Shounen - ai povídky

Alamosa 2

„Doktor? Nevypadáte na to,“ prohlásí Diana a pomaličku vstane. Pečlivě si uhladí sukni a nadechne se, až se ji nadzdvihne zlatý medailonek na hrudi a přitáhne Zackův zrak. „Jedete do Colorado Springs?“

„Bohužel trochu dál na jih. Alamosa. Otevřel jsem si tam praxi.“

„Božíčku, v takovém malém městečku? Colorado potřebuje doktory. Doktor Snow už je starý. Nechcete přesídlit do většího města?“ Svůdně na něj pohlédne zpod řas.

„Bohužel už jsem to slíbil a cestujete samotná?“ Nepatrně se rozhlédne a všimne si dvou tašek. Jenže to nic neznamená. „Nebojíte se?“

„Co by se mi stalo a pak mám přece sebou statečného ochránce,“ usměje se a zpříma pohlédne na Zacka. Ten se zavrtí a přemýšlí, co má dělat. Dřív by to bylo jednoduché, ale teď je ve vedlejším kupé Matt. Do ďábla, nebude mu poroučet. Může si dělat, co chce. Vřele se usměje a žena mu úsměv oplatí.

„Známe se docela dobře, ale Zack je typ, který rád investuje a stará se o obchody. Měl menší nehodu a rozhodl se u nás přezimovat. Jsme tím poctěni.“

„Aha. Víte, spíš vypadá na pistolníka než obchodníka.“

Smích a doufá, že není nucený. „Co vás napadá. To se jenom zdá. Samozřejmě musí se umět bránit. Posledně mi povídal, že by chtěl investovat do zlatých dolů a znáte, jak to chodí.“

„To ano. Je odvážný.“

„Ano, ale zná míru, a co vy?“

„Já?“ zadumá se a zahledí na krajinu. „Po smrti Liany jsem zůstal šerifem, dokud nedopadnu jejího vraha a potom budu pokračovat v jejím díle. Chtěla mít nejlepší stádo prvotřídního skotu. Tvrdila, že lidi budou dávat přednost kvalitě. Moc tomu nerozumím, ale byl to její sen.“

„To je krásné pokračovat v jejím snu.“

„No, nemám moc na vybranou. Raději bych měl velká stáda, ale je to zaběhnuté a tratil bych na tom.“

Takže nejen sny.

„Musím se přiznat, že se těším, až pověsím hvězdu na hřebík a předám to někomu jinému. Začíná být toho moc. Ranč a k tomu práce šerifa.“

„I Hardy, náš šerif, říká, že je to náročně.“

„Můžete mu věřit a mohu se optat na ty koně? Otrávené koně,“ zavrtí hlavou. „Nevzpomínám si, že bych o takovém případu slyšel.“

Matt zaskřípe zuby a zatne pěsti. „Mně to povídejte, je to strašné, když si vzpomenu, jak bezmocně leželi, sípali a já nemohl nic dělat. Nebýt dědečka, všichni by zemřeli.“

„Dědečka?“

„Ano. Kdysi dávno pracoval v Anglii jako podkoní u nějakého vévody nebo co a stalo se, že kůň omylem pozřel jed na krysy a tak znal jak koně zachránit. Kdysi dávno mi to vyprávěl a byl jsem zatraceně rád, že jsem si vzpomněl. Lil jsem do nich uspávací prostředek a podařilo se to, ale nebýt Šedého vlka, byli bychom ztratili celé stádo, včetně Červeného plamene.“

„To je ten slavný hřebec z náhorních planin?“

„Ano. Chytl jsem ho na podzim i s Večernicí, to je jeho klisna a čeká hříbě.“

„Gratuluji. Chtěl bych ho vidět.“

„Pokud nebude údolí zasypané sněhem, zvu vás. Je skvostný a na jaře bych ho chtěl osedlat.“

„To bude boj!“

„Bude, ale myslím, že to stojí za to a bude mít nádherné hříbata.“

Matt se odmlčí. Je rád, že hovor stočil na něco jiného. Všimne si, že vlak zastavuje.

„Eaglewood,“ zazní a on stáhne okénko. Zívne.

„Je to ještě daleko?“

„Bohužel. Dojedeme tam k večeru.“

„Noviny! Noviny Colorado Star! Pane, nechcete koupit noviny?“ Venku stojí kluk a mává novinami.

