Shounen - ai povídky

Denní akce

Už druhý den na hlídce, myslí si Dakota schovaný opět na stejném místě. Simply se s ním ještě nespojil, ale taky nemá žádné novinky. Na ranči je jako u nich. Ráno vstanou, najedí se, potom odjedou k stádům vystřídat ostatní. Poslední dva roky mají tu klid. Žádní zloději, nic takového. A ploty. Nesnáší je. Má pocit, že zmenšují prostor. Běloši… Nevidí to?

V poledne taky nic. Vyjíždí ven jen ta žena. Nechápe tomu. Copak tu není nikdo z mužů? Dvakrát viděl Bannyona na vozíčku. Nějaký muž ho vyvezl na verandu. Stará se o něj? Není to povinnost té ženy? Možná u bělochů je to jiné. Zajímalo by ho, kam vyjíždí, ale to by musel mít koně. Dnes v noci pro něj doběhne. Co, když ji využívají?

To je možné. Kde asi vězí Simply? Taky by mohl být zodpovědnější, ale nic se mu nestane. Prostě loví. To je ale nesmysl na jaře vlky. Tomuhle by se usmál i naprostý hlupák.

Měl by to vyřešit. Nemůže takhle pokračovat. Není to fér vůči Narcisse. Taky kvůli otci. Chápe ho, že chce, aby se oženil. Za normálních okolností by už dávno s někým žil. Žádná by nebyla taková, jaká je Narcissa.

Osud.

Co má dělat? Opustit ji nebo s ní zůstat proti celému světu? Nemohou být navždy svázáni s rančem. Bude chtít mít svůj vlastní dům. Ale on nic nemá. Pravda, od Matta dostávají plat. Není úplně chudý. Oženit se – to je závazek. Dokážou to? Vydrží spolu i přes řeči lidí, odsuzující pohledy. Copak on, ale co Narcissa? A Jacob? Je nevinný. Pochopí vůbec, co se děje?

Musí to zvážit, protože, protože má ji rád. Názor ostatních zná. Nesouhlasí, ale jestliže se rozhodne, budou ho podporovat. Jediný opravdu nesouhlasný pohled vidí u Zacka, ale nemá odvahu se ho optat proč. Je příliš samotářským vlkem než, aby se s někým spároval.

Doufá jenom, že ty hlídky budou, co k čemu. Že objeví pachatele. Podívá se na oblohu. Bude poledne. Měli by začít jíst. Hospodyni zatím neviděl. Určitě není jako Mary. Opět vyjíždí. Kam jezdí? Co dělá? Bude muset zjistit. Je to divné. Žena sama na vyjížďkách. Až moc často, zvlášť, že je z města.

„Simply, vítej. Jak to jde?“

Simply se uchechtne. „Zdravím, Dakoto. Srub někdo navštívil a samozřejmě ho napůl zničili. Tajné zásoby neobjevil. Něco zvláštního?“

„Bílá žena moc často jezdí ven. Sama. Vždy v jednu stranu, muži nevyházejí. Simply, může se muž starat o druhého?“

„Ehm, no ano, ale proč se o něj nestará ta žena?“

„NO právě. Máš sebou koně?“

„Jo, ve srubu. Matt mi nakázal vzít Tornádo.“

„Výborně. Doveď mi ho, budu ji sledovat.“

„Ne, tohle si vezmu na starost já. Už nemám tak jasný zrak jako kdysi,“ přizná rozpačitě.

Dakota přikývne.

„Ale Matt mi povídal, že mě vezme do města, kde dělají prý náhradní oči,“ zavrtí udiveně hlavou.

„Neviděl jsi nikdy skla?“ optá se pobaveně.

„Ale jo, viděl. Jenže ne na sobě!“ Dakota se usměje. Zvážní, když zahlédne postavu na vozíku. Vedle něj muž. Posadí se.

„Jaká je možnost, že jsou to ti dva?“

„Velká!“ zabručí nerozhodně Simply. Posune si bobří čepici do týla. „Chci už se toho tajemného traviče zbavit. Ty ne?“

„Samozřejmě. Srdce mi krvácelo, když jsme je zachraňovali. Velký duch dobře udělal, když ho potrestal Mattovou rukou.“

Simply přikývne. Nechápe, proč jsou jednou tak výřeční a podruhé úseční. To ona rád povídá. „Kdy pojede?“

„Měla by večer.“ Zakloní hlavu přesně jako Šedý vlk, když zkoumá oblohu. „Když se stín prodlouží, ale slunce nezapadne.“

Toho vím. „Dobře. Jdu na vlky. Neopotřebuješ něco?“

„Teplou snídaní.“ Simply nevydrží a rozchechtá se. Plácne ho po zádech a odchází. Dakota s úsměvem se za ním dívá. Má toho malého lovce rád. Zvážní, když si všimne, že ten druhý muž tlačí vozík nazpět do domu.

