Shounen - ai povídky

Grizzly a červená kniha

Hardy se vypotácí z bordelu madam Josefiny. V ruce drží poměrně objemnou knihu v červeném sametu. Drží ji opatrně, protože madam mu řekla, že kdyby se s ní něco stalo, stalo by se něco jemu.

„Máš ji?“ dychtivě se optá Grizzly.

„Ehm… cože?“ zabrumlá Hardy. „Jo! Kniha. Tady. Prej je ručně dělaná, tak na ni máš dávat pozor, jinak madam tě přetrhne jako hada.“

„No jo, dej ji sem!“ zavrčí Grizzly a doslova ji vypáčí z Hardyho rukou. „Zatraceně ta je těžká!“

„Prej ruční výroba. Hele, co s ní chceš dělat?“

Grizzly se nábožně k ní otočí. „Co by? Přece si prohlédnout. Co bys s ní dělal ty?“

„Co by? Ehm asi to stejný co ty,“ zabručí nevrle. „Musím jít na hlídku.“ Vyrazí od Grizzlyho pryč. Ten se sebere a jde do hotelu. Knihu na prsou, zvědavý na obsah. Jestli to co mu vyprávěli u stolu… panečku! To bude čtení. Je už pozdě večer a on se pomalu plíží do hotelu. Doufá, že na nikoho nenarazí. Moc by si ji chtěl hned prohlédnout. Otevře tiše hlavní dveře a přidrží zvonek, aby necinkl.

„Dobrý večer.“

Puta! „Dobrý den, nechtěl jsem vás vzbudit,“ vysvětluje ihned, proč drží zvonek v rukou.

„Děkuji, ale musím ještě počkat na poslední vlak. Co to máte?“ optá se zvědavě.

„Kn…knihu. Musím jít,“ vykoktá a pádí nahoru. To bylo o fous. Jak by ji to ukazoval? Nikdo nesmí o ní vědět,

Vrzzz. Pomalu otočí hlavu k číslu čtrnáct. Rosie. Rychle schová knihu za zády.

„Grizzly jsi to ty?“ optá se Rosie. „Kde jsi byl?“

„Ale Hardy mě zatáhl na skleničku,“ zabručí. Přistoupí k ní a políbí. „Běž spát.“

„Dobře. Nechceš spát u mě?“ zrůžoví.

„Samozřejmě!“ už se hrne dovnitř, když si uvědomí knihu. „Počkej, jen se na něco podívám do skladu. Mám tam něco uloženo a… zapomněl jsem na to.“

„Samozřejmě. Nebuď tam dlouho.“ Dveře se zavřou. Hardy ihned vletí do malé místnůstky, kde mají uskladněny věci. Schová knihu do hadrů. Spokojeně jde k Rosie. Kniha počká, Rosie v žádném případě.

Ráno se přetočí a pomyslí, že by mohli mít tu solidnější postele. Řekne to Marii, ale teď má hlad. Uvědomí si, že Rosie už tu dávno není. Kniha! Hned si ji prohlédne. Spokojeně vstane, podrbe se na hrudi a pročísne vous. Vstane, obleče se do podvlékaček a košile. Ještě si vezme manšestrové kalhoty a boty. Nohou dupne o zem, aby bota perfektně sedla. Uslyší nějaký hluk. Rosie a Mary. Opět kují nějaké pikle, ale postavit se jim to… Počkat!

Prudce otevře dveře a zkamení. Dveře do kumbálu s věcmi jsou otevřeny a ony dvě v nich nakvartýrované. Okolo nich nějací dva kluci s balíky v rukou. Jeden z nich má v rukou ty hadry, do kterých schoval knihu.

„Grizzly, dobré ráno!“ ozvou se obě. Rosie k němu přistoupí a dá mu polibek.

„Dobré,“ zabručí. Co to dělají? „Co to děláte?“ optá se, trnouc hrůzou, aby ty hadry držel pevně. Jestli to pustí a kniha se otevře… Jak to vysvětlí?

„Chceme vyzkoušet ubrusy na stoly. Jak budou vypadat a zda budou dobré.“

Grizzly stočí zrak na hadry. Ehm tak to jsou ubrusy. „Já je ponesu!“

Obě se po něm podívají. „Nemusíš.“

„Ale ano!“ Začne tahat je z klukových rukou.

