Shounen - ai povídky

Valentýnka

„Inuyasho co ty tady?“ Ten vzhlédne od televize a brambůrek.

„Ahoj Kagome jak se máš?“ zabručí a otočí se zpět k televizi.

„Osuwari!“ řekne Kagome a dupne nohou. Inuyasha zaboří nos do brambůrek a zvedne se.

„Kagome za co?“

„Tak se ode mně neodvracej“ přistoupí k němu a vytáhne ho za ucho na nohy.

„Auu to bolí.“

„Promiň mi to, ale pokud vím říkal jsi, že chceš zůstat nějaký čas tam u vás. To bylo...“ ukazovačkem si bubnuje na bradu a oči má vzhůru „před dvěma dny.“

„Já vím“ řekne schliple Inuyasha. Jenže nemůže Kagome vyklopit pravdu, která je i pro něho podivná. Začalo to jak to vlastně začalo. Ano tím dnem kdy konečně porazili Naraka.

„Inuyasho dávej pozor!“ křikne na něho Kagome a vystřelí šíp. Mají jen čvrtinu Shikon no Tama a Naraku skoro celý kus. Nepodařilo se jim ho sebrat a kámen mu dává velkou sílu. Inuyasha se uhne, ale zasáhne ho narakova energie v podobě vlny. Kagura byla poražena Mirokem a teď Miroku, Kagome a Sango bojuji proti Kanně, která jako by čerpala sílu přímo z Naraka a její zrcadlo odolává jakýmkoliv pokusům o rozbití.

„Ale pořád se jen válíš po zemi?“ zničeho nic se ozve u Inuyashi, který se zvedá ze země pobavený hlas Sesshoumaru.

„Tak si to zkus sám!“ vyprskne Inuyasha a napřáhne Tessaigu.

„Větrný šrám!“ a vypustí Větrný šrám. Sotva ho to škráblo pomyslí si nevrle Inuyasha.

„Proč nepoužiješ zpětný úder? Aspoň jsem slyšel, že ho umíš?“ Inuyasha vyskočí dva metry.

„Hele běž si radit někam jinam a přestaň tady očumovat!“ vyštěkne na něho Inuyasha.

„Rád bych, ale moc mně zajímá jak ho chceš přemoci.“

„Nějak to zvládnu. Vždy jsem to všechno zvládnul a bez tebe.“ Vyhrkne hořce a odvrátí se. Ten boj ho vyčerpal, protože tohle by nikdy dřív nepověděl.

„Tak proč ho nepoužiješ?“ nedá se Sesshoumaru. Inuyasha vypustí opět Větrný šrám a odsekne pár chapadel, které stvořil Narak. Bojuje a zapomněl na Sesshoumaru, který se opírá o strom a pozoruje Inuyashu.

Vyspěl nejen v boji, ale všeobecně, ale stále je pořád to hádávé vzteklé štěně jako dřív a řvát taky umí. Jenže jde na to špatně a nerozumí proč nepoužije Zpětný úder. Moc dobře ví, že ho ovládá, tak proč? Nezničil by ho napoprvé, ale dvěma údery by to nejspíš zvládl.

„Musí to jít“ zavrčí Inuyasha a drží před sebou Tessaigu. Sesshoumaru obdivuje jeho zatrvzelost a odhodlanost s jakou se bije. Pomalu vytáhne svůj meč ukutý z Tenseigi. Už nedokáže zachraňovat, ale ničit. Postaví se po boku Inuyashi. Ten otevře ústa, ale jen tiše se dívá jak z meče vyletí mohutná energie a zakousne se do Naraka. Nic.

„Jdeme na to špatně. Co potřebuješ k Zpětnému úderu?“

„Jeho energii.“ Sesshoumaru pochopí. Nic takového neudělal a pak ho napadne. No snad bude bratříček rychlý. Hodně rychlý. Vyrazí s křikem proti Narakovi. Ten ucítí jinou energii než Inuyashovu, ale velmi silnou, sebere energii a vyšle ji k vetřelci. Inuyasha pochopí a skočí do cesty energii. Uvidí jak Sesshoumaru kolem něho proletí a Větrným šrámem se snaží najít bod střetů. Tam je a prodírá se narakovou energii k bodu.

„Tak to je Zpětný úder“ pronese posvátně Sesshoumaru. Nádhera, když vidí jak narakova energie s energii Větrného šrámu se zakusuje do nestvůrného těla Naraka. Řev, že zaléhají uši a všechno v okruhu několika mil se třese. Seshoumaru vstane a mečem opět vyšle energii do jeho těla. Inuyasha zatím dopadne na zem a oddechuje. V ruce se mu chvěje Tessaiga. Rukávem si otře tváč a pak zařve a vyrazí s Větrným šrámem znovu na Naraka. Cítí, že bude konec, že ho porazili, ale nebýt Sesshoumaru tak spolu bojuji ještě hodně dlouho.

Energetická koule. Inuyasha se zazubí a sebere poslední svoje zbytky sil. Vytváří okolo meče Větrný šrám a pátrá po bodu protnutí. Tam ta divně se chvějící puklina. Mečem do ní zasáhne a cítí jak Tessaiga doslova sténá po náporem energie. Odrazí a nekontrolovatelně se řítí  na zem. Dopadne a zůstane ležet. Má pocit, že všechny kosti má polámané. Nakonec opře se o Tessaigu a poklekne. Zbytky Naraka pomalu mizí a i Kanna se rozplynula jako dým.

Opírá se o ni jako o hůl a dívá se na ostatní jak taky sedí a dívají se po sobě. Je konec a stejně tomu nemohou pořád uvěřit.

„Takhle ničit meč po otci“ uslyší Sesshoumaru.

„Díky“ řekne Inuyasha a klidně si sedne. Sesshoumaru vedle něho stojí a neví co říct.

„Hezký úder“ nakonec z něho vypadne.

„Jo hodně praktický“ poznamená Inuyasha a Sesshoumarovu tváří přelétné prchavý úsměv. Vlastně neví proč tady ještě stojí vedle svého uřvaného bratříčka, kterého z celého srdce nesnáší. Kagome zatím sebrala Shikon no Tama a dala ho dohromady.

„Tak ho máš.“ Inuyasha ho rozpačitě přijme. Už vlastně ani neví proč ho chtěl. Pak si vzpomene, že chtěl být plnohodnotým démonem.

„Hezký kamínek“ řekne neutrálně Sesshoumaru.

„To je Shikon no Tama“ vyhrkne Kagome.

„No a?“ pohrdavě řekne Sesshoumaru.

„Může splnit co chceš.“

„To je moc hezké asi půjdu. Vlastně nevím proč, ale co sis to vlastně přál Inuyasho?“ Ten k němu vzhlédne. Chtěl být jako on. Jako jeho velký bratr Sesshoumaru. Plnohodnotým démonem, aby se mu klidně mohl postavit. Dnes ho tak nějak uznal. Bylo to v boji a to platí víc než cokoliv jiného. Otočí se ke Kagome.

„Zachraňte s nim Kohaka. Půjde to?“

„Já nevím“ řekne bezradně Kagome. „Copak ty už nechceš být...“

„Necháme to na někdy jindy, ano.“ Inuyasha vstane a dívá se za bratrem. Dohoní ho.

„Díky“ nejde mu to moc dobře ze rtů, ale nakonec to ze sebe dostane. Sesshoumaru přikývne. „Pokud budeš potřebovat pomoc...“ zastydí se. To on spíš potřebuje pomoci a ne Sesshoumaru. Dívá se jak odchází  a kožešina za nim povlává. Stříbrné vlasy stejné jako jeho cuchá slabý větřík. Sevře pěsti.

„Jednou budu takový jako ty. Tak aby byl na mně otec pyšný a ty taky“ zašeptá a podiví se proč to vlastně řekl. Vždyť se nesnáší tak proč by měl něco Sesshoumaru dokazovat. Vrátí se k ostatním a dívá se jak Kohaku ožje. Raduje se s ostatnima.

„Co s nim?“ řekne Kagome a drží ho v ruce.

„Vrátíme ho tam kam patří k Midoriko.“ Ostatní přikývnou, když Miroku si odkašle.

„Sango vezmeš si mně?“ a otevře dlaň. Větrná díra se ztratila. Sango upustí bumerang a s úžasem se dívá na usmívajícího Miroku. Kagome chytne Inuyashu za rukáv a snaží se ho odtáhnout pryč. Druhou rukou svírá Shippa za límec košile.

