Vůle hvězd
Kapitola 20.
Thor
„Domy bílých lampiónů vede pán nebo paní, kteří jsou zároveň majiteli. Muži a ženy, kteří v nich pracují, jsou otroci nebo svobodní lidé, kteří si toto povolání vybrali. Buď v domě bydlí, což jsou koupení otroci, nebo bydlí v městě, což jsou svobodní lidé. Samozřejmě i otrok může se po čase vykoupit. Jsou to nejen centra rozkoše, zábavy, ale též vzdělanosti, kam přicházejí dámy i pánové dle možnosti domů a svých kapes.“
Zápisky neznámého Cestovatele
Elean zastaví Zafira před bránami nejmocnějšího města na Západních březích. Sem přijíždí veškeré námořní lodě, tohle je brána obchodu se Společenstvím Západních ostrovů a toto město kontrolují pánové z Thor, jedna z nejsilnějších rodin království. Cesta mu trvala dva měsíce usilovné jízdy. Z elegantního Zafira je teď už jenom skoro kost a kůže.
Vzhledne k mocným branám, které kontrolují zdejší obchod. Jenže kdo v této silné baště by mohl toužit po odpovědích, kdo jsou elefiané? Nějaký rod, nebo obchodník? Bylo by logické, kdyby to byl obchodník, jelikož ten by se ke gobelínu dostal snáz. Ovšem peníze na něco tak skvostného bude mít jen bohatý šlechtic nebo opět obchodník. Všechny nitky vedou k obchodníkovi. Problém je, že celé město se věnuje obchodu.
Pobídne koně, už opět ve stříbrné čelence a švestkové tunice nejvyššího třetího astrologa. Tohle buď mu pomůže, nebo ne. Vzpomene si na pozvání pánů z Thor. Má je přijmout? V jeho postavení by to byla povinnost. Rozhodně, protože kdyby se dozvěděli, že tu byl… a jako, že se to dozvědí… Pak by nebylo dobré je opomíjet. Na svém území jsou opravdu silní.
Pomalu projede bránou. Vypadá, že není strážená, ale magii ji už dříve zkontroloval, proto ví, že uvnitř je nejen silná posádka složená z lučištníků, ale poblíž je připravená k zásahu menší jezdecká jednotka.
Zafirovy podkovy se ozvou na dlážděné cestě, která dokazuje, že město je nesmírně bohaté, když si může dovolit dlážděné cesty hned od bran. Jede dál přemýšlejíc, kde se ubytuje. Má si vybrat nějaký podnik nebo jet rovnou na hrad? Vzhlédne k paláci, který ční na uměle vytvořeném kopci. Vypadá jako by město hlídal. Bude tam muset jet, ať chce nebo ne. Povzdechne si a zamračí se, protože to znamená mnoho povinnosti, kterým by se nejraději vyhnul.
K tomu je tu Amadeo. Nedokáže na něj nemyslet. Nebýt jeho povinnosti chránit elefiany, potom by s ním byl. Jenže ten místo, aby byl po jeho boku, tak cvičí šermířské umění se Sereninem. Poslední dopis byl poslán od Lovců, které dostihl u Dračích kopců. Zná ho nazpaměť.
„Dostihl jsem Breva. Vjíždím do Dračích kopců. Budu bojovat. Chybíš mi.“
To ´Chybíš mi´ mu dělá společnost. Ihned odeslal odpověď, nazpátek žádnou nedostal. Má starost, ale nepochybuje, že Lovci ho doprovázejí a chrání. Jestli ho neochrání, potom se jim pomstí. Zastaví se a dívá se dolů na přístav.
Je obrovský, střežený dvěma věžemi postavenými na ostrůvcích uprostřed moře, a které zároveň slouží i jako navigace pro lodě. V noci se na vrcholcích rozhoří ohně živené ze dřeva, které se těží v jižních bažinách. Stačí jen pár polen, aby hořela dlouho a jasně. Je sice drahé, ale na to se nikdo neptá. Důležité je zlato, které lodě přivážejí. Dřív zde lodě hodně troskotaly, než se postavily. Právě jedna čtyřstěžňová loď vjíždí dovnitř. Obratně manévruje s napůl skasanými plachtami, až je stáhne úplně. Zdá se, že je velmi významná, protože nábřeží se rozvlní malými postavičkami.
Ještě jednou si důkladně prohlédne přístav. Bude muset si město zapsat do paměti, kdyby to potřeboval. Obrátí koně a vydá se nahoru k paláci. Zastaví u stráže, která vzdá úctu astrologovi.
„Rád bych navštívil pána z Thor.“ Korouhev rodu není stažena, proto je doma. „Jsem Třetí nejvyšší astrolog Elean.“
„Hned to, pánu z Thor, oznámíme. Prosím, můžete počkat u kapitána stráže?“
„Jistě.“ Sesedne a vezme Zafira za uzdu. Je doveden k domku, kam vejde. Rozhlédne se po příjemném místě, ale hlavně ho zaujmou tři mapy na stěnách, které jsou místo oken. Světlo proniká střešními poklopy. Jedna vypadá na království, druhá jako města Thor a třetí je námořní. Rád by se na ní podíval, jelikož námořních map dosud viděl jen velmi málo.
„Vítejte, Třetí nejvyšší astrologu. Jmenuji se Remí of Rhyss a jsem kapitánem hradní stráže. Omlouváme se za potíže, ale máme jasné příkazy ohledně návštěv.“
„V pořádku. Nějaké problémy s nájezdníky?“ optá se, protože než vyjel z hlavního města, hodně se o tom diskutovalo. „Dělají ostrované nějaké problémy?“ Přejde k mapě. „Nádherná mapa.“
Zjizvená tvář se usměje. „Děkuji. Kreslil ji kartograf jménem Arryja. Nejlepší kreslič, jakého jsem viděl. Kde skončil, jen Temné oko ví, ale měl mapy, které bych rád měl. Nabízel jsem mu slušný váček zlata, ale nechtěl se jich vzdát. Prý nebyly dokonale,“ zasměje se. „Vidím, že jste obdivovatel map.“
„Ano.“ Národ elefainů žádné neměl. Řídil se podle instinktů a hvězd. Lidem to chybí, takže se naučili to obejít.
„Jinak nájezdy teď nejsou. Trochu mě to zneklidňuje, ale slyšel jsem od námořníků, že mají své vlastní problémy.“
„Jaké?“
„Netuším. Chtělo by to vyslat nějakou výpravu, jenže pán nechce o tom slyšet. Možná je to lepší. U Oka, mohu vám něco nabídnout? Jsem strašný hostitel.“
Elean přikývne. „Děkuji.“ Musí přiznat, že málokdy poznal tak příjemného kapitána stráže, i když ta zjizvená tvář musí děsit děti. Popáleniny? „Neplavil jste dřív?“
Kapitán se k němu udiveně otočí. „Jak jste to poznal?“
„Tvář. Jednou jsem viděl muže se stejnou popáleninou.“
„Ano. Ostrované. Vyrábí zvláštní oheň, který dovede loď pozřít. Měl jsem smůlu.“
Elean pozná, že mu loď a moře chybí, tak proč je tedy na souši? Nebo že by ten oheň bylo větší sousto, než byl ochoten zvládnout.
„Zde… Ano?“
Elean se obrátí k chlapci v bohatém oděvu. Nejspíš páže nebo poslíček.
„Pán Thor prosí Třetího nejvyššího astrologa, zda by byl tak laskav a navštívil ho v rezidenci.“
„Samozřejmě. Děkuji, kapitáne, za čaj a laskavé přijetí.“
Muž kývne a nechá ho odejít. Čaj si přitáhne k sobě a upije. Zvláštní a krásný muž, pomyslí si. Dotkne se jizvy. Nebýt náhody, byl by mrtvý. Jak mohl poznat Ostrovní oheň, a kdo asi byl ten, kdo ho přežil? Pochybuje, že se to dozví.
Elean jde za chlapcem. Na nádvoří odevzdá mladíkovi v modré haleně a kalhotách koně. Sám pokračuje dovnitř. Pán z Thor je velmi bohatý, usoudí, když vejde dovnitř. Když si vybaví hlavní město, tak tam své bohatství nedával tak okatě najevo. Čeho se asi bojí nebo je to naopak? Prochází vysokými kamennými chodbami ozdobenými nádhernými koberce různých barev. Vypadá to, jako by je sbíral, pomyslí si. Jenže koberce sbírá dobrá polovina šlechty v království. Nemůže gobelín hodit na něj.
