne.

„Ne, to není do školy. To je pro nás.“

„Aha.“ Patrik vidí, že stále ještě nic nechápe.

„Tosi je říjen.“

„Ano. Mám rád říjen a podzim. Je krásně a listí zlátne, není horko ani zima a je příjemně i pro nás, kdy nastupují dlouhé noci. A co má společného dýně s říjnem?“

„Ty fakt nic nevíš?“

„Ne jako co?“

„HALLOWEEN!“ hláskuje pomalu Patrik a hledí potěšeně na obrovské dýně na stole. Dojde pro obrovský nůž a nebezpečně se usměje.

„Aha. No doufám, že tím nožem .. počkej to nemyslíš vážně, že ne!“ Tostig odstrčí židli a s hrůzou se dívá na dýně.

„Jistěže to myslím vážně. Jsme spolu skoro rok a dnes je náš první Halloween. Musíme ho oslavit jak se patří a k tomu patří dýně, svíčky, strašidla, noc a jasně sladkosti.“

„Nemohli bychom to vynechat?“ otáže se přiškrceně Tosi. „Víš, nebudu moci tady být. Musím do nemocnice sloužit za kolegu. Budou mít hodně práce.“

„Nikam nejdeš. Už jsem volal do nemocnice jestli máš službu. Nemáš.“

Patrik je nebezpečný usoudí, když se dívá jak do dýně se zakrojí nůž a odřeže vrchní část  s odénkem. Kruci jak mu v tom zabránit?

„Víš, Patriku my moc svátky neslavíme,“ začne nadějně.

„Jenže v klubu  Sasanka se na něj chystají.“

„Do Sasanky chodí i lidé, nejen upiří a proto to tam zdobí na různé ty lidské svátky.“

„Aha.“ Patrik přestane vydlabávat oranžovou hmotu a házet do misky. „Tak víš co, my to budeme slavit taky. Už jsem nám zamluvil kostýmy.“

„Tak to ne. Za vlkodlaka nejdu.“

„Neboj, tak necitlivý nejsem. Vybral jsem nám stylovější oblečení. Uvidíš a mohl bys mi pomoci?“

„Mám hodně práce.“

„Tosi?!“ ozve se výhružně i prosebně Patrik. „Proč neslavíš svátky? Budeš aspoň slavit Vánoce?“

„Nikdy jsem neslavil, ale dobře oslavím to a jen proto, že jsi to ty. Tak ukaž jdeme na to a víš co, když už jsi to pojal ve velkém tak vytáhnu nějaké světla a koupím další věci.“

„Děkuji!“ skoro zakřičí Patrik a vlepí mu velkou pusu. „Koupíme i bonbóny.“

„Rodiče nebudou nadšeni. Po sladkém se kazí zuby.“

„Tak uděláme sáčky křížal a pro dospělé nějaký alkohol.“

„Na mé sklepy mi nesahej.“

„Tosi, kdo po tobě chce, abys otevřel svůj sklep? Já ne. Na tyhle věci existuje hypermarket a vodka. Bude stačit. Co si pamatuji, tak můj otec byl rád, když dostal něco na zahřátí.“

„Tvůj otec má až moc rád alkohol.“

Patrik se na něho křivě podívá. „Žijeme ve Finsku, kde je většinu ročního období zima. Nějak se zahřát musíme.“

„Jistě. Jistě,“ uklidňuje ho Tosi a vydlabuje druhou tykev. „Tak koupíme ten nějaký alkohol na zahřátí.“

„Díky moc a ještě jedna a bude to hotové. Teď jen vyřezat nějaký vhodný škleb a svíčka. Co myslíš?“ Tosi se zašklebí a kdyby měl brýle, Patrik by řekl, že z očí mu vykoukly ďáblící a skla se zaleskly jako v nějakém horroru.

„Běž nakoupit ty potřebné věcí a já zatím to připravím.“ Patrik pokrčí rameny a jen si pomyslí jaká to najednou změna. „Nezapomeň na čarodějné kloubouky a ....“

„Já vím. Neboj se.“ Obleče si bundu a zmizí. Tosi se zachechtá.

„Tak miláčkové jdeme pod nůž doktora Tostiga Brodiera.“ Jemným zkušeným pohybem zabodne nůž do tykve a začne řezat. Po půlhodině odborné práce s nožem pochvalně přikývne. Dokonale.

„Ježíš Maria!“ vyhrkne Patrik a v poslední chvílí si vzpomene na nákup, který drží.

