Shounen - ai povídky

Dakota

Dakota vyjede z Billyho stáje a zamíří k domovu. Je šťastný, že Vílino hříbě našlo matku. Otec a hlavně Mary s Mattem budou spokojeni.

Při vzpomínce na to co se stalo, pevněji sevře uzdu a mimoděk pobídne koně. Měl uhádnout, že ten Lovec nemá dobré úmysly, ale když ho do svého domu přijal Matt, nemohl nic udělat. Nemá rád Bílé tváře.

Pousměje se nad tím oslovením. Takhle by oslovil bělochy jeho otec, ale on studoval na škole a učil se spoustu zbytečných věcí, které mu byly později k ničemu. I když je pravda, že některé bělochy má rád. Matt, jeho dědeček nebo Zack se Simplym a Mary jsou dobří lidé, i když Zack má zvláštní výraz v očích a on si myslí, že se vydává za někoho jiného, ale Matt zřejmě to ví.

Povzdechne si a zahledí se na zasněženou krajinu. Nemá rád sníh a to jak přikryje stromy teplou peřinou, ale příroda musí být proměnlivá, aby dala sílu rostlinám. Vždy, když nastane zima, mu připomene jeho vyhnanství. Zapudí myšlenky na minulost a radostně zastaví Seňoru.

„Tak brzy budeme v teple.“ Pobídne ji a opět se ponoří do sněhu. Zachmuří se, když si uvědomí, k čemu se vrací. Doufá, že Matt se Zackem ho chytí a potrestají. Jen, aby ho nevozili k šerifovi. Bělošská spravedlnost je velmi podivná a poznal ji na vlastní kůži. Ne, Matt se Zackem ho musí zabít sami a on najednou ví, že to udělají. Nemilosrdně, ale rychle.

Pohlédne na klisnu. Unavená. V tom hlubokém sněhu jít není nic lehkého. Snad to zvládne, a pokud ne, hluboce se Billymu omluví. Tiché zafrkání mu vykouzlí na rtech úsměv. Kdepak, Seňora pod ním nepadne. Donese ho v pořádku na ranč.

Kolem se rozprostírá ticho a on vypne myšlenky. Nemyslí na nic, jen se snaží udržet cestu a v tom zahlédne světla. Popleská Seňoru po krku. „Jsme tu!“ zašeptá zmrzlými rty a ukáže dopředu. Chtěl navrhnout Mattovi, aby světla zrušil a teď, když tu stojí kousek od domů, ví, že tu budou, dokud bude ranč existovat. Jemně pobídne kobylku do kroku. Když dorazí na ranč, zamíří rovnou do stáje. Otec tam určitě bude. Otevře vrata natolik, aby se Seňorou prošli.

„Otče?“

„Dakoto!“ zaslechne a v příšeří stodoly uzří postavu otce.

„Tak co?“

„Jsou všichni v pořádku a dokonce… Kde je Simply.“ Odstrojí kobylku, zatímco Dakota jednouchými cviky se snaží rozproudit krev.

„U šerifa Hardyho. Klisna hříbě přijala.“ Udiví ho úsměv Šedého vlka.

„Není potřeba.“

„Cože?“

„Víla vstala. Musela být v bezvědomí, ale je zdravá.“

„To je nádhera!“ vykřikne radostně a usměje se. „Matt bude mít velkou radost.“

„To ano.“ Klidně pozoruje, jak ze sebe Dakota shodí teplý kožich a vezme hadry. Jeden mu hodí.

„Pojedu nazpět. Klisna musí dostat hříbě co nejdříve nazpátek. Myslíš, že některý z koní zvládne cestu?“

Šedý vlk zavrtí hlavou. „Pochybuji. Ještě ne, ale ráno se podíváme a snad se už některý kůň bude moci. Nechceš, abych jel já?“

„Ne. Pojedu. Je zázrak, že koně přežili.“

„To ano. Velký duch byl velmi laskav.“

„A taky Zack. Vyzná se. Možná byl doktorem.“

Šedý vlk přestane masírovat koně a zahledí se na Dakotu. „Měl bys to vyřídit.“

„Nikdo mně tu nenajde.“

Šedý vlk mlčí a potom začne. „Pokud se budeš schovávat, nikdy si nenajdeš manželku a já bych rád viděl pokračování našeho rodu.“