Sango se mu vrhne kolem krku. „Už nikdy žádné ženské je to jasné a spoustu děti tak jsi chtěl.“

„Dobře“ řekne Miroku a spokojeně i položí ruku na zadeček. Sango ho políbí, ale to už Inuyasha se Shippem jsou v lese.

„Kagome proč mně táhneš pryč. Jsem unavený a chtěl...“

„Necháme je o samotě a pojď nasbíráme nějaké bylinky.“ Inuyasha rezignovaně přikývne a Shippo zrovna uviděl nějakého motýla a běží za nim.

„Kagome co teď budeš dělat?“ otáže se opatrně Inuyasha.

„Jak co? Vrátím se domu“ řekne s očima upřenýma na rostlinu. „Doženu školu a pak jestli to půjde bych chtěla vystudovat historii nebo něco podobného. Bude to hrozné dohnat ty všechny zameškané roky, ale a co ty Inuyasho a začervená se.“ Inuyasha se zarazí. Co bude asi tak dělat?

„Vrátím Midoriko Shikon no Tama a Kagome mohl bych chvílí zůstat s tebou?“ neví co bude dělat a Kagome má rád. Kagome se začervená. Má ráda Inuyashu a podívá se na něho jak stojí za ní s rukama v kimonu a pozoruje ji.

„Budu ráda, moc.“ Inuyasha přikývne. Odejde odsud úplně jinam. Tam kde nemusí bojovat a kde jsou ty báječné dobroty.

„Chceš pomoci?“

„Ne. Zvládnu to sama, ale můžeš mi dělat společnost.“ Kagome sbírá bylinky a Inyuasha jde za ni a ostražitě poslouchá zvuky lesa. Naraku je poražený, ale to neznamená, že démoni zmizeli. Kagome je mocná kněžka, ale někdy není nad dobrý meč. Pak si vzpomene na podivné chování Sesshoumaru.

Pomohl mu a pak spolu mluvili. Nepamatuje si, že by kdy spolu mluvili jinak než meči. Kdysi dávno si přísahal, že bude stejný jako Sesshoumaru. Stejně silným a k tomu démonem. Že konečně najde místo v tomto světě. Nebude muset snášet pohrdání démony a hrůzu lidi. Pak potkal Kikyo a ta ho přiklonila k jeho lidské stránce. Chtěl se stát člověkem. Jenže byla nebo spíš si myslel, že ho zradila a on opět zatoužil se stát démonem. A pak přišla  usmívající se Kagome, které vůbec nevadilo, že není člověkem, že není démonem. Rozjasnila jeho dny svým úsměvem a on je ji vděčný. Nejdřív se sice neměli rádi, ale postupně zjistil, že nic lepšího ho nemohlo potkat.

„Inuyasho, už k tobě mluvím nejméně pět minut a ty nic. Jsi v pořádku?“

„Jistě že ano. Nějaký Naraku přece...“ smích a on ho okouzleně poslouchá.

„Pojď půjdeme za Miroku a Sango. Určitě si už všechno vyříkali.“ Inuyasha se otočí a vede Kagome k ostatním. Z dálky vidí Shippa jak podává Sango květiny.

„Půjdete do tvé vesnice Sango?“ Ta zavrtí hlavou.

„Ne. Někam jinam a nevíme ještě kam. Je tam přilíš mnoho vzpomínek a Midoriko bude to tam chránit.“ Miroku objímá Sango kolem ramen. Kagome přikývne.

„Pak já odnesu tam kámen a vrátím se.“

„Kagome co budeš dělat?“

„Já? To je jednoduché. Musím dohonit školu a pak budu se ještě hodně dlouho učit. Inuyasha mně doprovodí, takže pokud chcete odejít...bude se mi po tobě stýskat“ vrhne se Kagome s pláčem do sanžiny náruče. Ta ji obejme.

„Mně taky a moc, ale snad sem za námi někdy přijdeš?“

„Určitě“ ale v hloubi duše začíná pochybovat jestli je tohle její svět. Z ničeho nic je tak unavená všemi těmi půtky, cestováním a někdy ji štvou i maličkosti jako, že nemá postel a podobně. Povzdechne si. Sango ji pustí a přistoupí k Inuyashovi.

„Jestli ji ubližíš tak si mně nepřej, viď Miroku.“ Ten něco zahučí a Inuyasha se k ni otočí zády. Sango se usměje. Všichni seberou věci a společně odcházejí pryč. Inuyasha se ještě ohlédne a má pocit, že vidí Sesshoumaru jak stojí u stromu. Ne to je hloupost. Je už dávno pryč.

Večer se utáboří dost daleko od zbytku Naraka a jeho poskoků a sedí u ohně. Sango s hlavou na rameni Miroku a Shippo sedí se z kříženými nohama a dívá se taky vážně do plamenů. Proč nedokážu přijít k Inuyashovi a položit si hlavu na jeho rameno? Pomyslí si nespokojeně Kagome. Jedině, když je sám tak to dokážu. Dívá se do plamenů.

„Tak dobrou noc“ nakonec řekne a vybalí spací pytel. Inuyasha se zvedne a jde ke stromu pod který si sedne s Tessaigou v obou rukou. Sango a Miroku si ustelou společně. Inuyasha je pozoruje a přemýšlí jak dlouho jim to vytrvá než se pohádají. Jenže Sango má pevnou ruku. To poznal i on. Povzdechne si a podívá se na Kagome. Má ji rád to ano, ale ... zavrtí hlavou. Není žádné ale. Zítra doběhne do jeskyně Midoriko a potom odejde odtud.

Ráno všichni vyrazí na cestu a Inuyasha s kámenem se odpojí. Běží k vesnici kde potkali Sango a zjistili pravdu o Shikon no Tama. Jsou to tři dny běhu a on mohutnými skoky spěchá jak může. Nevšímá si cestou nikoho a mine pár otravných démonu. Spěchají tam kam on, ale on letí dopředu s touhou se zbavit toho prokletého kusu kamene, který mu nic dobrého nepřinesl.

Po třech dnech uslyší boj a on se tam rozeběhne. Že by tam probíhala nějaká bitva? Zastaví se a klidně tam dojde. Podívá se kdo to bojuje, ale po chvilce si uvědomí, že jsou to pachy démonů. Zřejmě někoho loví. Někdy se to stává, že uspořádají lov na nějakého jiného démona nebo někdo mocný vypíše odměnu a pak no nemá moc dotyčný šanci. Zastaví se na okraji lesa a dívá se kdo je kořisti. Ušklíbne se.

Zřejmě je to velmi mocný démon podle toho kolik těch démonů tam leží. A stále přibývají. Jenže jsou početni a nějak dotyčného zatlačili do úzkých. Na chvilku se objeví mezera a on zahlédne povědomé stříbrné vlasy a pozná energii z meče Sesshoumaru.

„Sesshoumaru?“ vykřikne a vytrhne meč.

„Hele postav se do fronty“ křikne nějaký démon.

„Nemám v úmyslu někde stát!“ vykřikne Inuyasha a vypustí Větrný šrám. Jedním úderem tisíc démonů. Opravdu je to Sesshumaru a zřejmě dost vyčerpaný, když ho vidí jak stojí u skály. Mávne ještě jednou a pak si všmne jak je jeho bratr v nepořádku. Přiskočí k němu.

„Taky sis přišel pro trofej?“ zahučí  chladně Sesshoumaru.

„Kdybych tady nějakou viděl, tak asi ano, ale nevidím nic víc než tvoji hlavu. Nejsi zrovna ve formě.“ Sesshoumaru zavrčí a sekne mečem po dalším démonu. „Nechceš pomoci?“

„Nepotřebuji pomoc“ odeskne Sesshoumaru a zlikviduje dalšího otrapu.

„To vidím“ řekne s jiskřičkami obdivu v očích Inuyasha. Vlastně neví proč mu pomáhá, ale možná když bojoval s Narakem tak on mu taky přišel pomoci. Registruje jak je unavený a možná i zraněný.

„Větrný šrám!“ a mávne Tessaigou. Nedaleko postávají pár zbylých démonů, ale Inyuasha ví o dalších, kteří sem miří. Chytne Sesshoumaru za ruku a pak se dotkne rukou bariéry. Vtáhne ho tam. „Zůstaň tady. Můžeme si tu odpočinou. Vlastně ty můžeš si tu odpočinout.“ Sesshoumaru zastrčí za pás meč a vratkým krokem jde za Inuyashou. Vydechne, když spatří propletené sousoší démona a kněžky.