„Nelíbí se ti?“ řekne ubliženě Tosi, prohližejíc si své veledílo.

„Ne, je to nádherné a strašidelné. Popravdě nečekal jsem to. Už chápu ty klobouky.“ Začne  štrachat v jedné z tašek a vytáhne klobouk. Snaží se narovnat špičku, ale nejde to jak se zkřivila.

„Klobouk má být důkladně ohnutý,“ poznamená Tosi a ohne vršek do prapodivné spirály.

„Bohužel byl jediný, ale co říkáš na tohle?“ vytáhne slaměný slamák a čepici.

„Dokonale. Jelikož jsi začal s tím svátkem, tak to oslavíme důkladně a jaké kostýmy jsi nám to objednal?“

„No řekl jsem si, že by mohly být stylové a měli dva perfektní, tak jsem vyp...“

Zzzzzzzzzzzzzz. Tostig s Patrikem pohlédnou ke dveřím. Tostig si utře ruce do utěrky a jde otevřít.

„Doktor Tostig Brodier?“

„Ano. Přejete si?“

„Vezu vám dva kostýmy ehm... Co je?“ zařve na kolegu v autě, který se vyklání z okénka a křičí, aby hýbnul kostrou.

„Ať si trhne hnátou, otrava. Spěchá na hokej,“ odfrkne si znechuceně. „Tady a nashledanou. Máte je půjčený na týden!“ zakřičí za ním a kluše k autu brumlajíc si, že takhle získá akorát žaludeční vředy. Tostig zůstane stát ve dveřích s pytli v kterých jsou kostýmy.

„To byli oni?“

„Jistě. Jeden je asi můj a druhý... Ty ses zbláznil!“ vyhrkne Tostig a odloží kostýmy. Na stole se vrší dva koše sladkosti. „Myslíš, že je tady tolik dětí?“

„Nebuď troškař. Peněz máš dost.“

„No to ano, ale tohle by stačilo dítěti na rok!“

„Tak nanejvýš je budu jíst já. Může upír ztlousnout?“

„Nemůže.“

„Dokonalý.“ Sáhne do košíku a vytáhne bonbón, když ho Tosi plácne přes ruku.

„To není pro tebe a bude ti špatně. Vodka. Dvě láhve. Myslíš, že to stačí?“

„Jasně. Nebudou to pít po láhvích, anebo mám skočit ještě pro dvě?“

„Ne, nech to tak. Snad velká zima nebude. K těm kostýmům... Kde jsi?“ Už je zase pryč a to musí ještě vyzdobit dům světýlky a neškodily by nějaké pyrotechnické efekty. Škoda, že tu není Sylvie. Ta se v tomhle vyžívala, i když možná tu něco zanechala při poslední návštěvě. Vyjde nahoru na půdu a začne si prohlížet věcí.

„Tosi!“

„Jsem nahoře. Pojď. Možná něco najdeš.“

„Panečku. Nikdy jsem tu nebyl.“ Obdivně hledí na harampádí. Z toho se něco vybere na sto procent.

„Nebyl k tomu důvod. Co říkáš tomuhle?“ Tosi vezme krejčířskou pannu a z kufru vytáhne bílé krajkové šaty. Přiloží je k sobě.

„Jasně. Dáme ji do okna nahoře. Trochu ji pdsvítíme lampičkou a hele široký krajkový klobouk. Tedy to jsou poklady. Proč tu vlastně jsi?“ Raději se neptá kdo v domě zapomněl tyhle věci.

„Ale vzpomněl jsem si na Sylvinu a její zálibu v těchle žertících. Je to mladá upírka a byla tu asi před pádesáti lety na návštěvě.“

„Zas jedna z těch tvých?“

„No dovol. Je to ještě dítě!“ ohradí se prudce Tosi. „Rozhodně nesvádím děti.“

„Aha. Tak dobře a nechala tu něco?“

„Nenechala. Ale krev by se dalo vyrobit z kečupu a nějaký další věcí taky. Myslím, že bych tady měl i nějaké bílé plátno. Může se pověsit na střechu.“

„Tosi, nechápu proč to neslavíš. Máš pro to smysl.“

„A asi s kým? Když jsem byl sám, tak se mi nechtělo a  většinou jsem sloužil nebo měl pohotovost.“

„To jo a budeš tedy je se mnou slavit?“

Tosi si povzdechne. Zas se do něčeho uvrtal. „Tak dobře budu, ale v míře. Ne každý hloupý svátek.“

