Shounen - ai povídky

Hotel na prodej!

Marie odhodlaně namíří přímo k hotelu. Rty sevřené do úzké čárky a rázuje jako voják. Obyvatelé městečka se nemohou vynadivit, co se stalo, že Marie vyšla ze svého království. Mladý honák se po ní otočí, smekne klobouk a narazí do sloupu. Další dva zůstanou civět a dokonce i Tvrďas Harry vyběhne z obchodu, aby viděl Marii.

Marie se nadechne před vchodem do hotelu a otevře dveře. Zrudne, když zahlédne Esmeraldu v těsném objetí Gáboryho. Trošku ji píchne u srdce, ale odsune vzpomínku na stejné štěstí, jako nicotnou věcičku.

Cinknutí.  Esmeralda se vzpamatuje. Upraví si účes a otočí se k příchozímu. Údivem pootevře rty.

„Gábore, prosím tě, mám tu jednání. Můžeš mě na chvilku omluvit?“

Gábor přikývne. Pro svoji překrásnou květinku udělá všechno. Včera stihl vlak jen tak a vystoupil až v Denveru. Hned zamířil na hlavní třídu ke klenotníkovi, kterého dobře zná. V jedenáct hodin v noci mu zabušil na dveře. Bouchal tak dlouho, dokud po něm Zachary nevystřelil. Byl rád, že stařec už má špatnou mušku.

„Zachary, to jsem já. Nevyváděj a otevři. Něco potřebuji.“

„A kdo je to?“

Snad od poslední návštěvy neohluchnul?

„Muži, to je přece ten mladík Gábor z Alamosy!“ zaslechne z druhého patra ještě větší řev než ten jeho. Pousměje se. Manželka Ráchel. Drobná osůbka s mohutnými plícemi.

„No jo a proč to neřekne hned?“ lamentuje Zachary. „Počkej, něco na sebe vezmu a jsi sám?“

Než stihl odpovědět, okno prásklo. Pokrčí rameny. Hlavně, že mu otevře.

„Uvědomuješ si kolik je hodin?“ ostražitě se rozhlíží s puškou v ruce. „I když zavedli osvětlení a hlídky, stejně není bezpečno a musím dávat si pozor. Nestůj tady a běž.“

„Stojíš mi v cestě.“

„No jo,“ poškrábá se v šedivých vlasech a zatahá za bradku. „Co chceš?“ Optá se, když zavře dveře a odloží pušku do kouta.

„Zachary, co asi by chtěl v noci u tebe?“

„Zlato?“

„Diamantový prsten.“

Dolů sejde Ráchel Jakobitz v noční košili a vlněném šálu. „To je zima. Rozhodl ses oženit? Dobře děláš. Jen si neber někoho jako Zacharyho.“

„Neboj se, Ráchel. Jmenuje se Esmeralda Derby a vlastní hotel v Popleru.“

„To je dobré město. Rozrůstá se správným tempem,“ podotkne Zachary a zmizí v zadních místnostech domu. Za chvilku se přišourá s přikrytým platem a potom s dalším. „Pro takové jako jste vy, jsem tu perfektně vybaven. Podívej se.“ Odhrne látky z plat a v chabém světle se roztančí zlato a jiskřivá nádhera diamantů. „No nejsou skvostné?“

„Nádhera.“

„Tak vybírej,“ pobídne ho Ráchel a drží lampu, aby dobře viděl.

Gábor si vybírá a nakonec sáhne po pěkném, ale nijak velkém diamantu. „Co tento?“

Zachary ho vezme a k oku si přiloží kukátko. „Všechny moje diamanty jsou prvotřídní a bez kazu. Kdyby ne, nepotkal bych tě.“

„Já vím.“

„Je krásný.“

„Je nádherný a já se musím spokojit s tímhle malým,“ hořekuje Ráchel a prohlíží si malý diamant na ruce. „Ten můj Zachary je lakomec.“

„Jsi krásná i bez těch kamínků a copak nemáš nahoře celou bednu těch cetek? Běž raději spát. Tak co. Bereš?“

„Beru.“

„Fajn. Zabalím ti ho.“ Odšourá se dozadu a přijde s malou krabičkou. Otevře ji a na temném polštářku září nádherný prsten. „Pokud by slečně nepadl, mohu upravit. Stačí se stavit. Bože to je doba. V noci. Měl bys spát jako řádný občan a ne tu strašit.“

„Neříkej, že nejsi zvyklý a v noci máš nejlepší obchody.“

Zachary mlčí. Možná, ale mlčeti zlato, mluviti stříbro a on dobře ví, kdy mlčet a kdy mluvit.  Předstírá zívnutí. „Vypadni a nezapomeň nám ji ukázat.“

Gábor přikývne. Do odjezdu vlaku do Popleru strávil noc v saloonu hraním karet. Vyhrál sto dolarů a vzpomínal na Esmeraldu. Chlapi U nuggetu mu poradili dobře.

Sleduje, jak ty dvě krásné ženy zmizí v Esmeraldiných soukromých pokojích jeho nastávající. Jeho nastávající - to zní velmi dobře.