„Třetí nejvyšší astrolog Elean! Vítejte v našem městě.“
Elean uvnitř překrásné vzdušné místnosti si ihned uvědomí, že Igori z Thor není sám. Zřejmě sezval přítomné důležité lidi, aby se pochlubil tím, že k němu zavítal. Jemu je to jedno. Chce zjistit nebezpečí, které jim hrozí. Jakmile je eliminuje, odjede za Amadeem. Musí přiznat, že mu chybí víc, než očekával.
„Vítejte, tak přece jen jste neodjel do Jižního království.“
Elean se usměje. „Bohužel jsem tam nedorazil. Po cestě jsem potkal posla, který mě zpravil, že musím ještě něco zařídit. Krásné město, pane z Thor.“
„Ano je nádherné. Co říkáte paláci?“
„Nádherný, ovšem všechnu krásu zastiňuje vaše sbírka skvostných koberců. Zajímáte se o ně?“
„Ano, prosím, nestůjte tam tak. Rád bych vás představil několika svým přátelům.“
Elean přikývne. Jména si poctivě zapamatuje, ale řekl by jedno. Skutečný důvěrník je tu jenom jeden. Nenápadný muž jménem Darryll. Štíhlý, krapet nahrbený, v šedé tunice a černých kamaších. Kolem krku má nenápadný řetízek ovšem s nesmírně drahým kamenem – chrysopisem. Vlasy sestřižené nakrátko. Obličej pravidelný, dokonce by řekl, že je krásný, ale dojem kazí oči. Jsou chladné a vypočítavé, na rozdíl od tváře, která se neustále usmívá. Osoba, která se směje jen na povrchu, uvnitř je to jen led. Ostatní jsou nezajímaví. Dokonce by řekl, že jsou tu jenom proto, aby zakryli skutečnou identitu toho Darrylla. Pán z Thor je šikovný, ale nemůže oklamat někoho, kdo lidské hry hraje přes pět set let.
„Rád vás poznávám.“
Ostatní se potěšeně usmějí. Elean pochybuje, že by se setkali s někým, kdo je v tak vysoké pozici. Samozřejmě za chvilku se stočí hovor na Vůli hvězd.
„Kde bydlíte?“ optá se žena v dlouhém vínovém šatě s perlami kolem lemu. Hádal by, že jsou to její nejlepší šaty. Ovšem chybí mu tu paní Igoriho z Thor. Možná žádnou nemá.
„Zatím nikde.“
„Jistěže, že zde. Nemůžete mě odmítnout.“
„V tom případě rád přijmu vaše pozvání,“ přijme nabídku pana z Thor. V noci hrad projde a zjistí, kde by měl ucpat škvíry, kterým ho budou sledovat.
„Výborně, je čas na večeři. Odkud jedete?“
„Ze Sssertanského království.“
„To je dálka,“ ozve se žena jménem Anahita Evannie. „Byla jsem tam pouze jednou, ale stačilo mi to. Nechápu, jak mohou žít v takové pustině. Jenom písek a ta ubohost. Žádná kultura. Musela jsem bydlet ve stanu. Otřesné podmínky.“
„Ano. Sssertani jsou především kočovníci. Stěhuji se za trávou. Jejich domy musí být lehce složitelné, ale udivuje mě, že jste tam byla. Obě dvě království se nemají v lásce.“
„To je pravda,“ přikývne žena. Ostatní jim naslouchají. „Jenže to neplatí pro obchod. My máme přístup všude. Nevadí nám hladomor, války, nemoci, nic. Pro nás je důležitý jen obchod.“ Pokývnutí jak od mužů tak žen. „Než jsem porodila, často jsem svého manžela doprovázela. Teď se starám o obchod zde a manžel dál cestuje.“
„Chápu. Ať vám Erby požehná v díle,“ popřeje ji Elean.
Žena se usměje. „Děkuji.“
„Prosím, zde.“
Elean se posadí po pravici pana z Thor. O dvě hodiny už málem zívá, jak konverzace se stále točí kolem jednoho. Obchodu, lodi a peněz. Vypadá to, že se nic zajímavého nedozví a on by se rád dozvěděl o problémech s Ostrovy. Jak to, že o tom nemluví? „A co Společenství Západních ostrovů?“ nenápadně nadhodí.
„Ti mají co dělat sami se sebou,“ odfrkne si Anahita Evannie.
„Ano?“ Konečně. Měl začít už dřív.
„Jistě,“ odpoví živě jeden muž. „Má loď se dostala do kontaktu s jednou jejich poničenou lodi. Dorozuměli se, proto se dozvěděli, že současný vládce je nemocný, takže vznikly půtky o jeho místo. Vypadá to, že letošní léto a podzim budou klidné. A za zimy se sedí doma. Moře je nebezpečné, takže hazardovat se životem se nikomu nevyplácí a na jaře už snad bude jmenován nový vládce. Pokud ne, budou problémy.“
„To sice ano, ale utrpí tím obchod. Hlavně perlový. Většina perel, korálů a jiných drahokamů právě pochází z Ostrovů.“
„To jenom proto, že je to tvůj obvyklý artikl. Tohle není můj problém. Obchoduji s kožešinami. Nejkrásnější jsou ze severu, hlavně z Ledního ostrova, ovšem těžko se tam dostává, ale potom za každou kožešinu mohu žádat pár zlaťáků. Kožešiny jsou husté a hebké, jako z žádného jiného místa v království nebo mimo něj. Z jihu jsou taky krásné, jenže nejsou tak husté a nehřeji tolik.“
„Ani já nemám problém. Můj obchod je založený na koření, a protože přes polovinu pochází z jihu, tak nebude tolik sházet.“
„Jistě, jenže bude chybět denin.“
„Denin?“ kde to už slyšel? Už to má…
„Ano. Je to velmi sladký lusk. Hodně jídel se tím sladí. Největší plantáže jsou na jižním ostrově. Roste tam během celého roku a nikde se mu tolik nedaří. Jestli se přestane dovážet, enormně zdvihne to cenu všeho sladkého.“
A oni na tom vydělají, pomyslí si Elean. Určitě má někde sklady plné deninu, takže bude kontrolovat s ním obchod. Vydělá na tom, ale je zajímavé, že tam zrovna probíhá mocenský boj. Rozhodně to zkontroluje ve hvězdách. Rád, že večeře skončila, se vydá za chlapcem do svého pokoje. Pohlédne na vaky, které jsou složené u nohou postele. Posadí se, zavře oči a vyvolá větrné slídily. Ti se ihned pustí do hledání všech škvír. Na Eleanově dokonalé tváři se objeví prchavý úsměv. Vyvolá pečetě a ucpe obě dvě tajné škvíry. Když si je jistý, že pokoje jsou zabezpečené, uchopí Nitky do rukou. Zvedne oči k obloze, která není vidět, ale to mu nevadí. Soustředí se a spojí svou magii s lidskými znalostmi.
„Zemře vládce Společenství západních ostrovů?“ optá se. Přesunuje souhvězdí. Chvilku mu to trvá, protože je to nejnáročnější, když nezná přesné údaje, nakonec spokojeně přikývne. Takže zemře. Obchodníci měli pravdu. Rád by přestal, ale stále je tu otázka nebezpečí, které hrozí elefianům.
„Stále to stejné,“ zamumlá zklamaně. Nebezpečí je zde, nic víc. Sklopí víčka, oči přestanou zářit a přeruší silný proud Nitek. Posadí se s hlavou v dlani. I kdyby vypustil větrné psy, pak stejně nedokážou rozeznat to, co hledá. Je to zbytečné. Padne do postele, aniž se svleče.
„Posaď se, Darrylle. Co myslíš o našem hostu?“
Nenápadný muž v černém se posadí do křesla. Vezme si druhý pohár vína. Přemýšlí. „Je zvláštní, že je tu.“
„Myslíš, že něco tuší? Ale kromě členů Úplňku, nikdo nemůže nic vědět.“
„Stačí, aby to věděli dva lidé, a už to není tajemství,“ řekne starou pravdu. Líně spočine na pánovi z Thor.