Inuyasha vyskočí nahoru k Midoriko a vloží ji do těla kámen. Dívá se jak se její rána zaceluje.

„To byl Shikon No Tama?“

„Ano. Ona ho stvořila, a ona ho bude dál chránit. Patří ji. Mezi lidi nepatří.“ Inuyasha zamyšleně se dívá do nádherné tváře kněžky, která stvořila ten kámen. „Nic dobrého mi nepřinesl. Možná až na Kagome. Jsi unavený Sesshoumaru.“ Sesshoumaru si pomyslí, že jeho bratříček vyspěl a zmoudřel, když vrací kámen na místo kam patří.

„Nejsem a nepleť se do čeho nemáš.“

„Tak jako ty do našeho boje s Narakem?“

„Měl jsem s ním taky nevyřízené účty. Nejen tebe naštval.“

„Nenáviděl jsem ho. Kvůli němu jsem ti nepřišel pomoci s kočkama a kvůli němu jsem ztratil Kikyo. Jsme vyrovnáni. Já ti pomohl s těmi démony ty mně s Narakem.“ Sestoupí dolu do jeskyně a rozhlédne se kolem. „Myslím, že půjdu, že a příště...Sesshoumaru!“ vykřikne a zachytí ho v posledním okamžiku. K čertu co se to tady děje?

Položí ho na zem a rozpačitě se na něho dívá a pak mu začne sundávat pancíř. Je v pořádku. Nikde žádná krev, ale stejně ji cítí. Jenže může to být pach krve démonů.. Začne prohmátavat ho a pak ucítí škubnutí. Jedním pohybem nehtu mu rozřízné kalhoty.

To se zahojí, ale chce to trochu času, když vidí rozšklebenou ránu na stehně. Krev se okolo rány srazila, ale měl by ji vyčistit a podívat se na to. No vesnice je to blízko a možná tam najde pár věcí. Nechá ránu tak jak je a jde k ústí jeskyně. Dotkne se bariéry a vyjde ven.

Oni si nedají pokoj, povzdechne si a Větrným šrámem si udělá uličku. Dívá se jak démoni útočí na bariéru. Pokrčí rameny nad blbostí démonů. I když on byl přesně stejný. Bezhlavě útočil na co se hýbalo. Potom nějak přestal. No pořád mohu začít a dojde do vesnice. Po cestě zabije ještě pár otravných démonů, kteří se ho ptali na stříbrovlasého démona s měsícem na čele a pár, kteří zaútočili hned. Ve vesnici začne prohledávat chaty které zbyly a nakonec si vzpomene na skrýš Sango. Vejde do hlavní budovy a pod prknem najde různé amulety a taky kus plátna a nějaké bylinky. Vezme je a o kus dál najde džber.

Otravní jsou, když jedním sekem zabije démona. Dojde k studni a načerpá vodu. Neví proč se o Sesshoumaru stará, ale Kagome se o něho taky starala a vůbec zmizí do jiného světa a se Sesshoumarem se už nikdy neuvidí. S vědrem v ruce a s věcmi v rukávě jde k jeskyni. Oni si nedají pokoj, když Větrným šrámem likviduje další. Cesta je volná a on jedním skokem zmizí v jeskyni. Za sebou vidí tváře démonů a jejich slabý nenávistný řev, když vidí jak jim kořist proklouzává. Zašklebí se a vplázne na ně jazyk.

„Tak to je naprosto dětinské“ uslyší hlas Sesshoumaru.

„A co má být?“ řekne. „Neměl jsi vstávat.“ Dojde do jeskyně a položí vědro a vytáhne věci, které našel ve vesnici.

„Nic nepotřebuji.“

„Já vím. Já taky ne. Lehni si nebo tě sem přenesu. Nechápu proč jsi tak tvrdohlavý.“ Sesshoumaru se zasměje a Inuyasha málem leknutím nadskočí. „Netušil jsem, že velký Lord Sesshoumaru se umí smát.“ Sesshoumaru zvážní. On taky ne, ale něco v Inuyashovi ho nutí k smíchu. Neví na co si to hraje, ale mohl by si na chvilku odpočinout. Přejde k Inyuashovi a lehne si. Inuyasha mu odhrne látku a zachmuřeně pozoruje ránu.

„Tváříš se jako kněžka, která zjistila, že ji dotyčný chce zemřít.“

„Něco jsem pochytil“ řekne sveřepě Inuyasha. „A přestaň se tak chovat.“

„Jak?“ zvědavě se otáže Sesshoumaru a dívá se jak Inuyasha namočil kus látky ve vodě.

„Takhle!“ a přiloží látku k ráně a začne ji čisti. Sesshoumaru stiskne rty a na čele se mu zaperlí pot. Nevykřikne. Takovou radost svému bratříčkovi neudělá a už chápe proč nikdy nešel s ránou k žádné kněžce. Inuyasha ránu vyčistí a pak ji stáhne. „Za dva dny by to mělo být v pořádku. Hlavně se nesmí do rány dostat nečistota jinak bys mohl být nemocný déle.“

„Ale ale bratříček se přece jen něco naučil od té Kikyo.“

„Ne to bylo od Kagome. Je velmi moudrá.“ Nadechne se. „Odcházím s ni.“

„Cože?“ Sesshoumaru se na něho dívá a nevěří tomu co slyšel. „Proč? To přece.. myslíš to vážně?“

„Ano. Tam najdu svět kam budu patřit.“ Sesshoumaru pohlédne do jeho vážné tváře. „Ani nevím proč ti to vykládám“ zabručí Inuyasha a odsune se od něho. Když se ho dotýkal měl tak divný pocit. Vůbec mu nerozumí.

„Nepatříš tam!“ Sesshoumaru neví proč to řekl, ale je otřesený. Nenávidí ho za všechno co udělal, ale vždy tady byl a najednou bude pryč.

„Tady taky ne. Nikam.“ Vstane a začne přeházet sem a tam. „Konečně budu žít normálně. Bez ustavičného utíkání.“ Sesshoumaru neví co by řekl. Nikdy nepřemýšlel proč je takový jaký je. „Ty máš svoje území a budeš tam vládnout. Máš se kam vrátit a ... necháme toho.“ Stojí a dívá se k ústí jeskyně.

„Pomohu ti s nima. Kdo vlastně vyhlásil na tebe lov?“ Sesshoumaru se zamračí.

„Buď panteři nebo některý z mých podřízených výměnou za kus území. Zabiji ho.“ Inuyasha přikývne a pak se posadí ke stěně. Sesshoumaru leží a pod sebou má kožešinu. Je mu divně z toho být takhle o samotě s bratříčkem a nikdy se ho neptal na to jak mu je a taky proč by měl. Démon musí být silný, aby přežil v tomto světě. Jenže on je polodémon a zvládl to. Je jiný. Jako by dospěl a on si je jistý, že za to může ta lidská dívka Kagome. Nemá rád lidi, polodémony, nemá rád nikoho kromě Rin. Jenže ona je člověk a démonem nikdy nebude a on by neměl se vázat s někým kdo není démon.

Mlčky sedí a oba přemýšlejí o vlastních věcech. Inuyasha se po chvilce zvedne a jde k bariéře. Dívá se jak jsou tam démoni a stále se pokouší útočit na bariéru.

„Jsou tam stále?“

„Jsou“ odpoví stručně Inuyasha. „Proč mně nenávidíš?“

„Nenávidět?“ řekne Sesshoumaru překvapeně. „Možná snad.“

„Možná snad? Neumíš něco lepšího?“

„Dobře tvůj meč měl být můj“ vyhrkne.

„Takže všechny ty bitky, všechno jen kvůli meči? Jestli chceš vezmi si ho. Tam ho nebudu potřebovat.“

„Cože?“ vykřikne už znepokojený Sesshoumaru. Inuyasha se zbláznil, když se chce vzdát meče. „Stejně ho nemohu nosit“ přizná nerad a odvrátí se.

„Vím to. Jenže někoho nenávidět jen kvůli meči je tak....“

„Tak já ti řeknu proč tě nesnáším. Tvá matka ukradla mého otce mé matce a mně odstrčil. Najednou byl tady jen Inuyasha Inuyasha a hlídej ho a...“ zarazí se a odvrátí. Inuyasha s otevřenými ústy poslouchá jeho výlev. On žárlil? Takový nesmysl.

