Shounen - ai povídky

Konec zimy

Sejdeme se dnes večer?

Mám tam jít? Církev učí, že řádná žena by se měla milovat jen ve svazku manželském, ale miluji ho a je tak mužný. Co když mě nemá rád?

Měl bych možná něco Mary koupit. Ale co? Nebo snad ulovit? Taková kachna k obědu nebo nějaká divočina…

Dobré jídlo. Koník nemocný. Určitě. Řeknu to Dakotovi…

Konec zimy. Zítra by měl Dakota vyrazit k Bannyonovi. Nezdá se mi Lucy. Bude snad nemocná?

Co s ním mám dělat? Přináší rozkoš? Chci opravdu spát s chlapem?

Bože, je kouzlený, ale odmítavý. Sakra, proč to nechce! Miluji ho.

„Plesk! Mám toho dost!“ Mary švihne utěrkou o stůl.

„Mary?“

„Je tu ticho jak v márnici!“ pokřižuje se. „Jen se na sebe podívejte. Opravdu nevím, zda jste víc mrtví než živí. Narcissa s kruhy pod očima. Dakota mi málem nespadne pod stůl. Jedině Šedý vlk s Jacobem jedí. Mladý muži sednout! Nikam nepůjdeš, dokud to nedojíš.“

„Já víc nemohu.“

„Tak mazej!“ Jacob, který ve vzduchu cítí bouři, doslova vystřelí ven. Nadechne se čerstvého vzduchu a běží k ohradám, kde jsou vidět trsy trávy. Ještě je hnědá, spíš bláto, ale už je vidět zem. Sníh měl rád, ale těší se na léto.

„Mary, co ti přelítlo přes nos?“ optá se mrzutě Matt.

„Mně?! Snad vám?! Jen se podívej na sebe, sedíš tu, pipláš se v tom jídle, jako by ti nechutnalo. Nechutná? Tak sem s tím!“ sebere mu talíř a jídlo skončí ve škopku. „Zacku, ty taky!“ Zack, který se právě chystal nandat vajíčka na lžíci, zjistí, že před sebou nic nemá. „A ty taky Dakoto, Narcisso?!“ všichni udiveně pozorují Mary. Co jí je?

„Mary…,“ začne opatrně Zack.

„Ty mlč! Vypadněte všichni,“ zařve s rukama v bok. „Já se tu snažím uvařit to nejlepší a vy se k tomu stavíte jako k jedu. Ale to ne! Ode dneška bude tvrdý režim! Uvidíte, že si se mnou nemáte zahrávat. A ty vaše kyselé ksichty. Já za to nemohu, že vám něco nejde! Vypadněte!“

Matt s ostatními vycouvají. Mary se unaveně posadí. Začne plakat. Krucinál, ona se snaží uvařit to nejlepší, ale pak vidí, jak se v tom ďoubají. Má to zapotřebí? Proč se jenom dře? Pro takové natvrdlé palice?

„Mary?“ Ve dveřích se objeví velmi obezřetně Simplyho hlava. Znepokojeně prohlíží na uslzenou Mary.

„Běž pryč!“

„Dobře.“ Zavře dveře.

„Tak co?“ optá se tiše Matt.

„Brečela, ale už neřádí. Mám hlad.“

„Já taky,“ posteskne si Zack. „Jedl bych. Vůbec jsem se nestihl najíst.“

„Když jíte přes půlhodiny…,“ podotkne s klidným výrazem Šedý vlk. „Já jsem najedený. Jdu se podívat na Lucy. Nezdá se mi.“

„Co jí je?“

Zack hledí na dveře. Brečí? Proč? Narcissa ohromeně hledí na dveře. Má jít dovnitř a pomocí s úklidem? Zamíří si to ke dveřím, když ji Zack zadrží. Zavrtí hlavou. „Později.“

„Ty se nějak vyznáš,“ řekne sžíravým tónem Narcissa. „Potřebuje blízkou duši.“

„Momentálně ji tu nemá. Nech ji být, Narcisso. Zacku, prosím tě, můžeš za ní potom dojít?“

„Ehm Matte, to není dobrý nápad. Nesnáší mě.“

Matt se usměje. Rád by k němu přišel, políbil ho na rty s vysvětlením proč. Takhle se musí spokojit s pouhým vysvětlením. Klobouk od zacka mu zastíní zelené oči i tvář. Usměje se. „Právě proto. Narcisso, nechceš se jít vyspat?“ Narcissa zrudne. To tu všichni vědí? Vědoucí tváře ji řeknou, že ano. Otočí se a v přešité dlouhé hnědé sukni od Mary vyběhne ven.

