Jdi na obsah Jdi na menu

cyklus Světlo temnoty: Svatební noc

24. 10. 2008

Světlo temnoty

 

 

Svatební noc

  

 

„Cesta byla úmorná, Tosi,“ začne Patrik a zívne si. Stojí před překrásným komplexem budov zasazeným do přírody jako klenot. Jen neví, co je větší klenot, jestli budovy nebo les, ale momentálně pro něho největší lákadlo představuje teplá peřina a měkká postel s Tosim vedle. „Jestli takhle má začít naše sv...“ zarazí se, narovná se. Tostig se uchechtne, když zahlédne Akiko. I on se mimoděk narovná. Nechápe, jak to dělá, ale všichni muži vedle ní najednou chtějí vypadat co nejlépe a ostře si uvědomuje prach i špínu z cesty. Mimoděk si povzdechne nad jejím vzhledem dokonalé japonské princezny ze středověku, kterou byla a je to znát.

Akiko se usmívá a spěchá k nim drobnými krůčky. Nádherné hedvábné modré kimono s motivem letících jeřábů a větviček bambusů ji halí drobné tělo. Dlouhé černé vlasy má sepnuté drahými jehlicemi.

„Jsem ráda, že tě vidím Tostigu a to je Patrik?“ nakloní hlavu na stranu a zkoumavě přejede Patrika odshora dolu. Ten zrudne. Je krásná a on má pocit, že je nějaký bezdomovec, na kterého se uvolila shlédnout dáma.

„Akiko, neměla jsi náhodou být někde o sto kilometrů níž?“ řekne mrzutě Tostig a naznačí rukou - směr jih Japonsko. Jak jen to dělá, že si připadám jak vandrák a snaží se uvolnit. Možná je to tím, že je šlechtičnou? Jenže to on taky. Nižší sice, ale je.

„Ale no tak, Tostigu. Ryann byl tak nadšený, že jsem neodolala ho spatřit na vlastní oči, ten tvůj malý poklad.“ Patrik ještě víc ztuhne, když se k němu přiblíží a jeho zajme vůně neidentifikovatelné květiny. Zatočí se mu hlava.

„Akiko, nech ho být. Viděla jsi ho a můžeš jít po svém.“ Za Akiko se nadechne muž a Tostig zaslechne zvuk vytažených mečů. Pomalu je zasunou zpět, jak je zarazí zdvižená ruka jejích paní.

„Nechte toho. Byli byste mrtví dřív, než byste je vytáhli. Takhle mě vyhazovat z mého bytu a mohla bych si to rozmyslet.“

„Slíbila jsi to, nebo máme využít služeb Bernieho?“

„Toho amerikána?!“ zaprská rozhořčeně. „Můj dům je tvůj dům a jinak je tam pár vylepšení oproti dřívějšku. Jen pro vás, milánkové.“ Pohne se a Patrik se uvolní.

„Konečně se mohu nadechnout.“

„Že ano a co asi myslela těmi vylepšeními? No nic, uvidíme. Jdeme.“ Přesunou se k bráně  nevidíc spokojený pohled a ještě spokojenější úsměv Akiko.

„Vítejte!“ dvojí hlas pronese a oni si teprve teď všimnou hluboce ukloněného páru. Jsou v tmavém kimonu a proto je přehlédli. „Paní nám dala instrukce, jak se máme chovat a pokud od nás nebudete nic chtít, najdete nás v domku u příjezdové cesty.“

Jaké cesty? Se chce optat Patrik, ale Tostig mu stiskne paži.

„Děkujeme a jistě znáte někoho, kdo by nám mohl provést masáž.“

„Jistě, stačí jen říct kdy. Já a moje sestra budeme připravené.“

„Výborně. Nejspíš zítra. Dnes jsme unavení. Můžete jít.“ Patrik se vytočí tělem a zírá jak ty dvě cupitají lesní stezkou k sotva viditelnému domku.

