Charlotta
150.
Matt se prohlédne v zrcadle. Nevypadá špatně. Vezme klobouk a vyjde na chodbu. Musí ještě dohlédnout na Zacka. Možná by ho zastihl v nedbalkách. Uchechtne si, když si představí Zacka v dámském prádle. Vypadal by prapodivně. To ho má radši jen tak. Nahého. Zaklepe a vstoupí. Tak nic. Zack je už oblečený a sekne mu to.
„Sluší ti to.“
„Chlapovi se to neříká. Fakt?“
Matt se usměje. „Jo.“ Políbí ho. „Mám divnou předtuchu.“
„Nebuď jako Šedý vlk. Tak jdeme nebo nás začnou hledat.“
„Máš pravdu, nějak se mi nechce,“ přizná Matt.
Zack se k Mattovi otočí. „Co je?“
„Nic, pojedeme. Nemám takové události rád. Jsou tak snobské.“
Zack si v duchu povzdechne. V životě se tolik nenapřemýšlel jako s Mattem. „A to bylo po nebo předtím, co jsi to vybalil?“
Matt zrudne. „Sakra, tak jo.“
„No, vidíš. Chci tam jít, protože potřebuju vědět, co má za lubem.“
„Měl bys ji nechat plavat,“ doporučí mu Matt, ale dobře ví, že je zbytečné cokoliv říkat. Je to stejné jako s honem na Claye, i když popravdě, on sám by ho rád viděl mrtvého. Až budou mít volný čas, mohli by se ho pokusit vyšťourat. Nějak věří, že se to nikomu jinému nepodaří než Zackovi. „Tak dobrá, zjistíme, co se dá.“
„Ty se do toho nepleť. Je nebezpečná.“
Matt se načepýří. „Není mi patnáct a umím táhnout stejně jako ty a s puškou jsem lepší.“
Zack Matta vystrká na chodbu. „To je sice možné, ale chybí ti zkušenosti.“
„S tebou je rychle získám. Zacku, nemusíš mě chránit.“ Zatraceně, ta jeho tvář je kamennější než při kartách, on to jinak neumí. „Tak dobře,“ povolí. „Budu tě poslouchat.“
Zack přikývne. Zdá se, že to konečně pochopil. Byl by raději, kdyby seděl na zadku na ranči, ale popravdě pomohl mu a hodně. To se počítá. Vlastně mu zachránil kejhák. A bohužel má pravdu, není dítě. To by asi spolu nespali. Sakra, proč vždy skončí u postele?
„Tak jste tu, už jsem myslel, že po vás pošleme Whista.“
„Není potřeba. Robine, měl by ses držet v pozadí. Chtěl bych zkusit něco zjistit o pár lidech.“
„O pár lidech?“ ozve se hlas tetičky Marthy. „Stačí říct a já vám to zjistím.“
„Tetičko, myslel jsem, že pojedeš sama.“
„Přece nemohu odolat takovému doprovodu. Mé přítelkyně rádi klevetí, tak o kom, co mám zjistit? Víte, netančím.“
„Charlotta Higgins, tetičko Martho, mohu vám tak říkat?“
Matt kouká. Ten tedy umí s ženskýma. Píchne ho u srdce. Proč vlastně s ním je, když by mohl mít kohokoliv?
„Ale jistě, mladíku,“ Martha zrůžoví. „A jenom ona? Neříkal jste o několika?“
„No, pokud mi chce povyprávět o mladíkovi jménem Martin. Mladý s ulízanými vlasy.“Jméno se dozvěděl od Robina a Drewa. Oba se tvářili rozpačitě.
„Martin? Na něm není nic zajímavého, ale když to chcete, mohu vám povyprávět. Drewe, pojedeme a musíš je všechny brát sebou?“ Očima sjela na Robina s Mattem.