„Je jak bouře, Dakoto.“

Dakota si povzdechne. Matt to vystihl přesně. „To ano.“

„Vezmeš si ji?“ optá se Simply. Všechny překvapí váhavý pohled Dakoty, ale nechají to být.

„Nic. Půjdeme se podívat po Lucy,“ zarazí další vyptávání Matt.

Vyjdou ven, nevšímají si začínajícího jara a rovnou kráčí ke stáji. Už předtím si všiml, že není v corralu. Lucy nástupkyně Hnědáka. Ještě teď si na něj vzpomene a vzteky by vyl. Jeho smrt tak zbytečná. Dobře tak Baynnonovi. Uvědomí si, že se začátkem jara musí vypátrat, kdo to udělal. Mary možná bude chtít odjet do městečka. K svatbě je to ještě měsíc a půl, ale ví, že Mary z té události chce udělat obrovskou událost, o které se bude mluvit až v Denveru. Vlastně proč ne. Svatba v městečku byla naposled před pěti lety. Od té doby spíš jenom pohřby. Jednou se mohou pobavit.

„Tak, co je jí Šedý vlku?“

„Nevím, ale špatně žere. Doufám, že to není…“ Skupinka ihned pomyslí na jed. Ale jenom jeden kůň?

„To je zlé. Jacobe, co ty tu děláš?“

Jacob, který ji hladí po hrudi, k němu vzhlédne. „Není jí dobře, ale bude dobře.“

„Proč si to myslíš?“

„Snědla něco špatného. Ne moc dobré jídlo. Mary zlá,“ dodá bez souvislostí. „Moc zlá.“

„Mary není zlá. Co snědla špatného? Ukážeš mi to?“

„Matte, nevím, jak to děláš, že se s tebou baví. Se mnou pouze mlčí.“

„Protože ty taky mlčíš, Šedý vlku.“

Jacob si ho chvilku prohlíží. Soucitně pohladí Lucy, která jemně odfrkne. Z ničeho nic vyskočí, poposkočí, udělá kotoul a rozeběhne se k tmavému místu úplně až u zdi. Všichni se za ním překvapeně podívají. Vyrazí. Přece tak vysoko se nemohla dostat? Podívají se na strop, kde uskladňují to nejlepší seno. Dá se tam dostat jen po žebříku. Kůň na řebříku? Nemožné. Zavrtí hlavou. Řekl, že toto místo dost často využívá Dakota s Narcissou.

„Vidíš, Matte?“ Šedý vlk ukáže na visící kus sena. Matt se zamračí, vyšplhá se po žebříku nahoru. Pracně dojde k místu, kde je ten kus sena. Promne ho mezi prsty. Shnilé. Podívá se na horu. Ulehčí se mu, když střechou prosvítá slunce.

„Je to dobrý. Snědla trochu shnilého sena. Budeme muset to tu prohlédnout a hlavně střechu. Vypadá to, že někde špatně těsní.“ Sleze dolů. „Až bude hezké, tak se do toho pustíme. Jsem rád.“

Všem se ulehčí, protože už viděli dalšího traviče.

„Zítra vyrazím!“ promluví Dakota zachmuřeně. Nechce se mu, ale slíbil to.

„Koníček zdravý?“

Matt mu zčechrá hnědé neposlušné vlasy. Má tak důvěřivou tvářičku. Co chce Narcissa dělat? Rád by je tu nechal, ale ví, že nechce být příživnicí. Je velmi samostatná.

„Bude zdráv?“ dožaduje se odpovědi. Tahá za cíp Mattovy bundy. Nesměle, ale zároveň pevně.

„Bude. Moc děkuji.“

Jacobova tvář se rozzáří. Pustí bundu, poskočí a rozeběhne se k ostatním koním.

„Všiml si toho!“ V Dakotově hlase se objeví pýcha. Šedý vlk ho s neurčitým výrazem ve tváři pozoruje. Až se vrátí, budou si muset promluvit. Některé věci se neměly stát.