„Nezírej!“

„Jo, jenže jsem z naší rodiny první, kdo vidí Japonky v kimonu na živo a ne ve filmu. Bože to byla cesta.“

„Nádherná ne.“

Patrik si pomyslí svoje. Nádherná jistě. Přešli Rusko. Celé a kus Mongolska k tomu. Ještě ve Finsku to bylo dobré, ale pak se mu z toho zeleného chlorofylu dělalo špatně. Stepi, Ural, tajga a hory a pak opravdu něco nádherného. Přešli Bajkal. Nikdy neviděl nádhernější čistší jezero než tohle. Zamiloval se do něho a  nejraději by zůstal stát na břehu a díval se a díval se...Použili k přechodu měsíční kámen.

„Patriku jdeme spát nebo lázně?“

„Vodu. Mám pocit, že na stepích Mongolska jsem schytal veškerý prach, který se tam nalézal. Akiko je hodná, že nám přenechala svůj dům.“

Spíš bordel, pomyslí si humorně Tostig. Jenže to nechce říkat Patrikovi tak naplno. Vítej, Patriku, v bordelu.

„Tosi, tady to vypadá  nějak divně.“

„A sakra!“ ujede Tostigovi. Akiko to tentokrát viditelně přehnala. Dobře, římské orgie v dvacátém století je něco, co už se nevidí a nazí otroci, kteří si rozhodně nepamatují, jestli byli potravou nebo hračkou taky ne, ale tohle už hraničí s nevkusem. Nějak divně je málo řečeno a Patrik se vyjádřil až moc decentně. Akiko je vyhlášena svým vkusem, ale...

„Iluze!“ slyší v hlavě a vše se rozplyne. Bordel z devatenáctého století v Londýně je pryč. Laciné pozlátko se ztratilo a zůstal nádherný vchod do vnitřku domu.

Dostala jsi mě, Akiko, vyšle obraz. Slyší zřetelný smích a pak se před ní uzavře.

„Tosi nechápu to. Proč tu byly ty barevné polštáře, pohovky a křesla a najednou jsou pryč. I závěsy v červené barvě a tlumená světla. Co to mělo být? Připadal jsem si jak v nějakém laciném...“ odmlčí se. Tostig se usadí na schod a divá se na kouzelnou krajinu.

„Posaď se. Nevím, co mě to napadlo, vzít tě zrovna sem.“ Patrik se posadí. „Tohle je dům, ve kterém Akiko pořádá své večírky, proslavené večírky, abych upřesnil. Orgie. Jen nám ukázala, jaké to tu bylo zřejmě při poslední oslavě.“

„Bordel!“

„Doslova. Tehdy jsem tu nebyl.“

„Proč?“

„Protože to bylo těsně po válce a slavila se porážka Hitlera. Ne Japonska a já tehdy byl na válečném poli. Byl to masakr a skoro dvacet upírů od nás odešlo. Hrůzný pohled.“ Odmlčí se, před očima zuřivý chechot upírů, pokroucené rysy s krví na rukách.

Patrik ho obejme.

„Vyprávěj, jaké to tu bylo? Co se tu dělá?“

Tostig k němu stočí oči. „Vypadalo?“ zamyslí se. „Sex. Sex a sex jakýkoliv chceš, s kým chceš. Několik dní. Ne den, noc nebo dva dny, ale skoro dva až tři týdny. Ke konci to...“

„A ty ses ho účastnil.“

„Jo.“ Odkašle si. „Jednoduše, co chceš, to můžeš. Skoro.“

„A ty jsi mě sem přivedl do toho...“

„Jdeme někam jinam.“

„Ne.“ Tostig napůl zvedlý ze schodů se zastaví a pohlédne na Patrika, jak klopí hlavu. „Ukážeš mi, co jsi všechno dělal.“

„Ale...“

„Od čeho je tohle?“ natáhne ruku a chytne řetízek do ruky. Tostig se začne červenat. Bože, neměl sem chodit. Jak říct, k čemu to je.

„Co je to?“ Patrik k němu přistoupí s řetízkem v rukou. Neví k čemu to je, ale chce to vědět a je mu to jedno.

„Nech to být. Tohle není pro tebe.“

„Chci to vědět.“

„Ne!“

„Ano a hned!“ dupne Patrik a napne ho.

„Uff!“ zafuní Tostig a přimhouří oči. Poodejde a dotkne se jednoho panelu. Sáhne do šuplíku a za chvilku se otočí.

