Kde mohl být?
Matt s úsměvem od ucha k uchu jde pro Lucy. Pospíchá, aby to stihl včas, protože nepochybuje, že by byli schopni odjet bez něj. Když se blíží k nádraží, zvážní. Neví, jak se má chovat k Zackovi. Jako by se nic nestalo, nebo naopak? Miluje ho, ale to co předvedl – to je chování dítěte. Ví, že nesnáší doktory, ale aby zas tolik vyváděl, to by nemusel. Pravda měl ho zkusit dotáhnout tam nějak jinak, ale když se to vezme kolem a kolem – Jak? Násilím to nejde. Postřílel by v mžiku celou kompanii. Nechce být postřelený. To by potom nemohl dělat ty příjemné věci, které spolu dělají. Zackovi by to asi nevadilo, ale jemu jo.
„Pane, noviny, nechcete oviny? Vše…“
„Odjíždím,“ odmítne.
„Právě proto. Takové noviny jsou vhodné k čtení, a když ne k čtení, tak k podpalu. Kupte si jeden výtisk. Zprávy, oheň, i na cigaretu zbude - vše v jednom.“
„Dej to sem.“ Hodí mu dva centy, které jsou obratně zachyceny. Klučina se zazubí a vydá se hledat další oběť.
Nádraží. Jedním pohledem zjistí, že vlak má zpoždění. Zneklidní. Snad nebude čekat dlouho a vlak brzy přijede. Zjistí, že není sám, kdo čeká na toto spojení. Nechápe, že pojedou koňmo, ale je možné, že Clay je blízko. Byl by rád, protože potom by si mezi sebou vyjasnili. Dělá se mu špatně při pomyšlení, že za půl roku ho čeká znovu návštěva u doktora. A madam Julie u toho nebude. Podruhé takovou chybu Zack neudělá. Bude muset vymyslet něco jiného.
„Vlak…“ Ignoruje zbytek hlášení. Zvedne hlavu. Jo to je ono. Taky zahlédne vousatou hlavu Simplyho. Zneklidní. Stalo se snad doma něco? Snaží se dostat ke dveřím, ale sotva se dostává mezi chumlem lidí, kteří vystupují a nastupují.
„Matte! Tady!“ Simply huláká na celé kolo. Matt jde k okénku, když Simply vyhodí kabelu a potom se dostane oknem ven.
„Pane, oknem se ven neleze.“
„Je na to předpis?“ houkne na zřízence. „Není, co? Tak mě nechte.“
„Co to děláš?“
„A co? Než bych se dostal ven, nejspíš bych zestárl. Přijel jsem pro prsten pro Mary. Musím ji nějaký zásnubní dát.“ Očička mu září láskou. „Zatraceně, Matte, nikdy jsem nepředpokládal, že se ožením. Je to zvláštní, ale krásné. Měl bys sis najít taky holku a praštit do toho. JO, vzal jsem ti Tornáda. Co tě to napadlo žádat Bílou Lucy?“ vynadá mu cestou k nákladnímu vozu.
„Nějak jsem si na ni zvykl, takže jsem pozapomněl na její barvu,“ uculí se Matt, když dojde, jak by vypadal na bílé klisně. „Doma všechno v pořádku?“
„Ok. Šedý vlk se stará o hříbata. Neřekne to, ale není rád, že jsi pryč.“
Matt se přestane usmívat. „Já vím, ale chceme chytit Claye.“
„To je vrah Diany? Chápu. To má rozhodně přednost. Řeknu mu to. Uzná to, ale potom hned přijeď. Je tam spousta práce.“
„Já vím.“ Na jedné straně ranč, na druhé straně Zack. Už mu tolik ani nejde o Wyatta, ale byl by rád, kdyby mu řekl, co si myslí o jejich budoucnosti. No Wyatt taky v tom taky krapet figuruje. Stále neví, jak na tom jsou.
„Matte, není ti něco?“
„Dobrý. Jen jsem se zamyslel. Myslíš, že se mi nebude stýskat? Oj, Tornádo vyvádí.“ Rozeběhne se k vagónu, odkud je slyšet nadávky a bušení kopyt. Po chvilce i řičení vyděšeného koně.
