Shounen - ai povídky

    Za beta read děkuji Alane

„Sesshoumaru!“

„Inuyasho!“ klidným hlasem pronese Sesshoumaru a pomalým pohybem vytasí meč. V očích mu zajiskří vidinou boje. Inuyasha pohrdavě se usměje, rychlým pohybem vytasí Tessaigu a rozkročí se. Zašklebí se. Konečně pořádný boj.

Rin s Jakenem se přisunou ke Kagome a ostatním.

„Už zase!“ povzdechne si Sango. „Kagome, nebylo by lepší pokračovat v cestě?“ Miroku přikývne. Kagome se nadechne k odpovědi a vytřeští oči. Pomalým pohybem ukáže před sebe. Všichni se otočí a nechápavě pozorují, jak Sesshouumaru i Inuyasha schovávají meče a jdou k sobě. Všichni úžasem zapomenou dýchat.

„Že by.. by...“ zakoktá Miroku.

„Ne, Sesshoumaru–sama, nedělejte to!“ Jaken klečí na zemi a pláče, až se tvoří u jeho oděvu malé jezírko, ale ti dva si ničeho nevšímají.

„Kagome, čaj!“ křikne Inuyasha posadí se.

„Jakene, čaj!“ zopakuje klidně Sesshoumaru. Jaken se podívá na Kagome a ona na něho. Jaken začne zametat pro čaj a Kagome se hrabe v batohu. Sango s Miroku se pořád v šoku dívají, jak ti dva bratři, kteří se nenávidí, proti sobě v klidu sedí a žádají o čaj.

„Čaj, Inuyasho!“

„Čaj, lorde Sesshoumaru!“ Ani jeden se na ně neohlédne. Inuyasha se mračí a Sesshoumaru pohrdavě usmívá.

„Takže jsi zapomněl,“ začne Sesshoumaru.

„Ty taky!“ odfrkne Inuyasha. Podívá se na něho pohledem Neházej všechno na mne. Jaken raději Kagome odtáhne z dosahu obou bratří.

Sesshoumaru a Inuyasha sedí proti sobě a provrtávají se pohledy. Jednou rukou berou svoje šálky a upíji.

„Hezké počasí,“ začne Inuyasha, který to nevydrží.

„Mohlo být lepší.“

„Lepší bylo včera.“

„Ale ne zas tak hezké jako předevčírem,“ ledově pronese Sesshoumaru. Inuyasha pokrčí rameny.

„Jak se má Naraku?“ otáže se zdvořile Sesshoumaru. Musí to setkání nějak protrpět, ale slib otci... povzdechne si.

„Jde to. Stáhl ohon mezi nohy a utekl.“ Kdyby nebylo otce, v duchu zavrčí Inuyasha, tak bych na něm si vyzkoušel ostří svého meče a zabořil ho do něj hodně hluboko.

„Ano, to je mu podobné. Neviděl jsi Kaguru?“

„Chceš si ji vzít?“

„Mám s ní nevyřízené účty.“

„Zapomněla ti zaplatit za noc?“

„Já měl aspoň nějakou, na rozdíl od tebe!“ nedá se Sesshoumaru a upije taky čaj. Inuyashovi se zableskne v očích. Ledovec. Sedí proti sobě mlčky a měří se pohledy. Sesshoumaru se dívá pohrdavě a Inuyasha vztekle.

Kdyby nebyl tak dětinský a vzteklý, tak by to byl opravdu kus, pomyslí si Sesshoumaru a málem se udusí douškem čaje.

„Nechceš skončit svůj život čajem, že ne, Sesshoumaru?“

„Takovou radost ti neudělám.“ Naopak přiloží k rtům šálek a Inuyasha sleduje, jak pije. Nebýt takový suchopár a ledovec, je přitažlivý, říká si a je rád, že zrovna nic nepije, ale tou myšlenkou zrudne.