„Připni mi to.“ Patrik pochopí a Tostig si sundá nachový obojek s očkem a schová ho nazpět. Panel se vrátí na místo. „Když jsi pozván a vcházíš, čeká tě přivítání. Můžeš si vybrat mladíka nebo dívku a můžeš začít. La viva! co chceš, je všechno tvoje, kromě jediného.“

„A to?“

„Bití. Akiko to nesnáší. V domě nenajdeš žádné biče, žádnou mučírnu, nic takového. Pouta nebo šátky ano, ale všechno musí být dobrovolné. Pamatuji si, že jednou, už nevím kdo, začal bít jednu dívku. Vyhodila ho a rozdrásala ho tak, že měl co dělat, aby to vyléčil. Byla zuřivostí bez sebe.“ Patrik pustí řetízek na zem a snaží se představit si, jak tu to vypadalo.

„Nikdy bych nemyslel, že... Půjdeme spát a já ti řeknu, jak jsem se rozhodl.“ Jenže chce tu zůstat. Neví, proč ho sem Tosi přivedl, ale rozhodně chce poznat taje rozkoše a i tak je už závislý na Tosim. Jaké by to bylo být takhle přivázán na milost a nemilost svému pánovi. Ne mnoha, jen jednomu. Nedokáže si představit, že by jich bylo víc. Ale pro Tosiho by si asi vzal takový obojek a trpělivě by čekal, až dostane chuť na jeho tělo. Zrudne a ošije se pod svými myšlenkami. 

Tostig se na něho dívá, jak se červená pod svými hříšnými myšlenkami. Půl království, kdyby je mohl rozluštit. Cítí jeho vzrušení a ví, jak se v jeho hlavě vynořuji všechny ty fantazie, které snil i ty které se neodvážil nikdy snít. Chce je zkusit a přitom se trochu obává, co na to řekne on. A i proto ho sem přivedl. Chce poznat Patrikovy fantazie a splnit mu jeho sny. Poznat ho dokonale a vědět, co si přeje, jak ho uspokojit a on touží po tom, aby o něm  Patrik věděl i to, že ho rád v sobě přijme, že to není tak jednostranné jako doposud. Odpočinou si a on dá konečně najevo, jak ho má rád, tedy pokud si na to vzpomene.

Tostig  přistoupí  k Patrikovi a zezadu ho obejme. Hýčká ho v náručí a nic nedělá. Musí se rozhodnout sám. On ho k ničemu nebude nutit.

„Půjdeme spát, Tosi,“ zašeptá Patrik a na nic nemyslí. Kdykoliv k němu přistoupí a obejme ho, nemá na nic chuť. Ani se mu nechce přemýšlet o tak složitých věcech, jako udělat krok. Tostig ho popadne do náruče a nese dovnitř domu. Patrik se zvědavě kolem sebe rozhlíží.

„Opravdu si teď připadám jako nevěsta,“ podotkne suše Patrik a jeho zrak klouže po mnoha dveřích. „Jak víš, kam máme jít?“

„Zřejmě dveře nebudou zavřené a vidíš už jsme tu. Jestli chceš, můžeš nést ty mě.“ Patrik vykulí oči a pak je přivře.

„Tak mě pusť.“ Tostig ho velmi pomaloučku pouští. Je sice unavený, ale zas ne natolik, aby si tohle nevychutnal.

„Nejsi zrovna lehounký.“

„A ty snad ano?“ zašeptá mu Tostig v náručí a obejme kolem krku. Prohlíží si jeho unavenou tvář, bez které už by nemohl žít.

Patrik to přejde mlčením a vstoupí dovnitř. „Panečku!“ vykřikne obdivně. „Tady by se vešli čtyři lidi.“ Zírá na ohromnou postel. Je nízká, s hedvábnými černými pokrývkami. Vedle stojí dva malé stolečky, zasouvací skříň a pootevřené dveře, kterými zahlédnou kousek koupelny.

