Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta domu

6. 4. 2009

Cesta domu

 

Matt se probudí a zatouží po tom, aby se nikdy nevzbudil. Zasténá a schová hlavu pod polštář, když si vzpomene na včerejší noc. Je stupidní, když si myslel, že Zack by ho mohl mít rád. Osel, který si nevidí na špičku ucha. Musí vstát a předstírat, že se nic nestalo. Mary něco namluvit a on nerad lže.

Vstane a nechce se mu z teplé postele. V noci se mu něco zdálo, ale nepamatuje si z něho naprosto nic. Spustí nohu na podlahu a otře si jednu o druhou. Zima. Rychle se obleče. Vykoukne ven. Zima a k tomu je tma. Nesnáší obojí. Navleče si kabát, když zaslechne zaklepání a jméno Simply.

„Pojď dál.“

„Psí zima, Matte. Myslím, že bude sněžit.“

„Až k večeru. Aspoň to povídal Šedý vlk a dobře víš, že ten se neplete.“

„To ano. Už jsi slyšel, že se tu někdo málem střílel?“

„Opravdu?“ podiví se Matt.

„No nic. Jen mně napadlo, jestli jsi to nebyl ty!“

„Simply a s kým asi? S madam Derby? Šílíš.“

„No s tou ne. S tou jedině v posteli by se dalo střílet. Ale no to nic.“

Matt si oddechne. Zajímalo by ho, kdo vypustil ty povídačky. Možná někdo z hostů nebo madam? Ale ta by uvedla hned, o koho by se jednalo. Při představě, že by zranil Zacka je mu nevolno, ale v životě nedopustí, aby se před jeho očima odrovnal.  Ať si to dělá skrytě. Zabalí pár věcí, co měl a nakoupil.

„Co to máš?“ ihned se zajímá Simply.

„Deštník k vánocům pro Mary. Myslíš, že se jí bude líbit?“ Rozloží ho a zatočí jim.

„Matte, jsme na ranči. Co by s ním dělala?“

„Jsou vánoce, Simply. Dárek pro Mary.“

„Já vím a moc se na ně těším.“

Matt má podezření, že dokud k nim Simply nepřišel, nevěděl, co jsou to Vánoce a jak vypadají. Je pravda, že není moc časté, aby se dávaly dárky a slavily se, ale babička je milovala a dědeček ji dělal, co ji na očích viděl. Pro něho to nejspíš budou nejhorší Vánoce, jaké zažil. Před tím si nikdy neuvědomil svoji samotu. Má dům, koně, přátele. Teď poprvé měl možnost je strávit s milovanou osobou. Nikdy by netušil, jak mu chyběl někdo blízký, jak po tom toužil. A letos, kdy konečně uvěřil, že nebude sám, je opět sám. Možná je to horší, když o svoji samotě netušil.

„Půjdeme, Simply. Musíme ještě osedlat Vojtka. Myslíš, že si dá říct?“

Simply se usměje. „Myslím, že ano.“

„Proč?“

„Pojede domu, Matte.“

„Domov,“ spíš zašeptá pro sebe, než pro kohokoliv jiného.

„Není ti něco?“ optá se starostlivě Simply a sklouzne z postele.

„Ne,“zavrtí hlavou, „ale víš co Simply. Těším se domu. Proč tu otálíme, nechápu a na jaře bude svatba. Moc jsem nevěřil, že se to reverendu podaří.“

„Kdyby Grizzly nechtěl, neudělal by to. Chlap se nedá přinutit, a pokud ano, pak zdrhne do pěti minut.“

„Fakt?“

„Samozřejmě. Uvidíš to na své vlastní kůži, až tě zaujme některá z dívek. Budeš bláznit a ještě rád strčíš hlavou do chomoutu a potom ve stáří budeš litovat.“

Matt nic neřekne, sebere vak se zabalenými věcmi a vyrazí ven. Zavře dveře a na chvilku se zrakem zastaví na Zackových dveřích. Nic nedává najevo, že by chtěl s ním odjet. Smiř se s tím, řekne si v duchu, jednoduše není pro tebe.

