Shounen - ai povídky

Být či nebýt?

„Počkej!“

Matt na chvilku zaváhá a potom zavře dveře. Tiše, jako by uvnitř ležel někdo nemocný. Mary klidně vytahuje sotva uložené oblečení ze skříně a dává je na postel. Mlčí.

„Mary?“

Mary s botami v ruce vstane a mlčky se dívá na Zacka. „To jste neměl dělat. Zabalím vám a dám vám i jídlo na cestu.“

Zack vstane a pochopí, že to přestřelil. Vždyť to měla být malá legrace? Jak se to mohlo zvrtnout a proč to Matt udělal? Obleče se do černých pevných látkových kalhot a obleče si košili i vestu. Vloží do ní stříbrné hodinky a neopomene se na ně podívat.

„Měl vás rád. Proč jste mu to provedl? Tohle si opravdu nezasloužil?“ najednou se rozpovídá Mary. „Víte, změnil se, když jste přišel. Byl po smrti dědečka zamlklý a najednou se smál. Byli jsme moc rádi a báli jsme se, že vám něco je. A ona to byla prachsprostá hra,“ dodá trpce a začne dávat věcí do vaku. „Proč jste to proboha udělal? Ublížil snad vám?“

„Ne.“

„Tak proč? Proč?!“ začne křičet a po tvářích se jí koulejí slzy. „Měl vás rád. Vypadněte!“ ukáže rukou na dveře a otevře je do kořán. „Zmizte a netrapte ho.“

Zack zmateně si říká, jestli Mary něco ví. Bylo by to možné. Přece jen žije v hlavním domě a má všechno před očima.

„A pokud je v tom mléko… Chtěl jen, abyste byl zdráv. Nic víc. Jenom zdráv. Asi toho chtěl moc… vypadněte, no tak VEN,“ zařve a cítí, jak jí lomcuje zlost. Když si vzpomene na Mattův pohled, dělá se ji ze Zacka zle.

Ten vezme vak a odejde. Z předsíně vezme kabát a obuje vysoké boty. Je zvědav jak se dostane z údolí.

Matt zatím v kuchyni sedí na židli a hledí na desku stolu. Vzpomene si na tolik drobných příhod, které spolu zažili. Mléko a smích. Jeho hněvivý pohled a noha, která škádlila jeho. Úsměvy i vztek, když se vdali za Lovcem. Drobností, které už nezažije. Otře si slzy a nadechne se. Musí ho vyprovodit. Nesmí před ním ukázat, jak se ho to dotklo, ale má pocit, že srdce mu krvácí.

„Matte, jen jsem…“

„Zacku, mlč. Bál jsem se o tebe. Myslím, že jsem si nezasloužil… Nechme toho.“ Nebude ho obviňovat. Měl vědět, že ten vztah je nereálný a stejně se pořád pokoušel ho k sobě připoutat. Teď už definitivně zůstane sám se svými koňmi.

„Bolí to,“ tiše řekne a otevře dveře. Vyjde na verandu a nadechne se mrazivého vzduchu. Otřese se, když mu zima pronikne do hrdla a vzpamatuje ho.

„Matte, ten smyk je… Zdá se, že ho nebudeš potřebovat.“ Šedý vlk se zvědavě dívá po Zackovi a Mattovi. Cítí, že se něco špatného stalo.

„Smyk?“ optá se Zack. Nemůže vydržet tu Mattovu mlčenlivost. Vždy byl tak veselý a teď… Ať jde k čertu!

„Chtěl jsem tě odvézt do Denveru. Já blázen jsem si myslel, že jsi nemocný. Není člověk blázen? Věřit v to, že by člověk dokázal být poctivý? Myslím… Šedý vlku, prosím tě můžeš jít s panem Greyem k východu údolí? Odchází.“

Šedý vlk přikývne a zadívá se na Zacka. „Ano.“

„Děkuji ti a připrav Appleho k jízdě.“ Plánoval si, že bude mít hříbata a že u toho budou se Zackem spolu. Budou vidět jejich vzestup a dívat se, jak vyhrávají závody. Byl šílený. Sny se neuskutečňují.

