Shounen - ai povídky

Dokonalý snoubenec

„Je opravdu perfektní,“ rozhodne se Matt naposled poškádlit Zacka. Potom zmizí a on bude opět sám, pouze se svými koňmi. „Ten dokonalý černý oblek, který na něm leží jako druhá kůže. Vyleštěné holínky, v nichž se můžeš shlížet jak v zrcadle.“

Zack mimoděk sklouzne ke svým zaprášeným.

„Vesta šafránové barvy a vázanka tmavší barvy a ten bezvadný klobouk, který určitě je ze známého salonu. Ostře řezané rysy, ale plné rty a delší vlasy pískové barvy si získají každou ženu a vsadím se, že má nádherné modré oči.“

„Matte, zamiloval ses?“

Matt se odmlčí. „Ne. Vždyť víš, že budeš jenom ty,“ zamumlá, ale to už jsou skoro u pana dokonalého. Zkoumá postavu, která o nich ví, a přesto je ignoruje. Sevře rty. Nelíbí se mi.

„Dobrý den,“ očima sklouzne na dveře, na kterých je připevněná výrazná cedule se jménem André Beaumont, kancelář. Jaká kancelář, není nikde napsáno.

„Dobrý den. Nemám teď na vás čas,“ důležitě vytáhne diář a zalistuje. „Za hodinu můžete přijít.“

Zack svraští neznatelně čelo.

„Jistě. Přijdeme. Děkujeme za vás drahocenný čas.“

Zack skoro vytřeští oči, ale to už ho Matt táhne z doslechu.

„No fuj,“ uleví si. „Ten je hnusný.“

„Cože? Nechválil jsi ho před chvílí?“ posměšně mu řekne Zack.

„Jistěže a vypadá perfektně, jenže něco pod tou dokonalostí chybí. Kalkulace, nevím… Zjistíme to, a co teď budeme dělat?“

„Oběd.“

„Počkej, před chvílí jsme byli na snídani a oběd je až za dvě hodiny. Neříkej, že máš hlad.“

„Matte, já mám vždy hlad.“

„To já taky, ale rozhodně na něco jiného, než ty.“ Odvážně si ho prohlédne.

Zack s klidem namíří do obchodu.

„Tam podávají obědy?“

„Ne tam se dozvíš drby z města. Tedy pokud budeme nenápadní.“

Matt skepticky si pomyslí své. Jsou na malém městečku a přijeli se šerifem místo se zajatcem. Už teď na sobě cítí pohledy všech obyvatel městečka. Pokud si Zack myslí, že se něco  v obchodě dozví, mýlí se. Jenže vyvracet mu to nebude. Chce být s ním, co nejdéle.

Zvonek nad dveřmi cinkne a oni vejdou dovnitř. Trochu je překvapí šero, a málo lidi. „Dobrý den.“

„Dobrej,“ broukne za kasou muž a zvedne hlavu. „To jste vy? Přišli jste něco nakoupit?

„Ano.“

„Vybírejte si nebo máte nějaké speciální přání? Co takhle provaz?“

Zack se v duchu ušklíbne.

„Uhodl jste. Potřebuji, ale tenký ne silný konopný.“

„Jasně, hned vám ho dám.“

Matt zatím pozoruje pár návštěvnic, které zmlkly, když vešli. Určitě před tím štěbetaly, jako ptáci z jara. Zvědavě si ho prohlížejí a jemu to začíná být nepříjemné.

Zack koupí provaz a vyjde ven. Zavrtí hlavou.

„Co saloon?“ navrhne Matt.

„No, můžeme zkusit, ale mám pocit, že se nic dozvíme, dokud jim to tu někdo neřekne.“ Půjdeme se projít.“

„Rád se s tebou procházím,“ tiše řekne Matt. Ve skutečnosti se moc neprocházeli. Proč nikdy nenalákal Zacka k procházce pod hvězdami nebo nezavedl ho ke korralu a nedívali se na noční oblohu a koně? Myslel jen na sebe a svojí touhu. Dědeček by nad ním zaplakal.

