Shounen - ai povídky

Intriky a obchody v Popleru

Matt se rozesměje, když uvidí Zackův výraz. Hádá, že Katty mu právě předložila mléko. Popravdě ho trochu lituje, ale doktor to nařídil. Má jíst zdravě.

„Nemusíš se smát,“ poznamená Zack jízlivým tónem.

„Nesměju. Já tě lituji, doopravdy, ale musíš se řídit podle doktorových rad. To mi připomíná, že tam budeme muset zajet, aby si tě prohlédl.“

Zack upije. „Jedině přes mou mrtvolu. K tomu mastičkáři mě nedostaneš.“

„Zacku, není mastičkář. Uzdravil ses, ne?“

Zack zaskřípe zuby. Jakmile si Matt něco usmyslí, neodvrátí ho od toho ani zlatá žíla. To už víc pohne Wyattem. Měl by mu napsat, že se má dobře a dozvědět se, co plánuje. Určitě bude buď v Tombstone, nebo spíš na farmě svých bratří. Tam to bude jistější. Oni už budou vědět, kde ho hledat. Mohl by ho vyzvednout.

Zas něco plánuje. Ten snivý pohled šedých očí už dobře zná. Nakloní se k němu a vzruší ho jeho blízkost i vůně. Má pocit, že se roztříští touhou. „Plánuješ jak zdrhnout?“ zašeptá.

Zack uhne hlavou. Sakra, jak to ví? „Zdrhnout? Ne. Přemýšlel jsem o svých povinnostech šerifova pomocníka.“

Matt zapochybuje. To zrovna.

„Chutnalo?“

„Jako vždy. Proč se ptáš, když odpověď znáš?“

Katty se široce usměje. „Protože to člověka potěší a další hosté. Máme co dělat. Prosím vyřiď Mary, aby se potom za mamkou stavila.“

„Jistě a kdo je ten blonďák v hotelu?“

„Irving se sestrou? Pomáhají nám s hotelem. Nestačily jsme na to. Získaly jsme dvě osoby.“

„Sestra? Nevypadají tak.“

Katty pokrčí rameny. „To víš, já se neptala. Jinak budeme mít v Popleru tiskárnu. Už se na to staví budova a možná dokonce vlastní noviny. Má to pod palcem nějaký Grey.“

„Opravdu? Tady se nám nic neřekne.“

Katty přikývne. „Chceme si dát vytisknout menu. Víš, takové jako mají ve velkých hotelech nebo tak. Bude to snazší.“

„Výborný nápad,“ pochválí Matt. „Budeme muset jít.“

„Jasně. Uff, lovci po zimě.“ Usměje se a spěchá ke stolu, kde se usadili tři zarostlí chlapi v kožešinových čepicích.

„Uvidíme se večer. Zacku, já mohl bych na chvilku večer přijít?“ Je mu trapně, když to říká.

Zack se rozhlédne. Kruci to ne. Doma je doma. Tohle je něco jiného. „Raději ne.“ Uvidí šerifa a vyrazí k němu. Matt posmutní. Co se dá dělat. Nasadí si klobouk, pozdraví slečnu Hansen v modrých šatech s bleděmodrými kytičkami. Na hlavě má slamák s květinami. V ruce košík přikrytý modrým šátkem lemovaný kraječkou.

„Dobrý den, slečno Hansen. Na procházce?“ Sundá klobouk a otáčí jim v rukou.

„Dobrý den, Matte. Kdepak, nesu něco šerifovi do kanceláře. Jak bylo přes léto? Je mi to strašně líto. Hardy mi vykládal, co se stalo. Nechápu, jak to někdo může provést.“

„Už je to za námi a máme krásné hříbata. Jestli se chcete přijet podívat i s Hardym…“

„Velmi ráda. Moc děkuji a co svatba?“

„Bude. Zrovna jdu za Tvrďasem Harrym. Je tam Mary, tak chci dohlédnout, aby v obchodě něco zbylo.“

„A datum je naplánován?“ optá se zvědavě. „Ani to nevím a to je taková událost.“ Pomalu vedle sebe jdou k jedinému koloniálu ve městě.

„Uprostřed dubna, ale řeknu vám, to datum taky neznám.“ Oba se zasmějí. 