„Kruci, zapomněl jsem, že nemá rád město,“ zahučí Simply. Měl jet s koňmi.
„Tornádo, klid!“ volá Matt. Ví, že to na něj nejvíc platí, ale poslechne ho? Zachytí uzdu, stáhne hlavu k sobě. Tornádo nasaje známý pach. Trochu se uklidní.
„Pane, musíte jít. Za chvilku jedeme dál.“
„Chápu. Klid chlapče, jsou to jen špatné železné obludy. Nic se ti nestane.“ Hladí ho po krku. Tornádo se celý chvěje. Pokusí se ho dostat ven, ale odmítá se hnout.
„Simply, kabát, rychle.“
Simply si stáhne kožený kabát. Podá mu ho. Matt ho vezme, rychle přehodí přes hlavu, aby nic neviděl. „Klid, nic se neděje,“ promlouvá k němu tiše. Simply zívne, potom potřese hlavou. Vypadá to, že Tornádo se uklidnil. „Půjdeme. Pomaloučku krok za krokem. Jsi hodný, velký a věrný kůň. Pamatuješ, jak jsi bojoval proti vlkům? Vyhrál jsi. Teď vyhraješ i nad železnou obludou.“
Tornádo zafuní, zastřihá ušima.
Simply chce otevřít pusu, když ho zarazí Mattův pohled.
„Tak půjdeme. Jsi velký krásný, nebojácný kůň. Musíš všem tady ukázat, že jsi ten nejlepší. Vidíš, jak ti to krásně jde?“
Zřízenec si přikryje ústa. Simply se musí pousmát. Jenom dvakrát zažil Mattův hypnotický hlas, ale vždy měl pocit, že při něm usne. Jednou dokonce to snad udělal. Tornádo konečně udělá krok, potom další a další. Sejde po rampě za hlasem, kterému naprosto věří.
„Simply, prosím tě postarej se o Lucy. Budu venku ano.“ Odvádí koně dál a dál od železa, pachu lokomotiv i davu lidi.
Simply vyvede nervózní Lucy. Jak Tornádo prošel nepovšimnut, Lucy přitahuje všechny oči. Simply si ji pyšně vede. Je nádherná. Poplácá ji po krku, rozhlédne se dokola jako by chtěl říct: To je můj kůň.
„Tak co?“ promluví venku.
Tornádo už má nezakryté oči. Rozhlíží se kolem sebe. Na nose má Mattovu ruku, která ho dlouhými tahy hladí.
„V pořádku. Je to statečný chlapík. Jo, díky, že jsi ho vzal, udrží snadno s Applem krok.“
„Pche! Předstihne ho. To je kůň na dlouhé tratě. Přemýšlel jsi, že by ses s ním zúčastnil závodu o modrou vlajku.“
Matt se odmlčí, pohladí ho po nose. „Myslíš, že by to zvládl? Ten závod je vražedný.“
„Vím to, ale myslím, že jste oba připravení. Bude to v létě, do té doby - přemýšlej o tom.“
Matt vezme uzdu do ruky, vyhoupne se do sedla. „Budu. Musím jet a jen tak mimochodem, co máš v té kabele?“
„Ježíši, já málem zapomněl. Mary by ze mě sedřela kůži. To je pro tebe. Něco ti zabalila na cestu.“
„Díky moc,“ řekne dojatý Matt. „Poděkuj. Zatím se měj.“
Simply nic neřekne. Lepší se neloučit. Posadí se na Lucy. Ušklíbne se nad posměškem jednoho křivonohého kovboje. Jen se usmívej, ale tahle malá dáma by ti ukázala kopyta.
Matt svižně vyrazí k hotelu. Kabelu nešikovně drží v ruce. Je zvědavý, co mu tam Mary dala. Podle váhy dala tam to nejnutnější. Vyzná se, co člověk potřebuje na delší stíhání. Jasně, že jim nenapsal, koho bude stíhat. Jen, že pojedou na delší dobu pryč, ale určitě si domysleli.
Rád by byl na ranči, viděl hříbata. Ještě raději by byl, kdyby tam s ním byl Zack. Přes den by se starali o ranč. Zack možná by si mohl otevřít ordinaci. Zubaře ještě nemají, místo něj je tu holič John Vormen, ale ten zná jedinou metodu. Vytrhnout ho. Přitom jsou i jiné, ale nikoho to nezajímá. Hlavně, když to přestane bolet. Bude mu to muset navrhnout. Taky dělá zástupce šerifa. Možná by se to k němu hodilo víc.