„Taky že ano!“

„Netahej mě za slovo.“ Pustí Tosiho z náruče a začne se svlékat. Nahý, za obdivného pohledu Tosiho,  přejde ke dveřím a otevře je. Uznale hvízdne. Akiko na to musela vynaložit spoustu peněz i času, když vidí koupelnu s bazénkem i sprchou, velkou jako dva pokoje u jeho rodičů. Přejde ke sprše a otočí kohoutkem. Zavrní blahem, jak na něho dopadne horká voda.

Naprosto mě ignoruje, mizera malý. Copak jsem jen nějaký dopravní prostředek? Kdepak, ale musí uznat, že má pravdu. Sprcha a smytí prachu z cesty je to, co oba potřebuji. Rychle, aby ještě zastihl Patrika v koupelně, se svlékne.

„Nádhera.“

„Viď. Má dokonalý vkus. Zatím se mi ten pokoj líbí. Ani bychom nemuseli nikam chodit.“

„Ty jsi nádherný,“ upřesní Tostig a přitiskne mu rty na krk. Políbí a pomaličku klouže níž.

„Ah,“ vydechne Patrik a začervená se. Zbožňuje Tosiho lichotky. Připadá si nádherně a hýčkaně. „Jsem trochu unavený,“ když ucítí Tosiho ruce, jak sklouznou dopředu na břicho a prsty se rozprostřou a pátravě chtějí sklouznout níž ke klínu. Ale i tak se v něm všechno sevře pod tím dotykem.

„Já taky, ale s tebou si připadám, jako by mi znovu bylo dvacet.“

„To bys musel ubrat pořádně let, abys měl těch dvacet.“

„No, tak moc ne“ potřese hlavou a zkoumavě přelétne lahvičky se šampóny, mýdly a gely. Člověk ... žiletky? Akiko zkrátka ví, co hosté v jejím domě chtějí.

„Tak kolik ti je?“

Tostig zrudne a odkašle si. Kruci, teď je v úzkých.  „Dvacet čtyři. Víš, ve středověku se dospívalo dřív a v té době jsem už byl...Kruci, nesměj se, snažím se...“mám se urazit nebo ne? Není to k smíchu. Copak za to může, že ho Ankheton proměnil, když byl na vrcholku sil? Později by se nejspíš na něj vykašlal. I tak ví, že má raději mladíky okolo sedmnácti a nemusel ho měnit. I když ho vlastně změnil také kvůli jeho pověsti bojovníka. S mečem se i dnes umí perfektně ohánět.

„Já jen, že je ti skoro jako mně.“

„To neznamená, že mě přestaneš poslouchat. I tak mi je 724 na rozdíl od tvých 21.“ Zdůrazní všechny číslovky. Patrik se přestane smát.

„Promiň mi to. Nikdy mě to nenapadlo.“ Tostig ho políbí.

„Nech to být.“ Je zvědavý, jestli ta informace jejich vztah ovlivní nebo ne. Natáhne ruku a vezme šampón. Přitáhne dřevěnou židličku a  donutí Patrika sednout. „Tady se to dělá takhle.“ Začne mu mýt hlavu, zatímco Patrik poslušně sedí a nohu má nataženou pod sprchou.

„Tohle nemusíš dělat.“

„Jako mýt?“

„Ano. Nejsem dítě.“

„Rád to dělám a je to pro mě velmi přitažlivé.“ Sklouzne napěněnou houbou ke klínu a pak ho obejde. Klekne si před ním a začne se pečlivě věnovat jeho údu. Namydlí chloupky a  začne laskat jeho úd. Mlsně se olízne při představě, co všechno tady budou provádět. Patrik se zvedne a otočí se. „Šíleně rád tě myji.“ Je to pravda, nejdřív umyje, polaská ho a pak se pomiluje. Umyje zadek a sklouzne mezi nohy. „Musím všude důkladně.“ Mimoděk mu oči sklouznou k holícím potřebám. Dobře ví, proč jsou tady a ne u umyvadla, jak by měly být.

„Teď já,“ prohlásí namydlený Patrik.

Tostig si sedne a když ucítí Patrikovy prsty ve vlasech, zavrní slasti. Miluje to, šíleně. Určitě ho požádá, aby mu to tady dělal častěji. Patrik to nemá moc rád, protože je to vždy na dlouho, ale půlhodinka den co den... nějak mu to vynahradí.

