Shounen - ai povídky

                                             Číslo pro vyvoleného

       Kaleido Star současnost

       Chodbami Kaleida Stage jde v pozdních hodinách vysoká postava s dlouhýma světlýma vlasy skoro bílýma. Je oblečena do trikotu černé barvy. Jde zamyšleně a přemítá o posledním představení, které se právě uskutečnilo. Byl to Let Fénixe a jeho partnerka Sora byla jako vždy neuvěřitelná. Je prostě dokonalá akrobatka, ale i jako člověk je skvělý. Jeho fialkové oči se dívají vpřed , když z ničeho nic něco zaslechne z jeviště. Jako by tam někdo byl, ale to je přece zakázáno a rozeběhne  se k nejbližším dveřím.
    Už sahá po klice, když narazí do Sory své partnerky. Zvuky jsou hlasitější. „Sora, co ty tady tak pozdě?“ a znovu mu připomene jeho sestru Sophii, kterou velmi miloval.
   Sora zvedne hlavu a usměje se na něho vřelým úsměvem.“Co asi tady dělám? Přesně to co ty ? Trochu jsem se zdržela a šla jsem trénovat, když jsem uslyšela ten hluk. Jenže všichni ze souboru jsou pryč, Leone. Kdo to může být?“ mimoděk šeptá.
   „Já nevím, Soro“ Leon taky sníží hlas. Kolikrát ho napadlo, že je nejen dobrá, ale je i krásná. Oba dva sáhnou rukou po klice a Sora mimoděk ucukne rukou. Vejdou spolu nahoru do řad diváků a údivem otevřou ústa.
   Jeviště je ozářené a hrazdy spuštěné. Kdo se toho opovážil , napadlo Leona a sejde níž. Z ničeho nic se podívá nahoru a tam spatří dva akrobaty jak stojí na hrazdě. Muž a žena. Muž měl delší fialový vlasy svázaný do ohonu a žena dlouhé zelené vlasy taktéž svázané vzadu. Dívají se na sebe a chystají se ke skoku. Leon vztáhne ruku a chce zakřičet NEE, ale slova se mu vzpříčí v krku a on s úžasem se dívá jak ty dva neznámí akrobati právě začínají provádět legendární číslo Sory a Leily.
  Vždycky si myslel, že to číslo zvládly jen ony dvě, ale zřejmě ještě někdo jiný taky. Zrovna se drží za ruce ve vzduchu a točí se, když provedou změnu a jejich ruce se odpojuji. Oba dva letí pozpátku, ale neustále se dívají na sebe.
   „To není možné provést“ zaslechne vedle sebe hlas. Uvědomí si, že vedle něj stojí Sora. Sora jeho partnerka. Podívá se na ni a na její očarovaný výraz, kterým se dívá na ty dva. Uvědomí si, že takhle se nikdy na nikoho nedívala. Jen, když je nahoře a cvičí. Trochu zesmutní. Tím se liší od jeho sestry, která i přes lásku k manéži našla lásku mimo něj, ale taky ji ztratila.
   Znovu zvedne hlavu k jevišti a hrazdám a to co spatří ho naplní posvátnou úctou. Najednou šeptá „Setkání, rozloučení, cesta životem spojení a nikdy více neoddělení, důvěra, let anděla “ Vidí místo toho muže sebe sama. Jak on cvičí na těch hrazdách a jak opakuje to stejné číslo. Trochu se zamračí. Nevidí s kým je cvičí. S někým ano, ale nemůže poznat kdo to je. Ale to je nesmysl. Jeho partnerem je Sora. S ní to číslo cvičí.
   Chvilku se oba akrobaté houpou a potom společně jako jedno tělo začnou přeskakovat z hrazdy na hrazdu. Neskáčou zvlášť nebo za sebou, ale jsou tak dokonale synchronizováni, že oba jsou  spojení neviditelnými nitkami. Skáčou jako jedno tělo, jako jedna duše.  Jejich vlasy se proplétají v stejném rytmu. Sora s Leonem mají pocit, že nevidí muže a ženu, ale jednu bytost. Neoddělitelnou a jedinečnou a přitom si uvědomují, že jsou dva. Dvě rozdílné bytosti spojené přes hranice jejich chápání. Jejich spojení končí a muž se ženou se začnou připravovat. První to pozná Sora a vykřikne “Anděl“. Leon nemůže odtrhnout zrak od jejich verze letu anděla. Je tak odlišný a přece stejný jako Sořin anděl. Dává pojmu anděl nový rozměr. Nejdřív letí žena, potom ten muž se odráží a letí za ní. Natahuji ruce a stále se dívají z oči do očí. Nahoře se chytí za ruce a pomalu se kolem sebe točí spojení těsným poutem. Dva andělé nahoře spojení poutem těsnějším než jakékoliv jiné existující pouto. Leona jen napadne láska. Pomalu klesají dolů aniž se starají o hrazdy. Pomalu dopadají na jednu z nich a Leon tiše vydechne nad dokonalostí jejich časování. Objímají se a nakonec se usadí vedle sebe na hrazdu.
    Leon nikdy neviděl tak náročné představení a nechápe, jak je ho vůbec možné uskutečnit. Ještě víc ho zaráží, že ty dva akrobaty nezná.
   „Tady je videokazeta s tímto číslem“ slyší před sebou hlas. Uvědomí si , že hlas není  udýchaný. Je klidný a sebevědomý. Zaostří zrak a vidí tu ženu, jak se usmívá a podává Soře kazetu.
   „Ne ji ta kazeta nepatří“ řekne ten muž a zastaví její ruku.
   „Ale ona je lepší“ řekne.
   „Ano, ale to číslo není pro ni. Může to zkusit, ale nevím jestli to někdy pochopí. Leone, ta kazeta je pro vás. Je tam celé číslo a cviky, které musíte podstoupit, abyste to zvládl“ řekne muž s jemným úsměvem a vtiskne Leonovi kazetu. Ten ji mimoděk uchopí.
   „Sora je daleko lepší než já“ přiznává.
   „My víme, ale to číslo nepatří ji. Je vaše a toho koho si vyberete, aby je s vámi uskutečnil. Tak jako my jsme je dostali od jiných akrobatů. Sbohem Leone a hodně štěstí!“ Ten jen natáhne ruku s kazetou a chce promluvit, ale nikdo tam není. Jen osvětlené jeviště a Sora, která s někým mluví.
   „Víš kdo to je, kejklíři?“ ptá se někam před sebe. Leon odhaduje, že mluví s duchem jeviště. Poslouchá a snaží se zjistit odpověď.
    „Nevím kdo to byl a takové číslo vidím poprvé. Sice jsme něco zaslechl o čísle, které se předává jen vyvoleným, ale to jde mimo mně. Neuvěřitelné číslo. Vidět ho..“ kroutí hlavou. Sora je překvapena, že ani on neví kdo to byl a co je to za číslo.
   „Co teď budeš dělat, Leone“  zeptá se.