„Ty jsi žárlil?“

„Já?“ pohrdavě řekne už se ovládající Sesshoumaru. „A to jsi vzal jako kde?“

„Měl jsi mně chránit. Tak otec mně měl rád. Matka mi to říkala, ale nevěřil jsem ji to.“ Sesshoumaru se k němu otočí. „Víš před svou smrti mi o něm vyprávěla. Moc ho milovala. Zůstala sama se mnou s polodémonem a no to je jedno.“

„Byla krásná.“

„Ano to byla.“

„I moc hodná“ řekne těžce Sesshoumaru „ale já ji nenáviděl, že otec opustil moji matku a ona odešla. A pak jsem začal nenávidět tebe, protože kdybys ses nenarodil, tak ...“

„Mohlo být tak jak bylo?“

„Přesně. Za všechno můžeš ty.“ Jenže jeho staré přesvědčení nějak není už tak pevné jako bylo. Povzdechne si. Možná by mohl si na chvilku lehnout a spát. Tady je v bezpečí to cítí. Z celé jeskyně vyzařuje mír a bezpečí. Lehne si a zavře oči dál už si nevšímajíc ničeho.

Inuyasha se na něho dívá. Vzpomíná si jak svého staršího bratříčka obdivoval a když matka zemřela tak ho hledal a náhodou se dozvěděl o tom jak ho nenávidí a pohrdá jim. Nechápal to, ale možná na tom něco je. Musel velmi rychle se o sebe postarat, když byl štván jinými démony pro které byl buď hračkou nebo potravou. Pochvou od Tessaigi  rýpe v zemi. Možná by měl udělat to co Sesshoumaru a lehnout si. Opře se o kámen a zavře oči.

Je ráno? A ten zvuk? Jako když pláče dítě. Zvedne se a jde po zvuku. Sesshoumaru a jeho tvář je rozpálená. Rozsvítí pohodeň a podívá se na ránu. Potřebuje vyčistit. Přidrží Sesshoumaru, který se chvěje a zmítá sebou. Zaváže ránu a neví co dál. Nakonec k němu lehne a přitáhne ho k sobě. Potřebuje být v klidu. Nezná jiný způsob jak to udělat. Vzpomene si jak o něho takhle pečovala Kagome. Jenže to už je dávno a tehdy nechtěl s ni odejít. Vyčká dokud se Sesshoumaru neuklidní a ani neví jak a usne.

V noci se vzbudí když zjistí, že pod kimonem má ruku a někdo ho hladí. „Sesshoumaru?“ řekne šeptem a odstraní mu ruku, ale to ucítí rty na odhalené pokožce. Proboha co to dělá? Chce ho odstrčit, ale jako by neměl sílu. Zamračí se, ale když ucítí jeho ruku dole na svém mužství, vytřeští oči a neví co dělat. Vždyť je to jeho bratr, muž... polkne a zasténá. Je to krásné a má pocit, že tady leží někdo jiný, že to není on a že to jsou dvě cizí osoby. Jednou rukou sáhne na jeho čelo. Hoří a přesto... sklouzne rukou na jeho rty a pod košili. Nechápe co se s nim děje. Nikdy ještě tohle nezažil a v tu chvílí je mu všechno jedno a chce se  jen zbavit tlaku, který v něm narůstá. Dychtivě přitiskne rty k Sesshoumarovým. Je mi to jedno a strhává z něho oblečení. Ucítí závan chladného vzduchu na své pokožce a přitiskne se k němu úžeji.

Zasténá a matně si uvědomuje co dělá. Líbá ho a hýčká ho rukama i jazykem. Skloní a vezme ho do úst. Uslyší zaúpění od Sesshoumaru, ale cítí, že ho to nebolí a když ochutná jeho první kapky je  spokojený. Posadí se na něho a je mu to jedno, že ho to bolí. Hladí svůj úd  jak se chce udělat a přitom se pohybuje na Sesshoumaru. Zasténá jak cítí, že napětí, které v něm narostlo se chystá k výbuchu a když ucítí sesshoumarovu ruku na svém údu dosedne  a oddechuje. Cítí jak sesshoumaru vyvrcholil a jak do něho proudí jeho semeno. Ruce má položeny o jeho hruď a dívá se jak i on sípavě  oddechuje.  Zhroutí se na sesshoumaru a jazykem mu slíbáva kapičky potu na krku. Objímá ho a nic neříká. Vstane a plátnem utře seshoumarovo semeno. Políbí ho a pak se od něho otočí a rychle se zavřenými očima se udělá. Rychle se oblékne sebe i jeho a otočí se od něho. Nakonec si sedne tam kde seděl a neví co si má myslet. Miloval se svým bratrem a k tomu smužem a bylo mu tak nádherně jako nikdy v životě. Nikdy nezažil takové vyvrcholení a rozkoš. Polkne. Ne odejde. Tohle je nenormální. Snaží se usnout.

Sesshoumaru otevře oči a začichá. Vůně pižma a na jeho oděvu je pach Inuyashi. Zvedne se a pomalu mu dochází co se stalo.

„Inuyasho?“ ozve se výhružně, ale má pocit, že jeho hlas je slabý a zmatený. Neví co si myslet a když vidí jak Inuyasha se červená přestane se ptát.

„Půjdu něco sehnat k jídlu.“ Sesshoumaru přikývne. Je to jen záminka to dobře ví. Mohou jíst, ale on nepotřebuje tolik jíst a ví to i Inuyasha. Inuyasha vypadne a neví co si myslet o tom všem. Vztekle zlikviduje všechny démony, které vidí a vyrazí za jídlem. Běží až narazí na vesnici a jednoduše vezme si co potřebuje. Je tak z toho vytočený co se stalo, že neví co dělat dál. Přece nemůže mít vztah s bratrem a k tomu ho ještě nesnáší. Tu jeho aroganci povýšenost a sarkasmus. Je tak chladný... zavrtí hlavou. Omyl je naopak žhavý a když na něm seděl a pohyboval se a on ho hladil. Mohli by podpálit jeskyni. Musí se tam vrátit ať chce nebo ne. Před bariérou stojí a říká si dokola: Jít dovnitř nejít. Občas máhne Tessaigou jak se k němu přibliží nějaký zvědavec. Nakonec projde.

„Nesu jídlo, Sesshoumaru.“ Ten si ho prohliží a Inuyasha najednou má pocit, že je červený jako jeho kimono.

„Ach díky moc.“ Inuyasha rozdělí jídlo a mlčky je žvýkají. „Dnes v noci...“

„Jsi měl horečku“ vyhrkne Inuyasha. Jen ať to dál nerozvádí.

„Aha.“ Inuyasha dál se zakusuje do jídla. Sesshoumaru ho znepokojivě pozoruje. Jaké to bylo? A proč vlastně to dovolil, aby se to stalo a vůbec co se stalo a pak v něm uzraje plán. K peklu s tím, že ho nesnáším, do pekla s tím, že je muž a bratr k tomu. Nevlastní. U démonu je to jedno a on chce si taky něco pamatovat a jednoduše půjde spát.

„Jdu spát“ a lehne si.

„Taky půjdu“ zahučí Inuyasha a přesune se ke zdi. Usne a neví jak dlouho spal, když uslyší stejné zvuky jako v noci. Sevře Tessaigu a stiskne rty. Zakroutí  hlavou. Znova už za ním nepůjde. Mám nemám, ale pak možná vyhlídka zopakovat si to ho přiměje, aby k němu přišel. Zatřese s nim. Nic. Povzdechne a přidřepene k němu. Dívá se na jeho obličej a pak se ho jemně dotkne. Ucukne rukou. Je tak jiný a přece podobný. Dívá se na jeho tvář trochu staženou horečkou, bolestí? Neví, ale touží se ji dotknout.

Před očima mu vypluje včerejší noc a on se nadechne moci to tak zopakovat. Tu nádheru vášně. Opatrně si k němu lehne a přitáhne do náruče. Má tak hřejivý pocit na hrudi. Zavře oči. Není to bratr a ne že ho nenávidí. Mají se rádi a on si ho přitáhne ještě víc k sobě. Cítí jak ho zachvacuje stejná horečka jako včera. Jak chce cítit jeho ústa na své kůži a na rtech. Všechny myšlenky odežene jak je zmítán chtíčem stejně jako Sesshoumaru.

„Proč?“ najednou slyší a odtáhne se od něho. Oddechuje a jeho tělo se chvěje tím co bylo přerušeno.

