Shounen - ai povídky

Hříbě

„Dakoto, zvládneme to?“

„Ano, zvládneme. Muly jsou výborné a budeme se na nich střídat. Musíme to dokázat. Matt se na nás spoléhá.“

Simply udiveně pozoruje Dakotu. Je to snad jeho nejdelší řeč, jakou kdy pronesl a jakou on kdy slyšel. „Dobře. Trochu se bojím sněhu.“

„Zvládnou to a my také. Nebude sněžit.“ Dakota se zadívá na dlouhé uši mul a na zavátou cestu před nimi a přece postupují dopředu. „Co hříbě?“

„Buď je mrtvé, nebo usnulo.“ Cynicky pronese Simply. „Ne, je živé. Je to strašné, co se stalo. Doufám, že Matt se Zackem, toho lovce najdou a dostane se mu, co patří.“

Dakota mlčí. Zack s Mattem ho určitě najdou. To co ten muž provedl je trestuhodné. Zabijí ho. Před pár léty by se sám vypravil a skalpoval ho, i když je to zbabělý pes.

„Jakmile vyjedeme z údolí, bude to lepší. Nevím, proč tu musíme být tak zapadlí. Nebylo by lepší, kdyby ranč byl mimo údolí?

Dakota nic neodpoví. Co na to říct.

„No já vím, že by nebyl tak krásný a to místo je opravdu kouzelné a má i mnoho hezkých míst a k lovení je to báječné místo… Kecám až příliš. Nemohu si pomoci.“ Simply svírá v náručí hříbě a bojí se o něj. Zpod pokrývky vyčuhují hnědé kopýtka. V duchu zařve. Tohle by se nemělo dít. Je to hříbě. Maličký koník.

„Dakotovi nevadí, když mluvíš.“

„Díky moc. Za chvilku jsme z údolí venku. Převezmeš ho tam. Mám pocit, že Daisy je už unavená z toho dvojího břemene. Co myslíš, dovezeme ho včas?“

„Určitě, ale otázkou je, jestli ho klisna přijme.“

Simply se odmlčí. Dakota má pravdu a klisna nemusí hříbě Víly… měl ji rád a byli úplně u vytržení, když zjistili, že čeká hříbě s Hnědákem a potom smrt Hnědáka. Nebyl u toho, ale otřáslo jim to. Matt ho velmi miloval a byl to nejlepší kůň v kraji. Jen dobře, že Bayonn je na vozíčku. Měli ho odstřelit jako psa, za všechny ty podrazy, které jim prováděl. Měl zemřít stejně jako Hnědák.

Zastaví u východu z údolí a zjistí, že v dálce to vypadá opravdu na méně sněhu. Sesedne z Daisy a hříbě, které se zavrtí, a on s úlevou si oddechne, podá Dakotovi, který sedí na Poppy. Podá mu těžký uzlík a Dakota ho pevně sevře. Simply si sedne na Rose a Daisy vede za sebou stejně jako Bell. Až ujedou další kus, nasedne na Bell i s hříbětem a Dakota nasedne na Daisy. Nakonec si opět přesednou.

Ještě chvilku se brodí sněhem a potom pobídnou muly do klusu.

„Počkej. Nejde to.“

„Bude nám to trvat strašně dlouho.“

„Hříběti to vadí. Potřebuje klid a slyšíš.“

„Chce jíst.“

„Ano.“

Simply zmírní tempo a zadívá se na vrtící hříbě v náručí Dakoty. „Udržíš ho? Neměli bychom ho svázat?“

„Ne pokrývka drží pevně a snad tu tíhu vydrží.“ Neřekne, že doufá, že on to vydrží, protože váha hříběte je čím dál těžší. Jenže pokud bude mít vlastnosti Hnědáka, bude to skvělý kůň a bylo by ho škoda ztratit.

Simply ho zamračeně pozoruje, ale k čertu, na něm není nic poznat, stejně jako na Šedém vlkovi. Vzpomene si na něho a na Vílu. Připadl na něho těžký úkol a to pohřbít ji. Srdce se mu sevře. Co je na ranči. Zamiloval si každého z koní, který tam žije. Každý má svoji osobnost a je jiný.

 Zastaví se u skupiny stromů, které značí, že jim chybí už jen sedm mil do Popleru. Doufá, že Billovi to nebude vadit. V duchu se okřikne. Proč by mělo vadit, že přivezl hříbě bez mámy?