   „Byl bych rád Soro kdybys se mnou nacvičila to číslo!“ pronese rozhodně Leon.
   „Páni!“ vykřikne Sora. “Děkuji za důvěru. Už se nemohu dočkat, až to zkusíme“ a vrhne se mu okolo krku. „Zítra to ukážeme Kalosovi a ostatním a potom začneme nacvičovat. Ale ti akrobati co si myslíš? Něco takového jsem nikdy neviděla." Na něho chrlí. Leon se usmívá se Sorou v náručí.
   „Já taky ne. Ta souhra, soulad a ladnost. Neznám je. To jsou špičkoví akrobati. A taky nikdy jsem nic podobného neviděl. Zítra se na to podíváme společně a teď asi půjdeme spát.“ Leon se podívá na ní a rozbuší se mu srdce. Je tak krásná. Najednou se rozhodne.
   „Soro, nechceš jít se mnou zítra na večeři?“
   „Jistě. Velmi ráda. Aspoň tam probereme to číslo“ obejme Leona a dá mu na tvář polibek. Ten se za ni dívá a mračí se. Copak v něm vidí jen kolegu a partnera? Nemůže aspoň jednou vidět v něm muže? “ Pokusím se, aby ve mně viděla nejen svého partnera!“ rozhodne se Leon.
   Ráno ten samý den se schází Sora s Leonem v kanceláří Kalose. Leon mu vypráví co se jim se Sorou stalo včera v noci a ukazuje kazetu. Všichni společně jdou do předváděcí místnosti a Leon zasunuje kazetu do přístroje. Je už nastavena a  všichni se dívají na to číslo. Kalos  nevěřícně na to zírá a potom na Soru a Leona.
   „To číslo nejde provést!“ řekne. To nemůže být pravda a pouští si ji znova i s cviky, které provádějí a ukazuji ty dva akrobaté ze včerejška.
   „Já je neznám a to znám všechny lidi, kteří se točí kolem světa akrobacie. Znám i některé, které nemůžete znát. To jsou špičkový umělci“ pronese Kalos. „Soro, co na to Duch jeviště?“
   „Nic neví. Jen něco slyšel, ale prý to se předává jen vyvoleným a jde to mimo něho. Byl z toho dost otrávený. Tu kazetu dostal Leon, ne já“ pronese a Kalos se na ní s úžasem podívá. Z nich dvou je lepší Sora a má taky nejvíce šanci na úspěch. Tak proč Leon? Kalos se podívá na něho a přemýšlí, co ví Leon a co jim neřekl.
   “Dobře. Teď nějakou dobu budeme mít zavřeno. Musí se provést hloubková kontrola celé budovy  a zařízení. Bude to trvat tak dva měsíce. Za tu dobu mi předvedete aspoň něco z toho.“ Zvedne se  a odchází. Ve dveřích se otočí a řekne „Podle mně to číslo se nedá provést. Proč jsi si jistý Leone, že to zvládneš?“
   „Když cvičili viděl jsme sebe sama na místě toho muže. Vím co mám dělat“ řekne klidně. „Nevím, nechápu jak je to možné“ dodá.
   „Myslím, že jsi nám něco neřekl, ale to je na tobě!“ Tiše za sebou zavře dveře. Opře se o stěnu. „Co jsi nám Leone zapomněl říct?“ zakroutí hlavou a s rukama  v kapsách jde k sobě do kanceláře.
   „Sora, zítra začneme s výcvikem. Už jsem to trochu promýšlel. Dnes si ještě  odpočinem po náročných představeních a potom se do toho opřeme. A dneska jsem zamluvil stůl u Donatelliho. Doufám, že ti to nevadí!“
   „Nevadí. Jen jsem v tom vzrušení okolo toho čísla na to zapomněla. Ale budu připravena.“ Leon ztuhne a okolo srdce se mu rozlije studená zima.
    Večer oba vyráží na večeři. Sora je krásná, myslí si Leon a obdivuje její pružnou postavu. Donatelliho restaurace je proslavená svým jídlem. Oba mluví o Kaleido Star a Leon se vyptává na rodinu, na její malou sestru a na ostatní věci. Sora mu odpovídá, ale sama se neptá na nic. Potom se začne vyptávat na to číslo. Leon se na ni zamyšleně dívá a v duchu se ptá jestli to opravdu je ona kdo s ním bude to číslo cvičit.
   O dva stoly dál sedí Juri s nějakou dívkou a pozoruje Leona se Sorou. Jemně se usmívá na svoji partnerku, ale v duchu je úplně někde jinde. I on má velmi rád Soru. Tak Leon se konečně odhodlal ji pozvat. Jenže ví taky, že Sora nebude jeho city nikdy opětovat? Mohlo by ho to znova uvrhnout do stejného stavu jako tehdy po smrti jeho sestry Sophie. Přestane poslouchat štěbetání své společnice a v duchu začne přemýšlet. Jenže nemohu  se do toho plést. Tentokrát to nechám na něm. Už i tak jsem mu dost ubližíl. Tehdy v den kdy se odehrávala ta soutěž jsem je oba nechal a dokonce zavinil smrt jeho sestry Sophie.
   „Juri, posloucháš mně  vůbec?“ ozve se hlas jeho partnerky.
   „To víš, že ano Julie. Právě jsi povídala o škole.“
   „Juri právě jsem povídala o plese, který se chystá  příští víkend. Vůbec mně neposloucháš“ říká ublíženým hlasem.
   „To víš, že na ten ples s tebou půjdu.“ Julie se rozzáří jako sluníčko.
   „Jsi zlatíčko. Všechny holky mně budou závidět. Takže musím koupit nové šaty, b...“ ale Juri už zase  neposlouchá. Dívá se na Leona.
   Druhý den po návštěvě restaurace začíná tvrdý výcvik Sory i jeho. Nechápe proč jemu to jde tak snadno. Tentokrát snadněji než Soře. Musí toho dost opravovat. Sora nikdy nechodila do žádné školy a tak ji ještě pár věci stále nejde. Tak uplyne měsíc a Leon si stále víc a víc uvědomuje, že Sora nebude to číslo s ním provádět. Anebo on není schopen ji to naučit? Anebo on je ten, kterému číslo nepatří? Začíná pochybovat o sobě. Ne o Soře. Ona je zvládne, ale o sobě. Zmítá se pochybnosti a také svými city k Soře. Vše zpovzdálí sleduje Juri a začíná se o Leona bát. Sice uzavřeli smír, ale ten je tak křehký. Přemýšlí, jestli nemá zasáhnout.
  „Zítra začneme s posledními cviky a to na hrazdách. Potom uvidíme“ říká Leon Soře po závěrečných cvičeních na tyči.
   „Leone já nevím, ale zdá se mi, že tady něco chybí. Nevím co, ale tady v hloubce to cítím!“
   „Ukážu ti poslední cvičení až potom co zvládneme ty hrazdy. A ty je zvládneš. Jsi nejlepší akrobatka na hrazdách co jsem měl tu čest poznat.“
   „Takhle mi lichotit. Ale dneska už končím. Jsem pozvána na večeři“ přizná se trochu stydlivě a začervená se.