„Matte!“
„Wyatte. To je Tornádo.“
Wyatt obdivným pohledem přejede tělo koně. Poplácá ho po pevném zadku. Věnuje pozornost jizvám. Zvedne tázavě hlavu k Mattovi.
„Vlci. Když ho děda našel, zabil čtyři vlky. Pátého dorazil. Uzdravil se. Nejlepší kůň na dlouhé závody. Přemýšlím, že se s ním zúčastním závodu o modrou vlajku.“
„Pak musí být zdatný. Zabal si, vyjedeme.“
„Zack?“
Wyatt se ušklíbne. „Ještě zuří. Bude ještě dlouho, ale nakonec se uklidní.“
Matt není rád. Původně se těšil na to, jak spolu pojedou, ale teď by se nejraději sebral a odjel. Wyatt se podívá, jako by tam někoho viděl. „Jsem rád, že jedeš. Nikdy jsem ho takového neviděl.“
„Uzdravil se.“
„Wyatt se zamračí. „Tím to není, ale máme důležitější věci na starosti, než Docovo zdraví.“
Matt sesedne z koně. Aspoň někdo je potěšen, že pojede, protože Zack není. „Kam pojedeme?“
Wyatt se na něj usměje. „Do Mexika,“
„Cože? Ale tam naše pravomoc nesahá.“
„Já vím. Musíme ho odtamtud vykouřit jako lišku. Myslí si, že mě dostal, ale je na velkém omylu. Žije v jednom malém pueblu za hranici. Písek a chřestýši. Dřív nebo později bude mít dost seňoras. Objeví se. Lapneme ho. Pojede s námi ještě někdo.“
„Vlakem?“
„Ano. Jede nám,“ vytáhne hodinky, otevře je. „Za hodinu. Děje se něco?“
„Ne. Problém je s Tornádem. Nemá rád vlaky. Budu muset cestovat s ním.“
„Je to výborný kůň, ale stojí za to?“
„To je. Jdu nahoru.“ S těžkým srdcem stoupá k svému pokoji. Hned vedle něj je Zack. Chce ho vidět, ale zároveň by ho zatratil. Proč jenom si musel vybrat takového tvrdohlavce? I beran je měkčí než Zack.
„Kde jsi byl?“
„Pro Tornáda. Simply přijel koupit Mary prsten k zásnubám. Obávám se, že nám hrozí další svatba.“ Usměje se při představě, zda by městečko přežilo další útok sester.
„Tobě, ne mě. Kde jsi byl?“
Jako kolovrátek, pomyslí si zneklidněně Matt. „Dyť ti říkám, že pro Tornáda. Jedeme do Mexika, víš o tom?“
Zack se na něj chladně dívá. „Wyatt mi to řekl.“ Sejde dolu s brašnami přes rameno. Matt se za ním teskně podívá. Tolik by chtěl k němu přistoupit, aspoň pohladit, když už ne políbit. Je opravdu všechno v pekle nebo dá se něco zachránit? Vejde do pokoje. Rychle zabalí, potom otevře Maryinu brašnu. Zakroutí hlavou. Rezervní oblečení, přikrývka, chléb, fazole, slanina. Ušklíbne se. Už si odvykl to jíst. Drobnosti nutné na cesty od Simplyho. Taky váček od Šedého vlka. Pečlivě to začne skládat do sedlových brašen. Přikrývku si přehodí přes rameno. Tu později připevní k sedlu. Chybí jenom plášť, ale jestli tam narazí na slejvák, budou za něj jedině vděční.
Sejde dolu. Zack s Wyattem už čekají. Rychle připevní brašny, pokrývku. Vyhoupne se na koně. Podívá se na ty dva. Jsou stejní, přitom jiní. Je to proto, že ho miluji nebo proč? Wyatt je tak svým způsobem hezký, ale v Zackovi – neví, čím to je, přitahuje ho. „Budeme čekat na toho dalšího?“
„Ne, bude na nádraží. Jen nás doprovodí vlakem, potom ukáže městečko. Je to nějaká díra, která není na mapě.“ Lehce obrátí koně. Všichni tři vyrazí k nádraží.