„Já já..“ neví co říct. „Začal jsi sám. Jen jsem nechtěl aby se  do rány dostala infekce.“ To slovo zná od Kagome.

„Nic takového bych nezačal“ řekne a hbitě si ho přitáhne k sobě. Inuyasha zavravorá a jak to nečeká a spadne na něho. „Voněl jsem tebou dnes ráno“ šeptá Sesshoumaru. „Tak dlouho jsem...“ nedořekne co tak dlouho a začne ho líbat. Rychle ho svléká a Inyuasha mu pomáhá. Nerozumí co se s nimi děje, ale nechtějí přestat ani kdyby do jeskyně vtrhla armáda démonů.

Inuyasha přitiskne rty k sesshoumarově krku a jemně ho kousne. Seshoumaru zasténá jak ho to vzruší. Oba cítí jak se mají dobře a oba chtějí uvolnit tu spirálu, která v nich roste. Uvolnit se a nechat všechno odeznit. Inuysha ho líbá a Sesshoumaru ho hladí kam dosáhne svoji rukou. Oběma je jedno kým jsou. Jen chtějí v tu chvílí jedno. Prožít to co včera. Inuyasha drobnými polibky ho líbá na hruď, laská bradavky a sklouzne dolu. Sesshoumaru rozevře nohy a Inuyasha se uvelebí. Vezme ho do úst a bez vší rafinovanosti si ho zasouvá jak nejhlouběji do úst. Rukama ho laská po těle a sesshoumarovu ruku cítí ve vlasech  jak se dotýká jeho citlivých uši. Zvedne hlavu a dívá se do jeho přivřených očí.

Oba se chvěji rozkoši z milostné hry a Sesshoumaru přikývne. Inuyasha se vklíní mezi jeho nohy a pomalu proniká do jeho těla. Sesshoumaru zasykne jak ho bolí, ale pak si ho k sobě přitáhne. Inuyasha zapomene na vše a přirazí. Zasténá, když ucítí jak je v něm ponořený a začne se zběsile pohybovat. Necítí jak Sesshoumaru vyvrcholí a pohybuje se dál až dál dokud se v něm všechno neuvolní v jediném výkřiku. Dívá se do uvolněného obličeje Sesshoumaru a pak si na něho lehne. Chvěje se a cítí jeho tělo pod sebou. Vyklouzne a odvalí se. Neví co říct. Vzduchem se vznáší směs potu, pižma, která tvoří vůní milování. Ano ráno to taky citil, ale netušil, že i Sesshoumaru. Obleče se a neví co říct tak uhýbá očima.

„Víš zdržel jsem se a musím za Kagome a ostatnimi. Myslím, že bude lépe když.. no měj se a sbohem.“ Řekne rychle Inyuashu a Sesshoumaru jen zírá na prázdné místo.

„Idiote! Kagome má pravdu!“ a Inuyasha vzteky bez sebe likviduje všechno co mu přijde pod ruku. Na kraji lesa se zastaví. Sesshoumaru bude zdravý a dnes asi půjde ven. Jenže je to jeho bratr a on přece nemůže být na muže i když je to jedno. Jen kdyby to nebyl bratr a přece se nenávidí tak jak může v jeho náručí citit takovou slast? Zakroutí hlavou. Je to nenormální. Plouží se lesem a nakonec všechno hodí za hlavu a běží za Kagome. Jen lehké pomatení smyslu.

Cha lehké pomatení smyslu, to zrovna si řekne v duchu Inuyasha.

„Inuyasho co je ti? Nejsi nemocný? Mluvím na tebe a ty nic.“

„Kdepak přece víš, že jsem polodémon.“ Kagome ho ve svém pokoji obchází. „To sice ano, ale i démoní mají nějaké nemoci nebo ne?“ Inuyasha zapřemýšlí.

„No v životě snad jsem nebyl nemocen. Jistě zraněný ano vyčerpaný... myslíš že je to ta nemoc?“ nadějně se zeptá.

„Ne není“ řekne Kagome a usadí se za psací stůl. Inuyasha ji pozoruje jak vytahuje barvičky čtvrtky a další věci. Je zvědavý k čemu to má, ale nechce se  ptát.

„Tak proč jsi tady?“

„Proč? No někoho jsem potkal a potřebuji si ujasnit pár věcí.“

„A koho jsi potkal.“

„Sesshoumaru“ po chvilce z něho těžce vyleze. Ošije se.

„Aha a došlo zas na rvačku a proč si potřebuješ něco rozmyslet?“

„No právě že nedošlo.“ Kagome sedíví na židli se k němu obrátí a vykulí oči.

„Vy jste spolu mluvili?“ Inuyasha zrudne jak ji to říct ne bude mlčet, ale něco říct musí.

„Tak nějak“ nakonec ze sebe dostane. Popravdě tak zas spolu tak nemluvili, když si na to vzpomene, bylo to spíš čarovné.

„Inuyasho, mohl bys pro mně něco udělat?“ optá se opatrně dědeček Kagome a zatáhne Inuyashu do jedné z místnosti.

„Jistě co potřebujete?“ Dívá se jak se nervózně rozhliží kolem sebe.

„Nemohl bys mi donést od vás tuhle bylinku?“ Inuyasha ji vezme do ruky.

„No ano, ale tam je podzim“ řekne rozpačitě. Uplynulo půl roku co odešel ze svého světa a bydlí s Kagome a její rodinou. Dalo mu práce si na to zvyknout, ale pomalu se jak to říká Kagome, aklimatizuje.

„Přesně tak“ rozzáří se. „Roste na podzim. Mohl bys to pro mně udělat?“

„Jistě. Půjdu hned dokud je Kagome ve škole.“ Vyskočí radosti, že může něco dělat. V tomto světě, který je tak pohodlný a je divných věcí si připadá, že sem nepatří. Dědeček si zamne rukama a dívá se jak Inuyasha spěchá pryč.

Tak jsem tady a vdechne svěží vzduch. Nádhera. Tam nemusím se o nic starat, ale zřejmě nikdy tam nezapadnu, uvědomí si v jedné jediné vteřině. Patří sem do doby kde jsou démoni a kouzla a kdy musí se o život bojovat. Neví proč sem nezašel častěji. Natrhá ty byliny a vrátí se ke Kagome a bude se sem vracet. Určitě bude. Rozeběhne se k vesnici kde žije Kaede. Rád ji uvidí tu starou čarodějnici. Byla ráda, že Naraku je mrtvý. Doběhne do vesnice a vejde ke Kaede.

„Dobrý den Kaede“ pozdraví a usměje.

„Inuyasho jak se máš?“ pozdraví Kaede a dál míchá nějaké bylinky.

„Výborně. Dědeček Kagome chce nějaké bylinky. Mohla bys mně poradit kde rostou?“

„No a jak vypapdají?“ Inuyasha se rozhlédne a ukáže dozadu na jeden svazek.

„Aha a tyhle no jo jsou tak jeden cesty odsud na sever. A co ty a Kagome?“

„My?“ řekne udiveně Inuyasha a dívá se na bosé nohy.

„Ne ty ne tvůj bratr a Sango“ vyprskne.

„Co je sním?“

„Nic jak to mám vědět? Tak co je mezi váma dvěma.“

„Nic není. Jdu na ty rostlinky.“ Otočí se zmizí z chtarče. Kaede si odfrkne.

„Jak vidno démoni jsou stejní jako chlapi.“ Přisype bylinky a jedním okem zírá na správnou dávku drcených bylinek.

„Já a Kagome? Co tím myslela ta babizna?“ znechuceně si odfrkne Inuyasha, ale dobře ví co tím myslela. Jenže nějak se nemůže hnout z místa a když tady vkročil tak Kagome zůstala někde jinde a pak ty dvě noci, kdy se milovali se Sesshoumarem v něm něco zanechalo co chce znovu ven. Ty noci byly tak nádherné plné barev. Nikdy nic takového nezažil. Bylo to jako by ho něco stravovalo zevnitř a on to chtěl uhasit a nikdo jiný to nemohl uhasit než Sesshoumaru. Raději neříká bratr, protože to je nesprávné. Říkali to v té televizi. Jenže oni jsou démoni. Neví co si má myslet. Loudá se k místu kde jsou rostlinky.

Začne je trhat a skládat na hromádku. Proč vlastně to Sesshoumaru dovolil? První noc by chápal, že nevěděl o ničem, ale druhou noc to bylo jiné. Lehl si naschvál a přestíral jak spánek tak horečku a taky ho k sobě ... proč vlastně tak nad tím mudruje.