   „Tak přece jen Ken získal tvoje srdce nebo je to Juri?“ nuceně se zasměje Leon. Sora zavrtí hlavou.
   „Proč Ken a Juri? Vždyť jsou to jen kamarádi. Leone kde jsi takovou fámu slyšel!“ zlobí se  Sora. „Oba jsou mi nejlepší kamarádi.“ Leon zakroutí hlavou. Jak může být, jindy tak bystrá Sora, slepá a naivní. Zvláště u Kena. Ten by ji snesl modré z nebe. Ale v tomto případě to asi bude někdo jiný. A zřejmě nebude z Kaleida Star. To by se doneslo i k jeho uším, i když normálně drby neposlouchá.
   „Tak tedy zítra“ rozloučí se Sorou a jde ještě cvičit na hrazdy. Vyšvihne se nahoru a jen se na ně posadí. Dívá se na tělocvičnu ze shora. Přemýšlí o tom, že Sora nebude jeho partnerka v tomto čísle. A zřejmě ani nikdo jiný. Začne cvičit tu poslední část co viděl u těch akrobatů. Se Sorou to ještě nezkoušeli. Chytá se hrazdy a jeho ruka pomalu ujíždí a on se dotýká hrazdy už jen konečky prstů. Padá. Jen si vzdychne. Tato část mi ještě nejde. Dopadá na síť, když najednou síť povoluje a on padá s ní.
   „Tak to nevyzkoušíme.“ V dálce zaslechne něčí výkřik a už s temným zvukem dopadá na jeviště. Vše mu plave před očima a on upadá do milosrdného zapomnění. Slyší nějaký hlas, ale neví kdo to je.
   „Neeee“ křičí Juri, který náhodou se přišel podívat co to cvičí Leon. S okouzlením se dívá na ty složité, ale v jeho podání jednoduché cviky. Běží k němu a modlí se, aby nebyl mrtvý. Z kapsy vytahuje telefon a volá zachránku. Doběhne k němu a nahmatá mu puls. „Žije“ uleví se mu. Jenže bude někdy schopen ještě cvičit? a dívá se na teď už nepotřebnou síť.
   Od té nehody uplynuly tři týdny a Leon nějakým zázrakem opět stojí v Kaleido Star na jevišti. Jenže tentokrát má v jedné ruce malou ebenovou hůlku. Podívá se na ni zamyšleně. Otočí se na postavu vedle sebe. Je to Juri.
   „Děkuji ti za to, že jsi mi sehnal to místo v Paříží. Budu moc rád učit. Tak opět se vracím tam , kde jsem začal. Do Paříže!“ pronese s hořkým úsměvem a s bolestí ve fialkových očích.
   „Je to jen málo co jsem mohl udělat. Je vůbec zázrak, že jsi to přežil“ řekne váhavě Juri. Najednou se vyhrnou odevšud  členové souboru Kaleido Star a vpředu Sora. Nese mu kytku.
   „My jsme se přišli rozloučit. Budeš nám chybět. A přijď se na nás podívat, až budeš ve státech“podává mu kytku  a táhne ho na místo diváka. Někteří se v duchu trochu ušklíbnou. Nám tedy nebude chybět ani náhodou.
   Na jeviště vejde Sora a křikne. „Tak to je představení pro tebe“ a všichni začnou předvádět jednotlivé čísla, které si nacvičili. Leon se dívá hlavně na Soru a v očích má podezřelé vlhko. Juri ho mu položí ruku na jeho a stiskne ji. Leon se překvapeně na něho podívá, ale vidí jen jak se Juri usmívá nad představením. Dívá s se na jejich spojené ruce a najednou znervózní. Opatrně vymaní svoji ruku z jeho. Zda se, že si toho nevšiml.
   Tleská s ostatníma a s každým se loučí. Za hodinu už nasedá do taxíku a odjíždí na letiště vstříc svému osudu.

  
     Paříž o tři roky později

   „Tak pořád trápíš se s tím číslem“ pronese ode dveří v pozdních hodinách Juri. Právě přijel z letiště se podívat na Festival do Paříže. Leon se pomalu otočí a tvář se mu rozjasní. Poslední roky co je tady, tak se hodně změnil. Už nepotřebuje hůlku, ale rád ji nosí. Nechce se vrátit do světa akrobatů. Stále učí na na škole a ve volné chvílí cvičí to číslo, které mu zanechali ta žena s mužem. Ví, že nikdy ho nezacvičí s partnerem, ale to mu nevadí. I jen toto cvičit mu přináší uspokojení.
    „Rád tě vidím Juri. Neviděli jsme se asi tak tři roky, ne. Od té mojí nehody.“ Přejde k němu pružným krokem a je vidět, že zranění, které měl na něm nezanechalo ani stopu. Vypadá úplně jinak uvědomuje si Juri. Je uvolněnější a spokojenější. Dojde k Jurimu a dívá se mu do očí.
   „Za vše děkuji“ a obejme Juriho. Ten ztuhne a neví co si myslet. „Zajdeš si se mnou na večeři? Nebo máš hodně práce s tím festivalem?“ vezme ručník z podlahy a jde ke dveřím.
   „Zajdu s tebou rád. Aspoň řekneš co jsi dělal celé ty tři roky a proč jsi se vůbec neozval.“
   „Neříkej, že se po mně někdo sháněl. Vím, že jsem nebyl v Kaleido Star oblíbený. Pojď zajdeme k Maximovi!“
   „Nechci nic říkat, ale tak narychlo tam stůl neseženeš.“
   „Já tam mám vždy stůl. Znám majitele“ a usměje se. „Jdeš se mnou anebo počkáš na mně?“
   „Jdu s tebou“ rozhodne se. „Jen musím vyzvednout tašku a někam ji dát. „
   „Ty jsi jel rovnou sem? Měl jsi se ubytovat nejdřív v hotelu“ Leon mluví jako by mezi nimi nikdy  nebylo nepřátelství, nic se nestalo. Juri je udiven, ale potěšen. Musí zjistit co se stalo. Jdou chodbami, které Juri tak dobře zná. Když s se blíží k sprchám Juri zneklidní. Vůbec by ho nenapadlo, že zrovna skončí tady. Ale klidně vejde a posadí se na lavici. Trpělivě čeká a snaží se nedívat na Leona. Ten se mlčky  svlékne a za chvilku je slyšet sprcha. Jurimu je za chvilku z toho vedro a rozepne si knoflíky u košile. Jak to se mně mohlo zrovna stát, myslí si. Leon mlčí a za chvilku je slyšet jak voda přestane téci.
