Shounen - ai povídky

Čtení – 1

„Vidíš, nakonec se uzdravíš,“ promlouvá něžně k Zackovi Matt.  Ještě stále spí a on se ho snaží krmit jako malé dítě. Naštěstí léky Šedého vlka zabírají. Je velmi rád, protože si nedovede představit, co by dělal, kdyby ho ztratil. Pohladí ho po čele. Najednou zestárl, ale jemu to nevadí. Rád o něj pečuje. Ví, že poslední dva dny zanedbával ranč, ale nechce se od něj hnout.

Dopoledne spí a Zacka hlídá Narcissa nebo Šedý vlk. Mary chodí kolem se zachmuřeným výrazem. Začíná nabývat dojmu, že mezi Zackem a Mary něco je. Jenže co? Nemyslí si, že by se zlobila na něj kvůli té legraci s nohou. I když ho potom potrápila. Kdo ví.

Simply se jí dvoří a on uvažuje, zda se jich nemá optat, jestli nechtějí dvojitou svatbu. Simply se vrátil z lovu obtěžkaný nějakými opeřenci. Mary se na ně vrhla s razancí lokomotivy. Celý den nic jiného není cítit než vůně. On osobně je z nich rád a podle tváři i ostatní. Narcissa zdatně pomáhá v kuchyni, jako by chtěla dokázat, že není závažím. Jenže host do domu, bůh do domu, to ho učil dědeček, ale taky dodával, že si má dávat pozor koho do domu pouští.

Dnes v noci se mu rozhodl číst, ale nejdřív se nají a zajde za koňmi. Už u nich dávno nebyl. Taky se chce optat Šedého vlka, co je s Jacobem. Zda mu koně neublíží. Narcissa říká, že ne, ale chce to vědět stoprocentně. Přece jen někteří jako Večernice nebo Červený plamen jsou divocí koně.

„Hned jsem zpátky.“ Políbí Zacka na rty, čehož dokonale poslední dobou využívá a je mu jedno, že necítí odezvu. Občas zaslechne mumlání. Zajímalo by ho, co povídá.

Vyjde z pokoje, zavře za sebou tiše dveře a opře se o stěnu. Rukou si přejede tvář. Uvědomí si, že je unavený. Nakonec dojde do kuchyně, kde bez zájmu sní maso v nějaké omáčce. Ani si neuvědomí, že je to podivné, protože Mary v zimě nerada dělá omáčky.

„Zajdu do stáje. Můžeš mi připravit něco na večer?“

„Samozřejmě,“ odpoví zamračeně. „Matte…“

„Co je?“

„Přetěžuješ se. Nech některé noci hlídat mě nebo ostatní. Nemusíš u něho bdít dnem i noci.“

„Mně to nevadí. Promiň.“ Přijde k ní a vlepí pusu na tvář. „Jsi moje dobrá víla,“ usměje se chlapeckým úsměvem. „Nechceš mít na jaře svatbu?“

Mary zrudne a pleskne ho utěrkou. „Kuš.“

„Neříkej, že se ještě nerozhoupal?!“

„Matte, chlapům to chvilku trvá a já nespěchám,“ uhne očima. „Ale Narcissa…“

„Co s ní je?“

Mary se zamračí. Vytáhne uzenou kýtu, kterou položí na prkno. Matt trpělivě čeká. „Jen jsem si povšimla napětí mezi Dakotou a Narcissou.“

Matt na ní chápavě hledí.

„Víš, já je mám ráda. Oba dva, ale tyhle svazky jsou prokleté!“ vyrazí ze sebe prudce. Ujede ji nůž. Odloží ho a opře se o linku. „Promluv si s nimi.“

„Ne.“

„Proč?“ zvolá nechápavě. Hbitě se k němu otočí. Matt se mračí. Jen pár dní a tolik toho se stalo.

„Mně to nevadí.“

„Nám tady na ranči ne, ale co potom děti?“

„Mary, ty už vidíš děti. Uvidíme, jak to dopadne. Možná se ti to jenom zdá.“

„Matte Darmonte… Máš pravdu, jsou dospělí. Dakota je rozumný a Šedý vlk s ním určitě už mluvil. Běž, ty potvory tě určitě přivítají.“ Sotva Matt odejde, lehce se zasmuší. Ráno dorazil Simply obtížený masem.  Přivítal ji polibkem a zamumláním, že se nemohl dočkat, až ji uvidí. Ani se neptal, co se tu děje, lehl a spí.