„Dobré ráno, Mary!“ Částečně smířen s tím, co se v noci stalo.

„Dobrý,“ zabručí. „Jestli nepojede, udělám z něho steaky.“

„Chudák Vojtek.“

„Vojtek? Myslíš jen na ty potvory a na mne nemyslí nikdo.“

„Ale ano. Právě proto jsem ti ho koupil. Neboj, za chvilku bude jaro a potom budeš jezdit v bryčce. Jak se má Rosie?“

„Brečela. Matte, uděláme svatbu, jak se patří ano.“

„Se vší parádou, Mary.“

„Děkuji ti. Víš, je mi líto, že se toho tvoje babička nedočkala. Myslím, že by se úžasně bavila.“

„To ano a pojedeme. Večer bude padat sníh a chci být brzy doma.“

„Ano a vidíš, připomněl jsi mi to. Simply, chci krocana. Na stůl patří krocan s nádivkou. Nakoupila jsem spoustu věcí, které potřebujeme do domácnosti.“

Snad to všechno uvezeme, pomyslí si Matt. Odkašle. „Ptal jsem se na sáně. Udělá je Grizzly a Klaus na ně lyže.“

„To jsem ráda. Jenom s koňmi jsme tam byli zapadlí sněhem.“

Vyjdou z hotelu a zamíří ke stáji.

„Zdravíčko Matte, Simply, brachu starej a Mary gratuluji. Rozhodně chci nevěstu vyzvat ke kvapíku.“ Zazubí se a zabafá.

„Bude potěšena Billy. Jsou koně připraveni?“

„Samozřejmě, ale řekni mi, proč jedete tak brzy?“

„Šedý vlk povídal, že bude sněžit. Chci být doma a hřát se u krbu s dobrým čajem.“

„Pche čaj. Taková whisky dovede zahřát, a když ne whisky,“ nakloní se k Mattovi, „potom pěkná ženská v chlapovi rozproudí krev.“ Mlaskne a pootevře dveře. „Pojďte.“

„Díky moc.“

„Není zač. Dnes všichni vstávají brzy. Kdy jsou časy, kdy v tuhle dobu tu nebyla noha!“

„Časně? Jo v městečku je dost lidí.“ Dál se o to Matt nezajímá a tichounce hvízdne. Ze stáje se ozve zaržání a potom další - mohutnější. 

„Lucy, jede se domu!“ přijde k ní a v kapse vyhledá kousek cukru. Lucy ho nadšeně schroupe.

„Ta potvora!“ zaslechne Mary a pousměje se. Nebude až zas tak zle. Osedlá Lucy a jde pomoci Mary. Hodí na Vojtka sedlo a přitáhne mu podbřišník. Počká, až vydechne a utáhne ještě víc.

„Vidíš, nechce mně. Nemá mně rád.“

„Mary, má tě velmi rád. Koně nesvedou nenávidět.“

„Joo? A proč tedy mně nikdy nedoveze do Popleru?“

„Protože je to mohutný kůň a snadno se unaví.“

„Myslíš, že pro něho je to náročná cesta?“

„Přesně tak!“ Vojtek po něm loupne okem a odfrkne.

Mary natáhne k Vojtkovi ruku a pohladí. „Chudáčku malej a já jsem na tebe tak zlá. Dostaneš ode mě něco dobrého.“  Matt dokončí sedlání koně a vyvede ho ven. Bill přistaví stoličku a pomůže Mary do sedla. Vojtek trpělivě nasedne a než se Mary stačí pohodlně uvelebit, už se hne.

„Jedu za ní, Matte!“ křikne na něho Simply a pobídne Pocahonatas. V ruce drží provazy od mul, které jsou plně naložené.