Matt si pomyslí, kdy se asi vrátí. „Tak přemýšlím, kdy se vrátím.“
Zack na něj se podívá. „Až ho chytneme, dřív se nemíním vracet.“ Otočí se k Wyattovi, který jede jako první. Kde jenom mohl být? Co tu celou dobu dělal? Ptát se znovu? Co když někde byl nebo s tím doktorem? Blbost, má ho rád. I když ten šarlatán je ucházející, asi?
Matt se rozhodne, že to tak nejde. „Zacku.“
„Co je?“ zavrčí.
„Za půl roku, na podzim jdeme na další prohlídku.“ Wyatt se mimoděk narovná, když to uslyší. Je zvědavý, co odpoví. Stejně je to záhadné, že se si to Matt vůči Docovi dovolí. Většině stačí už jen pohled do jeho oči, aby dotyčná osoba zmizela do Evropy. On ne. Klidně mu oznamuje, že bude další prohlídka.
„Můžeš na to zapomenout. Na ranči tou dobou nebudu.“
„Chápu. Pak, ale zmeškáš Maryinu svatbu. Bude zklamaná.“
„Mary by mě nejraději viděla vykuchaného na stromě.“
Wyatt užasne, že to tak klidně přizná. Pravda je to žena, ale i tak. Co se to tam děje? Takového Doca nezná.
„To je lež. Má tě ráda. Ostatní taky.“
Je to proto, že ostatní netuší kým je? Je to možné, zauvažuje Wyatt.
„Kde jsi včera byl?“ z ničeho nic vyjede Zack.
Matt zavrtí hlavou. Co s tím pořád má? „Na cestě sem do Denveru. Nechal jsi mě tam a ujel jsi mě, nepamatuješ.“
„Sanatorium není tak daleko,“ rozhodne se. Kašle na to, ale chce vědět, kde byl, s kým byl.
„To je fakt. Neměli tam koně.“
„Blbost. Vykládej si to někde jinde.“ Ohlédne se po Wyattovi, ale ten jede ospale dál. Už je vidět nádraží. „Všude mají koně.“
Wyatt se tiše baví. Kdyby to nebyl Doc, přisahal by, že je to menší milenecká dvojice, ale protože je to Doc, nepřichází to v úvahu.
„NO tak tam nemají. Chtěl jsem si půjčit od doktora. Problém byl ten, že jsem nenašel jeho dům,“ řekne už naštvaně Matt.
Wyattovi se roztáhnou rty do úsměvu. Nemůže dál. Ti dva jsou fakt skvělí. Zabloudit kousek od Denveru.
„Cože?“ ozve se nedůvěřivě Zack. „Ty jsi zabloudil?“
„Jsme ve městě, tady je to snadné,“ obhajuje se Matt. „Nic nevíš o ehm… necháme toho ano. Nezlob se.“
Wyatt se po nich otočí. „To se hádáte nebo usmiřujete?“
Oba se zarazí. Podívají se po sobě. Ví snad? Doc se nadechne. „Jsem ještě naštvaný. Kdyby tě přítel omámil, jak by ti bylo?“
„To je pravda. Blbě.“
Matt najednou pohladí Tornáda po krku. „Klid, chlapče. To bude dobrý. Nic ti neublíží. „Budu muset jet s koňmi. Tornádo nemá rád vlaky.“
„Jasně.“
Zack neutrálně se dívá na budovy, na lidi. Matt přivře oči. Paličák jeden. Kdyby mohl, přitáhl by si ho k sobě, políbil a řekl, že ho má rád a příště k doktorovi půjde. Jestli nebude na ranči, vyhrábne ho z nory. Nebude jeho práci kazit. Našel ho, je za něj zodpovědný. Přesně tak. Člověk na něj musí tvrdě, nekompromisně.
Zastaví se před budovami. Wyatt dojde koupit jednu jízdenky.
