Shounen - ai povídky

Cesta pustinou

„Matte, už pojdeme?“ ozve se velmi netrpělivě Zack. Nechápe, proč rančem pobíhá, jako by ho někdo střelil.

„No ano, hned to bude. Jen musím ještě dobalit pár věcí.“ Koutkem oka zkontroluje pozici slunce. Za chvilku vyjedou. Hlavou semu míchají vzdálenosti a počty. Nesmí vyjet příliš brzy, a taky ne pozdě. Těžké rozhodnutí.

Zack se posadí na židli na verandě, nohy položí na zábradlí. V klidu se dívá na hříbata, které skotačí. Jedno hledá struk pod břichem mámy. Na dálku podle bílé barvy rozeznává Afroditu.

„Můžeme jet!“ Zack klidně zvedne hlavu a zadívá se na oblohu. Růžoví a temní.

„Teď?“

„Jistě.“

„Matte, vyjedeme až zítra. Už je skoro tma. Nechci za chvilku rozdělávat tábor. Zůstaneme tady.“

„To nejde!“ vyjede Matt. Sakra, jeho nádherný plán se hroutí a to jen proto, že se mu nechce vyjet. To nedovolí!

„Proč?“ Zack líně zvedne zrak.

„Kvůli Applemu.“

„Cože?“

„Přesně tak. Ten kůň patří sem. Možná s ním špatně zacházejí nebo bůhví co. Chci za ním jet a potom musíš vrátit hnědáka ne?“ Zabere to? Uvědomí si, že se modlí. Přece vše tak krásně naplánoval. Je mu do breku. „Pojedu sám!“ vyšvihne se na Lucy. Otočí ji se slzami v očích.

„Počkej. Pojedu taky.“ Matt zamrká.

„Dobře.“ Usměje se. Zack pokrčí rameny. Nechápe ho. Za chvilku se budou muset utábořit. Zvedne se z lavice a jde k Hnědákovi. Plynulým pohybem se na něj vyšvihne.

„Matte, nechcete tu zůstat?“ ozve se ve dveřích Narcissa.

Zabiju ji, zavyje v duchu Matt.

„Mám připravené jídlo.“

„Vidíš, Matte, nemusíme jet. Zůstaneme a zítra stihneme se vrátit.“

„Chtěl jsem jet z ranče XY rovnou do Popleru,“ zahučí neochotně Matt. Vidina on a on sami dva v lesích, protože divá zvěř se nepočítá, se rozplývá. Proč musí mu každý házet klacky pod boty?

„Tak já vám něco zabalím!“ nadšeně zvolá. „Když tak uvažuji, viděl Zack tenhle kraj? Mně ho ukázal Dakota a musím přiznat, je to krásné místo.“

„Moc ne,“ přizná Zack.

Matt přikývne. „Je krásný a vylíčím ti všechny bajky kraje. Narcisso už budeš?“ Doufá, že nikoho nenapadne, že v noci uvidí tak akorát tmu.

„Zacku, Matte, ještě jste nevyjeli?“

Simply, já tě zabiju.

„Zdrželi jsme se. Chceme tábořit venku.“

„A proč, když tu jsou měkké postele?“ podiví se Simply. „Vyjedete ráno. A stavíte se u Filemona Zacharyho?“

„Proč? Je to zajížďka.“

„Kvůli zelenině a doručit Maryino pozvání na svatbu. Dnes nemá cenu kamkoliv jet. Za chvilku bude tma jako v pytli.“

Zack přemýšlí, proč tolik chce pryč. Vůbec tomu nerozumí. Simply má pravdu. Postele jsou tu měkké a příjemné a nemusí tábořit pod širákem.

„Tady to je!“ Narcissa jim podává malý vak. „Opatrně je to ještě horké, ale někde si to ohřejete.“ Za ní se vynoří Dakota. Zack s mrazením se dívá, jak se na ni dívá. Miluje ji a v noci se mu určitě bude choulit v náručí. Jako on. Tedy pokud vyjedou, zaskřípe zuby. Protože podle toho, co se tu děje, každý mu v tom brání.