Esmeralda usadí Marii do křesílka, která si sundá klobouček a drží ho v rukou. „Chceš se něčeho napít?“ optá se ji a přejde ke stolku s pitím.

„Ne děkuji. Víš, proč jsem tu.“

Esmeralda se zahledí na prsten. „Možná ano.“

„Je překrásný.“ Marie se nadechne k odpovědi a mimoděk sevře klobouček. „Jsem ráda, že sis někoho našla a určitě za ním odejdeš.“

Esmeralda pokrčí rameny. Marie je její jediná konkurence, i když jsou obě jako den a noc. Ona tmavší a Marie plavovlasý anděl. Nechá ji trochu podusit. Už dříve spolu na to téma mluvili, ale spíš nezávazně. Možná změnila názor a chce hotel koupit.

„Víš, proč jsem tu.“

„Myslela jsem, že jsi změnila názor. Není to jednoduché.“

Marie se zamračí. „Prodáš mi ho?“

„Prodám, ale máš tolik? Chci hotovost.“

Marie sevře rty. Doufala, že by mohla dostat hotel na splátky. Půjde do banky. Snad dostane půjčku, i když Warner Chappel je slizký jako had. „Počkáš mi?“

Esmeralda se zvedne a přistoupí k oknu. „Dnes, ale když jsi tady ty, budou mít o to zájem i ostatní.“

„Kolik chceš?“

„Čtyři tisíce.“

„To je hodně.“ Marii poklesnou ramena. Doufala, že by mohla to dostat, ale na účtu má něco přes tisícovku. Restaurace vydělává tak akorát a ona drží ceny docela nízko. Musí a k tomu ví, že Charlee by rád otevřel si další restauraci vedle svého saloonu. Ví, že jejím konkurentem bude zrovna on. A on má na rozdíl od ní peníze. Sežene je.

„Dám ti pět set navíc, když mi podržíš předkupní právo,“ rozhodne se v jedné jediné sekundě.

Esmeralda údivem pootevře rty. „Záleží ti na tom, ale dobře. Podržím ti do večera. Do té doby složíš u mě čtyři a půl tisíce.“

„Složím a děkuji.“

„Obchod,“ pokrčí rameny a jde ke dveřím. Pustí ji a sleduje, jak pevným krokem rázuje pryč. Možná chce za hotel moc, ale ví, že si to může dovolit. Usměje se a pohlédne na Gáboryho. Chudou ženu si rozhodně nevezmeš, pomyslí si. V bance má další úspory.

Cinknutí a do dveří vejde Charlee.

„Zdravím Gábore, Esmeraldo.“

„Charlee, co ty tady?“

„Vždyť dobře víš.“

„Pak pojď dál.“ Zarazí Gáboryho, který se zvedne od stolku. „To je v pořádku. Obchod.“ Zářivě se usměje. Je zvědava, jakou nabídku ji předloží Charlee.

„Máš to tu krásné. Nechápu, že se vzdáváš toho všeho kvůli nějakému přivandrovalci.“

„Protože mi nabídl něco, co nikdo jiný. Chceš se napít?“

„Sem s tím.“ Pohodlně se rozvalí v křesle a Esmeralda mu podá skleničku. „Podívej se, vezmeme to na rovinu. Tady rozhodně nezůstaneš.“

„Proč si to myslíš?“

Charlee se usměje, až se objeví zlatý zub. „No tak, který chlap by zůstal tady s tebou, když má výnosný ranč a k tomu něco znamená? Takže to tu prodáš.“ Tyhle místnosti se mu líbí. Mohl by si je vzít pro sebe a ty, co má vedle saloonu, nechat. Mohl by je rozšířit o stolky s faraem nebo ruletu. To uvidí. Ví, co tu dělala Marie, ale nepochybuje o tom, že ji snadno přebije. S majitelem banky je jedna ruka. Dobře ví, kdo má víc peněz. Warner rád prozradí pár informací. Je to neřád, ale dobře cítí, kde jsou peníze a Marie jich moc nemá. Prostě stačí přeplatit.

„Máš pravdu, a co po mně chceš?“

„Co asi? Koupit hotel.“

„Kolik dáš?“

„Za kolik prodáváš? Podívej se. Dám víc, než Marie. Co by s hotelem dělal ženská? Upravím ho, vybavím, bude dvakrát větší. Bude poskytovat více služeb.“

Esmeralda nedá na sobě znát, že se jí to dotklo. „Hraní, že.“

„Jistěže. Na tom se dá vytřískat spoustu zlata. Tak co. Dám dvakrát tolik než Marie.“

Esmeralda se usměje. Osm tisíc je hodně. „Takže osm tisíc.“

Charlee vyvalí oči, ale pak přikývne. „Dobře. Je to hodně peněz, ale proč ne. Zajdu do banky a hned ti je přinesu.“

„Stačí večer, Charlee.“ V duchu posmutní. Marie nezaplatí, i když právě jí by ráda prodala hotel. Od Warnera úvěr nedostane. Jedině, že by… ale to ona neudělá. Má zásady a mužům se vyhýbá. I když mít něco s tím idiotem…“

„Dobře,“ přikývne Charlee a rozhlédne se pohledem: Patří mi to tu. „Ale vybrala sis dobře. Je to správný chlap.“ Vstane a jde pryč. Esmeralda sedí v křesílku a přemýšlí o vzniklé situaci, když zaslechne ťukot.