„Bob je můj strážce, jet musí, tetičko a Matt je významný rančer, má co nabídnout.“
„Tak dobře. Aspoň bude zábava. Nechcete se posadit, ke mně?“ udělá Zackovi místo v kočáře.
Matt se ušklíbne, ale pak ho Zack překvapí, protože opravdu si sedne vedle tetičky Marthy. Neprohlašoval dřív, že by se jí nedotkl ani klacíkem? Tomu se říká obrat. Vypadá to, že to s Martinem myslel vážně. Pobídne koně. Slova v hluku kočáru a kopyt koní zaniknou, ale ne rozhodně rozjařený smích tetičky Marthy. Aspoň se někdo dobře baví. Napadne ho, zda nežárlí, ale pak si vynadá. Na padesátiletou matronu by měl žárlit? To by už mohl rovnou žárlit i na ztrouchnivělý pařez.
Charlotta sedí u toaletního stolku. Za ní stojí žena se sponkami. Charlotta nehybně se dívá na svůj doraz v ploše zrcadla. Musí vypadat dokonale. Původně sem jela za fúzi dvou bank, ale popravdě má šanci získat daleko víc. Rozhodně udělala pro to vše, aby se vyjádřil. Jistě je starší než ona, ale má postavení i peníze. Co chce víc?
„Výborně, můžete jít,“ propustí ženu, která je v hotelu zaměstnaná právě pro tyhle případy. Opatrně se dotkne účesu. Musí zapůsobit tak, aby řekl, to co ona chce. Zvedne se a uhladí si černé šaty. Už aby se jich zbavila. Nenávidí černou, i když v ní vypadá úchvatně. Vezme malou kabelku, vějíř a přes obnažená ramena předhodí černý krajkový šál. Ty šaty stály hodně, ale dobře ví, že bez výzbroje uloví tak akorát měděnou rybku ne zlatou a ona má políčeno na tu nejvyšší rybu ve zdejší společnosti.
Zaklepání.
„Paní Higgins, kočár je přistavěn.“
„Děkuji, už jdu.“ Ještě jednou zkontroluje svou vizáž. Perfektní. Paní Higgins, která nikdy neexistovala, ovšem papíry jde tak snadno zfalšovat. Nikdo na její podvod nepřišel. Když zjistila, jak majetek, který si přivlastnila je hubený, rozhodla se s tím něco učinit. Proto tu je.
Najednou si uvědomí, že stojí, zírá na sebe a nehne se. Vykročí ke dveřím. Obdivný pohled mladíka ji potěší. Usměje se, do ruky mu dá minci. Nikdy neví, kdy bude jeho služby potřebovat. Horší je, že se neohlásil Jacek s Benem. Copak Bena může postrádat, ale Jacek? Je to věrný stín, který si ponechá i do budoucna. Popravdě zanechat svého života nehodlá. Nějaký sňatek ji v tom nezabrání.
Venku nastoupí do připraveného kočáru. Adresu nemusí diktovat. Kočí popožene koně, když tu Charlotta zahlédne Jacka. Zabuší na stěnu, Kočár sebou lehce trhne. Vystrčí z okénka ruku. Do ruky jí vklouzne papírek.
„Nasedni,“ přikáže uštvanému Jackovi. Ten se vyhoupne dozadu na malé sedátko. Charlotta opět zabuší rukou v černé krajkové rukavičce. Kočár se rozjede. Charlotta konečně rozbalí papírek. Tak Ben zklamal a Robin Warner je na cestě, aby převzal banku. Nedá se nic dělat. Teď teprve musí se vyjádřit. Jistě má menší zálohu, ale ten chlap je nebezpečný. Víc než ona. Je v něm něco nezdravého, chladnokrevného, co ji děsí i přitahuje. Má ovšem dost rozumu, aby se mu vyhnula, aspoň jako…
„Paní, jsme tady.“
„Děkuji, Jacku. Počkej tu na mě. Jak skončil?“
„Ve vězení, ale víc jsem se nedozvěděl, spěchal jsem za vámi.“
„V pořádku.“ Odkráčí k rozzářené budově. Chladně mu podá pozvánku, ale jakmile projde dveřmi, na plných rtech jí rozkvete úsměv. Zdraví se s přítomnými. Co tu je, stihla rozhodit své sítě dost vysoko. Koutkem oka zahlédne mladého muže. Zachvěje se. Málem, že si nepřejede paže rukama, ale uvědomí si, kde je. Taky nesmí před ním dát slabost. Snadno by ji mohl spolknout. Zamíří k hostiteli, staršímu muži ve fraku, který se marně snaží skrýt břicho. Poklesne před ním v kolenou. Když se zvedne, oči ji září sliby.