„Budu muset jít. Moc se těším na svatbu. Už jsem přislíbila Mary, že budu v kostele hrát, ale potřebuji vědět jakou skladbu. Kdyby mohla později ke mně přijít. Děkuji.“ Udělá malé pukrle a usměje se.

„Mary s Rosie budou nadšené. Už dlouhou tu nebyla žádná svatba, i když mi něco říká, že Dakota se bude možná ženit.“

„To je výborné. Další svatba. A co Simply a Mary?“

Matt se uculí a přikývne.

Ingrid pootevře pusu. „Opravdu?“

„Ano.“

„Tak to na příští rok budu hrát opět. Mám mlčet?“ optá se s úsměvem.

„Budu vám zavázán, přece jenom to není nic oficiálního.“

„Samozřejmě. Nebojte se a děkuji. Musím jít, než to vystydne.“

Spíš to vypadá na další svatbu, pomyslí si Matt. „Zdravím, Li. Jak jde obchod?“ pozdraví Číňana před obchodem. Udiví ho, že nedopoví. Něco se snad stalo? Zavrtí hlavou a vejde do obchodu.

„Harry, samozřejmě, že to jde!“

„Co se děje, Mary?“

„Matte, ona se zbláznila…“

„Já ti dám, zbláznila. Uděláš to a basta fidly!“

„Mary, Harry, co se děje?“

„Matte, Mary dostala nápad, že kdyby bylo špatné počasí, tak chce obrovské plachty! Víš, aby se hosté mohli pod ně schovat. Kdo to kdy viděl? To je absurdní. Můžeš ji to vymluvit?“

„Když chce plachty, objednej je!“

„Ale to…“

„Harry?!“

Harry se zarazí. Proč se vlastně brání? Vždyť bude mít velký zisk. „Ok, ale chci zálohu.“

„Ty vydřiduchu! Zálohu? Ani náhodou. Dostaneš peníze, až to zboží uvidíme! Nepočítej s dolarem napřed. Ranč ručí.“

Harry se zadívá na Matta, který si prohlíží knihy. „Matte?“

„Ano. Mary, ale v rozumné míře ano. Nechci zbankrotovat, takže žádné zlaté lístky pod nohy novomanželů.“

„Za co mě máš? Jen nechci, aby hosté promokli nebo se skončilo dřív. Jsi milej Harry a teď to další.“

„Nádobí to už je vyhazování! Půlka se po cestě vždy roztříská.“

„Nádobí bude do Rosiiny kuchyně, hlupáku! Jak znám Grizzlyho jí ještě z plechového talíře po pradědečkovi,“ dovolí si rýpnutí.

„Jó tak! OK. Co jídlo, chceš objednat víno?“

„Harry objednej je,“ vmísí se do toho Matt. „A taky několik sudů piva a whisky.“

Harry si zamne v duchu rukama. Právě Charleemu vyfoukl pořádnej kšeft.

„Taky několik krabici doutníků.“ Vzpomene si na Zacka a další, kteří si rádi zakouří. Určitě budou sedět v koutě a povídat o politice nebo rozvoji města místo, aby vytáčeli slečny a dámy ve svátečním. „Mary, prý se tu staví tiskárna. Můžeš objednat pozvánky.“

„Pozvánky?“ vytřeští oči Harry. „K čemu? Nestačí vyvěsit oznámení?“

„Ticho! To musí být událost a budou noviny. Dáme oznámení do novin,“ nadšeně spustí Mary. „Bude to slavnost století a ozdoby. Uděláme ozdoby a girlandy. Harry barevný papír a hodně. Nesmíme zapomenout na květiny. Musím za Grácii.“

„Taky s tebou chce mluvit Marie a slečna Hansen.“

„Jojo! Později!“ zavolá a odkvačí.

„Ta má energie,“ prohlásí obdivně Harry.

„To má. Vezmu si tyhle knihy. Přemýšlím, že si nějaké přiobjednám.“

„Jak to děláš, že máš na to čas?“ Matt se zářivě usměje.  

„Hrbáč je vynikající kniha,“ ozve se za ním a Matt sebou trhne, když ucítí teplo a nezvyklý hlas. Otočí se. Irving. Usmívá se.

