Shounen - ai povídky

Trojka

2.

Zaplatí a chvilku ještě sedí při pití, když se pomalu zvednou a vyjdou na náměstí. Slunce zapadlo a chladnější noc provoněná létem i městem je ovijí jako druhá kůže. Větřík pomalu chladí rozpálené ulice i ovívá jim tváře. Náměstím jdou pomaličku k parkovišti, kde mají auto a jako by se jim nechtělo opustit atmosféru poklidného letního večera, vdechují vzduch a rozhlížejí se po ostatních. Otevřené zahrádky u restaurací a kaváren a v nich lidi, kteří se baví při rozsvícených lampičkách a svíčkách, jejichž plamínky se lehce třepotají ve vánku. Tichý nezřetelný šumot, občas přerušený hlasitým smíchem, vzbuzuje dojem, že nejsou sami a jsou jako ostatní. Kolem projde slečna a zanechá po sobě oblak vůně, která je mimoděk ještě víc vzruší. Klapot podpatků rychle se ztrácí na dlažebních kostkách. Přidají do kroku, nedočkaví toho, co má přijít. Spěchají a matně si uvědomují tmu, přerušovanou pouze lampami a osvětlenými výlohami.

Sjedou do podzemních garáží, když Pavel chytne Martina za ruku. Proplete prsty a sevře je. Je šťastný, protože tak nádherný večer už dlouho nezažil. Chce být už doma a dokončit tento nezvyklý den. Martin se rozhlédne v tichu zaparkovaných aut a napne uši. Zdá se, v tuto dobu není zde nikdo a všichni se baví na povrchu města a ne v podzemí. Najdou svoji modrou felicii a Martin ji chce otevřít, když si to rozmyslí a obejde jí. Pavel ho nechápavě sleduje.

Podezřívavě i s trochou vzrušení sleduje, jak se k němu blíži. Každým krokem je blíže a blíže. Mimoděk se otočí. „Co chceš dělat?“ Neví, proč to řekl.

„Co bych měl dělat se svým přítelem, který mě vzrušuje?“

„Tady? To nemyslíš vážně, že ne?“

„Ale ano!“ přitiskne se k Pavlovi, kolenem mu roztáhne nohy a tlačí mu ji do klína. Skloní se k lákavým rtům, představujíc si, jak do nich proniká, jak mu dělá dobře. Zasténá, když si uvědomí, že Pavel je vzrušený tím, jak mu tře nohou o kalhoty. Růže spadnou na zem.

„Ne!“ Snaží se mu odporovat Pavel, ale cítí, že se v něm vzmáhá touha a chce totéž. „Nemůžeme…,“ naposled se pokusí o odpor.

„Proč ne? Můžeme. Všechno můžeme!“ vyhrne mu tričko a chtivě se dotkne pokožky. Rty se přisaje k odhaleným bradavkám, které ovane studenější vzduch a vztyčí se. Rukama rozepne pásek, knoflík, zip a vsune do nich ruku. Začne ho hladit a třít přes látku. Líbí se mu to, když cítí, že mohutní. „Jsi vzrušený. Líbí se ti to. Jako mě.“

Pavel mlčí a snaží se nesténat nahlas. Vzrušuje ho to a přitom se bojí odhalení.

Je touhou rozjitřený po celém těle a to ho doslova vytáčí. Když ho hladí, cítí odezvu, touží se do něho zabořit a mít ho. Vyhrne mu triko ještě výš a přetáhne ho přes hlavu, až ho skoro uvězní a přitom má před sebou lákavou nahotu. Rty klouže po hrudníku a laská hladké tělo, které se vypíná vstříc lačným dotekům. Miluje jeho steny, i jak pod jeho rukama doslova rozkvétá. Chce být uvnitř něj, aby ho uvěznil ve svém těle a nepustil ho. Vytáhne z kapsy kalhot kondom, který položí na kapotu. Vzrušuje ho tma jen chabě osvětlená matnými světly a možnost, že každou chvílí budou prozrazení.

Přestává se kontrolovat a stáhne Pavlovi kalhoty. Úd se pod látkou prudce vztyčí a ční před Martinem jako lákavá pochoutka. Sevře ho, jemně hněte a usmívá se. Je tak rozkošný, tak nedočkavý. Jeho malá pochoutka, kterou za chvilku ochutná.

„To je… přestaň,“ zaprosí tiše Pavel, ale zároveň chce, aby pokračoval. Přeje si vyvrcholit, vystříkat a poznat slast, kterou mu poskytuje Martinova ústa.

„Ne!“

 Martin mu stáhne boxerky a vezme ho do úst. Doslova ho pohltí a těší se z Pavlovy reakce, jak mu boky vyjde vstříc. Chce ho vidět, jak je na něm závislý a jak bez něho nemůže být. Patří mu celičký, od plavých konečků vlasů, až po prsty na nohou. Každé zasténání, každý pohyb jeho těla je jeho. Podebere vyholené varlata a jemně je promne, čímž ho donutí ještě víc zasténat. „Jen křič a sténej!“ myslí si i tiše to říká. Zajede ještě níž mezi nohy, ale cítí, že už bude. Ještě pár pohybů rty, prsty skoro zběsilé kloužou po hladkém penisu a do dlaní mu vystříkne semeno. Garáží se rozlehne výkřik úlevy.