„Budu muset zajít za Hardym.“

Dakota na něho bezvýrazně pohlédne. „Dobře. Mělo by se mu to oznámit. Co kdyby to provedl někde jinde.“

„Víš, Dakoto, přemýšlím, jestli to dělal na vlastní pěst nebo ho k tomu někdo navedl.“

„Cože? Nechápu.“

„Mattovi, někteří rančeři závidí půdu a koně. Možná někdo podplatil…“

„Rančeři by nic takového neudělali.“

„To máš pravdu. Žádný správný zapáďák by se koně nedotkl. Ukrást klidně, ale otrávit?“ Přikývne Simply, ale i tak kdo mohl provést takovou ohavnost? „Vyměníme se. Do Popleru už máme jen kousek. Šije sebou, že.“

Dakotovi proběhne tváři úsměv. „Ano.“ Sesednou a vymění si muly. Dakota položí Simplymu do náruče hříbátko. Simply ho sevře v náručí a z ničeho nic kouká do velkých očí s hustými řasami.

Bože.

Zamrká. Je kouzelný. Cítí, že se v něm něco láme. Zachrání ho, i kdyby měl jet s ním do Denveru a vyhledat mu náhradní matku.

Cítí, že dokonce i jindy vytrvalé muly už jsou unavené a sotva jdou a stejně jdou. Jako vždy ho zaplaví úcta před jejich neuvěřitelnou odolností a vytrvalosti. Je vytrvalá. Kůň už by snad dávno nešel, ale ony se brodí sněhem směrem k městu. U města stočí muly k Billyho nájemné stáji.

„Víš, Dakoto, jsem zmrzlý,“ pronese Simply. Dokud sem nedojel, k prvním domům Popleru, nevnímal zimu a sníh, ale teď si ji uvědomoval každou částečkou svého těla.

„Billy!“ zařve a kýchne. Jestli z toho nedostane rýmu, bude to zázrak.

„Co je, starý vlkodlaku? Hej co to máte? Mrtvé hříbě?“

„Naopak živé a jen doufáme, že neprochladl. Stala se hrozná věc.“ Billy k nim přistoupí a chytne muly za uzdy. Simply seskočí a drží v náručí hříbě. Pohlédne na ně. Je živé.

„Povídej, co se stalo a co já s ním jako?“

„Budeme muset za Hardym… K čertu, někdo otrávil Mattovy koně. Víla je mrtvá, ale vezeme její hříbě…“

Billy hledí na Simplyho jako na duchy, ale když tady je dokonce Dakota, který se v městečku neukázal nikdy, pak je to pravda. „Jak?“

Dakota sesedne z koně. „Strychnin. Nikdy nechci to vidět opět. Matt se Zackem se vypravili, aby ho zabili.“

Billy přikývne. „A koně?“ Když si vzpomene na ta nádherná zvířata… Celé město a dokonce i daleko mimo jejich kraj mu je závidělo a potom co chytil Červený plamen… „Plamen?“

„Žijí.“ Stručně pronese Dakota. „Simply.“ Připomene mu důvod, proč jsou tady.

„Hele máš tu klisnu s hříbětem, že.“

„Jo, mám.“ Billy stále nemůže pochopit a vzchopit se. Pořád musí na to myslet. Někdo otrávil koně? Smrt je pro toho člověka málo.

„Hele Víla je mrtvá, mohli bychom …“

„Jasně. Božíčku. Pojďte. Dozadu. Nemohu tak rychle chodit,“ ale popravdě je v šoku, zahledí se na zadek koně a opře se o stěnu. Bože kdyby jeho koně… po tváři mu steče slza. Utře si ji a do rukávu vysmrká. Jednou viděl umírat člověka na strychnin. Stačilo mu to, aby věděl, že se tomu má vyhýbat a nedávat ho do stáje. Raději krysy, než vidět to znovu tu smrt. Zabít ho. Jakmile se to dozvědí lidé v městečku, zlynčují ho.

Dakota zatím pomohl Simplymu rozvázat deku a vyprosti z jeho zajetí hříbě. To teď leží a rozhlíží se. Nedaleko stojí klisna a kolem jejich nohou se motá plavé hříbě. Klisna se občas ohlédne, ale spíše si jich nevšímá.

„Myslíš, že ho přijme, Billy?“ optá se úzkostně Simply.