Šedý vlk odejde k stodole. Po cestě se vyptá Zacka, co se stalo.

„Sněžnice si můžeš nechat,“ řekne velkoryse. „Vracet je nemusíš. Sbohem.“

„Matte, to byla…“ ale cítí, že mluví do prázdna. Pokrčí rameny. Tak půjde. Nazuje si sněžnice a čeká na Šedého vlka.

„Půjdeme, Zacku?“ otáže se Šedý vlk s rukou na uzdě.

„Myslím, že ano.“ Převezme uzdu a vykročí za Šedým vlkem. Přes den a noc napadlo hodně sněhu a tak se kupředu prodírají namáhavě, ale vytrvale. I Šedý vlk má na nohou sněžnice a Apple se za nimi prodírá s připevněným vakem na zádech.

„Co se stalo?“

„Chtěl jsem pouze pozlobit Matta. Netušil jsem, že moc humoru nepobral.“

„Tím, že budeš předstírat nemocného?“ Šedý vlk nechápe v tom logiku.

„Jo.“ Dál to nerozvádí, ale chtěl se pomstit. Co je na tom divného? Je pravda, že mohl vymyslet něco jiného, ale líbilo se mu, jak kolem něj skákal a pečoval. Kdyby nebylo Simplyho a potřeby krve, tak by se nic nestalo. Prostě jenom chtěl, aby se o něj bál a on to vezme jako urážku. Pche – nemá smysl pro humor.

„Moc se nedivím, že byl rozzlobený.“

„Proč proboha to takhle berete?“

„Bál se o tebe Zacku. Viděl jsem mu to v očích,“ tiše řekne indián a odmlčí se.

Tak se bál, to měl být cíl pomsty a potom by se spolu tomu zasmáli. Je to osel, pomyslí si a je to jenom dobře. Bude konečně volný a bude moci dělat, co chce. Ihned si zajde k madam Josefíně a opije se a zahraje karty a dopřeje si pravý kubánský doutník a Napoleona a zajede za Wayttem. Pojedou konečně za Clayem a dostihnou ho. Ano konečně začne žít.

Ne na nějakém koňském ranči. Odfrkne si a šlape za Šedým vlkem. Stejně nechápe, co jim vadilo na tom, že si trošičku z Matta vystřelil. Předtím s tou nohou to bylo horší.

„Zacku, jsme na místě.“ Šedý vlk se dívá na zasněženou plochu. Zack se otočí po Applem. Je v pořádku, i když to šlapání jim dalo zabrat.

„Děkuji.“

„Na jaře se uvidíme.“

„Cože?“ vyhrkne Zack a zastaví se.

„Jen jsem chtěl říct, že se na jaře uvidíme,“ prohlásí. „Na svatbě Mary, nebo nehodláš přijet?“

„Nehodlám. Vyhodil mě z ranče. Sbohem,“ řekne naštvaně a mine indiána.

„Nashledanou,“ klidně řekne Šedý vlk a obrátí se směrem k ranči. Bílý jsou prostě hloupí, napadne ho a šlape k domovu. Těší se na teplý oheň a na večeři, kterou Mary ukuchtí. Potom si uvědomí, že mu Zack bude chybět. Vnesl na ranč dobrou náladu. On se vrátí. Nemá jinou možnost. Je to jenom běloch, napadne ho u ranče. Sundá sněžnice a opře je o stěnu.

„Děkuji, Šedý vlku.“

„Bílí lidé jsou hloupí.“

Matt se nepatrně usměje. „Máš pravdu jako vždy. Byl jsem hlupák,“ zamumlá a hledí k ústí údolí. Zavře dveře a vstoupí do vyhřáté kuchyně.

„Večeře, bando koňácká,“ zvolá Mary, ale pak umlkne. Naservíruje jídlo a pohlédne na místo, kde stával hrnek s mlékem a na prázdné místo.

„Budeme mít hodně práce. Jak jsou na tom klisny?“ optá se Šedého vlka Matt. Nechce tu být, ale musí a proto se věnuje práci. Zapomene na něj. Určitě.