Drsně ho otočí, až se Pavel prohne v zádech a vystrčí zadeček. Uspokojený Pavel bezmocně sleduje příjezdovou cestu. Opírá se o kapotu auta a nemá odvahu Martina zastavit. Chce, aby se v něm udělal.

Vzzz?

Zdá se, že něco zaslechl. Trne hrůzou a přitom ho to nesmírně vzrušuje. Cítí Martinovy ruce na zadku, jak do něj pozvolná proniká prsty a rozevírá ho, aby do něho mohl snáze proniknout. Sevře bolestí rty, ale i tak mu unikne slabý sten. Cinkot rozepínaného pásku. Napíná sluch.

Auto? Jsou to světla auta nebo ne? Nejsou. Klapot podpatku? Bože ne a zasténá, když do něho Martin pronikne a on zasténá.

Vzrušení v obou narůstá opět. Martin ho hladí po zádech a zajíždí dovnitř zadku a zase ven. Miluje ten pohyb sem a tam, jemný pleskot varlat o zadeček a steny svého milence i vzrušení u neobvyklostí situace. Cítí, že za chvilku bude. Stiskne ještě víc boky, přitvrdí tempo a naslouchá zvukům Pavla. Klidně vykřikne úlevou, když vyvrcholí. Je mu jedno, jestli ho někdo slyšel nebo ne. Klidně ho mohou slyšet, dokonce si přeje, aby všichni to věděli. Chce zažít orgasmus znovu a znovu. Chce být v Pavlovi a dělat mu to opět a opět, dokud nebude úplně mrtvý. Políbí Pavla na kříž a pomalu z něho vyjede. Je mu moc dobře. Pohladí zadeček, sroluje kondom a vyhodí do blízkého koše. Světla a on přikryje Pavla tělem. Svit oči auta je slabě lízne a Pavel se zachvěje. Co kdyby auto vjelo o minutu dřív?

„Bylo to nádherné.“ Polibek na rty a Pavel se spěšné obléká, zatímco Tomáš v klidu.

„Bál jsem se,“ vyčte mu, zatímco se upravuje a rozhlíží kolem sebe.

„Já ne. Líbilo se mi to a tobě taky.“ Opět vášnivý polibek na rty a přitisknutí na kapotu. Jazyky se propletou v milostném rytmu. Smích a hlasy. Odtrhnou se od sebe a Martin Pavla pohladí po tváři. „Miluji tě.“

Pavlova tvář se rozzáří. Obejme ho kolem krku a přitiskne se k němu. „Já taky a moc.“

Nasednou do auta a Martin má položenou ruku na Pavlově stehně a nepatrně ho hladí.

„Vzrušuje mě to,“ poznamená klidně s přídechem vyzývavostí Pavel.

„A já jsem starý kmet,“ hbitě odpoví Martin a rozesměje se. Pak si vzpomene na šlehačku na zmrzlinovém poháru. Možná by mohl zkusit ještě jednou. Cítí, že je stále při chutí. Ještě jednou, pomaleji a důkladněji.

Řídí klidně, beze spěchu a vychutnává si Pavlovu přítomnost, jeho vůní a lehké vzrušené očekávání, které mu pomaličku stoupá tělem. Občas se mrkne na Pavla, který má odvrácenou tvář a pozoruje ulice. Stále se na něho zlobí, ale ruku ze stehna mu neodsunul.

 „Ještě se na mě zlobíš?“ otočí se k němu, když zaparkuje před domem a políbí v temném autě na rty. Drží ho za tvář a proniká do úst jako před chvílí do jeho těla. Hraje si s jeho jazykem a rty bloudí po tváři a krku.

„Zlobím a budu hodně dlouho a nemyslí si, co to děláš?“ vyjekne, když zaslechne zvuk zipu. Zadrží mu ruku a doslova vyskočí z auta. Milovat tady? Ani náhodou. Doběhne ke dveřím, kde čeká. Pozoruje, jak Martin zavře auto a klidně k němu jde. Zachvěje se. Je krásný a jemu se líbí. Je šťastný, že je jeho přítelem. Je chytrý, má pěknou postavu a je fajn. Kdyby nebylo těch jeho občasných záchvatu, bylo by to ideální a ještě jedno. Rád se miluje na neobvyklých místech. Většinou se tomu dokáže vyhnout, ale někdy ho dostane. Jako dneska a on neodolá jeho naléhání a podlehne mu. Má pocit, že ho vzrušují nejen ta místa, ale i to jeho vyhýbání, a potom, jak lehce se podvolí jeho laskání a lačnosti po sexu. Trošku se zamračí a zadumá, proč vlastně mu to nakonec nevadí.

Martin otevře dveře a pustí Pavla dovnitř. Pavel se o něj otře a má pocit, že se roztříštil. Martin se pousměje a ve výtahu ho k sobě přitiskne. „Víš, co budeme dělat?“

„Nevím, ale určitě mi to řekneš.“

Martin se na něj pátravě dívá. „Nebo chceš, aby to bylo překvapení?“

 „Ne, ano, nevím…,“ vydechne zmateně a přivine se k němu ještě víc. Začne se o Martina otírat, když cinkne zvonek a oni vyjdou ven. Martin otevře dveře a zničehonic popadne Pavla do náruče a přenese přes práh. „Jako nevěstu,“ mu pošeptá do ucha. S břemenem v náručí balancuje, kopne do dveří, až se hlasitě zavřou. Oba se ušklíbnou, když si vzpomenou kolik je hodin.

