Shounen - ai povídky

Filemon Zachary

„Budeme muset jet,“ řeknou Scorymu a odmítnou pozvání na přespání. „Chceme se stavit ještě u Zacharyho. Doručit pozvánku na svatbu.“

„Samozřejmě. Linda vám něco zabalí na cestu. Chcete chytit i toho střelce.“

„Rádi bychom,“ přetře si zamyšleně Zack bradu. „Ale mám tušení, že to nebude jednoduché.“

„Proč?“

„Tady máte. Chleba a pořádný kus masového koláče. K Filemonovi vám to bude stačit. Mary od něj taky odebírá zeleninu?“

„Odebírá. Ve velkém. Mám za úkol všechno přivézt na svatbu, ale slyšel jsem, že bude pěstovat i ovoce, dokonce melouny.“

„Božíčku, ten bych si dala. Scory musíš tam v létě zajet.“

„To víš, že ano, miláčku. Zajedu. Tak proč?“

„Je opatrný. Přiblíží se, vystřelí a uteče. Popravdě nevím, jak ho dostihnout.  Nevyzpytatelný protivník.“ Matt se Zackem si nasadí klobouky, prsty se dotknou kremp. Matt vezme balíček s jídlem a vyrazí.

„Scory, nechcete prodat hnědáka?“

„Punče?“ podiví se a prohlédne si nijak hezkého koně. „Proč ne? Na svatbě se domluvíme na ceně“

Matt přikývne. Zvědavě se podívá na Zacka. Kůň nevypadá nijak nádherně. Spíš jako herka. Pokrčí nevzrušeně rameny. Teď musí dostat toho střelce, co po nich pase a pověsit ho za krádež Seňory. Billy určitě bude mít radost, že se jeho nejoblíbenější kůň našel. Ale kdo to je?

Klidně vyjedou. Jedou volným prostranstvím, takže se příliš neobávají, že by po nich někdo mohl střelit. Z dálky by viděli koně, i když je světlehnědá a pak střelec, aby se trefil, musel by stát nebo sedět na stromě. Ale v tom případě by musel mít bizoní pušku, což nemá.

„Nemáš ponětí, kdo to je?“ optá se zvědavě Zack.

„Nemám,“ řekne podrážděně. „Promiň, ale myslím na něj od té doby… Místo, abych se ti věnoval.“ Natáhne ruku a pohladí jeho. Zack ji sevře.

„Najdeme ho. Je to zbabělec.“

„Jenže to je nám k ničemu. Takových mužů je. Tedy v Popleru. Všichni vědí, že jsi se mnou a pak umím obstojně střílet.“

Zack po něm šlehne pohledem. „Nevychloubej se, štěně.“

Matt stáhne ruku. „Nevyhloubám se. Chceš to zkusit?“

„Ne. Nesázím se… uh.“

„Co je?“

„My jsme zapomněli na naši sázku.“

„Jakou?“ Matt zapátrá v hlavě. „Máš pravdu vánoční sázku. Polibek. Když si vzpomenu na tamty dny a dnešní, jsem šťastný. Opravdu jsi koupil dům?“

„Koupil. Tem mizera ze mě vytáhnul všechny prachy, co jsem na jihu vyhrál. Matte, já ho musím chytit.“

„Chytíš ho a potom se vrátíš,“ řekne s jistotou. „Víš, až budeme v Popleru, potom si zahrajeme. Dokončíme naší sázku. Ani nevím kolik to bylo.“

„Remíza. Blížíme se k lesu. Co teď?“ Oba se zastaví přibližně jednu míli od lesa. Hledí na něj a uvědomí si, jak je pro něj nepřátelský.

„Buď ztratíme jeden den a objedeme ho, ale bude to ostrá jízda. Nebo se přes něj probojujeme.“ Zvědavě mrkne na Zacka, co na jeho návrh řekne. Ten tiše sedí a uvažuje. Objet nebo jít přes les? Potřebovali by ho chytit. Pokud ho objedou, nechytí, ale v lese je zas riziko, že je dostane. Rozdělit se?