Chová k nim takovou nenávist, že by byl schopen otrávit koně?

„Dobré ráno,“ pozdraví o pár hodin dříve na ranči Zack. Mary zabručí, Jacob dojídá poslední kousek chleba, Narcissa nepřítomně zírá do zdi.

„Dobré ráno, Zacku,“ pozdraví Šedý vlk. „Koně se mají dobře, Matte. Myslím, že další hříbě bude na světě coby dup.“

„Která ?“

„Večernice.“

Matt se posadí na svou židli, přijme chleba a nabere si osmažené plátky slaniny. „S ní bude problém. Budeme hlídat.“

„Ano.“

Zack trhne. Takže nemusí se nechat bít. Vynadá si za takovou myšlenku. Rád by se v sobě vyznal, protože snad poprvé do doby, co utekl na západ zemřít, neví co s ním je. Kdyby to byla žena… Lze se zamilovat? V jeho věku. Kolik žen miloval? Moc ne, vždy věděl, co chtějí a co chce on. Jenže s Mattem je vše jinak. Nechce nic, kromě jeho společnosti. Žádné peníze, nic takového. Jen, aby ho miloval. Ale dokáže to? Milovat, tak jak si on představuje? Jen na chvilku pevně věřil, že to dokáže a to na ranči toho pitomého šerifa. Když spěchali do chatrče za důkazem, který by ho osvobodil. V tu chvílí si byl jistý.

Od té doby je na vážkách. Děsí ho to, vzrušuje ho to, odpuzuje. Neví sám. Jestli tohle je láska, pak ať jde k čertu. Přináší jen zmatek. Kde jsou jasné úmysly, spokojenost, klid, průzračnost normálních dnů. Vždy přesně věděl, vždy měl jasno, co udělá. Wyatt přátelství, Allison opak, nechuť, ale tyhle zmatky… Jak se s tím vypořádat?

„Nechutná ti chleba?“ Mary ho zamračeně pozoruje. Jen ho ochutnej. Je stejný jako tvoje přítomnost na rančí. Vybuchující, nebezpečná a rozhodně ne škodlivá. Jako liška v kurníku.

„Promiň, zamyslel jsem se. Proč budete dva na Večernici?“ Do úst si vloží kousek nadýchaného chleba. Obličej mu zkamení, šedé oči zledovatí. Mary s klidem mu odívá do očí.

„Chutná?“

„Je divoká, nevíme, co může udělat,“ říká Matt, ale ti dva ho nevnímají.

„Je dokonalý. Musíš mi říct, jak to děláš, že to takhle perfektně vypadá.“

„Dlouhá praxe, kdy poslouchám a nehádám se.“

Matt si uvědomí, že Zack je mimo. „Zacku?“

„Doufám, že tu budu déle než hodinu.“

„Pokud míníš odjet před tou hodinou, zabalím ti to nejlepší, co mám.“

„Ne, děkuji, vyzkouším tvůj um. Je to vynikající.“ Rozkouše zbytek chleba. Co tam dala? Tam musí být tuna soli, k tomu nějaké koření, bylinky… Jak to, že to tak dobře vypadá?

„Dělala jsme ho s láskou,“ řekne.

„Mary?“

„Matte, co je?“

Matt se na oba podívá. Něco mu říká: Nepleť se do toho. „Nic.“

Moudrý muž, pomyslí si Šedý vlk, který si všiml Zackových prstů, které drtí bílý chleba. Možná až moc bílý, pomyslí a ten výhrůžný tón. Zajímalo by ho, co se tu děje, že Mary ukázala svou pravou podstatu matky chráníc mláďata. Zarazí se. Mary nemá děti, proč si to myslí? Ale instinkty má dobré. Přesně tohle se děje. Rozhodně ví, že nemá nikdy Mary naštvat. Nechtěl by být na Zackově místě.

„Bude mi stačit jen ten kousek. Nějak nemám chlad.“ Doufám, že dnešní den přežiju, pomyslí si trochu zoufale. Měl bych si možná hlídat jídlo. Popadne hrnek a vyzukne mléko. Málem ho vyprskne na stůl. Kde vzala kyselé mléko? Chce ho zabít? Přece mě z ranče nevyženu nějaká hospodyně. Půjde se napít ke koním. Mám žízeň.

Sůl.

