Bradbury - 1.
135.
„Ještě dobře, že se zastaví na odpočinek, jinak by nás uštvala,“ prohodí Zack.
„To je pravda. Jede jako o život, ale i přes ty zastávky, jsem unavený až dost,“ přizná nerad. Ve tmě ho krátce políbí. „Půjdu spát.“
„Dobře. Co koně?“
„V pořádku. Vydrží to a Tornado se drží nadobyčej dobře, když si vezmeme, že stíháme dostavníky. Nechápu, proč nejedou železnici.“
„A viděl jsi nějakou po cestě?“ řekne s úsměvem. Jedině tyhle chvilky to opravdu zpříjemňují.
„Ne. Máš pravdu.“ Nerad od něj odchází, ale dobře si uvědomuje, že odpočinout si musí. Zívne, když se ukládá do postele. Kdyby tak mohli být spolu, nazí a trávit zde příj… usne, aniž domyslí větu. Ráno ho vyruší bušení na dveře. Vstane a kalnýma očima se dívá na Wyatta. Vypadá podobně jako on. Neupravený, neoholený, prostě jako pobuda. Všichni tři tak vypadáme, pomyslí si.
„Je čas?“
Wyatt se usměje, což je u nich teď zřídka. „Jo konečně jede do Bradbury.“
„Chvála Bohu na nebesích, Konečně. Ztratil jsem přehled, kde jsme.“
„Na severu, skoro u Kanadských hranic. Máme čas na kávu a jedeme. Cesta je úplně jasná.“ Matt si rychle vezme věci. Ani je večer nevybaluje. Sejdou dolu, kde si dají kávu, že lžička stojí, ale osvěží je. Skleněnou výlohou se dívají ven.
„Vida změnila úbor,“ prohodí Zack zamyšleně, když pozoruje Charlotu v hnědých cestovních šatech.
„Všimli jste si toho kluka?“ ptá se Matt, který spíš než na ní se dívá okolo ní.
„Jakého?“
„Jde za ní, ze slušné vzdálenosti, ale vyskytl se všude, kde zastavila, ale pokoje brala vždy pro dva nebo jednoho. Kdo to asi je?“ Wyatt se Zackem se na něj podívají, pak uvidí kluka. Není ničím výjimečný. Jde loudavě, jako by nikam nespěchal. Na hlavě má naraženou čepici, na sobě krátký kabát. Rozhlíží se kolem sebe jako by někoho hledal.
„Neměli byste ho pozorovat, všimne si vás.“ Oba ihned se otočí od výlohy.
„Že by její špeh?“
„Kdo ví. Možná jen ho má jako zálohu. Přece jen je žena, když si to vezmeme. Byla by hloupá a víme, že není, kdyby někoho neměla po ruce. Nic, jdeme na to. Tenhle dostih je vlastně něco jako křest Tornada na ten závod, že?“
Matt se usměje. „Ano a musím si přiznat, že si vede moc dobře. Lépe než jsem očekával. Už se těším, jak pojedu. Nakonec se bojím, že to nezvládnu já, ne on.“
„Zvládneš.“ Nechá na stole peníze a vyjdou ven. Upraví si klobouk. Matt se na něj potěšeně dívá. Tak typické gesto pro něj. Dojdou pro koně a připraví se k odjezdu. Tentokrát nečekají, až dostavník vyrazí, protože už cíl cesty znají. V klidu vyrazí.