„Dobře, tak vezmi tohle! Je moc těžký.“ Ukáže na velký balík. Grizzly zaskučí a zneklidněně se podívá na balík. Nikdo nesmí ji vidět. Jenže jak to udělat?

„Tak dobře.“ Popadne velký balík. Vyhekne. Co v tom je? „Co v tom je?“

„Talíře, tak opatrně.“

„Cože?“

„Už je potřebujeme přemístit. Svatba je za čtyři dny. Musí se umýt, prohlédnout zda jsou v pořádku. Taky popřípadě dokoupit. Dnes odpoledne máte zkoušku šatů, nezapomněl jsi na to doufám!“

Zapomněl. Nesnáší švadleny. „Nezapomněl. Budu tam. Kolik času může zajmout zkouška šatů?“ neví. Opatrně vezme balík a jde dolu. Pozorně sleduje toho kluka. Jen ať ho nenapadne se hrabat v těch ubrusech. Jsou hezké, usoudí, když si prohlíží hnědou barvu.

„Dávej pozor!“ Změní směr a vyhne se Dianě s kbelíkem v ruce. Vyjdou ven. Neví, kam jdou a je mu to jedno. Chce tu knihu a najíst se. Jdou k restauraci! Výhra. Aspoň se hned nají. Myšlenka na kopec vajec se slaninou ho vzpruží. Položí balík.

„Marie, hromadu jídla, prosím!“

„Samozřejmě posaď se.“

„Rosie, miláčku, mám hlad. Zdržím se tu, ano“

„Jistě. My půjdeme zkoušet ty ubrusy. Možná se budou muset trochu upravit. Naštěstí máme dost stolů a látky… Grizzly co je?“ Grizzly se vrhne k hnědé látce. I přes ni nahmatá tvrdý obrys. Kniha!

„Ehm, kam chcete to odnést? Nebudete se dřít.“

„Tolik to zas neváží. A co jídlo?“ optá se Rosie. „Mary…“

„Jen ať to přinese. Chvilku to potrvá a je to blízko.“ Grizzly popadne balík a šikovně knihu vytáhne, ale co s ní? Snaží se ji nacpat do kalhot za zády. Když bude šikovný, nikdo si jí nevšimne. Nakonec se mu to podaří. Klidně jde za svou nevěstou a její sestrou. Nic se nestane, pomyslí si. Dojdou do budovy.

„Jé, co to máte? Nechcete noviny?“ optá se zrzavý kluk s novinami v rukou. „První vydání Daily Popleru. Dámy nechcete jeden výtisk?“

„Jistěže. Co myslíš, bude stačit jeden inzerát?“

„Vytiskneme vám, co chcete. Stačí říct! V novinách inzerci, stejně jako pozvánky. Tady odkaz na nakladatele!“ podstrčí vizitku. „Fajn vazba! Kolik stála?“ Rosie zvedne hlavu.

Ty pitomý kluku, v duchu vrčí Grizzly. „Kam mám to dát?“

„Tamhle!“ mávne rukou Rosie směrem ke stolu. Grizzly se natočí tak, aby neviděli, co nese. S ulehčením vypadne na denní světlo. Musí si ji prohlédnout, ale kde?

Schová se do stínu domu. Opatrně do ní nakoukne. To je… Je něco! Dychtivě sleduje obrázek poloobnažené ženy na zádech. Ty vole, hodně dobrý a velký prsa… Sklapne ji a rozhlédne se. Nikdo ho tu neviděl.

Náměsíčně jde, když do někoho vrazí.

Zamumlá: „Promiňte.“

„Grizzly!“

Zack. To je dobrý. „Mám ji. Nechápu, proč se tam hodinu zdržel.“ Nechápe, proč se Zack směje.

„Co s ní chceš dělat?“

„Coby? Prohlédnout si ji. Už jsem se díval.“

„A?“.

