Shounen - ai povídky

Světlo temnoty

Sissi

„Tostigu, Patriku nemohu uvěřit, že to bylo tak jednoduché,“ pronese Elizabeth. „Budeme muset mít sebou svá zvířata, abychom poznali kdo je a kdo není nakažený a do té doby než zjistíme něco víc, budeme muset vymyslet co s tím. Pokud se to rozšiří je konec. Na mrtvé krvi nepřežijeme.“

„A jak se má Ryann a ostatní?“

„Skvěle. Suziie ihned přivedla osoby a ptáček Lian, řekl, že jsou zdraví. Pomalu se uzdravují a probouzejí. Myslím, že se všem ulevilo a Akiko nám dala k dispozici svoji společnost. Jistě jen k badání. Zas tak velkorysá není.“

„Takže odejdeš za Ankhetonem?“ Elizabeth si povzdechne.

„Ano. Když zemřela Elizabeth přísahala jsem, že už nikdy neodejdu z Paříže na delší dobu. Ale snad mi odpustí.“

„Byla to milá, hřejivá osoba s velkým srdcem.“

„To ano. Asi proto jsem se do ni zamilovala. A co vy?“

„Vrátíme se. Tam je naše místo. Patříme na sever do lesů, dokud tam budeme mohli být, ale poslední dobou jde technický pokrok nesmírně kupředu a lidi přibývá.“

„To ano. Vesmír, vynálezy, biologie. Už to není co dřív.“

„Přizpůsobíme se. Musíme.“

„Ano. To ano, ale i tak, když si vzpomenu na ty hluboké lesy a zvěře kolik bylo. Lidské obydlí sem tam, tak mi to chybí. Tobě ne?“

„Trochu ano, ale“ sevře Patrikovu ruku, „víc by mně vadilo, kdybych neměl Patrika.“

„Ano. Chápu.“

„Udělej prosím všechno proto, aby se to nestalo.“

„Nemusíš prosit nebo chceš vznést Žádost?“

„Myslím, že není potřeba.“

„Já chci ji vznést,“ pronese Patrik zčista jasná. „Stačí to, nebo budu muset říct co chci?“

„Ne stačí. Tvoje Žádost, Patriku je přijata. Přetlumočím ji Ankhetonovi. Nikdy jsem si nemyslela, že se do těch horkých písků vrátím. Nechce se mi tam. Bývala jsem kněžkou v chrámu. V té době jsem byla hlavní kněžkou a prováděla jsem tajný rituál v hloubi chrámu. Uprostřed slov, které mně naučila moje předchůdkyně, jsem ucitila záchvěv svíček a dotek muže. Jazyk, kterému jsem nerozuměla a pak už jen bolest.“

Patrik s Tostigem tiše naslouchají Elizabeth, která je ponořená do minulosti.

„Elizabeth, proč někteří vznikli sami od sebe? Ne, všechny kousl nejstarší nebo my. Například Ryann. I Antonius přiznal, že to nedotáhl do konce. Víš, Ryann si pamatoval toho kdo ho kousl a vyhledal ho. Muselo to být zajímavé setkání,“ obrátí se k Patrikovi, aby mu to vysvětlil.

„To bylo jelikož jsem u toho byla. Být tehdy popcorn tak si k tomu vezmu. Nejdřív nádherné urážky a pak bitka. Nebýt sluníčka, asi by se rvali jako kočky ještě týden. Takhle jsme se museli uklidit do domu.“

„A pak?“ vyhrkne napjatý Patrik. Tostig už tuší a potutleně se uchechtne.

Elizabeth se usměje a trochu zasní. „Ožrala jsem je tak důkladně, že si skončili v náručí.“ Začne se smát. Patrikovi moc to vtipné nepřípadá. I Tostig se nejdřív jen jemně usmívá a pak se rozřechtá na celé kolo.

„Kdo to vyhrál?“

„Asi tomu nechápu,“ zakroutí hlavou Patrik.

Elizabeth na něho schovívavě podívá. „Kdo vyhrál pozici nahoře, Patriku.“

„Ach!“ a začervená se.

„Tostigu, nechápu jak po těch letech ještě může být tak nevinný. Mohu ho vzít k sobě na zaučení? Týden by mohl stačit,“ zkoumavě ho přejede odshora dolu.

„Elizabeth...“ pronesou dvojmo.

„Patriku máš přednost.“

„Děkuji za nabídku, ale ponechám si své zkušenosti a červenal jsem se, protože mi je horko.“

„I tak to se může vzít. No rozhodně je to rozkošné, že to člověka svádí k tomu, aby mu  nabízel zaučení a možná proto... Tostigu ty filuto. To je fakt mazané!“ obdivně pronese.

„Tosi jsou mezi námi normální upiří?“

„Jekatěrina s Alexem?“ navrhne váhávě Tostig.

Elizabeth nevydrží a vyprskne smíchy i Patrik se začne usmívat.

„Pozdě. Posledně mi navrhoval jestli bych nechtěl u něho doma koupel, že by se rád díval i s Jekatěrinou. Prý mám pozvat i tebe.“

„Ti úchylové!“ vyrazí ze sebe Tostig.