„Nemusíš tolik spěchat,“ pošeptá mu Pavel a okouzleně zírá do jeho tváře a modrých očí. Přitom se snaží mu vytáhnout košili z kalhot. „Kam mě neseš?“

„Uvidíš,“ řekne a otevře dveře do kuchyně. Zatím mu Pavel šikovně vytáhne košili a hladí ho po zádech.

„Budeme jíst? Nemám hlad.“

„Tak se podívej, co tam máme?“

„Moc ne. Musím nakoupit. Džem?“

„Brrr.“

„Snad majonézu?“

„Nemám ji rád. Vyber něco, co nám oběma způsobí potěšení.“

Pavel nevinně houpe nohama a přemýšlí. „Nejsem těžký? Dobře, já mám rád šlehačku.“

„Výborně. Teď ji vytáhneš, ano.“

Pavel sáhne dovnitř  a vytáhne šlehačku. Přiloží si ji k tváři. „Je studená.“

„A to máš rád.“ Pavel zavře dvířka u ledničky a mazlí se s láhví šlehačky. Provokativně ji přejíždí po celé délce a dokonce ji olízne.

„Ďáble.“ Proč je doma tak uvolněný, zatímco mimo upnutý?

„Satane,“ vrátí mu to Pavel a Martin ho hodí na postel. Dívá se na něho seshora a Pavel ví, co má dělat. Přileze k němu po čtyřech a skloní se ke klínu, ale nejdřív ho začne přes látku kalhot dráždit.

 „Líbí se ti to?“ řekne vyzývavě jako zkušená kurtizána a olízne si rty.

„Pokračuj,“ tiše řekne Martin a Pavel rozepne pásek a knoflík. Pomaličku rozepne zip, zoubek po zoubku, až vykouknou tmavé boxerky. Skloní hlavu a políbí ho přes látku. Jazykem ji zvlhčí a potom rukou zamne na intimních partiích. Prsty se vrátí ke gumě a pomaličku ji přejede po obvodu, aby ji na bokách zachytil a vklouzl dovnitř. Pomalu je stahuje, až prostředek je zaražený o vzdouvající penis a potom najednou povolí a proti němu stojí pyšně Martinův penis. Mlsně se olízne, sáhne za sebe a zatřepe. Ví, že Martinovi nevadí zašpiněn oděv a tak maličko nastříká šlehačky na úd a mlsně ten bílý kopeček olízne.

 „Dost.“

„Ale já chci pokračovat,“ zaprosí a zatřepe láhví znovu.

„Ne a svlékni se,“ nedovolí mu pokračovat Martin. Pavel odhodí nádobku na postel a vytáhne triko z kalhot a přetáhne je přes hlavu. Odhodí je na zem. Rukama sjede na hladký hrudník a dráždí si bradavky. Nedívá se na Martina, ale na sebe a jak pomalu se pod jeho trochu drsnými doteky bradavky napřimují. Vezme šlehačku a přejede je ještě chladnou nádobkou. Odloží ji a stiskne je. Lehounce je pohladí, jak je spokojený nad jejich vzhledem. Nasliní si prst a přejede je opět. Potom rukama sklouzne ke klínu a začne se usilovně třít. Stále se na Martina nedívá, který si zatím přejíždí rukou pohlaví.

Pavel přestane s třením a lehne si. Ruce položí na pásek a rozepne si ho. Knoflík a zip následují a potom stahuje kalhoty dolu. V polovině nechá toho a rukou si zajede do klína a polaská se přes spodní prádlo. Má tam už pěknou boulí a těší se, až bude ležet nahý a jeho úd osvobozený a připravený. Tělo má vzrušené a touží po tom, aby mu někdo to pořádně udělal.

Martin si povzdechne a stáhne kalhoty. Stojí rozkročený u postele a stále se jemně laská, zatímco si prohlíží Pavla. Pomalu si přejíždí úd a dívá se na svého přítele, který se dráždí a ukájí přímo před jeho očima. Miluje pohled na Pavla, když se dráždí, aby ho vyprovokoval.

Pavel rukama sklouzne ke kalhotám, zvedne nohy do vzduchu, až vystrčí zadeček ve vínových boxerkách. Stáhne si kalhoty a ty odhodí na podlahu. Rukama sjede za gumu boxerek a stahuje si je stejně jako kalhoty. Zvedne nohy do vzduchu a zadeček se ukáže v celé své kráse. Boxerky odhodí za kalhotami a vyzývavě leží na posteli s roztaženýma nohama.

Rukou se natáhne pro nádobku se šlehačkou a začne si ji přejíždět vzrušené tělo a chlad láhve ještě umocňuje zážitek. Ví, že Martin pečlivě sleduje, každý jeho pohyb a vzrušuje ho to. Je rád, když se na něho dívá a touží po něm.

Položí nádobku na hrudník a dotkne se bradavek, které pod chladem ještě víc ztvrdnou, sjede níž a břicho se stáhne lačnosti. Sjede ještě níž, až k vzrušenému penisu a sevře ho do ruky. Zatřepe nádobkou a sedne si. Pečlivě, jako by zdobil dort, si na něj nastříká malý bílý kopeček a lehne si nazpět. Rukou sjíždí níž a níž k cíli určení, když je ruka zadržena silnými prsty.

 „Já sám.“

Teprve teď se Pavel podívá na svého přítele a sklouzne dolu. Je vzrušený a jen čeká, kdy bude v něm a ukojí se. Martin sehne se k němu, skloní hlavu a jazykem slízne kopeček pečlivě nastříkané šlehačky.