„Mary, sluníčko?“ ozve se za ní zezadu hlas Simplyho. „Bylo by něco k jídlu?“

Mary si povzdechne. Chlapi, ale jakmile ho nakrmí, bude všechno v pořádku.

Matt zatím dorazí do stáje. Vytáhne harmoniku, když si všimne dvou postav. Jedna je vyšší mohutnější a drží cop té nižší? Zapadne za balíky sena a zvědavě vykukuje. Ví, že by to neměl dělat, ale zajímá ho to, a jak řekla Mary – i on je má rád. Bojí se přiblížit, proto sedí tiše v úkrytu a naslouchá.

„Odkud máš své jméno? Je zajímavé.“ Dakota drží v konečcích prstů cop a mne ho. Narcisse se nedostává dech. Bojí se pohlédnout do černých oči muže, který ji přitahuje.

„Sestry v klášteře mi je vybraly, když zjistily, že nemám rodinu. Milovaly květiny.“

„Krásné jméno pro krásnou ženu,“ zašeptá. Přivoní k nim, pustí a odejde. Narcissa roztřeseně usedne na seno. Najednou se rozpláče.

„Mami, mami, co je ti?!“ zaslechne Jakoba. Sedí dál. Dakota si ho vůbec nevšiml. Neví, co by mu řekl, kdyby ho tu objevil. 

„Nic. Počkej, máš všude slámu. Nešij sebou, Jacobe.“

„Mami, plakala jsi. Něco ti udělal. Bil tě?“

Matt sevře rty nad věcným Jacobovým tónem. 

„Ne, to je v pořádku. Jsem jen unavená.“

„Dobře. Já půjdu si hrát.“ Odskotačí ke koním. Matt šťouchne do dveří. Narcissa polekaně vstane, ale přitom si uhlazuje sukni. Mary už povídala, že by ji dala své starší věci, aby si je mohla přešít. Jeden den nad tím sedne. Moc oblečení nemá.

„Kdo je tam?“

„Narcisso, zdravím, jak to jde?“

„Dobře a co Zack?“

„Díky tobě a Šedému vlku se brzy uzdraví. Přišel jsem se podívat, zda je Jacob v pořádku.“

„Nevěříš mým slovům?!“

„Věřím, ale oči matky často vidí věci jinak. Sedni si. Jen chci chvilku koním hrát a přesvědčit se. Teď jsem za vás zodpovědný, chápeš mě?“

Narcissa zahanbeně sklopí hlavu. „Omlouvám se. Máš pravdu. Hraješ?“

„Ano.“ Vytáhne harmoniku a vyloudí první tóny. Narcissa blaženě přivře očí. Už jako malá milovala veškerou hudbu. Dovedla naslouchat přírodě celé hodiny a okouzleně se dívala do zurčícího potoka, místo aby se pokusila něco ulovit.

„Krásně hraješ. Ještě něco.“

Matt spustí na harmonice některé klasiky, které převedl, aby je mohl hrát. Koně se začnou kolem nich houfovat. Stojí, střihají ušima a vážně naslouchají. Občas se některý ožene ocasem, nebo přešlápne. Po půlhodině přestane hrát. Podívá se na Jacoba, který před ním celou dobu tiše stojí.

„Líbilo?“

Jacob mlčky přikývne a potom uteče.

„Hraješ velmi krásně,“ zopakuje, ale v duchu je u černých očí.

„Děkuji. Naučil jsem se to až tady na Divokém západě. Jednou jsem u Hardyho uviděl harmoniku. Leskla se ve výloze. Zůstal jsem stát. Vešel a utratil peníze.“

„Kolik ti bylo?“

Matt se usměje, vstane a opráší si zadek od slámy. „Myslím, že sedmnáct a půl. Od té doby jsem se něco naučil.“ A nejen hrát, ale vážit si i země, která ho přivítala, a kde možná najde lásku.

Stojí s otázkou na rtech o Dakotovi, ale nakonec toho nechá. Je to mezi nimi. Jestliže do toho chtějí jít, bude stát za nimi, a pokud se jedná pouze o milování… Uvidí se. Nakonec Dakota si chce přece dovést nevěstu. Nechá to času a srdcím.