„Jasně. Hned u vás budu.“

„Tak na jaře Billy.“

„Chytej!“

Matt se bleskově otočí a něco chytne. Otočí. Pikové eso. Ze stáje vyjde Zack s osedlaným koněm.

„Nechápu. Nemáš náhodu vysedávat v saloonu a odírat nebohé pocestné?“ Ušklíbne se.

„Nemusíš. Já taky ne, ale věřím kartám. Zajímavé, že. Tak hýbni se nebo chceš tu vystát důlek?“

Matt pozná jednoho z nájemných koní Billa. Tázavě se na něho zadívá.

„U tebe bude v pořádku,“ zabručí nerad Bill, ještě nešťastný z toho, že se s Rovenem na zimu musí loučit. „A jeď, mrznou mně nohy.“

Matt omámeně svírá kartu a nevěřícně zírá za vzdalujícím Zackem. Nemůže tomu uvěřit. Ne spletl se. Musí si to vyjasnit. Nemůže jen tak znovu bezohledně vklouznout do jeho života, když už se smířil s tím, že bude sám. Tedy jen do té doby, než si najde někoho jiného. Vyšvihne se na Lucy a pobídne ji. Zpod kopyt zavíří drobné úlomky ztvrdlého sněhu a vyrazí za Zackem a ostatními.

„Počkej!“

Zack se zastaví. Trochu nerad, protože sám nechápe, proč si vytáhl tuhle kartu. Neví, co si v ten moment přál a nebude to zkoumat.

Matt ho dostihne a zastaví Lucy vedle něho. „Proč? Víš, co k tobě cítím, proč to znovu děláš? Chceš mně trápit?“

„Já ne. Jen bych rád věděl, proč zrovna tahle karta.“

„Pikové eso? Co je na ni zvláštního?“

„Právě, že nic Matte.“ Kromě toho, že je moje oblíbená.  Černá barva, černé listy. Osudové znamení. Ne srdce, ani žádná jiná barva. Snad proto, že piková postupka je nejvyšší výhra a on ji málokdy dosáhne. „Budeme vězňové v údolí. Potřebuji si odpočinout.“

Bolí to, že tam jede jen kvůli tomu, ale … „Zas tak hrozné to není. Prachsprostá výmluva, proč se nestýkat s lidmi.“

„Pak…“

„Jestliže budeš chtít, můžeš odjet, kdy budeš chtít. Pravda s menšími potížemi, ale jde to.“

„To je dobře.“

„Nevím, co je dobře, ale pojedeme. Jsem rád, že s námi strávíš Vánoce.“ Odmlčí se. „Byl bych šťastný, kdybys…“

„Matte…“ jemný tón Zacka ho zarazí.

Matt sklopí hlavu. „Dobře. Budu to respektovat, ale někdy, někdy…“

Zack mlčí. Když si vytáhl tu osudnou kartu, chodil jí na zem a tiše se smál. Osud je bláznivý a on dál v sázku na jednu pitomou kartu. Kolikrát to udělal? Mnohokrát a vždy vyhrál. Možná i teď vyhraje. Bláznovství je to. Od začátku do konce. Je pravda, že si začal Matta vážit a obdivovat. Není asi lehké tajit to přede všemi, i když poznal, že když je nouze, člověk se spokojí s čímkoliv. Viděl to v táborech dřevorubců stejně jako na zlatých polích. Nikdy nepotřeboval služby jiného muže, i když někteří za ním přišli.

Matt se po něm mrkne. Na co asi myslí? Rád by věděl víc, ale má strach, že odjede a on už nikdy neuvidí tu hubenou tvář s šedýma očima plné chladu i jiskřiček, když se dobře baví.

„Nazdar, Zacku. Nějak ti to trvalo!“

„Mladej, mně zdržel, Simply,“ pohodí hlavou k Mattovi.

„Nejsem mladý a vůbec můžete mi vlézt na hrb.“

Zack se Simplym na sebe shovívavě pohlédnou. „Kdybychom se tam vešli oba, rád tam vlezu.“

Matt se na něho křivě podívá a pobídne koně. Přidá se k Mary, která sedí na Vojtkovi.