„Co kdybychom se rozdělili?“

„Klidně, ale rád bych, abys tam dojel do večera. Nebo snad víš, kde je půda Starého kojota?“

Zack zavrtí hlavou. „Měl jsem projet okolí už dřív. Můžeš mi udat směr.“

Matt zaváhá. Jak? „Pojedeš rovně, asi dvacet minut. U velkého seskupení tři smrků s křížem zahneš a po deseti minutách…“

„Pochopil jsem.“

„Prostě to není možné. Tohle je les, kam nikdo nechodí. Zůstal takový po desítky generací. Na jejím konci měl jakoby dolík právě Starý kojot. Je úrodná, protože má malý pramínek vody. Půda je tam jedna z nejlepších, co se týče farmaření. Nechápu, že to ještě nikdo tam nezkusil. Ale pravdou je, že Starý kojot byl nerudný starý dědek, který každého hnal brokovnicí. Jediný kdo se k němu přiblížil, byl Šedý vlk. S ním komunikoval, protože oba mají rádi byliny a ovocné stromy.“

„Takže on tam měl sad?“ Něco takového neslyšel.

Matt pokývá hlavou. „Měl. Když byl v dobré nápadě, vyprávěl jak za zlato, které utržil v Kalifornii, nakoupil stromky. Jenže nikdo moc z toho neměl. Před zimou vždy přivážel ovoce Charleemu.“

„Pálenka.“

„Jo daňový úřednicí by měli radost. Bylo toho na litry. Tajné zásoby toho dryáku mu vydržely až do podzimku. Možná proto nikdo nedokázal ho přemluvit ke koupi. Nechápu, že to Zacharymu prodal. Možná na něj vyvinul tlak.“

„Jedeme. Je to kvaker, neudělal by to. Matte, pojedeš jako první a já za tebou asi tak o deset minut později. Pokusím se ho vypátrat. Znamení?“

Matt podivně našpulí rty a zařehtá. Bílá Lucy ihned zopakuje.

„Krásný.“

„Viď.“ Odpoutá se od Zacka, ohlédne se a jede. Není mu příliš dobře. Být návnadou… Co kdyby… Rozhlíží se… Co kdyby… Mám strach. Šílený. Ne, protože někdo po něm pase, ale to, že se může trefit a potom vše co našel, ztratí. Proč teď, když konečně je šťastný? Zabiju ho.

Zack se vnoří do lesa o pět minut později. Šedé oči kloužou po lesních velikánech. Už chápe, proč mu Matt říkal, že ho musí doprovodit. Mohl by tři smrky hledat hodiny. Kde může být? Přeruší myšlenky na Matta. Zastaví se a jen sleduje les. Všechny smysly napnuté. Uvolní se a nechá klouzat vědomí okolím. Tam něco zpívá, praskot od nějakého zvířete. Je klid. Stiskne boky Appleho, který klidně vyrazí vpřed. Zack otevře oči. Chladně dál zkoumá před sebou cestu.

Matt se zastaví u tří smrků. Má strach se ozvat. Nic jim nehrozí, určitě. Kdo by je mohl v tom velkém lese sledovat? Kdo? Nikdo. Zařehtá. Počká tu. Rozhlíží se. Nervy napjaté ke krajnosti.  Lucy přešlápne.

Prásk!

Matt se skulí a zalehne. Není možné? Je to čaroděj nebo co? Ty tři smrky jsou v tomto lese výjimečné. Dostat se k nim napoprvé sám není snadné, ale potom, když člověk ví… někdo, kdo byl u Starého kojota. Těch lidi moc není. Kolik? Vykoukne. Další střela. Zaleze. Uvažuje, kdy přijde smrt. Jde napravo nebo nalevo? Čeká. Nechce se mu umřít. Kéž by tu byl Zack. Kdy zmáčkne kohoutek pušky?

„Matte.“

„Zacku?“

„Je opět pryč. Nechápu. Už vím, proč bych je nenašel, ale teď už ano.“ Matt přikývne a zadívá se na velký kříž u úpatí jednoho z nich. Jsou velké a silné.

