Hádka
Hádka
„Billy, kde se schováváš?!“ zakřičí vesele Matt a mrkne na Zacka. Noc byla objevná, i když spolu skoro nic neměli. Tedy podle něj.
Ze stáje se ozve nezřetelné zamručení spíš nadávka. Na stoličce, kde sedává majitel stáji, se vyhřívá fretka. Ani nezvedne hlavu na příchozí. „Nehulákám, koně… Seňoro!“
Kobylka za Mattem zvedne hlavu k známému hlasu a zafrká. Billy se vyštrachá na sluníčko a nábožně kouká na koníka. „Ona je… ona je…“
„Tak si ji vezmi,“ řekne dobromyslně Zack a podá mu uzdu, „nebo mi ji věnuješ k narozeninám?“
„Kde, kdo, jak?!“ vypálí na ně jako kulomet. „Je v pořádku? Co se stalo?“
Matt se Zackem sesednou z koní. „Kdo bude vyprávět?“
„Přenechám ti tu radost.“ Vezme koně za uzdu a vede je do hloubi stáje, odkud je slyšet přešlápnutí, šustění slámy a tiché frkání. Voní to tu slámou, pachem koní a kobližkami s moči. Ustájí koně a stáhne sedla. Vezme je dopředu.
„Střela mě zasáhla sem!“ ukazuje na rameno Matt. „Dojeli jsme ke Scorymu, to už jsme věděli, že ten neznámý ničema jezdí na Seňoře, takže to musí být někdo z města. Riskli a projeli jsme lesem mrtvých.“
Billy se pokřižuje. „Dál!“
„Na kraji lesa jsme se rozdělili. Uvažovali jsme, že ho tam dostaneme. Nevím, kdo to je, ale nedostali jsme ho. Cestou k Filemonovi, moc milí lidé, na nás opět začal střílet. Zadem jsme se dostali do lesa. Objevili jsme Seňoru, jak stojí uvázaná u stromu. Říkáme si - je někde nedaleko.“
„Past!“
„Přesně tak. Číháme tam ve křoví jako indiáni na kořist. Málem nedýcháme, potom uvidíme postavu…
„Kdo to byl?“
„To právě nevíme. Byla tma a my viděli siluetu. Namíříme zbraně – zloděj koní si nic jiného nezaslouží než smrt.“ Billy mohutně přikyvuje. Křečovitě svírá uzdu Seňory. „Namíříme, vystřelíme…“
„Dostali jste ho?“
„Naopak utekl. Hádám, že do Popleru dorazil pešky. Přece jen není to nijak daleko, ale sebrali jsme mu Seňoru. Je v pořádku. Ten ničema jí ovázal kopyta, aby nebyla slyšet. Je to padouch.“
„Souhlasím. Pověsit na nejbližší strom.“
„Půjdeme, Matte nebo chceš vyprávět o Zacharym?“
„Samozřejmě. Jdeme do nového domu. Už se na něj těším. Konečně slušná postel.“
Billy ho nechápavě pozoruje. Vždyť venku nespal, tak proč se těší domu do postele? Sleduje je, jak jdou vedle sebe, ostruhy jemně cinkají, hlavy k sobě se naklánějí. Zavrtí hlavou. „Tak pojď, holka. Až ho objevím, nasypu mu broky do zadku a pověsím na nejbližší větev. Určitě máš hlad.“
Seňora se nechá odvést až dozadu.
„Co udělám teď?“ optá se Matt. Má pocit, že v městečku nebyl sto let.
„Zajdeme za Hardym, vylíčíme mu, co se stalo, ale popravdě je to mimo jeho pravomocí a moc toho nezmůže. Chtělo by se to vyptat lidi, zda někoho neviděli přijít pěšky.“
„V tomto směru jsem skeptik,“ prohlásí suše Matt. „Ty, Zacku, co si udělat výlet?“
„Výlet?“ optá se tázavě. „Teď? Před svatbou? Mary by nás pověsila do průvanu.“
„Kdepak, po svatbě.“
Zack zavrtí hlavou. „To asi nepůjde, protože…“
„Ty ničemo!“ Matt se Zackem se na sebe udiveně obrátí. Stojí před svým krásným domem a z domu se rozléhá řev medvědice. „Ty mizero! Ty…“
„Rosie!“ řeknou jako jeden muž a přidají do kroku. Podívají se na sebe. Co se tam stalo, že Rosie řve na celé kolo? Naprosto totiž nepochybují, na koho to řve. Copak asi Grizzly provedl?
