Shounen - ai povídky

                                                    Zásady

        „Víš Jakene a Rin, že mám své zasády. Nikdy absolutně nikdy nepomáhat lidem, nezamilovat  se. To by mi tak scházelo a nikdy v žádném případě nepomáhat svému nevlastnímu bratříčkovi. A teď po mně chcete, abych pomohl té ubohé zavšivené vesnici. Co to na mně zkoušíte.“ Sesshoumaru je rozzloben a z oči mu létají blesky.
    „Ale Sesshoumaru-sama. Prosím oni potřebuji naši pomoc. Byli na mně moc hodni a pomohli mi. Opravdu. Jakene tak řekni něco“ a tahá ho za rukáv jeho kimona.
   „Nech toho Rin. Sesshoumaru-sama má pravdu. Nechápu proč pomáhat tý vesnici. Raději jdeme“ a jde vzít za uzdu jejich létajícího ještěra.
   „Ale..“ Rin tam stojí a ruce má zaťate do pěstiček.
   „Rin, jdeme“ otočí se na ni Sesshoumaru a vykročí pryč od vesnice. Větřík si pohrává s jeho stříbrnými vlasama a kožešinou na rameni. Rin ještě vzlykne, ale začne se loudat za svým pánem. V dálce je slyšet křik lidi a mohutný hluk bořící se vesnice. V klidu odchází od ni a už přemýšlí o něčem jiném. Najednou se otočí a podívá se na Rin a na tu vesnici.
    „Jakene počkej tady“ a zmizi.
    „Ale Sesshoumaru -sama ,co vaše zásady!?“ zakřičí za ním Jaken. Ale ten neslyší a zrovna se objeví před tím démonem, který likviduje tu vesnici. Rin zatím pochopila co se děje a radostně poskakuje kolem Jakena. Ten se na ni mračí a snaží se vypadat důstojně. Zatím Sesshoumaru pohledne na démona podřadné kategorie a nechápe co tady dělá. Ale vytáhne svůj oblíbený jedovatý bič a začíná s chladným úsměškem bičovat démona. Ten skučí a vyje bolestí. Pomalu se stahuje do lesa a řve vztekem. Sesshoumaru ani nevytáhne meč a jedním pohybem demona rozpůlí. Dívá se jen jak jeho zbytky  dodělávají v křečích. Zasune svůj meč do pochvy a obrátí se k vesnici a potom k pahorku, kde na něho čeká Rin s Jakenem a ještěrem. A už k němu přibíhají vesničané a hluboce se mu klaní a padají na kolena. Děkuji a některé ženy kvílí strachy. Sesshoumaru je sjede pohrdlivým pohledem a potom uvidí jednu holčičku podobnou Rin. V tu chvílí si uvědomí, že nic nebude jako dřív a doslova slyší jak jedna z jeho zásad tiše uvnitř praskla. Zamračí se zmizi aniž si někdo něčeho všimne.
    „Jakene jděte tam sami Musím si ještě něco vyřídit!“ poví zamračeně Jakenovi s Rin a zmizí na oblaku někam pryč.
    „Jakene, co si myslíš, že se stalo Sesshoumaru-sama? Vypadal tak divně. Jako když mně bolí břiško“ ptá se Rin zvědavě.
    „Víš Rin asi zahledl ducha“ a zatahá ji za vlasy.
    „Děláš si legraci Jakene. Jsi zlý víš a nemáš mně rád“ale jdou tam kam jim nařidíl Sesshoumaru a celou dobu se hašteří.
    Mezitím Sesshoumaru letí na svým oblaku a dívá se dolu na krajinu. Z ničeho nic ucítí auru svého polovičního bratra. Je ještě naštvaný kvůli té vesnici a tak mijí ho bez zájmu, když ucítí i pach jeho krve. Tak tohle by mohlo být zajímavé. Kdo je asi tak silný, že jeho nenáviděného bratříčka poranil a sletí dolu. Opatrně se přiblíží k pachu krve, ale žádný boj neslyší. Jde ještě blíž a najednou se rozesměje. Inuyasha jeho nenáviděný bratříček je přivázan ke stromu nějakou rostlinou. Směje se a hned je mu lépe.
   „Tak Inuyasho zase jsi přivázan ke stromu, co? Ty se snad nepoučíš!“ Zamračí se, když neslyší jeho obvyklou naštvanou poznámku na jeho účet. Jde blíž a najednou něco se chytá jeho boty a obtačí se kolem jeho nohy. Oderve to, ale zůstáva mu tam stopa něčeho pachnoucího. Najednou ze země vyšlehnou úponky rostliny a chytají se všeho na sesshoumarově oděvu. Ten uskočí a podívá se blíž na Inuyashu. Snaží se zachytit jeho tep srdce jeho auru, ale obě jsou tak  slabé, že je sotva slyší.