„Není to dobré?“

„Je. Ještě trochu?“

„Jistěže.“ Vezme od něj nádobku a zatřepe. Pavel pozoruje nádobku,  jak stříká šlehačku na bradavky a potom níž. Malé kolečko kolem jeho údu a maličký sněhobílý kopeček navrch. Martin odhodí nádobku a slízne šlehačku. Rád si hraje, a když se předtím udělal, už nemusí tolik spěchat, ale pořádně si vychutnat, co si vysnil u společného jídla v restauraci. Snad tisíckrát si tam promítal, jak Pavel leží na stole a on z něho slizuje šlehačku. Ostatní hosté se závistivě dívají.

A teď si ten sen plní. Jazykem putuje níž, slízne šlehačku ze špičky údu a vezme ho do úst. Aniž se dotkne šlehačky kolem penisu, v pravidelném rytmu si ho zasouvá a vysouvá. Přestane, olízne špičku a roztáhne mu nohy. Přemístí se mezi ně a sní šlehačku naaranžovanou kolem údu. Popadne nádobku a donutí Pavla, aby dal nohy nahoru a držel je od sebe. Zatřepe šlehačkou a nanese jí na varlata a níž, až k dírce, která čeká na jeho pozornosti. Pečlivě šlehačku olíže a potom přiloží nádobku k otvoru, opatrně zatlačí dovnitř a potom zmáčkne, až se šlehačka rozletí do všech směru. Odhodí nádobku a začne ji slízávat a sát.

Pavel sténá a je mu neuvěřitelně. Tohle ještě nikdy nedělal a nemůže se dočkat, až se v něm Martin ukojí. Ten se natáhne k nočnímu stolku, vytáhne kondom a nasadí si ho. Políbí Pavla a vezme polštáře. Podloží Pavlovi kříž a zadek a rukama pohladí sametové stehna až k prstům. Miluje tuhle pozici, kdy je mu otevřený a chce ho. Je mu vydaný na pospas a on do něho pomalu proniká. Špičkou pyje zajede dovnitř a povytáhne. Všímá si, jak pulzuje pod jeho vpádem. Bříškem prstu ho dráždí a tlačí dovnitř. Díky šlehačce snadno do něj penisem vnikne a za chvilku je celý v něm. Pavel se chce proti němu pohnout, ale to už Martin skoro na něm leží a přiráží, až je jen slyšet steny Pavla a pleskání varlat, které naráží do zadečku.

Pavel vnímá tření těl a svého údu, který je mezi nimi. Cítí, že vyvrcholí a vykřikne úlevou. Na chvíli ochabne a uvolní se ještě víc, zatímco Martin do něho zajíždí a vyjíždí v pravidelném tempu. Najednou mu zatlačí nohy až skoro k hlavě. Pavel zaúpí rozkoší i bolestí, ale je mu dobře.

 „Ještě trochu. Vydrž, už budu. Je to nádherné tě šoustat,“ vykřikne slasti a cítí, jak stříká.  Martin se nehýbe a pouze mu drží nohy. Pustí mu nohy a Pavel je natáhne podél Martina. Ten na něm leží a mlčí. „V pořádku?“

„Jo je.“ Obejme ho a nohy ovine kolem beder, zatímco Martin je ještě stále uvnitř něj. Je mu dobře a zívne. „Půjdeme spát?“ Martin se zvedne a vyklouzne z něho.

„Sprcha a jdeme spát.“

„Dobře.“ Vyskočí nahý, jako ho pánbůh stvořil a zatočí se do kolečka. Rukama se pohladí po těle. „Líbilo se mi to a s tou šlehačkou, zopakujeme si to?“

„Určitě a teď do koupelny.“ Plácne ho po nahém zadečku, až na něm zůstane rudý otisk. Pavel vyjekne a přeběhne do koupelny. Martin uklidí věcí a potom se zastaví u okna. Má chuť na cigaretu, ale doktor mu to zakázal. Jednou začas si ji dá, ale raději bude žít o několik let déle. Jde pod sprchu, kde vlepí Pavlovi polibek a důkladně ho umyje.

 Dvakrát za večer to je na starého pána slušný výkon ocení se, ale dnes byl Pavel slaďoučký a možná i setkání s Tomášem na něj zapůsobilo. Co se spolu navyváděli, to by člověk nevěřil. Milovali se snad všude, kde to šlo a oběma se to líbilo. S Pavlem takhle odvázaný nikdy nebyl. Občas ho jemným nátlakem donutí k neobvyklým místům, jako dneska, ale ví, že nemůže si to dovolit často. Zajímalo by ho, jak se má Tomáš.

*                                  *                                  *

Tomáš nespokojený a frustrovaný dojede domu. To setkání mu zkazilo celou náladu, a co tam vůbec Martin dělal? Možná byl s někým nebo na někoho čekal? Rozhodně mu to připomnělo staré rány i to proč od něho odešel. Hádky, hádky, hádky. Proč? Chtěli být spolu, ale nešlo to. Olej a voda.