Elizabeth se ještě víc rozesměje. „Děkuji vám, já jsem nadšena. Udělám cokoliv, aby vše vyšlo a Patriku zůstaň takovým a doufám, že odoláš každé nabídce.“

Patrik se usměje, i když popravdě oba s Tostigem neodolali a přijali pozvánky paní Akiko. To co viděl mu vhánělo krev do tváře a byl rád, že je s Tosim jinak asi by se neudržel. To co hosté tam prováděli, chjoo, ta jejich svatební noc byla proti tomu jen ohřaté mlíčko. Někdy opravdu neodolali a schovali se někam a pak... Jo to bylo nádherné. Ještě dobře, že bylo tam přítmí.

„Patrik na něco vzpomíná a rozhodně to není práce nebo obyčejné věci.“

Je rozkošný jak je trochu mimo, rty pootevřené a zrůžovělé tváře. Určitě vzpomíná na nějaké jejich erotické dobrodužství. Mohli by natočit film s piráty, kdy on dobyje loď a unese syna svého nepřítele...

Elizabeth, kam jsem se to dostala? pomyslí si Elizabeth a udiveně pozoruje ty dva, kteří jsou naprosto nepřítomní. Mám zakřičet, nebo možná jim vylít kbelík ledové vody na hlavu, zamávat rukou před očima, nebo se dívat. Pohodlně se usadí a vzpomene si na Antonia s Ryannem. Chyběl jen popcorn. Že by si ho nechal od Suzie ho donést? Kdepak ještě by je to vyrušilo. Okouzelně se dívá na ty dva. Jsou nádherní a pasujou k sobě jak dvě hrdličky. Nebo holoubátka?

Klepot. Elizabeth zaprská vzteky. Kruci koho sem čerti nesou.

„Patriku?“

„Nějak jsem se zasnil. Víš, Tosi měli bychom se vráti domu. Čím dřív tím lépe.“

„Souhlasím. Elizabeth, omluvíš nás? Máme na práci neodkladné věci.“

„Jistěže,“ povzdechne si. Je to škoda, jenže ona stejně odjiždí do Afriky. Neboli přesněji do pouště tam bude s Ankhetonem, brouky, škorpióny a neví jakou ještě další havěti. Všichni živí co budou v poušti je havěť.

„Konečně pryč. Mám Elizabeth rád, ale když jsme odcházeli, divně se na nás koukala. Ahoj, vlku. Já chci svého vlka!“ najednou skoro zaječí Patrik.

„Budeš mít. Uvidíš, že ano.“

„Jsi si nějak jistý. Co když na mně nikdo nezbyde?“

„Zbyde a teď jdeme.“ Oba se zastaví, pohlédnou na oblohu, kde je pomalu víc umělých světel než těch pravých a vyrazí vpřed. 

„Jsem frustrovaný!“ zaječí opět.

„Já taky. Jenže nemusím to dělat tady. Co takhle vyrazit a....“

„Jenže to už nebudu mít tu správnou náladu,“ přeruší ho rázně Patrik. „Tosi, prosím, prosím, co kdybychom,“ polkne a prosebně se na něho dívá. Rukou ho hladí po hrudníku.Co má  s ním dělat? Sám by se rád miloval, ta fantazie ho tak nějak příjemně naladila.

Vezme ho do náruče, naprosto ignorujíc pohledy Pařížanů.

„Tak kam chceš? Na eiffelovku, nebo k Seině nebo kam? Na hřbitov?“

„Na věži bude zima a já nechci, abys byl vidět všude, na hřbitově bude klid, ale zavání to morbidnosti a Seina, moc lodi a lidi. Ty Tosi co nějaký levný hotýlek s velkou posteli asi takový jak tamten?“ pokývne k hotelu. Tosi se otočí.

„Levný není a když to chceš.“

„Chci a moc. Máš na mně špatný vliv. Moc špatný vliv, Tosi a jsi ošklivý, že tak dlouho otálíš mi udělat radost. Mám narozeniny.“

„Narozeniny nemáš a už jsme tady. Prosím jeden velký pokoj a hned!“ to dodá v mysli. Ještě, že do recepce nedali robota, pomyslí si vděčně, když beze slova dostane klíč. Ale i tak se roboti množí a ty nemůže ovlivňovat jak chce.

„Tak jsem tu, erh!“ vyhekne jak se Patrik k němu přitiskne políbí a dožaduje se splnění jak někdy z legrace říká manželských povinnosti. Copak v téhle... Je to jedno, hlavně, že může být se svým miláčkem. Zamručí blahem a strhne Patrika do náruče. Pohybem se přemístí k lůžku a hodí ho tam. Vyleze po čtyřech jako zvíře a doslova si na něho lehne. Zmocní se jeho úst a oba se o sebe horečnatě otírají.

„Nádherá!“ zasípá šťastně Patrik.

„Bude,“ zabručí Tostig, sedne si na něho a položí jednu ruku na mužství Patrika a druhou na svoje zamne a olízne si rty. Patrik se protáhne s přivřenýma očima. Ta ruka v jeho klíně je božská jak ho vzrušuje. Jenže chce víc. Začne si pomaloučku svlékat svetr.

