Shounen - ai povídky

Cesta do Popleru

„Šedý vlku, co myslíš, jaké bude počasí?“

Šedý vlk se rozhlédne jako by byl na pláních a pak pohlédne vzhůru. „Tři dny jasno, třetí den k večeru začne sněžit,“ a opět se pustí do polévky.

„Díky moc.“

„Proč jsi to chtěl vědět, Matte? Pojedeš někam?“

„Ano. Myslím, že bychom si mohli udělat poslední výlet do Popleru. Pojedeš s námi Šedý vlku, Dakoto?“

„Já pojedu!“ vyhrkne Simply.

„Tebe jsem se neptal. Ty samozřejmě pojedeš.“

„Taky bych ráda jela. Rose mi psala, že U Harryho dostali nové katalogy se zbožím a zřejmě tam bude v tuto dobu.“

„Já vím, Mary. Proto tam taky jedeme a také do kostela.“ Není nijak nábožensky založený, ale je dobré se v něm ukázat, obzvlášť po té příhodě s Bobem.

„Jsem moc ráda, že reverend Canfield našel svého kocoura. Co mně Rose psala, byl strašlivě rozzlobený a smutný.“

Matt má co dělat, aby se nerozesmál. S odstupem týdnů se mu to zdá jako perfektní legrace. Teď mu tu chybí jenom Zack. „Tak co Šedý vlku?“

„Já, omluvíš mě.“

„Jistě, tak si napiš, jestli něco nepotřebuješ přivézt. Po tomhle pochybuji, že se tam dostaneme a pak za tři týdny budou Vánoce.“

Šedý vlk dojí polévku a pohlédne do Mattovy tváře. Září štěstím. Takhle nevypadal už dlouho. Od odchodu Zacka je takový zamračený a bezdůvodně se utrhuje, i když se vzápětí omluví.

„Děkuji, Mary,“ zdvořile poděkuje Mary za jídlo. Omaštěné brambory, kus masa a bylinky.

„Samozřejmě tam vše nakoupíme a není za co. Chtěla bych na Vánoce upéci krocana. Nádherného velkého krocana s nádivkou. Potřebuji tolik věcí. Vyrazíme zítra?“

„Jistě. Budeš muset jet na Vojtkovi.“

Mary si povzdechne, až se jí nadzdvihne mohutná hruď. Tváří Šedého vlk a Dakoty prolétne prchavý úsměv, kdežto Simplymu se koutky roztáhnou úplně.

„Matte, mohl bys s tím něco udělat.“

„Pokusím se.“ Říká to každý rok a už třetím rokem musí jet Mary na Vojtkovi. Vojtek je silnější kůň a koupil ho od jedněch přistěhovalců. Zaplatil jim víc než je jeho hodnota, ale potřebovali potraviny pro děti a on… Nechtěli milodary. Nějací lidé z Evropy, kteří jeli na západ hledat štěstí.

„Říkáš to každý rok. Už minule jsi mi sliboval ten takový vůz no… sáně!“ vyhrkne.

Matt si povzdechne. Že se o nich dozvěděla. „Promluvím si s Bricknerem.“

„Jen aby a bylo by to lepší pro nás všechny. Muly toho tolik neuvezou a potřebujeme toho hodně.“

„Vezmu ještě jednoho koně navíc.“

„Tak dobře,“ souhlasí a sebere ze stolu nádobí. Podezřívavě se podívá na Simplyho, ale ten se zrovna ovládl.

„Půjdeme, Matte, a hodně štěstí. Vyrážíte asi brzy.“

„Ano a postarej se o dům.“

„Jistě. Zajdu se podívat ještě za Večernici, jestli je v pořádku.“

„Taky k nim zajdu večerem.“ Vzpomene si, že u nich už nebyl dlouho. Dojí večeři a jde do knihovny. Je unavený tím čekáním. Vezme knihu a pak ji sklapne, když si uvědomí, že ho nebaví.

Seděl tu přesně jako on.

