Shounen - ai povídky

Hotel duchů

„Dnes byl náročný den, co myslíš Zacku?“

„To ano a nejvíc je mi líto Grizzlyho.“

Matt se odmlčí. „Já ti nevím. Ve skutečnosti má Rosie velmi rád a nedá na ni dopustit. Babička s dědečkem, vždy říkali, že by si ji měl vzít. Souhlasím s tím.“ Odmlčí se. „Ty Zacku, ty jsi už měl, víš, co.“

Zackovi se zableskne v očích. Ty jeho rozpaky a najednou je tak nesmělý. „Nevím, co jsem měl. Co jako?“

„No víš, ty, do pekla, víš, o čem mluvím.“

„Ano?“ udiveně řekne. „Jenže já nemám ani páru o čem mluvíš.“

Zastaví se před hotelem a uhnou se stranou, když dovnitř vejde zamračený Hardy.

„Zacku, víš to moc dobře. Tak měl jsi něco s nimi?“

Nebýt toho mléka a těch jeho výmyslů… „Víš, asi nejsem podle tvého gusta. Určitě máš raději méně natvrdlé lidí, ale opravdu nevím, o čem mluvíš!“

Matt se nasupí. Už zase! „Dobře. Měl jsi nějakou ženu?“ vyhrkne.

„Dobrý den!“ Zack sundá klobouk a zářivě se usměje na ženu v modrých šatech a hnědém kabátě. Na hlavě jí sedí apartní klobouček. Vedle ní jde starší buclatější muž. Oba se udiveně podívají na Matta, který zrudne a zamumlá omluvu.

„Pojď dovnitř,“ mile poví Zack. „Nebudeme tu stát.“

„Samozřejmě. A mléko. Musím říct, jestli by ti připra…“

„Matte, jestli o tom tady špitneš, odjíždím do New Yorku.“

„Ale to je dálka!“ vyhrkne Matt horečnatě přemýšlejíc, že by ho neviděl velmi dlouho.

„Přesně tak! A po cestě se stavím v Chicagu a později sjedu dolu na Floridu a…“

„Dost. Pochopil jsem. Neutrousím ani půl slova.“

Vejdou dovnitř. „Dobrý den, madam Derby,“ pozdraví oba.

Ne. Musí Zacka ochránit. Dívá se na Zacka jako rančer na chovného býka. Nesmí se k němu dostat. Dobře ví, že její apetit je nezměrný. Už dávno měla být pod čepcem, ale vždy prohlašovala, že žádný z mužů se nevyrovná jejímu nebožtíkovi manželovi, nechť je mu zem lehká. Neopomene vytáhnout kapesníček a spočinout na mužném rameni přítomného. I na něho zkoušela své triky, ale on ji odpálkoval. Málem se mu nastěhovala tehdy do postele. A teď se odvažuje pokukovat po jeho Zackovi. Ani náhodou.

Dnes v noci bude hlídkovat. Nedopustí, aby tuhle chybu Zack udělal, protože pro něho jediným pravým je on. Madam Esmeralda by ho jen využila a pohodila. On má naprosto vážné a čestné úmysly. Jen doufá, že se nestali milenci, co tady Zack pobýval. Nechce o tom ani pomyslet. Je to strašná noční můra.

„Matte, Matte, co je ti?“

„Mary?“

„Jdu se ubytovat. Byla jsem s ostatními dámami z čajového spolku připravovat svatbu. Samozřejmě, vše se dotáhne až na jaře. Budu muset trochu častěji jezdit do Popleru.“

„Mary, to je samozřejmé. Poradíme si.“

„Já vím. Babička tě naučila základům. Půjdu spát. Byl to náročný den a Rosie září.“

„To jsem velmi rád. Dobrou noc.“

„Dobrou noc a Zacku musím vás vykrmit. Už zase vypadáte jako tyčka u našeho plotu.“

„Mary, prostě jsem nenašel tak dobré jídlo, jako je tvoje. Chybělo mi to a těším se na ně.“

Mary chodí očkem po Mattovi. „Vidíš, Zack je džentlmen a oceňuje moje jídlo, na rozdíl od vás. Měli byste se stydět.“

„Mary, já tvé jídlo miluji. Copak je nejím?“ zažertuje Matt vesele.