„Jistě. Čeká nás Vánoce, Nový rok, Valentýn a narozeniny a ...“

„Nestačily by Vánoce?“

„Kdepak. Už jsem se dozvěděl od May, že v Sasance bude na Nový Rok pravý upírský mejdan. Jde se tam!“ zvolá nadšeně. Tosi zafuní. Je konec klidných staromládeneckých dní. Jenže být bez Patrika? Ani náhodou. „Jsme pozváni, víš. Všichni byli nadšeni, že tam přijdeme. Nemohl jsem je zklamat a říct ne,“ pokračuje jako by neviděl jeho ztuhlého obličeje.

„Pěkná hromada Patriku,“ raději utne nadšený proslov Oni a Nový rok v Sasance.

„Cože? Jo, ehm máš pravdu. Tak jdeme zdobit dům. Zítra to začne.“

Oba vezmou hromadu starých věcí do náruče a v kuchyni to rozdělí kam to přijde. Patrik neodolá vzít nahoru tu pannu a navléci ji šaty s kloboukem. Z ložnice vezme malou lampičku a žárovku natře na modro. Vyjde ven se podívat jak svítí. Mlaskne. To je dokonale. V oknech svítí dýně a jedna venku – ta největší s čarodějným kloboukem.

„Vlku hlídej ji!“ Patrik poručí šedému stínu. Vlk přičichne k dýni a když zjistí, že není nebezpečná, lehne si vedle ni a upře na ni svoje žluté oči. Když to chtějí. Zavře je a usne.

Ty jsi pěkný hlídač, pomyslí si Patrik a jde dovnitř za Tosim. Ten zrovna soustředěně střihá bílou látku na cáry.

„Skoro hotovo a pak můžeme skočit do postýlky.“

„Nejlepší nápad dnešní noci.“ Tosi zvedne do látky hlavu a zadívá se na Patrika. Jsou spolu necelý rok a má pocit, že jsou spolu věky. Usměje se a zvedne do vzduchu látku. Mohutně do ní zafouká.

„Jen aby zítra foukalo.“

„Kdyby ne tak od čeho máme větrák?“ klidně řekne Tosig a vyjde ven. Rychle se dostane na střechu a připevní rozstřihanou látku. Na chvilku se zadívá na jejich poklidnou čtvrť. Přijde vůbec někdo? Ale co, musí přijit. Nechce vidět Patrikův zklamaný výraz a vůbec za co se převléknou? Za celý večer to nebyl schopen zjistit.

„To jsi nemohl půjčit něco lepšího?“ vyhrkne ohromený Tosi.

„Ne. Vlkodlaci, čarodějnice byli půjčení. Mám kliku, že někdo odřekl tohle. Uvaž mi to.“ Tosi mu uváže kravatu. „No jak vypadám?“

„Dobře. Fajn ještě trochu pudru a  jsme perfektní. Ještě tobě,“ nakloní se a štětcem mu nanese bohatou vrstvu pudru.

„Tak fajn můžeš se konečně taky obléci. Mamka poslala nějaké sušenky a ještě musíme připravit tu zdravou výživu!“ vyjekne Patrik a začne shánět sáčky a ozdobné pentle. Za chvilku na stole se vrší deset sáčku křížal. Tosi se zatím obléká a neví jestli fakt to byl poslední kostým nebo to Patrik udělal naschvál.

„Můžeš mi říct proč jsi půjčil zrovna...“

„Potom, svíčky a hotovo.“ Vykoukne z okna. Před hodinou  byl všechno zkontrolovat. Vlk hlídal velkou dýni s kloboukem, nahoře vlál kus bílé látky a oni jsou oblečeni. Koše plné sladkosti jsou přichystané a i zdravá výživa taky. Osobně si myslí, že to zůstane dokonce svátku, ale nechť zbyde taky něco po Tosiho. Má křížaly nesmírně rád.

Zzzzzz. Patrik se rozzjařeně podívá na  Tosiho. Vypadá krásně v tom kostýmu. Skoro jako... Zzzzzzzzzz.

Otevře dveře.

„Dobrý večer. Trick or treat?"“

„Baf!“ vyhrkne Patrik. Nic. „Tak tady máte.“

„Jéjéj!“ nadšeně vykřiknou a naberou si plné ruce. Něco nasypají do tašek, jedna holčička převlečena za Čerevnou karkulku do košíčku.