„Jedeme nebo tady zůstaneme a Applemu se bude stýskat.“ Otočí koně a pohne se.

„Matte, je to kůň. On neví, že za ním jedeme!“ upozorní ho jemně Zack. Matt se na něj vztekle podívá.

„Ještě ty začínej. Jede se, rozumíš a nechci slyšet ani slovo. Mám vás všech dost. Zacku vpřed. Hasta la vista!“zavolá na ostatní a zamává.

„Nechápu, co to do něj vjelo. Proč jede, když už slunce zapadlo?“

Dakota s rukou kolem Narcissiných ramen zavrtí hlavou. „Je to Zack a Matt, Simply. Já se jdu navečeřet.“

„Šedý vlku, kam strýček Zack a Matt jedou?“

Šedý vlk se na něj obrátí. Vzal si ho na starost, protože ti dva zamilování blázni si nevšímají světa. „Jedou pro Zackova koně, Appleho, pamatuješ si na něj.“

„Ano, krásný kůň, hodnej kůň a černý. Afrodita je bílá, že.“

„Přesně tak.“

„Strýčku a nestane se jim nic. Je tma.“ Šedý vlk ví, že se bojí ještě tmy. „Nic se nestane,“ ujistí ho. Vezme ho za ruku. Nechápe, co to Matta posedlo. Kdyby  - poslední dobou ho napadají myšlenky, že Matt a Zack. Možná ano, kdo ví. Jeho věc to není. I tak má dost starosti s Jacobem a těma dvěma. Přidělávat si další starosti nechce.

Z dálky sedí muž na koni a pozoruje ranč dalekohledem. Kůň netrpělivě přešlápne. Jezdec ho konejšivě poplácá, ale opět přiloží dalekohled. Odjíždějí. Spustí ho na hruď. Pobídne koně. V trávě se objeví zřetelná stopa nepravidelného kopyta.

O hodinu později, kdy Matt skoro blahem zpívá, se Zack optá tichým hlasem. Cesta ve společnosti Matta se mu líbí, ale něco mu na tom nehraje, ale neví co. Pravda, celou dobu nezavře pusu, ale povídá mu o kraji, o sousedech a o tom, jaké to tu dřív bývalo.

„Proč tu jsme?“

„Jedeme pro Appleho.“ Matt po něm koukne. Je tichý, ale nepředpokládal, že by se mu vrhnul do náruče a vyznal lásku. To tedy nečeká. Pravda, bylo by to krásné, ale zas takovým snílkem není.

„Ty báchorky vykládej někomu jinému. Žádný zdravý člověk se nevydá z ranče na noční cestu. Jistě mě pochopíš, že chci vysvětlení.“

Matt uvažuje. „Copak to není jasné?“

„Hm, není.“

Matt se usměje. „Chtěl jsem být s tebou sám. Bez Narcissy a Dakoty, Simplyho a Šedého vlka, bez koní. Jen s tebou. Není to jasné?“

Zack znervózní. Jen ať mu tady nezačne vyznávat lásku. Nejspíš by to nepřežil. „Dobře chápu,“ utne ho.

„Opravdu?“

„Jistě. Budeme se muset utábořit.“ To dokonale odvede Matta z tématu: Zack a vyznání lásky. Ošije se. „Znáš nějaké pěkné místo?“

„Jo, znám. Ulovil jsem tam svého prvního medvěda. Je tam pramínek, který mizí v trávě. Lesní mýtina, kde se dá krásně tábořit.“