„Měli bychom si naplánovat, co v Bradbury uděláme.“
„Vjedeme tam opatrně. Otázkou je, zda tam bude Clay nebo nebude. Podle toho se zařídíme. Pokud tam nebude, získáme Jimmyho a počkáme si na Claye. Pak ho chytíme. Pokud tam bude Clay, bude záležet, co udělá Charlota. Jistě jde stejně jako Clay po penězích. Na těch mi nezáleží, ale musíme ho chytit. Bez Jimmyho se k penězům ani jedna strana nedostane.“
„Jsme tři. Jich je daleko víc. K tomu Charlota. Už ukázala, že je opravdu bez skrupulí.“
„Je dámou podsvětí. Pěkný název,“ řekne zamyšleně Zack. „Když se to tak vezme, netušíme, co vlastně máme čekat. Jako vždy.“
„Jako vždy,“ přikývne mu Wyatt.“ Koně klušou svižným tempem, přestože mají za sebou dlouhou cestu. Nikam nespěchají, protože cíl je jenom patnáct mil daleko, což by do oběda měli krásně zvládnout. Netuší, co je čeká, tak jsou trochu vzrušení z toho, že konečně mají cíl před sebou.
Asi v půlce cesty je mine dostavník. Jen se mu uhnou, ale nezastavují. Co by mohli říct na tři jezdce? Nic, jen kočí si je podezřívavě prohlédne, proto koně popožene k vyššímu výkonu. Vrátí se na cestu a sledují zadek dostavníku. Usmějí se. Konečně dorazí na návrší, odkud vidí městečko.
„Podívejte, vypadá to, že tu mají i klášter s kostelem.“
„To by u nás mohlo taky být. Aspoň reverend to povídal, ale starosta to zamítl, že kostel prý stačí.“
„Dobře udělal, ale na jihu jsou velmi užitečné a většinou se spojují se školou.“ Pomalu, klidně, jako by nespěchali a byli potulní jezdci, sjedou k městečku. Uvědomují si, že jestli je uvidí Charlota, bude konec.
„Co ji zabrání v tom, aby nesebrala prachy a nezmizela?“ optá se jich, když minou ceduli s názvem Bradbury.
„Jimmy,“ odtuší slabě Zack. „Nebude se chtít těch peněz vzdát, ani za zlaté tele. To možná ano, ale je chamtivý a myslí si, že peníze jsou jeho. Bude se vytáčet a snažit se uniknout, sebrat prachy a zmizet.“
„A Charlota ho bude hlídat.“
„Bingo.“ Vjedou mezi domy. Koně uvážou u saloonu. Napjatě se podívají po koních, kteří tu jsou přivázání, ale nevypadá to, že by tu byl jich nějaký nadbytek nebo dokonce uštvaní. Vejdou dovnitř, posadí se za stůl.
„Co to bude?“
„Whisky.“
„Jasně.“
Matt pocítí odpor. Spíš by si dal dobré jídlo a pak Zack se o sebe moc nestaral. Je na něm vidět únava. Měl by se šetřit.
„Co se mračíš?“ optá se ho Zack a bystře se kolem sebe rozhlíží. Přemýšlí, zda někdo je od Claye nebo ne. Nakonec usoudí, že ne. Pokud se sem Clay nedostal dřív. Pak by se snažil zjistit, kde jsou peníze, ale mohou být kdekoliv. Kam je asi mohl ukrýt?
„Co myslíte, komu je mohl dát?“ najednou nadhodí Matt.
„Čert ví. Ovšem jedno vím. Musí to být někdo velmi spolehlivý.“
Wyatt se ušklíbne. „Kdo asi je spolehlivý?“
„No šerif? Bankéř?“ přemýšlí nahlas Matt.
„Kdepak. Ti jsou největší zloději.“
„Obchodník?“
„Ještě větší, ale banky jsou větší.“
„Rodina?“
„Hm, to by šlo, ale nesázel bych na ně,“ řekne Zack, kterého to hádání začne bavit. „Ještě nějaký návrh, detektive?“
Matt si odkašle. „Já to asi vím.“
„Cože?“ oba dva se na něj podívají.
„Klášter. Jeptišky, kněz nebo někdo takový. Někdo kdo si hledí více Boha než světských prostředků. Když pomineme rodinu, pak nikdo není spolehlivější.“
Zack na něj udiveně se dívá. „Proč mě to nenapadlo?“
„Dobrá úvaha,“ přikývne Wyatt.