„Je to na památku vyvraždění jedné rodiny.“

„Indiáni?“

„Kdo ví. Byl to on?“

„Nejspíš. Kůň měl kopyta obalené hadry.“

Matt sevře rty. „Nechce, aby se ho dalo sledovat. Hlína je měkká. Co teď?“

„Jedem jak nejrychleji dovedeme. Začínám se do něj dostávat. Bude čichat u Zacharyho. Má jednoduchou strategii. Nějak ví, kam jedeme. Počíhá si na cestě. Když se to nepovede, po dvou výstřelech zmizí. Jsem zvědavý, zda mu dojde, že jsme jeho taktiku prokoukli.“

„Nemůže to být žena?“

„Ne. Tohle je muž. Žena vraždí jinak.“

„Ano.“ Vyhoupnou se na koně a Matt vyrazí na jih. Otočí se za stromy. Tehdy po té rodině pátrali. Celé městečko i okolní rančeři. Našli je tady zhanobené, vlasy byly pryč, ale žena s dcerou i chlapcem byly znásilněné a ubité. To Indiáni nemají ve zvyku. Nejspíš někdo chtěl, aby to tak vypadalo. Hardy pátral jak šílený, ale nic neobjevil. Kdo mohl provést takovou zrůdnost, nechápal. Manžel a otec té rodiny, už ani nezná jméno, se odstěhoval.  Řekl, že nemůže žít vedle lesa, kde se to stalo.

„Blížíme se. Za chvilku vyjedeme.“

Zack přikývne. Prosvítá to. „Jdu hledat. Vleč se.“

Matt přikývne. Zack sklouzne z koně a hodí mu uzdu. Matt čeká, dokud nezmizí. Má o něj strach, ale nedovoluje, aby ho to ovládlo. Budou šťastní. Oni dva, koně a jeho přátelé. Ne - jejich přátelé, protože mají rádi Zacka. Loudá se k domovu Zacharyho. Jak ho asi přivitá? Jak se má Zack? Dopadl ho?

Uslyší praskot. Lehký, jako by někdo šel, ale zvíře to nebude. Je to po větru. Vytasí revolver. „Ty jsi ty!“

„Není tu. Jedeme.“ Matt mu podá uzdu. Mrzutý Zack se vyhoupne a jedou na farmu. U kraje lesa se mimoděk zastaví. Matt se otočí.

„Prásk!“

„Puta!“ zaklejí oba a popoženou koně. S hlavami přitisknutými k šíjím koní letí, jako by je honila celá indiánská vesnice. Zabrzdí před domem a vletí do světnice. Zavřou dveře. „Doprdele!“

„V tomto domě se nekleje…Matte, Zacku, co se děje?“

„Ale tady mladého se někdo pokouší odprásknout. Můžeme tu chvilku zůstat?“

„Jistěže.“ Obrovitý muž na ně neklidně zírá.

„Je tu zadní východ?“

„Jistě. Oknem v ložnici.“ Matt se Zackem tam vyrazí. „Hned budeme zpátky.“

„Nesnáším násilí.“

„Já taky ne, ale zkuste to říct světu,“ zazubí se Zack a upře na Filemona šedé oči. V tom světle… Už to má. Už ví, kde se s ním setkal. Zack zavře okno.

„Kdo to byl?“

„Sáro, víš, že nemáš vstávat.“

„To sotva, když prošli naší ložnici. Tak kdo? Znáš je?“

„Matt a Zack z ranče Little oak.“

„Vím, chtějí naši zeleninu. To je báječné. Někdo je honil?“

„Ano,“ řekne zamračeně Filemon. „Cítíš se dobře?“

„Nejsem ze skla,“ řekne podrážděně. „Musím něco uvařit. Určitě tu zůstanou přes noc. Ustel jim, prosím tě, v stodole. Musíme ten dům rozšířit. Je malý a k tomu čekáme dítě.“

„Já vím, ale dobře víš, že dokud neprodám první zeleninu a ovoce nebudu mít peníze.“

Sára k němu přijde a políbí ho. „Nedělej si starosti. Nějak bude. Zvládneme to. Je to nejlepší půda jakou jsem viděla. Dokonce lepší…“

„Nevzpomínej na to.“ Sára se slzami v očích přikývne. „Jsi pryč. Už ti nic nemůže hrozit. Rozumíš? Nikdo na tebe si nic nedovolím. Jsi moje žena.“

„Ale co když…“ Položí si ruku na břicho.