„První medvěd?“

Matt přikývne. „Jo. Tábořili jsme tam s dědou. Už nějakou dobu v okolí řádil starej medvěd. Snažili se ho chytit, ale byl chytrej jako liška. Nás to nezajímalo. Koně jsme pečlivě hlídali a krávy nemáme. Byli jsme tehdy na návštěvě nového ranče XY. Pozdravit majitele. Vraceli jsme se po poledni. Manželka pana Scoryho, byla výborná kuchařka. Tehdy u nás Mary ještě nebyla. Utábořili jsme se. Děda mi chtěl ukázat hvězdy. Miloval jsem táboření. To víš mladej kluk z města. Byl to pro mě dobrodružství. Byli jsme tu půl roku. Rozdělali oheň a děda připravoval jídlo. Možná ta vůně, nevíme, ale slyšíme šramot. Otočíme se a potom vyjde tiše medvěd. Úplně jsme ztuhli strachy. A on si to zamíří přímo k ohni. Málem, že jsem se strachy nepodělal, ale chytl jsem pušku a vystřelil. Medvěd zařval a zhroutil se. Od dědy jsem dostal, co se do mě vešlo, ale myslím, že byl rád.“

„Trefil ses do oka?“

„Jo. Náhoda jako hrom. Nebýt toho, nevím, jak by to dopadlo, ale jsme tu živí. Později už jsem věděl co a jak. Ta kožešina byla prvotřídní. Je v knihovně u krbu. Rád bych tě tam viděl. Nahého,“ dodá bez rozpaku.

Zack má pocit horka. Zatracený kluk. „Myslíš na něco jiného?“

„V tvé přítomnosti ne. Už tu jsme.“ Ještě pár kroků, minou dva stromy a otevře se palouček. Oba sesednou. Zack připraví ohniště, zatímco Matt přikrývky. Ohřejí si jídlo.

„Měli jsme se tam najíst.“

„Vadí ti tolik, že jsi se mnou sám?“

Právě tomu jsem se chtěl vyhnout, protože podle Mattových pohledů a slov, jistě bude chtít provádět …

Najednou se mu obtočí kolem ramenou ruce a on ucítí polibek. Ztuhne. „Připálí se to.“

„No a?“

„Rád se najím. Když mě kručí v břiše, jsem nevrlý.“ Matt ho zklamaně pustí. Posadí se naproti němu. Podívá se nejdřív do ohně a potom na něj. Zvažuje, co vlastně chce říct. Uvědomuje si, že situace už se stala neudržitelnou. Mluvím jako nějaký generál, pomyslí si. Posadí se.

„Chtěl jsem vědět, jaké to je a musím přiznat, líbil se mi.“

Zack zvedne hlavu.

„Nechápu k čemu ta zpověď. Není na ni nějak pozdě?“

Matt se začervená. „Protože k tomu dojdu. Přitahoval mě. Divné, protože jsem ho nemiloval. Miluji tebe. Ale chtěl jsem vědět. Ponižovalo mě, jak jsi pořád říkal, že jsem zelenáč, že nic nevím.“

„Co tím chceš říct?“

„Jen to, že chci slyšet ano nebo ne.“

Zack rozdělí ohřáté jídlo. Podá mu misku. „Jsi jako Mary. Do svatby. Rozhodnutí.“

„Ano. Je to vůči mně fér nebo ne?“

„A to, jak jsi mě nutil, bylo fér?“ vyjede. Nesnáší, když ho někdo nutí se rozhodovat. Nechce se mu do toho, protože jakmile odkývne, vše bude jiné.

„Omlouvám se. Stačí říct ne a bude to.“

„Nebudeš na mě naléhat? Neříkej, že ti stačila jedna noc a změnil jsi názor.“

„Ne, ale pokusím se najít někoho jiného anebo taky ne. Moc bych si přál, kdybys řekl ano. Proč vlastně se mnou celou dobu zůstáváš? Mohl jsi odjet tisíckrát. Tebe by nějaké zaváté údolí nezastavilo. Možná Zacka Greye ano, ale ne Doca Hollidaye.“

„Zatraceně, jez.“

Matt se pustí do jídla. Takhle si tu cestu nepředstavoval. Chtěl ho pomalu svést pod pokrývkou a nakonec tady skončí takto. Tiše vedle sebe jedí jako cizinci. Bolí ho to.  Je to horší než…

„Jo.“

Matt nezareaguje.