    „Tak konečně je po tobě. Konečně se tě zbavím!“ Otočí se a odchází. Jde pryč a vyvolává si obláček a mizí do oblak. Ale nějak není mu do zpěvu a je těžko u srdce.
   „Zatracený Inuyasha. „ zasyčí vztekle a obrátí se zpět. „Zmetek, parchant..“ a nadává mu ještě hůř. Sestoupí z obláčku a jde k Inuyashovi. Vytáhne Tokijin a spustí jednu vlnu za druhou aniž by si všímal jestli to ubliží Inuyashovi nebo ne. Nakonec zlikviduje tu ďábelskou rostlinu a odtáhne Inuyashu do bezpečí za límec. Položí ho a chce odletět. Najednou ztuhne a prohlédne si ho blíž.
   „Inuyashu ty pitomče do čeho jsi to zase vlezl!“ najednou je jeho hlas tichý a klidný a takový jiný. „Pořád, abych tě tahal z maléru. Stejně jako jsme byla mali. „ Vezme ho do náruče a na obláček a jde  hledat nějakou chalupu. Pitomec nechat se vysát až na dno tou rostlinou. Podívá se na něho a najednou zbledne - druhá zásada tu o  které myslel si nikdy neporuší, tak ji porušil. Pomohl svému nenáviděnému polovičnímu bratříčkovi.
   „No zase až tak nenáviděný asi nebyl“ si hořce přiznává a sletává k nějaké chalupě. Tam vejde dovnitř a vidí, že je neobydlená, ale je tam postel a stůl se židli. Položí Inuyashu na postel a zmizi za jediným léčitelem bylinek, který mu může pomoct.
    Když tam doletí tak mu vysvětluje léčitel, že možná nebudou stačit, ale bude potřebovat i možná krev. Jen neví jak bude reagovat přiznává rozpačitě. Sesshoumaru sebral bylinky a letí za Inuyashou. Je pořádně zamyšlený a celou dobu se ptá co to proboha dělá. Jen doufám, že mně nikdo neuřkl. Mračí se a vše mu jde z cesty. Doletí k té chalupě a sletí dolu. Vejde dovnitř a ty bylinky dost neurvale nacpe Inuyashovi do krku. Sedne si za stůl a pozoruje ho. Jenže židle není tak pohodlná a nakonec si lehne vedle Inuyashi. Mezi ně položí Tokijin, který se v přítomnosti Inuyashi mrská jak živá ryba. Přivře oči a snaží se usnout. Moc to nejde, ale je to pohodlnější než židle. A vůbec vedle sebe ma Tokijin.

  „Sesshoumaru!“ se ozve vedle něho a on vyskočí na nohy. Dívá se do oči Inuyashi, ale vidí, že nic nevnímá. Jeho oči jsou skelné a zorničky nepřirozeně rozšířené. Těžce dýchá a on vidí jak v něm bojuje démon a lidská část Inuyashi.
   Vyjde ven a nabere vodu, namočí kus Inuyashova kimona a otře jeho čelo. Inuyasha sebou hází a sípá jména svých přátel, mezi nimi i to jeho. Proč zrovna volá jeho. Je jeho přece nepřítel. To nedáva smysl.
    „Musel mně někdo uhranout jinak to není možné“ a otírá jeho tvář kusem kimona. Je tak jiný než když spolu bojujem. Nenávidím ho doopravdy nebo ne. Odhodí kus kimona a přejde k oknu.
    „Co tady dělám? „ celý naštvaný na sebe vrčí.