Patrik mu umyje záda a pak stejně jako Tostig přejde dopředu a začne ho mýt. Nikdy dřív to takhle detailně nedělal, ale najednou ho něco napadne a sklouzne k svému klínu.

„Tosi ty se...“

„Ano?“ když Patrik přestane mluvit.

„Nic.“ Zahučí a dál se věnuje jeho skoro hladkému klínu. Má to od přírody nebo ne, přemýšlí a důkladně mydlí a pak se věnuje údu a varlatům bez chloupků. Trpělivě čeká a pak vstane. Otočí se a trochu se předkloní.

„No tak, Patriku, na co ses chtěl zeptat?“

 „Ty se holíš?“ Proč si to nikdy neuvědomil? Když houbou přejíždí svaly na hladkém pozadí. Líbí se mi to, uvědomí si napjatě.

„Samozřejmě. Dnes už jsou na to salóny.“

„Cože?“

„No jistě. Jen holení,“ zamumlá Tostig, aby si nemyslel, že se tam pořádají další orgie.

„Ale proč?“ Tostig si přestane všímat Patrika a popostrčí ho pod sprchu. Přitiskne se k němu. Je vzrušený, ale Patrik ne. Musí být unavený. Něžně pozoruje, jak by Patrikovy modré oči nejraději spaly, ale snaží se udržet vzhůru.

„Z důvodu, že nemám....“ Patrik zrudne a pak si uvědomí, že je to opravdu dobrý důvod. Zvlášť u nich.

„Někdy jindy?“ zamumlá už v polospánku. Později si tu informaci přebere. Tostig se zarazí a chvilku přemýšlí, jestli to myslel vážně, nebo to jen řekl v polospánku, jen aby se ho zbavil. Rychle mu vyždíme vlasy, zabalí do velké froté osušky a donese na stoličku u zrcadla. Rychle prohledá skříňky, až najde fén. Tak rád by se s Patrikem potěšil, když osuška sklouzne a odhalí pěkné nohy a kousek dráždivého klína, jenže i on už začíná pociťovat únavu z cesty.

Raději rychle vyfénuje vlasy a přenese ho do postýlky. Byla dělaná pro více osob a Patrik se v ní doslova ztrácí. Patrik něco zamumlá a schoulí se do klubíčka. Tostig si zívne a vrátí se do koupelny. Zakření se do zrcadla.

Jestli tu zůstanou, bude to opravdu zajímavé. Pustí fén a rychle si vysuší polodlouhé černé vlasy. V zrcadle vidí sebe sama až ke klínu. Je trochu vzrušený z té koupele, ale byl už v horších stavech a kdo ví, jaká bude noc nebo ráno. Odloží fén a rychle přejde do ložnice. Vklouzne k Patrikovi a přitáhne si ho k sobě blíž. Zamručí spokojeností. Tohle je přesně to, o čem snil. Daleko od domova, jen on a Patrik a žádná otravná Jekatěrina s Alexem a rodinou Ankhetona. Dokonalé.

 

„Patriku, ty zvíře, co mě nechat vydechnout?“

„Jaké zvíře? Kdo mě v noci probudil a chtěl po mně sex?“ vyhrkne tlumeně pod pokrývkou Patrik. „A já ti vyhověl.“

„Vyhověl? Užíval si to stejně jako já, tak raději mlč.“

„Takže teď bys ty mohl vyhovět mně.“

„Ale rád,“ už odpoví Tostig a jedním pohybem sundá z obou pokrývku. Noc byla úžasná. Sice spali, ale k ránu, asi kolem třetí, není si jistý, se vzbudil s vilnými myšlenkami na nahého Patrika. Neodolal svým myšlenkám a jemně, ale rezolutně ho probudil.

Milovat se s Patrikem, když si s ním může dělat, co chce a přitom je tak vláčný a ty jeho vrnící zvuky ho přivedly skoro k šílenství.

 

Pomaloučku z něho stahuje pokrývku, až odkryje spánkem zrůžovělé tělo. Oči má zavřené, ale Patrikův penis rozhodně nespí, jako jeho pán. Spíš naopak touží, říká si po něžnostech a on mu to chtěl splnit. Nejdřív ho začne jemně hladit a pozoruje, jak se tělo doslova rozpouští pod jeho krátkými i dlouhými pohyby prstů. Vždy se krátce zastaví na bradavkách a jemňoučce, aby ho nevzbudil jimi zamne. Nakonec jednu vezme do úst a jen ji lehoučce olizuje.