„Ty… ty… ničemo!“ vyprskne Mary, nadzvedne kalhoty a důstojně vyjde po schodech nahoru.

Zack s Mattem ji sledují.

„Matte, chceš se tu ubytovat?“

„Samozřejmě, paní Esmeraldo. Máte ještě volný pokoj?“

„Jen pro tebe!“ Nakloní se k němu, až její poprsí spočine na pultu. Skromný výstřih se nakrabatí a odhalí kus smetanové pokožky. Zack se do něj se zájmem mrkne.

„Děkuji moc. Jsem ráda, že se Grizzly konečně vyjádřil.“

Esmeralda se opře o pult. „Byli jste u toho? Jaké to bylo? Klekl si před ní? Můj nebožtík manžel se mi dvořil půlroku, a pak mi dal nádherný prsten s diamantem. Na svatební cestu jsme jeli do Paříže. To je něco jiného než ty naše města. Také jsme se stavili v Londýně. Úžasné město.“ Oba zdvořile naslouchají. „A Rosie se chystá někam na svatební cestu a co šaty, klobouk?“

Matt se pousměje. „Všechno se bude zařizovat až na jaře. To víte, Mary, chce být u toho.“

„Přece jsi říkal, že údolí…“

„Půjdeme. Jsme unavení a dobrou noc, paní Esmeraldo!“ Ta udiveně zírá na Matta táhnoucího Zacka po schodech k pokojům. Zack ještě stihne se nemotorně uklonit a sundat klobouk. Nahoře se mu vytrhne. „Co je? Tak hezky jsme si povídali a mně by to taky zajímalo, proč všechno se bude připravovat na jaře? Přece údolí nebude zasypané. Je průjezdné, a proto Mary může už svatbu chystat teď!“

„No ano, ale to víš…“zběsile hledá výmluvu. „Mary nerada jezdí na Vojtkovi, víš. Je to jediný kůň, který ji uveze!“ naznačuje rozměry Mary. „Proto až na jaře. Tehdy může si brát bryčku,“ spokojeně prohlásí a gratuluje, jak z toho nádherně vyvázl.

Kdo by řekl, že někdo tak nevinně vyhlížející, jako je Matt, umí neuvěřitelné lhát. Úžasné co svede láska. Zarazí se. Počkat to tedy ne. „Aha. Už tomu rozumím. Chudák, ale aspoň bude mít dost času to vše naplánovat, že. Přece jen sestra se jí vdává jen jednou.“

„Pokud Grizzlyho nesežere medvěd, ano.“

„Ticho!“ ze dveří vykoukne hlava. „Člověk tu chce spát!“

Matt se Zackem se na sebe podívají. Matt pohlédne na klíč. „Prosím, račte.“

„Zveš mně na hrátky?“ Zack se k Mattovi nakloní.

Matt skoro přestane dýchat. Dělá si legrací. „Ano. Kdykoliv a kdekoliv, jak budeš chtít!“

„Potom…“ odmlčí se. „Dobrou noc.“ Nasadí si klobouk a nevzrušeně jde ke svému pokoji. Matt dupne. Zas to nevyšlo. Co má jen udělat, aby podlehl. Přece až zas tak špatně nevypadá. Možná ho odrazuje ta jizva? Vyrazí a dožene ho před pokojem.