   Mimoděk se otočí a ve dveřích sprchy vidí Leona. Oddechne si. Ručník má kolem boku a jeho postava je, polkne, úžasná. Sjede pohledem na nohu a uvidí jizvu. Není skoro vidět. Jen taková klikatá bílá čára. Odvrátí hlavu a dívá se na skříňky, které jsou před ním. Některé věci přece jen jsou zakázané, myslí si a taky neopětované. Ale neodolá  a podívá se opět jak se obléká. Jeho svalnaté tělo pomalu mizí v košili a teď zrovna si zapíná soustředěně knoflíky. S hrůzou si všimne, jak ho to celé vzrušilo. Leon se k němu otočí a usměje se.
   „Hned to bude. Moc se těším na večeři s tebou a taky chci ti udělat nabídku. Ale to až u večeře.“ Zvedne ruce nad hlavu a Juri vytřeští oči, když ho vidí spínat  vlasy do ohonu. Vypadá takhle ještě atraktivněji než v rozpuštěných.
   „Juri není ti něco. Vypadáš jako bys viděl ducha.“
   „Ne, jen ty vlasy“ vykoktá ze sebe.
   „Acha. No takhle jsem je nosil  jenom se sestrou, když jsme si někam vyšli. Říkala , že mi to takhle sluší víc. Ale proč tě to zajímá? Půjdeme, ne?“ a vykročí ze dveří. Juri  se už uklidnil a tak jde za ním. Jdou mlčky chodbami a Juri vyzvedává zavazadlo na vrátnici. Leon kroutí hlavou.
   Leon jde k svému autu a bere tašku z juriho ruky. Hází ji mlčky dozadu  na sedadlo  a sedne si jako řidič. Řídí mlčky a s přehledem. Juri se dívá na jeho ruce.
   „Leone..“
   „Juri, co je? Stalo se něco?“
   „Ne jen...“ a mlčí. V autě se rozhostí ticho. Je slyšet jen vrnění motoru a jejich dech.
   „Jsme tady.“ Zastaví auto na parkovišti u Maxima. U dveří ho vítá portýr.
   „Dlouho jsme Vás Leone neviděli.“
   „Hodně práce a to je můj přítel Juri z Kaleido Star. Je tady na krátké návštěvě po dobu Festivalu.“ Portýr přikývne a oba pouští dovnitř. Jdou dovnitř a návštěvníci na ně zírají. Jsou uvedeni až úplně dozadu, kde mají klid.
   „To je stůl majitele, ale když tady není tak je můj. A on většinou tady není“ v tu chvílí k nim přistoupí číšník a vytahuje vinný a jídelní lístek. Začíná rituál objednávky. Konečně je objednáno.
   Po jídle sedí mlčky naproti sobě. Do teď jen tak povídali o festivalu, Kaleido Star a škole.
    „Juri“ Leon se trochu odmlčí“ proč jsi přijel za mnou do školy?“
    „Já dělal jsem si starost. Sice mi říkali, že jsi v pořádku, ale tři roky jsi se neozval, tak jsem si řekl, že se tady u tebe stavím a přesvědčím se.“
    „Jak se má Sora? „přeruší ho Leon.
    „Ona“, ale je opět přerušen.
    „Ne myslím, že to je za mnou. Nevím proč jsem se ptal.“ řekne zamračeně a vyhledné ven na osvícenou Paříž. Nadechne se a potom se podívá na zmateného Juriho.
   „Chci, abys  se mnou nacvičil to číslo“ a jedním douškem vypije sklenku vína. Juri otevře ústa a potom je zavře. Je v šoku.
   „Ale já jsem „ a opět to nedokončí.
   „Neříkej nic a rozhodni se v klidu. Pokud budeš souhlasit, tak zítra u mně na této adrese. Ukážu ti něco co Sora neviděla. Měla to vidět až po našem zvládnutí hrazdy. Ale tentokrát to udělám jinak. Jestli budeš souhlasit tak musíš vědět vše.“
    „Tebe trápí to, že jsi se Sorou nemohl dokončit to číslo. Ale stále můžete si to nacvičit. Sora je stále lepší a lepší a její ztvárnění Tristana a Isoldy bylo nádherné“ zmlkne pod upřeným pohledem Leona a jeho úsměvem. Tolik se smát ho neviděl nikdy.
   „Jestli přijmeš, tak pochopíš proč Sora nemůže být moje partnerka. Ehm a ještě něco. Neber to jako dluh, který musíš splatit za Sophii. Víš, že to poznám a teď pojďme mluvit o něčem jiném.“ Juri je v úžasu celou dobu co spolu tam ještě sedí. V noci se ubytuje v hotelu. Celou noc váhá, zírá do stropu a nakonec se rozhodne, že to přijme.
   V 8.00 už klepe na dveře leonova bytu. Leon mu otevře. Je v černém trikotu a je vidět, že zrovna cvičil. Juri už má taky cvičení za sebou. I když už dávno necvičí aktivně, tak jeho tělo je stejně ohebné a pružné jako kteréhokoliv akrobata.
   „Pojď dál a sedni si. Hned jsem tady“ a někam odejde. Zase je slyšet sprcha a Juri zčervená, když si vzpomene na včerejší večer. Za chvilku je tady a opět má vlasy nahoře. Jako by tím účesem chtěl dát najevo, že se změnil.
   „Chceš něco k jídlu, nebo pití?“
   „Tak jestli mohu, tak kávu. Myslím, že budu potřebovat něco na povzbuzení.“ Leon kývne hlavou a už je slyšet v kuchyni zvuky. Juri si začíná připadat dost zvláštně. Cítí se tady, jako by tady patřil. Za chvilku je tady před ním káva a to dobrá káva, si pomyslí uznale. Ale to už na zemi sedí Leon s ovladačem a pouští kazetu. Viděl ji už tisíckrát a tak se otočí k Jurimu a sleduje jeho reakce.
   „Leone jsi si jistý, že to jde provést?“ pronese na konci videa do ticha pokoje. Leon jen kývne. Ale nechává kazetu běžet dál. Je tam jen zrnění, když se ukážou opět oni. Kazeta běží dál a Juri s šálkem kávy v ruce na to civí a nemůže uvěřit tomu co vidí. Potom se podívá  na Leona.
   „Ano oni byli partneři ve všech ohledech. Jinak to číslo nikdo není schopen provést.“ Juri odloží šálek na stůl a opře se. Zavře oči a přemýšlí co viděl. Leon mlčí a nechává ho to zvážit.
   „Já to udělám. Tvoji nabídku přijímám a není to kvůli Sophii. Jen chci vědět proč já. Je dost jiných, řekl bych.“ Leon překvapením otevře ústa. To nečekal. Nečekal , že Juri to přijme. Doufal, ale nečekal to. Teď neví jak to přijmout a co mu říct. Juri se usměje a klidně dopije kávu. Asi si myslel, že mně tím dostane. Jenže jeho druhou stránku málokdo zná. No řekněme upřímně nikdo.  Se zájmem se dívá na Leona.