„Dále,“ řekne bez přemýšlení.

„Esmeraldo.“

„Gábore, pojď dál.“

„Starosti?“

„Teď, když jsi tady už žádné. Jen přemýšlím, komu mám prodat hotel.“

„Přece Charleemu.“ Posadí si ji a klín a hladí po zádech. Chtěl by se s ní milovat. „Tady není, co váhat.“

„Já vím. Nabídl mi hodně, ale…“

„Ale?“ Nemůže uvěřit tomu, že se baví s nějakou ženou o obchodech, i když s Lianou takhle taky tak mluvil. Ne s nějakou, ale se svou snoubenkou. Zní to krásně.

„Nejdřív jsem ten hotel nenáviděla. Připomínal mi vše, čeho jsem se musela vzdát, ale s během času mi přirostl k srdci. Mám ho ráda a záleží mi na něm. Vím, že Marie z něho vybuduje dobrý hotel. Takový jakým má hotel být.“

„A Charlee ne?“

„Charlee. Vím, že ho rozšíří taky. Bude přepychovější, ale taky se tu objeví holky, hrací místnosti. Prostě to bude velký bordel, který budou měšťané tolerovat, protože jim nic jiného nezbude.“

Gábor mlčí. Esmeralda to vystihla přesně. Charlee ví, jak se vydělávají peníze, a udělá maximum, aby je získal. Hotel přitom svádí k těmto věcem. Ubytovat a poskytnout hostům vše, aby u něho nechali peníze. Nejspíš by udělal totéž.

„Proč vlastně něco nepostaví?“

Esmeralda sešpulí rty a políbí Gáboryho. „Městská rada to nechce. Prý když už se zbavili neřádstva, chtějí, aby město zůstalo hezky čisté a pokojné. Dům madam Josefíny odsunuli až na okraj města. Jenže Charlee dobře ví, že by mu hotel tolik nevynášel na kraji města a na hlavní ulici už není moc místa, kde by mohl stavět. Kdyby to šlo, tak tu máme toho víc.“

„Proto tu není další saloon. Musí na něm vydělávat.“

„No, to zas není tak úplně o tom. V tomto případě konkurenci likviduje přímo Charlee. Však Zlatý nugget je velký.“

„To je pravda. Musí být tvrdý.“

„Je. Vyrýžoval zlato na kalifornských polích a nepřišel o ně.“ Přitulí se ke Gáborymu. „Už o tom nemluvme, ano.“

Má pravdu a začne se věnovat svůdným rtům Esmeraldy.

Marie zatím odhodlaně kráčí k bance. Otevře dveře a pohlédne na tři přepážky. Přistoupí k Diterovi. Ten se nadšeně usměje. Paní Marii tu není moc vidět, ale on by líbal zem, po které chodí. Však je každodenním hostem v její restauraci.

„Dobrý den, paní Marie. Potřebujete něco?“

„Ano. Potřebovala bych mluvit s panem Warenem Chappelem.“

„Hned ho zavolám.“ Pokyne kolegovi po levici a opustí místo. Předtím zavře šuplíky. Za chvilku se otevřou neoznačené dveře.

„Račte dál, paní Marie.“

Marie se kolem svého bankéře prosmýkne. Nemá ho ráda, i když vypadá velmi dobře. Vysoký, trochu robustní muž v perfektním obleku. Černé vlasy s minimem šedin, knírek a žoviální mluva. Ale ona nesnáší jeho modré oči, které všechno hodnotí a z kterých má docela strach. Jediný muž, který ji nenabídl manželství nebo poměr, a ona by měla strach odmítnout. Bojí se a jeho manželka je chodící ustrašená žena, která skoro nevychází z domu. Waren všem vykládá, že je nemocná a ona by tomu klidně věřila. Jak je to ve skutečnosti si jenom mohou domýšlet.

„Co si přejete?“ usadí se za velký černý stůl.

Mahagon. Na podlaze vysoký koberec a na stole skoro nic, kromě křišťálového popelníku a pár papírů. Na kraji stolu jsou psací potřeby.

„Chtěla bych vaší banku požádat o půjčku.“ Sevře kabelku a způsobně sedí na kraji židle jako dáma. S bušícím srdcem čeká na ortel.

„Samozřejmě. Od toho tady jsme. Povídejte, kolik byste chtěla a kdy je chcete. Nemám velkou finanční hotovost, ale něco tady mám.“

Marie je odhodlaná.  „Tři tisíce.“ Ví, že pro bankéře jsou to drobné, ale půjčí jí je?

„To je hodně na malou restauraci. Mohu se optat, k čemu je potřebujete? Chcete ji snad rozšířit?“

„Chci koupit hotel U topolů.“

„Paní Derby jej prodává?“

„Ano.“

„Víte, je to hodně peněz a já se podívám na váš účet.“

Marie stiskne rty. Ten parchant zná účty všech svých klientů to posledního dolarů. Jen se předvádí. Malou kabelku skoro drtí rukama. Parchant.