„Vadí ti ta jizva, viď!“ Stáhne šátek. „Kvůli tomu mně nechceš!“

Zack neví smát se nebo plakat. „Matte, jsi muž.“

„Proč pořád to stejné.“ Nadechne se. „Jestli chceš, mohu se obléci do šatů.“

Zack ztuhne. Naprosto neví, co na to říct a jak reagovat. Pozoruje Mattovou tvář. Není pravda, že by ho nějak odpuzovala, ale chlap? Přesto ta nabídka…

„Matte, já - je mi líto.“

Matt se pousměje. Zbytečné. Vše zbytečné. Narovná se v ramenou. Musí to nést statečně. Někdy možná někdy v budoucnu, snad najde někoho jiného. Odvrátí se od Zacka. „Zacku.“

„Co je?“ jako by po něm přešel hrobník a smál se. Ten prázdný suchý hlas, z kterého se vytratila živost a nadšení. Má pocit, že zničil něco pěkného. Otřese se. Jen se mu to zdá.

„Zacku, prosím nejezdi s námi. Mary něco namluvím. Ojeď do Londýna nebo do Paříže. Je tam opravdu nádherně. Ulice plné památek. Vyprávěl mi to dědeček a já mu věřím. Jednou najdu někoho, kdo mně ocení.“ Chce se mu brečet. Sevře pevně rty a zamrká, aby potlačil zrádné slzy.

„Matte!“ ozve se jemně Zack.

Trhne pod tím tónem. Dal by cokoliv, kdyby mu tak dřív řekl, ale teď už to neplatí. Popotáhne. Je mu to jedno. „Sbohem.“ Rychle vykročí ke svému pokoji a zavře dveře.

„Kruci!“ zakleje Zack. Matta si oblíbil a nechtěl mu ublížit. Je to pro ně lepší. Otevře dveře a usedne na postel. „Do pekla!“ zakleje znovu. Snad poprvé v životě neví, co má dělat.

Konec snů, konec všechno. Ten nápoj doma vylije. K čemu mu je, když on chce něco jiného. Proto mu ho Šedý vlk nechtěl dát. A přitom dnešní den začal pěkně. Pravda cestu a Vojtka s Mary může pominout, potom setkání, oběd v restauraci. Jen chtěl, aby ho měl Zack rád. Jenže nedokáže oddělit to, že po něm touží. Chce se ho dotýkat, líbat, držet v rukou, laskat a dělat všechny ty věci, které se mu honí hlavou.

Všechno se rozprsklo, jako duha na obloze. Krátce pobyla, jako snový přelud a taktéž rychle zmizela. Zůstala jen čistá obloha a země syrově vonící po dešti a on tu stojí, pozoruje městečko s prázdnýma rukama. Nejspíš to tak mělo být. Soustředí se na koně. Ti ho nezklamou. Mají ho rádi, takový jakým je. A on miluje je.

Nesmí toho litovat. Má dům, má vzpomínky a koně. Není toho dost? Někteří nemají ani třetinu toho, co on. Utře si tváře a z hřbetu ruky slízne mokro. Sůl. Povzdechne si. Jen chtěl, aby ho miloval. Nejde to.

Otočí se od okna a zatáhne závěsy. Zajde do saloonu. Napije se, opije se a něco vyvede. Jako zastará. Smutně se pousměje, sebere starý klobouk, navleče kabát.  Vyjde ven a zarazí se. Ten klapot podpatku… zaleze do pokoje a škvírou sleduje, kdo to je. Esmeralda. Cha. Nechá ji projít kolem jeho dveří a otevře je.

„Dobrý večer, paní Esmeraldo.“ Ví, že pokoj má někde jinde a tam na konci je Zack. I když není jeho, rozhodně nedovolí, aby ho dostala do pracek.

„Oh, dobrý večer.“

„Jdete se podívat, jestli je všechno v pořádku? Chybí mi ručník.“

„Ano, jdu se podívat na jeden pokoj, který se uvolnil dnes večer. Samozřejmě ho ihned donesu.“

Potřebuješ péči jako sůl Zacku. Jenže já to nebudu, kdo tě bude hýčkat. Do pekla s předsudky! Zavrčí a čeká u dveří. Zaklepání. Madam Esmeralda.

„Děkuji moc.“

„Není zač.“ Stojí a čeká.