„Dost Matte. Je konec!“ Ne, ne, něco v něm křičí a brání se tomu. Nechci, aby byl konec. Copak nemohu snít? Pokud ti to nepřekáží v práci a dobře víš, že je konec. Zack sem nepatří na rozdíl od tebe a chceš jít za ním? Ano! Nesmysl. Nemůžeš to tady opustit. Nebo chceš zklamat dědečka? Já vím, ale chci ho vidět, dotýkat se ho a milovat. Jenže on to nechce. Tolikrát ti to řekl. Padesátkrát, stokrát?

Ticho.

Hodněkrát, ale to on jen tak říká.

Smích.

Proč by mě nemohl mít rád? Rád je něco jiného než milovat nebo si myslíš, že ti skočí do postele. Mohl by.

Smích.

Já vím, že nejsem nic moc, ale naučím se všemu. Až na to, že ti chybí dlouhé vlasy svůdná tvářička a další přednosti. Buď konečně zticha. Tak zmlkni ty. Fajn.

Vstane z křesla, oblékne si kabát, holínky a vytáhne harmoniku z kabátu. Přeběhne zasněžený dvůr a vejde do stodoly. Prohlédne si koně, kteří se po něm otočí, a dál se věnují odpočinku.

Matt si sedne na dřevěnou rozvrzanou stoličku a přiloží harmoniku ke rtům. Smutné písničky se střídají s veselými popěvkami. Romantické s dlouhými úryvky z klasické hudby.

Mary na chvilku otevře okno a naslouchá zpěvu. Dlouho už nehrál. Snad se vrátí zpět a bude hrát každý večer. Zavře okno a vleze do peřin. Rukou natřese polštář a pak se zvedne a vyleze. Z účesu povytahuje sponky a stužky. Pečlivě je odloží na stolek se zrcadlem a rozčeše si je. Zívne. Zítra bude perný den, ale možná se uvidí s Rosou. V zimě se moc často nevidí. Nakonec spokojená s výsledkem česání se zahrabe do peřin.

„Tak konec moji koníčci a víte co?“

Někteří k němu otočí hlavu.

„Přijdu zas. Nebudu vás zanedbávat jen kvůli nějakému Docu Hollidayi. Nezaslouží si mě. Co myslíte?!“

Vzdálené odfrknutí.

 „Máte pravdu a proto, kašlu na něj. Ne, nekašlu… Mám za ním jet? Nevím kde je. Už zase.“ Poslední dobou vede s sebou tyhle hovory a začíná mu to lézt na mozek. Jednou je plný optimismu, podruhé opačně a stále doufá, že se objeví na prahu domu a řekne. „Ahoj, Matte.“ Jistě čekat, že by se objevil a řekl: „Ahoj, Matte stýskalo se mi a nikdy od tebe neodjedu,“ je utopie. Tohle zatím neřekl ani ve snu. Jistě dělali spolu různé věci, ale tohle… Je nesplnitelný sen. Ne, sny se plní a on bude snít a jednou mu to řekne nebo nebo…To z něj vymlátí. Přesně tak. Zvedne se, otře harmoniku o rukáv kabátu, zasune si ji do kapsy u kabátu a vyrazí do noci. Pohlédne na hvězdy. Nádhera a on by chtěl se na ně dívat se Zackem. Sny, usměje se. Sny jsou proto, aby se plnily, a ony se splní. Ne sice zítra, ale jednou se splní. Tiše vejde do domu, aby neprobudil Mary, a zapluje do ložnice. Otevře šuplík a zadívá se na drahocennost, kterou mu pořídil dědeček a pak ho opět zavře.

Zavrtá se do pokrývek a chvilku se klepe, jak je studená. Zavře oči a na chvilku si představí chladné zimní večery a Zack se nemůže zahřát a on k němu přijde, vklouzne k němu a zahřeje ho svými polibky. S úsměvem na rtech usne.

Dzzzz.

„Do pekla!“ zavrčí Matt a opatrně vystrčí nohu. Budík nechá zvonit. Pak to raději rychle udělá, vyskočí z vyhřáté postele, oblékne se a do kuchyně. Je mu zima a hned bere hrnek horkého kafe. Vedle kamen stojí už Simply zívajíc na celou kuchyň. Vedle nich stojí Mary v blůze a širokých kalhotách, které bere jedině, když jede na Vojtkovi, který ze všech koní je ji schopen uvézt na delší vzdálenost aniž by padl nebo se strhal.