Matt se potěšeně usměje. Je rád, že s něčím dobrým přišel. Aspoň Zack nebude litovat, že ho sebou vzal. „Zaútočit na klášter to není jen tak. Co v tom případě by udělal Clay?“ optá se jich.
„Pokud tam peníze jsou, pak je Clay bude chtít. Už dokázal, že se neštítí vzít ženu jako rukojmí. Já si myslím, že nebude váhat ani tady.“ Chladné oči se zadívají kolem sebe.
„Měli bychom je upozornit, aby se připravili.“
„Dobře. Wyatte, půjdeš ty nebo…“
„Ne, půjdu já. Přece jenom spíš vyslechnou šerifa.“ Těžce si povzdechne, zvedne se a vyjde před saloon. Matt se usměje. Konečně sami. Proč se ho jenom nemůže dotknout nebo posadit se na klín jako žena. Bylo by mu to fuk, co by ostatní říkali.
„Konečně to bude za námi.“
„To ano. Těším se, až se vrátím na ranč.“
„Já taky. Doufám, že mezitím přijede Drew.“
Zack se ušklíbne. „No, já doufám, že už budou pryč. Nemám rád hosty.“ Napije se, pak si vytáhne cigaretu.
„Zacku, nech ji v pouzdře. Víš, co ti doktor řekl. A jsou to milí hosté a Robin je zraněný. Nechceš ho vyhodit jen tak?!“
„Ale ne.“ Já bych ho pomalu vyprovodil do Mexika. Aljaška je taky fajn. Možná ale chladná zem by byla lepší. Jenže Matt si ho oblíbil, takže poslední možnost padá, ale Drew by si ho mohl odvézt bůhví kam. Nejlépe do pekla.
„Já si myslím, že s Drewem něco má.“
„Cože?“ zalapá po dechu a zalituje, že lépe neposlouchal. „Proč si to myslíš?“
„Ty jsi mě neposlouchal. Prostě se mi to zdá, a když se loučil, byli oba dva smutní.“
Zack se na něj skepticky podívá. „Matte, to že jsi na muže, ještě neznamená, že každý je jim v okolí.“ Ani netuší, proč to říká, protože on je zrovna tím divným případem, kdy taky nebyl na muže. Je to zvláštní, že po Mattovi touží. Nikdy předtím ho to nenapadlo, že by s někým mohl mít takový sex. Dokonce ani v nouzi snad ne, i když je to docela časté, ale přece jenom vidět to na každém rohu?
Matt se usměje. „Uvidíš to sám. Víš co, zjistíme, kde se tu podává dobré jídlo. Mám hlad jako vlk.“
„Dobrý nápad.“ Vstane a ztuhne. Jak si může být tak jistý a co když Robin a Matt… Ne to je šílenost. Pomalu se narovná. Vyjde ven, pohybem ruky si upraví klobouk. Matt se na něj s úsměvem zadívá. To gesto mu připadá tak roztomilé a patří to k němu.
„Jsem zvědavý, jak to jde Wyattovi.“
Toho zatím dovedli k matce představené. Posadí se a podívá se na přísnou ženu, která je celá zahalená.