Doma si klíčem otevře dveře a okamžitě pustí počítač. Znechuceně hledí na ICQ a vypne ho i počítač. Nemá na žádného ze svých kamarádů náladu. Jeho kocour Trap se mu otře o nohy a hlasitě zamňouká. „Hádám, že chceš jídlo, ty nenažranče. Jsi moc tlustý, víš to?“ Zvedne se a dá mu granule do misky, vymění vodu a chvilku se dívá jak jí a kmitá ocasem po podlaze. Kéž by byl kocourem, povzdechne si a jde nazpět do obývacího pokoje. Zakaboní se. Ani se mu nechce číst nebo dělat cokoliv jiného. Nakonec vytáhne oblíbenou knihu a namátkově ji otevře. Po dvou stránkách, které přečetl za půlhodiny, vzdá to. Udělá si nějaké jídlo, rozhodne se.

„Chutná to jako piliny,“ když do sebe háže makarony s tuňákovou omáčkou. Blevajs. Jak jindy je miluje, dnes by to nedal sežrat ani svému kocourovi. Kde vůbec ten zmetek je? Určitě se schoval, protože vytušil, že by neměl mu chodit na oči. Přitom po tuňákovi se může utlouci.

„Trape, kde jsi? No tak, neschovávej se. Mám tu tuňáka! Zvíře pitomé,“ zavrčí a nakonec zbytek špaget vyhodí do koše. Hledat ho nebude.

Vytáhne mobil a vejrá na něj. Co asi teď Pavel dělá? Propadl mu dost snadno a velmi rychle. Viděli se dvakrát. Tomu se říká rekord. Aspoň v jeho mizerném životě. Kruci, taky další záležitost, s kterou si neví rady. Co má dělat? Má přítele a on po zadaných nejede, jenže ho šíleně vzrušuje. Naposled ho takhle vzrušoval jeden kluk, dokud nezjistil, že bere peníze od starších pánů za rychlíky v temných uličkách za bary. Vzdal to. Chtěl by mít někoho natrvalo. Je to divné, ale tou nehodou prozřel. Ušklíbne se a vytáhne učebnici matematiky. Nesnáší ji a odhodí ji na koberec. Lehne si a nohu dá přes nohu. Pozoruje bosou nohu, jak se houpe do neviditelného rytmu. Po chvilce zjistí, že si představuje, že mu ji nahý Pavel olizuje a říká mu přitom, že ho to nesmírně vzrušuje.

Zcvokl se.  

Nakonec se přetočí na břicho a zírá na budík. Bude devátá a on tu čumí do blba a to kvůli tomu pitomci Pavlovi a Martinovi. Nechť je trefí šlak! Možná by ještě stihl zajít do nějakého baru si dát sklenku, mimořádně sbalit nějaké rozkošné neopeřené koťátko a zavést si ho sem a naučit pár zajímavých věcí. Zavrtí hlavou. Jen by byl dál frustrovaný a potom si vzpomene. Zajede o víkendu k dědovi. Má dva koně a on strašně rád jezdí. Spokojeně přikývne a zahledí se na vypnutý počítač. Snad by si mohl s někým popovídat. Bosky přede ke compu a nastartuje ho. ICQ. Alder. Super. Toho chce slyšet a už o pár minut je v živé konverzaci. Kolem půlnoci, zívaje na celé kolo, jde spát.

Ráno se probudí a vystrčí nohu z postele, když si vzpomene, že je sobota a nikam nemusí. Vlastně ano. Chtěl jet k dědovi na koně a tak rychle vyleze z postele, hodí na sebe tričko, seprané džíny, udělá chleba s gothajem, který položí na stůl. Zabalí to nejnutnější, popadne do ruky chleba a vyrazí ven. Je krásné počasí a nebe bez mráčku dává tušit slunečno. Možná až moc po dvou minutách v autobuse zjišťuje Tomáš. Ještě klika, že jede vlakem. Koupí jízdenku do Havl Brodu. Sedí na dřevěné lavičce a prohlíží si pěkné nohy mladíků. Jo, léto člověku přeje a nepokrytě se zašklebí. To je pěkné tetování nad kotníkem. Taky o nějakém uvažuje, ale ještě není rozhodnutý na sto procent. Nejraději nějaké maličké na kříž nebo nad kotník. Na boku taky nevypadá špatně, i když prý to bolí.

V stejnou dobu na nádraží u okénka stojí Martin a kupuje lístky do Řečan. Jede na pravidelnou návštěvu k dědovi a babičce a rozhodl jim představit Pavla. Sice to nepochopí, ale přece jenom by měli vědět, s kým chodí. Jen doufá, že tam nebude někdo z rodiny, jinak to bude trapas.

„Tak jdeme. Jede nám to za pět minu.“

Pavel s batohem na zádech, dvěma bagetami v rukou a colou pod paží má co dělat, aby to zvládl.

„Jasně, ale mohl jsi tam jet sám. Jako vždy.“

„Ne. Je na čase tě představit. Je to moje jediná rodina z otcovy strany. Z matčiny strany…,“ odmlčí se a zesmutní. Po rodičích se mu stýská. Když jim řekl o své orientací, vzali to moc dobře.

Pavel se zamyslí. On tu svoji ještě má, ale nehlásí se k sobě. Otec prohlásil, že neexistuje a matka hned vzápětí za ním a brácha? Ten se mu pošklebuje a zmlátil ho za to, že se mu kluci kvůli němu smějí a nazývají ho bukvici. Střídá holky jak ponožky. Někdy je mu smutno, že nemá rodinu. Rád by někomu Martina představil jako svého přítele.