„Dávej pozor!“ zaslechnou za dveřmi. Otevřou dveře a Matt se nestačí uhnout a dostane do hlavy těžkou knihou. Zaúpí. Zack ji šikovně zachytí, než spadne na zem. V ruce drží červenou knihu.
„Matte, to je ta tvoje?“ špitne nejistě.
Matt zašilhá na knihu. Zavrtí hlavou, zatímco se jednou rukou drží za oko. Má pocit, že právě ztratil buď zrak, nebo oko. „Je na ranči,“ zamumlá.
„Pak je madam Josefiny.“ Oba se zahledí na aktéry začínající hádky. Ti ohromeně hledí na Matta.
„Podívej se, co jsi udělala!“ zařve Grizzly. „Málem zabila Matta!“
„Matte, není ti nic?“ přispěchá k němu Rosie s Mary.
„Nemám oko, možná zuby.“ zabručí.
„Rád ti je spravím, snad ještě něco umím?“ řekne pobaveně Zack. Je zvědavý co se tu stalo, i když nejspíš tuší. Jen nechápe, jak k tomu mohlo dojít. Copak neví, že s tak něčím delikátním se má jednat opatrně? Zvláště před ženami, které jsou na tento druh literatury háklivé.
„Zajdu za doktorem,“ nabídne se Grizzly. Chce vycouvat z bojiště. Pokukuje po Mary a po knize zároveň. Nechápe, jak se to mohlo stát. No popravdě je to jeho chyba, že to tam nechal, jenže ze samé radosti, že konečně budou mít dům a nebudou v hotelu, na ni zapomněl.
Začal se stěhováním komory, kde měli ještě dost uskladněných věci. Nosil je do domu, zatímco Rosie s Mary balila. Potom odnesl i ty věci. Musí říct, že Mary zapřáhla do práce i další lidi, které odchytla pánbů, ví kde. Práce šla pěkně od ruky a hotelové pokoje byly brzy prázdné. Pořád čekal na Matta se Zackem, ale ti se nejspíš zdrželi u Billy. No bodejť s takovými novinkami by je taky nepustil.
Měli vše přestěhováno, přece jen toho tolik nebylo. Jenže potom se Mary s Rosie rozhodli vybalit. Ani v té době si na ni kupodivu nevzpomněl. Vzpomněl si na ni přesně v okamžiku, kdy Rosie stanula v hale a zařvala. „Ty ničemo!“ Hlasem při němž se přikrčil. Vůbec nechápal, co se stalo a potom zařvala: „Ty mizero! Ty…“ A hodila jí. Nestačil reagovat a tak se uhnul a otočil a tam stáli Matt se Zackem.
„Richarde Blacku, nikam nepůjdeš!“
„Zatraceně!“
„Nekleje se!“ zařve Rosie se slzami na krajíčku. „Tohle… tu nestvůrnost mi vysvětlíš nebo mezi námi je konec!“
„Není nestvůrnost…“
„Potřebuji lékaře,“ zabručí Matt. Doštrachá se do nejbližšího křesla.
Zack starostlivě za ním. „Miláčku, skvělá taktika,“ broukne.
„Co?“ udiveně mu naslouchá Matt. „Potřebuji doktora a bude tu ticho, nebo nechám vyklidit lokál!“ zařve, načež všichni zmlknou.
„Co se tu děje?“ ve dveřích stojí mohutná postava v kalhotách, vysokých botách, košili a na hrudi se třpytí hvězda. „Matte, co to má znamenat? Řvete tu jako na lesy? Och?“ zpozorní, když zaregistruje knihu. To je bizon, zasténá, když mu dojde, co to znamená. Bože, proč ji to ukazoval? „Nic já půjdu. Mám hodně práce.“ Dveře se stejně rychle zavřou a Hardy si otře čelo. Uvnitř všichni, kromě Matta se dívají na dveře.