„Ještě jsem ji nečetl. Může být dobrá. Jmenuji se Matt a jsem majitelem ranče Litle Oak.“

„Irving. Harry, ty koberce dorazily?“

„Ještě ne, ale vím, že vlakem nepřijedou. Možná se někde zdržely,“ pokrčí rameny. „A dobrý den, slečno Priscillo. Co to bude?“

„Chci se podívat na nějaké látky. Můžete mi je ukázat? Chci něco silnějšího. Ty poslední látky vůbec nic nevydrží. Za chvilku jsou plné děr.“

„Mám tu vynikající manšestr. Podívejte se sama.“ Odvádí ji k regálům s látkami. „Ten vydrží i vašeho manžela,“ ujišťuje ji horlivě.

„Čekáte koberce?“ optá se Irvinga. Je krásný musí uznat. Přitažlivý muž.

„Ano. Hned bude to vypadat lépe.“

Matt se ošije pod jeho upřeným pohledem. Proč si ho prohlíží? Je snad na mě něco? Hloupost.  Přesto se prohlédne.

„Je snad na mě něco?“ zaútočí?

Irving se pomalu usměje. Kdo by to řekl. „Jen si říkám, co tady dělá tak zajímavý muž jako vy.“

Matt zrudne a vypadne. Irving se ještě víc usměje. Kdo by to řekl, že i tady…

„Děkuji Harry.“

„Není za co!“ houkne Harry s látkou v ruce. „Vidíte tu sílu vláken, ten lesk? Jsou perfektní.“

„Já nevím, ta cena…“

„Kvalita, Priscillo…“

Irving vyjde ze dveří, rozhlédne se, usměje se na procházející, když mu ztuhne výraz ve tváři. Zack Grey. Parchant, který se neměl tady ukázat. Tentokrát ho dostane. Rozmlouvá s Mattem. Hmm, zajímavé. To městečko je plné překvapení. Sleduje, jak jdou k domu s nápisem Reality Popler.

„Dobrý den, slečno Katty?“ smekne klobouk.

„Irvingu, co vy tady? Nemáte být v hotelu?“ ptá se udiveně.

„Je tam má sestra. Poradí si, věřte. Přišel jsem se optat na koberce.“

„Aha. Ty přijedou povozem. Už se těším, až se trochu zrenovuje.“

„Mohu vás doprovodit?“

„Jdu jen tady k Limu.“

„Krásná dáma nemá chodit sama. Prosím.“ Galantně jí pokyne.

Katty je zmatená. Neví, co chce. Už nějaký čas se jí dvoří. Je pravda, že je mužný a hezký, ale něco se mu na něm nelíbí.

„Měla byste se bavit ve velkých městech a ne tady.“

„Mám to tu ráda,“ řekne příkře. „Omlouvám se, ale město mi nic neříká.“

„Byla byste ozdobou každého bálu, věřte mi. Vida už jsme tady. Dobrý den, Li.“

„Vítat v mém domě. Co si přát? Li mít všechno. Vyperu, vyčistím, Li udělá vše.“ Uklání se k zemi, až mu cop sklouzne ze zad. Ruce v rukávech pestrobarevného oděvu.

„Dobrý den, Li. Chci se optat na ubrusy a ložní prádlo.“

„Bude hned. Uvidíte je bíle než sníh.“ Nakoukne dovnitř a zakřičí něco.

„Nevím, kde je chyba. Ubohý Li se velmi omlouvá, ale moje nehodná žena s dcerou to popletly. Ony za ni nemohou, Katty. Prosím omluvte. Bude to za dvě hodiny. Li mít starosti, nehlídat je.“

„V pořádku!“ uklidňuje ho Katty. „Stačí večer.“

„Ne! Ne! Je mít chyba. Velká chyba. Kde moje pověst?! Já jim dám. Omlouvám se. Prosím říct Marii, že nechtít.“

„Jistěže. Musíme jít. Tak večer.“

„Ano, slečno Katty. Slečna Katty na nehodného Lia je laskavá. Omlouvám se. Až moc hodná.“ Katty se raději vzdálí.