„Budu ho mít rád stejně jako tebe. Vzal jsem ti tě.“ Sára přikývne. Odkolébá se do kuchyně. Filemon si povzdechne. Zamračí se a dívá se na okno, kterým vypadli. Ti dva jsou jak tajfun.

„Rozdělíme se?“ navrhne tiše Zack a zkoumá obzor. „Je tu, že.“

„Jo! Jdu nalevo, ty běž napravo. Koně tu necháme. Myslím, že tak rychle neuteče.“

„Možná máš pravdu,“ odpoví tlumeně Zack. Vyrazí napravo. Kryje se stromy. Na tu dálku je sotva pozná, pomyslí si. Tiše jde vpřed. Zkoumá před sebou les. Najednou znejistí, když něco zaslechne. Opatrně jde ke zvuku. Zarazí se, když zahlédne zadek koně. Seňora? Prohlíží si jednotlivé stromy, úkryty.  Počká tu na něj. Přitiskne se ke stromu a čeká. Po chvilce se přemístí do křovin. Píchají. Proč všechny křoviny jsou ve skutečnosti ježci? Zatraceně! Zakleje. Kůň tam stále je.

Vrátí se nebo ne?

Něco zaslechne šustit. Otočí se.

Matt rozhrne křoví. Skvělá… „Zacku.“ Ten přiloží prsty k ústům. Podívá se po okolí. Šeří se. Matt vedle něj zalehne. Políbí ho. Zack zamračeně zavrtí hlavou a zaťuká si na čelo. Matt ledabyle pokrčí rameny a pošle mu ještě jeden polibek. Usměje se.

Zack ho nechápe. Jak může s ním flirtovat v hustém křoví? Zatracený kůň, zatracený Matt a k tomu střelec. Proč ho nemohou objevit?

„Čekat,“ naznačí ústy.

„S tebou navěky!“

Zack zavře oči. To je nad jeho síly. Matt se pousměje a tiše nožíkem odřezává větve, které ho tlačí a brání ve výhledu. Potom ho nevinně podá Zackovi. Ten ho vztekle vezme. Proč ho to nenapadlo dřív.

Prasknutí větvičky. Ztuhnou.

Zapomenou dýchat. Oči přikované k Seňoře. Oba vytasí zbraň. Je to on? Zahlédnou postavu. Kryje se a dobře. Něčím jim připadá povědomá. Rozhlíží se. Zahlédl je? Mají vyběhnout? Matt to nevydrží a vyběhne. Postava na chvilku ztuhne a potom se rozeběhne do temného lesa. Matt se Zackem si uvědomí, že nastala skoro noc, osvětlena pouze měsícem, jenže v tmavém lese není toho moc vidět.

Zastaví se u koně.

„Konec. To nemá cenu. Někoho mi připomínal.“

Zack odváže Seňoru. Shýbne se ke kopytům. Matt dřepne. „Hadry. Je dobrej. Sakra, kdo to byl?“ zoufale si vjede do vlasu.

„Nevím. Mám pocit, že ho znám. Viděl jsem ji dost dobře.“

„Jo u toho stromu byl dobře osvícený, ale kdo? No, máme koně. Musí pěšky.“

„Billy bude mít radost, ale to nás jeho nepřítomnosti ještě nezbavuje. Myslíš, že nás nechá na pokoji?“

„Ne,“ řekne tiše Matt. „Je jak buldok. Proč, ale mě chce zabít? Proč?“

„Nech to být. Jdeme k Filemonovi. Určitě už na nás čeká.“ Vyhoupne se do sedla a za ním Matt. Obejme ho kolem pasu a přitiskne si k němu hlavu. Vdechuje jeho aroma. Možná jsem opilý, protože je mi fuk, kdybych teď zemřel, pomyslí si. Za chvilku z koně slezou.