„Nevím, ale vypadá dobře. Nemohu to pořád pochopit. To je strašné a kdo to provedl?“

Dakota si odfrkne. „Cizí bílý Lovec!“

„Jo. Matt ho přijal pod svou střechu a on se mu odvděčil tímhle. No tak postav se.“ Hříbě jako by poslechlo Simplyho hlas, snaží se postavit na nohy. Nakonec stojí rozkročené a evidentně se třese úsilím a potom zvedne hlavu a jde ke klisně. Ta ukročí a odsune se. Druhé hříbě přimáčkne k stěně. Vycení zažloutlé velké zuby. Nelíbí se jí.

„K čertu!“ zaúpí Simply. Hříbě znovu postoupí a potom klesne na přední. Zvedne se a jde blíž k mléku, které cítí. „Já se na to nemohu dívat.“

„Nepřijme ho. Pojďme, možná ji vadí naše přítomnost,“ navrhne nejistě Dakota a přemýšlivě pozoruje klisnu a hříbě.

„Myslíš, že to pomůže?“ skepticky pronese Simply, ale udělá krok pryč. Všichni tři poodejdou stranou a Billy vyhrkne.

„Tak povídejte a chci slyšet všechno.“

„No už jsme ti to řekli. Matt ubytoval jednoho lovce, aspoň tak vypadal i smrděl. Zdá se, že všechno bylo v pořádku a bylo nám skvělé.“ Vzpomene si na Vánoce, na Mary i polibek. Usměje se a potom se zachmuří. „Jenže nás ten hajzl podrazil. Naprosto nekompromisně. Do krmení přimíchal sůl a koně se málem zbláznili žízní a no vypili vodu.“

„Ježíši. Nemohu tomu uvěřit.“

„A jak se vám je podařilo zachránit?“

„Šedý vlk nás probudil.“

„Otci se něco nezdálo. Seděli jsme u ohně a z ničeho nic se zvedl a zmizel. Když se nevracel, šel jsem za ním.“ Sevře pěstí. Miluje koně.

„Jo a Zack si vzpomněl na byliny a lili jsme do nich uspávací bylinky po pintách. Mary vzala takovou násosku jo, nálevka tomu říkala, a lili jsme to do nich. Když jsem odjížděl, všichni leželi a spali. Jediný kdo odolal pití, byl Červený plamen, ale i ten by nejspíš podlehl.“

„A co Matt?“

„Sebral Tornáda, Vojtka a Zacka a vyrazili za Lovcem.“

Billy přikývne. Tohle nesmí projít beztrestně.

Dakota zatím tichounce přistoupil ke klisně. Usměje se, když vidí, že klisna se otočila k hříběti a důkladně ho líže. Moc se mu to nelíbí, usoudí, ale vydobyl si její pozornost. Otočí se k Simplymu a Billymu a tiše jim pokyne.

Překvapeně přistoupí a pozorují, jak hříbě se dostalo k mléku a žíznivě saje.

„Je to v pořádku.“ Tiše odejdou.

„Simply půjdu to oznámit Mary a Šedému vlku.“

„Vezmi si Seňoru.“ Nabídne mu Billy a dopajdá k svému nejlepšímu koni a pleskne ji po tmavohnědé srsti. „Ty vaše muly si potřebují odpočinout a ty, Simply, běž to říct Hardymu. Hříbě pohlídám.“

„Rozkaz Billy!“ řekne trochu rozverně, ale při pohledu na hříbě mu jiskřičky v očích pohasnou. „Díky moc.“

„Jen ho zabijte.“ Odkulhá k sedlům a ukáže na jedno. „Pro Seňoru, Dakoto.“

Ten ji osedlá a za chvilku už je na cestě k ranči. Hledí před sebou a v černých očích mu hoří hněv. Billy má pravdu, pokud Matt se Zackem neuspějí, potom on ano.

Simply zatím míří k Hardymu do vězení. Nerozhlíží se napravo, nalevo a přímo rázuje do kanceláře šerifa. Už z dálky vidí, že Hardy je uvnitř. Výborně. Rázně otevře dveře a zase je za sebou zavře.

„Jdu oznámit trestní oznámení!“ panovačně ze sebe vyhrkne. Je na sebe pyšný a na svoji formulaci. Jednou ji četl v jedněch novinách a od té doby ji vždy chtěl říct.