Tostig skoro vyprskne smíchy, když vidí jak se u toho kroutí. Nakonec přestane a pomůže mu ho stáhnout. Skloní se a začne ho laskat jazykem i rukama po těle, které odhalil.

Přestane a rukou sjede níž až zajede k lemu kalhot a ukazovačkem vklouzne za jejich gumu. Rozepne knoflík a vklouzne dovnitř celou rukou.

„Lepší. Chci víc!“ poručí si Patrik a položí svoji ruku na Tostigovu. Silně přitvrdí Tostigovy pohyby svojí potřebě i své žádostivosti. Druhou donese k  rtům a začne sát jeden prst po druhém  a olizovat je.

„Tak ty chceš víc. Tostig vytáhne ruku za kalhot a sleze. Chvilku se dívá jak se uspokojuje rukou přes kalhoty a pak mu je mžikem svlékne až zůstane nahý.

Patrik bez ostychu je roztáhne a rukou klouže níž a níž a hladí se až prstem vklouzne do otvoru. „Svlékni se. Hned!“ Tostig  ihned poslechne a přitiskne se k němu. Natáhne se pro polštář, podloží mu záda a přitáhne si ho blíž ke klínu a vzrušenému čekajícímu údu.

„Řekni to!“

„Dej ho tam a hned!“ Patrik pohne pánvi úproti jeho penisu.

Tostig pustí jeho nohy a zatlačí na otvor. Vklouzne do Patrika a zasténá jak ho obejme teplo. Přestane na cokoliv myslet a začne se v něm pohybovat. Přiráží nejdřív pomaličku vychutnávájíc si pohyb, sevření, stény Patrika i jak je mu dobře, ale jak nárůstá v něm spirála ctíče a touhy po uvolnění, přestavá si čehokoliv všímat a jen se v něm divoce pohybuje až vykřikne a zůstane chvějíc se prožitkem. Má pocit, že všechno se zastavilo a jen vnímá jak mu tělo vláční. Skloní se políbí na rty.

Vyklouzne z něho a skloní se rty k Patrikovu údu a sevře ho rty i rukama. Tvrdě si ho bere jako před několika okamžiky, až se Patrik vypne a uvolněně se zhroutí nazpět. Zaslechne slastné vydechnutí a vzápětí zavrnění.

„Je mi dobře,“ jen řekne Patrik a leží rozvalený a spokojený na zmuchlaných pokrývkách. Tostig vstane a zajde do koupelny. Patrik zaslechne zvuk tekoucí vody, ale zůstane na posteli v stejné poloze jak se mu nechce nic dělat.

„Díky,“ a nechá se otřít vlhkým ručníkem. Tostig se ksloní v políbí ho. Ze začátku ho ta starost  přivaděla do rozpaku, ale teď si ji už vychutnává. Přetočí se na břicho a Tostig ho otře i tam. Něžně ho políbí na kříž a vlhký ručník odloží na stoleček.

„Víš Tosi, nechápu proč si všichni myslí, že potřebuji nějaké zaučení. Je to nesmysl, že.“

„Jistěže je. Jsi dokonalý milenec.“

„Díky. Mám rád když mně takhle líbáš a hladíš. Chce se mi po tom spát a spím...“

„Já vím, že ano,“ zašepta do ticha Tostig a odhrne přikrývku. Vezme ho do náruče a přikryje je. Přitáhne si ho do náruče. Dřív spali jak se dalo, ale pomalu během let si zvykli shoulit se do náruče toho druhého. Už si nedokáže představit, že by spal nějak jinak.

Zívne si a přemýšlí jestli se to Ankhetonovi s Imiu podaří. Imiu – Elizabeth. Tak ona asi byla opravdu první, ale proč tedy ti ostatní? Proč on je jiný než ostatní Ochránci. Jednou zaslechl, že prý v sobě má krev nejstaršího. Je to kvůli tomu? A kdo ví, kde vůbec spí? Jestli vůbec spí.

Za ty staletí, ne tisicíletí musí mít ohromnou moc.

„Nespíš Tosi.“

„Nemohu. Pořád mi to všechno viří v hlavě, ale spí už, ušáčku.“

„Želvičko.“

Tostig se uchechtne. Moc často mu to neříká, ale pamatuje si to jako by to bylo dnes, kdy ho tak prvně oslovil.

Patrik s úměvem se dívá do jeho tváře. Jak se usmívá a jak je spokojený. Vzpomene si jak se skoro nesmál. Je rád, že svede aspoň něco. Zavře oči.

Jsi moje kouzlo, překvapení, které jsem nečekal, ale které vděčně přijímám a jsem za něj šťastný. Udělám cokoliv, abych tě neztratil Patriku. Cokoliv. S malým úsměvem zavře oči, když ucítí na nich lehounký dotek a tiché slova jak závan vůně květin. Dobrou noc.