„Nevím, nevím. Tady vidím velký výběr a příjmy nic moc. Je mi líto, ale nebudu vám ho moci poskytnout.“

„Z jakého důvodu?“ chladně se optá. „Mám prosperující firmu a chci koupit prosperující hotel.“ Ví, že je to kvůli tomu, že je ženou a pak pan Waren je častým hostem u Luckyho. Všichni vědí, že jsou jedna ruka. Poklesne na duchu.

„Prostě banka nemá zájem vám půjčit peníze z důvodu, který bych vám nemusel vykládat.  Ale nezvládnete vést hotel i restauraci. Je to riziko. To je vše.“ Vstane a potom zaváhá. Vzpomene si na svůj domov. „Ale mohl bych udělat výjimku.“

„Ano?“ optá se opatrně.

Waren k ní přistoupí a Marie se lehce otřese. Nesnáší tu jeho kolínskou. „Víte, kdybyste…“ položí jí ruku na ramena a rukou ji pohladí. Skloní hlavu k uchu. „Možná kdybyste byla vstřícnější…“ Nic víc neřekne, když Marie prudce vstane. Za takovou cenu ne.

„Děkuji, vám pane Chappeli. Budu muset jít. Katty je v restauraci sama. Nashledanou.“ Otevře si sama dveře a vyjde z banky jako vítr.

Lucky Charlee se zazubí. Hotel je jeho. Ví, že Esmeralda má příliš sentimentální pocity vůči hotelu a nechce, aby se rozšířil, tak jak on to chce, ale je mu to jedno. Jednoduše bude hotel jeho a město taky. Neoficiálně, ale on tu bude vládnout.

Marie mine Luckyho a sevře rty. Zatraceně, zakleje naprosto nevhodně na dámu, ale tou už hodně dlouho není. Ten mizera nakonec získá hotel. Zastaví se a dívá se na restauraci hned vedle hotelu. Mohli by mít větší výdělek a Katty by mohla jít do nějakého dívčího penzionátu. S penězi by si našla vhodnějšího manžela. Jenže tobě peníze hodně pomohly, co? Připomene si svoji minulost. Podívej se, kde jsi. No nic, prostě to vzdá.

Zrak ji sklouzne po obyvatelích městečka a zastaví se na Zackovi, který se opírá o sloup a lenivě pozoruje Matta, který o něčem diskutuje s Harrym. Vzpomene si na vyprávění o velké hře, která se uskutečnila na podzim. Povídá se, že tehdy všechny peníze ze hry shrábnul cizinec, který postřelil Bannyona. Až později se dozvěděla, že to byl Zack. Odhodlaně k němu zamíří.

Zack zpozoruje Marii a udiveně si ji prohlíží. Už ji měl čest spatřit a byl natolik chytrý a dobře varován, že ji jen pozdravil a jemně uklonil. Podle něho je, i přes svůj věk, nejhezčí ženou v Popleru. Zajímalo by ho, co po něm chce. Protože dle jejího odhodlání a jak sem rázuje…

„Dobré ráno, paní Marie.“

„Dobrý den, pane Grey, Matte.“

Matt se rychle otočí k Zackovi a trochu ho uklidni, že je to Marie.

„Dobrý den, Marie.“ Sundá si klobouk.

„Dobrý den, paní Marie,“ řekne Tvrďas Harry. „Vypadá to, že nebude sněžit. Zrovna se dohadujeme o svatbě Rosie a Grizzlyho. Potřebujete ode mě něco?“

„Ne, ale ráda bych o něco požádala vás, pane Grey.“

Zack se na ni nečitelně dívá a potom pomalu přikývne. „Matte, potom to domluvíš, půjdeme.“

Marie vděčně nakloní hlavu a uleví se jí. Kousek poodejdou.

„Co potřebujete?“

Marie se zardí. „Víte, já slyšela jsem, že….“

Matt se Zackem trpělivě čekají, až to ze sebe dostane.

„… já potřebuji půjčit, abych mohla koupit hotel.“

Zack s Mattem na sebe udiveně hledí. Tak to nečekali.

„Víte, já…“

„A co půjčka?“

„Je jedna ruka z Luckym. Nechce mi půjčit, že jsme nevýdělečná a nesolventní. Není to pravda. Splatila bych mu to do posledního dolarů, ale Lucky chce hotel a udělá proto vše. Už dávno Esmeraldu přemlouvá k rozšíření své živnosti. Zatím se vždy ubránila, ale vím, že ji to dělalo starosti.“

„Mám rád hotel, takový jaký je. Není to pro tebe náročné, Marie?“

Marie se usměje. „Zvládnu to a stejně chci ještě někoho najmout. Nebudu to vše dělat sama. Vím, co mám dělat.“

„Zacku, peněz máme dost.“

„Peníze jsou jen peníze. Vždy se dají vydělat. Kolik potřebujete?“

„Tři tisíce.“

„Máte je mít. Souhlasíš, Matte.“

„Jistě. Půjdeme k právníkovi.“ Společně vykročí k budově, kde bydlí Slimy a dole má advokátní kancelář. Jednou se v Popleru objevil a zůstal. Malý muž, který věčně drží nějaké papíry. Vyřizuje vše, co kdo chce. Musí ho budit, ale nakonec mohutně zívaje, sepíše smlouvu.