Dakota přestane vytírat kobylku. „Ty mi věříš.“

„Jsi můj syn, jistě, že ti věřím.“

Dakota rychle se sehne k Seňoře a silnými pravidelnými pohyby dokončuje, co začal. „Není to lehké.“

„Je. Nic jsi neudělal,“ namítne Šedý vlk. „Pouvažuj o tom.“

„Dobře.“

Vrata zaskřípou. „Dakoto, už jsi to slyšel? Víla je zdravá. Tohle musí být zázrak. Není to krása?“

„Ano je. Ráno, jestli bude některý kůň v pořádku, vyjedu a přivezu klisnu. Simply zůstal u šerifa Hardyho.“

Mary zrůžoví. „Určitě se zase opijí.“

„Šel ohlásit zločin,“ tiše namítne Dakota a přehodí klisně přes hřbet pokrývku. Zaváže ji na hrudi šňůrkami a navleče uzdečku s kusem provazu. Zatáhne a klisna se hne. Oddechne si a vodí ji pomalu dokola.

„Ale to já vím. Nemusíš toho starého lumpa bránit!“

Dakota se zamyslí nad jejich vztahem. Ženy zřejmě nikdy nepochopí. Ne, že by mluvil s hodně dívkami, ale s pár ano. Zdají se mu úplně odlišné a takové jak to jen vyjádřit. Křehké s ostrým jazykem. A on by si měl nějakou sem přivést na ranč. Mrkne se po otci. Takže tohle ho celou dobu trápilo. Je, ale pravdou, že by si měl nějakou najít. Řekne otci, že na jaře vyrazí nějakou dívku hledat. Otec dokáže být v některých věcech velmi neústupný a lepší, když si najde nějakou on, než aby… Počkat, co když už nějakou mu našel? Dříve to bylo docela běžné. Přece jen se nikomu moc ženit nechtělo, ale teď je to jiné. Jenže otec je ze starší generace. Bude se muset zeptat. Zas na druhou stranu by nikam nemusel jezdit, a jak otce zná, vybere mu jistě milou dívku a nebude na něj naléhat, když ji odmítne. Vypadá to, že z této situace není uniku.

„Dakoto?“

„Mary, co potřebuješ?“

„Ptám se tě, co chceš k jídlu? Nejsi nemocný?“

„Ne, promiň, Mary. Udělej, co chceš.“

„Dobře.“ Vyrazí ze stáje a zamíří do kuchyně. Musí připravit něco dobrého a k tomu hrnek horké kávy. To ho postaví na nohy lépe, než cokoliv jiného. V kuchyni si zívne, protře oči a nakonec opláchne si tvář. Celou noc nespala a to co se stalo… Poprvé si přeje něčí smrt. Zack s Mattem ho jistě dostanou.

Postaví na plotnu plechovou konvici s vodou a ze skříně vytáhne chleba. Opře si ho o prsa a ukrojí dva pořádné krajíce. Pak přidá ještě jeden pro Šedého vlka. Vytáhne sádlo a štědře je namaže. Kus uzeného a v tom konvice zabublá. Zalije dva velké hrnky s kávou vodou a vše položí na tác. Přikryje to ubrouskem a donese do stáje.

„Tady to je.“

„Přišli bychom do kuchyně, nemusel jsi sem chodit.“ Dakota vezme hrnek do ruky a stále provádí klisnu dokola.

„Udělali jste toho dost.“ Prohlédne si ty potvory a popotáhne. Někteří ještě leží a sotva se pohnou. „Těžko uvěřit, že to mohl udělat člověk.“

„To nebyl člověk,“ zamumlá Šedý vlk. „To byl démon.“

„Ano. Zápaďák by to nemohl udělat. Určitě někdo z města. Doufám, že ho zabijí.“

Šedý vlk s Dakotou udiveně na ní pohlédnou. Nezvyklý projev na jindy zbožnou a docela klidnou Mary. Vždy každého obhajovala a najednou toto, ale je pravdou, že je to výjimečná situace.

„Určitě ho dostihnou,“ řekne Šedý vlk a pohlédne na klisnu a Dakotu. „Pojď si sednout a najíst. Provedu ji.“

Dakota přikývne a usadí se na vratkou stoličku. Vezme chleba a zakousne se do něj. Uvědomí si, že byl tak napjat, že si sotva všiml, jaký má hlad. Spokojeně sleduje klisnu. Zdá se, že cesta na ni nezanechala následky. Napije se kávy. Ďábelský vynález bělochu.