„Pravda. Nebo mohl to vyčíst ve hvězdách. Astrologové rozumí hvězdám a ty mohou to říct.“
„Hloupost. Jestliže něco ví, musel se zaměřit přesně na tuto otázku. Vyznám se v ní. Jaký by měl důvod nás podezřívat?“ optá se Darryll. „Ne, v tom je víc. Já si dokonce myslím, že je jedním z nich.“
Igori se prudce otočí od nástěnného koberce představujícího zahradu s divokou zvěři. „Cože, ty myslíš?!“ vykřikne ohromeně. „Jsou to jenom pověsti,“ řekne neklidně.
Darryll odfrkne nad jeho nechápavosti. „Pověsti? U Temného, ani náhodou. Na jihu ty pověsti jsou pěkně živé. Ne, určitě tehdy tu válku přežili. Nesmrtelnost. Představ si to.“
Igori se zachvěje. Jeho tajný sen by mohl být teď na dosah, ale aby byl právě Elean tím dotyčným? Nezdá se mu to.
Darryl zamyšleně pokračuje. „Je krásný. Nikdy nikoho takového jsem neviděl. Na jihu se povídá, že někteří z nich měli nádherné tmavozelené oči. Viděl jsi někdy jeho oči? Já si je prohlédl důkladně.“ Zvedne se a otočí Igoriho k druhému méně nápadnému, ale o to nádhernějšímu koberci. Oči mu září touhou a fanatismem. „Podívej se dobře na tu scénu. Není jim podobný? Ta ladnost, ta krása,“ chraptí a čím dál víc svírá Igoriho ramena. „Je to on.“
„Byli čarodějové.“
„Tomu bych zas tolik nevěřil. Zjistíme to.“ Pustí jeho ramena. „Nic tím neztratíme. Může být třetím astrologem, ale tady je na našem území. Když bude potřeba, zmizí na jedné z lodi.“ Igori pobledne. Darryll je zvláštní člověk bez skrupulí. Na rozdíl od něj, on by se nebál nechat jednoho z nejmocnějších lidi království jen tak zmizet.
„Získáme nesmrtelnost.“
„A co ostatní členové?“
„Samozřejmě pro ně platí totéž. Ty události ve Fiore mě zneklidnili. Naše favoritka nevyhrála.“
Thor přikývne. „Od našeho informátora jsme získali informací, že by mohl mít v tom prsty právě Elean, který tam pobýval.“
Darryll přikývne. Tohle byla smůla. Sice nechápe, jak to že kněžna Anahita zmizela, ale mohlo by se to zařídit podruhé, pak by vyhráli oni. „Ještě uvidíme. Tohle je důležitější než události ve Fiore.“
„Tak dobře. Máš nějaký plán? Možná jsem mu neměl navrhnout návštěvu Domu bílých lampionů, ale tam se snáz odhalí. Je zajímavé, že na královském dvoře o něm moc klevet nekolovalo, i když společnice říkávaly, jak je obratný, hezký a podobně. Co se asi tam dělo?“ optá se sám pro sebe. „Teď lituji, že jsem tomu nevěnoval víc pozornosti, ale koho by napadlo, že by mohl být jedním z nesmrtelných?“
„Zatím žádný nemám. Budeme ho sledovat. Upřímně, chci se dozvědět, proč tu je. Nějakému poslu, co ho našel, nevěřím. Až zjistíme důvod, pak budeme jednat.“ Napřáhne pohár. Igori vezme svůj a přiťuknou se.
Igori se zachvěje pod Darryllovým ledovým pohledem. Bojím se ho, pomyslí si, i když nedá to najevo.
Darryll se usměje. Tak to má být. Nikomu není věren, kromě jednoho člověka, ale tenhle Igori je pouhou loutkou. Využije ji a potom se jí zbaví. Ovšem zatím je použitelný a zábavný. Je průhledný jak dítě.
Ariméé, první co si vybaví Elean se zívnutím. Posadí se, udiven, že je stále v tunice astrologů. Měl se včera převléknout. Na rozdíl od ostatního království je tu docela zima, ale je to zřejmě kvůli začínajícím studeným větrům, které přicházejí od moře. Přejde k oknu. Palác spíš vypadá jako pevnost než jako příjemný palác.
„Ariméé, stýská se mi,“ zašeptá opět a otřese se, jak dovnitř pronikne vítr. Mohl by ho zkrotit, ale bude lepší, když nebude používat magii. Hledá dveře do koupelny. Vida, pán z Thor, zavedl stejný systém jako je na královském dvoře. Zatahá za šňůru, která oznámí, že mají připravit horkou vodu. Už se těší na koupel, když si vybaví, že dneska navštíví Dům bílých lampionů. Igori z Thor to navrhl jen tak, ale on cítil napětí z jeho slov. Něco chystá a otázkou je co. Musí se to dozvědět. Nechce se mu večer nikam jít, ale bude muset.
Horká voda, pomyslí si nadšeně, když začne téct do vany. Svlékne se, ale nejdřív zkontroluje, zda tu není nějaká škvíra. Byl by nerad, kdyby někdo uviděl jeho tetování. Stáhne čelenku a ponoří se do vody. V mysli si fantazíruje, jak na něj Amadeo bude hrát. Umyje se, vlasy si nechá vysušit vánkem. Otevře okno a hledí dolů. Pěkně hluboko. Zavře je a obleče se. Nakrčí nos, protože je dlouho nepoužíval a není zrovna čisté. Ovšem ani zbytek oblečení není v pořádku. Bude muset nakoupit, což bude dokonalá záminka, jak se poptat po kobercích. Venku na chodbě narazí skoro ihned na pána z Thor. Napadne ho, zda na něj tu nečekal.
„Doufám, že jste nezapomněl na náš rozhovor v královském paláci.“
„Jistěže, že si pamatuji.“
„Pak budu rád, když večer budeme pokračovat v naší rozmluvě v Domě bílého lampionu U rozverného kvítku. Myslím si,“ ztiší hlas a nakloní se k němu, „že zde najdete nejkrásnější společnice.“
„Krásnější než v královském městě?“
Igori prudce přikývne. „Jistěže. Někdy se stane, že krásná dívka nebo chlapec se rozhodnou zůstat zde, než aby cestovali tak daleko.“
„Půjdu velmi rád, ale nejdřív budu muset si něco na sebe koupit. Mám rád cestování, ovšem nesnáším špinavé a stejné oblečení.“ Proč na něj tak tlačí s tím domem? Děje se něco? Kdyby tak mohl se dotknout mysli, ale někteří lidé začali být citlivější na čtení myšlenek. Nepotřebuje, aby ho podezřívali, ale co když právě to dělají?
„Jistěže. Potřebujete doprovod?“
„Ne, děkuji. Nejsem už v královském paláci. Moje postavení je vlastně nepravoplatné.“ Odhodlají se kvůli tomu k akci? Chtěl by to mít za sebou. Chce odhalit to spiknutí.
„Ach ano. Má přijet váš nástupce. Už je na cestě?“
Elean pomalu přikývne. Doslova vidí, jak přemýšlí o novém faktu, který zřejmě nevzal v úvahu. Sice se vystavil nebezpečí, ale na druhou stranu urychlil dění. „Ano. Posel už mi řekl, že vyrazil z naší Univerzity, ale cestuje daleko pomaleji. To víte, svitky, knihy a podobné hlouposti. Psal jsem, že nic nebude potřebovat, ale i já jsem si přivezl pár věcí z rodného města.“
„Chápu. Nemít kus domova u sebe, člověk by se zbláznil.“ Igori se zadívá do překrásné tváře astrologa. Mohl by být opravdu pradávným člověkem, který byl nesmrtelný? Co když je to pohádka? Každý člověk by chtěl žít věčně. Cítí, že se ho zmocňuje horečka po poznání, ale nejen potom, hlavně po možnosti být věčný. Udělá pro to vše, aby se jim stal. Věčný život… Zasní se, že si nevšimne chladného kalkulujícího Eleanova pohledu.
Po snídani se rozloučí a Elean vyrazí do ulic. Má zcela jasnou představu, jak věci urychlit. Nepochybuje, že Darryll s panem z Thor, za ním vyšlou špehy. Vida dokonce jsou tři. Kteří? Hádá, že jeden bude Darryllův, druhý bude Igoriho. Tady jen dokazuje, jak si věří, což mu nahrává do karet, ale na druhou stranu nemůže je podceňovat. Ovšem, kdo je ten třetí, ten nejšikovnější? Nebýt maličkosti a to, že si hlídá tamty dva, tak by neřekl, že ho sleduje. K tomu je to evidentně žena.
S rozmyslem zjistit pravdu zajde do obchodu s koberci. Uvnitř panuje světlo, proto se rozhlédne. Nádherné kousky, jenže nic extra.