„Dobře. Měsíc, možná měsíc a půl a budeme mít první hříbata.“

Matt spokojeně přikývne, ale uvědomuje si, že se mu myšlenky toulají u Zacka a toho, jestli v pořádku dorazil do Popleru.

„Billy!“

„Co je? Zacku!?“

„Zdravím. Obstarej Appleho. Mám pocit, že toho má dost.“

Billy vyjeveně kouká na Zacka. Vždyť jsou to tři dny, co odjel a najednou je nazpět. Vyhlédne ven. Sníh nezmizel. Musel mít náročnou cestu a zvládl to.

„Jasně. Obstarám,“ vezme za uzdu a vnímá se chvějících koňských nohou. Je vyčerpaný a Zack nejspíš taky.

„Jdeš do hotelu?“

„Jo a nejsem tu.“

Billy se uchechtne. Zajímalo by ho, jak tohle chce zvládnout. Jeho příjezd vyvolá velké dohady a pan Waren se počůrá strachy. Zašklebí se. Konečně bude v městečku zábava. Pomalu tu chcípal pes. Zavede Appleho do stáje a začne o něj pečovat. Přestože nemá jednu nohu, jde mu to výborně. Usmívá se a chvílemi se zasměje, až se po něm otočí koně. Jo bude sranda.

Zack se zatím nenápadně vleče k hotelu a mrzutě přemýšlí, že mohl být na ranči v teple postele nebo si mohl utahovat z Matta. Takhle se musel celou cestu vléci do městečka. Je unavený a promrzlý a není mu dobře. Kruci, co to Matta popadlo?

Vejde do hotelu U topolů.

„Dobrý den.“

„Pane Greyi!“ vykřikne údivem Marie a chvátá k němu. „Na ranči se něco stalo?“ Optá se úzkostně.

„Ne. No … ehm musel jsem odjet.“

„Aha,“ řekne trochu zaraženě. Nikdy ho tak rozpačitého neviděla. Jako by nevěděl co říct.

„Mohu se tu na nějakou dobu ubytovat?“

„Jistěže. Dostanete ten nejlepší pokoj.“

„Děkuji a jsem Zack. Jsem unavený. Ta cesta v tom sněhu byla hrozná.“

„To ano. Podepiš se.“ Usměje se a přisune velkou knihu.

„Ještě jsi nikoho nenašla?“

„Zatím ne, ale poslala jsem do Denverských novin inzerát. Mám vysoké nároky a tady jsem nikoho nemohla najít.“

„Dobře děláš,“ zamumlá. „Dobrou noc.“

„Dobrou noc,“ řekne Marie a svraští čelo. Co se u pekla mohlo na ranči stát, že se Zack vrátil? A k tomu všemu ve stavu, že by si člověk myslel, že po něm přešlo stádo bizonu. Nebo smrt. Otřese se a pokřižuje. Zatím je všechno v pořádku, ale sami dvě to nezvládají. Nejdřív tajně doufala, že to zvládnou, ale po jednom dnu pochopila, že vést hotel je náročný úkol. Ale zvládnou to. Až si Katty najde manžela, odpočine si trochu.

Odhrne pramínek plavých vlasů z čela a vzpomene si na rodný dům. Neviděla ho přesně do té doby, co si vymohla sňatek se Spencerem. Otec nechtěl povolit, že je budižkničemu, ale nepovolila. Láska je slepá, hořce pomyslí a sedne si k účetní knize. Esmeralda ji vedla výborně. Zajímalo by se jak se v Alamose má.

Zack zatím s klíčem v ruce vyjde nahoru a zaleze do pokoje, kde bydlel už několikrát. Pohodí vak vedle postele a praští na postel. Zírá nahoru. Únava je pryč.

Vůbec nechápe, co to Matta napadlo. Vzpomene si, jak mu říkal, že je jediný, že ho miluje a nakonec ho vyhodí kvůli maličké legraci. Nemá cenu to řešit, ale žere mě to, nerad přizná.