Matt stojí a čeká, až odejde. Tobě ti Zacka nedám, když už by to někdo měl být, potom Katty nebo i Mary je lepší než ty.

„Půjdu.“

„Ano.“ Esmeralda vztekle vykročí ke schodům a Matt zavře dveře. Určitě to zkusí. Po deseti minutách otevře dveře a rovnou vletí do náruče Zackovi.

„Potře… Zacku, co ty tady?“

Zack zrudne a ošije. „Nic, jdu do pokoje,“ zabručí. Otočí se na podpatku a zmizí v pokoji. Matt zavrtí hlavou. Co tady dělal? Možná se za někým vypravil? Mohl by jít možná k madam Josefíně. Má pěkná děvčata nebo do saloonu, ale ví, že by neměl!

Postava na schodišti tiše zakleje. Co tam stojí jako vrostlý pařez? Copak lidi v noci nespí? Tiše sejde dolu a usadí se na židli za recepci. Rukou zabubnuje na knihu návštěv. Otevře ji. Zack Grey. To jméno je určitě falešné. Zajímalo by ji, kdo to ve skutečnosti je? Na druhou stranu zná se s Mattem. Matt je nemehlo a absolutně tupý mladík, co se týče žen. Jeho bystrost se projevuje jedině v těch čtyřnohých potvorách, které chová.

Matt zatím zavře dveře a opře se o ně. Co hledal Zack venku? Byl oblečený. Klobouk, kabát, zbraně. Kam by mohl jít? Po chvilce přemýšlení se mu rozsvítí. Určitě zas to té mizerné herny – saloonu Zlatý nugget. Zřejmě nechápe, že mu to škodí. Když je tady zatrhne mu to. Přitiskne ucho ke dveřím. Slabé vrzzz. Ušklíbne se a prudce otevře dveře.

„Zacku?!“ vykřikne překvapeně, protože čekal vdovu.

„Matte?“

„Jdu dolu se něčeho napít. Nejspíš vody. Dnes nemohu spát.“

„Já taky ne.“

„Ale víš, že bys měl odpočívat. Sice se od zítra už neuvidíme, ale to ještě neznamená, že ti dovolím si kazit zdraví. Stále jsem tvým přítelem. Jestli budeš v tomhle sebezničujícím životě pokračovat, potom tak, abych to neviděl. Mám tě příliš rád na to, abych to sledoval. To snad pro mě můžeš udělat, ne.“

„Matte, a kdo ti řekl, že jdu do k Zlatému nuggetovi? Jen jsem se šel nadýchat čerstvého vzduchu.“

Matt ho vezme za ruku, dotáhne do pokoje a otevře okno. Nadýchne se. „Chladný vzduch. Prásk!“ Dveře tiše prásknou, až Zack sebou trhne. Nemůže tomu uvěřit. Vězeň ve svém vlastním pokoji. Přejde k oknu a pohlédne dolu. Ušklíbne se. Kdo kdy řekl, že když to nejde dveřmi, půjde to oknem. Vystrčí nohu ven.

„AAA to je krása, že Zacku?!“

„K ďasu!“ zakleje pod fousy Zack a stáhne nohu dovnitř. Vykloní se. „Rozhodně. Ještě tolik sněhu jsem neviděl a ten božský výhled. Panorama, nad kterým se tají dech.“

Matt se usměje. „Jo je perfektní! Kouzelný,“ a zahledí se na střechu restaurace. „Není ti zima?“

„Ne!“ zavře okno. Začne se tiše smát. Jeho Doca Hollidaye dostal do úzkých obyčejný honák. Nemůže tomu uvěřit. Sedne si na postel, tělo se mu otřásá smíchy a po chvilce se mu zkroutí obličej a on přiloží ke rtům ruku. Po záchvatu kašle ji odtáhne. Skoro bojí se pohlédnout na ruku. Roztáhne ji. Nic. Uleví se mu a položí ji na koleno. Měl by možná konečně zauvažovat nad slovy Matta. Kašle na to. Bude si dělat, co chce a takový smrkáč mu v tom nebude bránit!