Zack se mrkne po Mattovi. Je úplně mimo. Je mu ho trochu líto, ale ve vlaku to přepískl. Chápe jeho city, ale co má dělat, když je nedokáže opětovat? Zarazí se a zůstane stát. Nedokáže? Vždyť uvažoval u sázky, že změní pravidla v odvážnější. Na co si tu hraje? Sleduje ze zadu Matta a neví, co si myslet. Možná kdyby byli sami dva na světě, dal by si říct. Jenže nejsou a pohled mu padne na Narcissu v kostkované flanelové košili s přehozeným copem přes rameno.

„Zdravím, jdete si pro koně?“ přátelsky na ně se usměje.

„Kdepak. Pan Beaumont na nás nemá čas, takže si pro ně přijdeme odpoledne.“

Narciss si odfrkne. „Lhal. To on umí dobře. Dovede namluvit ženě, takové báchorky, že neví kudy kam a udělá vše, co chce a muži jakbysmet. Pane Darmonte, mohla bych zajet k vám na návštěvu? Ráda bych viděla Červený plamen.“

„Budu poctěný návštěvou a mohu malý dotaz?“

„Samozřejmě.“

„Co je to za kancelář?“

„Aha. Obchoduje se vším, čím se dá. Povídá se něco o rozšíření železnice, nebo co, ale to jsou báchorky. Tady železniční uzel?“ pohrdavě si odfrkne a otře si čelo s pár vlhkými pramínky vlasů. „A jak jste dopadli u Diany?“

„Ona je…“

Narcissa se rozesměje a Zack s Mattem ji okouzleně poslouchají. I tvrdý obličej jako by omládl a zněžněl. „Nemusíte nic říkat. Je trochu nevyrovnaná, ale to je tím, že ji opustil manžel. Skončila v nevěstinci, ale Liana ji odtamtud vytáhla. Proto ji zbožňuje a její smrt ji těžce zasáhla. Všichni si vážíme, čeho dosáhla.“

„Nám říkala něco jiného.“

„A vy byste to někomu řekl?“ mrkne na něho.

„A co vy, slečno Narciss?“

Ta zledoví. „Nejsem zajímavá.“

„Já si to nemyslím.“

„Kdy přijdete pro koně?“

„Po obědě a pojedeme na šerifův ranč.“

Narciss přikývne. „Budete je mít připravené.“

„Moc děkujeme, a zdá se, že hodina vypršela.“ Odchází a Narcissa se za nimi dívá a pak zavrtí hlavou. Její osud je spojený se stájemi.

„Je zajímavá a líbí se mi,“ pronese Zack. „Tím smíchem zkrásněla. Když byla dívkou, jistě vypadala daleko krásněji.“

„Ano.“

„Nežárlíš?“

„Ne. Nevím proč, ale ne. Snad proto, že se mi taky líbí.“

„Že by?“

„Zacku, nezlob mě, víš, přece… Kolikrát ti mám opakovat, a proč tomu nemůžeš uvěřit, že prostě jsi jediný?“

Zack si odkašle a raději nic neřekne. Zaklepe na dveře.

„Dále.“

„Dobré odpoledne, pane Beuamonte.“

„Prosím, usaďte se.“

Zack s Mattem se usadí a rozhlédnou se. Přepych. Všechno luxusní, až z toho je nevolno. Koberec na zemi, bílé záclony a tmavé sametové závěsy. Ozdobná knihovna plná knih, by se hodila někam do zámku. Na stěnách obrazy s loveckými výjevy ze staré Anglie. Těžký dubový stůl a přepychové křesla potažené sametem.

„Šerif Kot mi vyložil vaši situací a já ji naprosto chápu,“ zesmutní, „ale chápejte, Liana byla moje snoubenka. Milovala jsem ji. Plánovali jsme svatbu, když se to stalo. Nemohu jen tak přehlížet, aby vrah zůstal na svobodě. Daroval jsem pět set dolarů za jeho dopadení.“ Do hlasu se vloudí tvrdý tón.

„Samozřejmě, ale nevěřím, že Dakota by toho byl schopný. Šerif nám povídal, že jste Dakotu viděl s mrtvou Lianou.“

„Ano. Klečel u ní a měl ty špinavé pracky položené na jejím těle. Nohy rozhozené a pomačkané šaty. Utekl, ale dostali jsme ho po třech dnech honby.“

Slušný výkon, pomyslí si Zack, ale mlčí.