„Matte, Vojtek, ale nevypadá vůbec unavený.“

„Teprve jsme na začátku cesty. Uvidíš, že se unaví.“ Snad ji to nedojde, z čeho bude tak unavený. Zaslechne za sebou smích. Je tady zpívá mu štěstím srdce, ale něco mu našeptává, že to nebude zas jednoduché, jak to vypadá. Bojí se, že se přestane ovládat, a že udělá pitomost.

Možná by se měl přestat ovládat, napadne ho při zvuku Zackova hlasu. Možná jen potřebuje… Ne, ne odsune myšlenku na to, co by mohl provést. Rukou se dotkne tváře. Polibek. Ne, jen dotknutí rtů jeho pokožky. Nic víc v tom neviď, říká mu hlava.

Otočí se za sebe. Je nádherný a bude zima. Skoro tři měsíce s ním v jednom domě. Nevydrží to ani, kdyby chodil na vzduch se chladit.

„Pojedu se podívat, jak to vypadá vepředu!“

„Proč? Není potřeba,“ překvapeně zabručí Simply a ohledne se na muly. Jsou v pořádku a náklad taky.

„Pojedu za ním.“

„Jak myslíš, Zacku.“

Zack pobídne koně a zařadí se vedle Matta. Chvilku jen tak vedle něho jede. „Co je ti?“

„Ty. Pořád ty. Trápíš mně a děláš si, co chceš a neuvědomuješ si, jak se cítím. Víš jak mi je? Ne to pana Doca Hollidaye nenapadlo. Jsem jen já sám a ostatní jsou tu od toho, abych měl co dělat! Do pekla s tím vším.“ Stočí zrak do leva. Nic. „Už jsem se v noci smířil, že vypadneš z mého života. Nějaký čas by to bylo strašné a potom bych si zvykl. Po čase možná by do mého života vstoupil někdo jiný.“ Odmlčí se úplně. Ví, že by to vůbec nebylo snadné.

„Je mi to líto. Mám obrátit? Odjedu.“

„Ne!“ vykřikne Matt. „Promiň. Rádi tě vidíme a pak jsi můj tichý společník. Ranč ti taky patří a Apple bude nesmírně rád, když tě uvidí.“

„Matte, proč já?“

„Kdo ví? Já sám nevím, co na tobě vidím,“ zabručí a z ničeho nic se rozesměje. „Já to fakt nevím!“ a vytrysknou mu slzy. „Kruci kdybych to věděl, vzal bych nůž a hezky to vydloubl, ale takhle nevím proč. Co ke mně vlastně cítíš?“

„Já?“ Zack se zamyslí. Nikdy moc nepřemýšlel o tom, co ke komu cítí. Vždy všechno mu bylo jasné, ale s Mattem je to naopak. Zmítá se v tom jak ryby v sítí. Jednou tohle, jednou tamto. Rád ho škádlí, rád s ním je, rád ho popichuje a zas na druhou stranu ho nesnáší. Ne jako s Wyattem. Wyatt je přítel, Clay nepřítel a kdysi dávno ženy jen s někým s kým trávil čas. Povzdechne.

„Tak co?“

„Nevím,“ zabručí nepříjemně. „Nepřekážíš mi,“ nakonec ze sebe dostane.

„Nepřekážím ti?“

„Asi tak nějak. Přítel jsi, ale ne jako Wyatt. Nepřítel taky nejsi, i když no to je jedno a žena, s kterou trávím čas, taky ne.“

„Ježíši!“ vyklouzne Mattovi z úst a nejraději by si nafackoval.

„Děje se něco?“

„Ani ne.“ Nevadím mu. Zas na druhou stranu není to žádná výhra, že mu nevadím. Je to lhostejnost?