   „Dostal jsi mně“ rozesměje se a potom zvážní. „Netušil jsem že to vezmeš. Nikdy jsem netušil, že kromě žen tě zajímají i muži.“ Přejde k velkému oknu. „Nikdy jsem žádný vážný vztah neměl kromě svoji sestry . Moc jsem ji miloval a to místo v srdci ...chtěl jsem, aby nahradila Sora. Je tolik podobná Sophii“ a otočí se zpět. Podívá se na Juriho. „Jenže v tom momentu, kdy jsem padal uvědomil jsem si, že Sora je někdo jiný, že není Sophie a nemůže to číslo provést. Nemohla ani Sophie. A potom jsem zaslechl v nemocnici tvůj hlas. A potom jsem se rozpomněl na to, jak umírala tady nedaleko v nemocnici a  jak tě milovala. Jenže tehdy netušila, jednu věc. Že nejen ona tě milovala, ale ještě někdo jiný a .. chtěl jsem aby byla šťastná, tak jsem to zamkl do nejhlubších hlubin srdce. Zapomněl jsem  tehdy v té nemocnici a opět v jiné nemocnici  na to vzpomněl. Jenže jsem se musel vyrovnat z mnoha překážkami. Zranění, odmítnutí Sory, nejistota číslem. A potom jsem přišel do Paříže. Do města kde všechno začalo, pokračovalo a možná skončí. To video měla být provokace. Doufal jsem, že to přijmeš a zároveň, že utečeš. Ani nevím proč jsem předpokládal, že tu nabídku vezmeš. Proč jsi ji přijal?“Celou dobu mluví tiše a stojí u okna. Dívá se na reakce Juriho, ale ten sedí a dívá se na Leona. Juri se zvedne a přemítavě se na něho dívá. Přijme celou pravdu nebo ne? Nakonec vsadí na jednu kartu.
   „Leone, smrt Sophie byla zbytečná. Já jsem ji nemiloval. Jen jsem ji využil, to víš. Šlo ji snadněji zmanipulovat než tebe.“ Nadechne se.
   „Ona ti odpustila a prosila mně, abych i já tobě odpustil. Splnil jsem její přání, ale nedokázal jsem odpustit sobě. Nedokázal jsem odpustit, že jsem tě stejně jako Sophie..necháme toho. Myslím, že to číslo zůstane pro někoho dalšího. Pro někoho koho najdu“ otočí se zpět k oknu.
   „Leone, já tě miluji“ řekne jednoduše a bez příkras Juri. Leon se užasle otočí a zakroutí hlavou.
   „Ne. To nemůže být pravda. Proč mi to Leone děláš? Vždyť jsme se tehdy ani pořádně neznali. Tehdy jsem tě jen znal z doslechu a i potom jsi byl spíš můj nepřítel než přítel. Ale možná“ řekne váhavě „to číslo nás buď spojí nebo nás rozdělí. Já sám jsem zmatený a nejistý a to jsem měl na to tři roky.“
   „Máš pravdu, ale já to přesto chci zkusit. Chci ti dokázat, že to co jsem cítil tehdy se nezměnilo. Moje city k tobě jsou stejné jako tehdy. Nebudeme o tom mluvit. Budeme se připravovat  na to číslo a uvidíme jak to půjde!“ nakloní se k němu a políbí ho na tvář. Leon zvedne ruku a s úžasem si ji přiloží na místo polibku. „S tímhle, ale počítej“ vesele dodá Juri. "Zavolám do hotelu, ale ne,  hned tam zajedu a nastěhuji se k tobě“ převezme roli pána domu. „Hned jsem zpět!“ zavolá na zkamenělého Leona a vyjde ze dveří. Sotva se zavřou dveře  Leon se rozesměje. Potom si, ale  uvědomí, že jeho byt vůbec není připraven na to mít ještě jednoho nájemníka. Jenže ho tak pracně sháněl a nechce se mu stěhovat pryč. Ale jak zná Juriho tak v tomto okamžiku už má vše vyřešené. Stejně je to divné jak se vše vyvrbilo. Přejde k vystaveným fotografiím Sophie.
   „Tak nakonec se splnil tvůj sen jeviště bez soubojů a i ten druhý taky. Snad konečně budu šťastný. Vím, že kdybys to tehdy tušila, tak bys nám to přála.“ Zamyšleně se dívá na její fotografie, když zazvoní zvonek. Jde k videotelefonu a tam stojí Juri. Tak to je rychlost. Zmáčkne zvonek a otevře dveře. Bydlí, až pod střechou domu a je tady sám. Za chvilku se otevřou dveře výtahu a z nich vychází Juri. Jde k Leonovi a políbí ho na tvář. Zatím nic víc, ale zatím mu to musí stačit.
   „Byl hustý provoz“ řekne a vejde do bytu. „Tak jak to uděláme?“ a rozhlíží se po místnosti. „Mám teď spoustu práce s Festivalem, takže trénovat budeme po večerech. Po Festivalu začneme normálně cvičit jinak tady zůstávám. Záležitosti Kaleida Star mohu vyřizovat telefonem. Takže to bychom měli. Kde máš ložnici?“ zeptá se. Leon mu ukazuje kde má kuchyň, koupelnu a další místnosti včetně malé tělocvičny. Nakonec ho odvede do ložnice.
   „Máš to tady krásný“ a dívá se na jednu velkou postel. Potom pohlédne na neutrální výraz Leona. Klidně ho obejme. „Tak to je ten problém? Budeme spát vedle sebe a časem se uvidí. Víš pokud jsi chtěl, abych spal na pohovce tak jsi to měl říct hned.“
   „Ne. Máš pravdu chtěl jsem to. Jen jsme netušil co chceš ty. A chtěl bych tě poprosit, aby vše zůstalo mezi námi.“
   „Dobře, jen mezi námi“ ujistí ho Juri.  Tak začal jejich společný život. Ráno Leon do školy, Juri vyřizuje telefonáty a odpoledne spolu tráví  v tělocvičně školy a zkouší číslo. Pro Leona to je hračka, protože vše už umí a tak jen vede a je přísný na Juriho. Pomalu dávají číslo bod po bodu dohromady. Večer společně se dívají na televizi, čtou nebo si někam vyjdou. Tak za týden této idyly čeká Juri Leona doma. Tentokrát Leon šel cvičit sám a má se každou chvílí vrátit. Jenže hodina, kdy se měl vrátit už dávno minula a Juri začíná být trochu nervózní. Co když se mu něco stalo? Telefon nezvedá takže je v tělocvičně, ale stejně má nějaký divný pocit. Stojí před oknem a dívá se na sametovou čerň noci. Nakonec vyrazí a autem dojede ke škole. V tělocvičně se svítí, takže je tam. Oddechne si. Trochu ho překvapím, myslí si.
   Vyběhne po schodech, když zaslechne podvědomý zvuk. Zasténání. Zastaví se a s rukou na klice dveří váhá. Potom, ale dveře rozrazí a zůstane překvapeně stát. Na žíněnce leží zhroucený Leon a drží si nohu.