Grizzly se mu podívá zpříma do očí.„Myslím, že si to nechám na svatební noc. Jak něco takového existuje? Nic jdu to studovat.“ Odkvačí. Nebude čekat na svatební noc. Seznámí se s ní hned, ale kde, aby to Mary ani Rosie neviděla? Ty dvě jsou doslova všude. Rozhlédne se, kde je. Potěšeně se usměje a zamíří do kostela. To je přesně, co potřebuje. Ticho, klid, mír. Nikdo nikde. Dokonalý. Vejde dovnitř. S knihou v ruce poklekne a pokřižuje se. Tamhle u zpovědnice to bude dobrý. Posadí se na malou stoličku a rozloží knihu. Zapomene na dýchání a opatrně ji otevře. Ruce se mu netrpělivosti třesou z toho, co uvidí. Jen podle toho prvního obrázku to je paráda. Nahá ženská a v tak necudně dokonale poloze. Ty roztažené nohy, prsa… Přesně takhle si tu knihu představoval.  Dokonale necudnou. Snaží se otočit druhou stránku. Nasliní prst a otočí. Ježíš! Polkne. To chce taky! Muž stojí nahý a před ním klečí nahá žena. V hlavě se mu začnou dovíjet fantazie. To musí být něco perfektního.

„Mary, a co tohle? Nelíbilo by se ti tahle melodie víc?“

Grizzly si matně uvědomí hlasy.

„Tak mi to přehraj! Musí to být něco perfektního. Jak se to jmenuje?“

„Dostal jsem to před dvěma dny. Objednala jsem si to až v San Francisku. Jmenuje se to  jednoduše - Svatební pochod od Mendelssohna a Bartholdyho. Jestli znáš hru Sen noci svatojánské, tak to je z ní. Je úžasná. Poslechni si ji. Hned jak jsem viděla noty, jsem si řekla, to je ono. Mám od nich pár skladeb, tak vím, co mohu čekat. Jsou úžasné.“

Grizzly zvedne hlavu, když zaslechne hlasy. Polije ho horko a rychle knihu zašoupne do zpovědnice.

„Grizzly, pojď si to poslechnout!“ vyzve ho Mary. „Ingrid, prosím. Jsi moc hodná.“

„Není za co,“ pousměje se a posadí se k varhanám. Nadechne se a začne hrát. Mary se rozzáří oči a položí na Ingridino rameno ruku.

Grizzly stojí a poslouchá. Zatraceně, kdy to kvákání skončí? Chce si prohlédnout tu nádhernou knihu, ne poslouchat něco… Co to mělo být?

„Tak co? Líbí se ti.“

„Pěkné.“

„Výborně. Ingrid myslíš, že bys mohla to zahrát ještě jednou?“

„Ale jistě. Myslím, že nejlépe se bude vyjímat, až Rosie půjde uličkou k oltáři. Co ty na to?“

„Grizzly?“

„Jistě.“ O čem se to baví? Koutkem oka zmerčí reverenda. Ztuhle sleduje, jak kráčí ke zpovědnici. To ne!

„Nebo snad jinou?“

„Cože?“

„Grizzly, ty mě vůbec neposloucháš. Co jinou melodii? Možná, že je přece jen moc slavnostní?“

„Ne, je perfektní,“ zabručí. Pozdě. Je tam. Snad si jí nevšimne. Čelo se mu orosí. Proč, bože mě trestáš? Co jsem ti udělal?

„To jsem ráda. Reverende, slyšel jste to?“

„Co, Mary?“

„Ingrid, prosím, zahraj to ještě jednou.“ Ingrid se do toho pustí. Grizzly hypnotizuje červenou knihu v reverendových rukou. Neotevři, neotevři. Prosím!

„Skvělá melodie. To se bude líbit. Ingrid, hraješ skvěle. Podívejte se co, jsem našel ve zpovědnici. Zajímalo by mě co to je? A komu to patří? Vypadá velmi draze.“

Grizzlyho tělo se napne ke skoku. Musí ji zachránit, i kdyby měl po reverendovi skočit. Už se chystá ke skoku, když někdo zakřičí ode dveří.

„Reverende, potřebujeme vás u Nuggetu!“

„Oh bože, určitě poslední pomazání. Tady máš!“ Vrazí nepřipravenému Grizzlymu knihu do ruky. Ten ji pevně popadne.

„Musím jít, Mary.“ Rychle vyběhne za reverendem. Mám ji. Do kostela nepůjde. Kde by se Mary nemohla objevit? Opět se rozhlédne. Hardy a jeho kancelář. To bude ono. Do vězení Mary ani Rosie nepůjde, Hardy ví, o co se jedná a vězení je prázdné. Zamíří si to tam.