„Vítejte, paní Higgins. Jsme rádi, že jste na náš malý večírek přišla.“
Charlotta půvabně rozvine černý krajkový vějíř. „Malý večírek? Děláte si legrací, že? Je srovnatelný s prezidentským.“
„Oh ne, prosím, nechcete zůstat zde?“
Charlotta si dává s Ano načas. Nesmí poznat, že přesně tohle chtěla.
„Když na tom trváte,“ povzdechne a postaví se vedle starosty. Jako po másle, jásá. Až z toho jde děs, jak její plány přesně vychází. Jen je škoda, že neměla čas Jacka důkladně vyzpovídat. Usmívá se a vítá ostatní hosty. Nikdy se nechtěla vdát, ale prostě peníze potřebuje. Nechce být chudou ženskou a udržet si postavení ve světě zločinu je stále těžší.
„Děkuji moc.“ Muž se nakloní k Charlottě a obdivně na ní spočine.
„Och, to je maličkost. Připomíná mi to, jak jsem stála v Tucsonu a vítala důležité obchodní partnery mého muže. Ubohý John.“ Kapesníčkem se dotkne oka.
„Chápu. Nechce si odpočinout?“
„Och to ne. Žena musí něco vydržet, nemyslíte? Muž je nejdůležitější a žena je jeho stínem. Musí mu stát po boku za každé situace.“ Z těch slov se jí dělá špatně, ale ví, že muži tahle slova miluji.
„Samozřejmě. Nesnáším, ale taková vy nejste, paní Higgins.“
„Charlotta,“ řekne upejpavě. Cítí, že je na dobré cestě ho zlomit. Potřebuje zázemí. Potřebuje jeho. Právo na straně zločinu. Málem, že se nezačne smát, ale místo toho, pokorně čeká, co bude dál. Musí být poslušná, stín, ale zároveň, aby si jí všiml. Moc dobře ví, že v sále je tucet žen, které jsou vhodnější na post starostovy ženy.
„Tak to jsou všichni, prosím budete mi dělat společnost u večeře?“
„Velmi ráda.“ Najednou ztuhne, obrátí se k starostovi. „Hned přijdu, jen se upravím.“ Nadzvedne si sukně, a kdyby mohla, rozeběhla by se. V hlavě ji víří, jak je možné, že tu jsou. Nesmí ji tu vidět.
K starostovi se blíží Drew v závěsu s Robinem, Zackem a Mattem.
„Vítejte, Warnere.“
„Děkuji za pozvánku i pro své přátelé.“
„Maličkost,“ mávne rukou starosta. „Slyšel jsem, že banka je vaše. Jsem rád, že se ta patová situace vyřešila.“
„Robina Warnera,“ upřesní.
Starosta mávne rukou. „Pche, to je jako by vám ji dal na zlatém podnose. Neváhal bych a zařídil se dle svého. Popravdě přemýšlím taky o důležité fúzi. Ale teď není čas na obchod, i když někteří to tak nevezmou. Je čas se pobavit. Vaše místa jsou označená a po večeři bude tanec. Doufám, že tančíte?“ Oči spočinou na Zackovi, Mattowi a Robinovi.