Od té doby co ho vyhodili, bydlí, kde se dá. Většinou s někým žije, dokud buď on neodejde, nebo ho ten druhý neopustí. Má v balení kufrů docela slušnou praxi, ale co je s Martinem, cítí, že se to změnilo. Že by mohl být s ním navždy. Dokonce ho donutil dodělat si školu, kterou tehdy nechal.

Martin s velkou taškou jde na peron a tam si ji z ramene sundá.

„Tady máš kuřecí pikant.“

„A ty sis co dal?“ optá se Martin Pavla a rozbaluje bagetu.

„Taky kuřecí jenže ne pikant,“ zašklebí se rozpustile Pavel, i když je mu trochu nevolno z toho, jak budou Martinovi prarodiče na něj reagovat. Víceméně má špatné zkušenosti.

Tomáš zatím okouzleně pozoruje nohy v kiltu. Kruci, cítí, že se mu začínají sbíhat sliny v puse a přemýšlí, jestli ten kluk má něco pod tím kiltem nebo ne. Slyšel, že pod kiltem se hodí na ostro a vzruší se. Dost! Je rád, že majitel kiltu i pěkných nohou odejde. Otře si čelo. Tak to dalo zabíračku a zvedne se. Mrkne na hodinky. Deset minut. Loudavým krokem jde na peron. Mrkne se na tabuli, kde se objeví  osobák do Prahy, číslo peronu a kolej. Ten nepotřebuje a ještě chvilku očima provrtává tabuli. Pět minut a seběhne schody do tunelu, kterým se dostane ke svému vlaku. Vlak tu  stojí a on hned obsadí kupé u okénka. Teď ještě, aby tu nikdo neotravoval vzduch.

Vedle jeho vlaku stojí ten pražský vlak, který zrovna odjíždí. Dívá se a promne oči. Blbost. Pavel a Martin. Už je vidí všude. Natáhne nohy a vytáhne MP3. Pustí si hudbu a lebedí si. Těší se na dědu i na koně.

V neděli večer úplně grogy stojí u okna, nechá se ovívat větříkem a ignoruje Trapyho mňoukání i tření o nohy. Jídlo má, vodu má, co asi chce? Zajímalo by ho, jak Pavel strávil víkend. Na Martina nechce myslet, i když si ho uvědomuje.

Mobil a známé číslo. Pavel oknem pozoruje Martina s košem. Chtěl ho vynést sám, ale Martin nepovolil. Víkend proběhl v pořádku a prarodiče jim nebyli překvapeni. Najedl se domácího jídla a přivezl buchty a sklenice s ovocem, džemem, okurky. Kéž by měl taky někoho takového.

„Ahoj.“

„Ahoj.“

Pavel se zarazí nad odměřeným tónem Tomáše.

„Já se omlouvám, ale nešlo nic dělat. Nevím, jak se ti omluvit.“

„To je dobrý.“

„Já… Co děláš zítra?“ Má volno a pevně svírá telefon, zatímco pozoruje, jak Martin vysypává koš. Dlouho venku nebude. Je mu smutno, že musí tohle tajit. Rád by mu řekl, že poznal někoho úžasného.

„Zítra? No chtěl jsem jet k vodě,“ odmlčí se. Telefon ho překvapil. Nečekal, že mu zavolá. Vždyť přece říkal, že svého přítele miluje, tak proč volá?

„Aha.“

„Nechceš jet se mnou?

„Já? Rád! Ano prosím, prosím.“

Nudí se snad? Podiví se Tomáš. „Tak dobře. V jedenáct u polikliniky. Znáš to tam?“

„Jasně. Budu tam a děkuji moc.“

Tomáš se opět podiví. Nechápe Pavla, ale nechápe ani sebe sama. „Tak jo. Zítra.“

„Zítra,“ šťastně zopakuje Pavel a pozoruje vracejícího Martina. Uklidí mobil. Vytáhne hrnce a potraviny.

Otevírání dveří, šustot, polibek na krk. „Budeš vařit? Nemusíš.“

„Já vím, ale dostal jsem recept od Růženky.“

„Mám žárlit?“

„Prosím tě. Udělám jen lečo. V pátek jsem nakoupil levnější papriku a rajčata a salám je taky v pořádku. Podle ní bych to měl zvládnout.“ Od té doby, co je s Martinem se začal učit vařit. Dřív na to kašlal. V obchoďáku, kde pracuje, je spoustu ženských a ty se baví o jednom zvláště před víkendem. Co uvařit rodině. A Růženka z oddělení textilu si ho vzala pod patronát. Vždy přinese pro dva a přidá k tomu recept. Hned si to vždy pro jistotu vyzkouší a druhý dne proberou, co dělá špatně a co dobře.

Je moc hodná. Snad proto, že se na ní děcka vykašlaly a ona nedokázala to přenést přes srdce a tak se rozhodla si ho adoptovat. Nejdřív byl v rozpacích, když mu přinesla dle něho kbelík jídla, aby zesílil, ale po čase jí začal brát jako pravou rodinu. Má ji moc rád.

„Chceš pomoct?“

„Ne. V žádném případě. Běž si něco dělat. Jak tu budeš stát, nejspíš se pořežu, a kdyby něco - mám v záloze chleba!“ široce se usměje.

Martin se rozesměje a políbí ho. Láskyplně se podívá na Pavla, který stojí u linky v široké zástěře s nápisem Dokonalý kuchař a jde si sednout k počítači. Když udělá to teď, bude mít později víc času. Zapne obrazovku a pohltí ho projekty. Pavel zatím s nožem upřeně pozoruje papriku.