Reaguje nádherně, pomyslí si a snaží si nevšímat napětí v tříslech i toho, jak se jeho tělo dožaduje uvolnění. Nejdřív Patrik a pak on. Přestane si všímat těla a přesune se ke klínu a k nohám. Přejede po lýtkách a výš, nevšímajíc si údu, který chce být pohlcen. Jazykem přejede kolem  údu a olízne varlata. Jemně je vsaje do úst a pak přejde ke kořenu a jazykem  putuje vzhůru ke špičce. Penis pod jeho jazykem ještě mohutní a víc se narovnává.

„Tosi, co to děláš?“ ho nechává absolutně chladného. Jeho zajímá jen ta nádherná hračka, kterou má tady před sebou.

„Nic. Spi!“ nakonec odpoví. Je mu jedno, jestli spí nebo ne a špičkou jazyka začne olizovat vršek penisu a jemně ho sát. Několikrát ho obkrouží a jeho ruka stahuje kůži až odhaluje naběhlý žalud. Pak toho nechá a sklouzne k varlatům, které podebere a jemně je hněte. Sklouzne ještě níž, až k otvoru a jemně ho začne dráždit, přitom špičkou prstu zajíždět dovnitř, zatímco jeho rty pohltí úd. Jemné zasténání ho utvrdí, že Patrik je navýsost spokojený.

Vklouzne celým prstem dovnitř. Je krásně uvolněný a je to nádherné, jak ho přivitá teplo. Snaží se věnovat jak jeho otvoru, tak údu, ale nakonec si přestane všímat obou a rukou sevře penis. Dlouhými rovnoměrnými pohyby se snaží, aby vyvrcholil. Na chvilku přestane a olízne si uspokojeně rty. Přináší mu to stejné uspokojení, jako akt samotný. To, že je Patrik vzrušený a on má nad ním moc. To, jak je vztyčený a chtivý po jeho dalších pozornostech. Skloní se, sevře špičku žaludu mezi rty a saje ji, zatímco se posouvá po celé délce a saje ho víc. Miluje tu hru, když ho pomaličku přivádí k vyvrcholení. Ještě jednou a ještě jednou a pak ho opět začne rytmicky přejíždět po celé délce.

Poslouchá Patrikovo sténání a je spokojený těmi projevy. Když ochutná první kapičky, přestane, slízne je a pak ho opět pohltí celého.

Ucítí, jak tělo trochu ztuhne, zaslechne slabý výkřik a na to lenivé zamručení. Něco mu vystříkne do tváře a automaticky to slízne. Jemně ho přetočí na bok a přitiskne se k němu zezadu.

„Vidíš, jak jsem vzrušený a spokojený.“

„Hmm, můžeš pokračovat, jsem unavený.“

Tostig se zasměje a rukou sklouzne k zadečku a rýze s otvorem, který ho čeká a o kterém se mu zdálo, jak do něho proniká tvrdými přírazy až po kořen svého pyje.  „Bylo to nádherné, udělej mi to, Tosi. Chci tě mít v sobě a chci, abys do mě vyvrcholil.“

„Jak si přeješ,“ zašeptá a začne do něho pomaličku pronikat. Když je v něm, začne se v něm pohybovat sem a tam. Nakonec sevře drsně nohu a nadzvedne ji, aby k němu měl lepší přístup.

„Tak dělej!“ zakřičí vášnivě Patrik. „Ještě víc, sakra, udělej mi to už!“ vykřikne.

„Líbí se mi to! No tak, řekni, jak moc se ti to líbí? Jak moc to chceš?“ zavrčí Tostig a je mu jedno, jestli ho někdo uslyší.

Patrik je už vzhůru a jeho tělo je rozdrážděné hlazením i snovými přeludy, které se mu zdály. Chce jen jedno a to, aby ho někdo pořádně pomiloval, až zapomene na všechno a bude moci klidně spát.