„Takže jste neviděl, jak ji škrtí?“

„Cože? Ne, ale je to jasné. Byl u ní a zřejmě právě skončil. Za co mě máte? Já nelžu.“

„Jistěže vám věříme. Jen si ujasňuji, některé aspekty případu.“

Je dobrej, opět pomyslí Zack. „Jaká byla Liana?“

„Liana? Velmi krásná a smyslná. Uměla se obléknout, byla vzdělaná a uměla mluvit. Chovala se jako dáma. Věděla, co chce a to se mi líbilo. Ranč řídila s přehledem a měla znalosti. Miloval jsem ji.“

„Víte, nechci se vás dotknout, ale měla nějakého přítele?“

Decentně řečeno, usměje se v duchu Zack.

„Cože? Jak o ní takhle můžete mluvit a tak špinit její památku? Liana byla čistá jako lilie. Čistá,“ zařve a potom se uklidní. „Promiňte, ale takové věci o ní nemluvte. Nikoho nikdy neměla a já jsem ji nosil na rukou.“

„Samozřejmě. A finanční potíže neměla?“

„Myslíte na vraždu z chtivostí? Ne. Peněz měla dost. Vím to, protože jsem majitelem banky. Ranč vzkvétal a peněz měla dost.“

„A vydíral ji někdo nebo chtěl koupit ranče? Neměla potíže s bandity?“

„Chytáte se stébla?“ shovívavě se usměje.  „Neměla. V okolí nejsou banditi, a kdo by ji nutil k prodeji ranče a pak Liana byla velmi tvrdohlavá. Když si něco umínila, šla za tím a neustoupila. Ne, jako její bratr,“ dodá opovržlivě. „Někoho čekám, doufám, že jsem všechno řekl.“

„Děkujeme. Pokud bychom potřebovali, můžeme za vámi zajít?“

„Jistěže. Kdykoliv jsem vám k dispozici, ale víte,“ zavrtí hlavou a vstane, „nevím kdo by chtěl její smrt. Lidi ji měli rádi a on a je. S každým vyházela. Omluvte mě.“ Podá jim ruku a silně stiskne.

Zack s Mattem se ocitnou na dřevěném chodníku, ani netuší jak.

„Vyhodit člověka umí,“ poznamená Zack.

„To tedy ano. Mám pocit, že Liana byla…“

„Taky tomu nerozumím, ale na kandidáta vraha je pan André Beaumont číslem jedna. Otázkou je jak mu dokázat tu vraždu.“

„Proč si to myslíš?“

„Protože byl u té vraždy.“

„To je pravda.“ Matt se odmlčí a zpozoruje Gábora. „Šerif.“

„Pan zavilý šerif,“ dodá Zack a usměje se.

„Tak co? Zjistili jste něco?“

Zack pohlédne na stáje a na kloboučnictví. Zjistili něco?

„Ano. Vaše sestra byla skvělá osoba. Všem pomáhala a je škoda, že zemřela.“

„Vidíte. Chcete se podívat na můj ranč? Je pýchou okolí.“

„Budeme rádi. S čím vlastně pan Beaumont obchoduje?“

„Se vším možným, ale hlavně s pozemky a akciemi. Máte štěstí, že je zrovna tady, jinak je většinu doby v Denveru.“

„To jsem netušil,“ řekne udivený Matt. I Zack je tím udivený. „A po svatbě, bydleli by tady nebo v Denveru?“

„Samozřejmě, že v Denveru, ale jezdili by tady. André má ve městě velký dům a je vítán v každé společnosti. Je členem několika spolků a klubů a kandiduje do rady města.“

„Je aktivní.“

„To ano. Zvu vás na výborný steak.“

„Mám už hlad.“ Matt se Zackem si vzpomenou na Mary a její restaurací. Nic se jí nevyrovná, potvrdí si po deseti minutách.

„Musel jste ji mít hrozně rád.“

„Ano. Neměla špatnou vlastnost, až na to, že byla trochu tvrdohlavá, ale jinak moje sluníčko.“ 

Musí ji mít nesmírně rád.

Steak je akorát, ale žádná sláva. Podle Zackova výrazu má pravdu.