„Je moc šikovný. Ve městě bude trpět,“ řekne zamyšleně Matt. „Zacku můžeš jít.“

„Hej, nejsem nějaký poslíček. Půjdu, až já budu chtít.“

„Samozřejmě, tak běž.“ Zack zaskřípe zuby. „Jestli se nevrátím, potom doufám, že povoláš reverenda Canfield.“

„Neboj, zavolám.“ Zack nasupeně, ale odevzdaně kráčí k domu. Proč to jenom sliboval. Stejně Matt s ním dovede neuvěřitelně manipulovat. Od té doby, co se to stalo má, co dělat, aby ho udržel na uzdě. Druhý den předstíral slabost. Neodkázal prostě ho vůbec vidět. Večer se začal ploužit, čímž se vyhnul čtení. Příběhy, které vyprávěl, v něm opravdu začaly vzbuzovat, že na tom nic není.

Dokonce i Matt se stáhnul, což nechápe. Myslel, že ho navštíví, ale jako by mu to stačilo. Problém je, že touží po tom, aby mu to udělal opět. Myslel, že už ví všechno. Neví nic.

„Co tu děláš?“ Ostrá věta ho naprosto vzpamatuje. A teď bizone raď! Usměje se.

„Zapomněl jsem na mléko!“ Zaúpí. To tedy je výmluva.

„Ale opravdu? Tak tady máš a pij!“ Hrníček před ním přistane, že mléko vyšplíchne na stůl. Nabrala sil k dalšímu řádění? Odevzdaně vypije hrnek mléka. Začínám si zvykat, pomyslí opět. To je moc špatně. Co chci? Kolikrát si to opakuje. Nikdy si nebyl tak nejistý jako tady na ranči. Wyatt by se smál, kdyby to tušil, že Doc Holliday neví kudy kam. Vždy věděl co dělat.

„Ještě něco?“

„Proč mě nesnášíš?“

Mary otevře ústa dokořán. To snad ne nemyslí vážně! Dyť to mu už říkala. „Protož jsi vlk v beránčím rouše, který napadá stády Páně!“ vybuchne v hněvu. „Protože Matt se kvůli tobě trápí. Nevím proč, ale příčinou všeho špatného na ranči jsi ty! Nebýt tebe…“

„Ranč byste neměli.“

„A co? Promiň,“ obrátí, jako by si uvědomila, že by musela jít k sestře. „Já jen chci, aby tady bylo všechno v pořádku. Ale zatím nic není. Matt se trápí, ty jsi přešlý mrazem… co jej mezi vámi? Dakota spí s Narcissou. Přeji to jim, ale přece jen nejsou sezdání.“

„Rose a Grizzly taky ne.“

„To jo,“ zabručí nerada. Posadí se naproti Zackovi. „Ale vezmou se. Jsem tomu ráda, protože mě to trápilo. Chtěla bych, aby tady na ranči byli všichni šťastní. Víš, trápí mně to. Slíbila jsem Mattově babičce, že se o něj postarám, stůj co stůj. Ale kromě vaření, praní, neplním slib. Byla na mě velmi hodná.“

„Byla krásná!“

„Ano. Nejkrásnější dáma jakou jsem kdy viděla. Přivedla mě a sestru sem do téhle pustiny, ale jsem tomu ráda. Co myslíš, že udělá Dakota?“

„Nevím.“

„Narcissa by si zasloužila štěstí a Dakota umí rozprávět s Jacobem. Může mít děti.“

Zack se usměje. Matt měl asi pravdu. Sedí v bundě a naslouchá Mary, ale myšlenkami vězí u Matta. Štěstí - to je výhra. Jak vlastně vypadá štěstí, které nesedí u hráčského stolku? Vždy byl spokojený, ale když viděl Wyatta s manželkou nebo jeho bratry, někdy v koutku zatoužil to mít také. Barák, peníze ženu, možná děti. Jenže je tuberáčkem, který každou minutu mohl zemřít, a smrt se mu vyhýbala jako naschvál. 

„Máš jistě hodně práce,“ uzavře svoji litanií Mary. Pátravě se podívá na Zacka. Jako každý muž je duchem nepřítomný. Divila by se, kdyby z té její tirády pochytil byť slovo. Je to jenom dobře, ale jí je lépe. Jen kdyby věděla, co je mezi nimi. Vstane. Zjistí to.