„Proboha, doktora!“ To je snad vzpamatuje. Je fakt, že ho to šíleně bolí.
„Já pro něj dojdu.“ Grizzly už drží kliku u dveří, když se ozve halou zaječení.
Hardy za dveřmi sebou trhne. Uklidní udivenou Katty.
„Richieee! Nikam!“ Grizzly pustí kliku. „Zacku dojdi pro Handersona. Měl by být v ordinaci a fofrem. Richie sedni si!“ Sebere knihu a štítivě ji položí na stolek.
„Rosie, co to je?“
„Mary nedívej se na tu hnusotu! Je to zvrhlost, jak jsi mohl?! Jak? Grizzly… Ruším svatbu!“
„Cože?!“ se ozve halou v různých intonacích. Dokonce i Matt zařve a Zack ve dveřích. „To nemyslíš vážně?!“
„Naprosto. Zklamal jsi mé naděje, protože … protože… nenávidím tě!“
„Jdu pro doktora.“
Hardy se k Zackovi připojí. „Je to idiot.“
„Nebetyčný,“ potvrdí mu to Zack. „Jen doufám, že se Mattovi opravdu nic nestalo. Ta kniha je těžká.“ Oba dumají, co se děje a jdou k bílé omítnutému domku se štítem Dr. Hans Handerson. Vejdou dovnitř. Zaklepou na dveře.
„Dále!“
„Šerife, Zacku, nějaký postřelený?“
„Jo. Matt.“
„Ach bože. Hned se připravím. Je to vážné? Kde kdy, jak?“
„Knihou.“
„Čím?“ zarazí se.
„Rosie po něm hodila těžkou červenou knihou a trefila se přímo do obličeje. Matt neměl šanci se vůbec uhnout.“
Hans se zadumá a potom se mu po tváři rozlije úsměv. „Myslíte tu knihu?“
Oba vážně přikývnou. „Jo.“
„Tak to máme co dělat. Chce se rozvést nebo jen od něj odejít?“
„Ještě se nevzali. Hádám, že buď na něj řve, nebo zrušila svatbu.“
„Pak musíme jít. Chudák, malej,“ polituje ho vysoký světlovlasý doktor.
„Ty, Handersone, viděl jsi ji?“
„Samozřejmě, obě dvě. Samozřejmě jen jako studijní materiál.“ Všichni se na sebe usmějí. „Nic jdu na pochůzku. Hodně štěstí!“ Oba se na něj s nechutí podívají, zatímco se Hardy vítězoslavně zazubí, ale smích mu hned zmizí, když zahlédne slečnu Ingrid. Možná měl toho jejího povedeného bratříčka pustit. Ne, odmítne to. Zdvořile si sundá klobouk z hlavy. Je mu líto, když mu ani nekývne na pozdrav.
„Je mi ho líto,“ prohodí Zack.
„Posledně jsem slyšel, že odjede do Denveru. Vůbec tomu nerozumím a to jsem si říkal, že konečně do toho praští. Byli by skvělým párem.“
„A co ty, Handersone, nemáš někoho? Hezkej perspektivní…“
„A vytíženej člověk,“ zasměje se. Zvážní, když dojdou k domu. Nadějně se na sebe podívají, protože je ticho. V tom se ozve.
„Nesahej na mě těmi špinavými packami!“
„To bylo kruté,“ zamumlá Zack.
„Chudák. Opatrně otevřou dveře, aby mohli se uhnout v případě, že by něco jim přistálo na hlavě. Když nevidí svatební dary po zemi, oddechnou si.
„Jsme tu.“
„Konečně!“ zasténá Matt. „Doktore, chybí mi oko!“ zasténá. Hans ihned odhadne situaci. Starostlivě k němu přejde. Hádka je polozapomenutá. Všichni se dívají na Hanse.