Vstane, sundá si kabát a pak zaváhá. Mohl by jít do salonu a potom nad tím mávne rukou. Zítra dost času, i když by měl odjet do Denveru nebo za bratry Earpovými. Nebo na nějaký zaoceánský parník nebo dolu na Mississippi. Kamkoliv. Co nejdál do toho lháře. Rád. Pche a vyhodí ho. Ještě teď jasně slyší: VEN a Mary a ostatní? Zastali se ho? Ne. Mary dokonce slibovala jídlo. Nedostal je. Ať jdou k šípku.

Sleze dolu a postaví se k Marii. Pozoruje její křehkou krásu, která je jen na povrchu. Možná by měl zajít k madam a pobavit se. Přikývne. Dobrý nápad, ale nejdřív se nají.

„Marie.“

„Ježíši,“ vyhrkne a prudce zvedne hlavu. „Vylekal jsi mě. Co potřebuješ?“

„Myslíš, že by se něco našlo v kuchyni. Stačí něco studeného.“

Marie údivem otevře ústa a Zack přesně čte její myšlenky. To mu nedali jídlo na cestu? Zírá na Marii a nedává na sobě nic znát.

„Ale jistě,“ řekne zmateně. „V restauraci je Katty. Určitě ti něco připraví. Jsme ti moc zavázané.“

„Děkuji a dobrou noc.“

„Dobrou noc.“ Dívá se na dveře. Je zmatená. Co se tam proboha přihodilo? Zavrtí hlavou a opět se skloní k účetní knize.

Zack vyjde z hotelu a poopraví si klobouk. Jde k restauraci, když si všimne, že Katty dává cedulku Zavřeno. Pospíší si a zabuší na dveře.

Katty se uvnitř otočí a zarazí se. Někdo tam je. Přiblíží se a údivem otevře oči. Rychle otevře dveře.

„Zacku? Stalo se něco na ranči?“

„Proč by se něco mělo stát?“ řekne mrzutě. Musí vypadnout z toho ranče nebo ho zničí. Každý hned ranč, ranč. Má toho plné zuby. „Katty dej mi nějaké jídlo. Mám hlad.“

„Oni ti nic nedali?“ nevěřícně se otáže.

Marie aspoň mlčela, pomyslí si Zack. „Katty, rád bych se najedl. Pokud ne, zajdu někam jinam.“

„Ne, to ne,“ skoro vykřikne. „Jsme tvými dlužníky. Posaď se. Hned něco připravím.“ Odběhne v tmavohnědých šatech do kuchyně a Zack zaslechne řinkot pánvi. Svlékne kabát a posadí se v tiché místnosti. To mu přesně vyhovuje. Klid a mír.

„Tady,“ postaví před něj vajíčka se slaninou, chleba a velký hrnek mléka.

Zack ho nevyzpytatelně pozoruje a potom pohlédne na Katty. „Odnes ho a hned. Přines kávu.“

„Ale, Matt…“

„Matt tu není. Hned to odnes a nepřeji si, abys mi to někdy dávala.“

Katty sevře rty a přikývne. „Jak si přeješ,“ řekne stejným tónem jako Zack. Za chvilku přinese konvici kávy a hrnek. Skoro třískne to před něj, až Zack sebou trhne. Pohlédne do její nečitelné tváře, ale podle chvějících rtů a vrásky mezi očima, dovede přesně odhadnout v jakém stavu je. Je vzteklá. Nikdy ji tak neviděl. Vždy s úsměvem a dolíčky ve tvářích pobíhala mezi hosty a nevšímala si ani drsnějších žertů. Dělá, že si toho nevšímá a dál v klidu jí a zapijí to pořádnou kávu, v které by se rozpustily hřebíky.

Zack ignoruje, jak nad ním stojí a pozoruje ho. „Děje se něco?“

„Ne, nic,“ klidně řekne. „Jen by mě zajímalo…“ usměje se, jako by si na něco vzpomněla. „Omlouvám se za nemístnou zvědavost. Prosím v restauraci nekouřit. Děkuji.“ V očích se jí zablýskne a odkráčí jako královna. Zack za ní se obdivně dívá. Lištička. Ta mu to tedy nandala. Už si chtěl poručit doutník a ona mu to překazí. Dá si ho u madam. Položí na stůl peníze a obleče se.