„Nevím jak poděkovat,“ řekne rozpačitě Marie. „Nechtěli jste ani úroky.“

„Marie, nech toho. Rád bych bydlel v hotelu a ne v herně, i když Zack by to možná přivítal.“

„I já mám rád ničím nerušený spánek, to si nemyslí a teď za ctihodným panem Chappelem. Vsadím se, že to nepůjde tak lehce.“

„Dobrý den, Ditře. Rád bych si vybral.“

„Kolik, pane Grey?“

„Tři tisíce.“

Marie se zachvěje, když si uvědomí, že nějakou dobu bude bez peněz. Matt si toho všimne

„Tři a půl tisíce. Zack se spletl, Ditře.“

„Jistě. Jen budu se muset dotázat pana Chappeliho.“ Zvedne se a vyjde.

„To jsou moresy,“ zabručí Zack, ale v očích mu nebezpečně svitne. Uvědomí si, že mu žilami proudí vzrušeně krev. Je to tak pokaždé, když začne cítit levárnu.

„Omlouvám se a pan Chappeli, by rád s vámi později mluvil.“

„Ale jistě. Rád si s panem Chappelem promluvím.“

Matt ho polituje. Diter obřadně vyplatí peníze, nechá si podepsat stvrzenku a uloží ji k ostatním. Zack vezme peníze a podá je paní Marii. Ta je roztřeseně převezme.

„To je, ale víc, než jsme se domluvili,“ brání se.

„Není a já jdu se podívat za váženým občanem města. Nemám ho rád,“ řekne chladně a vykročí ke dveřím s nápisem Ředitel Waren Chappel. Zaťuká, a když slyší dál, vejde. Stane proti nejmocnějšímu muži v městečku.

„Dobrý den, pane Chappele.“

„Dobrý den, pane Grey. Prosím usedněte. Nechcete něco k pití? Whisky, koňak, vodku nebo víno? Doutníček?“

„Dám si doutník a skleničku whisky.

Matt neklidně pohledne na dveře a potom na Marii. „Doprovodím tě. Přece jen máš hodně peněz.“

„Děkuji ti, Matte.“ Vyjdou z banky a zamíří si to k hotelu. „Jen se snažím zaopatřit Katty.“

„Já vím a doufám, že ti to vyjde.“

Marie se vděčně usměje. Je škoda, že Katty nepadla tomu muži do oka. Bylo by po starostech.

Matt se pečlivě rozhlíží kolem sebe. Nikdo, kromě obdivných a závistivých pohledů, je nesleduje. Vůbec nemusí. Marie - dalo by se říct, je přítelkyně. Jednou se opil a skončil nějakým způsobem u Marie doma. Málem se tehdy přiotrávila a ona ho léčila. Tehdy doktor byl pryč a on se s Marií spřátelil. Dostala ho tehdy z toho. Jednu chvíli mu dokonce skoro nabídla Katty, ale on odmítl. Smáli se tomu a on může ji navštěvovat, jak chce.

„Tak jsme tady. Koupila jsme přednostní právo za pět set dolarů. Jsem blázen?“

„Ne, ale pokud někoho nepřijmeš, nevím, jak to zvládneš. Nebo chceš nechat vaření?“ V duchu zasténá. Jen to ne, proboha! Kde by se v městečku stravoval? Napjatě čeká na odpověď.

„Ne. Myslím, že patřím za plotnu. Přijmu někoho šikovného. Vytřu Luckymu zrak a Esmeralda bude ráda.“ Vstoupí do hotelu a zvonek se vesele rozcinká.

„Je to dobrá investice, i když něco budeš muset investovat. Není nejnovější.“

„Já vím. Mám všechno v hlavě. Dokonce to propojím s restaurací, víš.“

„Plánuješ velké změny a vyznáš se v tom.“

„Marie? Jsi tu brzy. Dal ti půjčku a dobrý den, Matte,“ řekne o trochu chladněji Esmeralda, ale usmívá se. Je šťastná a chce odtud vypadnout, jak nejdřív to půjde. S Gáborem si bude výborně rozumět a popravdě, dokáže ji po všech stránkách uspokojit a ona se bude snažit taky. Už nebude muset chodit do různých postelí, jen aby nebyla sama a neměla noční můry.

„Dobrý den, paní Derby. Marie zvládneš to?“

„Jistěže a potom si vzpomene. Zapomněla jsem si vybrat. Počkáš tu?“

„Půjdu s tebou,“ odpoví Matt. Raději půjde do banky ještě jednou, než se dívat na šťastnou Esmeraldu. Ale od té doby, co řekla Gáborovi ano, jako by rozkvetla a její rysy už nejsou tak strohé. Zamilovaná. Vypadá i on taky tak?