„Jdu za Mattem.“

„Hm.“ On přece nemůže být šťastný. Může každým okamžikem zemřít. Bylo to štěstí u karetního stolku, které prožíval, jen pozlátkem? Rád by, aby nebylo. Pak jeho celý život je iluze. Žít s Mattem? Ale když to je divné. Představí si Matta vedle sebe, jak se vedle něj probouzí. Přimhouří oči. Má pár posledních dní. Vzpomene si na knihu, kterou kdysi četl o Řecích. Bylo to ještě na škole. Byla v latině, ale četli ji všichni. Obdiv starších mužů k mladším. Říkalo se jí dórská láska a byla mezi vojáky. Tomu by docela chápal. Přece jen v armádě není moc žen. Poznal to sám.  Co změnit ranč na armádu? Zasměje se a uvědomí si, že je v kuchyni sám. V očích se mu zableskne.

„Konečně jídlo!“ zamumlá u chleba štědře namazaném škvarkovou pomazánkou. A ostatní ať si hladoví.

„Matte! Matte!“

„Mary, stalo se něco?“

„Jdeme!“ Matt se udiveně podívá po svých společnicích. Ti se zvědavě dívají na Mary. Vypadá klidně, ale velmi, velmi odhodlaně. Soucitně hledí, jak je vlečen zpět do domu. Co mu asi chce?

„Doufám, že vyvázne,“ poznamená Simply. Jenom, aby neodešla. Zarazí se nad tou myšlenkou. Proč ho napadla? Je to hloupost.

Šedý vlk pokrčí rameny. Mělo by se zkontrolovat celé seno. „Půjdeme prohlédnout seno.“ Dakota přikývne, když si vzpomene na pokrývky. Otec to ví, všichni to vědí. Nebude nic předstírat. Rozechvěje se vzpomínkou na Narcissu. Je žádoucí a dává mu přesně, co potřebuje. Bojí se, co bude dál, ale rozhodnout se musí.

Půjdu za Mary, rozhodne se, když uvidí jezdce. Němě zírá. Je to muž. Mohutný stejně jako kůň. Protře si oči, protože si myslí, že to je sen.

„Je… jezdec!“ vykoktá ze sebe. Návštěva! v něm všechno zařve. Nemůže tomu uvěřit. Už rozeznává detaily. Černý klobouk, pod ním vousy. Je svalnatý, takový hromotluk. Asi by mu sahal po hruď. I kůň je mohutnější snad než Vojtek.

„Ahoj!“ zamává na jezdce.

Šedý vlk s Dakotou se nahoře zastaví. Podívají se na sebe. Proč tak řve? Stalo se něco? Hbitě seskočí dolů. Vykouknou z vrat, zda je vše v pořádku.

„Jezdec.“

„Ano. Dojdi pro Matta.“

„Matte, znám tě hodně dlouho.“

„Ano.“ Trpělivě sedí v křesle, v knihovně, kterou vybavil dědeček a on v tom pokračuje. Láskyplným pohledem přejede tvář babičky a dědečka. Stále mu chybí. Zůstalo po nich prázdno. Ani rodina nepřijela na pohřeb.

Mary se taky zadívá na Seana s Katherine. Laskaví, milí lidé s velkým tajemstvím. Proč tu přišli? Co se stalo? Souvisí to nějak s Mattem? Ráda by to věděla, ale neoptá se. Ale jedno musí vědět.

„Matte, co je mezi tebou a Zackem? Chci to vědět.“

„Chceš ho otrávit?“

„Ne, ale chci, aby byl ranč šťastný. Vím, že tvůj děda s babičkou měli tajemství. Neptám se po něm, ale Zack se mi nelíbí. Nelíbí se mi, jak se k tobě chová. Když tvoje babička umírala, slíbila jsem jí, že se o tebe postarám. Mám pocit, že to nezvládám.“

„Ale vždyť ten dům bez tebe by neexistoval!“ Pohladí ji po ruce. Zadívá se na její ustaranou tvář. Z pečlivého účesu jí vyklouzl pramínek vlasů. Vrátí ho za ucho.

„Nemluvím o tomto,“ rozmáchne se rukou. „Víš, o čem mluvím.“

Matt to ví, ale má se ji svěřit. Nikdo to neví, ale co kdyby mu pomohla? Ne, je to jeho břímě.