Katty zatím přijde a zavře za ním dveře. Hledí na něj jak odchází. Zajímalo by ji, co se na ranči stalo. Dnes to probere s mamkou. Otočí se a schová peníze do kapsy a sebere nádobí.

Zack zatím kráčí na okraj města, kde stojí dům osvětlený červenými lampiony. I v tuto pozdní hodinu je ozářený a vítá znavené poutníky do své pohostinné náruče. Přesně to potřebuje. Otevře vrátka a vejde dovnitř. Zaklepe.

„Zdravím, Abraháme.“

„Pane Greyi, vítejte.“ Abrahám otevře dokořán dveře a zve ho do příjemné společnosti, která je pěkně hlasitá.

„Děkuji. Madam je tu?“

„Jistěže.“ Zavře dveře a odebere mu kabát, který pověsí na háček. Otevře další dveře.

„Juuu, další?“ vykřikne drobná zrzka jen v korzetu a už po něm chňapne. Táhne ho doprostřed místnosti. Muži se ignorují a nevšímají si. Některé zná, ale většina je zřejmě z okolních rančů.

Pěkná černovláska sedí na židli s nohou přes nohu, kouří a dívá se do stropu. U nohou jí klečí nějaký muž a mazlí se s lýtkem nohy.

„Pane Greyi, vítejte u madam Josefíny. Dáte si něco?“

„Jistě. Děkuji,“ rozhlédne se po důvěrně známém prostředí. Jako by byl v Tombstone nebo v jakémkoliv jiném městě. Zatraceně, chybělo mu to.

„Tady,“ madam mu nalije štědrou dávku whisky a přisune krabičku s doutníky. „Jsem ráda, že jste se konečně nás odhodlal navštívit. Uvidíte, že nebudete litovat.“

„To já vím,“ vybere doutník, promne ho mezi prsty a nožíkem usekne špičku. Madam mu zapálí a on vyfoukne kouř.

„Rozhlédněte se a jen řekněte, co si budete přát.“

„Přišel jsem si užít,“ řekne s úsměvem a pozoruje tu malou zrzku, která polonahá lítá po místnosti.

„Líbí se vám? Jmenuje se Dian, po bohyní lovu a je velmi šikovná.“

„Moc.“ Trochu mu připomíná zrzavou Kate, ale spíš jen vlasy. Vždy měl slabost pro zrzavé vlasy. „Ale nejdřív si chci užít vaší společnosti,“ řekne galantně, až se Josefína zapýří.

„Diano!“

„Ano madam?“ zvědavě pozoruje toho hubeného člověka. Není nic moc, ale co. Zákazník je zákazník. „Potřebujete mě?“ zavrtí boky a rukama trochu zmáčkne k sobě prsa.

„Budeš se věnovat panu Greyi, ano. Udělej, co chce.“

„Madam, to mi nemusíte říkat,“ přilepí se k němu a vzhlédne s roztomilým úsměvem. „Půjdeme?“ přejede mu košili prstem a kouká dolu.

„Za chvilku,“ políbí jí ruku a pustí.

„Dobře. Něco předvedu!“

Josefína si povzdechne, ale Zack poznává, že potěšeně. Takhle dobře se už neměl dlouho. Pozoruje, jak rusovláska vyskočí na stůl a vrtí se do rytmu nějaké hudby. Černovláska odstrčí zákazníka a plavným krokem přejde k pianu. Otevře ho a za chvilku už místnosti zní hudba.

Všichni pozorují a chytají jednotlivé rozkošné nadýchané věcičky, které létají vzduchem po celé místnosti.

„Nezná studu,“ poznamená Josefína, když Diana stojí nahá, jak ji pánbů stvořil. „Ale miluji to.“ Neříká kdo. Nadšený tleskot a Diana seskočí dolu rozdávajíc polibky na všechny strany. „Tak co?“ stoupne si před Zacka.