„Očekávala jsem někoho většího,“ řekne s úsměvem. „Vaše pověst vás předchází a dostala se i k nám.“
„Jen zdání, bohužel nemám moc času a přejdu k věci. Znáte Jimmyho Levina?“
„Jistě. Vyrůstal tu. Patřil mezi děti, kterým indiáni zabili rodiče. Zde jsme jim poskytli vše, i když rodičovskou lásku jsme jim nikdy úplně nenahradili. Ani to nejde. Potkal jste ho?“ optá se dychtivě. „Jak se mu daří?“
„Ano. Mohu se optat, zda vám nedal do úschovny nějaké balíky nebo něco podobného? Pytle?“
Matka představená se zamračí. Vstane, přejde k oknu, odkud je výhled do zahrady. „Proč se ptáte?“
„Rád bych to věděl. Samozřejmě vám řeknu, ale nejdřív tu informaci.“
„Je mi líto, ale tohle je mezi mnou a Jimmym.“
„Takže to tu uložil.“
„Co se stalo? Jak mu můžeme pomoct? Hodně přispěl na rozvoj této malé komunity. Je naším největším mecenášem.“
Wyatt zakleje. Co teď? „Víte, Jimmy je bankéř.“
„Ano to vím. Na jihu, jméno jsem zapomněla.“
„Ano. Někdo mu vyhrožuje. Jimmy si zde pravděpodobně uložil nějaké peníze. Clay Allison je teď chce. Jak víte, je to zločinec, který je hledaný po celých státech,“ přežene to. „Pan Allison chce ty peníze a nebude se štítit ničeho. Mohu se vás optat, zda ty peníze zde opravdu zanechal?“
Matka představená si povzdechne. „Chápu. Ano nechal zde bedny, ale netušíme, co v nich je. Jestli jsou peníze, pak patří Jimmymu.“
Wyatt si řekne, že to mohl čekat. „Měli byste se připravit…“
„Pane Wyatte, samozřejmě se obrátíme na šerifa, ale tohle je posvátné místo. Sem nepatří žádné zbraně, ani války natož nějaké zabíjení. Nepřejeme si to. Tohle je mírumilovné místo, kde vyučujeme, modlíme se a žijeme. Jestli někdo bude hrozit, vydáme mu zlato. Za životy děti ani sester, které jsou pod mou péči, to nestojí. Myslím, že je to vše, co jste chtěl vědět, proto se rozloučíme.“
„Já… Ano.“ Bude je muset ochránit. Má pravdu. Je zde cítit takový klid a smích děti, že by tu neměli žádní ozbrojení muži co dělat, včetně něho. Jenže svět je krutý a neohlíží se na nic. „Děkuji, že jste mě vyslechla.“ Venku se nadechne vzduchu. Teď se pokusí najít Charlotu, Jimmyho a hlavně Zacka s Mattem. Vsadil by se o cokoliv, že už v saloonu nebudou, ale stačí se dívat po koních. Po chvilce uvidí Appleho a Tornada. Jsou středem pozornosti jako vždy. Stojí před nějakým domem, který naznačuje, že se tam vaří. Vejde dovnitř a nasaje bohulibé vůně. Usměje se.
„Tak co?“ optá se Matt s plnou pusou.
„Nic nechtějí dělat, i když jak řekli, dají jim peníze a je to.“ Ztěžká se posadí a pohledem sleduje číšníka. Taky si dá něco na zub.
„Chtějí sebe a klášter ochránit,“ nadhodí Zack, který rychle vypije hrnek mléka. Nikdy to moc dobře nechápal. Svět nebude hrát podle jejích pravidel. Ten hraje podle svých a často nejsou zrovna pěkná.
„Spíš děti. Je to zároveň škola a Jimmy je jejich největší mecenáš.“
„Mizíme,“ řekne tiše Matt. Zvedne se a jde dozadu do kuchyně.
„Pryč!“ vyjekne na ně kuchař.
„Jen tudy projdeme.“ Wyatt se Zackem se ihned za ním vydali. Neptají se proč. Jako jediný totiž viděl na dveře.
„Dobrá a pryč. Hej, a co zaplatit?!“ zařve na ně majitel. Zack mu dá peníze.
„Charlota nebo Clay?“
„Charlota s Jimmym. Co teď?“
„Čekat.“ Všichni stojí za hospodou, když najednou se otevřou dveře a v nich stojí Jimmy. Usmívá se od ucha k uchu. Jako první se vzpamatuje Wyatt.
„Nazdar Jimmy,“ promluví Wyatt, který už na něj míří pistoli. „Myslím, že půjdeš s námi.“ Tomu spadne brada. Nemůže tomu uvěřit, že poté, co se bezpečně dostal od Charloty, tak ho chytnou tihle.
„To snad ne!“
„Ale ano.“
„Pustit ho!“ ozve se tiše za nimi. Zack se pomalu otočí. Udělali chybu, protože na někoho zapomněli. „Ty se vrátit dovnitř. Hned!“ přikáže Jacek. Zbraní míří na Matta, kterému není zrovna moc dobře.