„Dobrý večer.“

„Dobrý večer. Krásný večer.“

„To je pravda a na dnešní večer není moc chladno.“

„Nechcete se něčeho napít?“ nabídne pohoštění jednomu z otců, kteří doprovázejí ty nejmladší k dveřím domů.

„Rád, děkuji,“ řekne jeden a podívá se na klučinu převlečeného za vlka, který zrovna si strká do pusy bonbón. Tosi přispěcha s podnosem a čtyřmi malými skleničkami. Nakonec nezůstane žádná prázdna. Patrik se mrkne na podnos a zadumá se.

„Tosi myslím, že tohle vynecháme.“

„Asi to bude l... Hepčí!“

„Opovaž se setřít ten pudr! To pak by nebylo ono.“

„Myslíš? Zatím se nás nikdo nelekl,“ řekne Tosi mrzutě.

„To je pravda, jenže ty se vůbec nesnažíš.“

„V tomhle kostýmu....Zzzzzzz.“

„Buuu .. Aaaaaaaaaa!“ Patrik s Tosim se otočí za sebe. Nikdo nikde. Pochvalně se na sebe usměji.

„Aaaaaaaa!“ zavřeští, když zahlédnou šedý stín a na tom stínu... Nakloní se blíž. Na zápraží sedí vlk a na  hlavě má Alexova havrana. „To jsem se lekl.“

„Zřejmě ony taky.“

„Vlku mohl bys...“ ten se líně zvedne a odkráčí. Havran zakráká a vznese se k noční obloze.

„Aaaaa!“ zoufalý výkřik nikoho nenechává na pochybech čeho se lekli.

„Vidíš tvého vlka se bojí víc než nás,“ když kolem nich se protáhne vlk a vleze dovnitř. Lehne si na  kobereček a civí ven. „Usoudil, že uvnitř bude zřejmě bezpečněji.“

Zzzzzzzzzzzz

Vezmou koše a otevřou aniž se snaží nějak vybafnout.

„Júúúúúúúú!“ nečekají a kolem nich se prosmýkne nějaká dívčína a sápe se  rovnou po krku vlka.

„Neeeee!“ pro změnu zaječí oba. „To je...“

„Ten je krásný!“ Holčička ho drží kolem šíje a tvář má v kožešině. „Máme doma taky takového. Není krásný?“ Oba bledí s koši, z kterých ručky jako divé tahají bonbóny, stojí a doufají, že vlk bude chytřejší než oni a nekousne ji.

„Víš, on je nebezpečný,“ vyrazí ze  sebe Tosi, zahlédnuvši v očích vlka divokost a když zaslechne začínající temný vrčící zvuk... „Neměla bys už jít?“

„Musím? Tak dobře Trick or treat!“ vykřikne hmátne do koše, zamává vlkovi, který s vyceněnýma zubama hledí na otevřené dveře.

„Vlku běž !“ ten vděčně se odpliží do sklepa domu.

„Už jsem viděl její hlavu v zubech vlka“

„Já taky. Příště vlka nepoužijeme.“ Tosi souhlasně přikývne.

Zzzzzzzzzz. Otevřou dveře a u sousedu zaslechnou jekot. Podívají se na sebe a Tosi zmizí.

„Trick or treat?“ vyhrknou děti a zvědavě se podívají k sousedům.

„Motorová pila!“ řekne znechuceně Tosi a nabídne jim čokoládky. „Na tohle jsme krátci.“

„Děkujeme!“ vykřiknou  a běží o překot k sousedům.

„Máte krásný dům. Nejhezčí z celé ulice!“ Křikne na ně nějaká žena od vrátek. Tosi s Patrikem se na sebe usměji a pak zvážní.

„Dnešní děti...“ Patrik odkluše a přinese dvě věci.

„Aaaaaaaaa!“ zařvou když Tostig s Patrikem otevřou dveře. Ani nestihnou říct obvykle Trick or treat. Popadnou sáčky s křížaly a zametají pryč.

„Člověk by neřekl jaké divy udělají z kostýmu kečup a nůž.“ Patrik vesele zamává velkým kuchyňským nožem z kterého kape červená.

„Pravda. Přemýšlím, že...Vlku....“ zavolá. Ten se přišourá. Tosi se k němu skloní a něco pošeptá. Pak ho polije kečupem. „Promiň starý brachu, ale začalo mně to bavit,“ pronese k vlku. Ten rozchlípne psyky a Tosi je přejede kečupem a trochu nalije i  do mordy. Vlk se má chuť olíznout, ale vydrží to.

