Shounen - ai povídky

                                          Trochu víc

    „Sinistře! Pozor za tebou!“ ozve se varování od Dextera jeho přítele a hlavně partnera. Jenže poslední dobou je mi  trochu víc. Během těch staletí se stali opravdu blízkými. To vše mu prolétne mysli, když vidí jak se na něho vrhá další  identická Éclair s Lumiér.

   „Tyto jsou trochu víc než se na první pohled zdá“ pomyslí si. Přišli jsme sem  na rozkaz jejich nové ředitelky Éclair. Nové ředitelky. Jak slabé. Zajímalo by mně kde je Eclipse, ale oni jsou svázáni s Gottem pevným poutem. Měli jsme zacvičit nějaké nováčky, jenže tyto jsou víc než nováčci a uskočí před energetickým kopím Éclair, která ho vyslala. Jak může začátečnice vytvořit takovu věc? S takovou sílou a ppřesnosti? Dopadne na podlahu a vedle něj přistane Dexter. Otočí se na sebe a usmějí se. Jenže přitom zpozorují obrovskou energetickou kouli vytvořenou stejnými tvářemi, která na ně míří. Hlavou jim prolétne myšlenka, že je to jejích konec a klidně se dívají do těch identických tváří, postav. To nejsou začátečnice a čekají tu kouli. Poslední chvíle a jsou spolu. Tak to má být. Ale Dexter najednou vezme svoji všechnu sílu a s myšlenkou, že musí zachránit Sinistra v poslední chvílí nad ně staví bariéru a prolomí zároveň několika vrstvovou betonovou podlahu. V poslední chvílí a o patro níž se dívá na strop. Rychle svoji schopnosti zaceluje podlahu, ale ví, že je stejně najdou. Je unavený nejen bojem, ale nakonec i tím posledním zoufalým pokusem zachránit je oba.

   „Sinistře“ řekne a zděsí se když vidí svého partnera na podlaze bez života. Rychle ho vezme do náruče a doslova šachtami ho vynese ven z budovy. Skokem dolu přistane bezpečně na zemi, ale i jeho síla je podlomena a tak  poklesne v nohou. V duchu se modlí, aby jeho partner byl naživu. Partner. Hořce se usměje i přes to, že klečí na trávníku a v náručí drží ten největší poklad jaký za staletí našel. Teprve teď, když  se možná z toho nedostanou si to tak jasně uvědomuje.

   „Musím tě zachránit. Jsi vše co mám“ šeptá mu do jeho dlouhých modrých vlasů. Teď je má ulepené a špinavé, ale jindy jsou krásné zářivé, plné života. Nese ho pryč a neví kam jde. Najednou si vzpomene na jejich tajný úkryt za městem. Zvenčí vypadá jako opuštěná zchátrala budova, ale uvnitř je vybavena vším co teď Sinistra potřebuje. Hlavně mediboxem. Odhrne mu z obličeje vlasy a podívá se do jeho bledého obličeje jindy tak výmluvného. Teď je jak bez života. Zavřené oči, slabý tep života...ne on ne. Klidně zničí vše jen on musí zůstat naživu. Nic nikdo není pro něho důležitější.

   Zbledne a rukou mu odhrne zbytky potrhaného oděvu. Rukou nahmatá slabý tep srdce a okamžitě se uklidní. Nejraději by vykřikl:“Žije“, ale ví, že si to nemůže dovolit. Právě před chvilkou jeho a Sinistru se snažila zabít jejích ředitelka Éclair. Nechce k sobě přitáhnout nežádoucí pozornost. Ne teď když je oslaben a má sebou Sinistra. Ruku má pořád na jeho prsou a nechce se mu ji odtáhnout. Vnímá jeho srdce a teplou pokožku. S lítosti nakonec ji sundá a zakryje ho zbytkem šatů. Opět ho vezme do náruče a jde hledat nějaký dopravní prostředek.

   Zrovna, když potřebuje nic nemůže najít. Cítí jak mu síly pomaličku ubývají, ale on ho nese dála a dál. Vznášedlo..výborně. Usměje se. Zrovna to potřebuje. Dotkne se ho. Není tak dobrý jako Lumiere, ale něco zy ty roky pochytil.  Sinistru dá na zadní sedadlo a sám sedne na přední. Opřese si čelo o volant.

   „Dextře, kam jedeme?“ ozve se slabě Sinistra.

   „Vezu tě do našeho úkrytu. Naše milá ředitelka Éclair se nás právě snažila zlikvidovat, zabít, říkej si tomu jak chceš. Nevím nepotřebuje nás? Nebo vlastně proč?“ pronese hořce Dexter.Otočí se k němu a starostlivě sleduje jeho výraz.