„Zacku, proč se zlobíš? Kdybys nevyváděl od začátku, tak bych tě nemusel omámit. Bůhví, kdy jsi mohl jít k doktoru…“
„Nevyslovuj to jméno. Matte, víš, jak se cítí svázané kuře?“
„Ne.“
„Ale já jo. Odporně.“
„Fajn. Příště nemusíš být kuře… Chápu. Tak ty se bojíš, co si pomyslí za A, že bys tam přišel sám od sebe. Za B svázaný jako kuře. Žádná vyhlídka není pro tebe přijatelná, ale to, že jsi nemocný na smrt, to je fajn. Měl by sis to srovnat v hlavě. Když jsi nemocný se zubem, co uděláš?“
Zack se zašklebí. Zmetek, použil jeho vlastní profesi proti němu. Jasně, že by šel k zubaři.
„Jdeme. Jsem rád, že s koňmi někdo pojede. Bude to dlouhá cesta.“
„Mně to nevadí, koně miluji. Jsou rozhodně chytřejší než někteří lidé.“ Vyzývavě se podívá po Zackovi. Ten se na něj tvrdě podívá pohledem: Mě nedostaneš.
Matta začíná ta jeho nesmiřitelnost bavit. Co se mu může horšího stát, než to, že odejde? Tím už vyhrožuje dlouho. Kolikrát chtěl od něj odejít? Pokaždé se vrátil. Ale být si jim tolik jistý? Je tu… Tornádo, v duchu úzkostně vykřikne. Tak se ponořil do myšlenek o Zackovi, že si nevšiml, že Tornádo se třese jako list. Teď mu málem vykloubil ruku, jak pohodil hlavou. Rychle se oddělí do ostatních.
„Tornádo, brachu, přece nedáš najevo, že tě to děsí. Podívej se, jezdí to pomalej než ty a je to šeredné,“ promlouvá k němu, zatímco mu dlouhými tahy hladí nos. „Vidíš už je lépe, že. Dnes pojedu s tebou. Nepojedeš sám a podívej se, co mám. Harmoniku. Tu máš rád. Zahraju ti nějakou krásnou baladu o statečném koni, co uprostřed bojiště ztratil pána. Nebo nějakou veselou. Oh, Zuzano. To je moc krásná písnička. Nebo chceš něco klasického?“
Tornádo naslouchá hlasu, pohne se dopředu. Matt mu neustále šeptá hlouposti. Ví, že je jedno co říká, ale důležité je jak to říká. Dědeček ho naučil formulovat hlas, tak aby koně se cítil hřejivě, příjemně.
„Je snad čaroděj?“ optá se Wyatt.
„TO ne, ale koním zatraceně dobře rozumí. Nikdy jsem nikoho takového neviděl.“
„Zní to zajímavě. Mohlo by nám to hodně pomoci.“
„To ano. Půjdeme. Koně máme ve vagónu. Matt se o ně skvěle postará.“
Wyatt přikývne. Jdou k svému vagónu. Nenápadně pokyne muži, jenž jde s mulou k témuž vagonu.
„Tak vidíš. Já si tady udělám místečko. Pane, nebude vám to vadit?“ optá se zřízence, který znuděně postává uvnitř nákladního vagónu.
„Jedete s ním celu dobu?“
„Jasně. Až do Mexika.“
„Pak mizím. Občas se přijdu podívat. Nemám to tu rád, ale dobře to platí.“ Vyjde ven. Matt pokrčí rameny. Prohlédne si Appleho, Wyattova hnědáka a další dva koně, kteří jsou tu ustájení. Vchod do vagónu zatemní postava. Ohlédne se a tvář se mu rozzáří.
„Vítejte! Ta je nádherná.“
„No ne! To jsi ty? Náhodička, co? Máš rád muly?“
„Mám doma čtyři. Jsou skoro tak dobré jako tahle,“ pochlubí se. „Mám je od starého Jankowicze. Ten na muly nedá dopustit.“ Usměje se. Vypadá to, že bude mít společnost. Zack jistě je s Wyattem v kupé. Jen doufá, že tam nebude dělat nepřístojnosti, ale Zack je momentálně naštvaný, tak nebude mít chutě. Doufá v to.