„Hardy, mohu tu nějakou dobu zůstat?“

„Ehm, co?“ Hardy nechápe, ale potom padne mu zrak na knihu. Podívá se do jeho obličeje. Vypadá dost zoufale. V duchu zavrtí hlavou.

„Jasně, vězení je volné!“ mávne rukou za sebe. Začne opět klimbat. Grizzly se posadí na kavalec. Konečně klid, jaký mu kostel nepřinesl. Spokojeně otevře na první stránce. Prohlíží si obrázek do nejmenších detailů. Je ohromná. Přiblíží si ji k očím, vychutnává každou podrobnost obrázku. Otočí na druhou. Zalituje, že nemá větší pohodlí, ale možná Hardy usne. Podívá se ke stolu. Spí nebo jen dřímá? Zjišťovat to nebude. Mohl by se naštvat a vyhodit ho.

Nový obrázek! Co to asi bude? Zapřemýšlí, vychutnává si to. Otočí stránku. Panečku! Žena na kolenou a za ní chlápek. Úplně si dovede představit, jak se to dělá. Bože, ta kniha stojí za to. Poklad je to!

Ode dveří se zničehonic ozve hluk, ale Grizzly ho ignoruje.

„Hardy vedu tady podezřelého. Zdá se, že zastřelil jednoho z Charleeho číšníků. Reverend mu dává poslední pomazání a Krank bere míry na rakev.“

„Hele, já nic neudělal. Byla to sebeobrana. Každý to v lokále dosvědčí.“

„Za mříže. Och! Otočí se a zadívá se na Grizzlyho. Ten mu vadit nebude.

Grizzly zvedne hlavu, když uslyší vedle sebe zaklení a potom klíče. Zvedne hlavu. Potom očí ho na vetřelce.

„Grizzly, nezabij ho, je to jasné!“

„Ale…“

„Chceš pustit?“ Grizzly sklapne knihu. Ani nestačil si to pořádně prohlédnout. S nějakým upatlaným chlapem se nebude o svůj poklad dělit.

„Buď tak laskav!“ vstane a otře se o zajatce takovým způsobem, že zaskučí.

„Šerife, on mě napadl!“

„Ticho nebo nebude večeře!“ Postižený zmlkne. Grizzly se postaví vedle Hardyho. Ten se na něj soucitně podívá. „V tomto ti nepomohu.“

„Díky moc. Zajdu do stáje za Billym.“

„Jasně.“ Grizzly bezmocně se vleče k Billymu. Zůstane stát, když si uvědomí ten ruch. Tam nemůže. Ale kde? Kam se zašít?

„Grizzly, pojď nám pomoci!“ Grizzly se zadívá na svou snoubenku. Schová ji v truhle u sebe v pokoji.

„Hned, jen co něco odnesu.“

„Ale rychle!“ přikáže mu Mary. Rosie mu vesele zamává. Grizzly s pýchou si pomyslí, že je jeho. Už se těší. Sice nadával, ale konec konců nebude sám a nikdy už od něj neodejde. Ve výsledku není to špatný obchod. S lepší náladou jde k hotelu. Knihu pevně svírá v náručí. Schová ji a určitě najde chvilku klidu, kdy si ji důkladně prohlédne.  Dojde k hotelu, pozdraví Danielu. Je nějak zasmušilá, ale vzápětí to pustí z hlavy. Vyběhne nahoru a schová knihu. Spokojeně se podívá na místo odpočinku. Bude tu na něj čekat, dokud ji neotevře. V noci jistě najde chvilku času, aby se na ni podíval.

Po dvou dnech Grizzly usoudí, že týden přemlouvání Hardyho k zapůjčení knihy, bylo k ničemu. Nechápe, proč nemůže si najít chvilku volného času. Vězení je obsazené, kostel taky. Billyho stáj se snad serve v pantech, jaký je tam provoz. Dokonce i Billy si začal stěžovat a k tomu mu někdo ukradl klisnu. Napadla ho ještě restaurace, ale popravdě by se do ní musel vloupat. Mohl by vzít roha. Najít si klidné místečko v přírodě a při svitu… tady je ten problém. Měsíc skoro nesvítí, a když svítí, zkoušel se podívat na list, jenže sotva viděl jeho obrysy. Takže by si ty barvy vůbec nevychutnal. Je to k ničemu. Možná je ta svatba omyl. Měl by ji zrušit a bylo by to. Nakonec by mohl ji vrátit madam Josefině. Jenže zajít tam to by se rovnalo sebevraždě. To zas nechce.