Nechá Narcissu o samotě. Ta sedí, naslouchá zvukům koní. Má se odvážit snít sen o lásce? Ne, musí zůstat na zemi. Má syna a není už ji šestnáct, kdy si myslela, že bude mít manžela, tee pee a léčit příslušníky kmene. Viděla i dvě děti. Holčičku a chlapce. Snít je nebezpečná věc. Musí se postarat o syna i sebe. Uvědomuje si, že pro samotnou ženu může být západ vražedný, ale nemá na výběr. Buď půjde do města, nebo se s chladnou hlavou provdá. Manželství výměnou za touhu.

„Jacobe, jdeme spát.“

Jacob se posadí. Leží u mul a vypráví jim o krásné hudbě. Přiběhne k matce, chytí ji za ruku a podívá se do tváře. Narcissa ho vede do domu. Večeřeli už dávno. Mary je o hodně lepší kuchařka, poctivě si přiznala už první den. Teď se snaží od ní odkoukat, co vše umí a Mary ji ráda vykládá. Nevšimne si stínu, který na ni dohlíží.

„Dakoto.“

„Otče.“

„Rozhodl ses?“

„Nevím. Ještě potřebuji čas. Není to lehké.“

„Dobře. My všichni tady budeme za tebou stát, ale okolní svět ne.“

„Vím to, ale… Sám nevím.“

Šedý vlk pokývá hlavou. Jde do domu za Mattem. Dakota odejde k stanům, přemýšleje o Narcisse i Jacobovi.

„Matte.“

„Šedý vlku, jsem rád, že jsi tu.“ Oba stojí v Zackově ložnici. Šedý vlk naslouchá jeho dechu, v ruce drží  Zackovu ruku.

„Uzdraví se, ale ještě tak dva dny bych ho hlídal. Potom se probudí.“

„Nelíbí se, že tak dlouho spí.“

„Má v sobě bylinky. Schválně ho nechávám spát. Spánek je nejlepší doktor. Tělo potřebuje čas, aby se z nemoci zotavilo.“

„Děkuji ti.“

„Budeš mu číst?“ optá se Šedý vlk s pohledem na červenou knihu.

„Ano. Myslíš, že mě vnímá?“

„Určitě ano. Půjdu. Myslím, že za tři týdny by sníh mohl polevit.

„To je dobrá zpráva.“

Šedý vlk pokrčí rameny. Je zvyklý na zimu, která vládla i čtyři měsíce ne pouze jeden nebo dva. Je pravdou, že letošní je slabá. Popravdě je rád, že tu zima nevládne delší dobu. Odejde k Dakotovi, přemýšleje o něm a Narcisse. Bojí se budoucností.

„Zacku budu ti číst. Šedý vlk tvrdí, že budeš mě slyšet a pak je tu nuda. Velká, když tě musí hlídat, aby sis neskopl pokrývku, abys měl pravidelně léky a pití. Rád tu jsem s tebou, ale ten čas se vleče. Bez tvých krásných očí, které se na mě dívají někdy vztekle, ale většinou s nepochopením. Chybí mi tvůj ironický úsměv i jiskřičky v očích. Chybí mi tvé nápady i intriky. Víš, proto ti budu číst z té knihy, kterou jsem ti ukázal na Valentýna. Včera jsem vzpomínal, jak dlouho se známe. Moc ne, ale dostal ses mi pod kůži. Miluji tě, ale nevím, proč mě odmítáš. Protože nejsem žena? Asi ano, ale víš, já si myslím, že nezáleží, zda jsem muž nebo žena. Máš moji lásku.“

Zarazí se a chvilku přemýšlí jak dál. Na klíně má položenou knihu v červeném sametovém obalu.

„Já bych byl rád, kdyby mě někdo miloval, ale samozřejmě raději…,“ když mu dojde, co chce říct, zarazí se, zatřepe hlavou. To by znamenalo, že vše oč tu usiluje, je scestné. Měl by nechat Zacka být? Měl by si najít lásku někde jinde? Ale on … ne bože, kam se to dostal?

Dědo!