„Klidně si ho zabij,“ zašklebí se Jimmy. Toho kluka snad nenávidí víc než Charlotu.
Jacek pochopí a okamžitě zamíří na Jimmyho. „Jistě nechcete, aby on zemřel.“ Wyatt pokrčí rameny.
„Asi se budeš muset vrátit.“ Zvažuje, zda by toho kluka dostal, ale stojí pevně jako skála. Nemá rád tyhle chladné typy.
„Fajn, já jdu. Vrátí se do dveří a jde k Charlotě. Té nic neřekne. Ta na něj klidně pohlédne, potom se usměje. „Snažím se myslet na vše,“ lžičkou rozbije vajíčko. Má je tak ráda.
Jimmy do něj praští, až se rozprskne.
„Máš po něm. Prostě se smiř s tím, že mi neunikneš, to je vše. Chci to zlato, Jimmy, a když něco chci, pak to většinou dostanu.“
„Fajn. Odpoledne tam půjdeme. Pak mě ale pustíš, je to jasné?“
„Ale jistě,“ odtuší slabě. „Uvědom si, že beze mě bys hnil v tom vězení.“ Jimmy se zašklebí, když si vzpomene, koho viděl vzadu. Mohl by je využít. Sice ještě netuší jak, ale mohl by se ji dostat na kobylku. Charlota se na něj podezřívavě podívá. Vypadá až moc spokojeně. To je divné, protože celou dobu byl s něčím nespokojený. Bude muset být velmi ostražitá. „Tak to bychom mohli jít vyzvednout to zlato, ne? Je lepší se dělit se mnou, než s Clayem, ne?“
Podle Jimmyho je to na stejné brdo. Ze zlata neuvidí ani prut. „Hned jak zjistím, že je v městě.“
„Takže se jedná o osobu.“
Jimmy si povzdechne. Ženská. „Ne, hlídá to pes a mrtvý kostelník,“ prohlásí suše.
Charlota se zaškaredí, protože právě prohlásil, že je pitomá. To ona nesnáší, ale spolkne to s představou zlata. Jimmy může mizet vždycky. Dopije kávu. „Tak kam půjdeme?“
Jimmy ztuhne. Sakra, to musí být tak vlezlá? „Půjdeme do kostela.“ Charlota nadzvedne obočí, ale nic neřekne.
„Tam jsou. Kam asi jdou?“
Wyatt vykoukne. „Do kláštera. Netuším, co má Jimmy za lubem, ale zlato rozhodně nechce dát. Spíš bych řekl, že bude hrát o čas.“
„Souhlasím.“ Zack už chce vyjít na otevřené prostranství, když zapadne. „Clay.“
Na Wyattově tváři se objeví radost. „Konečně. Vykoukne.“ Doc má pravdu. Ti zaprášení jezdci, je Clayova banda v čele s Allisonem osobně. Zrovna sesedají před saloonem. Určitě měli tvrdou jízdu, když takhle vypadají. Nejraději by se rozeběhl a zatkl ho, ale když si vezme, že jsou uprostřed městečka…
„Tak co teď?“ optá se Matt.
„Chtělo by to vyzvědět, co budou dělat, ale jak?“
Matt vystoupí. „Jdu tam. Mně nezná.“
„Ale ta přestřelka…“
„V té tmě bylo hodně lidi. Nic se mi nestane.“ Nevzrušeně jde k saloonu, ale v nitru se chvěje. Musí něco zjistit, ale nedat se zabít zrovna, když si našel přítele, chce se zúčastnit závodu o modrou vlajku a další věci. Uvědomí si šílenost Zacka. Když člověk umírá, je to jiné. Nic ho neváže a tak prostě si dělá, co chce, ale když člověk má budoucnost před sebou, je to jiné. Vejde dovnitř. Tamhle jsou. Posadí se ob dva stoly.