Zarazí se a vejde do baru. Člověk by nevěřil, že bude tak těžko hledat klidné místo v městečku. Neměl sem jezdit, ale to by neměl knihu. Těžko si vybrat.

„Charlee, nepůjčil bys mi svůj sklep? Stačí dvacet minut.“

„Sorry, Grizzly, ale ne.“

„No tak, co ti to udělá?“

„Nic, ale řekl jsem ne. K čemu to vůbec potřebuješ?“ Grizzly už to nechce vidět, ale něco v Charleeho očích ho odradí. Možná ten podivný svit anebo to je tím, že je vinen smrti Diany?

„Ale k ničemu. Díky moc. Tak kam ještě?“

„Grizzly, pojď sem!“ zvolá Mary.

„Co je?“

„Zkouška obleků. Poslední!“ zvolá, když vidí jeho pohled. Grizzly skřípajíc zuby jde k nim. Koutkem oka zmerčí dva jezdce.

„Mary, Grizzly jak jdou přípravy?“ optá se rozpustile Matt.

„Hele, není to Seňora? Billy se zblázní radosti. Oplakal ji a dokonce chce ji vykopat hrob a sloužit za ní mši. Reverend mu to těžko rozmlouval, ale slíbil, že se při kázání o tom zmíní.“

„Jo je. Bohužel střelce jsme nechytli. Nechápu, kdo to mohl být.“

„Střelce?“

„Jo. Hele vystěhujte se z hotelu a nastěhujte se do našeho domu. Všichni. Jdeme vrátit Seňoru a ustájit koně.“

„Samozřejmě.“ V očích Mary i Grizzlyho je vidět zvědavost. Mary se vzpamatuje jako první. „Jdeme se stěhovat! Grizzly, zkouška počká.“ Grizzly zajásá. Lepší je vystěhovat celý hotel než stát a nechat do sebe píchat špendlíky.

„Rosie, pojď sem!“ Rosie k nim dojde. Grizzly se s pýchou podívá na její světlé šaty. Připomínají mu jednu fialkovou květinu. Je moc hezká. Obejme ji.

„Budeme se stěhovat do nového domu. Pomůžeš mi?“

„Jistě. Matt je blázen, že kupoval dům.“

„Budeme mít tam klid.“ Obě spěchají i s Grizzlym do hotelu. „Zabalíme naše věci a ty to všechno přeneseš.“

Grizzly přikývne. Je strašně rád, že nemusí na tu protivnou zkoušku.

„Nejdřív vyklidíme komoru. Danielo!“

„Ano, madam?“

„Stačí Mary. Kde je vlastně Irving?“

„Musel na chvilku odjet.“ Zezdola se v ten samý moment ozve. „Danielo!“

„Omlouvám se. Seběhne dolu. Přikryje si zděšeně ústa, když spatří Irvinga. Přejde k němu. „Co se stalo?“

„Zabal. Odjíždíme!“

„Ale…“ Irving na ni tvrdě pohlédne. „Stihneme ještě odpolední vlak. Je mi líto, nevyšlo to.“ Daniela přikývne a odběhne do místnosti, které obývají. Horečnatě začne balit. Po chvilce přestane. Zvykla si tu, ale …

„Danielo.“

„Hned to bude.“ Má strach. Co se stalo? Irving zavře dveře a snaží se dát do pořádku. Vyjde nahoru. „Potřebujete něco?“

„Jen se stěhujeme do nového domu,“ prohodí rozjařeně Grizzly s vaky v rukou.

 Irving přikývne a potom chladně sejde dolu. Podívá se do kasy. Přepočítá dolary. Sto dva. Není to mnoho, ale má něco na kontě a dostal výplatu. Chladně je strčí do kapsy a zamkne trezorek. Musí se vypařit, dřív než potká ty dva. Zakleje. Ty dva mu byl čert dlužen! Zaváhá, možná by mohl… Pokusí se. Vyjde ven a odhodlaně zamíří k restauraci.

Komentáře