„Patriku jsme doma. Asi stárnu, ale rád se do svého domu vracím.“

„Já taky. Mohu tě o něco poprosit?“

„Co se děje.“

„Nevím, ale rád, bych viděl rodiče.“ Tostig přikývne a rychle, že je oko nesvede sledovat se pohybuji k domu rodičů Patrika.  Zazvoní a po dlouhé chvilce vstoupí dovnitř.

„Patriku, to jsme rádi, že tě vidíme.“ Leena, která jim otevřela je pomaličku vede do obývacího pokoje.

„Mami, tati,“ políbí je na tvář. Díky pokroku v lékařství žiji déle, než by si to před padesáti léty představoval. Je rád, že je má, ale uvědomuje si, že už dlouho tu nebudou.

„Vypadáš pořád stejně,“ podotkne Juhani.

Leena se usměje. „Je upírem, miláčku. Tak povídej co se děje?“

„Nic, jen jsem vás chtěl vidět. Nepotřebuješ něco? Přinést nedo podobně?“ Tostig zatím se dívá do lednice. V pořádku. Vypadá to, že lednice jim hlídá, aby měli čerstvé potraviny a vždy objedná. Tyhle vynálezy. Zavře ji a přejde k Patrikovi.

„Kdepak nic. Máme všechno co potřebujeme. Vypadáš unaveně.“

„Byli jsme v Paříži. Pamatuješ si to město?“

„Jistěže za co nás máš? Tak staří ještě nejsme.“ Tostig se usměje. Dali jim tu cestu k padesátinám Juhaniho a ten byl nadšený. Dokonce zavítal na vinice Francoise. Ještě stále má od něho láhev červeného, kterou dostal. „Úchvatné město plné památek a dobrých lidi. Pamatuješ jak jsme šli do Mouline Rouge. Stálo to celé jmění, ale bylo to paráda.“

„To jen díky těm tanečnicím,“ vysvětluje Leena. „Pořád jim strkal...“ zvonek. Tostig překvapeně se zvedne a jde ke dveřím.

„Tostigu, Patriku, musíte.. dobrý večer, paní a pane Waltari.“

„Dobrý večer a vy jste kdo?“

„Přátele Patrika s Tostigem. Chtěli bychom je poprosit o pomoc.“ Tostig si pomyslí, že Jekatěrina je vyděšena.

„Omlouvám se, ale někdo se ztratil a ty máš v tomhle více zkušenosti.“

„Patriku?“

„Už jdu.“

„Půjdu sám. Zůstaň tady.“

„Jen jdi. Co bys dělal tady se starými lidmi jako jsme my. Půjdeme si lehnout, viď Juhani.“

„Ano. V té televizi stejně nic nedávají.“

„Tak dobře. Dobrou noc, mami.“ Políbí ji na tvář. „Dobrou noc tati,“ jemně ho obejme. „Zítra se stavím.“

Jekatěrina s ještě nervóznějším Alexem vyjdou ven a čekají na Tostiga s Patrikem.

„Tak co se děje?“

„Měla k nám přijet Aglaya se svým manželem Vasilisem a dcerkou Elisou. Jenže ještě nedorazili a už tu měli být. Potom co jsme se doslechli o té věci s krví, bojíme se, že by se jim mohlo něco stát. Mohli byste se po nich podívat?“ vyhrlí na ně Jekatěrina. Alex mohutně přikyvuje.

„Dobře a odkud vlastně měli přijít?“

„Jistěže se podíváme, viď Tosi.“

„Tak který směr?“

„Rusko.“

„Ježíš. Vždyť to je žumpa, Evropy. Proč zrovna tamtudy? A ještě k tomu je to obrovské území. Tohle může být na delší dobu. A co komunikátory?“

„Nehlásí se. Od téhle události se zavedou povinně.“ Jekatěrina se dotkne Alexe.

„Aglaya a Trin jsou dlouholeté přítelkyně,“ vysvětlí Alex. „Byla za kmotru Elisy.“

„Víme. Jdeme ne. Po cestě se na krmíme a víte už o tom jak se to dá zjistit?“

„Víme a snad to u nás nikdy nebude, ale kdo ví. Moc děkujeme. Víme, že jsme někdy...“

„V pořádku.  Patriku, asi domu nepůjdeme a odložíme to. Vlku je mi líto.“

„Děkujeme,“ řekne Jekatěrina, ale to už před nimi nikdo není.

„Budou v pořádku. Uvidíš.“ Alex ji obejme kolem ramen a utěšuje ji.

„Jak to uděláme?“

„Budeme se muset rozdělit a vlk mezi náma bude pendlovat.“

„Chudák. Když si vezmeme, že nám teď budou chránit životy a ještě k tomu je tak zneužíváme.“

„Patriku. Věř jemu to nevadí, viď.“ Vlk se na Tostiga skoro lhostejně podívá.