Zatracená Mary. „Projedu se.“

Matt se lítostivě na něj zadívá. „Musím tu zůstat.“

„Matte, není malé děcko a v okolí ranče se vyzná. Co myslíte, už něco vědí?“ změní hovor. 

„To by přijeli, podle mě. Trochu mě trápí, že si Dakota nevzal koně. Doufám, že se to brzy vyjasní.“

„Mám se za nimi podívat?“ nabídne se Zack.

„Hm, vlastně proč ne? Ale na ranč nejezdí. Mohli by pojmout podezření. Nikdy jsme nebyli dobrými sousedy.“

Zack se pohrdlivě podívá na Matta. Copak ho má za dítě? Odejde. Mary ho pozoruje. Kéž by se nevrátil. Musí vymyslet něco na večeři. Taky udělat něco na večer, aby nehladověli. Být u zvířete celou noc, není žádná legrace.

„Mary?“

„Promiň, co jsi chtěl?“

Matt si to rozmyslí. Nebude se mezi ně plést. „Nic. Půjdu se podívat po okolí a střecha.“

„Jakmile se vrátí Simply s Dakotou, opravíme ji. Šedý vlku.“

„Pršet nebude dva dny, potom nevím. Možná se dokonce vrátí zima. Půjdu pracovat na zahradu.“ Zvedne se a odejde.

„Vždy mě zajímalo, zda nepovažuje práci na zahradě za něco podřadného.“

Matt zavrtí hlavou. „To by to nedělal. Řekl bych, že má to jako výmluvu, že to musí dělat, protože ho děda o to požádal. Spíš se u toho odreaguje a pak je spjat s přírodou víc než my.“

„Dobře. Přemýšlím, co mám udělat.“

„Mary, mohu tě o něco požádat?“ optá se Matt vážně. Nenechá to, musí spolu vycházet, vždyť sem Zack patří. Nikdo už tu není, protože i Narcissa odešla se slovy, že potřebuje si na sebe něco ušít.

„Týká se to Zacka?“

„Ano.“

Mary se zamračí. „Jestliže tu nebude dělat nepořádek, může tu být, ale dobře víš, co ti provedl. Nedá se mu věřit. Vždyť tě jenom trápí!“

Matt se na ni dívá. Ví to a mlčí. Nedělá nic, ale nemůže to Zackovi odpustit. Řekne to? „Řekneš to někomu?“

„Matte, a co jako mám říkat?“

„Nic, děkuji. Půjdu se rozhlédnout po ranči a prohlédnout dům, jak přestal minulý rok. Jakmile se Dakota se Simplym vrátí, odjedeme do města.“ Vstane, narazí na hlavu klobouk a vezme kabát, který je tam pohozený.

„To spíš já děkuji.“

„Rose s Grizzlym jsou mí přátelé. Snad i tobě to vyjde.“ Odejde a Mary si uvědomí, že musí být nesmírně sám. Sevře rty. Za to může ten zmetek. Nebýt jeho, našel by si někoho jiného. Někoho, kdo ocení jeho starostlivost. „Krucinál!“ načež se ihned pokřižuje. Sebere nádobí, které načne umývat.

„Teplou večeři,“ zavrčí Dakota, když ji suchou placku. Příliš si zvykl na Maryinou kuchyni. Dokonce mu nosila jídlo i do vězení. Najednou zpozorní, přestane jíst. Sleduje tři honáky, kteří sedají na koně. Je večer, kam tak pozdě jedou a k tomu mají jednoho koně naloženého vaky. Odcházejí? Před výplatou? K tomu na jaře? Nebo je v tom něco víc? Možná to budou lidé, kteří chtějí uškodit ranči.

Kde je Simply, když ho potřebuje? Pozoruje je, jak poklidně odjíždějí. Nikdo se s nimi neloučí. Začne počítat, kolik honáků na ranči zbylo. Šest. Zatraceně málo na tak velký ranč, usoudí. Něco se děje. Měl Matt pravdu? Zaváhá, zda má za nimi vyrazit. Podívá se na ranč, potom na oblohu. Bude se stmívat. Ta žena nevychází. Stalo se něco?

Budu je sledovat. Dívá se, kterým směrem jedou. Moc úkrytů po cestě není, ale od čeho se učil stopovat od samotného Šedého vlka? Taky už se stmívá a on splyne s tmou. Všechno odloží, až na zbraně a vyrazí, tak, aby ho nezahlédli. Sleduje je dobrou hodinu, když trojice dorazí k pomezní chatě. Uvědomí si, že jsou na hranicích jižních pozemků. Stačí přejet a jsou z území ranče. Proč se zastavují? Proč tu jsou? Moct s nimi mluvit. Kdyby se nebál, že by ho zahlédli, ale mohl by se dostat oklikou k zadní stěně chaty, usoudí po průzkumu terénu.