„Tak co? Lahůdka, ne?“ řekne nadšeně Gábor.

„Výborný a pivo je tu skvělé.“

„Mexické. Vozí je z jihu. Nechcete to vzdát? Nikdo neměl motiv, aby ji zabil.“

„Dakota taky ne. Nebo jaký motiv jste uvedli vy?“ Ví, že se tu nikdo nepárá s nějakým motivem. Žárlivost, závist a peníze, to jsou tři motivy.

„Byl u jejího těla. To vám nestačí? A k tomu znásilnění. Bože, tak odporné. Musela ještě trpět, než zemřela.“

Zack s Mattem se odmlčí. To je pravda.

„Ty ošklivé krvavé podlitiny na krku. Musel ji škrtit, až mu tekla krev pod nehty. Strašné. Chápete, proč musíme najít vraha?“

„Samozřejmě vám pomůžeme, ale já chci vědět, kdo to skutečně udělal.“

„Dakota.“

Je tvrdohlavý jako beran.

Šerif mlčí. Svoje řekl. Ať vidí, že ho nezviklají. André viděl ho u Lianina těla. Nikdo jiný na ranči nebyl. Honáci dosvědčili svoje alibi a lidi z městečka ji měli rádi.

I Zack s Mattem mlčí. Zdá se, že konečně poslední slova padly. Šerif věří ve vinu Dakoty a přesvědčí ho jedině přiznání někoho jiného a oni věří, že Dakota to nespáchal.

Dojí jídlo i s moučníkem a chvilku sedí. Šerif zaplatí a vyjde ven.

„Sejdeme se před stájemi, ano. Musím ještě zařídit maličkost a doma si lehnu. V noci jsem úřadoval a skoro nic nenaspal.

„Počkáme,“ ujistí ho Matt. Počká, až zmizí a obrátí se na Zacka.

„Máš někoho známého v Denveru? Šerifa například?“

Pozvednuté obočí a přemýšlivý chladný pohled trochu znejistí Matta. „Mám. Proč?“

„Mohl bys mu zatelegrafovat, aby nám poslal zprávu o panu Andrém Beuamontovi?“

Zack vykročí k telegrafní stanici, která je u nádraží. „Proč?“

„Chci vědět, co se stalo a proč mu Liana připadala, jako vhodná nevěsta. Víš, když má přístup do všech kruhu Denveru, proč si nevybral někoho od nich?“

„Možná se mu žádná nelíbila?“

Matt se cynicky usměje. „Já v tom žil. Jestliže, můžeš do těch kruhů proniknout, vezmeš si i bezzubou, rozumíš, a pan dokonalý snoubenec je velmi ctižádostivý. Mám pocit, jako by některé kruhy před ním zavřely dveře. Jedině, co by mohlo vyrovnat skandál, jsou peníze, ale těch moc nemá. Když kandiduješ, potřebuješ mít vedle sebe bezúhonnou manželku. Rozumíš. A já chci vědět, jestli mám pravdu.“ Dojdou ke stanici a Zack poprosí o blanket.

V rychlosti napíše šerifovi do Denveru a podepíše se jako Zack Grey přítel Wyatta. Doufá, že to šerif Ewers pochopí. Nechce, aby lidé v městečku věděli, kdo je navštívil. Telegrafisté mají mlčet, ale on v tomhle nikdy lidem nevěřil. Ne v městečku, které je ovládáno jednou osobou.

„Byl bych rád, kdybyste o tom telegramu pomlčel, dobrý muži,“ řekne tiše a upře na něho šedomodré oči. Chlad, čišící ze slov a pohledu, přibije telegrafistu do křesla.

 „Samozřejmě,“vykoktá a třesoucíma rukama vyťuká zprávu. Polkne, když vrací blanket.

„Děkuji a doufám, že už jste zapomněl, co v té zprávě bylo?“

Telegrafista přikývne a má pocit, že plave v potu.

„Výborně. Zpráva, která přijde, taky na ni zapomenete a dáte jenom mě, nebo tady příteli.“

„J…jistě.“

„Matte, jdeme.“

„Tedy,“ obdivně vydechne.

„Ano?“

„Nic, Zacku.“