Ten se usměje a chytne ji kolem pasu. „Že musím oželet zbytek whisky.“ Odloží doutník a popostrčí ji nahoru.

Madam Josefína pokyne ostatním, aby se věnovali pánům, které vytočil tanec. Za chvilku u piana sedí muž a hladí nohu vysoké černovlásky. Jiná sedí druhému na klíně a v horních pokojích se ozývá sténání.

„Jsi roztomilý.“

Zack to přejde a lehne si na postel.

Zrzka se rozkročí a zajede si mezi nohy. Druhou rukou si hladí prsa. Na chvilku přestane a přejde k němu. Olízne si rty. Dobře ví, co miluji a pomalu rozepne kalhoty, až ho dostane na povrch. Sevře ho do rukou a olízne.

Zack přimhouří oči. Tohle mu chybělo a poddá se rozkošným ústům zrzky. Rukou ji čechrá vlasy. S výkřikem se uvolní a malátně leží.

„Tak co?“ dožaduje se pochvaly a vyzývavě se usměje.

„Nádhera. Myslíš, že to zvládneme ještě jednou?“ přitáhne si ji k sobě a políbí.

„Určitě, brouku,“ řekne smyslně a zajede rukou opět ke kalhotám. Zack si pomyslí, že to asi nepůjde, ale za chvilku zjišťuje, že se opět postavil. Svlékne se a lehne si na Dianu, která leží s roztaženými nohama a rukou si hladí prsa. Zack je políbí a pronikne do ní.

Zrzka ho hladí po nahé hrudi a Zack kouří cigaretu. Uvolněně vzpomíná, kdy se měl tak dobře.

„Chceš tu zůstat?“

Zack vytáhne hodinky. „Půjdu.“

„Budu se těšit na příště,“ poznamená a pomáhá se mu oblékat, přičemž každou chvilku se o něj otře. Byl skvělý a pamatoval dokonce i na ní. Zack položí na stolek pár bankovek. Sejde dolu, kde je jen zívající černovláska, která brnká na piano. 

„Spokojený?“

„Dokonale.“

„Rádi vás tu opět uvidíme,“ řekne madam Josefína a doprovází ho ke dveřím.

„Rád přijdu opět,“ dotkne s klobouku a stojí před vrátky.

„Zacku, zdravím.“

„Hardy, na obchůzce?“

„Ano.“ Podívá se na dům, před kterým stojí. „Něco se mi nezdálo a jak je na ranči?“

„Vše v pořádku,“ řekne trochu podrážděně. Už zase. Co s tím pořád mají?

„To jsem rád. Zdržíš se tu dlouho?“

Zackovi se zablýskne v očích. „Kdo ví, kam člověka zavane vítr. Jednou je tu, podruhé tam. Je jak zrnko prachu létající všude.“

„Mám tě rád, ale ještě víc mám rád klid v městečku, chápeš.“

„Ano. Na rovinu – on si to zaslouží.“

„Já netvrdím, ale nerad bych na tebe vydával zatykač.“

Zack se usměje. „Rozumím. Ještě něco, Hardy?“

„Ano, ale už nepatříš k ranči,“ řekne tvrdě. Je jasné, že Matt ho vyhodil. „Netýká se tě to. Nashle,“ dotkne s klobouku a odchází pomalým krokem

Zack stojí a vztekle uvažuje, že celá dobrá nálada se vypařila. Tak on už k ranči nepatří? Pořád je to jeho ranč. On ho skoro vlastní. Otočí se a jde do hotelu a potom zblýskne Zlatý nugget. Rozhodným krokem otevře dveře a vejde.

„Zdravím, Zacku. Já to tušil, že neodoláš městu,“ usměje se Charlee a odhalí zlatý zub. „Něco k pití?“

„Dvojitou whisky a stolek.“

„Můžeš si vybírat,“ nalije do skleničky zlatavou tekutinu a přisune mu ji. Zadívá se mu do očí. Tak tomuhle se říká vražedná nálada. No, hosty nebude varovat, musí se o sebe postarat sami.