„Jsem ti lhostejný?“

„Ne to ne! Promiň, ale nejsem to zvyklý rozebírat.“

„Ne, to já se omlouvám. Moc přemýšlím.“ Nadechne se. „Kdybys chtěl, já si doopravdy obléknu ty šaty.“

„Matte, to chceš ze sebe dělat šaška?“

„Neříkej to. Já jen bych chtěl s tebou spát.“

„Spát,“ hlesne.

„No ano a co je na tom divného? Už jsi někdy viděl spát dva muže?“

„Ne.“ Pravdou je, že ano. Tedy jen spát, celý akt neviděl a nijak po tom nezatoužil.

„Aha a měl bys zájem o tom zjistit více?“

Zack se nezřízeně začne smát. Matt je neuvěřitelný. Baví ho ty pokusy, jak ho dostat do lože. Je opravdu zábavný.

Matt okouzleně poslouchá zvuk smíchu. Je spokojený, šťastný a baví se. Chápe dobře čemu, ale je rád za ten zvuk. Když se směje v jeho přítomnosti, potom zvládne i doteky a nakonec možná… Pookřeje. Jednou se to povede.

„Matte, mám říct ano?“ lišácky se usměje.

„Samozřejmě, že máš říct ano. Nikdy nevíš, kdy se ti to bude hodit.“

„Nevím, jestli tyhle zkušenosti využiji v hernách.“

„Zacku rozšiřujme si obzory, dokud to jde. Uvidíš, není to nic hrozného. Naopak je to něco příjemného.“

„Opravdu?“ Matt je ďábel svůdce.

„Ano. Někdy bych rád věděl, co se ti honí hlavou a někdy zas ne. Ale jedno ti mohu slíbit, je to opravdu krásné.“

„Nikdy jsi to nezažil.“

Matt se na něho ošklivě zadívá. Musí mu připomínat jeho nezkušenost a svoji zkušenost. Sice trošku jinak, ale on měl aspoň nějaký sex, na rozdíl od něho. „Nemusíš mi to připomínat, ale vím, co mám dělat.“

„To je hodně,“ popíchne ho. Nechápe, proč ho baví Matta takhle dráždit. Je vůbec zázrak, že Mattovi ještě neruply nervy. Být na jeho místě…

„Blížíme se domu.“ Mezi tím se rozjasnilo a vyšlo slunce. Sníh začal jiskřit a koně tiše odfrkují. Koňské kopyta se boří do sněhu. „Vzpomínám si na den, když jsi tu stanul poprvé. Bylo pozdní léto.“

„Je to nádherné údolí a tvůj dědeček ho dobře vybral.“

„Ano. Chci tu strávit zbytek života - s tebou.“ Vytáhne harmoniku a začne hrát.

Zack pochopí, že nechce nic slyšet. Možná je Matt dospělejší než on. Pořád na cestách pořád něčemu utíká. Přemýšlí o pikovém esu. Když ji vytáhl, cítil úlevu. Úlevu, že nemusí nic rozhodovat. Na druhou stranu je tu Matt a co má s tím dělat. Vzdát se? Nerad se vzdává a kouzelně hraje. Čert ho vem i s rančem. Měl tehdy zemřít a nikdy ho nepoznat.

„Jsem rád, že jsem tě poznal,“ řekne najednou Matt a pustí se do další dlouhé balady.

Zacka zamrazí z té věty a zahledí se před sebe. V dálce tuší pohodlný dům. Je rád, že se tam vrací. Od té doby, co utekl z východu, neměl domov a hnal se z jedné přestřelky do druhé. Po nocích hrál karty.

„I když tvoje povaha není zrovna růžová.“ Přeruší jednu sloku. „Spíš nesnášenlivá, ale já to s tebou vydržím!“ Mrkne na něho a opět začne hrát.

Já a nesnášenlivý? Co si ten zelenáč dovoluje?! Možná trochu a nechť jde k ďasu.