„Samozřejmě.“ Drew si říká, zda by se měl optat na Charlottu Higgins, ale usoudí, že po večeři bude dost času.
Charlotta zatím přechází po pokoji určený pro dámy v nesnázích. Nechápe, kde se tu vzali. Zničili její život a málem ji dostali. Nakonec se zastaví a botkou ťuká po podlahu. Musí tam jít, nedá se nic dělat. Bude předstírat, že je nepoznává. Nadechne se, vyjde. Posadí se vedle starosty, jako by se nechumelilo. Snaží se ignorovat muže, kteří se na ni upřeně dívají, a plně se věnovat starostovi.
„Nemohu uvěřit, že sedí vedle starosty,“ zabručí Matt Zackovi.
„To já taky ne, ale je tu i Martin.“
„Co je na něm? Naprosto obyčejný chlápek.“
„Mám z něj divný pocit,“ nerad přizná Zack. „Nelíbí se mi, už jsem ti to říkal.“
„A co tetička Martha?“
Zack si slabě povzdechne. Tohle shromáždění vypadá jako shromáždění Warnerů a jejich nepřátel nebo snad partnerů? „Ukecaná,“ řekne lakonicky. Nakloní se a optá se Drewa, kdo jsou ti ostatní. Obchodní přátelé. Zajímavé.
„Dámy, pánové, rád bych vám představil paní Charlottu Higgins, která k nám dorazila z dalekého Tucsonu.“ Vlažný potlesk. Matt by řekl, že každý kalkuluje, co je zač nebo spíš proč tu je. „Má drahá, známe se krátce, ale hodně jsem vás poznal a rád bych, kdybyste o mně uvažovala ve své další budoucnosti. Mohu věřit, že řekne Ano?“
Charlotta vykřikne v duchu: Bingo. „Já… Vaší nabídku přijímám. Uvažovala jsem, že budu věrná svému muži Johnovi, ale vy jste mě přesvědčil, že na světě ještě existují muži a nemám to vzdávat.“
„Sakra!“ zakleje Zack.
„Do prdele,“ zamumlá nevybíravě Robin. „Tohle se posralo, co?“
„To je dobře, ne?“
„Cože?!“ skoro nevykřiknou Matt se Zackem a Robinem. „Zbláznil ses? Ta je zločincem z povahy. Vsadím se, že toho nenechá.“
„To jako si myslíte, že toho po svatbě nenechá?“
Všichni tří skoro nadšeně přikývnou, že Drewa z toho zamrazí. „K tomu bude mít peníze,“ řekne Zack. „A bude chráněná právem,“ snaživě přisadí si Matt. „Jo a jakou vdanou ženu ji nikdo podezřívat nebude,“ zasadí další ránu Robin. Všichni tři přikyvují.
„Hele, vy se snad z toho radujete.“
„To ne, ne ne, mýlíš se!“
„Myslím, že se nemýlím. Takže mám si dát pozor na banku?“
Matt se zadívá na Charlottu. Vypadá úžasně, a jak se věnuje starostovi. Jako kudlanka, co se chystá zbaštit svého nápadníka při první příležitosti. Chudák malý, polituje starostu. Ten se naparuje jako kohout v slepičárně. „Nevím, možná ne.“
„Já bych si dával pozor.“
„Budeme na ní muset dávat pozor. Touží po penězích. Po těch federálních penězích nešla jen kvůli svému partnerovi. Proto si ho bere.“ Robin přikývne, zvedne se. „Tak jdeme jim pogratulovat, ne?
„Jděte sami. Být ji na dosah ruky, zaškrtím ji.“
„Tak nějak. Zacku, jdeme se napít.“ Natočí se, zachytí pohled jednoho ze sloužících. Ten k němu přiběhne. „Dvojitou whisky s ledem, dvakrát.“
„No ne, dopřeješ mi?“ popíchne ho Zack.