Nechápe, proč tohle dělá. Měl by být šťastný, že má Martina a on si zatím tajně volá s Tomášem. Zbláznil se? Lze mít rád dva lidi? Ne, miluje přece jen Martina. Zatne zuby a začne krájet papriku, rajčata, cibuli a nakonec salám. Postupně to hází do velkého hrnku. Nějak hodně, zamyslí se. Ale co, bude na zítra, rozhodne se nad hromadou budoucího leča.

Zamíchá a nechá vařit. Tiše po špičkách vyjde z kuchyně - jde se podívat na Martina. Něco píše. Zřejmě už je unavený, protože zakroutil krkem. Přistoupí k němu. Zakašle.

„Chceš namasírovat krk?“

„Jen maličko,“ usměje se Martin a lépe se usadí. Pavel položí ruce na krční svalstvo a jemně začne hníst namožené svaly.

„Ah!“ zavrní a zároveň zasténá Martin. Tohle je ono, to dělá dobře. „Díky. Je to úleva.“

„Měl bys hodit na masáže. To sezení ti nedělá vůbec dobře.“

„Já vím, ale potřebujeme ty peníze. Voní to krásně,“ změní téma.

„Děkuji a asi už to bude. Ulož to, bude se večeřet.“

„Dobře.“ Opraví poslední věc a uloží práci. Chvilku vejrá do počítače, sundá brýle  a promne si kořen nosu. Je unavený a potřebuje dovolenou. Zahledí se na kalendář, který má položený na poličce s knihami o počítačích. Příští týden má zakroužkované datum, kdy v práci skončí dřív a půjde se optat na zájezd.

Vzali si s Pavlem dovolenou na konec srpna, že si spolu užijí a nebudou nic dělat. Jenom neví, jestli by Pavel byl raději na pláži nebo jezdil po památkách nebo aktivní dovolenou. Dlouho na to šetřil a nechce se omezovat. Jenže než tu dovolenou bude mít za tři týdny, bude z něho sušená treska a užijí si akorát houby.

„Večeře!“ zaslechne z kuchyně a uvědomí si vůní. Usměje se. Pavel je moc hodný a stará se o něj. Zachmuří se. V poslední dny se mu zdá, že něco není v pořádku. Hloupost, namlouváš si to a jsi unavený. Vezme si brýle a jde do kuchyně.

 „Voní to nádherně,“ zamumlá, vtiskne mu polibek na tvář a usedne za stůl.

„To jsem moc rád. Je toho víc, tak budeme mít ještě zítra k večeři, pokud ti to nevadí.“

„Samozřejmě, že ne aaa lečo jsem neměl léta. Brambory?“

„Ano, chleba nám nějakým podivným způsobem došel.“ Při omluvě se, ale culí jako by něco vyvedl.

 „Došel?“

„Zplesnivěl,“ rozesměje se, když si vzpomene na mechově zelený chleba. „Omlouvám se. Co chceš k pití?“

„Jenom vodu. Studenou.“ Pavel nalije do sklenky vodu a sobě džus. Usedne a vezme do ruky lžíci.

„Zítra si vyjedu na Hrádek. Mám volno.“

„To je dobře. Má být krásné počasí a opálíš se.“

„Souhlas a k tomu je tam krásně.“

„Pavle, řekni, kam bys chtěl jet na dovolenou?“

„Dovolená? Chtěl bych ji strávit s tebou. Můžeme jet na venkov nebo být tady a jezdit k vodě. To by se mi líbilo.“

„Ale já myslel na tvou vysněnou dovolenou. Kdybys mohl, kam bys jel? Někam do ciziny,“ pracně z něho doluje Martin a začíná se vztekat. Kruci, proč s ním je to tak těžké? Tomáš, kruci, proč ten se mi tady objevil? Ten by to řekl ihned. Chci tam a tam a Pavel mlčí jak zařezanej kapr. Písák? Na to nešetřil, nedřel po nocích a zanedbával svého rozkošného přítele.

 „Tím myslím, zda bys chtěl jet na pláž nebo někam do ciziny?“ Zkouší znovu.

„Do ciziny? Ale na to nemáme. Doma je dobře a mně stačí písák a samozřejmě ty.“

Je to sice chvályhodné, pomyslí si, ale… Martin sevře lžící a zařve. „Tak kam bys chtěl jet?!“

Pavel se trochu přikrčí. „Já nevím. Ale ženské u nás vykládaly o Španělsku a Chorvatsku a byly moc…“

Martin v duchu zaskučí. Marné.

„Nechutná ti to?“ optá se úzkostlivě Pavel, když si všimne, že se ještě leča nedotkl a brambory stydnou.

„Ne, je to výborné. Jen jsem chtěl vědět tvoji vysněnou dovolenou. Ne, pitomé Chorvatsko, kam jezdí každý blb.“

Pavel se zasní. „Aha. No, osaměla chatička někde u vody. A chata by měla být vybavená a být blízko nějakého historického centra, ale zas tam chci mít klid a no velká postel…,“ to už zrudne a podívá se úplně mimo. „A ty. To je jasně, ale víš co? Mně to stačí tady a těším se na dovolenou. Jen po prázdninách mi začne škola. Poslední rok a budu mít ten pitomý papír a snad najdu lepší práci a pomohu ti.“

Martin spokojeně přikývne. Bude hledat Pavlův sen. I jemu by něco takového vyhovovalo. Hlavně soukromí a pláž, kde si může lehnout a dívat se na nahého Pavla. Letos ještě nebyli u vody a minulý rok se mu to nepovedlo, ale chtěl by si zajít na nudy pláž a obdivovat štíhlé Pavlovo tělo a potom v bílých peřinách ještě jednou, ale to už opálené… Znechuceně ponoří lžíci do leča. Proč pokaždé skončí u sexu?