„Přejete si?“ optá se kulaťoučký muž se založenýma rukama na břiše. Usmívá se jako sluníčko a zřejmě je v dobré náladě. „Máme tu koberce z Tyrkinistánu, odkud jsou nejkrásnější koberce, stejně jako z jižních království. Mám zde i pár kousků ze Západních ostrovů, ale co se tam začali mydlit, dodávka není jistá. Vše, co si vaše duše přeje. Máte rád hebké nebo naopak tvrdé koberce?“
„Nástěnné.“
„Á pán je sběratel!“
„Ano. Rád bych se podíval, co byste mohl mi nabídnout.“ Teď si uvědomí, že si nevšiml jeho oděvu. Překvapivé, když pomine, co je to za barvu.
„Jistě. V tom případě, prosím, pojďte za mnou.“ Elean kráčí za majitelem obchodu. Po cestě si všimne mladíka a dvou dívek. Dívají se za ním. Vejde dovnitř a radostně přikývne. Tohle vypadá úplně jinak. Přistoupí k jednomu, vezme cíp do ruky, promne, podívá se na strukturu, nakonec přivoní.
„Pán je znalec.“
„Ano. Chci vyměnit původní koberec za jiný. Už se mi omrzel. Opravdu, mistře, máte tu nádherné kousky.“
„Nejlepší v celém Thoru. Samotný pán Igori u mě nakupuje. Co tohle? Věřte mi, krásnější sotva najdete.“ Odsune tyč, na které je pověšen koberec pestrých barev a objeví se celý bílý.
Elean nadšeně přistoupí. Nepraktický, ale… „Není z bílých severských koz? Odkud je?“ přičichne si. Ano, ta vůně je nezaměnitelná. Severské kozy žijou výhradně na severu země a jejich srst je velmi velmi unikátní.
„Máte pravdu. Tyto koberce tká jedna žena, co tam žije. Popravdě moc kousků od ní nemám, ale vždy se prodají. Sama je i barví a letos mi poslala pouze tři koberce. Tenhle mi zůstal asi proto, že má bílou barvu.“
„Hloupost je nádherný.“ Dotkne se ho. Je mu líto, že ho tu musí zanechat, jenže nemůže se vláčet s něčím tak objemným. S těžkým srdcem potřese hlavou. Ten muž ani netuší, co za vzácnost tu má.
„Opravdu ne? Pak snad jiný?“
„Uvidím, mistře, řekněte mi, kdo tu je největší sběratel koberců?“
Majitel obchodu se zamyslí. „Pán Igori z Thor, potom ctihodná paní Serra Herryfa, které zdatně konkuruje paní Anahita Evannie, dále obchodník s vínem pan Arbelrt. Ti soupeří o to, kdo získá nejkrásnější a nejvzácnější kusy. Ovšem výhradní právo má pán z Thor. Ach a potom je tu ctihodný astrolog Nortini.“
„Chápu. Nikdo jiný?“
„Ti ostatní si na to jen hrajou,“ odfrkne si majitel obchodu. Mimoděk přetáčí tyče a ukazuje další kousky. V duchu si říká, že ten koberec neměl kupovat. Bílá přináší neštěstí.
„Chápu. Děkuji moc a doporučím vás obchod v hlavním městě. Tohle je ze západních ostrovů, že?“ optá se, když uvidí překrásný doslova divoký koberec, co vypadá jako duha.
„Ano. Opravdu jste znalcem,“ pochválí ho.
„A co látkové koberce?“
„Látkové koberce? Neznám nic takového. Je to snad nějaká novinka?“
„Ne.“ Elean se usměje uklidňujícím úsměvem. „Jen jsem to někde slyšel a překvapilo mě to. Tak jsem se chtěl optat. Moc děkuji.“
„Jistě. Opravdu se vám nic nelíbí?“
„Naopak, mistře, líbí, ale jedu na dlouhou cestu, kde nemohu mít sebou něco tak velkého.“
„Je to škoda, přesto, kdybyste si to rozmyslel, budete ho tu mít.“ Už zase září štěstím.
Elean se rozloučí, vyjde ven. Ti tři jsou stále za ním. Jsou to hlupáci, i když ta žena se stihla už převléknout. Zřejmě odhadla, že nevyjde z obchodu za dva plné údery. Navštíví jeho konkurenta. Možná se dozví ještě něco.
Po šedesáti plných úderech vyjde z dalšího krámku. Odpovědi jsou stejné. Tím získal čtyři podezřelé, protože kdyby nějaký obchodník získal vzácný kus koberce, potom by ho nabídnul právě jim. Všichni nejdřív by ho nabídli pánovi z Thor, potom ostatním. Takže, kdo mohl získat gobelín? Nejvíc podezřívá pána z Thor, i když nemůže vyloučit ostatní.
Povzdechne si, koupí si koláček od kolemjdoucí prodavačky. Zakousne se. Usměje se pod dojmem zvláštní chuti. Však Thor není nadarmo proslaveno nejen obchodem, ale taky znalostí v používání koření. Kráčí po hlavní třídě, kde je jeden obchod na druhém. Zastaví se, když spatří vývěsní štít s klubkem. Zajde dovnitř. Nemůže jít do Domu bílého lampionu v oděvu astrologa. Každý by si dával pozor na jazyk, i když každý bude vědět, kým je. Nejhorší bude sex.
„Přejete si?“ optá se ho vysoký štíhlý muž s provázkem kolem krku.
„Oděv. Sváteční, ještě dnes.“
„Chápu. Prosím, pojďte za mnou.“ Elean jde za majitelem obchodu, který ho hned nevyhodil, takže by tu mohli mít hotové výrobky.
„Co tohle,“ optá se muž s úsměvem. Na figuríně je natáhnutý pestrobarevný oblek.
Jen to ne, málem vykřikne. „Nebylo by něco prostšího? Víte, prudce elegantního.“
„Elegantního?“
„Ano.“
Muž si zamyšleně pohladí bradu. „Možná bych tu něco měl. Jedna z mých šiček, víte, má divné nápady. Nebýt toho, že je šikovná, tak bych ji to zakázal,“ řekne nerad, ovšem vidina zisku ho popohání. Zajde za dveře a vynese panáka. Za ním vylítne dívka s dlouhým vlajícím copem a šátkem na hlavě.
„Ty sprosťáku! Chceš to zase rozpárat?!“ syčí zuřivě. Majitel protáčí oči a snaží se ubránit figurínu, pře jejíma rukama.
„Ehm, neruším?“ vmísí se do toho s úsměvem Elean.
„Cože? Kdo ehm, vy jste…“
„Mám zájem o něco jednoduššího, ale elegantního.“
Dívka se rozzáří, rázně vytrhne figurínu z majitelovy náruče a prudce ji postaví před Eleana. „Zde je přesně co chcete. Perfektní práce. Moje jméno je Anew! Prosím, zdůrazněte to.“
„Anew…“ hlesne majitel.
Elean se mimoděk usměje, potom se zaměří na oděv. Je celý černý, ale lemován zlatou výšivkou. Kabátec má rozšířené rukávy. Límec je černozlatý s krajkou. Opravdu vypadá to pěkně. Klidně by k tomu mohl si vzít lovecké boty. Přitom vypadá pohodlně.
„Je perfektní. Můžete si ho vzít kamkoliv. K tomu košile!“ natáhne se někam dozadu a on hledí na bělostnou košili. Je lehounká, což oceňuje. Šaty jsou zas teplé, takže kdyby byl večírek venku, nebude mrznout. „Tak co?“ optá se nedočkavě.
„Dobrá, jen ta velikost…“
„Bude!“ zkušeným okem přehlédne jeho postavu. „Tohle si nemůže dovolit nějaký tlouštík. Hlavně každému řeknete, že to dělal Anew od Soraneho.“ Majitel se zářivě usměje, že si na něj vzpomněla.
„Jistě. Jestli nevadí, zkusil bych si to.“
„Samozřejmě. Chcete pomoc?“ optá se nadšeně Anew, která teprve teď, když si je jistá, že šaty prodá, si všimne Eleaneho a jeho uhrančivé krásy. „Vsadím se, že nejste odtud.“ Pomáhá mu do šatu. „Jdete na večírek? Nebo do Domu bílých lampionů?“ optá se vychytrale.