   „Ahojky. Jsem rád, že jsi tady“ usměje se bolestným úsměvem. Chce se pohnout, ale zase zaúpí. „Asi jsem si natáhl sval, ale bolí to pekelně. Už jsem měl občas předtím něco natáhlého, ale to je..po.můžeš se mi  zvednout. Doma si to nějak rozmasíruji.“
   „Víš jak jsme se bál!" zakroutí hlavou Juri. „Co tak zavolat na mobil“ a přistoupí k němu. Políbí ho a potom si klekne vedle něho. Položí ruku na nohu a cítí, že sval je tvrdý jako kámen. Musí ho to šíleně bolet.  „Tak zítra a pozítří rozhodně žádné cvičení“ pronese nesmlouvavě Juri.
   „Pan doktor promluvil“ řekne trošku vztekle Leon.
   „Nezapomínej, že já jsem taky akrobat a toto jsem zažil už vícekrát“ pořád drží ruku na jeho noze a Leonův vztek se pomalu rozplývá.
   „Nemusíš mi to připomínat!“ a chce se zvednout. Nakonec se jim to podaří a Leon s tváří svraštělou bolestí se šourá vedle Juriho. Objímají se jako milenci. Nakonec Juri dotáhne Leona k autu a uloží ho na zadní sedadlo.
   „Juri nejedeš trochu rychle?“ řekne Leon.
   „Rád jezdím rychle“ odpoví na to Juri a Leon jen přivře oči. Za chvilku jsou doma. „Tak se svlékni ty hypochondre. Uvidím co s tím budu mohl udělat.“ Vytahuje  masti a rozkládá je vedle lehátka. Sundá si sako a rozepne košili. Leon už je natažený na lehátku a bolestí zatíná zuby. Juri jen přiloží ruce s masti na nohu a nejdřív ji jen opatrně hladí, aby se mast vstřebala. Trochu přitlačí a Leonovi se bolestí protočí panenky, ale drží jazyk za zuby. Jen klesne do polohy vleže a přikryje si rukou oči.  Nejraději by byl někde zakopaný a nic necítil. To co provádí Juri je dokonalé mučení. Nebyl náhodou v minulosti inkvizitorem?
    Po chvilce, ale zpozoruje, že bolest pomalu ustupuje a on si sundá ruku z oči. Podívá se na maximálně soustředěného Juriho jak mu přejíždí nohu. Bolest je skoro pryč, ale on pořád má ruce na jeho noze. Dívá se na něho a jeho tělo se probouzí touhou. I Juri dýchá trochu rychleji. Najednou se podívají na sebe. Dívají si z oči do oči a  Juri se k němu skloní. Sevře dlaněmi jeho tvář. Leona ten dotek rukou hřeje, uklidňuje a přesto celé jeho tělo se svraští touhou pod tým dotykem. Juri přitiskne svoje rty k Leonovým. Hraje si s nimi, ochutnává je a tlačí na ně. Leon povolí a odpoví mu. Polibek se prohloubí a Leon vjede jednou rukou Jurimu do vlasů. Těší se z toho dotyku a trochu zasténá. To Juriho vzpamatuje a odtrhne se od Leona. Dívají se na sebe a Juri se dívá na Leonovy rty.  Skloní se k němu a znova ho políbí. Nakonec s tím přestane a se zrychleným dechem položí hlavu na Leonovu hruď. Poslouchá jeho bušící srdce a vychutnává si leonovu ruku ve svých vlasech.
   „Je to lepší. Už  to skoro  nebolí“ řekne co nejklidněji Leon. Jakoby se před chvílí nic nestalo. Juri se zasměje.
   „Jsi neuvěřitelný, víš to“ poklekne si vedle lehátka a dívá se na něho.
   „Proč? Pro tohle nebo tohle“ a je to pro změnu Leon kdo si hraje s jeho rty a napodobuje Juriho. Oba se líbají, jenže brzy jim to nestačí a leonova ruka Jurimu odhrne košili. Juri ruku zastaví a s toužebnýma očima se dívá na Leona.
   „Dneska ne. Ta noha..“ zasípá a zvedne se. Přejde k oknu a opře čelo o jeho studené sklo. „Rád bych se s tebou miloval. Čekám na to hodně dlouho, ale dneska ne „ otočí se k Leonovi.
   „Dobře“ opatrně přistoupí k němu zezadu a obejme ho. Tiše stojí a dívají se na osvětlenou Paříž. Další dva dny Leon nic nedělá a jen leží doma a čte. Juri už končí s Festivalem a dnes je poslední den kdy tam je. Leon slíbil, že tam přijde a nakonec, i když nerad tam jde.
   „Proč jsi mi neřekl, že tam bude Sora. A ten s kým cvičila, kdo to je?“ ptá se Leon v tichu auta.
   „Pořád ji máš rád.“
   „Ano mám ji rád. Je skvělý člověk, ale víš, že rád není to co milovat“ řekne Leon. Dívá se upřeně před sebe. “Zítra bych chtěl začít cvičit. Už jsi skončil s Festivalem tak začneme cvičit intenzívněji “ řekne trochu váhavě. Juri se dívá před sebe.
   „Proč to říkáš tak nejistě. Rozmyslel  sis to nebo, co se děje?“ Zastaví na parkovišti a podívá se na Leona. Ten zakroutí hlavou.
   „Ne jen je mi, jako bych s pohyboval v mlze. Už jsem nedoufal , že někdy budu tak šťastný. Pojedeme. To je dnešním večerem. Zítra začneme cvičit.“Jedou mlčky domu. Druhý den začínají cvičit hned jak Leon skončí učit a Juri od telefonuje svoji práci v Kaleido Star. Cvičí, ale ani jeden se nemůže soustředit a dělají chyby jako začátečníci. Tak to jde týden než Leon najednou se pustí hrazdy a skončí na zemi. Juri je vyděšen, když vidí ho nehýbat se. Běží k němu a skloní se k jeho tělu. Leon otevře oči.
   „Takhle to dál nejde. Nemohu se soustředit. Pořád musím myslet na tebe“ zvedne se a posadí se. Zamyšleně se podívá na Juriho.
   „Jdeme!" Juri ho zvedne  jedním pohybem a táhne ho k autu.
   „Počkej, jsem jen v trikotu!“
   „Já to vím. Jedeme domu!“
   „Proč Juri. Můžeme ještě cvičit“ nechápavě řekne Leon.
   „Uvidíš“ a podívá se na něho trochu zvláštně. Doslova ho vecpe do auta a pekelnou rychlostí  po předměstí Paříže jede k Leonovu bytu. Zastaví před hydrantem a vleče ho nahoru. Leon je zmatený a neví co si má myslet. Ve výtahu Juri stojí opřený o stěnu a dívá se na Leona v trikotu. Prohlíží si ho jako by ho nikdy takhle neviděl. Leon se začíná pod tím upřeným pohledem červenat. Ale to už jsou nahoře a Juri otevírá byt. Vtáhne Leona do bytu a praskne dveřmi. Chytne ho za ruku a táhne ho do ložnice. Leonovi konečně dojde co asi chce Juri udělat. Ale to už leží na posteli a Juri je na něm.