„Doktore, jak je?! Má je ještě?“
„Jste živý, tak ano.“
„Díky bohu. Už jsem si myslel, že budu jednooký!“
Hans se usměje. Vezme jeho ruku a odkryje oko. Soucitně mlaskne. „To chce čerstvé hovězí.“
„Jenom?“
„Jistě, ale pochybuji, že budeš něco vidět. Kdo chodil tou knihou?“
„Já!“
„Mohl mít po oku,“ začne přísně. „Teď nebude tak pět dní vidět. Trochu opatrnosti by neškodilo.“
„Ala doktore Handersone, když já u Grizzlyho našla tu nechutnost. No jen se sám podívejte, co tam je. Trochu jsem se rozzlobila. Matte, omlouvám se, ale svatbu ruším!“
„To ne!“ vykřikne Grizzly. „Já si tě chci vzít!“
„Ale já takového nemravu a zpustlíka nechci. No řekněte, doktore svůj názor! Vzal byste si někoho takového?“
„Ehm, já?“
„Přesně tak. Co byste dělal, kdybyste tu knihu našel u něj v zavazadlech?“
„Ehm, jaká kniha?“ Matt se Zackem odhaduji, že se snaží získat čas. Je vidět, že horečnatě přemýšlí, jak uniknout ze spáru zhrzené nevěsty.
Rosie si ho nedůvěřivě prohlíží. Ještě ráno se radovala ze světa. Má hodného muže, bude se vdávat. Mary pro ni připravuje událost století, prostě svět byl krásný. K tomu budou mít klid v Mattově domě a hlavně soukromí. Bude mu muset poděkovat, připomínala sobě, ale teď? Odstěhovali se. Všechno šlo jak po drátkách. Knihu zabalila k ostatním věcem. Vůbec si jí nevšímala. Přestěhovali se brzy a tak Mary navrhla, protože měli ještě čas, že by mohly vybalit a ubytovat se. Ještě ji stihla ukázat moderní kuchyň. Takovou by chtěla do svého domu, jenže ten je maličký, i když bude chtít ho trochu rozšířit. Začala Grizzlyho věcmi, protože jich měl méně. Když ukládala knihu, vypadla ji z ruky a potom uviděla ten děs. Nějaká ženská klečela před chlapem a zřejmě mu cumlala… otřesné! Nemohla se na to dívat a on se na to dívá. Proč by jinak to měl u sebe? Copak mu nestačí? Musí se ještě dívat po takových knihách? Vzala ji a šla za ním. Když uviděla, jak se směje…
„Tahle! Neříkej, že o ní nevíš!“
„Nevím!“ Hans přesvědčivě řekne. „Nikdy jsem ji neviděl.“
Zack ho pozoruje. Je skvělej. Lhát umí prvotřídně.
„Omlouvám se, ale budu muset jít. Matte, musíš dávat pozor, dej si na to kus hovězího a hlavně klid.“
„Klid?!“
„Přesně tak. Nechceš přijít o oko.“ Usměje se, zavře kufřík.
„Ne, to ne.“ Zack ho škodolibě pozoruje. Přesně víc, co měl na dnešní den naplánováno. Chudák malej.
„Neškleb se!“ zavrčí bezmocný Matt. Už si kreslil. Jak se k němu vplíží a uvede do praxe, co se naučil. Teď, díky Grizzlymu a Rosie jen může vzpomínat na své plány. Jsou pohřbeny hezky hluboko. Dotkne se oka. Zasykne bolestí.
„Mary, prosím, mohu u tebe bydlet?“
„Cože?“ to už zvolá i Mary. Nemůže tomu uvěřit. Sedne si na pohovku a dívá se na své dvojče. „Rosie, to se musí vyřešit. A vůbec co je to za knihu?“ odhodlaně vstane a jde doslova přes Rosie a její výkřik: „Ne!“
Otevře knihu a zčervená. „Zatraceně!“
„Hnus, co!“
„Ehm, já něco takového viděla, ale kde?“ zadumá se a Matt zbledne. Začne přemýšlet, zda nenechal někde tu svoji knihu povalovat. „Opravdu nevím, ale džentlmeni prej ji mají pod polštářem.“ Rosie zalapá po dechu. Grizzly nadějně zvedne hlavu. Zack se začne chechtat. Když vidí Rosiin pohled, vypadne.
„Sestři!“
„Promiň. Chlapi jsou… hrozní.“ Odloží knihu. „Ale to přece není důvod, abys odložila svatbu. Prostě knihu spálíš a bude to!“ Grizzly zesiná, když si představí madam Josefinu s Hardym, jak k němu jdou do domu a ptají se po knize. Neví, co by jim řekl.