„Myslím, že večírek. Podle toho, co pán z Thor přichystá.“ Je spokojený. „Plášť?“
„U Oka, samotný majitel města! Sorane, slyšíš to?“
„Tebe by přeslechl jedině hluchý, Anew,“ řekne, ale je spokojený, protože mohl by tím prorazit. Někdy lidé nemají čas shánět šaty a mohli by se o něm doslechnout v nejvyšších kruzích. Obchod nejde špatně, ovšem kdyby ho rozšířil, neškodilo by to.
„Tady máte. Je luxusní, ne?“ Podá mu široký plášť až na zem s velkou kapucí. „Není dle nejnovější módy, ale je nádherný a hodí se dokonale k šatům.
„Možná té černé je moc,“ namítne tomu šicímu živlu.
„Myslíte? Potom bych mohla… Už vím! Sorane, dej sem ten tmavě malachitový plášť. No ten zdobený zlatou výšivkou dole a zlatými šňůrami. Přesně se bude hodit k vašim očím, pane. Není tak temný, ovšem dost na to, aby splynul s nocí. Víte, noc není černá. Má své vlastní odstíny a nemyslím tím šedou, černou nebo od světla.“
Elean na ni mlčky zírá. U Oka, jak tohle může obyčejný člověk vědět? K tomu šička, ne někdo, kdo tmou chodí.
„Zde. Mlčíte. Nelíbí se vám? Mohu kdykoliv cokoliv upravit,“ řekne úzkostlivě.
„Ne,“ konejšivě se usměje. „Jen jste mě překvapila. Je nádherný! Myslím, že se klidně na večírku mohu ukázat.“ Hodí sáček se stříbrnými. „Bude to stačit?“ Váček zmizí jako kouzlem.
„Samozřejmě,“ ujišťuje ho honem Sorano. Tohle vůbec nečekal, protože někdy se musí o peníze upomínat.
Elean se v obleku cítí pohodlně a k tomu Anew měla pravdu. Ten plášť má odstín jeho oči. „Děkuji.“
„My děkujeme!“ Elean ještě venku zaslechne citlivým sluchem. „Mazej šít!“
„Vyhráli jsme a trhni si, u Temného!“
Elean se pousměje. Anew a její oblečení se mu líbí. Zamyslí se a zamíří si to nazpět do obchodu s koberci. Jen doufá, že nebudou mít zavřeno. Vždy může váhu věci kouzlem upravit. Co tím získá, bude daleko přesahovat hodnotu věci a úsilí spojené s přenášením. Vejde do krámku. Nemusí se ohlížet, aby věděl, že jeho stíny jsou za ním.
„Dobrý den.“
„Vrátil jste se! Já to věděl, že se vám bude líbit. Prosím, pojďte za mnou. Víte, neprohloupíte, když si ho teď odnesete.“
„Já vím, že ne,“ ujistí majitele Eleana. Jde k bílému koberci ze srsti severských koz. Je nejen teplá, chladná, ale taky voděodolná a protinarázová. Svým jedinečným zpracováním neztratila srst nic ze svých schopností. Ano, je přesně takový, jen je škoda, že z ní dotyčná neudělala látku, kterou elefiané používali na pláště. I tak je neskutečné, že dovedla zachovat vlastnosti srsti a nepoškodit ji.
„Zde máte.“ Podá mu z vnitřního váčku drahokam, který z daleka přesahuje uvedenou cenu koberce.
„Děkuji, pane. Opravdu nebudete litovat. Můj sluha vám ho odnese.“
„Ať ho zanese do paláce a řekne, že to patří Eleanovi, hostu pána z Thor.“
„Nebojte se, Asre si poradí. Asre, pojď sem!“
„Hned to bude, mistře.“ Odněkud přiběhne hubený chlapec přibližně šestnáctiletý. Pusu má vyboulenou, jak se snaží do sebe, co nejrychleji nacpat jídlo. Ruce si otírá o halenu. Najednou mu přiletí pohlavek.
„Kolikrát ti mám říkat, že v práci se nejí a špinavýma rukama se koberců nedotýkat!“
„Omlouvám se, pane mistr. Hned to odnesu.“ Sebere srolovaný koberec, vykročí, když si uvědomí, že netuší, kam má jít. „Kam mám jít?“
„Do paláce. Je to pro pana astrologa Eleana.“
„Chápu, pane. Nashledanou.“ Hbité nohy ho vynesou z místnosti slušnou rychlosti.
„Mám s ním jenom problém. Ještě jednou děkuji, a kdybyste cokoliv potřeboval, obraťte se na mě.“
Elean přikývne. Už nic neříká a za plné majitelovy pozornosti vyjde ven. Zakloní hlavu. Na tvář mu dopadnou kapky studeného deště a k tomu se setmělo. Nejvyšší čas jít do paláce. Rychlým krokem, ale tak aby nedal na sobě znát, že by dotyčným stínům nejraději utekl, se vrátí do paláce. Tam si oddechne, protože zmizí. Kdo byl ten třetí? Další záhada.
Uvědomí si, že by rád s někým o nových skutečnostech pohovořil. Pak si uvědomí, že jen jedinému člověku by svěřil, co se stalo. Jenže ten je tisíce verst daleko. Moci moc se k němu přemístit, pohladit a říct mu, že by s ním chtěl být. Místo toho tu musí trčet.
Štíhlé, malé, obratné ruce přivážou zprávu k nožičce ptáka a vypustí ho z okna ven. Vítr čechrá plavé vlasy, ale do obličeje není vidět. Dívá se, jak se pták vzdaluje.
„Nechť tě, Jasná Divine, provází v letu.“ Zavře okno s myšlenkou na svou paní. Snad s její zprávou bude spokojená. Plavně přejde ke kleci, kde jsou další dva ptáci. „Neměla bych poslat dva?“ zamumlá se zrním v ruce. Nasype do mističky a zasune do klece. Ptáci se do nich pustí. „Ne, jeden stačí. Když zpráva nepřijde do týdne, potom vyšlu dalšího.“ Rozhlédne se po přepychové místnosti, do které se nechala dobrovolně zavřít. Musí se připravit.
„Tak co?“ optá se Darryll svého špeha.
Muž v pokleku začne jednotvárně vyprávět, kde všude byl, jak dlouho se zdržel.
„Takže koberce,“ řekne zamyšleně.
„Ano, pane. Byl ve všech nejlepších obchodech. Mám ho dál sledovat?“
„Ne, zmiz. Zítra ráno si přijď pro instrukce.“ Muž zmizí jako dech.
„Kde všude byl?“ optá se napjatě Igori svého nejlepšího zvěda.
Ten rovně jako svíčka začne vyprávět, kde byl. „Sledoval ho další muž, jen nevím, kdo to byl. Neznám ho. Jinak navštívil obchody s koberci, potom obchod s hotovými oděvy. Jeden koberec si koupil.“
„Hm. Tak koupil si koberec. Vlastně ano, vím to. Můžeš jít.“ Zamračeně začne přecházet. Takže Darryll ho taky nechal sledovat. Zmáčkne ruku v pěst. Má ho za hlupáka nebo co? Myslí si, že ho obalamutí? Není jen tak pro nic za nic hlavou rodu Thor. To on se sem dostal vlastním úsilím a neštítil se ničeho. Nedostane ho nějaký nýmand ze zapadlé vesnice.
„Pane…“
„Vypadni! Vlastně ne, večírek, že?“
„Ano, pane. Povoz už je připraven nebo mám donést velká nosítka?“ zeptá se jeho osobní sluha.
„Povoz bude stačit, nebo raději pojedeme tam na koních a nazpět dejte přistavět nosítka.“ Bude to lepší, protože být v těsném prostoru s Darryllem, nejspíš se neudrží. Dopije pohár s vínem, upraví si rukávy, zastrčí do nich kapesník, poslední móda ode dvora, a vyjde ven. Na chodbě potká Eleana. Udiveně si ho prohlédne. Vypadá opravdu krásně. Vybaví si poznámku knížete Thényho o tom, že je krásný. Měl pravdu, ovšem tehdy si to neuvědomil.
„Dobrý večer, Třetí nejvyšší astrologu Eleane.“
„Stačí Eleane. Přece víte, že ten titul už mi nenáleží. Musím poděkovat za pozvání. Rád si odpočinu, po cestě. Myslíte, že budou tam lázně?“
„Samozřejmě. Darrylle, nechcete se k nám připojit?“ optá se s úsměvem, jako by ho jen náhodu potkal na chodbě.