„Mary, půjdeme připravit koně.“

„Udělám snídaní a nějaké to kafe.“

„Zmrzne.“

„Moc zas ne?“ uklidňuje ho Mary a vytáhne keramickou nádobu obalenou slámou.

Matt se Simplym vyjdou ven a do stodoly. Odchytnou muly a dají jim ohlávky. Matt chytí Bílou Lucy a Simply svého nejoblíbenějšího koně Pocahontas. Matt ji pojmenoval podle jedné indiánské pověsti.

Nakonec Matt dojde pro Vojtka, který jako by tušil, co se chystá, se schoval až úplně vzadu. Matt mu šikovně nandá uzdu a vede ho k ostatním. Na hřbet položí těžké mexické sedlo a upevní je. Otře si čelo, ale spokojeně se na něj zadívá. Takhle nějak si představuje středověké koně. Na obrázcích, které viděl, vypadají sice útlé a křehce, ale podle něho museli být silní jako býci, aby unesli tu zbroj, co rytíři na sobě měli.

Vyvedou je ven před dvůr a vejdou do domu. Napiji se ještě horké kávy a zakousnou chleba. Až do Popleru se raději nebudou zastavovat.

„Je dobře, že není tolik sněhu. Pojede se dobře.“

Simply přikývne.

„Tak jedeme!“ navleče na sebe tlustý kabát, klobouk a rukavice. Vyjde ven a nasedne na Bílou Lucy. V tom sněhu se mu skoro ztratí. Lucy si odfrkne a zatančí ve sněhu.

Měl bych je nechat na jaře okovat, napadne ho nesmyslně a otočí se, aby viděl, jak Mary zvládá Vojtka. Povzdechne si. Spíš Vojtek zvládá Mary. Stejně jako Simply nehybně hledí před sebe k východu z údolí.

Mary zatím s funěním se snaží dostat na Vojtka, který najednou ožije a snaží se vykroutit, jak může, jen, aby nemusel někam jet.

„Tak stůj ty nemehlo!“ zavrčí Mary a postaví se vedle něho. „Jestli postojíš, něco dostaneš.“

Matt se otočí. Nová taktika?

Mary vytáhne kostku cukru. Ve Vojtkových očích se objeví jiskra a sní to. Matt je zvědavý, jestli se to Mary podaří.

Povedlo, že by konečně na něho vyzrála? Nevyzrála a už je dole. Povzdechne si a sesedne. Přejde k Vojtkovi a pohladí ho po krku. Vojtek jemně zafuní a stojí.

„Tak Mary nasedni.“

„Zvládnu to sama!“

Matt stojí dál.

„Tak dobře, ty pometlo.“ Navleče nohu do třmenu, vytáhne se a přehoupne nohu přes hřbet. Vojtek stojí a Matt se k němu nakloní.

„Nechápu tomu!“ zabručí a vezme do ruky uzdu. Mlaskne a Matt pustí Vojtkovu uzdu. Matt jede vepředu, pak Mary na Vojtkovi, který vypadá jak v posledním tažení, ale všichni vědí, že by utáhl dům. Za nimi Simply na Pocahontas, a který vede muly.

Když dojedou k východu údolí, začne svítat a Matt se otočí. Nostalgicky si vzpomene, jak sem přivedl poprvé Zacka. Slunce zapadalo. Neznatelným pohybem pobídne Lucy. Jede se jim lépe, i když Vojtek má tendenci se zastavovat a nebýt Matta asi si lehne a odmítne pokračovat.

„Je to mizera a to mu nosím mrkvičku, jablíčka a rozmazluji ho. Nic ti nepřinesu,“ dopoví a přestane. Zima je docela slušná, a když zahlédnou první domky Popleru, jsou nadšením bez sebe.

„Konečně!“

„Hodím tě do salámu!“ zakřičí Mary a popožene ho. Nic. Vojtek stojí s rozkročenýma nohama, hlavou mezi nimi a stojí.