Skloní hlavu, hladí knihu. Není tu, aby potvrdil, jestli dělá dobře. Možná moc tlačí na Zacka, možná by ho měl nechat být, ale něco uvnitř něj ho přesvědčuje, že dělá dobře. Že to tak má být, že Zack se jen brání na oko, ale co když to není pravda?

Noc a jeho černé myšlenky. Noc s toužebnými myšlenkami. Noc, která přivádí k hříchu, která vzbuzuje v srdci touhy i temnotu. Co má dělat? Nesnáší to ticho, které v něm vzbuzuje pochyby. Nechce pochybovat. Chce říct: Bude mě milovat. Je to jenom iluze, kterou na chvilku omámily rozum. Dělám to pro jeho dobro, ale přesvědčení o správnosti jednání se někam vytrácejí. Není si jistý.

„Nesnáším ticho, Zacku. Vsadím se, že ty taky ne. Budu ti číst a myšlenky odvane můj hlas. Miluji tě. Jednou se vše vyřeší.“ Láskyplně se podívá do nemocné tváře. Nakloní se, rukou pohladí tváře. Dýchá.

Otevře knihu na své oblíbené kapitole. Bude mu číst a zanikne ticho, které se mu vtírá do duše. Pochyby zaniknou ve slovech.

„Tohle je moje oblíbená kapitola. První seznámení. Já vím, už jsme se seznámili, ale ne takhle. Víš, že jsem rudý až za ušima? Nevěříš, že. Ale já cítím horko ve tvářích. Ale naštěstí mi nemůžeš utéci. Kruté? Nevím, ale neslyšíš mě. Dnes je zvláštní den. Jsem nějak zmatený. Jdu číst.“

Odkašle si, aby si pročistil hrdlo.

„Nevím jak začít. Ono ve skutečnosti je to krátké, víš. V kostce je o tom, že tě svléknu, a potěším tě. Jenže kolem toho je spoustu. Myslím, že to záleží na fantazii. Já osobně bych tě svlékal pomalu. Žádné rychle, nebo jen tak. Nenechal bych tě udělat tu sebemenší maličkost. O vše bych se postaral.

Jsou v tom prostě nedostatky. A taky bych tě obdivoval. No ano, obdivuji tvé tělo, i když říkáš, že je hubené, ale mně se líbí.“

Povzdech.

„Ani kniha není dokonalá. Praxe říká tohle a srdce říká tohle. Jak ty si to představuješ? Taky jako já nebo naopak, aby všechno bylo rychle za námi. Podle mě se tak člověk o něco ochuzuje. Například o polibky.“

Zamyslí se.

„Víš, polibky jsou nádherné. Není to jen nějaké políbení. Můžeš líbat ústa, vlastně celého člověka. Od konečku vlasů až po prsty. Tady sice si to nedokážu představit, ale prst u ruky jo. Hm, mluvím z cesty, že. Dělal jsi to někdy? Já ne. Logické, s kým taky.“

Zadívá se do knihy.

„Líbání je krásná věc, nezdá se ti. V člověku se všechno napne, cítí pokožku, toho druhého. Vzrušuje ho, že má u sebe tak blízko milovaného člověka. Podívej se například na naše pokusy. Bohužel nejsou nic moc, tedy nepřibližují se mé představě dlouhého nádherného polibku, ale věřím, že jednou to bude tak. Budeme se líbat, až budeme ztrácet dech. To bude krása!“

Zasní se, když jo vyruší šramot. Zaťukání. Rychle sklapne knihu. Potom mu to dojde, že je to Mary. Vyjde ven, vezme tác s chleby.

„Jsi v pořádku, Matte?“

„Ano. Proč se ptáš?“

„Jsi celý červený. Ukaž!“ přiloží mu ruku k čelu. „Divné, nehoříš. Vypadáš jako bys měl horečku.“

„Ale Mary! Jsem zdravý jako rybička. Dobrou noc.“ Zavře dveře, až Mary zakroutí hlavou nad tím chováním. Zack neměl přijít na ranč. Ze začátku byla ráda, že je tady, protože Matt ožil a pomohl zachránit ranč, ale teď je tu na překážku. Matt by si měl někoho najít, s kým by žil.  Jako Katy. To je hodná holka a má majetek. Jenže ten osel Matt to nevidí. Nejdřív Rose, potom Matt a ona? Uvidí se.