„Uff,“ si odechne. „Nechápu, jak dokáže tak rychle drmolit. Rozuměla jsem mu každé třetí slovo. Budou večer?“

„Samozřejmě. Katty, ten rančer Matt Dermont, co jej zač? Ještě tak dobře lidi z městečka neznám.“

„Vlastní ranč Little oak. Má nádherné koně a ještě lépe jim rozumí. Přijel z východu společně se Seanem a Katherine. Skvělí lidé. Koupili tu půdu od státu i indiánů a založili ranč. Teď je jedním z nekrásnějších v okolí. Však chystají svatbu pro sestru Mary – to je  jejich hospodyně.“

Ta hlučná nevychovaná osoba, pomyslí si. Rančer, koně. Hm.

„Omlouvám se, ale musím jít.“ Irving si uvědomí, že stojí před krejčovstvím. „Dámské krejčovství Sibylle.“

„Omlouvám se, nevšiml jsem si. Mohu vás pozvat do restaurace?“

„A tak utratit první výplatu?“ řekne lišácky. „Uvidíme.“ Zvonek cinkne, když se dveře otevřou.

„Hned jsem u vás!“ ozve se zadní místnosti. Irving svraští obočí. Zahledí se na zavřené dveře. Musím být trpělivý, pomyslí si. Otočí se a pomalu se vrací do hotelu.

„Dobrý den!“ řekne Matt se Zackem, na kterého natrefil u realitní kanceláře. Popadl ho, ještě vyvedený míry ze setkání s Irvingem, za paži a zavlekl ho vybrat dům.

„Dobrý den! Á, pan Matt Darmont a jeho společník pan Zack Grey. Prosím, prosím posaďte se, prosím. Chovejte se tu jako doma. Čím vám, pánové, mohu sloužit? Chcete snad koupit dům, nebo snad prodat ranč?“

„Nikdy!“

„To je, ale velmi škoda. Měl bych pár zájemců.“

„Opravdu?“ zaujme je to.

„Jistěže. Mám pár obchodních přátel, kteří tyto místa vyhledávají, kupují je, odpočívají od složitých jednání ve městech nebo s nimi obchodují. Záleží jak kdo. Skleničku whisky nebo doutníček? Mám je z jihu. Jsou vynikající. Prosím!“ otevře dřevěnou krabici a nabízí.

„Děkuji, nekouřím. Zacku?“

„Dám si.“ Konečně. Oba si prohlížejí muže v žlutém obleku. Je malý, s pleší, pod nosem knírek a očima těká jednoho na druhého.

„Tak co si přejete? Vězte Hans Danz má všechno.“

„Chtěl bych tady ve městě dům.“

„Á hotel vám nevyhovuje. Děláte jenom dobře. Lepší je domácké prostředí a taky lepší pro obchodování a vidíte do budoucnosti. To město má budoucnost. Pozemky, které teď stojí dvacet třicet dolarů, budou mít za rok dvojnásobnou cenu, za pět let i pětinásobnou cenu. Opravdu se vyplatí investovat. Nedávno jsem prodal jednomu pánovi krásný pozemek, mám pocit, že blízko vás. Byl nadšený a pánové levně. Opravdu nikde nenajdete lepší ceny, než u mě.“

„To je dobře, ale já chci jen dům. To nám stačí, že Zacku.“

Hans přejíždí oba dva. Jak rozdílní muži! Tomu jednomu je snad dvacet a tomu druhému už tak čtyřicet, padesát. Přesto v očích mají zkušenost a tvrdost. Jo západ. K tomu ten starší má takový ledový pohled. Nechtěl by proti němu stát.

Zack vyfoukne dým. Je mu skvělé. „Přesně tak. Normální dům. Máte něco?“

„Jistě. Zrovna dostavují jeden dům. Původně jsem tam chtěl sám bydlet, ale přenechám ho vám. Jestli se chcete na něj podívat…“ Ti nebudou šetřit a škudlit. On si za ty prachy postaví dva.

„Proč ne, nebo tě Hardy potřebuje?“

V očích Hanse prokmitne otázka.

„Kdepak, zatím nic, ale v noci nejspíš ano. To víš soboty.“

„Vy jste jeho zástupcem?“ V duchu sníží sumu o polovic.

„Ano?“ Smete z perfektních černých kalhot neviditelné smítko. Zářivě se usměje, ale v očích má chlad. Hans sníží cenu ještě o čtvrtinu. Víc nepůjde, to raději oželí ty peníze.