„Na to, že jsem souhlasil, se netváříš nadšeně.“ Je mu divně. Jako by vlezl dobrovolně do manželského chomoutu. Jistě Wyatt se oženil, ale on? Vyhýba se tomu jako ďábel kříži. Nechtěl mít žádné závazky. Žít ze dne na den…

„Souhlasíš?“ odloží misku se lžicí. Nemůže tomu uvěřit. Neví, co má dělat. Kdysi dávno si představoval, jaké to bude. Tisíckrát si přehrával, jak mu skočí kolem krku, nebo ho políbí, nebo obejme, povalí ho a budou se spolu milovat. Nepředstavoval si, že to proběhne takto.

„Jo. Mary stejně by mi nedala klid a pak…“

„Co?“ proč se tu bavím? Proč ho neobejmu? Proč nejásám? Proč? Mary? Co s tím má společného Mary?

„Nevím. Zvykl jsem si tu.“

„Aha.“ Zack se na něj pátravě podívá. Vůbec není nadšený. Myslel si, že bude doslova tancovat nadšením, že konečně dosáhl toho, co chtěl, ale najednou nic. Přizná si, že čekal něco víc.

„Zacku nechceš si to rozmyslet? Víš, přece jen je to něco jiného než jsi byl zvyklý.“

Zack nemůže tomu uvěřit. On souhlasil a on mu to rozmlouvá. Má brečet nebo se smát? Tomu se říká ironie. „Nechápu.“ Snad se uklidním. Neskutečné, jak ho Matt dovede rozhodit. To se nepovedlo ani Clayovi a to už je co říct.

„Já jen, no mám jen ranč, pár koní a nic víc a ty jsi zvyklý na nóbl města, hraní a ženy…“ hlesne.

„Aha.“

Matt zvedne hlavu, protože neměl odvahu se mu dívat do tváře.

„Takže jsi mě půlroku přemlouval, lichotil, sváděl, jen abys mě potom od toho odrazoval? Matte, nejsi blázen?“

„No dovol? Já jen se chci ujistit, zda víš, do čeho lezeš!“ vyjede. Tahle cesta je fakt povedená.

„Aha, tím jako myslíš dennodenní pití mléka, vaření, běhání k hříbatům, vyhrožování ze strany Mary a já nevím čeho. Tím myslíš jako tohle?“ ptá se ironický. „A málem bych zapomněl. Pravidelné spaní s nějakým chlapem, že.“

„Jo!“

„A mohu se optat na důvod této blbé otázky?“

„Není blbá. Já jen nechci, abys mi potom zmizel a já zůstal sám, jen proto, že zjistíš, že je ti ranč malý. Já z něj nemohu jen tak odejít jako ty. Je to můj život!“

„Promiň. A co ti mám říct? Matte, navěky budu jen s tebou?“

„Bylo by to hezké.“ Leč nemožné a oba si to uvědomují. „Půjdu to umýt.“ Zack si povzdechne. Co má dělat? Nakonec se posadí na pokrývku a leží. Naslouchá tichu. Najednou se v poklidu zvedne.

„Jdu za tebou!“ křikne k nedalekému pramínku. Přibližuje se k Mattovi a nenápadně sune ruku k boku.

„Nemusíš. Nic se n… Zacku?“ tiše se optá. Je jiný než dříve. Něco se děje. Oči pomalu kloužou po jeho postavě. „Hned budu u tebe!“ zvolá vesele. Odloží misku a postaví se.

Blbec, co to dělá, pomyslí si zuřivě Zack. Chce se nechat zabít? Ne. Udělal to záměrně. Zajímalo by ho, kdo je má na mušce. Matt s úsměvem se sehne pro misky, ale bedlivě sleduje okolí. Jsou tu jak ve výloze. Skrýt se za koně? Jsou daleko.

„Běžíme!“ křikne v stejnou chvíli, kdy práskne výstřel a on ucítí škubnutí v lýtku. Opět?! Běží ke stromům a sedne si za něj krčíc. „Zacku?“

„Jo jsem v pořádku. Kdo to může být?“ Další rána. Kus stromu se odštípne. Zack si uvědomí, že někdo chce odstranit Matta. Chápal by, kdyby jeho, ale co komu udělal Matt?