„Nejsi nemocný, že ne?“

„Máš starost o moje zdraví?“

„Ani ne, ale nechci odklízet tvou mrtvolu.“

„Zklamu tě, jsem zdravý.“

„Škoda.“

„Jak se mají panteři?“

„Jsou pryč.“

„Škoda.“

„Ano. Nemám se na kom cvičit.“

„Nevadí, pořád máš šváby. Jestli máš jich málo, mohu ti jich pár sehnat. Ačkoli pochybuji, že je zvládneš s tou jednou rukou.“

Sesshoumaru přimhouří oči. Drzoun malý.

„Neboj se,“ odmlčí se. „Takže jsi šváb.“

Inuyasha sáhne na Tessaigu, když to pochopí. „Pořád lepší šváb než krysa, která mi utekla.“

Sesshoumaru se vědoucně usměje. „Já sice utekl, ale tys zůstal na tom poli ležet.“

Oba se zavrtají pohledy do sebe, až začnou jiskřit. Sesshoumaru se uculí a Inuyashu obejde mráz. Oba vědí už od začátku, co přijde.

„Tak co, kdy to provedeme?“  

„Jako co?“

„Ty a já a útulné místečko.“

„Až roztaješ, Sesshoumaru!“

„Ach tak. Dobře, počkám, až ty vyrosteš!“ oplatí mu Sesshoumaru a oba stočí zrak někam jinam. Nalijí si čaj. Rozpačitě se prohlížejí. Každé jejich náhodné setkání začne i dopadne stejně. I když poslední dobou mají pocit, že se něco mění, a neví co.

„Tak do té doby už nezvládneš se hnout.“

„Copak hnout, ale abys ty nemusel mít plínky.“

„Pořád lepší plínky pro juniory než plínky pro seniory.“

 Sesshoumaru se nadechne a pak se narovná. Hádat se je pod jeho důstojnost. Inuyasha se zašklebí. Taky se nechce hádat.

„Nemusíme se hádat. Letos je teplé počasí, nemyslíš?“

„Jako každý rok,“ odvětí Sesshoumaru.

„Možná před dvěmi roky více pršelo.“

„Bylo sucho. Měl jsem malou úrodu.“

„To je mi líto. A co rýže? Nebyla lepší?“

„Ani ne, napadl ji nějaký brouk.“

„Smůla. A co skot?“

„Démoni.“

„Smůla.“

„A co sex?“

„Žádný.“

„To je mi líto. U mne je to stejné.“

„Tak to je mi líto,“ pochmurně přikývne Inuysha.

„A co střípky?“ zdvořile se optá na oplátku Sesshoumaru.

„Jsou moc malé.“

„Škoda.“

„To ano.“

„A kolik jich ještě chybí?“

„Hodně.“

„Tak to ti nezávidím.“

„Není co.“ Oba se odmlčí a pohrouží se do svých myšlenek.

„A co Rin?“

„Neptej se.“

„Copak?“

„Dospívá.“

„Jejej.“

„Přesně.“

„Kluci?“

„Jo.“

„Hodně?“

„Ani jeden.“

„Upřímnou soustrast.“ Sesshoumaru přikývne a Inuyasha se odmlčí. Oba sedí proti sobě a mlčí. Jo, život je rozhodně pes.

„Tak pro dnešek je konec, co?“

„Jo, je tma,“ zavrčí Sesshoumaru.

„Ano.“ Inuyasha pohlédne na měsíc.

„Tak příště.“

„Přes mou mrtvolu.“

„To je fajn. Jsem rád, že ne přes moji.“ Oba vstanou a upřeně se na sebe zadívají. Otočí se.

„Jakene, ukliď to! Odcházíme!“

„Kagome, schovej to. Jdeme!“ Všichni se probudí z očekávání, kdy se ti dva do sebe pustí.

„Inuyasho, co to mělo být?“

„Sesshoumaru–sama, nejste nemocný?“ Jaken se mu rozpačitě ukloní. Sesshoumaru si odfrkne, přehodí kožešinu přes rameno a odchází na opačnou stranu než Inuyasha.

„I muži mají někdy své dny.“

Konec