„To ne!“
„Ty ji ještě bráníš?“ Posadí se a začne plakat. Mary po něm hodí vyčítavý pohled a podá své sestře kapesník.
Ta zamumlá. „Díky. Jen se podívej, on nechce. Nemá mě už rád!“
„Ale já tě mám rád. Tohle mi dal do úschovny přítel!“
Rosie přestane plakat.
„Opravdu?“
Mattovi se ulehčí. V ten moment se vrátí Zack.
„Ano. Víš, že tě miluji. Jsi nejkrásnější na celém světě.“
„Ehm a proč to u tebe nechal? Musí to být pěknej mizera. Prohlížet si takové obrázky, že se nestydí. Jak to může mít? Spálila bych ji hned.“ Grizzly si povzdechne. Jeho sen, že by s Rosii si obrázky prohlédli a něco vyzkoušeli, mizí. Proč jen se díval do třinácté komnaty? Kdyby ji mohl zamknout, zamkne ji. Kdyby mohl vrátit ten rozhovor o knihách, vrátí ho. „Čí to je?“
„Ale Rosie, to ti přece nebudu říkat.“
„Lhal jsi! Lhal! Jen se vykrucuješ! Je to tvoje!“ Matt vděčně přijme mokrý hadr, který mu donese Zack a připlácne si to na oko. Vydechne úlevou. Konečně se zaměří na ty dva. Ta kniha je těžká, usoudí.
„Rozhodla jsem se. Nevezmu si lháře!“
„Ale sluníčko, Rosie, to není moje kniha, jen ji uschovávám!“
„Chci jméno.“
„Proč?“
„Vrátím mu ji.“ Všichni zalapají po dechu. „A řeknu mu, aby nedával mému manželi tak necudné knihy, které ho svádějí na nepravou cestu.“ Zack s Mattem si pomyslí svoje, jenže vysvětlit to Rosie? To asi nepůjde. Dokonce i Mary s nimi souhlasí. Zatraceně, co teď?
„Ty opravdu za ním chceš jít?“
„Samozřejmě. Miluji tě, ale jsou jisté meze.“
„Rosie, sestřičko, přece… nechceš to udělat, že ne. To se pro pravou dámu nehodí.“
„Je mi jedno, co se hodí a nehodí. Chci ji vrátit a říct mu, co si o takových lidech myslím.“
„Víš Rosie, někde nejsou ženy a…“
„A co jako má být?“
„No víš, ty knihy jsou právě proto, aby…“ Zackovi dojdou slova. Grizzly na něj vděčně upírá zrak. Prosím, modlí se. Udělej něco. Dám ti cokoliv.
„Zack má pravdu… au!“ zasténá, jak ho zabolí oko. „Někde to prostě jinak nejde. Muži si nějak musí pomoci, aby ehm…“ neví jak dál.
„Je mi to jedno a řeknu to reverendovi!“
„To ne!“ zblednou všichni i Mary.
„Tak, kdo to je? Stačí jméno.“
Grizzly se nadechne. „Rosie, nechceš doufám, abych ze sebe udělal zrádce, že ne. Nebo chceš, abych porušil slovo a řekl, kdo to u mě schoval? Slíbil jsem, že to nikomu neprozradím. Ten muž mi věřil. Porušit dané slovo je nepředstavitelné.“
Zack s Mattem si oddechnou. Vybruslil z toho elegantně, jen co je pravda. To musí uznat každý, že prostě nejde někoho prásknout. To se prostě nedělá.
„Richarde Blacku, myslím si, že mi lžeš, protože to je tvoje kniha a ty mě nemiluješ. Pokud mě miluješ, řekneš mi to jméno, jinak je konec. Já tu knihu odnesu a zapomenu, že něco takového existovalo.“
„Doprdele!“ pomyslí si Zack s Mattem.
Grizzly se zvedne. „To nemohu!“
„Potom, Mary ruším svatbu. Můžeš všem oznámit, že díky Grizzlymu nebude slavnost.“ Grizzly zasténá. Může si jít kopat hrob. Lidi ho zlynčují rovnou na ulici.