„Chytli…“

„Jděte pryč. Měl bys to vědět, Filemone!“ Světlo zmizí a oni vejdou dovnitř. Zatáhnou záclony. Usadí se za jednoduchý dřevěný stůl. Kolem jsou jen čtyři židle. Matt si vybaví jejich kuchyň. Zřejmě moc peněz nemají, ale o to srdečnější atmosféra tu vládne.

„Mary vás zve na svatbu a chce vše, co máte.“

„No mnoho, toho není,“ poškrábá se na hlavě. „Ale mladou zeleninu mohu už dodat. Kdy bude svatba?“

„Upeču koláče,“ zvolá nadšeně Sára. „Půjdeme tam.“

„Jistěže, ale víš…“

„Nic se mi nestane. Dítě má ještě čas. Jen se povezu.“

Filemon kapituluje. „Tak dobře.  Chytli jste ho?“

„Ne. Utekl. Ukradl Seňoru jednonohému Billymu.“

„To je vážný zločin.“ Jde k ohni, vezme kus dřívka a zapálí si fajfku. Posadí se ke stolu. Sára zatím připravuje jídlo. „Kdo to byl?“

„Nevíme. Víme jen, že chtěl zabít Mattyho. Svatba je v sobotu. To je za tři dny?“ optá se tázavě Matta. Ten přikývne.

„Svět je krutý,“ povzdechne si Sára. „Chtěla bych, aby se to malé narodilo do lepšího světa.“

„Narodí se,“ ujistí ji Matt. „Už to není tak hrozné jako dřív. Ještě před léty se tu vedl boj s bandity. Teď je ticho. Šerif Hardy má to pod palcem, že jo Zacku? Zack je zástupcem šerifa.“

Oba po něm sklouznou očima. „Děkujeme za vaši práci. Bohužel víme, že svět je krutý. Byly by lepší, kdyby žádné násilí nebylo.“

Zack si je prohlíží. Sklouzne po Sáře. Je krásná. Takový exotický půvab. Zamračí se. Že by… To ne, ale když naposled Filemona viděl, byl na jihu.

Filemon si je v klidu prohlíží.

„Mladé brambory, speciální odrůda, Ochutnejte je. Posypala jsem je pažitkou a k tomu tvaroh. Omlouváme se za to chudé jídlo.“

„V pořádku. Nechcete od nás občas zvěřinu?“

„To bychom byli rádi, ale…“

„Žádné ale. Simply, to je náš lovec, vždy toho přitáhne víc, než můžeme sníst. Posledně Mary musela vyhodit nějaké maso. Berte.“

Sára se usměje. „Díky. Budete mít zeleninu a ovoce zadarmo. Víte, tohle je nejkrásnější a nejlepší půda jakou jsem, kdy viděla. Vodu chceme rozvést na pole pomocí koryt.“

„To bude hodně práce.“

„Však se nikam nebudeme stěhovat. Líbí se nám tu a sousedé jsou dobří,“ pronikavě se zahledí na Zacka. Je to pistolník, násilník, ale vedle Matta se to nějak ztrácí. Divné, ale nehodlají jim ublížit a Zack určitě poznal, že Sára je mulatka. Bylo by lepší, kdyby to nikdo nevěděl. Požádá ho o mlčení.

„Výborné! Tak dobré brambory jsem nejedl hodně dlouho. A vůbec nám to nevadí a Linda, to je manželka Scoryho, majitele XY, nám dala kus koláče.“ Zvedne se a vyndá ho z vaků. „Možná se trochu pomačkal,“ dodá při pohledu na placku.

„Myslím, že i tak bude výtečný,“ prohlásí Sára. Vezme ho a rozdělí na velký modrobílý talíř. „Mohla bych udělat jarní nádivku, co ty na to?“

„Tu bych si dal rád. Co svatba, jak to pokračuje?“

„Nebyl jsem tam delší dobu,“ řekne Matt. „Ale tady Zack vyprávěl, že Mary zapřáhla do toho celé městečko. Jsem sám zvědavý, jaké to bude. Vypadá to na oslavu století, ale musím varovat vás. Příště se žení Mary.“

„Mary? Vaše hospodyně. Ta co chce zeleninu.“

„Přesně. Bere si Simplyho našeho lovce. Je do ní zamilovaný až po uši.“ Ještě si vyprávějí a Matt svým hostitelům vypráví o kraji a o lidech.