„Vaše koně?“
„Ten hnědák s jizvenou hrudí je můj.“
Muž ho znalecky přejede očima. „Vypadá dobře.“
„Nejen to. Je vytrvalý jako puma, hbitý jako pardál a chytrý jako liška.“
Muž se zachechtá. „Je to vůbec kůň nebo šelma? Rozhodně vypadá zajímavě. Budete se účastnit modré vlajky?“
„Chtěl bych. I Simply, to je lovec na mém ranči mi to radí, ale váhám. Závod je velmi náročný. Někteří koně padnou.“
„To ano, ale já bych se nebál. Kůň, který si poradí s vlky, si poradí i s terénem a ostatními koňmi. Tak máte ranč čtyřnohých zvířat?“
„Jo. Znáte Červený plamen?“
Muž přikývne. „Kdo by neznal legendárního hřebce. Ještě mi řekněte, že spásá vaší trávu a půjdu udělat bobky.“
„Jo. Koncem léta jsem ho chytil s jednou z jeho družek. Doufám, že vychovám novou úspěšnou linii, ale nebude čistokrevná.“
„Jo to je špatné. Zachovat krev nebo vlastnosti?“
Matt mlčí. On nebude mít nikoho, kdo by jednou po něm ranč převzal. Toho jediného lituje. „Vlastnosti!“ řekne trochu tvrději, než by chtěl.
„Dobrá volba, mladíku. Nelehká, ale dobrá. Myslíš, že bys tu s Bessy mohl zůstat? Zahlédl jsem, jak do vlaku nastupuje kamarád. Chtěl bych s ním prohodit slovo.“
Matt si pomyslí, že mluví slušně. Takhle nějak mluvil jeho profesor. Školu nedokončil díky svému přiznání, že se mu líbí jeho nejlepší kamarád. „Jistě, dohlédnu.“
„Má nějaké zlozvyky?“ Natáhne ruku, pohladí Tornáda po nose. „Hudbu?“
Smích. „Kope a kouše.“ Vstane, odchází.
„Hej, to každá mula!“ křikne za ním s úsměvem od ucha k uchu. Muž mu jen pokyne. Matt osamí se zvířaty. Nakonec jim dá seno do žlabu. Vlak se pohne. Podívá se malým okénkem ven. Budovy, které ho míjí, se rychle ztratí.
Posadí se na balík slámy. Teď co bude dělat? Tornádo ještě není v pořádku. Jen díky jeho přítomnosti nevyvádí, ale vidí, jak se mu chvějí svaly, oči těkají z místa na místo. Je vystrašený. Vytáhne z kapsy kabátu harmoniku.
„Tak co? Bude se to líbit vám všem nebo mě vyhodíte z vagónu?“
Tornádo k němu sehne hlavu, šťouchne. Matt proplete prsty tmavohnědou hřívou. Potom pustí. Začne tichou vánoční melodii Tichá svatá noc. „Já vím, Vánoce nejsou, ale vám to nevadí, že.“ Začne hrát jednu melodii za druhou. Některé jsou veselé, některé smutné. Tornádo se postupně uklidní.
„Líbí se mi, jak hraješ.“
„Zacku? Co tu děláš? Nemáš dělat Wyattovi společnost?“ Otře harmoniku do rukávu, schová ji na místo.
Zack si ho upřeně prohlíží. Když hrál, měl zasněný pohled. Jako by tu nebyl, ale někde mimo něj. Někdy uvažuje, zda se doopravdy nezbláznil, že se do něj zamiloval. Zůstane s ním. Neví, co pro tuto volbu rozhodlo, ale tentokrát nechal karty v kapse. Posadí se vedle něj.
„Chci s ním se zúčastnit závodu o modrou vlajku.“
Zack přikývne. „To je náročný závod.“
„Já vím. Jsi už třetí, kdo mi to říká.“
Zack si vzpomene na to, jak vznikl. Za války se důstojnicí nudili, když byli v týlu nebo jen čekali na bitvu. Jednoho z nich napadl šílený závod. On to nebylo tak šílené. Závody se pořádaly běžně, kdyby… Bylo to vyzvednutí modré vlajky od druhého spřátelenému oddílu. Dvě stě mil byl. Bylo dost důstojníků i vojáků, kteří koním věřili. Sto mil divokým krajem. Od té doby se pořádá pravidelně.