„A kam jdete, jestli se mohu optat?“
Elean si pomyslí, že tohle je jejich nejprůhlednější věc, jako mohli provést, jelikož Darryll je oblečen na návštěvu.
„Jdeme do Domů bílých lampionů U rozverného kvítku.“
„Ach, pak se rád připojím. Je to nejkrásnější a nejluxusnější dům, jaký tu máme,“ říká nadšeně Darryll, když se vyhoupne na hnědáka. „Musím přiznat, že i společnice jsou ty nejhezčí z celého Thoru. Co tvá duše zaprahne, tam získáte. Chcete lenošit a jen číst básně, pak jsou tam nejlepší básnicí. Chcete masáž nebo jen sex? Jsou cvičeny ve všem, a komu dáváte přednost? Mladíkům nebo dívkám?“
„Rád si beru do lože oboje.“
Igori se po něm ohlédne. Bylo by možné, že tím by zakrýval svou slabost pro mladíky? Ale co by tím získal? Nic. Je běžné, že šlechtici mají manželky a chodí za společníky do Domů bílých lampionů. Proč by to tedy na královském dvoře tajil? Všichni si tam myslí, že si užívá s dívkami. Teď tvrdí opak.
„Igori, dorazili jsme na místo. Zasnil se,“ řekne Darryl vesele. „Má v domě svou favoritku,“ práskne na něj s klidem. Seskočí, otěže hodí krásnému chlapci. Elean na zemi si nenápadně sáhne pod vlasy, vypustí známé větrné krycí kouzlo, které proběhne po zádech a schová jeho nápadné tetování. Uklidněn vejde dovnitř.
U dveří stojí majitelka v hluboké úkloně. „Vítejte, pánové,“ řekne příjemným hlasem. „Prosím, pojďte dál. Ciťte se tu jako doma. Izzy, odeber pánům pláště.“ Elean podá mladé dívce v průsvitných mnohovrstvých šatech plášť. Je rozkošná svými světlými vlasy sčesanými do umného účesu.
„Nová móda, pane Eleane?“ optá se Darryll při pohledu na jeho oděv.
„Netuším, nakoupil jsem u mistra Sorana, co má obchod s hotovými oděvy. Nechtělo se mi čekat a nemám rád mnoho barev. Připadá mi to krapet divoké. Měli jste pravdu, je tu nádherně.“ Koberce, tlumené kroky, vůně sindu, dřeva z jižních království. Hedvábné látky stejně jako těžké, co tlumí zvuky. Cítí se tu opravdu jako doma a jestli i zbytek osazenstva je tak krásný jako dívka, potom může čekat příjemný večer. Ovšem nebýt těch dvou.
„Prosím, za mnou. Máte zarezervovaný Duhový salónek. Všichni jsou vám k dispozici. Cokoliv budete si přát, řekněte. Zde není důvod k rozpačitosti,“ řekne s úsměvem. Otevře dveře a vejde dovnitř. Eleana ohromí přepych, který neviděl ani v domech při královském dvoře. Pak se zadívá na společnice a společníky v lehkých látkách, které víc odkrývají, než zakrývají. Pochopí, že si mají vybrat, koho jen budou chtít. Udělá krok a prohlíží si. Dívka, mladík. Nedívá se po Igorim ani po Darryllovi, kteří ho naopak důkladně sledují.
Elean se zastaví u muže s narudlými zlatistými vlasy umně přichycenými jehlicemi. Netouží po černovlasém, protože by mu připomínal Amadea.
„Akron,“ představí se, když si všimne upřeného pohledu.
Elean si ho prohlédne. Nádherná postava, souměrný obličej, hebký těžký vlas a modré oči s hustými řasy. Žádný zženštilý štíhlounký mladík, ale chlap. Pokyne mu hlavou a přesune se k dívkám. Vsadí se, že všichni umí všechno. Tahle se mu líbí. Zasune ruku do výstřihu, nechá odhalit jedno ňadro s růžovou bradavkou. Promne ji.
„Iliana, pane,“ řekne jemným chraptivým hlasem. Postaví se k Akronu.
„Měla jste pravdu, paní. Líbí se mi oba dva.
„Vybral jste si dobře, ale neprohloupil byste ani s ostatními.
„Já vím, paní, a rád bych vzal lázně jenom s vašimi společnicemi. Nebude vám to vadit, pane Igori?“
„Ale jistěže ne. Ovšem musíte mi slíbit, že se k nám později přidáte.“
„Určitě.“ Zahledí se na Akrona, který vykročí k soukromým lázním. Po cestě nechá spadnout svůj šat. Elean obdivuje jeho nádhernou postavu. Dřív by se nerozpakoval, jenže jeho touha se soustředila jen na Amadea. Vedou ho dolů po schodech, až dovnitř místnůstky, kde je čtverhranný bazének s mozaikou dívky a dvou mužů. Elean se nechá svléknout. To už je nahá i Iliana. Vstoupí do bazénku, kde stojí a čeká. Nad vodou se jí pohupují ňadra.
Elean vejde dovnitř. Zatím moc nemluvili. Vlastně ani neví, jak začít.
„Co byste rád?“ optá se pobavený Akron. Vezme ho do náruče. Eleana to překvapí, zadívá se na Ilianu, která stále stojí. Akron mu odhrne vlasy. „Vy tu nejste pro sex, že?“
Elean pomalu přikývne. „Máte pravdu a vidím, že jsem si vybral dobře.“
Muž pokrčí rameny. „Vzrušujete mě. Jste krásný. Iliano, můžeš jít, tohle zvládneme sami, že?“
„Pane?“
„Jak budeš chtít, ale rád bych, aby se mi společnici nedozvěděli, že jsem tu zůstal jen s Akronem.“
Dívka se usměje. „Děkuji.“ Vyjde ven z bazénku.
„Je to marné, majitelka se to dozví. Má tu svého stálého klienta. Vykoupu vás.“ Zkušenými pohyby zvedne vlasy a sponkami, které tu jsou ve vyřezávané krabičce, mu je upevní, aby se nerozsypaly.
Elean je za něj rád. Připomíná mu společníka z Fiory Ciceria.
„Sám byste mohl dělat společníka. Ty šaty, co máte na sobě, líbí se mi. Kdo je vám šil?“
Eleana to udiví. „Anew, šička od mistra Sorana.“ Usměje se, když si vybaví jejich hádku. „Nemusíte, nevzrušíte mě.“
Muž zvedne hlavu, zadívá se na svého klienta. „Pak musíte být zamilovaný, ale i zamilovanému se při mém umění zvedne!“
Elean se zasměje jeho přímočarosti. Ten muž se mu líbí. Pohladí ho po tváři, čímž změní jejich role. „Tady by nepomohla ani armáda.“
„Jste nemocný?“ optá se zvědavě, potom to zamítne. Dál nanáší bohatou pěnu. „Vlasy budete chtít umýt taky?“
„Ne, děkuji. Jen tělo. Mohl byste mi i udělat menší masáž.“
„Samozřejmě.“ Nahý ho obejde. „Hotovo.“ Vede ho tajnými dveřmi do další místnosti, která je provoněná těžkými oleji. Elean si lehne na stůl, ruce dá pod bradu a nechá se hýčkat zkušenýma rukama.
„Jste opravdu dokonalý společník.“
„Děkuji.“
„Proč tu jste?“ obrátí se na záda a vystaví svůj klín i tělo Akronovi. „Mohl byste být kýmkoliv.“
„Proč? Netuším. Jsem tu odjakživa. Majitelka ví, co se líbí lidem a no já jsem tím, čím jsem. Nic jiného neumím, i když bych mohl z Domu odejít, ale líbí se mi tu. Máte v klíně jemné chmýří, budete ho chtít odstranit?“ Elean nad tím přemýšlí, ale pokud se mu všechno podaří, potom by mohl brzy uvidět Amadea a v tom případě by se už nedržel nazpět. Udělal chybu, že tehdy po něm nic nechtěl.
„Takže ano. Pro něj?“ optá se s úsměvem.
„Ano, pro něj.“
„Je hezčí než já?“
Elean se mu zadívá do tváře. „Ne, jste krásnější,“ řekne popravdě čímž Akrona udiví. „Jenže má něco, co vy ne,“ dodá.
„A to je?“
„Netuším, ale vím to. Cítím se jako člověk.“ Později mu myšlenky upraví na divoký sex. Pokud to půjde. Už zjistil, že se mu to někdy protiví, nebo člověk je proti jeho magii částečně odolný. Netuší, proč, protože kdysi dávno nic podobného nezaznamenali.