Nevšimne si, že dojdou do banky, Marie vybere peníze a teď ho tahá za rukáv, aby se odlepil od zdi s obrazem.

„Matte, Matte, jsi snad zamilovaný?“

Matt Marii otevře dveře. „A kdyby ano?“

Marie zapomene na celý svět a udiveně na něho hledí. „Kdo je to?“ vypálí.

„To neprozradím.“

„Je pravdou, že jsi už nějaký čas divný a pořád ve společnosti toho Zacka. Nevím proč.“

„Změnil jsem se hodně?“

Marie nepatrně zavrtí hlavou. „Moc ne. Je to vidět spíš pro lidi, kteří tě znají. Je mi opravdu líto, že ty a Katty,“ nedořekne, ale oběma je jasné, že by chtěla vidět Katty s ním.

„Najde si někoho, koho bude milovat.“

„Ne,“ tiše odmítne. Matt se podiví. „Musí to být řádný člověk a láska nebude mít v tomto případě žádné slovo. Musí ji hlavně zaopatřit.“

Matt zůstane stát a dívá se za ní. Co se stalo, že takhle mluví? Minulost? Ví, že když byl malý, jeho sestra Melissa utěšovala jednu svoji kamarádku, kterou zasnoubili s někým neznámým. Až dospěje, měli se brát, ale domluvené sňatky byly na denním pořádku. Když odjížděl, byla už provdaná. Jestli spokojená, neví.

Matt dohoní Marii a doprovodí ji do hotelu. Zůstane stát a dívá se po hotelu. Nechápe Marii, ale možná se snaží dát Katty věno. Ví, že ji má nesmírně ráda a vše, co dělá je pro ni. Na sebe doslova kašle a to už mohla být vdaná nejméně stokrát. Vždyť ji nabídli sňatek i opravdoví magnáti, kteří tu byli, a ona každého odmítla. Popřípadě praštila pánví. Ne, že by to některým nepatřilo. Zvlášť o víkendech.

„Hotovo?“

„Ano. Jen zajedeme k právníkovi.“

„Matte, děkuji. Gábor půjde se mnou. Nemusíš s námi chodit.“

„Paní Derby, zdržíte se u nás?“

„Ne, Matte. Stejně nejsem tady oblíbená.“

Matt se za nimi dívá. Ví to a najednou je mu líto, že se k ní tak choval. Jenže sváděla mu Zacka. Takhle bude mít o jednu starost méně. Kde je vlastně Zack? Naposled byl v bance. Zneklidní. Co když se mu něco stalo? Vyrazí k bance a stoupne si k okénku Ditera.

„Vyšel Zack od ředitele?“

„Ne, ještě ne, ale některé obchody jsou složité a dlouho se jedná. Pan Chappel zřejmě chtěl něco panu Greyovi nabídnout.“

Matt vycítí drobné zaváhání a zpříma se zadívá Diterovi do očí. Synovec pana Chappeliho. Zajímavé, co by řekl, kdyby mohl.

„Dobrý den, madam Josefíne.“

„Dietře, dlouho jsme se neviděli a doufám, že brzy přijdeš. Matylda bude nesmírně ráda.“ Mladý muž za přepážkou zrudne. Madam Josefina se rozesměje, až se jí natřásá poprsí v modrých šatech s honzíkem. Matt zatím stojí a dívá se na dveře ředitele.

„Tak, co jste mi chtěl?“ neomaleně se optá Zack.

„Mám rád lidi, kteří jdou přímo k věci. Máte peníze a já mám tip na dobrý obchod. Zajímá vás to?“

„Možná. Záleží co, by to bylo?“ odpoví se zájmem Zack. Zapálí si doutník a přemýšlí, jak by Matt vyváděl.

„Jen obchod s pozemky. Mám na prodej pár výnosných parcel.“

„Pozemky?“ zakrouží skleničkou v ruce a lenivě se na bankéře zadívá. Nemá rád bankéřské krysy, i když někteří nejsou až zas tak špatní.

„Přesně tak a gratuluji ke koupi hotelu.“

„To ne já. Půjčil jsem madam Marii. Nechápu, že jste si nechal utéci, tak výnosný podnik.“

„Výnosný podnik? Malý hotýlek. Pche. V tom nejsou žádné peníze. Pozemky, doly železnice, cenné papíry. Tam jsou peníze.“

A karty. Hazard. V tom jsou taky peníze, ale nic neřekne.  Upije ze skleničky a usměje se. „To ano.“

Chappel vyčkává. „Mám tady smlouvy a taky mapy s pozemky. Nechcete se podívat?“

Zack vstane a přistoupí k mapám. „Denver?“

„Samozřejmě. Neprodávám jen tak něco. Denver roste třikrát rychleji než naše městečko. Bude to největší město na středozápadě. Mám tam nakoupeno pár výnosných parcel a mohu mít další. Sháním investory. Samozřejmě levně nakoupíme, draze prodáme přistěhovalcům. Výdělek už teď je ohromný. Ale mohl by být ještě větší. Stačí podepsat tady ty papíry.“

Zack se napije a hledí na mapu. Vypadá to dobře. Mohl by se toho zúčastnit.