 „Víš, jak moc.. achh dělej, no tak!“ skousne polštář, aby nekřičel a slastně sténá pod Tosiho přírazy. Pokojem se vznáší pot, sex a sténání.

„Tak ještě víc?! Chceš to víc a víc,“ říká přerývaně Tosi a vyklouzne z něj, až Patrik nespokojeně zabručí. Přetočí Patrika na záda a zvedne nohy.

„Jo! Dej ho tam zpět!“ skoro zakňučí, až se Tostig přestane ovládat a vklouzne do něho jedním pohybem. Proniká do něho až po kořen svého pyje a na nic nemyslí. Jen jak udělat co nejlépe sebe i Patrika.

Cítí, že už bude, zrychlí svoje přírazy a pak se zaboří až na doraz a vykřikne. Chvěje se pod svým vyvrcholením a uvědomí si, jak je mu dobře a zároveň jak je unavený. Skloní hlavu a políbí ho. Na zádech ucítí škrábance i vůní krve, jak ho Patrik držel při milování. Lenivě mu vklouzne do úst a jejich jazyky se rozkošnicky propletou ve smyslném tanci. Dotýkají se špičkami jazyků, až někdy na sebe narazí zuby a pak se rozesmějí a přestanou. Patrik si zeširoka zívne.

„Promiň.“

Tostig z něj vystoupí a jednou rukou přitáhne pokrývku. Přikryje je, když se Patrik zavrtí a Tostig se rozhlédne po pokoji. Vytáhne ze stolku šuplíček a kapesník. Očistí Patrika i sebe a pak ho odhodí. Přitáhne si ho k sobě, aby se ráno vzbudil v teple Patrikových rtů.

Teď si podložil záda polštářem a pozoruje, jak se mu Patrik věnuje. Slabounce zasténá, když ho rukou pevněji sevře na varlatech a jazykem obkrouží špičku údu.

„Jsi ďáblík!“

„Myslel jsem na andílka,“ zatváří se nevinně. Leží mezi Tosiho nohama a dívá se do jeho tváře, zatímco rukou se věnuje laskání pyje.

„Ani ve snu,“ snaží se posbírat myšlenky, které utíkají jen k jednomu. „Jak sis to rozmyslel?“

„Jako co?“ a jazykem začne rychle kmitat po jeho špičce.

 Tostig zaúpí. Andílek, to tedy nikdy. Malý roztomilý ďáblík s jazykem umělce.

Patrik nehtem lehounce přejede po celé délce údu a nahradí jazyk špičkou prstu. Pohladí ho a opět začne po něm kmitat a vtahovat ho do úst. 

„Uch no... aa... přece jestli tu zůstaneme.“ Vyrazí ze sebe a rukou sevře prostěradlo. A zas přestal, už skoro nenávistně si pomyslí Tostig. Mohl by to sladké mučení  už dokončit.

„Copak, copak, nelíbí se ti to? A já myslel, jak jsem se zlepšil.“

„Líbí, až moc,“ zavrčí neochotně Tostig.

„Jsem rád. Chci tu zůstat a ukážeš mi tady všecičko, ano.“ Tostig se usměje. Nezklamal se v něm a... Ech někdy jindy a ponoří se do čarovných dotyků Patrika. Natáhne ruku a sevře mu vlasy. Tiskne mu hlavu do klína naznačujíc, co si žádá a přeje.

„Co chceš?“ vzdáleně slyší.

„Tebe, teď a udělej mě konečně!“ zasyčí a vykřikne, jak vyvrcholí. Klesne do podušek a po chvilce otevře oči. Hledí přímo do spokojeného ďábelského obličeje Patrika.

Rukou se dotkne jeho rtu a lehounce sjede dolů po těle, zamne bradavkou, pohladí břicho a sevře úd.

„Myslím, že je řada na mně. Takže chceš vidět například Kabinet pomůcek, Karetní místnost, hudební salónek nebo posilovnu a lázně?“

„Všechno a nikdo tu není, že.“

„Není. Jen my dva a Patriku, miluji tě,“ klidně řekne a přetočí ho pod sebe.

„Miluješ?“ vyrazí ze sebe Patrik překvapen svojí pozici i slovy.