„Nevím!“ Rána za ránou a potom ticho. Zaslechnou dusot koně. Vrhnou se k stromům, odkud zní zvuk. Snaží se krýt, ale dobře ví, že útočník zmizel. Podívají se mezi větvemi. Nemají šanci ho najít a měsíc nesvítí. Doběhnou, kde před chvíli střílel vetřelec. Pokleknou a zkoumají prsty půdu.

„Tady stál kůň.“

„Přines oheň!“ poručí mu Zack. Zkoumá dál. Matt přinese planoucí větev. „Tady.“ Větev vydává dostatečné světlo. Zkoumají stopy. Když Zack strne.

„To byla Seňora. Na zadním kopytě má krapet větší podkovou a trochu jinak podkovanou, než ty ostatní.“

„Kůň Jednonohého Billyho? On to není! To je hloupost.“

„Ten ne. Někdo z městečka ho ukradl. Teď už víme k čemu. Není příliš dobrý.“

„Ano. Stačilo by, aby si na nás počíhal a dostal.“

„Tebe!“ opraví ho tiše Zack. „Chtěl zabít pouze tebe.“

„To… Kdo?“

Zack pokrčí rameny. „Jdeme. Dnes bude už klidná noc.“

„Myslíš, že se nevrátí?“

„Vrátí, ale ne teď. Počíhá si na nás někde jinde.“

„Jsi si jistý.“ Zack se otočí a odchází. Hlavou mu vrtá, kdo to byl. Určitě někdo z městečka, ale proč Matt? Dyť by nikomu neublížil.

„Nešlápl jsi někomu na kuří oko?“

„Jedině tobě,“ odpoví kysele. Sebere misky a vloží je do vaku. „Nikdo. Zacku, já… Půjdeme spát, dobře.“

„Jistě. Potom toužím už několik hodin.“ Koně by je měli varovat, ale raději nebude spát. Rozestele si pokrývky. Kouká na bezradného Matta. „Jestli chceš, můžeš si lehnout ke mně.“ Nejspíš jsem blázen.

Matt si vedle něj ustele a potom sebe i Zacka přikryje. „Ty jsi to myslel vážně.“

„Spí,“ zabručí.

„A jak? Já pochyboval jsem.“ Zack ucítí ruku na hrudi. Je příjemná. Usměje se do tmy. Měsíc vykouknul, ale za chvilku se opět skryje mezi tmavými mraky.

„Logické. Au, proč mě biješ?“

„Za co by?“ zaprská Matt, nadzvedne se a začne ho líbat. „Měl by sis zvykat.“

„Zvykám si celou dobu, co jsem s tebou.“ Hm, on a nechá to jen tak? Matt neví jak, najednou leží na zádech a na něm sedí Zack. Vyjeveně na něj zírá.

„Co koukáš? Nikdy jsi neviděl chlapa?“

„Ne na sobě, tedy tím chci říct, ne tebe!“ vydechne.

„A líbí se ti to?“

„Až příliš,“ zamumlá a začne mu rozepínat vestu, košili. Nedočkavě ji rozhrne. Přivře oči. První milování si nepředstavoval zrovna v divočině. Cítí, jak mu úd pulzuje touhou a dobře ví, že to ví i Zack, který nic nedělá a dál mu pohodlně sedí na klíně. Najednou koně zdvihnou hlavu a zahrabou kopytem. Oba strnou a podívají se tím směrem.

Matt spustí ruce. Lítostivě se zadívá na obnažený hrudník. „Zacku, pověz mi jedno.“

„Hm.“ Zack z něj sleze. V duchu se usmívá. Překvapil ho.