   „Teď se budeme milovat a konec. Nemůžeš mi odmlouvat“ zašeptá mu do ucha a Leonem projedou drobné vlnky touhy. Ví co bude následovat a zároveň neví. Ale i tak nechce nechat vše na Jurim. Obejme ho a začne sám od sebe ho líbat. Hraje si s jeho rty a ochutnává je. Polibek se prohloubí a oba se svlékají až zůstanou bez oblečení. V klidu se na sebe dívají. Oba mají krásné vypracované postavy. Juri začne Leona hladit a Leon ho nechá. Trochu se červená, když vidí jak Juri ho hladí a dívá se na něho. Pomalu a všude. Důkladně se seznamuje se s jeho tělem a Leon reaguje touhou. Sklouzne rukou k jizvě a trochu zaváhá. Jemně po ní přejede rukou a Leon se zachvěje po tím jemným dotykem. Potom ji políbí a jazykem zároveň  laská.  Zasténá, když ho Juri začne dole laskat. Juri na chvilku přestane a podívá se na svého milence. Oči mu hoří a ruku má v jeho vlasech. Druhou ruku zatíná do prostěradla.  Znova skloní svoji hlavu a začne ho laskat rychleji. Za chvilku slyší leonův výkřik a na svoji tváři jeho horké semeno. Trošku ho slízne a zbytek rozetře. Začíná ho prsty dráždit a hladit. Dívá se mu do obličeje staženého touhou. Leon sebou trhne jak je to pro něho nezvykle, ale nechá Juriho dělat co chce. Leží vedle něho a jeho tělo se  svíjí touhou. Oba zrychleně dýchají a srdce jim buší.
   Když Juri ucítí, že je uvolněný a připravený začne do něho pomalu vstupovat. Opatrně a pomalu tak, aby si na něho zvykl. Leon ho chytne za ramena a zatne zuby. Bolí ho to a Juri opět přestane po chvilce pokračuje až do něho vstoupí úplně. Zůstane tak a nic nedělá. Leon si zvyká  na jeho přítomnost. Juri vezme jeho rty do svých a začne ho líbat. Bolest přestává a začíná mu být příjemně. Trochu se zavrtí a Juri se na něho podívá.
   „Už to tak nebolí“ zašeptá a kupodivu zrudne. Juri se usměje a políbí ho. Zároveň udělá malý pohyb a Leon otevře oči. Je to docela příjemné. Ani neví co vlastně čekal. Ale líbí se mu to. Mít ho v sobě, na sobě , jeho polibky. Juri se začne pomalu pohybovat a dívá se mu do oči. Na čele se mu perlí pot a i jeho tělo je orosené. Leon zdvihne trochu hlavu a olízne jeho tělo. Políbí ho a začne ho hladit. Nakonec dojde  k věci, že je to vlastně skvělé a obejme ho nohama. Juri překvapeně zdvihne hlavu.
   „Líbí se mi to“ zaslechne a Juri pod dojmem těch slov zrychlí. Ještě několik pohybu a vyvrcholí. Klesne na Leona pořád spojeni. Zvedne hlavu a políbí ho. Leon se od něho neodtahuje, ale jen se zavrtí.
   „Je ti nepohodlně nebo jsem moc těžký?“řekne se spokojeným úsměvem Juri.
   „Ne naopak. Tak skvěle mi nebylo hodně dlouho. Jenže jsem zase..“ nedořekne a podívá se dolu. Juri se nad zdvihne a podívá se na něho.
   „Tak to s tím něco budeme museli udělat!“ skloní hlavu a opět ho vezme do úst.
   „Juri to nemusíš...vlastně ano..“ Leon změní hned názor a nechá se Jurim laskat. Nemůže se nabažit jeho laskání a polibků. Když vyvrcholí tak pro změnu potřebuje pomoci Juri a Leon ho vezme do úst. Je to pro něho nezvyklé, ale když uslyší Juriho sténat rozkoší tak mu to začne připadat normální. Po vyvrcholení ochutná Juriho a s nezvyklou chuti na jazyku o tom přemýšlí. Nechutná to zase tak divně a pečlivě slíže všechno. Juri se na to dívá a z ničeho nic ho zarazí a políbí ho. Ochutnává tak sám sebe přímo z Leona.  Nakonec lehnou vedle sebe. Mlčí. Leon se trochu nadzdvihne a mlčky se dívá na Juriho svého milence. Pomalu mu obkresluje tvář až se zastaví na rtech. Jurimu uličnicky zableskne v očích a z ničeho nic má Leonův prst ve svých ústech. Líže ho a saje jako před chvilkou Leona dole. Dívá se mu do očí a Leon s hrůzou zjišťuje jak ztvrdne, a že může znova se milovat. Vytrhne mu prst z ústa a vyskočí z postele. Juri se rozesměje a Leon se dívá na jeho nahé tělo. Je vzrušené stejně jako jeho.
  „To přece nejde. Tolikrát za sebou“ skloní s k Jurimu. „Jenže jsi tak sexy a vzrušuješ mně tolik, že tě zase chci cítit v sobě“ zakroutí hlavou. „Nerozumím tomu, ale je mi to jedno!“ a vrátí se do postele. Juri mu to splní a za chvilku sténají oba rozkoší. Tentokrát Juri počká na Leona a oba vyvrcholí spolu. Juri je oba přikryje a nakonec společně usnou v náručí.
   Ráno zazvoní budík a oba vyskočí z postele. Jsou oba vzrušení a tak Juri vtáhne Leona zpět do postele.
   „Počkej musím do školy nebo přijdu pozdě“ zamumlá Leon do rtů Juriho.
   „Tak to je mrzuté. Příště musíme si dát budík o půlhodiny dozadu. Ale jak tak koukám tak budeš potřebovat studenou sprchu“ směje se trochu zlomyslně Juri a sám se zachumlá do pokrývek vonící po něm, Leonovi a sexu. Vdechuje vůni a poslouchá šumění sprchy. Zívne a utíká do říše snů. Leon nad ním stojí a dívá se na Juriho. Podívá  se na hodinky a potom pomalu odhrne pokrývku a zlomyslně mu lehce začne hladit nejdřív nohu a potom vklouzne rukou trochu výš a začne ho laskat. Když cítí, že je plně vzrušen tak stáhne ruku a políbí ho na tvář. Juri něco zamumlá a obrátí se. Hezké spaní pomyslí a za chvilku je slyšet jak se zavírají dveře. Juri otevře oči a usměje se. Přece jen je  to ďábel.