„Omlouvám se, budeme muset jít. Já, mrzí mě, ale připravil jsem vám ubytování v stodole. Nemám toho mnoho. Sára…“

„Perfektně nám to vyhovuje. Děkuji moc a uvidíme se v Popleru.“

„Zase nic, co?“ prohodí k Mattovi, když jdou do stodoly.

Matt se ušklíbne. „Jsem unavený a necháme si to na doma, co tomu říkáš miláčku?“

„Že ještě jednou mi tak řekneš a je z tebe mrtvolu, miláčku,“ odsekne ostře.

Matt se rozesměje.

„Dám si cigaretu,“ řekne vzdorně.

„Potom se nenech zastřelit, miláčku,“ dodá provokativně a zmizí v stodole. Je tam rozsvícená petrolejka. Na seně najde deky. Bude se dobře spát. Z temného kouta zaslechne zafrkání. Lucy.

„Pane Greyi.“

„Zacku, Filemone.“

„Nic neřekneš?“

„A co mám říct? Že jsi na jihu bojoval v ringu a vyhrával? Co se stalo, že jsi přestal? Nebo to, že Sára je mulatka?“

Filemonovi se napnou svaly. „Simply ti to vyžvanil?“

„Ne. Nic mi neřekl, ale znáš ho. Nebyl jsi takový dřív. Boj jsi miloval. Bylo to vidět.“

„Sára mě změnila. Miluji ji. Chci, aby tu byla šťastná, chápeš. Nech ji na pokoji.“

Zack se ušklíbne. „Nic neřeknu. Je krásná.“

„Ano je.“

„Co se stalo s jejím pánem?“ Filemon se zachmuří. „Nežije. Dobře mu tak. Dnešní noc je nějak magická. Půjdu spát. Člověk v mém věku už tak dobře nevidí a neslyší. Ty brambory byly opravdu vynikající. Slyšel jsem, že budeš pěstovat melouny.“

„Chci. Taky nasázím tu spoustu stromů. Půda je tu dobrá a je ji pořádný kus. Dostaneš nejlepšího melouna jakého vypěstuji.“

„Tak na tohle lépe slyším. Jdu spát. Dobrou noc, Filemone.“

„Dobrou noc. Díky.“

Zack se ušklíbne a vybaví si ring. Dva chlápci se mlátí, napětí mezi diváky, řev, vypoulené oči a slintající ústa, v zpocených rukách tikety a peníze. Dav nadšeně řičí. Cítí, že bude konec. Rozpřah a soupeř se kácí. Ruka, jen obalená hadry, se zvedá. Jedním úderem by dovedl zabít vola.

„Jdeš pozdě,“ přivítá ho Matt. Zack vklouzne pod pokrývku. Připadá mu to úplně normální.

„Filemon si chtěl popovídat.“

„O tom, že Sára je mulatka?“

Zack se usměje.

„Měli jsme je doma jak služebné.“

„Jdu spát.“

„Počkat, polibek od synáčka.“

„Jakého? Žádného nemám!“ Matt ho začne líbat na tváře a potom na ústa. Zack otevře je a začnou smyslný tanec ve dvou. Matt se zadýchaně od něj odtáhne. „Jsi hříšně sexy. Vzrušuješ mě k nepříčetnosti. Nevydržím to domu.“

„Budeš muset,“ usekne ho.

„Dobře.“ Políbí ho. Stodolou se ozve zafrkání. Matt si nakonec vedle něj lehne.

„Pořád mě vrtá hlavou, kdo to byl.“

Zack něco neurčitého zabručí. Matt spokojeně zavře oči, ale rukou vklouzne ke klínům. Zazubí se, když nahmatá druhou ruku.

Komentáře