„Potřebujeme to oba. Tohle bych si nepomyslel. Charlotta a ctihodná starostova ženuška. Je z našeho dosahu.“
Zack se zazubí. „Možná ne. Kdo ví. Podívej se Martin. Tak si říkám co s tím?“
Matt na Zacka nechápavě zadívá. „Jak to myslíš?“
„No, jestli tu mám zůstat a dohlédnout na ty dva nebo jít dál.“ Vezme z tácu skleničku a druhou podá Mattovi. „Tak co?“
„Jak co?“ rozčertí se Matt. „Nehodlám mít sex jednou za měsíc. Jednoduše to přenecháš Robinovi a Drewovi. Ti dva to zvládnou, a kdyby ne, jsme tady a přijedeme. Odjedeme na turnaj a pak na závody a potom domu. Víš, kolik tam máme práce? Koně, ty, hříbata, ty, lidé a ty…“
„Matte, klid a proč pořád opakuješ ty? Co to má společného se mnou?“
Matt se ušklíbne. „Protože jak tě znám, sotva něco malého doma uděláme, až Wyatt zapíská, ty poletíš jako střela. Zase někoho honit a já tam zůstanu sám.“
„Přeháníš. A pak chováš se jak žárlivá manželka.“
„Urazil jsi mě,“ řekne Matt. „Nejsem žárlivý, jen říkám, že bys ses mi mohl trochu věnovat a ne pořád lítat za zločinci.“ S tím odejde.
Zack za ním udiveně hledí. Copak se mu nevěnuje dost? Bože, do čeho to zase spadl? Rozhodně Mattovi nedovolí, aby se takto choval. Nic mu nesliboval. Zaváhá, jak se ptá sám sebe, zda má jít hned nebo později. Z dalšího sálu se ozve hudba. Usoudí, že počká a podívá se na tanec. Možná něco zaslechne, ale má pravdu. Odjede a zbytek nechá na těch dvou.
„Kde je Matt?“
„Co já vím? Nejsem jeho chůva!“ vyjede na Robina vztekle. „Omlouvám se, to Charlotta.“
Robin přikývne. „Taky mi nadzvedla mandle. Potřebovali bychom zjistit, co má za lubem.“ Všichni tři tam stojí a dívají se na svou soupeřku. Zack má pocit, že ho opět převezla na plné čáře. Teď je chráněná, ale nevěří, že svých aktivit se vzdá.
Matt prkenným krokem odchází do Zacka, protože by ho jinak musel asi zastřelit. Rozhlédne se, kam se má ulit. Vypadá to tu jako ve všech bohatších domech. Vybaví si, kam se schovával před rodiči. První byla obrovská květina u vchodu. Nebyl za ní vidět, ale to byl malý. Pak to byly závěsy. Ty ho skryly před pátravými zraky bezpečně a nakonec přístěnky. Malé komůrky s prádlem a podobnými věcmi.
Zamíří si to k závěsu. Vida je tu i křeslo. Posadí se, přehodí nohu přes nohu, skleničku v rukou. V hlavě mu vrtá jako červ Zackova slova o žárlivosti. Je skutečně žárlivý? Možná krapet na Wyatta, ale to je odůvodněné. Znají se déle a Wyatt je charismatický a za třetí jsou spolu a kdykoliv Wyatt zavolá, Zack se může přetrhnout, aby za ním přijel. Je to oprávněné. Co když spolu něco mají? Co má dělat? Možná to bylo příliš ostré, ale nijak netouží po tom, aby tu Zack zůstal. Copak tolik toho chce, aby s ním byl delší dobu? Jediná chvíle kdy spolu byly delší dobu, byla zima. A to ještě tam bylo spousta lidí.
„Konečně sama. Podařilo se to!“
Matt ztuhne. Charlotta. Teď a tady? Co tu dělá? Její hlas poznává bezpečně po přízvuku. Natáhne ruku, aby se podíval lépe.