„Tak ses vrátil!“ uslyší s náručí rostlinek. Ztuhne a otočí se. Hněvá se?

„Jen pro bylinky pro kagomina dědečka.“ Dívá se na něho jak se opírá o strom a cítí znovu jak v něm roste nutkání přistoupit k němu a spojit se snim. Udělá krok vzad. Je to bratr, ale ten chtíč nebo co to je ho ovládá, že v tu chvílí prostě zapomíná kým je on, kým je jeho bratr. Nevšimne si jak pustí rostliny z náruče a udělá krok dopředu.

„To je škoda“ řekne Sesshoumaru a odlepí se od stromu.

„Co tady děláš?“

„Já? Lovím tu“ řekne posměšně, ale očima se vpiji do postavy před sebou. Inuyashu polévá horko i zima a neví co má dělat. Chce jít k němu dotknout se, polibit a přitom utéci daleko odtud.

„Aha“ a ani si nevšimne a stojí těsně u něho. „Není to správné“ zašeptá a prstem se dotkne jeho krku. Sesshoumaru přimhouří oči a sevře jeho ruku do své.

„Kašlu na to“ řekne a přitáhne ho k sobě. Inuyasha si povzdechne jak k němu zapadne. Je to nádherá. „Víš že je noc?“ Inuyasha zvedne oči. Má pravdu a narozdíl od města jsou vidět jiskřivé hvězdy.

„V tvých očích“ nesmyslně dodá Inuyasha a přisaje se k jeho rtům. Do všech démonu kašle na všechno.  Stáhne mu rukou jeden rukáv a políbí ho na obnažené rameno. Seshoumaru se na něho podívá a nechápe proč zrovna on. Proč ho uchvátil ze všech nejvíc jeho nevlastní bratříček. Zasténá pod jeho rty a rukou mu zajede mezi nohy. Inuyasha ho sevře a strhne ze sebe kimono i košli. Pomůže s věcmi Sesshoumaru, kKožešinu pohodí nedaleko a klesne nahý na trávu. Vypne se a zve Sesshoumaru k sobě. Ten se nedá prosit a přitiskne se k němu.

„Proč já?“ řekne k ránu vyčerpaný Inuyasha.

„Nevím“ řekne upřímně Sesshoumaru, ale...

„Nesmí to pokračovat. Nesmí“ nedá mu dopovědět Inuyasha a honem si obléká kimono.

„Počkej kam jdeš?“ řekne rozlobeně Sesshoumaru a obléká se.

„Ke Kagome. Jsme bratři!“ vykřikne a rozeběhne se pryč. Sesshoumaru zakleje a bezmocně se dívá jak opět utíká. Je opravdu ještě dítě nebo je za tím něco víc? Nechápe proč pořád říká, že jsou bratři. Jistě nemají se moc rádi, ale posledně změnil docela názor. Když vyšel z jeskyně  čekal ho uprostřed démonů ten, který na něho vypsal odměnu.

Zabil ho.

Potom šel za Rin a Jakenem. Zkoušel se milovat s jinými, ale ten oheň se v něm nerozhořel. Ne takový zvláštní. V tu chvílí byli jediní a nic je nemohlo rozdělit. Bylo to jiné než s druhými a on přestal zkoušet mít něco s ostatnimi. Začal žárlit na něho a Kagome. Představoval si je dva spolu a raději ty myšlenky odháněl od sebe. Hledal ho a nikde nebyl. Odešel pryč tak jak řekl. Tam kam on nikdy nemohl. Začal se s tím smiřovat, když ho uviděl sbírat nějaké rostliny.

Díval se jak je sbírá a pak k němu promluvil.

V tu chvílí se všechno vrátilo a on znovu ucítíl tu horečku v žilách a pak už jen vnímal jeho tělo ve svém, jeho ruce a rty. Žadonil o pozornost a stejně jako ji bral tak i dával. Neví jak dlouho se milovali, ale znovu a znovu dokazoval ne slovy, ale celým tělem jak mu chyběl. A on znovu od něho odešel.

Opět tady sedí a dívá se jak mizí tam kam on nemůže. Stojí oblečený a poprvé se cítí tak bezradně bezmocně. Otočí se a odchází.

Inuyasha zatím běží a vítr v tvářích ho na chvilku upokojí. Proč musí to být zrovna on. Proč ne Kagome, která mu ukázala jak se smát a měl ji rád. Proč někdo koho vnímal jen jako obtížnou věc, která se jen náhodou jmenuje Sesshoumaru a je jeho bratrem. Už lepší by byl Miroku i s jeho lechtivými příběhy u kterých se červenal, ale je rád, že je vyprávěl. Jinak by nevěděl vůbec co ho čeká a co má dělat. Už vidí z dálky studnu a skočí do ni. Propluje modrým světem a obejví se ve studni ve světě Kagome. Vyjde ven a s náručí rostlin hledá dědečka Kagome.

„Tady máte...“

„Psss“ zasyčí na něho dědeček a vtáhne ho opět do té místnosti. Inuyasha ničemu nerozumí. Proč takové tajnůstkaření? Pokrčí rameny nad tím a jde do domů. Přivitá ho vůně jídla a jemu se začnou sbíhat sliny v puse.

Dny ubíhají jednotvárně jeden za druhým a ani si nevšimne jak a nastane zima. I ta pomalu přechází a on zjišťuje, že tady nemá co dělat. Diskutovali o tom s Kagome i s její maminkou a dědečekem. Pořád nemůže být jen tak na návštěvě. Ve středověku to bylo jiné. Jeho role tak jasná. Vždy věděl co dělat, ale tady nic nevěděl, nic neznal a všechno se musel učit znova.

Nepatřím sem si s mrazením stále víc uvědomuje a neví co dělat. Kdyby se vrátil tak Sesshoumaru naléhal by na něho? Co vlastně by se stalo? Měl si s ním tehdy promluvit. Jenže jakmile se k němu přibliží jeho smysly jako by se splašily a on si sebe jen matně uvědomuje. Jen ta touha, která mu žije v žilách chce ven a nechce nic slyšet a on se ji nechá ovládat. Musí odejít a promluvit. Aspoň jednou.

„Kagome“ řekne jednou, když on sedí na jejím lůžku a ona se učí.

„Ano“ otočí se k němu a usměje. Inuyasha neví jak dál.

„Máš mně ráda?“

„Jistě, že mám“ řekne a přistoupí k němu. „Proč se ptáš, přece to dobře víš.“

„Aha a můžeš mně polibit?“ Kagome ztuhne. Polibit a ona. Jistě už jednou to udělala, ale to aby ho přivedla k rozumu. Co se vrátila domu, tak vlastně ani neví co cítí. Má ráda Inuyashu, ale prožít s nim celý život?

„Proč?“ Inuyasha zrudne a neví jak dal.

„Pokus“ vyhrkne načež Kagome zatne pěsti. „Tak vstaň.“ Inyuasha vstane.

„Osuwari! Osuwari! Osuwari!“ křiči až dveře otevře její malý bráška a zas zmizi. Inuyasha rozpáclý na zemi mudruje co zas provedl. Možná se nevyjádřil zrovna nejlépe, jenže asi už má odpověď. Kagome udýchaně si zas sedne za stůl.

„Zítra půjdu k nám. Potřebuji si něco vyřidít.“

„Dobře“ zahučí a ani se neotočí. Inuyasha vstane ze země a jde dolu se raději dívat na televizi. Pozdě v noci dávají někdy zajímavé pořady.

Druhý den ráno tiše zmizí a studnou propluje k sobě domu. Vyskočí a oklepe se kolik je tam sněhu. U Kagome zatím moc pořádný nebyl. Běží ke Kaede do vesnice.

„Kaede je ti něco?“ když ji nevidí míchat bylinky a místo toho leží.

„Jen trochu nemocná, ale bylinky to spraví. Posledně neříkal jsi, že se už nevratíš.“ Inuyasha si sedne a dívá se na ni.

„Tamto není pro mně“ jen zahučí a odvrátí tvář. Kaede se na něho bystře podívá.

„A co Kagome?“

„Když jsem řekl, že chci aby mně polibila tak řekla Osuwari“ hořce a je mu trapně.

„To je mi líto.“ Inuyasha mlčí a vnímá vůně v chatrči. Je mu to tak důvěrné známé.