„Dobře ale rád bych viděl pozemky.“

„Ale samozřejmě. Co příští týden?“

„Jistě a ty další papíry?“ usedne. Ta whisky je nějak silná, pomyslí si a napije se.

„Jen papíry k pozemkům. Je to listina o tom, že se stáváte členem skupiny zajímající se o pozemky a malý členský příspěvek.“

„Kolik?“

„Deset dolarů.“

„To není moc, ale nejdřív chci to vše vidět.“

„Samozřejmě. Ještě trochu whisky?“

„Ne děkuji…“ udiví ho, když zjistí, že mu sklenička klouže z prstů. Snaží se ji zachytit, ale nejde to. S údivem pozoruje, jak se whisky rozlije po koberci.

„Prosím, tady ten převod na deset dolarů.“ Přistrčí mu papíry a podává pero.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad,“ zamumlá a snaží se zvednout, ale místnost se mu začíná nepříjemně houpat a zabarvovat.

Chappel se zamračí. Kruci, vydržel déle, než kdo jiný. Jak je to možné? Vždyť je to vyzkoušené. Skousne si ret. Nechce tam napsat za něj jméno.  S falšováním podpisů je kříž.

Zaklepání.

„Podepiš,“ začne naléhat a vrazí mu pero do ruky. „Tady!“ ukáže mu kolonku, kde se má podepsat. O kousek výš je cifra třicet tisíc dolarů.

„Já…“ odhodí pero a chytí se za hlavu. Co se to s ním děje? Chappel se málem vztekne. Rozpřáhne se k úderu, když se dveře rozrazí a v nich se objeví Matt. Zahledí se na zdviženou ruku a vyrazí. Má pocit, že vše plave v červených barvách s příměsí žluté. Praští a ještě a ještě.

Chappel odletí na stěnu a mimoděk si olízne ret od krve. Schoulí se, zatímco na něj dopadají Mattovy rány.

Zasténání. „Matte.“ Zack stojí na nohou, bledý jako stěna a drží se opěradla křesla. Snaží se postavit a usmát se.

Matt se vzpamatuje a vrhne se k Zackovi. Zničehonic je rád, že poslechl instinkt a vrazil do kanceláře. Přemýšlel, že nanejvýš mu Zack jednu vrazí a dobře udělal. Všimne si směnky na peníze. Sevře rty a sebere ji. Schová do kapsy a vezme Zacka do náruče.

„Zatraceně… něco ve whisky…“ šeptá. Snaží se vymanit z náruče a odejít po svých. „Nikdy… od...j… sám,“ dostává pracně ze sebe. Všechno se mu točí. „Mohu… jít. Mohu…“ šeptá, ale je rád, že nemusí nic dělat.

„Dobrý. Vyspíš se z toho. Jdeme do hotelu.“

Matt vztekle kráčí k hotelu. Vykopne dveře, až Esmeralda polekaně vzhlédne od účetní knihy.

„Matte, Ježíši, co se stalo?“

„Droga. Můžete…“

„Samozřejmě.“ Madam Derby spěchá před Mattem a Zackem. Otevře dveře do Zackova pokoje a uhne se. „Zavolám šerifa.“ Vyběhne ven a spěchá ulici k šerifovi.

„Šerife Hardy!“

„Co se stalo?“

„Zack a Matt v mém hotelu. Rychle.“

Hardy vytřeští oči. Co se stalo? Snad se nestříleli? Ne střelbu neslyšel. Rozeběhne se k hotelu a za mohutného funění vyběhne nahoru. Vyrazí dveře a vstoupí dovnitř.

„Co se děje?“

„Chappel se pokoušel okrást Zacka. Něco mu dal do pití. Vím to.“

Šerif se obrátí a vyrazí do banky. Vejde do kanceláře a rozhlédne se. Diter ošetřuje Warena. Přijde k němu a zvedne ho. Důkladně jim zatřese.

„Co se tu stalo?“

„Nevím,“ zaskučí bolestí Waren. Zaplatí za to, co mu provedli. „Domluvil jsem jeden menší obchod s panem Greyem. Už mi převáděl peníze za pozemky, když najednou se začal třást. Nechápu, co se stalo. A do toho vrazil pan Darmont a začal mě mlátit. Podám žalobu za ublížení.“

„Můžete.“ Přejde k whisky a nepatrně ochutná. Nic v tom není. Divné.“

„To mi nemůžete zabavit.“

„Mohu a zabavuji.“ Ještě jednou se rozhlédne. Doutník na zemi, papíry rozsypané. S láhví vyjde ven. Co se tu stalo a kdo má pravdu? Přemýšlí, zatímco jde do hotelu.

„Matte, co se stalo?“

Matt mu podá směnku a zamračeně pozoruje Zacka. Možná by měl zavolat doktora, ale Zack by nebyl rád. Nějak to ví.

„Pěkná suma. Ale Waren tvrdí, že jen převáděl peníze za uskutečnění obchodu.“

„Lže. Podívej se, jak vypadá.“

„Možná nesnáší whisky.“

Matt se rozesměje. „On a nesnášet pití? Zbláznil ses Hardy? Koukej to vyřešit a hned.“

„Waren chce na tebe podat žalobu za napadení.“

„Klidně může,“ Mattovi se zablýskne v očích. „A teď vypadni.