„Co to bude?“
„Pivo,“ řekne s úsměvem. Mrkne se na ně. Před sebou skleničky, hlavy pohromadě kromě velkého chlapa, co vypadá jako zarostlý lev. Jeho oči všude šmejdí, ale jsou zuřivé jak vzteklý rosomák.
„Šéfe, co teď?“
„Počkáme na Jimmyho. Nějakým způsobem sem dorazí. Arnie, ty zjistí, kde je,“ slyší Matt docela zřetelně. „Musíme vědět, zda tu někde je nebo ne. „Hej, ty tam! Je tu někde nevěstinec?“ houkne na Matta, který se zarazí, než pochopí, že to patřilo jemu.
„Ani nevím, jsem tu nový!“
„Barmane, je tu někde nevěstinec?“
„Jistě. Na druhé straně, ale holky se balejí, že nemají dost kunčoftů.“
Clay se rozchechtá. „Teď už budou mít, že jo, chlapi?!“
„Jo to jo. Už se těším!“
„Roztočíme to tu!“ Matt si hledí svého piva. Člověk by neřekl, že to bude tak snadné, ale není to až moc jednoduché? Zaplatí pivo, dá si klobouk na hlavu a vyrazí ven. Klidným krokem jde k domu, kde se schovávají Zack s Wyattem.
„Hej, ty tam? Neviděli jsme se?“
Mattovi vynechá jeden úder srdce. Pomalu se otočí. Předstírá, že neví, kdo to je, ale jde z něj strach. „Je to možné! Honím krávy, co jsem se narodil!“
Chechot. „Mazej!“ Matt jde dál, ale není mu moc dobře.
„Málem jsem dostal infarkt, takže co?“
„Někdo kdo se jmenuje Arnie, jde zjišťovat, zda je tu Jimmy.“
„Měli jsme kliku, že jsme se neubytovali.“
„Poznají koně.“
„Pochybují. Takže chtějí čekat. Stejně jako my,“ řekne tiše Wyatt. Oči soustředěně pozorují saloon. Matt přikývne, zatímco Zack si v klidu zapálí. Zadívá se na Matta. Je to jiné než dřív, protože tehdy jsem se o nic nestaral. Teď už to nejsou ty časy, co bejvávaly. Ne ani Matt mu nezabrání, aby nevykonal, co má. Rád by znal Mattovo rozhodnutí, ale je tady s ním. Holt si prostě dá víc pozor. Pak se zasměje, až se na něj podívají. Ne, to nejde. Jakmile si dá pozor, přestane být to on. Chladně se podívá na saloon. Zabije ho a bude klidně žít. Nic víc nic míň.
„Zacku, Wyatte, jdeme se podívat na ten klášter. Něco mi říká, že konečná bitva bude tam,“ navrhne Matt klidně. Nechce být jen nějaký třetí do páru. Chce být jim rovnocenným partnerem.
„Taky bych řekl. Matte, budeš nám krýt záda.“
Matt nespokojeně přikývne, ale pak zauvažuje. Podívá se na Zacka. Mrazí ho v zádech, protože tohle není Zack, kterého poznal v horách, ale Doc Holliday, nejobávanější pistolník a hráč. Vzpomene si toho kluka. Je jako on. Následuje svého páníčka. Udělá cokoliv, aby Zacka ochránil; Wyatt může jít k čertu. Zpovzdálí se dívá, jak jdou. Zkontroluje si zbraně. Pochybuje, že na pušku zde tentokrát vůbec dojde. Když skoro zmizí, jde za nimi. Najednou si všimne Charlotina stínu. Jsou si podobní, protože přesně ví, jak se musí cítit. Jak se asi jmenuje? Ale je to jedno. Jejich úloha je úplně stejná.
Pomalu dorazí ke klášterní bílé omítnuté zdi. Zvedne hlavu, když se rozezní zvon. Naslouchá jeho srdci a jen doufá, že nezpívá umíráček. Pak se soustředí na to, co má udělat; krýt záda.