„Je ten zatracený dům velký?“

„Hm. Vím jen jedno.“

„A to?“

„Spí.“ Ticho. Zack si vedle něj lehne a dívá se na plující mračna. „Je tam velká postel.“ Matt se usměje. Uvelebí se a těsněji se k němu přitiskne Zack s přivřenýma očima pozoruje nadále mraky. Poddal se. Myslel, že to neudělá. Už v Alamose si uvědomil, že se do něj zamiloval. Jenže něco jiného je zamilovat se a něco jiného přijmout vztah.

„Stejně tomu nemohu uvěřit.“

„Čemu?“

Polibek. Nevadí mu to. Zajímalo by ho, jaké to bude. Jiné než se ženou?

„Že jsi souhlasil, že se mnou budeš spát.“

Bojím se toho vztahu? Sám neví, ale dnes, jak ho vyprovokoval, bylo to hezké. Pocit, jako málokdy měl. Bylo to takové bláznivé. Možná podobné výhře v pokru. Matt by nejspíš ječel, kdyby k tomu to přirovnal.

„Dělá mi starost střelec.“ Políbí ho. Matt si pomyslí, že si nemůže na to zvyknout. Všechno se v něm chvěje štěstím. Je to bláznivé. Bezvýhradně, ale nikdy tohle nezažil. Přece jen se vyplatilo být vytrvalým. Až budou doma, pomalu ho svlékne a pomilují se, ale nakonec tohle není to důležité. Důležité je, že bude mít s kým snít své sny. Zajímalo by, o čem sní Zack.

„Zacku, máš nějaký sen?“

„Sen?“ optá se udiveně Zack. Přemýšlí. Vyhrát? Mít dům? Nikdy o tom nesnil. Možná se uzdravit. „Nesnil jsem. Možná jen chci lapit Claye, co já vím? Ale je hezké mít kam se vracet.“

Matt ho políbí. Zack se ho dotkne. Domov, klid mít někoho. Zvláštní pocity, Wyatte, osloví svého nepřítomného přítele. Takže proto jsi mě nutil, abych se oženil. Říkával jsem ti: To není nic pro mě. Nic pro starého tuberáka. Jenže nakonec má domov, i když takhle si to nepředstavoval. Vlastně nikdy si nepředstavoval domov. Možná jedině někdy v mládí.

„O čem přemýšlíš?“

Zack se zaposlouchá a stejně i Matt. Uvědomí si, jak ihned vnímal, co se děje se Zackem. „Nic tam není.“

„Ano.“ Oba usnou, ale občas se jeden probudí. Zack si uvědomí, že je objetí pohodlné i nepohodlné. Zvláštní s někým spát. Dívá se, jak slunce vysvitne. Zaútočí? Zaposlouchá se do probouzejícího lesa. Klid. Kdo to byl? Mohl je snadno zabít, i když udělali opatření, aby mu to ztížili. Vymaní se z náruče. Podívá se na něj, ale potom přejde ke koním. Pohladí je.

„Už jsi vzhůru. Špatná noc.“

„Měli jsme zůstat na ranči.“

„Tím to není a dobře víš. Pojedeme.“

Zack přikývne. Budou si muset dávat pozor, protože střelec bude někde číhat.  Bude lepší, když rychle vyjedou z lesa. Vypadá to, že Matt s ním souhlasí. Rychle zabalí pokrývky. Matt se rozhlíží. Něco ho popohání kupředu. Proč v noci nezaútočil? Byli snadným cílem. Zatraceně, proč?

„Matte, klid.“

„Promiň, jsem neklidný.“ Zack napjatě se dívá po okolí. Vypadá vše normálně. Podívá se na nervózního přítele. Zamračí se a zrychlí své pohyby. Strojí koně, když najednou se kůň pohne a Hnědák schytá střelu. Matt nikoliv, ale leží bezmocně pod koněm. Zack si za koně lehne. Doslova slyší zaklení střelce.

„Dostaň mě odsud.“ Hnědák se zmítá, nakonec vstane. Oba se rozeběhnou k stromům.