„Vidíš, mračíš se a nemáš důvod a vsadím se, že kolem vánoc budeš přemýšlet o útěku.“

„Nikdy neutíkám!“

„Opravdu!?“ poklepe harmonikou o stehno a líně se na něho dívá. „Chceš se Docu Holliday vsadit?“

„Vsadit?“

„Jistě!“ Jestliže chce mít nebezpečí proč ne! Možná tohle je cesta. „Vsadit. Přemýšlej o tom. Optám se tě doma.“ Matt s jemným úsměvem se k němu nakloní. „Já přesně vím, že vyhraji a co budu chtít.“ Narovná se a obrátí koně. V rukou harmoniku a pořádně se do toho opře.

Sázka? Doc Holliday neprohrává, škvrně. Jenže co by mohl chtít? Začne uvažovat a přitom sledovat cestu. V dálce se objeví první ohrady. Domov? Co by mohl chtít za vyhranou sázku?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

......

(Chiky, 8. 4. 2009 21:30)

bože bože...veškerá moje debka z první části maturity je dočasně v tahu :D Jestli se Zack nevsadí tak to je posera :D a co je eště lepší...že du na další díll :D haa konečně to mužu říct i u týhle povídky :D

--------

(milwa, 8. 4. 2009 18:49)

Zack se jednou bude šeredně divit,až narazí na Matta v šatech třeba po babičce:DDD ale hezká scéna s pikovým esem:3
jo a....Zack s tím přeci musel počítat když mattovi kupoval ten klobouk k vánocům ne?

TO je to tak složité?

(sisi/ctenar, 6. 4. 2009 21:07)

No Docu co tak Matt může chtít???? muahaha
Dál dál sem endočkavá!

jupiii piky

(arya, 6. 4. 2009 20:32)

diky dik a jestejednou dik za piky musej se vsadit uz si to fantaziruju jupiii

Stávka?

(Mononoke, 6. 4. 2009 19:23)

Tak Doc si myslí, že nepreháva? Len nech si to myslí naďalej. To bude veľmi zaujímavé. Ale o čo sa stavia?
A má aj nejaké nejasné skúsenosti o tom, že dvom je lepšie aj u drevorubačov či zlatokopov.
A týmto si asi myslela, že už mu niekto nadbiehal a išiel po ňom: "Nikdy nepotřeboval služby jiného muže, i když někteří za ním přišli." Tak keď toľko cestoval niet sa čo diviť, že má prehľad. Teoreticky.
Vlastne Matt má "tú" knihu, z ktorej čerpá motiváciu pre svoje tvrdenie: „Nemusíš mi to připomínat, ale vím, co mám dělat.“
Keby vyhral, mohol by chcieť, aby mu z nej Doc predčítal po večeroch aspoň mesiac. Zatiaľ len prečítal, veď tam má byť zo tri mesiace, tak času dosť.

anoooo

(Riki, 6. 4. 2009 16:45)

Matt si moj chlapec!!! ides nanho dobre len tak dalej :D Neviem sa dockat tej sazky, hehee

Hezky, ty můj Matýsku, jen tak dál!!!

(Tigie, 6. 4. 2009 16:28)

Jsi na dobré cestě. Některým lidem stačí čokoláda a pár lichotek, jenže cesta k Docovu srdci vede jedině přes sázky a nebezpečí! :-)

/////

(Ayyda, 6. 4. 2009 12:24)

Waw, ako to pekne začína medzi Mattom a Zacom iskriť!!! Nie žeby pred tým nič, ale ten to naberá na obrátkach. Som zvedavá čo za darček dá Zack Mattovi pod stromček. Matt by si zaslúžil nejakú odmenu za to ako dlho čaká a trpíííííí

xDxDxD

(Shagua, 6. 4. 2009 11:45)

jako...uááááááááá...nejwíc matte do tho...jako sve´d ho až se bude to hádě kroutit.....UAAA...KAwaiiiiiiiii....super Kawaiiiiiii...xd jako nejwíc...prostě divokej západ je s mattem o něco divočejší....xD