„Bylo to snadnější, než jsem čekala. Konečně bohatá. Jen co ti dva tu dělají? Začínám mít starost. Banka nevyšla, ale kdyby starostovi odhalili, kdo jsem… Snad by jim nevěřil, ale ten jeden je nebezpečný. Tomu by mohl uvěřit. Hloupost. Jsem vdova po bankéři, papíry na to mám. Ech!“
Matt se napřímí. Ten přidušený výkřik se mu nelíbí. Chce už ohrnout závěs, ale další slova ho zamrazí. Jsou chladná jako led.
„Tohle nebylo v plánu.“
Charlotta se třese. „Nic jsem ti neslibovala. Měl ses vyjádřit dřív! Pusť mě, Martine!“
„Ne, ty kurvo!“
„Co si to dovoluješ?!“ vykřikne bez sebe Charlotta. Ona a děvka?! To si dovolil moc! Nikdy za peníze s nikým nešla. Kvůli tomu se stala Černým Kaarlem. „Pusť mě, někdo může přijít!“
„To je mi fuk, děvko! Něco jsi mi slibovala! Chci to!“
Matt si ho konečně přiřadí. Warnerovic rodinka, ten co neměl být nebezpečný, ale je.
„Budu mít otisky na krku!“
„Co je mi potom! Já chci tu banku!“
Charlotta horečnatě přemýšlí. „A kdo říká, že bys ji nemohl mít?“
Matt zaslechne prudký nádech. Pustil ji? Sedí na židli a bojí se nadechnout. Nějaká žárlivost, dokonce myšlenky na Zacka se vypařily a on dychtivě nasává do sebe informace. Když se tu schovával, netušil, že bude mít takové štěstí.
„Jak to myslíš?“
Charlottin mozek jede na plné pecky. „Proč bychom nemohli být partnery, jak jsme plánovali?“
„Děláš si legraci?“ zeptá se nedůvěřivě Martin. „Tohle by ti neprošlo.“
„Naopak.“ Charlottiny rty se zvlní do úsměšku. „Teprve teď to mohu rozjet a s tebou za svými zády, proč nevládnout San Francisku společně?“
„Blázníš?! Jsi ženská.“
„Žena, žena!“ rozčilí se chladně. „Odcházím, když mou nabídku odmítáš.“
Martin se zamyslí, chytí ji za ruku a silně zmáčkne. Charlotta zasykne, ale moc dobře ví, že únik neexistuje. „Tak co to zpečetit?“ Je to jen žena, nic víc. Využije ji a bude to. Už se pár let snaží vytřískat ze svého postavení, co se dá. Nehodlá zůstat pozadu. A pár obětí? Co to je? Položí ruku na prso a pevně je stiskne.
„Bankou?“ Charlotta se zasměje, vymaní se mu z náruče. Chlapi jsou stejní, stačí se usmát, nadmou se, že kozy vylezou skoro sami a zobají jim z ruky. Tenhle je stejný jako ti ostatní.
Martin ji pustí. „Jistě. Doprovodím tě k tvému nastávajícímu.“ Charlotta se zavěsí do jeho paže. Najednou si není tak jistá, jako před chvilkou. Co když ho nebude moci vodit? „Potřebuji pár papírů.“ Charlotta strne. Ví o její minulosti, co ještě ví a neřekl, uvažuje horečnatě. „Vyrobíš mi je.“ Charlotta souhlasně přikývne. „Výborně. Nakonec si budeme rozumět, Charlottko.“ Políbí jo ruku, zadívá se do očí.
Charlotta pochopí jedno. Toho muže neovládne, je mimo ní a co je horší, vidí v ní děvku, kterou si bude moci posloužit, až se mu zachce. Zatrne ji, ale na druhé straně pocítí vzrušení z moci, kterou tento muž představuje.