    „Sesshoumaru!“ vykřikne Inuyasha . Vztyčí se a klesne zpět na postel. Sesshoumaru k němu přiskočí a vidí že nedýchá. Skloní se k němu a začíná mu dávat umělé dýchání. V duchu si myslí proč já ho vlastně zachraňuji? Najednou zjistí, že jeho rty prodlévají trochu déle na jeho  než by se slušelo. Už dýchá, ale je celý z toho vytočený. Snaží se to chladnokrevně probrat, ale nejde mu to. Nakonec vykoktá.“ Já jsem se zamilo..“ a nejde mu to přes rty. Nakonec to dořekne „..val do svého nenáviděného bratříčka Inuyashi. Pohrdám sebou. Musím být opravdu očarovaný. „Ale jen tam sedí a nic nedělá.  "Proč zrovna tohle se stalo mně?" Sedí a rozvažuje o tom jak dlouho je zamilovaný a neví to. Znechuceně se nad tím ušklíbne. Najednou ho něco napadne a skloní se k němu. Jestli je to tak, tak toho musím využít. Takhle ho asi už nikdy nebudu mít. Začne ho líbat a Inuyasha mu  v horečce  odpovídá. Tiskne se k němu a Sesshoumaru ví, že nic nevnímá, ale pro tentokrát to vítá. Kdyby si uvědomil co s ním  provádím tak by peklo byla procházka růžovým sadem. Musím brát ohled na jeho přece jen stav si pomyslí, když stahuje z něho jeho červené kimono.
     Je krásný a hladí ho po celém těle. Nakonec si sundá svoje oblečení a kožešinu dá na postel. Krásný kontrast kožešiny a jeho těla si pomyslí a zálibně se na něho dívá. Nakonec se k němu skloní a políbí ho na ústa a nakonec sjede níž a níž. Mazlí se sním a nakonec ho vezme do úst. Inuyasha zatíná drápy do postele a sténá rozkoši. Škoda, že nic nevnímá. Jen jedna noc  a potom konec. Budeme zase nepřátelé, ale pro tuhle chvílí... se sním bude milovat. Dívá se na jeho tvář, ale oči má zavřené. Jemu samotnému je střídavě horko a zima. Cítí a ani neví jak to pojmenovat a dál se s ním mazlí. Najednou mu tváří stéká horká šťáva. Olizne ji a oči mu svítí. Ale to v téhle chvíli mu nevadí a tak pomalu a něžně do Inuyashi vstoupí. Ten sebou cukne, ale ne bolestí, spíš rozkoší. Nejdřív se pohybuje pomalu a pak zrychlí tempo. Dívá se do jeho tváře. Teď  myslí spíš jen na sebe a  na svoje uvolnění. Poslední pohyb a cítí se tak dobře jak už dlouho ne. Podívá se na Inuyashu a do jeho otevřených oči.  Do oči nezastřených už horečkou. Vyskočí z postele a sahá po Tokijin. Ale Inuyasha klidně leží a ani se nezahalí kožešinou. Jen se s ní mazlí. Sesshoumaru neví kudy kam a tak se schová za svou studenou tvář.
    „Nazdar Inuyasho! Zase jsme tě musel tahat z maléru. Někdy si říkám jak beze mně můžeš vůbec přežít.“ Stojí tam klidně a snaží se nebrat na vědomí, že je nahý a v ruce má jen Tokijin.
    „Ach a ty chceš poděkovat za záchranu mého ubohého nicotného života, že bratříčku“ řekne ironicky Inuyasha a klidně si dál leží na jeho kožešině. „Nevím nevím potomhle co jsi mi provedl, když jsem nebyl zrovna při smyslech a v  kondici.“
    „Jestli chceš tak jsem připraven a můžeme jít ven!“
    „Takhle!?“a pohlédne na Sesshoumara. Je klidný a poprvé ví, že má navrh nad ním. „Proč ne. Jestli to chceš a vůbec mohl bych chtít po tobě vysvětlení tohohle..“
     „Jo a proč ty jsi mně nechal!“ zaútočí v úzkých Sesshoumaru. „Kde je vlastně Kikyo a Kagome. Ty dvě přece  miluješ ,  ne“ dodává, ale obává se odpovědi.
     „Ano mám je rád, ale kdyby byly něco víc tak jsem s jednou z nich, ne tady s tebou a nevybavuji se nahý a po tom skvělém milování. Proč myslíš, že se nemohu rozhodnout. Jsou skvělé, ale nejsou to ty koho chci. No jo tak a je to venku. Myslím, že tady je místa pro nás oba dost“ pronese klidně a shrne kožešinu stranou. Sesshoumaru vytřeští oči a neklidně se na něho podívá. Něco ho napadne a přiblíží se k němu. Sáhne mu na čelo, ale má je studené.
     „Ne horečku nemám. Myslím, že mně přešla někdy v půlce tvého ehmm milování se mnou.“ Pro jednou ztratil řeč Sesshoumaru. Inuyasha vstane, přistoupí k němu a obejme ho. „Miluji tě.“ Sesshoumaru cítí jak jeho poslední zásada se hroutí jak domeček z karet. Nakloní se k Inuyashovi a políbí ho. Nakonec uléhají vedle sebe.

Konec