„Zabiju ho. Přisahám bohu, zabiju ho!“ supí Matt. „To je už druhý kůň.“

Zack přikývne. Oba dva hlídají okolí. Přemisťuje se? Lesem je slyšet zoufalé řičení koně. Matt neodolá a vyhlédne. Ztrápeně pozoruje kulhajícího koně. Prosím, ne. Opět ne. I když to není jeho Hnědák, nesnáší to. Párkrát byl, když se musel kůň utratit, ale nikdy si na to nezvykl.

Najednou se vyděsí? Co když zabije koně? Podívá se na Zacka. Napadlo ho to? Ale ne, ranč je blízko. Necelý půlden chůze. Zatracený střelec. Kdo to je?

„Vylez!“ zařve. Ticho.

„To je marné,“ zašeptá Zack a přemístí se k dalšímu stromu. Matt taky a tak pokračují k úkrytu střelce. Matt hlídá, zatímco Zack se sveze na zem. Pomalu odhrne listí. „Podívej se.“ Vstane.

„Seňora. Je to stejný otisk. Jdeme ke koním a podívám se. Budeš hlídat.“ Zack přikývne. Pozorně sleduje okolí. Co je to za střelce? Párkrát vystřelí, aby vzápětí utekl. Odvaha smíšená se zbabělstvím. Chce Matt zabít z dálky, ne zblízka. Bojí se konfrontace. Proto byli v noci v bezpečí. Zamračí se. Nebezpečný muž.

Matt chytí hnědáka. Hladí ho a uklidňuje. Podívá se na nohu. Zavře oči úlevou. Pouze škrábnutí. „Škrábnutí. Pojedeme na Lucy.“

„Hnědák to zvládne,“ namítne Zack.

Matt se na něj tvrdě podívá. „Ne. Možná hodinku, dvě, ale potom bude vyčerpaný a pološílený bolestí. Nemám tu žádné byliny proti znecitlivění. Nepředpokládal jsem, že by se koně mhli zranit. I tak nás bude zdržovat.“

„Potom ho tu necháme.“ Matt přikývne, Už o tom uvažoval, ale popravdě se mu nechce. Kdyby bylo potřeba, hnědák ledacos vydrží. „Bereme ho sebou.“

„Zatím ano.“

Matt jde hledat byliny. Nakonec na něj vykoukne jitrocel. Nasbírá listy a rozmělní je. Měl by zastavit krvácení. Moc toho tu nerostě, protože je ještě jaro. Nakape jitrocel do rány. Měl by to ještě obvázat, ale bude lepší nechat to na vzduchu. „Víc nemohu udělat.“ Zack zatím ostražitě přehodí vaky na hnědáka. Matt se na ni vyšvihne a Zack vezme za uzdu hnědáka.

„Lucy to vydrží?“

„Snadno. Máme dvě hodiny jízdy, s hnědákem tři. Dávej pozor.“ Zack přikývne. Chytí se ho. Sleduje okolí, zda mu něco napoví o střelci. Nikde nikdo. Jsou rádi, když vyjedou na planinu.

„Vyhráli jsme,“ zašeptá Matt a pobídne Lucy ke klusu. Ta se rozeběhne. Za sebou táhnou hnědáka. Po čtyřech hodinách jízdy jsou na ranči XY. Zastaví a Matt první, co udělá je, že zkontroluje koně.

„Scory!“

„Co je? Promiňte…Matte, co se stalo?“

„Někdo po nás střílel. Můžeme…“

„Dovnitř.“ Na verandě se rozhlédne. Vejdou dovnitř a pán domu je posadí za stůl. „Vyprávějte. Vidím, že máte za sebou těžkou jízdu. Jako doma. Lindo, prosím dej jim taky.“

„První. Zvu tě na oslavu svatby a potom jak se má Apple?“

„Výborně. Kdo to byl?“

„To bychom rádi věděli, ale šli o Mattovi.“ Scory na něj udiveně podívá. Nezná člověka, který by měl méně nepřátel než Matt. Všichni se na sebe podívají. Matt pokrčí rameny a zavrtí hlavou. Nechápe tomu. Kdo by na něj mohl mít pifku?