„Už zase?“

„Jo. Já tomu koni nerozumím. Matte, jestli neseženeš ty sáně, tak přestanu vařit.“

„Mary, přece jsem ti řekl, že promluvím s Bricknerem, ale chtělo by to taky truhláře.“

„Těch je tady dost. Řekni Grizzlymu, protože ten kůň se ani nehne a já opět musím do Popleru přijít pěšky.“

Mary s funěním sesedne a vykročí brodíc se sněhem k městečku.

„Měla to, Matte, ještě chvilku zkoušet.“

Matt si posune starý klobouk dozadu. „Já ti nevím. Nechápu tomu, vždyť má páry za tři koně. Nést Mary je pro něho hračka.“ Oba se zadívají na Vojtka, který klidně stojí jako vtělená nevinnost. Matt si povzdechne a vezme ho za uzdu. V tu chvílí Vojtek zařičí a šťastně vyhodí zadními do vzduchu.

Simply se rozesměje. „Víš nerad to říkám, ale a myslím si, že se stydí.“

Matt si ho prohlédne a zauvažuje. „Asi máš pravdu. Zeptám se Šedého vlka, jestli jsou koně, kteří se za svůj náklad stydí. Je to dareba a to ho Mary tak rozmazluje.“

Mary zatím v kalhotách vztekle kráčí. „Salám, jasně… mizera…salám…já mu dám. Nepřej si mě! Pomstím se… pomstím… ještě kousek. Tak už je u domu miss Hansen a tam je kostel.“  Vkročí nohou na odcházenou cestičku a zadupe. Otočí se, rozkročí a zařve.

„Hodím tě do salámu, pitomý konííí!“ otočí se a rázuje ke kostelu, z kterého se ozývá hudba na fortepiano.

„Čím mu hrozila minule?“ optá se s kamennou tváří Matt, ale v očích mu to jiskří.

„Že ho dá do klobásy. Je v tom nějaký rozdíl?“

„Podle mě ne, ale myslím, že přežije i ten salám.“ Otočí se a Vojtek si odfrkne. Matt zamíří k stáji s jednonohým Billem. „Bille!“

„To jsi ty, Matte?!“ Ze stáje vykulhá Bill.

„A kdo jiný ušatý koni.“ Sesedne a zadupe nohama. Přetře si stehna. „Ustájíš je?“

„Jasně a Poca je tady taky.“ Přejde k zrzce a pohladí ji po bílém čumáku. „A Vojtek je tu taky. Ještě neskončil v polévce?“

„V polévce?“ podiví se oba najednou.

„Jasně. Byla tu Mary, loni nebo předloni, a povídala něco o Vojtkovi a polévce.“

Simply s Mattem se rozesmějí. Příště ho jim naservíruje v karbanátku. „Vojtku,“ ten se otočí po Mattově hlase. „Už jsi několikrát mrtvý a ještě žiješ.“ Vojtek přešlápne.

„Měli byste jít. Reverend nevidí rád opozdilce. Ruší ho to v proslovu a pak je nerudný a má tendenci kázat o dochvilnosti.“

„Jasně.“ Simply je taky dole a vyrazí. Bill popadne koně i muly a odvádí je pryč. Kolem nohou se mu otře fretka. Skloní se a pohladí ji. Sleduje, jak se prosmýkne kolem koňských kopyt a zmizí v příšeří stáji.

„Měli bychom si pospíšit. Byl někdy Bill v kostele?“

„Nevzpomínám si, že by do něho kdy vkročil. Je to jeho věc,“ uzavře a otevře dveře do kostela. Včas, když zahlédnou jak se reverend Canfield postaví před lavicemi s farníky a zvedne ruce do výšky.

„Nejdřív krátká modlitba pro všechny, kteří sem v tento den přišli, abych jim požehnal a kázal o nejsvětějším dni a to Narození páně.