Vykročí ke dveřím a otevře je. Sotva udělá krok, když se otevřou další dveře a v nich se objeví Matt. Postaví se doprostřed chodby.

„Jdu.“

„Můžeš.“

„Pak uhni.“

„Jedině přes mrtvolu.“

„Oopravdu?“ protáhne. Pomalým pohybem si upraví kabát. Objeví se zbraň s teplé bílou pažbou.

„Pokud máš odvahu, potom ano.“

Zack přimhouří oči. Chce skutečně pokoušet osud a hrát s nimi karty? Nechce ho zabít. Jen ho zraní, jako poučení, že stavět se proti Docu Holliday nemá smysl. Vzpomene si na hory. Matt je rychlý, rty se mu zvlní do úsměvu. Možná našel protivníka. Někdy je rychlejším i než Wyatt.

„Mám.“ Potvrdí neotřesitelně. Nedovolí mu udělat tuhle chybu před jeho očima. Nechce vidět to, a proto udělá vše, co je v jeho silách. Zack je pekelně rychlý, ale nesmí myslet, proti komu stojí. Dědeček vždy říkal, že je to věc víry a cvičení a on cvičí. Jen ho postřelí a ponechá ho v péči Katty. Je to dobrá holka.

„Co tu blázníte?!“ zaslechnou hlas vdovy Esmeraldy. „Hele, jestliže se chcete střílet, vypadněte ven a ne tady. Víte, jak problematické sem bylo dovézt ten koberec a čištěni? Ne. To chlapy nikdy nenapadne. Vás jen napadne vytáhnout bouchačky a vyřídit si to jimi. Vypadněte nebo začnu ječet!“

Zack pozorně sleduje Matta, stejně jako Matt Zacka. Číhají na pohyb, na náznak, že ten druhý sáhne po zbraních. Nechce to, ale udělá to. Musí mu v té hlouposti zabránit. Vnímá napjatou atmosféru a pod tím nechuť a přece jim něco říká, že musí to udělat. Jemně se nadechne a cítí, že bude rychlý, jako nikdy v životě.

Nedělej to! Nemáš na mně, s ledovým klidně myslí Zack. Šedé chladné oči hledí do Mattových a odhaduje, kdy bude tasit.

„Zacku, jdeme ven?“

Zack sevře rty a uvolní se. „Ne. Jdu spát. Jekot nějaké ženské mi za to nestojí a venku je zima. Dobrou noc, madam Derby, Matte.“ Ťukne do klobouku a zavře za sebou dveře svého pokoje.

„Omlouváme se. Dobrou noc.“

Esmeralda přikývne. Zase nic. Půjde taky spát. Tentokrát sama. Měla si políčit na toho obchodního cestujícího. Povzdechne si a sejde po schodech dolu do svého bytu. Když za sebou zavře dveře, uvědomí si, co řekl pan Grey. Jekot? Já mu dám jekot. Za to zaplatí.

Matt zavře dveře a ruce se mu skoro roztřesou. Málem se bil kvůli hlouposti s někým, koho miluje. Je blázen? Zajímalo by ho, co na to dědeček. Je mu vděčný za všechno, co pro něho udělal. Přejde k posteli a svlékne se. Má pocit, že už madam Esmeralda nebude chtít vlézt Zackovi do postele a Zack nebude chtít vlézt do saloonu.

Vlastně se mu plán povedl. Přetře si obličej a začne se smát. Ať vše jde k čertu. Je opět přesně tam, odkud vylezl. Možná je to lepší a mu nebylo souzeno si někoho najít. Život je krátký a nebezpečný. Jednoduše začne tam, kde skončil. Jako by Zack neexistoval.

Klepot. Vstane a otevře dveře. Udiveně si prohlíží Zacka. „Pojď dál.“ Ustoupí a Zack vejde.