„Vidíš.“

„Hele chci vidět tvoje zvíře.“

„Tosi nezlob mně. Jdu severem a ty jihem. Mám hlad. Město. Začíná mně to otravovat.“

„Co? Jíst?“

„Ti lidé. Podívej se na ně. Vypadají mladě, jeden jako druhý. I ti staří a implantáty a komunikátory, ne ty mi nevadí, ale možná bychom měli ukončit svoji existenci.“ Odmlčí se. „Začínám stárnout?“

„Ne. Taky bych se vrátil do některého období. Mám rád určité věcí a lidi mají krátkou paměť. Tak jdeme. Sever já,  ty prostředek a pak společně jih.“

„Proč společně jih a ne prostředek?“

„Na cestování s dítětem je lepší jih. Tak jdeme. Vlku jdeš se mnou.“

„Počkej Tosi a co to jídlo?“

„Vždyť jsi řekl, že je nerad.“

„To ano, ale mám hlad a bez vlka se neodvážím cokoliv pozřít.“

„Krev.“ Tak dobře. Zvolní a zůstanou stát. „Říkal jsem, že je to žumpa.“ Patrik pokrčí rameny. Copak za to lidi mohou, když tu proběhla válka a ne zrovna příjemná? Válka vždycky nepřináší štěstí. Poprvé byl u toho, když Ochránci a on s nimi obkličili válečné pole a prosívali upíry. Viděl ty slavné bratry a něco se mu na nich nezdálo. Dva upiří byli úplně mimo.

Zvracel, když je viděl a pochopil proč byli stvořeni. Day s Wyarrem měli co dělat, aby ho zvládli. Omluvil se pak všem svatým a přísahal, že nikdy tohle neudělá. Nechápe, když viděl ten masakr, jak mohl upír zůstat klidný.

Tostig mu řekl, že se dost často stává, že ve válečné vřavě se zrodí upír z ničeho aniž by byl proveden proměnou, ale tentokrát na žádného nenarazili.

„Co tyhle dvě. Jsou krásné.“

„Odkdy ti záleží na kráse?“

„No ty jsi hezký a tak...“

„Ježíš Patriku, je to jen potrava. Tamhle tenhle pár je vhodný. Vezmi si tu blondýnku a já toho kluka. Vypadá, že vyrazili do periferie za dobrodružstvím.“ Patrik přikývne a přitočí k nim.

Omysl, Tosi jsou to dva chlapi. Vyšle k němu jemně obraz.

Tostig se uchechtne. Máš toho jemnějšího.

„Pánové, dobrý večer. Bude kouzelná noc.“

„Kolik?“

„Cože?“

„Za kolik si nás můžete dovolit.“ Tostig zasténá a Patrik se rozesměje.

„Kolik stojí chleba?“

„Tak je mi líto. Nasledanou... vlastně ano. Děkujeme.“ Patrik pozná, že Tostig je rozzlobený. „Máme tu auto. Můžete jíst s náma?“ Tostig s očima přimhouřenýma je pozorně sleduje. Vezme toho jednoho za loket a nechá se vést k autu.

„Nepoděkoval jsi.“

„Mám toho dost. My máme uvolněné mravy, ale tohle je až moc.“

Patrik se rozesměje. „Konečně jsi přiznal, že jste zkažení prostopášnici.“

„A co? Za ta staletí je jen málo co jsme nepoznali, tak prostě...“ začervená se.

„Já nic neříkám. Vlastně Tosi, ty jsi vždy byl na ženy, jak se vlastně stalo, že spíš i s muži nebo jsi bisexuál?“

„No, možná ano. K tomu mně svedl Ankheton. Odolat jeho rukáma bylo nad moje síly a tak jsem si zvykl a pak mně to připadalo úplně normálně. Dost často jsem dal přednost muži před ženou.“

„Proč?“

„Protože ty potovory... dobře myslí jinak, kdežto my stejně. Hodně věcí k řešení odpadá a já nemám rád konflikty. Jsem moc rád, že tě mám.“

„Já taky. Jdeme nebo se nedostaneme do té velké vany ani náhodou. Chci se s tebou milovat.“ Dořekne a raději se začne pohybovat. Tosi se usměje. Dřív by nikdy neřekl co chce a on je rád, že to řekl. Přece jen pořád mu nevidí do hlavy a aspoň nemusí se vyptávat. Jako miláčku chceš tohle nebo tamto? Jednodušší je říct rovnou co chtějí a buď to bude akceptovat nebo ne.

Další dva dny byly jen setkání Tosiho a vlka. Patrika a vlka.

Po dvou dnech se setkávájí na stejném místě.

„Jsem unaven. Rozprostíral jsem svoji mysl, až ji mám doslova sedřenou,“ řekne unaveně Patrik v baru a popijí limonádu.“

„Tak to budu dělat já.“

„Nervytahuj se. Jsem unavený a podívej se jak vlk se dívá na tamtoho člověka.“

„Je nakažený, ale zbytek v pořádku. Jdeme.“

„Doufám, že tentokrát budou ženské.“

„Když to je tak těžko poznat,“ podotkne Patrik. „Dovolíte?“ Už asi nikdy neřene slečny.