„Prosím uvidíte v jak výhodném místě je postavený.“ Vyjdou ze dveří a Hans pečlivě zavře. „Je to krásné městečko s velkou budoucnosti. Jen se podívejte, jak se zde staví. Myslím, že budete z domu nadšení. Je prostorný s výhodnou polohou a krásným výhledem na krajinu. Ve městě jsou už přesycení domy, proto jsem se ptal na váš ranč. Tady je, tak co?“ ukáže na rozdělaný dům, kde pracují dělnicí.

„Není nějak velký?“

„Velký?! Malý je. Věřte, přijde manželka, děti, budete rád, když najedete chvilku klidu ve své pracovně. Je blízko centra, nic vám neujde. Je moderní. Nejnovější kuchyň a koupelna. Věřte mi, žádný dům nebude vybavený jak tento! Tak co? Pojďte dál. Kaarle vedu hosty!“ křikne na nějakého muže v kalhotách, bez košile. Ten zamává a hbitě sejde. Dělnicí přestanou pracovat. „Mí krajané!“ pyšně řekne. Spustí na ně cizí řeč, že Zack s Mattem sotva ji sledují.

„Pojďte dál, ale opatrně.“ Vejdou dovnitř. „Vidíte? Hala pro hosty, můžete tady pořádat plesy. Tady je pracovna, salonek a na druhé straně je jídelna s  kuchyni. Je velká, moderně vybavená, bude. Ještě to je vše na plánech.“

„Kdo to projektoval?“

„Kaarl. Je šikovný a má na to školy. Služebnictvo tady dole. Nahoře budou čtyři ložnice a malá dámská pracovna. Ženy to mají rády a úplně nahoře půda. Tak co?“

„Koupelna?“

„Dole. Pojďte. Moje paní ráda se koupe. To je prostor co?“

„To ano. Víte, plánovali jsme si už koupit zařízený dům. Moc se nám nechce čekat,“ váhavě začne Matt.

„Věřte mi to týdne je hotový.“

„Pochybuji.“

„Možná krapet jsem to přehnal, ale kde seženete něco tak luxusního?“

„Rozmyslíme si to.“ Rázně řekne Matt. „Dům je krásný a cena?“

„Pět set dolarů. Za takový dům je to maličkost.“

„Troch drahé,“ promluví Zack. „Za tolik dostaneme dům ve městě i se zlatými kohoutky.“

„To se vám zdá, ale kupujete si pozemek, dům, práci a vybavení. Vše dostanete zařízeno. Nemusíte se o nic postarat.“

„A v tom je vaše gáže.“

„Pane?!“

„Prosím, Zack si dělá legrací. Chápejte, tak vážnou koupí si musíme rozmyslet. Ale máte pravdu, dům je nádherný.“

„Děkuji. Kdybyste cokoliv potřebovali, najdete mě v kanceláři. Chcete nahoru?“ ukáže na schody.

„Ne, zatím ne. Děkujeme.“ Vyjdou ven. Hans osamí.

„Tak co?“ optá se Kaarl Hanse. „Koupí to?“ ptá se zamračeně.

„Jasně, že jo.“

„Bylo by to dobré. Potřebuji ty prachy jako sůl. Chlapi do práce!“ houkne a vyšplhá se nahoru.

„Co tomu říkáš?“

„Koupil bych to. Je to pěkný dům. Vsadím si, že si něco přihodil. Chtěl nás oškubat. Dobrý nápad s tím šerifem.“

„Já vím,“ uculí se Matt. Vida Mary a Grácie. Brání se.“

Oba se zadívají na Mary, jak rozčileně máchá rukama a na vysokou ženu v černých šatech. „Obávám se, že se neubrání. Koupil jsem pár skvělých knih. Nechceš si pro nějakou zajít?“

„Dnes ne. Přece jen jsem ve službě.“

Matt se usměje. „Máš pravdu, zapomněl jsem. Už chci, aby bylo po svatbě.“

„Proč?“

„Protože tě budu mít sám pro sebe! Dávej na sebe pozor.“ Ohromený Zack se dívá za Mattem. Ten si je nějak jistý. Zahlédne toho blonďáka z hotelu. Nesnáší takové týpky, uvědomí si a ten vypadá na dokonalého mizeru. Měl by si na něj posvítit, ale nejdřív zkontroluje Charleeho bar.