Hardy, který podřimoval za stolem, s nohama na světlé desce, s kloboukem staženým do tváře se pod hlasem a dveřmi probudil a málem slítl z křesla. „Do pekla!“ zakleje a sebere klobouk ze země. Opráší ho a nasadí na tmavé vlasy už trochu prokvétající stříbrem.

„Simply?“

„Šerife, jdu oznámit zločin!“

„Cože? Zločin? Kde?“

„Já vám to vylíčím. Matt se Zackem ho zrovna stíhají a já doufám, že ho pověsí na prvním stromě.“

„Aha.“ Hardy civí na Simplyho. Není vůbec moudrý z toho, co mu to tady Simply povídá. „A co se stalo?“

„Někdo otrávil Mattovi koně!“

Hardy civí dál. Otrávil koně? Jak? Zírá dál.

„Hardy?“

„Jo. Otrávil koně?“ a pak mu to dojde a zbledne. Kdyby neseděl, asi se posadí.  „Jak?“

„No v noci zaklepal u nás nějaký neznámý člověk a Matt ho přivítal, jak se patří. Přece znáte pohostinnost Darmontů…“

„Tohle vynech!“ zavrčí Hardy.

„Dobře a pak najednou zaslechnu, no nechtěj Hardy to v životě slyšet. Otrávil koně strychninem.“

Ticho.

Oba sedí proti sobě a nevědí, co na to říct. Hardy tupě zírá před sebe a potom vzhlédne. „Už ho stíhají?“ Jiná možnost tu není.

Simply pomalu přikývne.  „Matt se Zackem. Jel na sever.“

Hardy pomalu to přesouvá v hlavě a potom si odkašle. „Pro jistotu vydám zatykač. Jméno neřekl.“

„Neřekl.“ I to jeho, pravé věděl jen dědeček Matta, je jiné. Tak si zvykl na Simplyho, že ani nevidí důvod proč používat své vlastní jméno.

„Popis?“

„Ten mohu dodat.“ Začne ho dopodrobna líčit a nevynechá, že mu chyběly dva přední zuby.

„To pomůže. Rozešlu ten popis na všechny stanice a úřadovny i do měst. Kdyby vznikly nějaké pochybnosti v případě smrti, tohle vyřeší. Odměna?“ Simply se poškrábá na hlavě.

„No nevím kolik by Matt dal a dej tam dva tisíce dolarů.“

Hardy přikývne. Dal by je taky, jen aby měl jistotu, že takový člověk bude mrtvý. „Potom zajdeme za slečnou Hansen, ať nám namaluje portrét. Amerika mu bude malá.“

„Jasně. Ty, nemáš tu něco silnějšího?“ Ale Hrady už vytahuje láhev a rovnou se z ní napije.

„Bože!“ zamumlá a přihne si znovu. „Jak to dopadlo a tady!“ podá mu láhev a Simply si přihne.

„Hele mohu dostat taky?“ Ozve se hlas postavy za mřížemi, která sleduje dění.

„Drží hubu, nebo tě něčím přetáhnu!“ zařve Hardy a postava za mřížemi schlípne. Hardy se zamračí ještě víc. Tohle je opravdu velmi nebezpečný zločinec a každý ho bude lovit.

„Co koně?“ optá se opět.“

„Přežili až na Vílu. V poslední křeči vrhla hříbě. Asi jí naše léčba nepomohla. Lili jsme do nich uspávací bylinky. Viděl jsem, že jedna z Billyho klisen měla hříbě a tak jsem ho přivezl.“

„Není to hříbě po Hnědákovi?“ Matně si vzpomene, že se mu tím Matt chlubil.

„Jo je. Matt byl úplně rozhozenej tím, co se stalo. Doprdele!“ zakleje, až sebou Hardy trhne. „Tohle je svinstvo. Strašně rád bych byl s Mattem a viděl jeho smrt.“

„Já taky, ale věřím, že bude všechno v pořádku. Že ho dostanou. Zack se mi zdál schopnej.“ Až moc, ale to už neřekne. Těch pár dnů co tady byl, poznal jeho jako by ospalou lenost, ale ve skutečnosti je rychlý. Nechtěl by se s ním dostat do křížku.

„Aspoň ostatní jsou v pořádku.“

Simply mlčky přikývne. „Jo, ale jsem nasranej a důkladně.“ Hardy popadne láhev a přímo z ní si přihne. Je to v prdeli. Všechno. A ještě k tomu ten cizí šerif. Kruci, den kdy neměl vstávat!