„Dej je sem!“ vykloní se Gábor z okénka a hodí pencí. Kluk ji obratně zachytí a podá noviny. Rozeběhne se podél vlaku. „Noviny. Čerstvé zprávy! Vyloupení vlaku! Budou je stihat Pinkertovci?“ Halekání slábne.

Gábor se usadí a otevře noviny.

Matt přemýšlí, že by si měl trochu zdřímnout, když mu dojde, že Zack je dlouho pryč. Určitě šel do jídelního vozu. Má hlad. Zvedne se a vyjde ven.

Gábor sotva si povšimne, že Matt zmizel a je dál pohroužen do článku o úspěšně vyloupeném vlaku.

Matt jde uličkou, občas se trochu přidrží, když vlak moc cukne. Míří k jídelnímu vagónu. Ničeho si nevšímá a těší se, že uzří Zacka, když se zarazí a stojí. Právě prošel kolem posledního kupé a chtěl jít do dalšího vagonu, když zaslechne Zackův hlas a k tomu ještě v kupé vyhrazenému dámám. Stojí a přemýšlí, jestli se mu to zdá nebo ne. Nemůže to být jeho hlas. Možná jen podobný.

Smích. Měkký zastřený ženský a hlubší a určitě Zackův.

Prkenně se otočí a stojí. Je zataženo a nevidí dovnitř. Dumá, co má udělat. Co, když to není Zackův hlas, ale někoho jiného? Chce vědět pravdu a být si jistý nebo má pokračovat v cestě.

„Zacku!“ prudce otevře dveře a nakoukne do dveří, připraven i nepřipraven na to nejhorší.

Noční můry mají podivnou moc se uskutečnit a zhmotnit.  Žena a moc krásná a nad ní se naklání Zack. Noční můra má podivnou schopnost člověka zachytit nepřipraveného. Noční můry by se neměly zhmotňovat a ne v den, kdy člověk nic nečeká. Měla by sedět tiše někde v koutku duše a mlčet. Pokud by vystrčila drápky mělo by to být ve snech, po kterých zůstane nepříjemná pachuť, která se smyje prvním úsměvem milovaného. Měly by držet a nekecat.

„Matte!“

Ještě k tomu ho osloví. Jak se odvažuje vůbec si myslet, že má nárok na život? Zabít noční můru.

Zack znervózní, když si všimne strnulosti Matta. Vypadá podivně. Zvedne se a mávne mu před očima nic.

„Pane, to je dámské kupé!“ vyjede na něho Diana Crowley, namíchnutá, že ji někdo vyrušil. Už si plánovala, že doktora přemluví k delší zástavce v Colorado Springs a teď je její úsilí vniveč. Zvedne se.

„Zavolám průvodčího.“ Ten mladík se jí nelíbí. Vypadá jako prachsprostý koňák. „Pane, tak slyšíte?!“

„Matte?“ Zack se ho dotkne. Kruci co s ním je? Jako by měl vidění. Jenže v jasný den? Nemožné.

„To jsi mě opustil pro tuhle couru?“

„Cože?!“

Zack se lekne vřískotu.

„Já a coura?! Pane, to si dovolujte moc! Omluvte se!“

Má pravdu, tohle Matt přehnal. Vůbec se mu to nepodobá. Dokonce i k madam Derby byl zdvořilý. Dotkne se ho. Jako by se dotýkal kamene a ve tváři ublížený nevěřícný výraz. Jak je to děsivé. Udělá krok a přemýšlí, co má dělat.

„Jdu…“ Matt se v klidu otočí a jde chodbičkou. Neví nic a v hlavě má naprosto vymeteno.

„Omlouvám se, madam Crowley,“ omluví se a vyrazí za Mattem. Doběhne ho a chytne ho za rameno.

„Stůj!“

Matt se zastaví a čeká. Otočí se k němu. „Proč?“

Kruci jako bych přišlápl štěněti packu. Otřese se nad tím.

Plesk.

„Jak si dovoluješ být s tou courou? Jela po tobě jak fena. Bože, Zacku měla bys mít lepší vkus a pořád jsem tu…“

„A dost!“ Zack stojí s pistoli povytaženou. V poslední chvíli si uvědomil, proti komu stojí. Má pocit, že vybuchne. Zasune zbraň do pouzdra. Tvář, kam dopadla Mattova ruka, ignoruje.