„Jasně!“ Puberťačky. Je rád, že ještě někdo takový existuje. „Podívej se jsou jak z gothiky.“

Tostig to nevydrží a rozesměje se. „Gotický styl. Vědí vůbec co se tehdy nosilo?“

Patrik se pobaveně usměje. „Ano. A vy se jmenujete?“

„Rana a Tessy.“

„Patrik a Tostig.“

„Tedy vy jste fakt gothici! I jmény dokonce,“ zabzučí jedna s očima navrch. „Tess tomu se říká terno! Praví gothici!“

„Taky to bylo terno,“ pomyslí si o trochu později Patrik. „Byly sladké. Tak jdeme na tu velkou nepříjemnost. Hele ten vlk zas žere nějaké zvíře. Nemohl bys s tím něco udělat? Jinak na mně nezbyde žádné zvíře!“

„Patriku už jsem ti řekl, že jsi s tím otravný?“

„Ne a jdeme. Vidíš něco?“ když zastaví se uprostřed pole a začnou pátrat. Patrik si zívne. Rád spí a přitom to nepotřebuje. Najednou Tostig ztuhne a pomalu se otočí. Patrik za ním.

„Jdeme. Je světlo, nechápu, jsou tam hory. Nic víc. Jestli...“ Patrik se zachmuří a oba vyrazí vpřed. Počasí jim celé tři dny přálo a až na chvilky mohli svobodně pátrat i ve dne.

Tostig zamračeně zrychluje.

Jsou tu a zbrzdí svůj pohyb. Otevře mysl a snaží se zachytit, kde by mohli být. Patrik dělá to stejné a pak vyrazí.

„Vasilisi!“ zakřičí.

„Tady!“ zaslechnou. Pustí se za nimi.

„Bože!“ vyděsí se, když vidí nedaleko zbytky upíra. Znají to tak dobře. Patrikovi se zhoupne žaludek jako pokaždé, když to spatří.

„Chraňte ji, prosím!“ vstane a přejde k ženě.

„Tati!“ vykřikne hlásek a oni se vrhnou před ní. Zaštiti ji svými těly proti světlu. Bože tohle ne. Tostig otočí hlavu k Vasilisovi. Bolí ho to, vidí mu na tváři, ale ví, že ty popáleniny by sotva přežil. Teď musí ochránit jak ji to říkala Trin. Elisa.

Ta je zatím kouše a bije a snaží se dostat zpod převisu k rodičům.

„No tak Eliso, klid.“

„Já nechci být  s váma, já chci za tatínkem a maminkou.“

„Patriku,“ řekne bezmocně Tostig. Patrik začne štrachat v paměti psychologii, když ji bral. Sice chabou, ale...

„Eliso snad nechceš zklamat rodiče? Jsi tak neposlušná?“ Tostig vytřeští oči a zvedne je vzhůru. Sakra copak se zbláznil? Tak tohle přenechal tomu pravému. „Tatínek nechce, abys za nim šla. Chce, abys tu zůstala s námi.“ Sakra ono to funguje. Snad nevyjde slunce, modlí se celou dobu.

Vyjde, cítí to celou svoji bytosti.

„Patriku vyjde slunce. Vlku, hledej!“ vlk zmizí. „Eliso, co se stalo?“

„Nejsem Elisa.“

„Ale pak kdo byli tvými rodiči?“ optá se zmateně Tostig.

„Maminka se jmenovala Aglaya a tatínekVasilis a jsme upiří a kdo jste vy?“

„Tostig a Patrik. Jsme Ochránci a poslali nás Jekatěrina s Alexandrem.“

„Teta Trin? Já chci zpět maminku a tatínka!“ začne vzlykat. Tostig se ohlédne. Kde je ten vlk? Cítí jak se v dálce protrhávají mračna.

„Vlku?“ řekne úlevně. Vstane a všechno ze sebe sundá. Snad to bude stačit. Patrik to taky udělá, stále ji chránic před světlem.

„Au!“ vyjekne žalostně Elisa, když se trochu světla k ni dostane.

„Hned to bude,“ a už ji zabalují do věcí stáhnutých ze sebe. Vyrazí za vlkem, který běží vpřed. Tostig je předchýlený a chrání Elissu. „Včas,“ zamumlá a cítí jak se mu do holých zad zakusuji paprsky. Vykřikne a vletí do jeskyně. Patrik ho do ní vtáhne a hned přiloží ruce k místu popálenin.

„Bolí to, Patriku. Eliso, zůstaň tam.“

„Nejsem Elisa. Jsem Sissi. Maminka mi tak říkala!“  Shoulí se do kouta a nenávistně se dívá dopředu. „Maminka odešla, že ano. Ale proč tatínek! Proč?!“

„Eli...Sissi, tvůj tatínek jak tě chránil byl zle popálený a zřejmě by to nepřežil. Chtěl, abys žila. Proč jste tady zůstali?“

Ticho a Tostig se pomalu uvolňuje, jak začíná léčení působit. Zavře oči a nechá se léčit. „Dovedem ji k Elizabeth, Patriku.“

„Je v Egyptě,“ jemně ho na to upozorní Patrik.

„Pravda. Tak k Trin. Bude ji tam dobře. Zajímalo by mně se co se tady stalo? Už je to lepší. Do večera se mi to zahojí. Co myslíš, že se stalo?“ obrátí se k Patrikovi ignorujíc Elisu nebo vlastně Sissi.