Pohne se, když si uvědomí ještě třetí postavu. Obezřetně ji pozoruje. Oči se  mu trochu rozšíří, když si uvědomí, kdo to je. Je dobrý, ocení, protože ho za celou dobu nezahlédl. Přesune se k němu.

„Simply, co tu děláš?“

„Pss.“ Zvedne se a jde od nich pryč. Když usoudí, že jsou daleko, dřepne na bobek a zapálí cigaretu. „Sledoval jsi je. Co ta žena?“

Dakota se pousměje. Zdá se, že Simply není až tak jednoduchý jako jeho přezdívka. Spíš je to starý lišák. „Nebyl jsi tam. Žena zůstala na ranči, proto je sleduji. Odcházejí z ranče.“

„To je taky můj názor.“ Odmlčí se. Zvedne oči k obloze. „Je na čase zjisti, co se tam děje.“

„Chceš za nimi jít?“ okamžitě dojde Dakotovi.

Simply přikývne. „S Johnem jsme trochu posledně popili. Známe se. Možná mi něco řekne. Vrať se na ranč a hlídej tu ženu.“

„Proč ji? Vždyť…“

„Kdo ví. Možná je poslem, nevím sám, ale nelíbí se mi tu. Sice tu bandité neřádí, ale pro samotnou ženu to není příliš bezpečné.“

„Ano. Taky jsem si to říkal. Dobře,“ podvolí se Simplymu. Nejen, že je starší, ale i má pravdu. „Matt bude chtít vědět, co se děje. Nemám raději zůstat, kdyby se něco stalo?“

Simply uvažuje. „Ne, stavím se za tebou ráno. Kdybych tam nebyl, jeď na ranč. Okamžitě.“

„Dobře.“ Zvedne se a vyrazí na cestu. Neříká, aby si dával pozor. Ví to sám. Simply ještě chvilku sedí a kouří. Přemýšlí o Mary, o svém putování i minulosti. Je čas, usoudí. Zvedne se a vyrazí za koněm, který je nedaleko ukrytý. Jel za Dakotou, když je zpozoroval. I když neviděl Dakotu, domyslel si, že je někde poblíž. Měl pravdu.

Když zahlédne oheň, zastaví se a zakřičí. „Hej hou! Kdo tam?!“

„Kdo seš ty?“

„Simply z D v kruhu!“

„Simply, to jsi ty?“ Simply se zasměje. „Nazdar Johne, jak se daří? Co vy tady?“

„Co děláš ty?“ Odloží zbraně a usednou na rozestavěné špalky kolem ohně.

„Ale, Matt mě poslal lovit vlky. Je fakt, že se nějaký potuloval kolem. Zřejmě vlk samotář. To víte,“ sesedne a vyhekne. „Nedalo mi ho neulovit.“

„Ty jóó! Kde by tu byl vlk?“

„Nevím. Mohu si zahřát staré kosti?“

„Jasně. Jo to je Rolly a tohle Mirek. Neumí ještě dobře anglicky, ale je fajn.“

Simply si od chaty na sezení přikutálí dřevo. Posadí se. „Nechce někdo?“ nabídne cigarety. „Jsou luxusní z Denveru!“

„Díky.“

„Tak co tu děláte, tedy jestli se mohu optat. Zdá se mi, že tu zapíjíte žal. Někdo zemřel?“

„Kéž by. Vyhodili nás.“

Simply se podiví. Tušil to, ale přece jenom… John byl na ranči dobrých pět let. Povídal, že se už nikam nechce se stěhovat. „Neříkejte! A proč?“

Všichni mlčí. Simply se podiví ještě víc, protože Johny je hovorný, ale teď mlčí jak zařezanej. Ale on se musí to dozvědět. Jenže jak? Potom si vzpomene na zásoby. Vzal sebou zásobu na zahřátí. Zahřát nepotřeboval, ale teď se mu to hodí. Vytáhne ze sedlové tašky pití. „Hele co mám. To je pravé na zahřátí!“ Zuby vyndá zátku. Rozlije do plecháčku, které mají v rukou.

„Na novou práci a na krásnou paní ranče!“ všichni ztuhnou. „Děje se něco?“

„Na novou práci!“ přiťukanou si a vypijí. Johny chvilku váhá. „Hele Simply, tobě můžeme věřit, že.“

„Jasně, vždyť jsem tě viděl, jak si povídáš se svou klisnou!“ Nejspíš se potřebuje vypovídat, usoudí.