Zzzzzzzzzzzz. Tosi s Patrikem na sebe spiklenecky podívají a i vlk zvedne k nim hlavu.

„Aaaa, Ježíš Maria! U všech svatých!“

„Mami, tati?“ udiveně se optá Patrik a okamžitě schová nůž za sebe.

„Ahoj. Přišli jsme se podívat. Už z dálky to vypadá strašidelně. Vy máte návštěvu?“

„Ne proč?“

„Ta žena v druhém patře.“

„Aha to je jen ozdoba.“

„Pěkná,“ ucedí Juhani. „No myslím, že půjdeme!“ oba se nejistě dívají na vlka, který cení zuby a z kterého kape krev nebo ne?

„Nemusíte. Jestli chcete počkat. Za chvilku to stejně asi skončí.“

„Ne kdepak, jen divné kostýmy. Tak zítra na obědě.“

„Jistě.“ Tosi zavře dveře.

„Vidíš já ti říkal, že ty kostýmy... Vlku, kde jsi zas lovil?“ nechápavě řekne, když si ho prohlédne blíž a najde v zubech peří. Nechápe jak mohl si odskočit za tu chvilku a něco ulovit. Je to ďábel.

Zzzzzzzzzzzzz.

„Tak do toho!“ Tosi se napřáhne s nožem, vlk začne vrčet a cenit zuby s čerstvým peřím v hubě a Patrik napřáhne krvavou ruku před sebe. Zděšený výkřik je uspokojí a pak se stáhnou.

„Sladkosti!“ zavolají za dětmi v kostýmech, které už jsou za plotem. Od vrátek se k nim přibliží rodiče. Usmívají se.

„Můžeme za ně si je vzít?“ jeden z nich obdivně hvízdne. „Dali jste si s tím práci.“

„Slavíme je poprvé, tak chtěli jsme být důkladní a nechcete něčeho silnějšího na zahřátí?“

„Díky dám si rád.“ Dívá se, jak u vrátek nějaká maminka uklidňuje děti. „Aspoň někdo pamatuje na nás.“

„Tak na zdraví vás i té paní nahoře,“ pozvednou drobné kalíšky do vzduchu.

„Ach díky moc.“ Všichni si připijou. Patrik opět zavře dveře a vybuchne v nadšený jekot.

„Paráda. Jdeme dál!“ Chvilku čekají, když zvonek zazvoní.

„A sakra!“ vydechnou údivem na děti v oblečeku pankáčů. Jsou postrojení no řekněmy neoklasicky.

„Navalte to!“ jeden řekne a obuškem poklepe do dlani. Patrik automaticky napřáhne košík se sladkostmi. Jeden z nich ho celý vezme a vysype do vozíčku.

„Díkajs!“ křiknou a zatáhnou za vozík v kterém vozí lup.

„Já jen zírám. Tohle není už co za mladých let. A vidíš máme prázdný jeden koš a druhý poloprázdný.“

„Pojďte!“ Tosi raději křikne na víly, které tancuji. Ti se na sebe podívají a přiběhnou k nim a řeknou rozpačitě známé Trick or treat. Pokukují po vlku a těch dvou pánech, teří jsou šíleně bledí a červení.

„Tohle je něco jiného?“ pochválí je Tosi a nasype jim bonbóny do růžových košíčků.

„Já chodil za čaroděje, za strašidlo a jednou jsem byl za vraha,“ povzdechne si Patrik. „Mamka mi pomáhala s kostýmem a pak jsem s kamarády lítal od domu k domu. Bavilo mně to a myslím, že je konec, když nikoho nevidí.“ Podívají se na dno košíku v kterém zůstalo ještě dost bonbónů. Budou mít co jíst. „Vezmu to do školy. Nebude ti to vadit?“

„Jasně a teď mi Patriku řekni proč jsi proboha vybral upírské kostýmy?“ Vyndá si umělé zuby a osahá si dásně.

„No připadalo mi, že se takhle nemusíme moc převlékat,“ pokrčí rameny Patrik a utěrkou setře vrstvu bílého pudru. Tosi se zasměje. „Tak příště půjdeme za vlkodlaky a je to. Nebo za ufouny...„ začne plánovat, ale Tostig k němu přijde a obejme ho. Políbí na rty, aby konečně zmlkl.  

V koutě vlk drtí tesáky přinesenou oběť.

Konec