Pane Ježíši, přijď, prosím, o těchto vánocích i do mého života a přines do něj svůj pokoj, lásku a všechno to, co mi schází, co stále někde hledám, po čem toužím, ale nemohu to nalézt. Vždyť Ty jsi přišel, abych měl život a měl ho v plnosti

Kniha svatého Jana a ta dále praví

Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

Reverend se odmlčí a najednou praští rukou do stolku. Všichni, kteří se zamyslí, nadskočí.

„Ano poslal svého syna, aby vykoupil naše hříchy a my? Co my jsme udělali s tímto darem?…“

Matt si povzdechne. Reverend se dostal do ráže. Snad v polovině přebytečnou páru vypustí a bude mluvit o svátcích. Má rád jeho vyprávění, které není prodchnuté pekelným ohněm a hříchy.

Skvěle, když zakončil o nemilosrdných pekelných plamenech a očistci. Polovině tomu nerozumí nebo možná ani nechce rozumět, ale umí kázat, takže nikdo neusne. Jednou tu měli potulného kazatele a málem všichni usnuli, tak jsou za něj rádi.

„A jako tradičně vám budu vyprávět o vánočních zvycích. Už kdysi dávno jak to stojí v starých knihách, vládl zvyk strojit vánoční strom a to venku. Lidé na ně věšeli pečivo a různě zdobili.“

Matt drcne Simplyho. „Hele máme někde něco?“

„Ten zavrtí hlavou a pokrčí rameny.

„A když mluvím, bude tu ticho!“ najednou zařve a všichni zmlknou. „A teď se nám představí sbor místních dětí s vánoční koledou. Ticho, prosím a děti prosím předstupte.“

„Novinka,“ zamumlá Simply. Mattovi se zkřiví rty. Aby si zacpal uši.

Tichá noc, přesvatá noc

V spánku svém dýchá zem,

Půlnoc odbila město šlo spát…

Všichni sedí a tiše poslouchají. Starší dámy vytáhnou kapesníčky, Hannah houpe dítě v náručí. Usmívají se a vzpomínají na minulé vánoce.

„Děkuji všem za poslech,“ poděkuje mile učitelka Hansen a pohlédne na šerifa Hardyho. "Doufám, že přijdete na naše vystoupení v štědrovečerní den. Děkujeme.“ Děti s ruměncem ve tvářích rozprchnou k rodičům, kteří je pochválí.

„To bylo pěkné. Rád bych si to poslechl.“

„Chceš zkusit projet sněhem?“

„Ne. Nestihl bych večeři a já chci v ten den být doma. Ale musím uznat, že slečna Hansen s nimi dokázala zázraky.“

„To je pravda.“ Matt se připojí k ostatním a hodí do místní pokladničky pár dolarů. Vyjde ven, narazí si klobouk na hlavu. Řeč, když pomine to vášnivé kázání o očistci a o tom jak jsou nevycválání, byla pěkná. Jenže tak nějak ten pekelný oheň k reverendovi patří. „Mary kam půjdeš?“

„K Tvrďákovi Harrymu… Rose, Rose!“

„Mary!“ Grizzly s Mattem, Simplym a ostatními se dívají, jak k sobě běží a popadnou se navzájem do náruče. „Nestihli jsme to a to jen kvůli tomu šílenci. Nechtělo se mu vstávat.“

„To nevadí. Půjdeš se mnou k Harrymu?“

„Kvůli tomu jsme tady. Prý má z října nějaké nové katalogy.“

„Už se těším jako malá.“ Obě se do sebe zavěsí a vyrazí ke koloniálu.

„Dobrý den!“ pozdraví je s úklonou Li Chan. Stojí s rukama v rukávech před čistírnou a zkoumá, kdo by chtěl něco vyprat.

„Dobrý den Li. Jak se má Liu?“

„Vy se neptat po té bezvýznamné osobě. Ona za to nestát. Má se dobře. Děkujeme!“

„Je úžasný!“ špitne Rose.

„To ano a povídej co Grizzly?“

Rose nakrčí nos. „Ten? Ten by se nevyjádřil nikdy. No co se dá dělat.“

„Reverend mu promluví do duše,“ utěšuje Rose Mary.