„Maminka onemocněla.“

„Sakra!“ zakleje Tostig.

„Do pekla. Takže první oběť. Zřejmě ji Vasilis snažil udržet naživu.“

„Nemohli jsme se dovolat a já se nemohu ještě pohybovat. Tatínek nechtěl, aby se mi něco stalo, ale já bych šla. Já...“ Tostig vstane a vezme ji do náruče. „Tak neplač.. nebo vlastně plač. Museli tě mít moc rádi.“

„Jenže tu nejsou! Já je chci. Chci být s nimi.“

„Patriku asi neměli zvířata nebo je ignorovali.“

„Musím dát vědět zprávu ostatním.“

„Až doma. Dnes se přesuneme domu. Usnula.“

„Je zřejmě vyčerpaná. Což já taky. Lehneme si tu?“

„Ano a vlku hlídej vchod!“ vyšle k němu vzkaz. Vlk zvedne hlavu a zadívá se k nim. Tostig, ví, že to pochopil.

Mohutné vrrrrr je probudí z těžkého spánku. Tostig sáhne vedle sebe, kde cítí probouzejícího Patrika, a pak sáhne na druhou stranu. Nikdo.

„Sissi, vlk poslouchá jen mně a opovaž se vyjít ven. Vlku, přiveď ji!“

„Pitomý, zlý vlk, já se ho bojím! Proč nemohu jít za nimi?“

„Sissi, zlatíčko. Maminka ani tatínek by to pro tebe nechtěli. Chtěli by abys zůstala tady s námi.“

„Určitě? Tatínek říkal, že mám se pokusit dojít k Trin. Jenže je to daleko, ale já tam dojdu. Musela jsme to slibít tatínkovi.“  Nakonec si sedne a mlčí. Dívá se na vlka, který ji hlídá. Nakonec na něj vyplázne jazyk a shoulí se na Patrikově svetru.

Tostig popojde k východu a mlčky pozoruje jak slunce zapadá.

„Je mi hrozně. Jen proto, že jsme nebyli dost rychlí, že komunikátory nefungovali, že jsme ji pozdě našli, že...“

„Dost, Patriku. Nedalo se nic dělat. Musela být hodně nemocná a je zázrak, že Vasilis to vydržel tak dlouho.“

„To ano. Sissi, půjdeme domu, tedy k tetě Trin. Má chlapce. Budete si rozumět.“

„Nebudu.“

„Ale ano a má krásný dům.“

„Nemá.“

„Patriku mám toho dost. Půjdeme nebo se neudržím.“

„Tosi, právě ztratila oba rodiče.“

„Já vím, ale jdeme. Budu rád, až konečně budu jen s tebou.“

Patrik se pousměje a vezme Sissi do náruče. „Tak co mala dámo? Poběžíme?“

„Tak jo, ale můžeme se stavit u tatínka  a maminky?“ 

„Tosi?“

„Jistě.“ Začnou se pohybovat vpřed s vlkem po straně. Zastaví se kde zahynuli Sissiny rodiče. Je to statečná holka. Ta dojde k převisu a pak kousek poodejde. Najednou klesne na bobek a začne plakat. Tostig chce k ni přistoupit, když ho Patrik zadrží. Nech ji chvilku, zformuluje slova. Tostig nepatrně přikývne.

„Tak půjdeme,“ popotáhne a otře si zarudle oči. „Tatínek mi říkal, že odejde za maminkou. Prosila jsem ho aby to nedělal, ale ...“ znovu popotáhne. „Měl ji moc rád. Mně neměl rád.“

„Ale měl.“ Vezme ji do náruče a s povzdechem se začnou všichni pohybovat. Sissi se ho drží jako klíště. Nakonec se shoulí do teplé náruče a tiše vzlyká. Tostig na ni pohlédne a pak na Patrika. Je to jen malá holčička, která ztratila rodiče. S Trin ji bude dobře. Je tak drobná. Zřejmě teprve získává upiří síly. Je hrozné, že kvůli nemoci zemřeli dva lidé. Udělá pro to všechno, aby už nikoho nemoc nezabila.

„Usnula, Jekatěrino.“

I vy jste unavení,“ řekne se slzami v očích Jekatěrina. „Kruci, proč zrovna oni? Byli moc hodní a milovali se. Byli šťastní, když se jim narodila Elisa. Byla jsem ji za kmotru. Jistěže se o ni postarám. Alexi. Děkuji vám moc.“

„Nemusíš se ptát. Dám to vědět Elizabeth a Ankhetonovi. Jsou na příjmu.“

„Zjistili něco?“

„Nic, ale to není tak lehké.“ Všichni se dívají na klubíčko s černými vlásky jak oddechuje na pohovce.

„Ještě není probuzená úplně, že.“

„Není. Vasilis se ji snažil chránit až do konce. Ležel nad ni a přikrýval ji vlastním tělem. Záda měl skoro prožraná na maso. Hrůzný pohled. Musel mít velkou sílu.“

„Spíš regeneraci,“ povzdechne si Trin a pohladí ji vlásky. Malá něco zamumlá. „Tak co budete dělat?“

„Jdeme domu. Těším se až budu spát a spát a čekají mně pacineti a kdo ví co bude.“

„Jistěže, to zví...“ Tostig mu zavře pusu. Začíná ho důkladně s tím štvát. „Jen nechci tě obtěžovat s vlkem,“ řekne ublíženě.