„Hej!“

„Klídek, co se děje?“ Všichni zvážní.

„Ona strašná. Ona zlá. Ona je… lakomá!“ povídá najednou Mirek, který dopije zbytek whisky. Otře si ústa.

„Jóó je krásná,“ protáhne John. „Jenže tím to končí. Ne, že by byla lakomá, ale zlá je. Nevím, proč, ale nesnášíme ji. Proto odcházíme. Ze starého Harryho je troska, která hází věcmi. Víme, že to neměl Mattovi dělat a zasloužil si to, ale přece jen to byl rančer. Na podzim se sem přistěhoval jeho bratr se ženou.“

„A začalo to.“

„Jo, Rolly, začalo. Nejdřív nás vyhodila z baráku. Nemohli jsme tam vstoupit. Všechny rozkazy jsme přijímali na verandě. Jako jako…“

„Chápu!“

„Přesně. Potom nemožně dlouhé směny. Jídlo začalo stát pod psa. Koně jsme měli dva. Už nebylo možné si vzít, jakého jsme chtěli. Jasně jeden je náš, ale proč to tu vykládáme. Zničí ranč.“

„A co starej?“

„Nic proti tomu nedělá. Je úplně mimo a když má jasnější chvilku, lísá se k němu. Viděl jsem to oknem,“ zasmušile dodá. Naráz dopije hrnek. Vstane, začne se přehrabovat ve vaku. Vytáhne další láhev. Zatřepe jí. „Není tak dobrá jako tvoje, ale zapijme to!“

„Přesně!“ John rozlije do hrnku. „Ten její je v jejím vleku. Stará se o ranč jako ženská!“

„A co Lucia?“ Vzpomene si na mexickou hospodyni.

„Nebýt Harryho, odešla už by dávno. Někdy jsme mezi nimi slyšeli takové hádky, že nám stály vlasy na hlavě.

„Přesně tak.“

„Jo, Rolly, má recht. Není to už spokojený ranč. Je prokletý!“ plivne do ohně. Prokletý, vznáší se ve vzduchu.

„To je mi líto!“

„Jo. Zdaleka od ní.“

„Přesně tak.“

„Máš pravdu Rolly, jako vždy. Tady Mirka nutila…“

„Chtít práci. Muset dělat, co ona chtít. Nelíbit se mi to. Ona dělat muži…“

Simplymu pochvičce to dojde. „Jako vážně?“

„Přesně tak.“

„Jo, Rolly má pravdu. Nebýt toho, že nejsme zrovna mladí a hezcí… Taky byla proti Mirkovu odchodu,“ zasměje se. „Dělá to za manželovými zády a dost náruživě, co mohu posoudit. Kdyby mohla, dělá to furt!“

„Přesně tak.“

„Rolly, chceš ještě?“

„Jo, dej to sem. Je to čarodějnice. Mrcha!“ vzápětí si mohutně přihne. 

„Matt, nemá práci?“

Simply zavrtí hlavou. „Je mi líto, ale nemá. Jsme komplet.“

„Proč se na to vše ptáš, Simply?“ John na něj vážně pohlédne. Simply zauvažuje.

„Někdo nám otrávil koně. Dostali jsme je z toho, i když ne všechny.“

„Zatraceně, to byla ona!“ Rolly vybuchne.

„Určitě, protože Harry a Peter, to je jeho bratr, nevyšli z baráku. Musel to být ona, ale proč vy?“

„Nevím. Jen si to myslíme, ale díky za informaci.“ Doufám, že jsem neudělal chybu, pomyslí si ztrápeně Simply. Jestli ano, jsou nahraní.

„Koně nemá ráda. Koně špatní po cestě.“

„Přesně tak.“

„Jo, Rolly, vždy říká pravdu. My zítra pojedeme dál. Uvažujeme o jihu, nebo Kansas, kdo ví. A možná Denver…“

„Na Katty!“

„Jo!“ nese se noci u plápolajícího ohně. V dálce zavyje kojot.

Nemám rád kojoty, pomyslí si Zack a převalí se na druhý bok. Nějak moc jsem si zvykl, že někdo se mnou leží. Pitomé hříbata, to se nemohou rodit ve dne? Přetočí se na druhý bok. Zvedne se. Půjde si číst. Možná by se mohl stavit ve stáji. Ne, ještě by poznal, že ho chci vidět, což nechci, ale chci spát. Nějak bez něho to nejde. Mrzutě si vezme župan a s rozsvícenou petrolejkou jde do knihovny.