   Odpoledne Juri jede za Leonem do školy a přemýšlí jaké to bude. Bude jim to překážet v cvičení nebo ne? Ale jako by se posunuli někam dál. Od té noci jim cvičení pokračuje lépe a víc si rozumí. Jako by bylo to jediné co jim chybělo v tom, aby číslo mohli dokončit. Oba se začínají opravdu pohybovat tak jako ti akrobati. Začínají si rozumět beze slov.  Nerozumí tomu ani jeden, ale přijímají to jako fakt. A zatímco na hrazdě je vede Leon, doma v nočních rozkoších je vede Juri. I soustředění je lepší až nakonec skončí s posledním cvikem.
   „Teď poslední zkouška. Musíme dát to číslo dohromady. Nevím jak na to budeš reagovat, ale chci pronajmout na jeden večer Kaleido Stage a tam to vyzkoušíme. Jsou tam nejlepší podmínky“ řekne Juri. Když vidí Leona nereagovat, tak dořekne“, ale pokud to nechceš tak to zruším“ vyhrkne Juri poplašen z mlčení Leona.
   „Ne. Myslím, že to tak má být. Tam kde to začalo, mělo by to i skončit. Je to tři a půl roky co jsem tam viděl to číslo. Děkuji ti „řekne Leon.
   „Leone co tak formálně. Snad nechceš“ a napadne ho něco děsného. „Nechceš mně potom všem opustit, že ne.“
   „Já... jen nechceš to udělat ty?“
   „A jak tě to napadlo?“ zatřese Leonem Juri. „Já, jen všichni mně opustili, když jsem byl nejšťastnější!“ zamumlá a odvrátí oči od Juriho.
   „Jenže já ne. Budeš muset zvyknout si, že s tebou zůstanu hodně dlouho, Leone. Tedy pokud mně nevykopneš ty, tak já neodejdu.“ Násilím si přitáhne jeho hlavu a dívá se mu do oči. „Rozumíš mi. Já zůstanu. Vůbec jsem si neuvědomil, že minulost ještě neskončila. Byl jsem hloupý, když jsem si myslel, že vše je za námi.“ Té noci se poprvé nemilovali a  Juri drží Leona v náručí.
   Druhý den oba nevyspalí odjedou na letiště. Na letišti se všichni otáčejí za nimi dvěma a v letadle letušky se předhánějí kdo jim něco podá nebo přinese. Leon s Jurim nakonec z toho mají legraci a trochu se uvolní. V podvečer se, ale  ubytuji v hotelu zvlášť. Večer si vyjdou na procházku, ale celou dobu mlčí. Procházejí se osvětlenými ulicemi města. Dívají se do restauraci na páry jak se objímaní a líbají. Nakonec se vrátí do hotelu. Ve výtahu na sebe podívají jako by se neznali a oba se rozcházejí do svých pokojů. Nakonec oba usínají spánkem beze snů.
   Druhý den odpoledne oba jdou do Kaleida Stage. Uvnitř jsou skoro všichni z Kaleida Star. Vítají je a jsou nadšení, že Juriho vidí. Najednou vytřeští oči a dívají se na Leona. Je nějak jiný a nakonec jim dochází, že má jiný účes. Holky vydechnou úžasem. Sluší mu to ještě víc než s rozpuštěnýma. Juri se s nimi vítá a potom jen řekne.
   „Musíme jít za Kalosem. Uvidíme se později.“ a loučí se s nimi. Všichni se dívají za nimi a přemýšlí , že něco mezi nimi je, ale nemohou zachytit podstatu toho. Je pozdě večer a Juriho ani Leona už nevidí. Ti se připravují na číslo v jedné ze zamčených tělocvičen.
   „Musím zkontrolovat hrazdy, Juri“ řekne neklidně Leon. Ten jen přikývne hlavou a dal cvičí. Leon jde na jeviště a začíná kontrolovat hrazdy. Už skoro končí, když někoho za sebou ucítí. Někdo ho obejme a on ví, že to je Juri.
   „Neměl jsem tě přemlouvat k tomu číslu“ řekne Leon.
   „Jenže já jsem souhlasil a dnes ho provedeme , ale jestli nechceš tak ne.“
   „Já cítím, že ho musíme udělat, že nám to něco řekne“ řekne Leon a nachýlí k němu dozadu hlavu.
   „Taky bych řekl.“ Skloní svoji hlavu k jeho a políbí ho na rty. Leon trošku vzdychne a začne mu odpovídat.
Proč jsme vlastně mlčeli? napadne ho. Taková hloupost, když jsme mohli být spolu.
   „Dokončíme to a půjdeme na to číslo“ řekne Juri a jde s Leonem zkontrolovat zbytek hrazd. Jsou v pořádku a za chvilku stojí v zamčeném jevišti. Nikdo tam není a je pozdě večer. Leona napadne, že je to stejný čas, jako před třemi napůl roky, když  se na to stejné číslo dívali se Sorou. Tehdy si myslel, že ona bude jeho partnerkou, ale nakonec se jim stal Juri. Podívá se na něho a uvědomí si to. „Miluje ho!“ Celou dobu  se bál a neřekl mu to. Teď teprve je klidný a ví jak to číslo provést, aby fungovalo.
   „Jdeme na to“ nakloní se k němu a políbí ho. „Juri miluji tě“ ještě dodá a vykročí k jevišti. Juri stojí jako omračený, ale to už Leon stojí na hrazdě a zvedá k němu ruku. Juri pochopí a uchopí jeho ruku. Teprve teď se stali partnery po všech stránkách a žádný si to neuvědomil.
   Chvilku se na sebe dívají a potom skočí. A provedou to číslo s se stejnou grácii a lehkosti jako ti akrobaté před třemi roky tady v Kaleido Star. Když skončí usmívají se na sebe. Nikdy jim nic tak dobře nešlo jako to nejobtížnější číslo, které kdy viděli. Tolik tréninku, tolik starosti, tolik citů a obav.
   „Musíme si to častěji  zacvičit „ a tím Juri rozhodne o osudu čísla. To číslo provedeš tady s Jurim. No ano, známe všechny akrobaty, zatímco oni nás ne“ muž s fialovýma vlasy zvážní. „Leone je to na vás. Musíte to číslo předat dál. Musíte vybrat dalšího akrobata, který to číslo provede. Je to těžké, já vím žádat to po Vás. Splníte to?“
   „Ano splním to“ přikývne a potom ho napadne. „To číslo není pro veřejnost. Proto ho nikdo nezná, že ano.“
   „Ano. Nebo byste chtěl ho předvést veřejnosti?“ řekne ta žena. Leon se podívá na Juriho. Ten ho obejme.
   „Ne myslím, že to zůstane naším soukromým číslem. Jak se vlastně jmenuje?“
   „Leone, ty to nevíš?“ zeptá se ten muž.
   „Já .. ano vlastně vím, nevím proč se ptám. Děkuji.“ Oba přikývnou a tiše zmizí z jeviště. Stejně jak předtím.
   „Leone, jak se to jmenuje? Nikdy jsi mi to neřekl“ zastaví Leona Juri.
   „Nikdy mi ho neřekli. Ale to číslo je jako sám  život“ řekne Leon.  

Konec