„Za tohle dostaneš doma výprask a důkladný!“ pohrozí mu Tostig.

„Ty bys ho bil? Chtěl bych to vidět. Dám půlku domu za ten pohled.“

Tostig s Patrikem se zaškaredí. Lákává nabídka. „Prázdnou polovinu nebo plnou?“

„No prázdnou.“

„Tak to musíš přihodit,“ drze řekne Patrik. „Tosi jdeme. Chamouni,“ prohodí jen tak. Vyjdou ven.

„Tak pozdravujte Sissi.“

„Jistě.“

„Jdu s váma!“

„Sissi.“

„Jdu s váma!“ chytne se Patrika za ruku.

„Sissi, zlatíčko, pamatuješ si na mně?“

„Jsi teta Trin. Tatínek řekl, že se mám k vám dostat. Chci zůstat s Tosim a Patrikem.“ Když vidí, že dospělí nic na to dupne nohou. „Já chci a hned!“

„Já...“

„Na chvilku Tosi. Prosím.“

„Zbláznila ses Jekatěrino? Jsme dva chlapi a k nám dívenka? Nemáme místo, nemáme nic.“

„To nevadí. Já mám všechno. Chci být u vás, jinak uteču k mamince  a tatínkovi.“

„To ne!“ skoro všichni vykřiknou. Sissi se usměje.

„Vezmi mně do náruče,“ zatahá Patrika. Ten ji automaticky zvedne do náruče. „Bude tam i vlk?“

„Jistě.“

„Dobře a teď jdeme ne. Chce se mi spát.“ Roztomile se usměje. Tostig zasténá a Patrik mlčí.

„Jekatěrino, prosím, já... no tak měj srdce.“

„Tostigu je mi líto, ale doufám, že budeš nás častěji návštěvovat?“ zazubí se Alex a Tostig po něm nevraživě hodí očima. To je určitě pomsta za ten porod a pár dalších maličkosti.

„Přes moji mrtvolu!“ řekne po cestě Patrikovi Tostig. Ten se rozchechtá.

„Co budeme dělat?“

„No co? Dáme ji nějaký pokoj a pokusíme se ji zbavit.“

„Tosi!“

„No co. Víš, jaký chaos nám udělá ze života?“

„Nevím, ale je sama.“

„Nehraj si se mnou na city. Je to mala holka, dítě a ti mají nápady, že člověk by je zabil pokud nejsou to jeho vlastní. Jen si vzpomeň co nám udělal synáček, Trin s Alexem, David.“

„To je kluk,“ nesměle namítne Patrik. „To je holčička. Malá drobná a malička.“

„To je jedno. Jen se podívej jak se k nám navezla a holky jsou nejhorší,“ pochmurně pronese. „Nemám je moc rád.“

„Jsme doma, Tosi.“

„Skvěle. Zatím ji dáme do hostinského pokoje.“ Opatrně ji uloží a vyjdou ven. Tiše zavřou dveře.

„Tosi co ta vana?“

„Máš ji mít.“ O hodinu později vyčerpani a spokojeni se přemisti do ložnice. Tostig si Patrika přitáhne do náruče a políbí na nos.

„Dobrou noc.“

„Dobrou , želvičko?“ smích a polibek.

„Au!“ vykřikne Patrik, když ráno mu někdo spadne do postele. Zvedne se, aby hned se schoval pod peřinu. Tostig jen vyhekne, vytřeští oči, jak mu něco přistane na mužství. Má pocit, že pokoj tone v barvách žluté. Odsune malý loket z intimního místa.

„Mně honí vlk! Já se ho bojím!“ slyší.

„Prosím ne!“ povzdechne si Patrik.

„Ale ano. Vidíš to tady na názorné...Vlku?“ Zvedne se a úplně ignoruje jak se Sissi vecpe mezi ně.

„Co je, Tosi?“

„Podívej se.“ Patrik se nadzvedne, snažíc se ignorovat to drobné tělíčko mezi nimi. Sissi musí odtud zmizet rychlosti blesku... Ježíší, Maria, Josefe. Měl jsi pravdu.“

Oba se dívají na pomalovaného vlka všemi barvami západu, východu a k tomu ta srst. Ona ho ostříhala málem dohola. Nevědí jestli se smát nebo plakat. Jestli se litovat, zuřit nebo co mají dělat. Nebohý vlk s jedním červeným kruhem okolo oka vrčí a bezmocně se snaží vztyčit srst, kterou nemá.

„Že je teď hezčí?!“ zpod pokrývky vykoukne černá hlavička.

„Hezčí?!“ chudák vlk. Chudáci, vzápětí se opraví. Podívají se na spokojenou tvářičku. Zbavit se. Rozhodně jak nejrychleji to jde. Jenže komu ji šoupnout?