„Kaede - sama myslíš, že by Kagome chtěla žít tady?“ Kaede se k němu obrátí. Dnes Inuyasha je trochu divný. I když už začíná přemýšlet nejen o sobě, ale i ostatních a co chtějí a co ne tak...

„Nechci ti lhát, ale myslím, že tamto je její svět.“

„Nějak jsem si to nechtěl přiznat. Možná jsem chtěl ode všeho tady utéci a mít klid.“ Kaede ho poslouchá.

„Nebylo to asi lehké být polodémonem.“

„Přežil jsem“ řekne trochu nevrle Inuyasha. Minulost je minulost. „Neviděla jsi mého bratra?“ řekne napjatě a oči má sklopené k zemi.

„Minulý měsíc tu byl. Jen se rozhlédl a zmizel, ale slyšela jsem, že převzal správu nad západním územím.“ Inuyasha zvedne hlavu. Takže tak daleko. Možná se oženil má děti, ale kdo ví a je tady Rin. Je sice člověk.

„Smiřili jste se?“

„Tak trochu možná“ řekne nejistě Inuyasha.

„Je pozdě. Přespí tu. Nechceš?“

„Díky moc a nemohu něco udělat?“

„Zítra jeden démon nás trochu trápí. Jestli bys byl tak hodný.“

Inuyasha nadšením přikývne. Má pocit, že Tessaiga zrezivěla, i když s ni pravidelně cvičí. Sedne si ke stěně a dívá se na tancující stíny po stěnách domu. Tady patří. Spokojeně usne.

Druhý den si nechá vyličít co je to za démona a kde ho najde. Kaede mu vše vyličí a Inyuasha se smíchem a jiskrami v očích se rozeběhne za démonem. Dorazí do lesa a yvtáhne Teassigu. Jak dlouho vlastně nebojoval? Začichá a ucítí podivný pach. Jde za ním a před ním obrovský démon  s podivnou hlavou a ty kopyta. Poráží nějaký strom a z jeho nozder nebo nosu jde oheň. Inuyasha vyskočí a jedním mávnutím ho přepulí.

„A jejej“ zavrčí, když vidí jak se zbytek rozpůlí na menší. Tak to nebude tak lehké a likviduje je. Jenže jsou menší a je jich víc. Odskočí daleko a připraví si Tessaigu.

„Větrný šrám“ a vypustí ho. Dívá se jak se démoni rozptyluji do vzduchu.

„Pořád stejné chyby“ ozve se posměšný hlas. Inuyasha se otočí.

„Sesshoumaru co ty tady?“

„Jen jdu kolem. Nejdřív si zjisti proti čemu stojíš.“

„Já vím, jenže...“ nedopoví a jedním pochybem schová Tessaigu.

„Jenže?“ zvědavě se otáže Sesshoumaru.

„Nic“ zabručí Inyuasha. „Chtěl jsem s tebou mluvit.“

„To jsem rád. Mně se například špatně mluví k někomu kdo uteče jako malé dítě.“

„Já jsem neutekl.“

„Promiň, ale když takhle zmizíš tak já to nazývám útěkem. Takže co mi chceš?“ Sesshoumaru stojí klidně a upřeně si prohliží Inuyashu. Ten se začne červenat. Inuyasha si odkašle.

„Ty noci víš. To mezi námi, víš ...“ neví jak dál.

„Tomu se říká milovat se a mně se to libilo. Chceš k tomu něco říct?“

„Nic“ vysouká ze sebe po hodne době Inuyasha. Sesshoumaru si povzdechne.

„Dobře. Takže kdy se vrátíš sem do toho světa a ke mně?“ Inuyasha zůstane stát jako solný sloup. On jako on a on jako Sesshoumaru pohromadě. Spolu. Zastřihá ušima. Určitě špatně slyšel. „Nehodlám tu postávát ještě další měsíce než se vyjádříš a chci tě mít u sebe. Pokud možno hned.“ Inuyasha neví co říct. Má pocit, že se ocitl jako v tom filmu jak se to jmenovalo Alenka v nějaké říší a on je Alenka a Sesshoumaru králík a někam ho vede a on jen za ním jde.

Sesshoumaru k němu přistoupí. „Je mi jedno kolik jsi měl milenců, s kolika...“

„Tak počkej!“ a Inuyasha se odtáhne. „Jací milenci? Co tím myslíš?“

„Jednoduše. Budeš patřit mně. Ostatní musíš opuastit a Kagome taky.“ Inuyasha má pocit, že tady musí stát někdo jiný a ne on. Jaké zkušenosti? Jací milenci? Vždyť nikoho nikdy neměl a kdyby nebylo těch oplzlých mirokových příběhů ve vodě jak se koupali ani by nevěděl co je to sex. Zrudne nad tím co si o něm Sesshoumaru myslí.

„Nejsem jako ty, rozumíš. Moc dobře vím o těch ostatních.“

„Do toho ti nic není.“

„Tobě taky a i kdybych měl tisic milenců tak tobě bych to neřekl, ty donchuáne“ si vzpomene jak jednou to zaslechl v televizi. „Vzdáš se ty svých?“

„Tak vidíš. Já ano a ty ne. Je konec.“

„Tak to ne. Nic jsem neřekl. Možná jo, ale pokud odejdeš od ni.“

„Je to kamarádka.“

„Tomu ti budu tak věřit.“ Inuyasha neví co dělat. Jsou spolu pět minut a už se hádají.

„Odcházím“ řekne uraženě a otočí se pryč.

„Tak to ne“ drapne po něm Sesshoumaru, ale Inuyasha je už pryč. „Tak tenotkrát tak snadno neutečeš. Rozeběhne se za ním, ale už jen vidí jak mizí v studni. Zkoušel ji projít, ale zřejmě z nějakého důvodu může ji projít jen Inuyasha a ta holka. Dobře ví, proč nesnáší lidi a ji ještě víc. Jen kvůli ní mu odchází Inuyasha.

„Aha. No jestli chceš si to nechat pro sebe tak nech.“ Otočí se na židli zpět ke stolu. Inuyasha se dívá jak tam pečlivě něco dělá.

„Kagome co to děláš?“

„To? Zítra je svátek svatého Valentýna.“

„To je co?“ Kagome se zamyslí. „Vlastně ty nevíš co to je. Kdysi dávno dávno hodně dávno se jeden vězeň zamiloval do cery svého žalářníka a on se jmenoval Valentýn. Na rozloučenou ji nechal dopis a slova Miluji tě. No a je to svátek zamilovaných a já vyrábím Valentýnky.“ Inuyasha zabručí a dál fascinovaně pozoruje jak je kreslí.

„A pro koho je děláš?“

„No jedna je pro maminku a pro brášku i když on je nesnáší a dědečka a tahle je pro někoho .. to je jedno.“

„Pro bratra taky?“ zaujme ho.

„Jistě. Valentýnku můžeš dát každému koho miluješ a chceš mu dát najevo náklonnost. Taky k tomu například kluci dávají děvčatům nebo obráceně hračku nebo čokoládau.“

„Čokoláda to je ta tmavá sladká věc.“

„Přesně tak“ špitne Kagome a s očima na Valentýnce se zasní. Inuyasha se zájmem pozoruje valentýnky. Náklonnost.

„A musíš se podepsat?“

„Co.. jo ne kdepak. Naopak právě ty dny, když chcš říct že ho máš rád a nedáš tam svůj podpis... jsi něco jako tajný ctitel.“ Inuyasha nasává všechno do sebe. Tak valentýnka. No nejdřív by ho musel najít, ale to tak těžké nebude a pak mu to nějak předat. To bude obtížnější, ale ne nemožné. „Nějak tě to zaujalo.“

„Hezký svátek a tolik na nich pracuješ.“ Kagome se usměje.

„Ano. Je to hezký svátek. Nejsi zamilovaný?“

„Já ne. A ty?“ zvědavě se otáže. Kagome zčervená a odvrátí se. Takže je, pomyslí si Inuyasha. O tom mu říkal Miroku. Docela ho postrádá. On by věděl co a jak, ale no možná lepší že tady není. „Víš Kagome“ dostane ze sebe statečně „mohl bych taky nějaké zkusit napsat. Možná bratrovi.“

„Jemu?“

„No ano na usmířenou ne k svátku zamilovaných to ne“ brání se.