„Ano a teď si to zajíčku užívej!“ skloní hlavu a beze vší rafinovanosti ho vezme do úst a rukou.

„ Co takhle pomaleji, želvičko!“ stačí se ozvat Patrik a pak už se na nic nevzmůže, jen jak zadržet svoji touhu po vyvrcholení. Tosi se v duchu zachechtá želvičce a dál pokračuje v tom, jak ho dovést k vrcholu.

Tak to má být, když sleduje, jak se Patrikovo tělo otřese pod vyvrcholením a spokojeně klesne do prostěradel. Lůžko je zválené, jako by v něm nespali jen půl noci, ale několik dní.

„Mám to raději pomaleji a můžeš se mi věnovat!“ poručí si Patrik a přetočí se na záda. Tosi se tiše zasměje a začne ho hladit a laskat.

„Nechceš něco vidět z toho, co tady je?“

„Ještě chviličku a musím se připravit na ten neřestný dům.“

„To máš pravdu. Neřestný je.“

„Proč to dělá?“

„Má ráda sex a hodně sexu a tak jednou za čas se vybouří v náručí mužů i žen a má na nějakou dobu klid. Aspoň tak mi to povídala a ti, co sem přijdou, jsou stejní.“

„Takže miluješ sex.“ Tostig mlčí. „Takže máš rád sex a mě taky.“

„Miluji tě a tvoje vlasy,“ polibek., „záda a zadeček,“ opět polibek, až se Patrik zasměje a přetočí se.

„Vlastně tohle byla naše svatební noc, nebo nemám pravdu?“

„A ještě bude pokračovat, jak jen budeš chtít. Chceš si zahrát na pána a otroka, nebo se nafilmovat? Tady si můžeš splnit jakoukoliv fantazii a být čímkoliv a já ti rád posloužím.“

„Zajímavé, ale někdy jindy. Teď mi ukážeš nějakou místnost a co jsi v ní dělal.“ Tostig zrudne a horečnatě přemýšlí, kterou z nich vynechat. Přece jen, aby o něm Patrik všechno věděl, to zas nemusí.

„A Tosi, nevynecháš ani jednu jedinou.“ Patrik vstane a protáhne se. „Koupel. Jdeme do vany a ty mi ukážeš něco moc pěkného v ní.“

Měl jsem tu svatební noc odložit na neurčito. Jsem blázen, když provází pohledem záda a hýždě Patrika.

„Tak jdeme, ne.“ Tostig se zvedne a pak zahodí všechno za hlavu. Čert to vem. Budou si užívat a on je na svých 724 let ve skvělé formě. Nějaký dvacetiletý mladík ho nedostane.

A možná ano, pomyslí si o pět minut později.

 

 

 

První_den/noc 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

E... - *W*

27. 10. 2008 15:37

no tedy, tosi si to tam kdysi asi vážně užíval. no musím říct, že sem zvědavější než kdy jindy *GRIIIIIIIN*

Sax - ^__^

24. 10. 2008 21:37

Už se nemůžu dočkat, kde všude se ještě pomilují :)
A jsem vážně zvědavá, co tam Tostig dělával, když zrudnul už jen při vzpomínce na to :D

Delilah - Uhgrhrh,

24. 10. 2008 21:32

*s rozklepanými rukami* pokúšam sa sformulovať svoje pocity do slov. Ale nie je to možné, lebo slová, ktoré prevyšujú: geniálne, roztomilo perverzná a extrémne talentovaná; ešte neboli vymyslené! *love,love*
A neskúšaj ani navrhnúť, že by si prestala! :)

tess - hmmm

24. 10. 2008 17:23

tak tohle byo super! člověk by jim tu jejich svatební noc skoro i záviděl! doufám, že bude pokračování! moc se těšim na nějaké pikantnosti z tosiho života.

Takuto Kiero - Jo! JOO!

24. 10. 2008 11:00

HeH.. sem první? Jo? WaW xDD.....
Je to žůůůžový.... *nějak mu došla zásoba slov* žožolitní *nezná někdo číslo do Bohnic*
Heh už se těším na to až buse Tosi dole xD... *perverz promluvil* a na ty místnosti samo taky xDD.,....
Mocinky hezké.....