„Budeš ještě pracovat?“

„Trošku. Zítra možná skončím trochu dřív. Zavolám ti.“

„Dobře. Až budeš vyjíždět z práce, prozvoň mě. Vyjedu z Milic, abychom byli doma společně.“

„Těšíš se do školy?“ optá se zvědavě.

„Trochu, ale spíš ne. Mám pocit, že jeden učitel si na mě zasedl.“

Martin se zamračí. To by nerad. Tolik se snaží, aby ten papír získal. „Uvidíme,“ zamumlá a po jídle ještě jde pracovat s počítačem. Usedne a opět ho otevře. Z kuchyně k němu doléhá cinkot sklenic a talířů. Vzpomene si na seznámení s Pavlem.

Jel jako každý pátek do obchodu. Páteční nákup a byl už předem znechucený. Spousta lidí, spousta důchodců a uřvaných děcek s maminkami. Kupodivu bylo to klidnější, za což byl nesmírně rád. Sobotu s nedělí rád prolenošil. Jako první byla návštěva zeleniny. Už předem nabručený, vzteklý… když ho tam uviděl.

Byl jak světlý paprsek v tom hnusném nákupním dni. Málem, že nevrazil do vozíku jedné paní a stál a koukal. Byl rozkošný a jeho úsměv byl teplý a vřelý jako čokoláda. Prostě byl božský. Jenže… Právě to bylo, že se vůbec nedovážil byť k němu přiblížit a sáček s bramborami se mu tak klepal, že se divil, že to sáček vydržel. Něco pod pultem četl a usmál se tak vřele, že se mu málem zastavilo srdce. Ten den přinesl domů věci, o kterých netušil, jak se do košíku dostaly. Šlehačka, dvě kila zmrzliny a sladké bonbony, které on nemá rád. V sobotu tam jel znovu, ale blonďák tam nebyl a on s radostí seřval zelináře, jak to, že nemají brambory, které měl doma. Měl hnusnou náladu. Od té doby se tam snažil být, co nejčastěji a potom najednou to z něho vypadlo. Pozval ho na večeři.

Měl pocit, že nic není na místě, a když odkývl, létal v oblacích. Dodnes nechápe, proč koupil osm láhví veltlína, ale stálo to za to.

Od té doby je to kouzelné a dokonce i ta jeho nemístná žárlivost se jako by scvrkla. Někdy vybuchne, ale není to už tak často. Trochu se bojí, co bude, až Pavel odejde. Přece jsou od sebe skoro dvanáct let. Pavel ho ujišťuje, že vypadá na dvacet, ale sám dobře ví, jaké to je. Zestárne, nebude mu stíhat. Jednoduše únava materiálu. Má Pavla moc rád, ale musí být realista.

 „Jdu spát. Dobrou noc a neponocuj dlouho.“ Tiché zavření dveří a on se k nim otočí. Tolik se o něho stará a on někdy takhle vybuchne, ale když byl s Tomášem, bylo to daleko horší. Málem, že ho nezavřel do pokoje a nepřipoutal k posteli. Pravdou je, že prostě měl sex s jinými a on to nesnášel. Nejen žárlivost, ale prostě to ostatní. Neměl rád, když k němu přišel s vůní cigaret a s červeným flekem na krku. Bože, jak to nesnášel. Chtěl, aby byl s ním a hádali se. Nejspíš jim to vydrželo, protože jim to klapalo perfektně v posteli. Měli sex snad všude. Bylo to jedno. Jako králicí. Bylo jim dokonce fuk, jestli je někdo vidí a rádi se i dívali. Několikrát skončili dokonce ve větší skupině a on potom řádil. Netušil jak a proč. Byl to divoký půlrok a potom rozchod. Řekl si, že už nikdy.

Na zdravotním vyšetření byl rád, že je zdravý.

Proto se bojí, že Pavel od něj může odejít nebo najít si někoho jiného. Neví, jak by to snesl. Černá noční můra, která ho trápí a někdy se z ní probouzí. Potom Pavla obejme a vdechuje jeho vůní. Bojí se, že zůstane sám.

 „Píp,“ oznámí počítač jedenáct hodin a on sáhne na myš, jemně ji pohne a ukončí celou práci. Sedí na židli a zírá na strop. Má v hlavě vymeteno, těžce se zvedne a dojde do koupelny. Vyčistit zuby, dojít na toaletu a dotkne se trenýrek, ve kterých spí. Vykašle se na ně a jde nahý do pokoje. Stejně je vedro. Zahledí se na Pavla, který opět spí s cípem pokrývky pod tváří a je celý odkrytý. Svůdný pohled, když pozoruje vystrčený zadeček a jak se nazdvihuje hruď. Miluje ho. Vklouzne do postele a snaží se nahradit cíp pokrývky.
Pavel zamumlá, ale nechá se přitáhnout. Zavrtá se ještě blíž a nevzrušeně spí dál.

 3_dil Trojka