„Matte, jen, že jsi to ty a vzhledem ke stavu Zacka odejdu, ale nikdy mě nebudeš vyhazovat. Je to jasné?“ skloní se a dá najevo proč je šerifem v městečku.

„Jasně. Promiň, ale bojím se. Podívej se.“ Pohladí ho po vlasech. „Neříkej, že je to z pití. Byl tam sotva dvě hodinky.“

„Máš pravdu, ale pokud v láhvi není droga, nic nezmůžu. Rozumíš. Dostane se z toho.“

„Dobře,“ řekne už smířlivěji Matt. Však on se Zackem si poradí s panem Warenem i bez šerifa.

„A Matte, žádné soukromé účtování.“

„Za co mě máš?“ Matt se odvrátí a nepodívá se šerifovi do očí.

Šerif si povzdechne. Teď ještě, aby hlídal bankéře. Má on to zapotřebí? Je vidět, že Zack je nadrogovaný nebo zpitý pod obraz. Je pravdou, že nikdy Zacka neviděl opilého. Vždy se dostal ze saloonu po svých nohou a to pil jako duha. Zadívá se na láhev. Je v ní něco? No, má jednoho opilce ve vězení. Udělá malý pokus. Pedro bude rád za láhev a on zjistí, kdo měl pravdu.

„Jak mu je?“ optá se madam Derby.

„Dostane se z toho a gratuluji k sňatku.“

„Svatba bude na Gáboryho ranči,“ zardí se, „a děkuji.“ Na ruce se skvěje diamant.

„Nádherný prsten. Bude škoda, když odjedete a kdo koupil hotel?“

„Marie.“

Hardy přikývne. Moc ho to neudivilo, ale i tak je Marie odvážná, pustit se do něčeho tak velkého.

Matt zatím pozoruje Zacka. Dojde pro hadřík a otírá mu tváře a čelo. Spíš než cokoliv jiného se potí. Co se tam stalo?

Zack na Matt upírá nevidoucí pohled a těžce dýchá.

„Bude dobře, uvidíš.“ Hladí ho po tvářích a napadají ho hříšné myšlenky. Nic neví, nic mu nemůže říct a je před ním tak lákavě vystavený. Jen se dotknout, vzít do náruče, pomilovat. Má před sebou sen, který by si mohl vzít a splnit si ho.

Po poledni, kdy slunce přestává hřát, uvědomí si svoji prohru a políbí ho na horké rty. Nevadí mu, že Zack se nebrání a nedotýká.

„Ma… Matte,“ vydechne Zack.

Matt se s leknutím od Zacka odtrhne. Probudil se? Ne, jen vyslovil jeho jméno a on je šťastný. Začne ho opět líbat a nakonec ho svléká. V mysli ho už svlékl tolikrát. Hladí ho konečky prstů, které se chvějí. I kdyby ho měl později Zack zabít, stojí to za smrt.

Dotýká se hubeného těla, tmavých dvorců bradavek, pohladí poprvé klín. Vzrušením se třese. Uvědomuje si, že to, co dělá, není správné, ale kašle na to. Svlékne se a pozoruje před sebou tělo. Rychlými pohyby a představami se udělá. Přes sevřené rty vykřikne a zastydí se. Zack tu leží a on se ukájí jako … „Promiň.“

„Za co?“

Matt sebou trhne a nakloní se k Zackovi. Není vzhůru. Zapne si kalhoty a obejme ho. Vdechuje Zackovu vůní a uvědomí si, že kouřil. Pro jednou toho nechá. „Miluji tě a budu navždy.“

Oblečený lehne si vedle něj a drží v náručí. „Bude ti dobře. Uvidíš.“ Políbí na tváře, na třesoucí se rty.

„Matte… blbě…“ šeptá Zack ve snu. Ruce svírají pokrývku. Je mu zima i horko a neuvědomuje si nic kromě toho.

„Já vím, ale uzdravím tě. Patříš ke mně. K nikomu jinému.“ Políbí ho na rty a zasténá slasti rozkoší i bolestí z toho, že se nedováží vzít, po čem prahne, ale před chvilkou se cítil jako poslední zatracenec. „Budeš to chtít a zatím spí, lásko,“ šeptá mu nesmyslné zamilované věci. Nemůže nic říct, když je zdravý, ale teď může říct vše, co se mu nedovážil říct ve dne.

„Bude dobře a ten mizera za to zaplatí. Slibuji.“

„Ano.“

Matt se usměje. Pomstí se tomu parchantovi a zatím si bude vychutnávat, že může spát vedle Zacka. Zívne si a položí mu hlavu na hruď. Naslouchá dechu, teď už klidnějšímu. Políbí na bledou pokožku a zatouží si ho vzít. Nic by nevěděl, ale on ano. Rukou hladí pokožku a obdivuje ho.

Zavře oči a snaží se promítat, co vše udělá s Warenem, až ho dostane do drápu. Zabít bude málo…