Šedý vlk zastaví klisnu a jemně ji začne přejíždět po těle i po nohou. Spokojeně sám pro sebe přikývne. Jo bude v pořádku. Nechá ji být a klisna přejde ke žlabu. Ponoří do něho nos, nabere vody a převalí vodu v hubě. Pak ji vyprskne do žlabu a poodejde. Šedý vlk má co dělat, aby se nerozesmál. Seňora je potvůrka. Teď bude muset v žlabu vyměnit vodu.

Rozvážně prohlédne v šeru svítání koně a přistoupí ke každému, který stojí. Hledá koně pro Dakotu. On zůstane na ranči. Co kdyby se Lovec vrátil? Nakonec se zastaví před Chili, koněm nenápadné narezlé barvy. Matt ho přivedl na jaře z prérie a osedlal ho. Povídal, že není špatný až na trochu tvrdý krok. Musí to zvládnout. Červený plamen ještě není osedlán a zbytek na tom ještě není dobře.

„Dakoto, vezmeš si Chili.“

„Dobře.“ Vstane a otře si ruce do kalhot. Sebere kožich a pozoruje otce, který sedlá Chiliho. Nevzpomíná si, že by na něm někdo kdy seděl. Spíš se jezdí na jiných koních.

„Má trochu tvrdý krok, povídal Matt, ale myslím, že to zvládneš.“

Dakota nic neřekne a vyhoupne se do sedla. Venku ho pobídne a zastaví. Jedině krokem. Jenže v tomto počasí stejně tryskem nebo klusem nemůže jet. Chili se ponoří do sněhu a už vyšlapanou cestou od předešlých jízd kráčí k Popleru.

Dakota si pomyslí, že jde to snadněji než v noci a Simply bude nadšený, že se Víla zachránila. Ovšem ta druhá věc je těžší, ale do jara je daleko a může se stát cokoliv. Možná to otec nemyslel tak. „Myslel,“ odpoví si sám sobě.

Po poledni dorazí do Popleru a je rád, že nezačalo sněžit a nic se nepřihodilo. Stočí koně k nájemné stáji Billyho. Zastaví Chili a seskočí dolu. Vejde dovnitř a zakřičí. „Billy!“

Nic.

Půjdu se podívat na hříbě a potom půjdu hledat Simplyho a Billyho. Zavede ještě Chili dovnitř a odsedlá. Vytře ho a přehodí přes něj deku. Spokojeně ho polaská po krku a jde dozadu, kde je klisna s hříbětem. Radostně se zadívá na hříbě, které zrovna saje mléko a vrtí ocáskem. Usměje se a pořád se na ně nemůže vynadívat. Zafrknutí ho donutí se otočit. Nějaký muž jde ke koni. Na hrudi rozezná blýskající se hvězdu. Šerif Hardy? Ne, to není on. Couvne a uvědomí si, že nemá kam. Kdo to je?

„Zdravíčko, Dakoto!“ V přítmí se zaleskne oheň a na chvilku osvětlí obličej kolem čtyřiceti. Vrásky na čele, tmavé oči a rýhy od nosu k ústům. Plné rty a výrazná brada. Klobouk na delších černých vlasech. Dakota se zachvěje. Osud si pro něj přišel. Sklouzne k pasu, kde si všimne zbraně. „Tak půjdeme, ne. Dlouho jsem tě hledal a teď konečně se spravedlnost dočká.“

Dakota se sevřeným krkem přikývne.

„Tak jdeme.“

Dakota přemýšlí o útěku, ale ví, že tentokrát se mu to nepovede. Mlčky před ním kráčí a cítí chladný pohled šerifa a ústí zbraně. Dobře ví, že stačí sebenepatrnější pohyb a šerif Gabor Kot vystřelí. 

„Hej, kdo je to? Dakoto, co tu děláš?“ optá se Billy a pak zahlédne šerifa. „Dobrý den šerife. Linda je v pořádk…“ nedořekne, protože zaregistruje zbraň a kamenný výraz Dakoty. Sevře rty a obrátí se k městečku. Jak nejrychleji může, zamíří do saloonu Zlatý nugget.