Matt poodstoupí, když si uvědomí, co udělal, ale dál se tváří nesmiřitelně.

„Jiný by v téhle chvíli byl mrtvý, ale zachránil jsi mi život,“ říká mu nejtišším hlasem jakého je schopný. „Mám toho dost. Mám dost těch tvých pokusů, mám dost toho, že usiluješ o něco, co není možné.“ Ignoruj to velké štěně. „Jednoduše teď půjdu a budu se bavit s madam, jak já to uznám za vhodné a ty se mi do toho nebudeš míchat.“

„Zacku, počkej!“

Zack chladně odchází do kupé madam Crowley.

Bože, co jsem to udělal? Matt se sesune na podlahu a přemýšlí, jestli není dobrým nápadem vyskočit z vlaku. Po chvilce vstane, když si uvědomí, kde je a dopotácí se ke Gáborovi, který pořád čte. Sedne si a tupě civí na krajinu.

„Omlouvám se za přítele. Není úplně zdráv, ale nebojte se, už je v pořádku.“

„Oh já se omlouvám. Proto jedete do Alamosy?“

„Ano. Měl hrůzný zážitek a občas ho to vykolejí.“ V duchu zuří. Tohle Matt přehnal. Nemůže uvěřit, že takhle drze vtrhl do jeho soukromí a ještě mu jednu vrazil. Být to někdo jiný, už je dávno mrtvý.

„To je mi líto a já doufala, že byste se mohl zdržet v Colorado Springs.“

„Bohužel,“skoro zaskřípe zuby. „Prosím přijměte mojí hlubokou omluvu, ale raději na něho dohlédnu.“

„Prosím, ale můžete sem ještě zajít?“ Podá mu ručku.

„Samozřejmě. Bude mi potěšením.“ Políbí ji ručku, když se dveře opět otevřou a v nich stojí urostlý muž.

„Matte, ty…“ zbytek polkne, když si všimne pistole.

„Henry!“

Napřímí se a jadrně zakleje.

„Dobrý den a kdo jste vy a co děláte v kupé s moji ženou?“

Zakleje dvakrát.

„Omlouvám se, ale vaší paní se udělalo nevolno a já jsem doktor.“ Tohle zabere vždy

„Tak doktor, jo. To by mohl tvrdit každý a ty mlč!“

„Měl byste být ke své ženě zdvořilejší.“

„Je to moje žena a chovám se k ní, jak si zaslouží. Tak co to bylo tentokrát? No, povídej, nebo to mám z tebe vytáhnout?“

„Nic. Opravdu. Omdlela jsem. To horko je strašné.“

Jak bych mohl eliminovat tu pistoli? Není to nikdo nezkušený a i přes vztek, který vyzařuje, se mistrně ovládá. Zdá se, že v této situaci není poprvé.

„Tak přemýšlím, co s vámi?“

„Právě jsem se s vaší paní loučil. Jednoduše odejdu a…“

„To tedy ne.“

„Henry, prosím ne!“

„Ticho!“ Přemýšlivě sklouzne po Zackovi. Zaregistruje oblek, i když nic moc a zbraně. „Myslím, že mi můžete ponechat vše, co u sebe máte.“

Zack by se nejraději zasmál. Bože, takhle naletět. Jako nějaký školáček.

„Henry, prosím. Nepotřebujeme to.“

„Ty mlč.“

„Nebo můžeš se pokusit o střílení. Samozřejmě tady.“

„A zemřu jako první, že,“ řekne ironický. Zemřel by dřív, než by se dotkl pistole. Co teď? Dostali Doca Hollidaye, ale on se jim pomsti. Sáhne pomalu pro peněženku a pohodí ji na sedadlo.

„Seber ji!“ Diana ji sebere a dívá se do země. Proč, Henry to děláš? „Naval ještě hodinky! Vypadají na stříbrné.“

„Ne!“ Je to dárek. První po několika letech.

„Ale ano, jinak,“ naznačí, co se stane. Diana sevře rty.

„To snad stačilo, ne?“ Muž strne.

„Zacku, vezmi tu peněženku a ty odlož tu pistoli. Odcházíme.“ V uličce stojí Matt, který se přišel podívat na Zacka a no, popravdě chtěl si ho udobřit. Ihned si všiml zbraně. Když tam ten chlap stál už pěknou dobu, došlo mu, že Zack je v maléru a přišel ho zachránit. Má pocit, že je princ na bílém koni, i když z výrazu Zacka čte, že to tak není.