„Přesto to chci zkusit. Simply říká, že má naději. Vyhovuje mu lépe být venku, než ve městech. Zvládne to.“ Podívá se mu do očí. Nakloní se k němu. Pátrá v nich, zda se zlobí nebo ne, ale jako vždy, nedokáže v něm číst. Jediné chvilky, kdy mu vidí do duše, jsou ty, když se s ním miluje. „Ještě se zlobíš?“
Zack se k němu nakloní, políbí ho. Usměje se nad Mattovým překvapeným výrazem. „Ano.“
Matt přikývne. Ani nedoufal, že by se nezlobil. Poočku se po něm podívá. Ovšem ta pusa… Sklouzne ke klínu, mimoděk si olízne rty. Připomene si jeho nechuť k provozování sexu na veřejnosti. Ale tady jsou jen koně a ti budou mlčet. Možná by si dal říct. Trochu si přisedne blíž. Položí ruku na stehno. Zaraduje se, že mu ji neodsune. Naděje se zvyšuje.
„Tak mě napadlo, že je mnoho možností…“
Zack si povzdechne. Podívá se na ruku, která ho jemně hladí po stehnu. Co teď jako má dělat? „Matte, přestaň žvanit a udělej to.“
„Promiň.“
Zack si ho k sobě přitáhne blíž. Políbí ho. Konečně mlčí. Vida taky prostředek, jak ho umlčet.
„Mohu?“ zašeptá mu do ucha Matt. „Dlouho jsem ti to neudělal,“ řekne trochu stydlivě.
„Co mám na to říct?“
„Ano!“ málem přikývne. Ruka nenápadně sklouzne do klína, aby svůj nárok podpořila. „Budu moc hodný. Přece víš, že ti neublížím. Jen ti udělám dobře.“
„Tvoje ruka, už je uvnitř,“ řekne slabě. Zatraceně, zase ho dostal, ale je mu skvěle. Nadzvedne se. Matt stáhne mu kalhoty. Blaženě se mu podívá do očí. Může to svému miláčkovi udělat. Možná je praštěný, ale nic víc nemiluje než mít ho v ústech. Pohltí ho do tepla.
Zack si ho k sobě přitiskne ještě víc. Bože, tohle je dokonale. Neuvědomuje si ani koně, ani vůní slámy, ani to, že každou chvílí může se do vagónu někdo vrátit. Tornádo hrábne nohou do slámy. Podívá se na ty dva, potom se skloní k lákavému stéblu.
Zack vykřikne slasti. Posadí se, když ho sláma píchne do zadku. Obleče se.
„Nemáš rád slámu?“ řekne Matt, když si utírá pusu. Vstane. Kalhoty má napjaté, ale nebude si o nic říkat. Zack se na něj podívá. Je to přece jen blázínek. Přistoupí k němu, obejme. Mírně se o něj tře. „Víš co?“
„Copak?“ nesmírně mu to dělá dobře, když může na sobě cítit jeho pevné tělo.
„Dej kalhoty dolu.“
„Ne… Tak jo.“ Kapituluje a stáhne si kalhoty. Zack si klekne, vezme ho do dlaní. Stále ho ještě fascinuje, s jakou samozřejmostí to přijal, že se miluje s mužem. Jemně ho pohladí, ale potom ho vezme do úst.
Matt se zavřenýma očima jemně se pohupuje proti Zackovi, když se napne a vše se v něm uvolní. Zack vstane. Posadí se na žok slámy. Dívá se, jak otevírá oči, v tváři naprosto spokojený výraz.
„Vždy si říkám, proč to netrvá déle.“ Zapne si kalhoty, posadí se. „Předvedli jsme miláčkům hezké představení.“
„Já to nechtěl,“ namítne Zack.
„K tomuhle musí být vždy dva. Vrátíš se na ranč?“ Ihned si uvědomí, že udělal chybu. Zack vstane. Tvář opět nečitelnou jako pokrový hráč. Odchází, když ho Matt obejme. „Miluji tě, to se nezmění.“
Zack drží, stojí, čeká, až ho pustí.
„Na podzim pojedeme k doktorovi.“ Zack se mu vymaní z náruče. Vyjde z vagónu, ale ještě dlouho slyší Mattův smích. Cestou mine staršího muže.
Matt se posadí na balík slámy. Možná to přehnal. Co když tím ho ještě víc od sebe zapudil?