„Nemyslí si, že tví přátele ti pomohou. Mám zatykač na takové hajzly jako ty!“ zasyčí. „Pověsím tě na nejbližším stromě.“

Dakota nic neřekne, ale pozoruje saloon. Za nevěřícných pohledů místních kráčí k šerifovu úřadu a vězení. Šerif ho strčí dovnitř a zavře dveře.

„Co se tu děje?“ zařve Hardy.

Šerif Gabor vytáhne papír a podá mu. Hardy ho vezme a rozbalí. Obrázek Dakoty a pod ním vypsaná odměna tisíc dolarů.

„Co udělal?“

„Co udělal?“ zasyčí Gábor a otočí se od svého vězně. V očích nenávist. „Co udělal ten hajzl? Znásilnil moji sestru a potom ji zabil. Svědci to potvrdili!“

Simply, který byl s Hardym v salooně zalapá po dechu. To není možné. „Hloupost!“

Gabor ho ignoruje a zahledí se na Hardyho. „Žádám o plné hlídání vězně, než ho převezu k nám, kde ho budou soudit za spáchaný zločin. Pokud, šerife Hardy, uteče, budu vinit z toho vás.“ Odejde a nechá je ohromené uvnitř úřadovny. Simply zamkne dveře, až Hardy sebou trhne. Přejde k Dakotovi, který sedí se sklopenou hlavou na lůžku.

Dakota klidně zvedne hlavu. „Simply, Víla žije.“

„Jo to je hezké, ale co to má znamenat?!“ konečně získá hlas. „Co ten šerif tu blábolí za nesmysly?“

„Nejsou to nesmysly,“ odvětí Dakota a uhne zrakem.

„Hele, neštvi mně a vybal to. Ty bys neublížil kuřeti a ženské už vůbec ne.“

Dakota mlčí. Simply se naštve a přejde ke dveřím. „Hardy, otevři nebo ti z toho udělám kůlničku na dříví. Začíná mně pořádně dopalovat.“

„Ono se to fakt stalo. Po pachateli  - indiánovi se pátralo hodně dlouho,“ rozpačitě zabručí Hardy. „nikdy bych neřekl, že zrovna to bude…“

„To jako chceš říct, že věříš víc cizákovi, než nám? Říkám ti, že to nespáchal!“

„Má zatykač, Simply.“

„A co má být? Jestli něco neuděláš, odvezou ho a myslíš, že bude nějaký soud? Vždyť dobře to znáš. Pověsí ho na nejbližší větev a chceš se podívat Mattovi a Mary do očí. Dobře si vzpomínám, že nejednou stáli za tebou!“ praští do stolu, až se rozletí zatykače. „A ty si mlč, pitomče, ale já to tak nenechám!“ Otevře dveře, důkladně jimi práskne a vyběhne ven. Žene se ke stáji Billyho. On jim všem ukáže a ten pitomec Dakota mlčí.

Hardy se zahledí na Dakotu. „Udělal jsi to?“

„Slyšel jste to, šerife.“ Nedělá si žádné iluze. Možná kdyby tu byl Matt, potom by se mohlo něco udělat. Sklopí hlavu. „Neudělal jsem to,“ začne tichým hlasem. „Pracoval jsem tam jako nájemný nádeník. Pro indiány moc toho není, co mohou dělat. Gáboryho sestra byla pěkná žena.“

Hardy naslouchá. Nemůže tomu uvěřit, že se Dakota rozpovídal.

„Myslím, že někoho měla. Víte, dost často si vyjížděla sama a vracela se no…“

Šerif přikývne. Pomuchlaná s trávou ve vlasech a měkkým svitem v očích.

„A co dál?“

„Spravoval jsem plot na východní straně ranče a došly mi hřebíky a tak jsem se vrátil. Nikoho jsem nenašel, až ve stáji. Ležela na zemi. Sklonil jsem se a dotkl krku a v tom  jsem zaslechl výkřik a pak dusot. Vyběhl jsem ven a to je vše.“

„Opravdu?“

„Otec mi pomohl k útěku.“

„Tak to je špatné.“

Dakota se odmlčí. „Nemám šanci.“

Šerif Hardy nic neřekne, ale dle jeho výrazu, taky mu nedává žádnou naději.

Simply zatím vrazí do nájemné stáje, kde Billy sedlá koně a podává mu uzdu. „Klidně ho uštvi.“ Simply se zakření a za vydatného zahalekání vyrazí k ranči. Musí tam dorazit včas a přivést posilu. Pečlivě jede v předchozích stopách. U ústí do údolí trochu zvolní, aby koně neuštval. K večeru dorazí na ranč. Doufá, že to stihne.