„Ale to je dobrý nápad a nechceš mu dát k tomu něco?“

„No jo, ale co?“ Kagme se začne hrabat v tašce a vytáhne dvě bonboniery. Jednu velké srdce a druhou obyčejnou. „Tady máš. To je čokoláda.“ Podá mu bonboniéru v červeném obalu s nějakým ovocem. „Víš zjistila jsem, že višně nemá rád a tak jsem koupila druhou.“ Inuyasha ji přijme.

„Děkuji moc, Kagome a opravdu ji nebudeš potřebovat?“

„Ale kdepak nebudu. Když tak přemýšlím tak vlastně jak se to stalo, že jste se usmiřili?“

„Pomohl jsem mu s jedním démonem. Víš jak jsem šel vrátit Shikon no Tama. Proto jsem se tak zdržel a pak jsme ho viděl ještě jednou a no prohodili jsme slovo a nějak no přešla nás ta nechuť. Pak pohádali jsme se, ale to bude dobrý. Nevím jak to říct, ale .. je tady krásně a jsem s tebou rád, ale...“

„Já vím“ vpadne mu do toho Kagome. „Nudíš se a nemáš co dělat a pořád jen na mně čekáš. Nějak jsem si to nepřipustila, ale .. vrátíš se tam?“

„Nevím“ řekne upřímně Inuyasha. Nechce ztratit Kagome a nechce ani ztratit to co mu dává Sesshoumaru. Přistoupí ke Kagome a vezme kus papíru. Měl by se rozhodnout komu bude patřit. Sedne si na zem a Kagome mu podá s milým, ale trochu smutným úsměvem pastelky. Inuyasha je vezme do rukou a v mysli si vzpomene kdy naposled držel něco jiného než meč. Je to tak dávno a vzpomene na hodiny psaní. Potom zemřela jeho maminka a on přestal se učit a začal bojovat.

S vyplazeným jazykem pečlivě kreslí písmenka a k tomu obrázek. Mračí se a obrací vzhůru nohama. Je to trochu křivé a šišaté, ale o to tu nejde si řekne s uspokojením Inuyasha. Sedne si do tureckého sedu a dívá se na ni. Komu to jen dát?

Kagome nebo Sesshoumaru. Neví to. Kagome mu nosí radost a Sesshoumaru vášeň. Oba má rád. Sedí a dívá se na ni. Komu ji dát? Bezradně sedí a pak rychle načmárá jméno. Složí ji a položí vedle bonboniery. Zítra svátek zamilovaných a jak vypadá zamilovanost?

Je to to co zažili se Sesshoumaru nebo taková hřejivá vlna s Kagome.  Jenže zažije se Sesshoumarem i ty hřejivé pocity okolo srdce pokud zvolí jeho? S Kagome nezažije tu vášeň to už ví. Povzdechne si a schová jak bonbonieru tak přáníčko do rukávu. Sejde dolu a usedne s ostatnimi k jídlu. Pozoruje ostatní a sám sedí zamlkle.

Po večeři jde spát, ale usnout nemůže jak pořád váhá nad tím komu dát přáníčko. Ráno stojí před studni a váhá. Nakonec do ni skočí a zveselá vyskočí, když se na něho něco snese. Začne sebou zmítat a rvát.

„U všech dém...Sesshoumaru?“ vykřikne. Byla to všechno chyba. Měl zůstat s Kagome.

„A teď padejete!“ důrazně  řekne Sesshoumaru a Inuyasha zahlédne mizející postavy. Zafuní. Jak potupně být chycen do sítě jako ryba. Sedne si a otočí se zády k Seshoumarovi. A on se chtěl usmiřít. Je naštvaný a mračí se.

„Konečně tě mám přesně tam kde chci. Z té sítě pokud já ti nepomohu se nedostaneš tak sebou neházej zbytečně.“

„Nevím cos tou sítí  myslel.“

„Jak co? Dokončit ten rozhovor co jsme začali minule a to v klidu. Nechci zas na tebe někde číhat.“

„Myslel jsem, že jsme ho ukončili.“

„Tak to se pleteš a proč jsi tady tak brzy? Kagome tě omrzela?“ Inuyasha se otočí. Chce odseknout, ale zarazí ho jak Sesshoumaru vypadá. Kdyby nebyl démon, řekl by, že se bojí. Jenže Sesshoumaru se nebojí ničeho.

„Co je tohle?“

„Nech to tam být!“ vykřikne Inuyasha a chce to sebrat, ale síť ho strhne zpět. Seshoumaru se k tomu shýbne a vezme balíček. Inuyasha poraženecky sedne do sněhu. Zafuní. To mu ještě chybělo. Je chycen do sítě a k tomu Sesshoumaru ví pro koho to je a bude vědět i tajného ctitele. Dnes neměl vstávat.

„Co je to?“

„Taková hloupost. Podej mi to!“ poručí. Sesshoumaru mu to chce podat, ale pak se zarazí nad písmem. Pravda rukopis nic moc, ale svoj jméno ještě přečte. Inuyasha jen doufá, že nebude rozumět tomu všemu.

„Tak si to vezmi“ klidně mu to podá a Inuyasha si oddychne.

„Co kdybys to ze mně sundal?“

„Sundám dokud mi neřekneš, že se mnou zůstaneš.“

„Jsme bratři.“

„Jsme démoni.“

„Jsem polodémon, zapomněls jsi?“ řekne jedovatě. „Nenávidíš polodémony.“ Seshoumaru zmlkne. Inuyasha má pravdu jenže on je Inuyasha.

„Ale tebe ne.“

„Protože jsme se milovali?“

„Vlastně nevím proč. Nikdy jsem nezažil to co s tebou.“ Inuyasha zmlkne.

„Já taky.“ Oba mlčí. Inuyasha v slabě světelkující sítí a Sesshoumaru stojící vedle něho. „Tohle je pro tebe“ Prostrčí Valentýnku a bonbonireu okem sítě. Sesshoumaru ji rozpačitě vezme. Otáčí to.

„Díky“ poděkuje. „Takže zůstaneš se mnou?“ Inuyasha má pocit, že vidí sebe, když Kagome prvně otevřela rychlonudle a on na to zíral.

„Tu krabičku otevřeš a sníš obsah. Nevím jestlii máš rád sladké. To je jedno. Nezůstanu dokud se mi neomluvíš a Kagome se nevzdám.“ Sesshoumaru otevře nehtem obal a zarazí se s bonbónem v ruce.

„Za co se omluvit?“ Nikdy v životě se neomluvil a teď s tím rozhodně nezačne. Položí zpět bonbón d krabičky.

„Jak za co? Za ty slova minule. Že spí...spím...“

„No a ne? Mně to nevadí, ale okamžitě s nima musíš všechno ukončit.“

„Ty imebcile natvrdlý! Byl jsi první a rozhodně poslední. Mluvím do zdi“ zamumlá si. Sesshoumaru se zasměje, ale když vidí jeho vzteklý pohled, tak začně uvažovat. Je fakt, že když spolu byli tak si moc ničeho nevšimal. Je možné, že by ani Kagome ani ta kněžka  s nim nic neměli? „No ne ono mu to svítá?“ ironicky zabručí Inuyasha. Sesshoumaru polkne. Jestli je to pravda tak si pěkně navařil.

„Stejně jsi natvrdlý. Nevím proč jsem se vracel. Chutná ti to?“ otáže se a podepře si bradu rukou.

„Je to dobré“ řekne Sesshoumaru pořád uvažujíc nad jeho slovy, že nikoho neměl. Popravdě je z toho v šoku. Jistě on jich neměl moc, tedy no jen Inuyashu a ti potom to spíš jen chtěla poznat jestli to není mýlka, ale sotva na něho sáhli... no není jich už.

„Tak aspoň jeden ochutnej. Je z kagomina světa a říká se tomu čokoláda a dává se... to je fuk.“ Sesshoumaru vezme bonbon a ochutná. Je to zvláštní, ale moc dobrý.

„Výborné.“ Vezme jeden a podá mu ho inuyashově rtům. Ten ho vezme mezi rty a sní. Olízne si rty a Sesshoumaru fascinovaně pozoruje jeho jazyk. Syčivě se nadechne, strhne síť a přitáhne si ho do náruče. Začne ho líbat a jeho chuť se misí s chuti toho neznámého pokrmu, který mu donesl.

„Zůstaneš se mnou?“

„Možná“ zašeptá Inuyasha a z rukávu mu vypadne na sníh valentýnka s jménem Sesshoumaru a ozdobená velkým rudým srdcem. 

Konec