„Ani se vám nedivím. Musel jste mít za sebou dlouhou jízdu.“
„Jak to víte?“ podiví se. Zvedne se a nechá se zahalit do neprůsvitného domácího roucha. Akron za ním nahý stojí.
„Protože je to poznat. Hodně se tu stavuje pocestných. Člověk už dokonce ví, zda to je námořník, pocestný, nebo odkud přichází. Vypadáte úžasně, pane Eleane. Rád bych s vámi měl sex.“
Elean si povzdechne. Dřív by neváhal. Přistoupí k němu, chytí ho za hlavu a promítá mu do hlavy, co s ním všechno v lázních dělal. Akronovi se zrychlí tep, pokožka začne vydávat vůní sexu a úd stojí, až vyvrcholí. Zmalátní. Je rád, že mu mohl upravit myšlenky. Takhle pán z Thor nebude mít žádné podezření.
„Jste v pořádku? Zapotácel jste se.“
„To bude tím vším milováním. Bylo to úžasné. Jste skvělý milenec a ta výdrž…“ obdivně před ním klesne na kolena, rozhrne látku světlé modrého roucha a políbí ho na úd. Elean smutně mu pohladí vlasy. Je mu ho líto, že to musel provést. Proč musí upravovat myšlenky takovým lidem, ale pána z Thor musí nechat? Proč to nemůže být opačně?
„Později, dobře.“
Akron k němu zvedne hlavu. Oddaně na něj pohlédne. „Ano.“
Elean ještě víc zesmutní, ale potlačí pocit, když si vybaví Amadea, svou povinnost a intriky pána z Thor. Akron ho vede do místnosti, odkud se ozývá hudba. Když vejdou dovnitř, Akron se mu posadí vedle nohou. Pán z Thor nadzvedne obočí.
„Byl jste tam dlouho. Nabídněte si. Je to novinka ze Západních ostrovů. Chutná?“ optá se dychtivě. „Příští rok rádi bychom přivezli daleko víc.“
„Výborné. Trochu nahořklé, ale ta zemitá chuť. Slyšel jsem, že Thor je město nejen obchodu i koření.“
„Ano, to je. Proto tu máme nejlepší kuchaře. Vždy si chtějí vyzkoušet každou novinku, kterou můžeme nabídnout. Plujeme podél celého známého pobřeží.“
„Rád bych se na takovou loď podíval. Krásně hraje.“
„Ano, je to naše nejlepší hráčka na tyriandr,“ ozve se majitelka. Usmívá se a nepatrnými pohyby řídí celou událost. „Jmenuje se Lapelis a pochází z Fiory.“
To Eleana zaujme stejně jako tyriandr. Vybaví si Amadea a jeho vyprávění o runě i pěvci. Mohl ten muž stejně dobře hrát? „Někdo mi vyprávěl o slepém hráči na tyriandr. Jak se jmenoval? Nymodes a měl u sebe holčičku Sisimonu.“
„Neznám ho, pane, ale pokud není tady, nebude dobrým hráčem,“ řekne opovržlivým tónem hračka. „Omlouvám se.“
„Ne, v pořádku. Jen jsem to od někoho slyšel, nic víc.“ Zvláštní, protože Amadeo říkal, že hrál jako živly.
Dívka na varovný pohled majitelky přejede struny a rozehraje další melodii, když dovnitř vstoupí další hračka. Půvabně se posadí vedle Lapelis. Ke rtům si přitiskne flautu, kterou zručně rozezvučí. Elean se zasní, protože hudba je stejně vynikající jako na královském dvoře. Při jedné tónině si to vybaví. Fiora. Majitelka ženy řekla, že je z Fiory.
„Mohu vědět, odkud jste z Fiory? Nedávno jsem tam byl.“ Najednou odmítne hudbu, její lehounký kostým, sčesané světlé vlasy do koruny.
Pán z Thor i Darryll zpozorní.
„Sloužila u kněžny Anahity. Odešla před tím neštěstím,“ řekne místo ní majitelka.
„Pak musí být ráda, že tomu neštěstí nebyla přítomna,“ řekne Elean. Pozorně se dívá na její štíhlou postavu. Žena. Mohla by… Ale jak to vyzvědět, aniž by se prozradil? Nechce, aby věděla, že si jí všiml. Snad se naskytne příležitost. Mohl by se optat Akrona, jenže ten to nemusí vědět. Mohla by být slídilem, jenž se za ním plížil v uličkách? Stínem, který visel na něm celý den? Možná, možná ne.
„Ano, pane, ale smutním dodnes nad svými družkami.“
Elean přikývne a vybaví si Amadea. Jeho oči zahalovaly vztek a smutek, i vzdor prostě přežít. Nepředurčené dítě. Elean se neponoří do hudby, ale do myšlenek, které mu víří hlavou. Neznámý ve Fiore, smrt kněžny, Amadeo, pán z Thor a gobelín. Všechno je to nějak provázané, jenomže jak? K tomu Darryll, který se tváří jako neviňátko, přitom je to Stín neznámé hlavy toho všeho. Nebo jsou tu dvě hlavy?
Eleana z té myšlenky zamrazí. Čím déle se dívá na hráčku Lapelis, tím si je jistější, že tu nepůsobí jen jedna síla, ale dvě. Otázkou je, která z nich je odpovědná za co. K tomu je mu velmi povědomá, jako by už ji někde viděl.
„Jste nějak zamyšlený.“ Nahne se k němu Igori.
„Jen jsem se ponořil do nádherné hudby. Jsem mizerným společníkem, že?“ Pozvedne pohár s vínem a poořádně se napije. „Měl jste pravdu pane z Thor. Máte tu nejen nejkrásnější společnice, ale taky nejkrásnější hráčky. Měl byste si dobře město hlídat, nebo se vám tu nastěhuji další šlechtici.“
„Kdepak!“ zvolá nadšeně Igori. „Takový nesmysl. Ti budou sedět v hlavním městě na zadku. Pro ně je to úplný zapadákov!“ V očích mu zajiskří veselím.
„Proto všude rozhlašujete o útocích, o tom, že na ulicích se prohánějí medvědi a vlci?“ namítne s šibalským úsměvem.
Igori se pousměje. „Já jim to jenom nevyvracím. Mám rád klid, ale na druhé straně, ten klid už trvá moc dlouho, nezdá se vám?“
„Myslíte na válku?“ optá se. Proč diskutovat u krbu, když se to dá dělat v příjemnějším prostředí?
„Mír je lepší, ovšem kdybychom rozšířili své území, pomohlo by to obchodu.“
Elean zatočí pohárem. „Trpěli by nevinní.“
„Pche!“ odmítne to. „Jen by na tom vydělali.“
A vy taky, pomyslí si. Nebo spíš především jako vy. Jenže dobře ví, že předpovědi Prvního nejvyššího astrologa nejsou válce nakloněny. Vsadí se, že totéž říkají i další na všech dvorech. Dobře ví, že velitele armád by rádi táhli do pole, ale i oni chápou, že šance na výhru je téměř nulová. Další lamentují, k čemu jsou, když bitvu stejně povedou předpovědi. Rozhodně obě dvě frakce se nesnášejí, přestože si uvědomují, že se navzájem potřebují.
„Co říkají předpovědi?“
„Mír. Není vhodná doba, ovšem za deset…“
„Cože? Tak dlouho?! To už budu starý, než abych z toho něco měl!“
Darryll se zamračí, ale vzápětí se zasměje. „Tví synové budou v první linii.“
„Ach ano, pravda. Naštěstí jsou zdatní obchodníci.“
Nikdy bych neřekl, kolik se toho dozvím, pomyslí si opět. Takže pán z Thor touží po válce, jenže to mnoho jiných, včetně celého velitelského sboru, který říká, že rezne. Osamělé přepadení jim nestojí za to a nediví se. Jednou vyhrají, podruhé prohrají a hranice se nemění. Od dob, kdy porazili elefiany se nic nezměnilo. Území se rozdělilo podle toho, jak jednotlivé armády byly silné. Pokud se něco měnilo, pak jen díky sňatkům, ale byly to jen kousky země. Dokonce v čele jednotlivých států zůstaly stejné rody. Síto království, stejně jako organizace ostatních států, nedovolily, aby rody vyhynuly. Je čas na změnu? Ale jak by mohl nastat, když moc mají v rukou astrologové, kteří prostě jsou opatrní? Nebudou vést něco, z čeho jim nebude koukat zisk. I když má nějaké tušení, že Západní ostrovy jdou dost lákavé.