   Sinistra zavře oči a řekne „Jsem tak unavený. Tak nesmírně unavený. Začíná mi být zima. Ti tam byli vše jen ne to co nám řekla.“ a odmlčí se. Dexter  vyplašen se  otočí k zadnímu sedadlu a zajede mu rukou pod jeho otrhaný oděv. Dotkne se místa kde je srdce . Slyší slabě, ale slyší ho.

   „Tvoje ruka. Je tak příjemná. Nech ji tam chvilku, prosím“ uslyší a Dexter  se začervená. Poslední dobou ho napadají různé myšlenky spojené se Sinistrou, ale netušil, že i možná... Ne teď je nejdůležitější ho zachránit a pomalu a trpělivě řídí. Myslí na něho jak leží na zadním sedadle a skřípe zuby v bezmocném vzteku.  Nejraději by se rozjel plnou rychlostí, ale je možné, že po nich pátrají. Netuší, že jak Éclair tak Lumiére mají plno práce s něčím jiným. Jedou už méně rušnější čtvrti a Dexter přidá. Mine ho policejní auto a on si oddechne. Ne oni tentokrát nejsou. Jedou za někým jiným. Auto odstaví na kraji města a Sinistra opět vezme do náruče. Vůbec není těžký, myslí si a tentokrát použije svojí sílu a běží s ním rychle k úkrytu.

  „Už jsme tady!“ řekne Sinistrovi. V skrytu duše si oddechne nejistý jestli se budou schopni sem dostat. To auto..otočí se a vyšle energetickou kouli. Zmizí a nikdo nebude tušit, že je tady něco víc než stará chatrč na spadnutí.

    Vejde dovnitř a přejde k jednomu uvolněnému prknu v podlaze. Položí Sinistru na podlahu a jemně mu odsune vlasy z obličeje. Je tak jemný, ale silný... ne teď ne. Na to bude čas jindy, aby mu řekl co kněmu cítí. Odsune prkno a v prostoru se objeví slabě zářící modrý čtverec. Napřáhne k němu ruku a přiloží k čtverci. Modrá barva se ztratí a místo toho  se objeví zelená. Dveře v podlaze  se otevřou a on sestoupí se Sinistrou dolů. Rychle ho přenese na lůžko a ze skříňky vezme medibox, kde má léky s nanoroboty. Rychle mu píchne injekci a dívá se jak na něho působí. Teprve teď, když je po všem, na něho dolehnou všechny události, které se staly od jejich útěku z cvičební místnosti.

   Jejich boj s identickými tvářemi, jejích objednána vražda od nové ředitelky, energetická koule, skok z velké výšky  a pak útěk. Ale nejvíc byl strach. Strach ne o sebe, ale o něho o Sinistru. Neví co by si počal kdyby ho ztratil. Ano ztratil ho už vícekrát, ale vždy ho oživili, vrátili zpět. Jenže teď bez zázemí GOTTu by to nebylo tak jednoduché. Natáhne ruku k jeho obličeji a dotkne se ji. Jenže síly podlomeny bojem a hlavně útěkem vykonaly své a on klesá na podlahu vedle lůžka kde odpočívá Sinistra.

    „Bude v pořádku!“ zašeptá z posledních sil a chytá se jeho ruky. Usíná.

    Něco příjemného cítí. Ta vůně kávy to je určitě Sinistra a tak na něho zamumlá „Nebuď mně Sinistro, je ještě brzy na vstávání “  a chce hodit po něm polštář, ale žádný nemůže nahmatat. Vyskočí na nohy a vedle něho sedí s kávou Sinistra a usmívá se.

   „Kávu?“ ptá se a podává mu ji.

   „Ano díky. Jak ti je? Jsi v pořádku?“ začíná ze sebe chrlit jako kulomet a kávu odloží pryč. Sinistra mu položí prst na rty.

   „Dost! jsem v pořádku!“ umlčí ho prstem na rtech. Dívají se do očí a najednou Dexter zrudne.

   „Víš já chci říct..“ neví jak dál.

   „Já taky ti něco chci říct. Včera když jsme byli v té tréninkové místnosti jsem si něco uvědomil. Jsi pro mně trochu víc než jenom partner v práci a kamarád. Já tím chci říct..“ a tentokrát Dexter přiloží svoji ruku na jeho rty.

   „Miluji tě. Málem jsem tě ztratil a nechci to zažít nikdy víc. Zažili jsme toho tolik spolu. Já chci trochu víc než dosud. Chci být nejen tvým partnerem, ale i milencem. Jediným "dodá a jemně si Sinistru přitáhne k sobě. Políbí ho na čelo, na líce a potom na rty. Ten se na něho podívá a řekne.

   „Taky tě miluji“a obejme ho. Vždy jsi byl pro mně trochu víc, pomyslí si oba. Dexter si ho k sobě přitiskne a začne ho líbat vášnivě, hluboce jako někoho koho jste málem ztratil a znovu našel. Teď už nebude jen trochu víc, teď už bude jeho skutečným partnerem se vším všudy a udělá pro něho cokoliv.

Konec