„Myslíš? Stejně je to k ničemu a co ty a Simply?“

Mary zrůžoví. Mávne rukou v rukavici a zastaví se před obchodem s nápisem Koloniál U Harryho. Otevřou dveře, až zvonek hlasitě cinkne.

„Dámy račte dál!“ zve je srdečně Harry, který spěchal z kostelní lavice rovnou do obchodu. Zákazník náš pán!

Matt se za nimi dívá a usmívá se. „Simply kam jdeš ty?“

„K madam Josefíně! Jdeš taky?“ a zahledí se směrem k domu s červenými lucernami.

„Ne. Raději půjdu k Bricknerovi a Grizzly, co je ti?“ vypadá nějak bledě.

„Nic. Míří sem reverend,“ dostane ze sebe a zbledne ještě víc.

„No a?“ nechápe Matt.

„Bude do mě hučet, abych udělal žádost a vzal si Rose, ale já se bojím. Jdu do saloonu!“ Potácivě vyrazí do blízkého saloonu s názvem Zlatý nuget. Matt zavrtí hlavou.

„Je mu to houby platné! Reverend míří tam taky.“

„Myslíš, že to někdy pochopí, že stejně to má marné? Městečko ho ožení, ať chce nebo ne. Bude to událost roku.“

„Hele, tam máš Bricknera. Svátečně se vystrojil a já jdu k madam Josefíně. Těším se na skvělou podívanou a dám si panáka. Lépe pít v přítomnosti krásek než v saloonu.“ Zamíří si to k domu na okraji městečka. Po cestě si upraví šátek.

Matt osamí a přemýšlí, co by měl udělat.

„Prý jsi se mnou chtěl mluvit?“ zastaví se u něho chlap jako hora. Matt neomylně nasaje vůní železa a ohně.

„Ahoj Klausi, něco po tobě chci.“

„Jasně jen ty své koníčky přiveď, nebo tam k vám zajedu.“

„To budu rád. To víš hnát tolik koní a některé klisny jsou těhotné, ale kvůli tomu s tebou nechci mluvit.“

„A kvůli čemu?“

„Potřebuji udělat sáně!“

„Cože?“ poškrábá se po hlavě a zvažuje. „No mohu to zkusit.“

„Klausi, prosím pomoz mi. Vojtek odmítá Mary dovézt do Popleru víckrát než dvakrát ročně a jiný kůň by pod ni padnul.“

„No je silnější postavy,“váhavě připustí.

„Vyhrožuje, že přestane vařit.“

„Lituji tě a dobře zkusím to a chceš asi sáně do Grizzlyho, že.“

„Jo umí s dřevem a já jdu se podívat, jak Mary utrácí peníze u Harryho.“

Klaus se rozesměje a plácne ho po zádech. „Jdu za Grizzlym.“

„To bych nedělal. Je v saloonu a zrovna ve spárech reverenda, který do něho hučí kvůli Rose.“

„Zajdu později a jdu do kovárny. Tak na jaře!“

„Jasně!“ Matt se dívá, jak jde ke své kovárně, která je vzdálenější od domu, ale blízko stáji Billa. Zamne si rukama a pak vykročí k restauraci. Dá si nějaký oběd, poškádlí Kitty a pak zajde za Mary. Usmívá se a pomaličku prochází městečkem. Cestou zdraví známé. Dnes je městečko opravdu rušné, i když je zima.

Zastaví se a pohlédne na nový obchod. Kloboučnictví? Jenže to vypadá, že tu mají jen ženské klobouky. Prohlíží si pestrobarevné kytky, stuhy a kamínky. Kloboučnictví Rosarie.

Narovná se a strne jak vedle něho někdo stojí. To není možné, ne zdá se mi to. Zatřepe hlavou a pomaličku se otočí.

„Ahoj, Matte!“ pronese tiše Zack.

Matt si ho prohlédne. Hubený, v dlouhém teplém kabátě, černý klobouk a vesta se stříbrným řetízkem. Obličej… vytřeští oči.

„To… to je knír!“ nevěřícně zadrmolí a zírá na tu mužskou okrasu jako na ducha.

Zack si ho pohladí. „Ano,“ bezstarostně odtuší.