„Myslím, že byste tu měl zůstat a postarat se o svou paní,“ dodá tiše Zack a v duchu nadává, jak se probůh mohl takhle nachytat.

„Sklapněte!“

Matt sevře pistoli a pomalu ustupuje.

„Stalo se něco?“  Od Novin zvedne hlavu Gábor a zahledí se na pistoli.

„Ale, jenom pobuda,“ nezřetelně zamumlá.

„Colorado Springs!“ zaslechnou opět volání, když vlak po deseti minutách zastaví.

„Je tu krátká zastávka, protáhnu se.“ Gábor pohodí noviny a odejde.

„Nemyslí si, že se to tím vyrovnalo.“

Matt se zahledí na Zackovu tvář. Přikývne. Chápe to dokonale a nejspíš toho bude litovat do konce života. Teď jenom, jestli mu pomůže nebo ne.

„Pomůžeš mně s tím případem nebo odejdeš?“

Zack se zamyslí a koukne na mumraj venku. „Dakota je i mým přítelem, pomohu, ale potom odejdu.“

„Já vím.“ Zesmutní.  „Zvoral jsem to.“

„Nic jsi nezvoral. Stejně by to takhle skončilo.“

„Asi ano,“ povzdechne si. „Doufal jsem, že bys mohl mě mít aspoň trošku rád.“

„Rád tě mám,“ v Mattových očích se rozhoří jiskřička, „ ale ne jako milence.“

„Aha, ale nikdy jsi to…“

„Dost.“

„Dobře.“

„Venku je šíleně,“ ozve se o trochu později Gábor a lhostejně přejede ophledem své spolucestující. „Za chvilku odjíždíme. Už abych byl doma.“

Matt se zvědavě optá, aby přestal myslet na fiasko se Zackem. „Co jste vlastně v Popleru dělal?“

„Projížděl jsem jim a jednoduše mi ujel vlak. Nikdy bych nemyslel, že zrovna tam najdu svého muže. Bylo to jako  blesk z jasného nebe a když jsem ho uviděl, měl jsem velkou radost.“

„Tomu rozumím.“ Odmlčí se a zkoumá svoje ruce. Sevře je. Byl hlupák, když čekal něco víc. Jen sny, které se neuskuteční. Ale ty měsíce, co byl se Zackem byly nejšťastnější v jeho mizerném životě. Musí dál žít. Prostě nikdy nepozná muže. Jsou horší věci. Chvilku přemýšlí jaké, ale vzdá to.

Zack mlčky pozoruje Matta. Sklesle tam sedí, jako by měl skončit život na zemi. Sakra, je spoustu mužů, kteří by mu vyhověli, a kteří mají lepší předpoklady se stát partnerem pro Matta. Jenže, co si vzpomíná, láska není jednoduchá. A co jako chceš dělat? Stát se jeho milencem? Otřese se a raději dál nezkoumá svoje další podivné pohnutky.

Zack nakonec vypadne z kupé, v kterém spí Gábor a sedí skleslý Matt. Dál se dívat na jeho tvář je k nevydržení. Je opřený o stěnu a pozoruje jednotvárnou krajinu. Přeje si mít cigaretu, ale nějak se mu nechce jít si ji sehnat a pak dělat něco tajně, je nehezké. Zasměje se. Nehezké. Až odejde, může si dělat, co chce.

Staví se u Wyatta. Nechce se mu zpět ke stolkům, i když bude muset. Kruci, proč ho tehdy nenechal zemřít. Měl by klid a nemusel by řešit takové blázniviny. Tentokrát to Matt přehnal, i když ho zachránil. Něco jiného je na ranči nebo v Popleru, ale tady je to jeho soukromý život a on si může dělat, co chce.

Když se začne stmívat, vejde do kupé a zatřese Gáborem. Ten vylítne a hmátne po pistoli.

„Sakra, tohle nedělejte.“

„Klid, ale jak daleko je Alamosa?“

Gábor vyhlédne ven a Matt nasává Zackův hlas jako vyschlá houba. Chvěje se. Nikdy si neuvědomil, co pro něho znamená, dokud ho neztratil. Až teď si začíná uvědomovat jemné odstíny hlasu, vůní, intonací slov, úsměv, stíny v očích. Vnímá věci, o které se dřív nestaral. Byl velký hlupák.