„Rosie, co to říkáš, prosím tě? Kvůli pár obrázkům? To nemyslíš vážně? Jen kolik Matt vydal na to peněz a co tvoje sestra a ostatní z městečka. Chceš je zklamat? Nemyslel jsem, že jsi až taková prudérní. Obrázky jsou jistě moc hezké.“
„Nejsem prudérní, jenom…“
„Co? Mám tě rád, to přece víš.“ Zackovi s Mattem se uleví. Bouřka je zahnaná.
„Nevěřím ti.“
Zack s Mattem zpozorní. Opět? Nejspíš další kolo. Mary je unavená. Vezme knihu a chce ji odnést.
„Nikam ji nenos. Tohle se musí vysvětlit. Grizzly.“
„Už jsem ti řekl. Půjčil jsem si…?“ najednou mu dojde, že se přeřekl.
„Já to tušila!“ Ozve se vítězný řev. Hardy venku sebou trhne a rozhlédne, zda není tu nějaký lev. Jednou je slyšel řvát v západních horách. Běhal mu mráz po zádech. Otře si čelo a potom se podívá po novém domě. Ještě pokračují? Chudáci.
Zack s Mattem v duchu zakleji. Matt se zvedne, když ho Rosiin hlas přiková k místu. „Nikam nejdeš.“
„Proč?“
„Protože v tom jedeš s ním.“
„To ne! Nemám to zapotřebí.“ Ještě tak, stačí mi ta moje.
„Proč sis ji půjčoval?“
Grizzly si v duchu nadává. Takhle blbě se prořeknout. „Já si ji ve skutečnosti nepůjčil.“
„Právě jsi řekl, že sis ji půjčil, tak se nevykrucuj.“
„To bylo tak!“ V duchu sumíruje si řeč. Potom se omluví dotyčnému, co hodlá udělat. Omlouvám se, ale nemohu jinak. „Byli jsme společně s Mattem a Hardym na jídle. Víš, Zack honil toho vraha Diany. Strašná událost, nemyslíš si?“
Těžko tím ji oblafne, pomyslí si všichni, ale jsou zvědavi.
„A nějak se dala řeč na tyhle knihy. Ano díky svatbám. Prý se to dává jako dárek mužům,“ doplní rychle. „Přátelé do dávají - jako legraci.“
„Legraci?“
Zní to věrohodně, pomyslí si Zack s Mattem. Mary jenom zírá.
„Jistě. Aby věděl ehm, co má o svatební noci dělat.“
„Co je to za blbost?“
„Jsou to chlapi, sestři.“
Rosie se na ní nejistě podívá. Mary přikývne. Grizzly si v duchu mne ruce.
„Samozřejmě jsem se tomu smál. Copak já takové rady potřebuji? Jenže ti dva se nějak domluvili a řekli si, že mi ji půjčí, abych se podíval, když jsem ten no nevěřícný Tomáš. Abys věděla, za celou dobu jsem se na ni nepodíval.“
„Lže!“ pomyslí si chlapi.
„Opravdu?“
„Jistě.“
„A kdo ti dal tu knihu?“ V místnosti je ticho. Všichni visí na Grizzlyho rtech. Ten se v duchu ještě jednou omluví.
„Zack!“ Zack sebou trhne, Matt se uchechtne.
„Ty mizero! Já ti dám takhle ho ničit. Já ti jasně řekla, že pokud nebude šťastný, zabiju tě!“ Matt prudce vstane, ale už nestihne knihu chytit. Všichni v šoku se dívají, jak Zackovi přistane na hlavě kniha.
„Puta!“ zakleje řízně Zack.
„Zacku, není ti nic?“ Matt se ihned stará o Zacka.
„Ta kniha je zatraceně těžká.“
„Zacku, můžeš mi říct, co jsem ti řekla? A jaký je termín?“
Zack se dotkne oka, vezme knihu a otočí se k Mary. Usměje se. „Mary, vysvětlím ti to.“
„To bych ráda, protože jinak si mě nepřej!“
„Může někdo dojít pro doktora?“ ozve se Zack a posadí se do druhého křesla. V duchu si sumíruje, co říct. To nebude jednoduché.