„Šikovná. Tak běž a nezapomeň na tu banku.“
Chladný úsměv nenechá Charlottu na pochybách, co by se stalo, kdyby to nedodržela. „Samozřejmě. Banka.“ Zatraceně bude muset ho nějak odklidit. Sice je silný, ale ona potřebuje někoho silného, koho svede ovládnout. Jeho nezvládne, je jiný, nenormální. Bude muset tuhle situaci zvládnout. Pošle na něj své hochy. Ale zatím bude hrát podle něj. Pár papírů zvládne snadno. A nakonec i tu banku.
„Miláčku, jsi v pořádku? Zdáš se mi bledá.“
„To se ti jen zdá. Jsem z toho vzrušená. Nevím, jak dneska usnu.“ Charlotta předstírá perfektní snoubenku, ale nezapomíná na Martina. Zack a Matt už pro ni nepředstavují žádnou hrozbu.
Matt se zvedne. Přišel sem, aby unikl a zatím si vyslechl dost nepříjemné věci. Udělá krok, aby to řekl ostatním, a zaváhá. Má nebo ne, pak udělá další krok, až se ocitne u Zacka.
„Matte, je ti něco?“ Zack přimhouří oči. Matt je mimo, jako by viděl strašidlo.
„Ne, vlastně ano. Musím vám něco říct.“ Zadívá se na své přátele. „Měl jsi pravdu, Zacku. Charlotta se spojila s Martinem a chtějí tvou banku, Robine. Taky pár papírů. Nejspíš nějaké padělky.“
Drew se pomalu usměje. „Tak banku. Tak víme její plány. To je dobře.“
„Nechápu, jak to myslíš?“
„Když víš, kde nepřítel zaútočí, vyšleš silnější oddíl nebo postavíš pasti. My víme, takže připravím pár pasti, co ty na to, Robine? Jsi teď majitelem banky. Nebo ji chceš pustit?“
Robin se usměje. „Bratránka a tu malou mrchu? Ani náhodou. Dáme jim na frak. Ta banka je moje, a co je moje, zůstane moje. Děkuji vám. Bez vás bych sem nedošel. Drewe?“
„Nejvyšší čas si zatančit. Tak koho si vybereme?“ Chladnokrevně se zadívá, kdo by jim pomohl proti jejich nepřátelům. Už nepodcení varování Matta a Zacka. Když říkají, že je nebezpečná, tak je. A bratránka taky moc nemůže. Bude muset být chytřejší a hbitější. Tam. Ta nevýrazná žena. Ta by jim pomohla. Zamíří si to k ní a ukloní. Udivený pohled, potom ji vezme do kola.
„Co budete dělat?“
Zack se zadívá na tanečníky. „Já? Čeká mě turnaj o sto tisíc dolarů. Pro začátek to bude stačit. Ranč potřebuje nějakou rezervu.“
„Sto tisíc?!“ zalapá po dechu Matt.
„Jistě. Není to dost, ale na nějakou dobu bude stačit. Zítra vyrazíme.“ Zadívá se na Matta. „Poradíte si?“ obrátí se na Robina, který se dívá na Drewa.
Robin se usměje. „Budeme muset.“
„Hele, kdyby něco, kdykoliv zavolej, je to jasné.“
Zack zabručí. „A to bylo ty ty ty.“ Matt zrudne. „Zdá se, že si půjdu před odjezdem dát sklenku koňaku. Starosta má sice příšerný vkus na ženský, ale alkohol má výtečný. A žádné poznámky na mou nemoc.“
Matt si povzdechne. „Jdu si zatančit.“ Obrátí se na první sedící dámu. Aspoň zúročí hodiny u tanečního mistra. Zavíří s mladou ženou na parketu.
Zack se sklenkou přihlíží. Nežárlím, pomyslí si udiveně. Zasměje se. No jo, je to ženská, není důvod. Pořádně se napije.