„Mary! Šedý vlku!“ zařve a sesedne. Šedý vlk bude určitě v hlavní budově a ne u sebe. „Mary! Šedý vlku!“

„Co je?“ optá se Šedý vlk.

„Nějaký šerif vsadil do vězení Dakotu.“

Šedý vlk zkamení.

„Jedeme!“

„Počkej, pojedu taky.“

„Ale!“ namítne Simply, ale pohled Mary ho odzbrojí. Takhle odhodlaný pohled u ní vidí málokdy a pak s ní není řeč. „Dobře.“

„Jdu se obléci. Šedý vlku, Simply připrav koně. Tady nikdo nebude nikoho lynčovat!“

„Mary, nech to být.“

„Šedý vlku, ne. Pojedu a zachráníme ho. Nic neudělal.“

Simply odvede koně do stáje a rychle ho utře a přehodí pokrývku. Šedý vlk, zatím strojí Bílou Lucy, Pocahontas a Appleho, kteří se už vzpamatovali.

„Unese ji?“

„Pocahontas? Uvidíme.“ Šedý vlk se odmlčí. „Simply, já …“

„Nech toho. Mám ho rád. Ten šerif se mi nelíbí. To z čeho ho obvinil, určitě neudělal. Možná jiné věcí ano, ale tohle ne.“

Šedý vlk mlčí, když do stáje vrazí Mary. „A jeje, Vojtek tu není.“

„Pocahontas to zvládne.“

„Dobře.“

„Simply vezmi pohodně. Budeme vidět lépe na cestu,“ přikáže Šedý vlk a vzhlédne k zamračené obloze bez měsíce. Simply přikývne. Zdrží je to, ale zas budou, mohli jet ve vyšlapaných stopách. K ránu by mohli být v Popleru. Snad to té doby to Dakota vydrží a šerif ho neodveze. Zhasnou světla na ranči a vyjedou. Simply se otočí. Poprvé od jeho příjezdu na ranč je opuštěný. Zachmuří se. Jenže nic jiného se nedá dělat.

Pochodně osvětlují přízračně cestu a oni pečlivě jedou v minulých stopách. K ránu zahlédnou první domy Popleru. Rovnou si to zamíří k šerifovu úřadu. Simply se s obavou zadívá na Pocahontas, ale drží se dobře. Jako by věděla, že se jedná o život. Sestoupí z koní a zabuší na dveře.

„Šerife!“ zařvou.

„Pomoc přijela?“ ozve se stín muže.

„Milý šerife,“ začne Mary a šerif Gábor mimoděk ustoupí. „Vy ho neodvezete, jako, že se Mary jmenuji, rozumíte a teď mně k němu doveďte.“

Šerif Gábor nechápe co se to děje. „Je obviněn ze zločinu, madam.“

„Ale jistě. Jenže soud bude tady. Ne u vás!“

„Soud bude u nás!“ Na krku mu vystoupí vzteky žíly a zbrunátní.

„Opravdu?“ protáhne a dveře se otevřou. „A šerif Hardy.“

Ten se zašklebí. Mary tu nečekal. Tohle je opravdu silný protivník a jak se zná, podlehne. „Ahoj, Mary.“

„Zdravím. Takže chci vědět jak se má. Pokud se mu zkřiví vlásek, dokud nepřijede Matt, můžete si hledat štěstí jinde a to platí i pro vás.“ Otočí se ke Gáborovi a vpluje dovnitř jako královna.

„Kdo to je?“ zeptá se Gábor Kot.

„To? Mary, hospodyně na ranči, a jak bych to řekl, připravuje svatbu své sestře. Já bych radil být velmi diplomaticky. Všichni se na tu svatbu velmi těší.“

„Nic nebudu!“ zavrčí šerif Gábor. „Odvezu ho prvním vlakem a dostane to, co si zaslouží.“

„Šerife Hardy!“ ozve se řev z vězení a všichni sebou trhnou, dokonce i Šedý vlk, který stojí tiše stranou a mlčí. Gábor polkne. To nebude tak snadné, jak si myslel a k tomu se dozvěděl, že vlak má potíže. Nějaká nehoda na železnici nebo co.

„Ježíši!“ zašeptá Hardy a opatrně přestoupí práh své úřadovny.