„Uff, byla to jenom Mary. Přinesla mi něco k jídlu, aby ze mě nebyla kost a kůže. To by se ti asi nelíbilo. Vypadá to lákavě. Až vstaneš, budeme tě vykrmovat. Mary pořád říká, že jsi až moc hubený. Trošku má pravdu, i když se mně tak líbíš. Tak jdeme pokračovat. Kde jsme to skončili? Polibky.“

Odloží tác, posadí se na křeslo, knihu položí do klína.

„Polibky. Ty jsou překrásné. Člověk má pocit, že s tím druhým splyne v jednu osobu. Dokazují, že toho druhého máš rád. Samozřejmě existuje líbání bez toho, ale potom necítíš to splynutí, chápeš? Já to u tebe cítím. Rád bych věděl, co cítíš ty. Kdyby to stejné, pak je to láska, že, ale ty jsi mi odpověděl. Krátce, ale bylo to čarokrásné. Jako když víla se dotkne hladiny a zčeří jí. Jeden krok druhý a kruhy se protnou, spojí, až nevíš, kde začal jeden a končí druhý. Uch, trochu jsem si zabásnil a potom jsou i další polibky. Ty jsi ještě nepoznal, ale já si je představuji, když ulehám, když vstanu, když jsme u koní, při pohledu na západ i východ slunce, jak tě líbám na tělo. Vzrušující polibky.

Kde se dá líbat? Všude. Osobně bych líbal na krk, na tváře, dole na bradavky. Víš, jsou velmi citlivé. Zkusil sis na ně sáhnut? Dotknout se, myslet na milování. Hned jsou tvrdší, vzrušivější, napjatější. Olízl bych ti je a vsál do úst. Jemně, aby tě to nebolelo, ale na tolik, aby zvýšilo to tvou rozkoš. Moji taky, protože to budu dělat rád. Když něco dělám rád, tak mně to těší..“

Dotkne se Zackových tváří. „Slyšíš mě? Asi ne. Nevadí.“ Chvilku čeká, ale místnosti je ponořená do ticha pouze přerušované tikotem hodin.

„A břicho, nohy stehna, ruce, rty… mohu líbat všechno, ale nejraději bych políbil tě na tvém mužství. Rád bych ho políbil, laskal prsty i ústy. Divné pro tebe ne, ale ženy to dělají taky. Tohle vím, protože jsem to viděl. Takže vlastně pro tebe nic neznámého.

Tohle by bylo moje seznámení s tebou. Chápu, že se ti nebude do opačného seznámení, ale já si myslím, že to zvládneš. Zack přece není nějaký zbabělec,“ hrdě prohlásil, když si všimne šelestu.

„Pohnul ses! To je moc dobře. Zítra ti budu vypravovat další a další věci. Takhle se dozvíš o všem, co budu ti dělat. Já si myslím, že to bude velmi příjemné. Tomu chlápkovi se velmi líbilo, když mu vzala ta žena úd do pusy. Myslím, že to zvládnu ještě lépe než ona. Tehdy vzdychal a já jsem si představoval, že mi to dělal on.“

Zasměje se.

„Zděsil by se, ale kašlu na to. Bože, moci tě líbat všude, kam bys mi dovolil. Na závěr ti řeknu, ehm červenám se. Opět. Jsem strašný. Víš, těším se, až se budeme milovat. Vidíš, pochyby jsou pryč i to nesnesitelné ticho. Bude to skvělé. Milování samozřejmě, ale i polibky. A až se uzdravíš, prohlédneme si knihu společně. Řekneme si, co máme rádi, co ne. Co se nám bude líbit. Dědeček povídal, že podobné knihy dostávaly nevěsty v Indii. Zvláštní co. A tady nic. Nějak mi z toho vyprávění vytrávilo. Najím se a budu ti vyprávět o tom, jak bych se tě dotkl na mužství. Dopodrobna. Říká se, že s jídlem roste chuť a já ji mám obrovskou. Na tebe samozřejmě.“

Políbí ho na rty. Polaská jeho tvář, rukou sklouzne odvážně pod pokrývku. Chvilku ji tam drží, povzdechne si. Už, aby byl zdravý, a potom se budou milovat.