„Co u vás? Jak to chodí? Jsou války nebo ne?“
Elean se usměje, když si vybaví kmeny. Vlastně jsou to jediní lidé, kteří odmítli astrology. „Jsou tam války s jižními kmeny.“
„Cože?“
„Ano, mají v povaze bojovat s čímkoliv. I v zimě, kdy se nebojuje, potom pořádají turnaje. Jejich kultura je založena na válce. Jedině co mají, jsou nádherné koně a šperky, kterými zdobí sebe, své ženy a koně.“
„Nikdy jste o tom nevyprávěl.“
„Není to moje království. Máme po celé délce s jejich zemí hraniční pevnůstky, které hlásí jakékoliv přepadení. Proto jsem byl vyslán do vašeho království, abych dovedl co nejúčinněji předvídat jejich vpády.“
„A neúspěch je nezastaví?“ optá se pán z Thor. Je fascinovaný zemí, která bojuje jen pro radost.
„Ne. Oni nebojují o zem, o zlato. Toho mají dost. Pro ně je důležitější získat pár otroků, pár trofejí, vypálit vesnici nebo oblehnout městečko. To je pro ně vrchol života. Čím cennější vítězství, tím jsou spokojenější. Mají své legendy o slavných bojovnicích, které si předávají z generace na generaci.“
Hráčky se odsunou a dovnitř vejdou dvě dívky s mladíkem a šátky. Jsou celí nazí a začnou tančit. Půvabně ale dráždivě zakrývají a odkrývají těla při pomalé hudbě.
„Takže mají zlaté doly. To by stalo za to si podrobit zemi, ne?“ optá se Darryll.
„Kdyby to bylo tak snadné, provedeme to. Doly jsou vysoko v horách. Museli bychom dobýt celou zemí a věřte mi, nebylo by to lehké, hlavně nebylo by snadné si podrobit. Nemají smysl pro zemědělství. Bojovali by jako démoni.“
„Tak jako pradávní,“ vyklouzne z úst Darrylla s upřeným pohledem.
„Cože? Co tím jste myslel?“ optá se Elean.
„Nic. Nejsou nádherní?“
Elean se povinně zadívá na tanečníky. Ano jsou nádherní. V tom si uvědomí Akronovu ruku na svém stehně. Zadívá se do krásné tváře. Zasteskne se mu po ariméé. „Jsou krásní. Máte nejen skvělé hráče, ale i tanečníky.“
Igori se nafoukne, jako by to byl jeho dům, jeho lidé. Elean si pomyslí, že možná je to pravda. „Nejlepší tanečníkem je zde Akron, pane.“
„Opravdu?“ Udiveně se k němu nakloní a pak si uvědomí, že je to pravda. Jeho tělo je stvořené nejen pro sex, ale především pro tanec.
„Ano, ale nemohu tančit. Zranění,“ dodá smutně. Dál to nerozvádí. Elean se zaměří na jeho nahé tělo. Klouže po rukou a nohách, když najde bod, který žhne. Upře zrak na tanečnice, ale ruka na nahém těle začíná sbírat Nitky. Soustředěně rozvádí vzniklou energii do celého těla. Urychluje koloběh života, aby místo se uzdravilo. Když je tanec u konce, ruku odtáhne. Akron udiveně se na něj dívá, jenže Elean si ho nevšímá.
„Pane z Thor, musím vám dát opět za pravdu. Máte být nač pyšný. Nedivím se, že tak málo jezdíte na královský dvůr. Máte tu vše a ještě víc než tam,“ polichotí mu.
„Děkuji. Hodlám si svého života užívat ještě dlouho.“
„Ano, i když se přiznám, jsem unavený. Nebude vám vadit, když odjedu?“
„Můžete zůstat zde,“ řekne tiše Igori z Thor.
„Půjdu taky,“ ozve se Darryll. Igori ztuhne, zadívá se na svého společníka, který zrovna pojídá sušené mořské plody. Rád by se ho optal, zda je právě ta chvíle, aby rozehráli svůj plán.
„Madam Inerve, je mi velmi líto, budeme muset jít.“
„To je mi tak líto. Doufám, že jsme vás něčím neurazili?“
Igori se usměje. „Kdepak. Rádi přijedeme opět. Venku by měla být přistavena nosítka.“
Elean se otočí k madam Inervě. „Bylo mi potěšením zde pobývat. Kamkoliv přijedu, budu pět na vás chválu. Musím přiznat, že máte nejkrásnější a nejlepší hráčky a tanečnice. Ovšem neméně krásné společnice. Rád bych sem přišel pozítří, kdy rozhodně víc ocením dokonalé umění vašich nádherných společnic.“
Inerve se rozzáří. „Jsem nadšená. Připravím vhodný program. Přijdete sám nebo s přáteli?“
Elean se pousměje. „Některé věci si lépe vychutnám sám, i když určitě brzy přijdu i ve společnosti přátel. Pane Igori?“
„Určitě.“ Elean se zvedne, jde za Akronem, který se zvedne, aby ho oblékl do šatů, které si přivezl.
„Brzy se uvidíme a doufám, že mi zatančíš.“
„Noha… Je v pořádku. Určitě zatančím, můj pane.“ Akron mu uhladí oděv, přinese plášť. Elean se pohodlně usadí v nosítkách. Přemýšlí nad tím, co slyšel, ale hlavně nad tím, co se bude dít, až přijede do paláce.
„Akron je výborný tanečník,“ pronese Igori, protože dal přistavět velká nosítka pro čtyři lidi.
„Věřím tomu. Má tělo tanečníka. Rád ho za pár dní uvidím. Jsem ospalý. Ta cesta mě zmohla. Jen doufám, že muž, kterého čekám, brzy přijede.“
Igori se hned nabídne. „Jestli mi ho popíšete, nebo dáte obrázek, mí lidé ho budou vyhlížet a hned vás o jeho příjezdu upozorní.“
„Velká laskavost, bohužel netuším, kdo to je. Jen vím, že mě pozná.“
„Ach, někdo z vaší země?“ optá se Darryll.
„Přesně tak. Jsem zvědavý, kdo tím poslem bude.“ Elean vnímá jemné pohupování. Stane se to tady nebo někde jinde, přemýšlí nad možným útokem. Něco v něm řve, že to bude právě dneska. I on by raději byl, kdyby se to všechno provalilo, ovšem problém je, co bude dělat, když zaútočí a co když ne? Možná se jenom plete a nejsou to oni. Vůle hvězd ne, že by nebyla neomylná, ale její odpovědí jsou často zavádějící. Může to být někdo jiný. Ale kdo?
„Jsme u paláce,“ upozorní ho Igori.
Elean vystoupí, překvapen, že se nic nestalo. Už na ně čekají chlapci se světly, aby je provedli osvětlenými chodbami. Vypadá to na nějakou tradici, pomyslí si unavený Elean.
„Tak co si myslíš?“
„Už je to zařízeno. Půjdeme.“ Darryll s Igorim, místo aby šli do svých pokojů, vyjdou do jedné z věže, která slouží pro všechno možné, hlavně jako odkladiště nepohodlných svědků. Výška má někdy svůj půvab, mimoděk si oba pomyslí.
„Vítejte, pane Igori. Všechno je připraveno, jak jste chtěl,“ řekne s úklonou obtloustlý muž.
„Dobrá.“ Posadí se do křesel, když se dveře otevřou a dovnitř je vhozen spoutaný Elean. Postava na zemi zůstane nehybně ležet. Nad ním stojí dva muži.
„Nepraštili jste ho moc?“ optá se Darryll, který se k němu přiblíží. Zkontroluje pouta, ale ta jsou důkladně utažená.
„Pane, vyznáme se ve své práci,“ odmítne hnědovlasý muž, jehož tvář připomíná zarputilého býka.
Druhý, naopak s tváří anděla přikývne. Melodickým hlasem jen tiše poznamená. „Myslím, že to čekal, pane.“
„Hloupost!“ odmítne Igori. „Můžete jít!“
Muži se pokloní, zavřou za sebou dveře.
Igori pohlédne na obtloustlého muže. „Tak Sorane, můžeš začít a dej si záležet.“
Na masité tváři se objeví rozzářený úsměv. Igori a Darryll se pohodlně usadí do křesel. Mají dost času, aby získali to, po čem touží.