„Za půlhodinky. Vidíte to pohoří?“ Ukáže směrem, kde se rýsuje tmavošedá masa. „tam mám ranč. Ve městě si půjčíme koně. Konečně doma. Nebyl jsem tu dva měsíce. Doufám, že vše je v pořádku. Jak ve městě, tak na ranči.“

„Byl jste dlouho pryč.“

„Ano.“ Dál nerozvádí proč. Spokojeně hledí ven.

Matt mrkne po Zackovi, který opět usedl. „Měli bychom si naplánovat strategii.“

„Myslel jsem na to.“

Zack pozvedne obočí. Vida, přece jen nemyslí na něho a podivně ho to zamrzí. Je to úžasné být něčí objekt zbožňování, ale taky nevyzpytatelný.

„Nejdříve bych vyslechl obyvatele městečka. Za druhé bych jel do té chaty a naposled bych chtěl mluvit s doktorem a vidět ranč.“

„S doktorem? Proč?“

„Kvůli stavu zemřelé.“

„Nebyla žádná pitva. To se dělá možná na východě, ale tady ne. Byla uškrcená a znásilněna,“ odpoví příkře Gábor.

„Ale, co, když nebyla?“

„Tak dost!“ praští rukou do opěradla. „Řekl jsem jasně, že byla. Jestli budete zpochybňovat moje slova, pak se obracíme, a kdyby to bylo nutné, obrátím se na vyšší úřad.“

„Dobře. Omlouvám se.“ Tohle rozhodně si nepřeje.

Zack přemýšlí, co má Matt za lubem. Proč se ptá právě na to znásilnění? O tom by se mělo nejvíc mlčet. Vyvolává to vášnivé reakce, které se často nedají ovládnout. Povšimne si, že vlak zpomaluje. Konečně jsou tu. Se skřípěním vlak zastaví a oni se zvednou. Seberou vaky a vyjdou ven.

„Je škoda, že nemám sebou Bílou Lucy.“

„Ano.“ Zneklidněně si prohlédne dav. Zřejmě čekají na šerifa a jeho zajatce. Budou zklamaní, ušklíbne se. Soudce Lynch se nebude konat.

„Gábore, to je ten… není,“ ozve se vzrušený hlas a zanikne v tichu. Všichni se tázavě zahledí na šerifa a na Zacka s Mattem.

„Kde je ten vrah?“

„Klid!“ Gábor horečnatě přemýšlí, co teď. Jak má oznámit, že proces se nebude konat? „Vězeň nebyl schopen převozu a já chci mít soud a soud se bude konat!“

„Jásot.“

„Gábore, nepromluvíme si?“

„Samozřejmě, André. Prosím, někde, kde je klid. Tam je hotel, ubytujte se tu. Můžeme jít.“

„Takže tohle je snoubenec Liany. Vážený muž a nejbohatší muž městečka. Kolik jsem jich viděl, kteří neměli čisté svědomí?“

„Nejspíš hodně. Půjdeme se ubytovat a chci si ještě prohlédnout městečko. Má pěkný hlas,“ nesouvisle dodá.

„André?“ Usměje se. Nebude tak špatně a někoho si najde.

„Ano, ale tvůj se mi líbí více.“

„Matte, prosím.“

„Omlouvám se. Nemohu se toho zbavit. Víš, jaké je to, když se sen roztříští na miliardu střípků a každá se zaryje do srdce a nechce ven? Zatraceně, bolí každý kousek, když se v hlavě obracejí a chtějí dál snít a ty je musíš tam schovat a mučit se jimi, protože zbavit se jich neumíš.“

Zack jde vedle něho. Neví, co na to říct. Matně si vzpomíná, když musel opustit Východ a zapomenout na svoje sny a plány. Našel jiný život, ale bylo mu hnusně. To si pamatuje. „Tohle vypadá jako hotel,“ ukáže na vývěsní štít s nápisem Hvězda Alamosy.

„Na co čekáme?“

„Nevím.“ Vstoupí dovnitř a zaregistrují za pultem vyššího mladíka příjemného vzhledu, který se evidentně nudí.

„Vítejte, pánové. Dva pokoje?“

Jeden pokoj, prosím, a střípek se pohne v oslepujícím záblesku snů. Polkne a usměje se.

„Dva pokoje.“