„Málem jsme se pozabíjeli.“ Odmlčí se a prohlíží Matta. „Jen bych tě zranil.“

„V případě, že bys byl rychlejší, než já.“

Zack se k němu otočí. „Mládě, věříš si.“

„Proč bych neměl staroušku si věřit?“

„Jsi blázen.“

„To zamilovaní bývají všichni, aspoň mi to d…“

„…dědeček říkal,“ dopoví Zack.

Matt pokrčí rameny a sedne si na postel. Stahuje si boty. „Jo, povídal. Byl velmi moudrý a všechno věděl. Asi jako Šedý vlk. Povídal, že se vrátíš a já mu řekl, že ne.“

„Šedý vlk? Jak se mu daří?“

„Dobře.“ Zavrtí prsty. „Proč jsi sem přišel?“

„Sám nevím.“

Matt si odfrkne a začne stahovat druhou botu. Zack se ležérně opírá o stěnu a pozoruje svlékajícího Matta.

„Nenosíš ostruhy.“

„Protože děda je také nenosil. Povídal, že aby sis podmanil koně, nepotřebuješ k tomu sílu. Ne sílu biče a ostruh. Jinou sílu. Tuhle,“ a přiloží si ruku na srdce.  Stáhne ji a začne se opět věnovat botě. Vyhekne a odhodí jí k první. Vstane. Povzdechne si. „Údolí v zimě je naprosto odříznuté od světa, přesto tě zvu. Nic po tobě nebudu chtít.“

„Nezvládneš to.“

„Samozřejmě, že ano. Za co mně máš? Že se na tebe vrhnu, jako hřebec na kobylu?“ Ne, že by nechtěl. „Běž pryč. Jsem unavený. Odjíždíme brzy ráno.“ Otevře dveře. Nechce, aby odešel. Nikdy by si nemyslel, že bude Zacka vyhazovat ze svého pokoje.

Zack pohlédne na Matta. Začíná ho obdivovat. Zastaví se u něho a lišácky se zahledí na unavenou tvář. Nevyčte z unaveného obličeje naprosto nic… Nakloní se a rty dotkne tváře. „Dobrou noc, ale nepočítej s tím, že bych někdy chtěl.“

Matt by po něm nejraději něco hodil. Rozhlédne se a popadne stoličku. Udělá krok na chodbu a hodí po něm stoličku. Rána práskne o stěnu a odněkud se ozve probuzený řev. Rychle zavře dveře a dotkne se líce. Kdyby mohl, své sny uskutečnit, země by se stala rájem, ale teď už je unavený pořád bojovat, zvlášť, že cíl už nevidí.

Zack zaslechne ránu a pogratuluje si k rychlosti. Usměje se a zvážní. Neměl to dělat, ale v té chvílí, nic jiného ho nenapadlo. Udělal chybu, ale nelituje toho. Jenže co zítra? Co má udělat? Wyatt mu radil, aby strávil vánoce na ranči, ale nezná všechny okolností. Co bys mi příteli radil teď? Mám s ním odjet nebo ne?

Cítí, že je na křižovatce, která změní jeho budoucnost a on musí jen udělat krok k té správné cestě. Jenže která z nich je správná? Byl by raději, kdyby se nemusel rozhodnout. Odkašle si a vytáhne z kapsy karty. Drží je v rukou a váhá. Vybere čtyři esa.

„Nemohu se rozhodnout. Rozhodnete vy.“ Bláznivé rozhodnutí, ale on je blázen, který když umíral, vydal se na Západ zemřít a karty se mu staly osudem.

Zamíchá je a položí rubem nahoru.

Srdce – bude stíhat a pátrat po Clayovi, dokud se Wyatt neuzdraví. Káry – bude pokračovat po hernách, až ho zastihne osud, kterému díky Mattovi utekl. Kříže – odjede za Wyattem a stráví s ním a jeho rodinou vánoce. Piky – jeho oblíbená karta, pojede s Mattem na ranč a uvidí.

Hledí na čtyři zamíchané karty. Natáhne ruku a otočí jí.