„Mám pátrat? Chci vědět, co se to tu děje. Jednou jsi šťastný, podruhé smutný, jindy křičíš! Jako bys byl zamilovaný.“

Matt zrudne.

Mary chvilku se nechápavě dívá, když ji to dojde. Je to možné? Ne, to nemůže být pravda, ale vše to by vysvětlovalo. Bože!

Mattovi se jí zželí. „Nic se neděje.“

„Matte, jezdec!“ Do místnosti vrazí Dakota. Matt je za to rád. Vyběhne ven. Mary ignoruje. Jestliže si to domyslila, pak buď zůstane a zaakceptuje to nebo odejde. Doufá v to první, ale nejdřív musí se podívat na jezdce.

„Dobrý den! Jmenují se Filomen Zachary a koupil jsem půdu po Starém kojotovi.“

„Vítejte na ranči Little oak. Co vás tu přivádí?“

Muž sesedne. Cítí nepřátelství, ale proč? „Jen se chci seznámit se sousedy, dokud mám čas. Potom budu věčně na polích!“ Srdečně se usmívá. V mohutných rukou drtí uzdu. „A zároveň se chci optat, zda nechcete mrkev, brambory, petržel a další zeleninu.“

Mary, která vyšla za Mattem, zůstane stát jako solný sloup. Slyší dobře? Zelenina?

Filomen si odkašle. Proč na něj tak zírají? „Pěstuji zeleninu,“ rozpačitě zahučí. „No nic pojedu. Moje žena se jmenuje Sára, přijeli jsme…“

„Omlouváme se, ale poslední dobou jsme tu měli potíže,“ začíná vysvětlovat Matt, když do toho mu vpadne Mary.

„Zelenina? Kolik? Jaká? Kdy bude? Beru všechno!“

„Paničko, budete mít, co si jen zamanete.“ Filemon se usměje a uvolní se. Už se bál, že nesežene zákazníky a za půdu, která je skvělá, vyhodil poslední peníze. „Až trochu rozmrzne zem, začínáme. Doufám, že vás mohu k nám pozvat. Sára bude ráda. Je těhotná, proto se mnou nepřijela.“ Z očí mu září pýcha.

„Gratuluji. Nechcete dovnitř?“

„Kdepak, pojedu dál. Nechci ji dlouho nechávat samotnou. Jestliže budete potřebovat zeleninu nebo něco vypěstovat, přijďte za mnou. Krásný kůň. Na prodej?“ Ukáže na Vojtka.

„Je mi líto, není. Ale jestliže bude potřebovat koně, obraťte se na mě.“

„Spíš bych potřeboval muly, ale časem určitě.“

„Starej Jankowicz. Řekněte mu, že vás posílá Matt. On jinak by se jich nevzdal.“

„Děkuji moc. Už jsem o tom slyšel. Prý ej nemožné získat. Potřebuji dvě na lehčí práci. Na orbu mám tady Sweeteho.“ Poplácá koně po mohutné šíji.

„Počkejte, dám vám něco na cestu.“ Mary vběhne do kuchyně, ukrojí kus koláče, který zabalí do hnědého papíru. „Tady na cestu a pro Sáru. Pozdravujte ji.“

„Děkuji moc. Jsme rád, že mám tak milé sousedy, i když na tom velkém ranči…“

„Dvojité X?“

„Jo přesně. Víte, možná se mi to zdá, ale je tam divná atmosféra, ale možná proto, že ode mě nic nechtěli. Prej budou jezdit do městečka!“ znechuceně odfrkne.

„Matte, budu k nim jezdit. Konečně budu mít čerstvé potraviny.“

„Dobře Mary.“ Je nadšena a on je velmi rád. Zack na něho hledí. Ten muž vypadá dobře. Připomíná mu Kvakery, s kterými se už setkal. Odmítají násilí, blázni.

„Pane, vy jste kvaker?“

„Filemon Zachary, jméno mé. Ano jsem kvaker. Snad někomu to nevadí.“

„Vůbec ne. Děkujeme za nabídku. Rozhodně ji využijeme. Jestli chcete, máme sad, tak jestli budete chtít, můžeme dát trochu ovoce, zvlášť pro Sáru a miminko. Dali bychom vám teď, ale myslím, že Mary ráda se u vás staví.“

„Děkujeme. Budeme rádi. To víte, zatím se tu zařizujeme, ale líbí se nám tu.“ Usadí se do sedla, pomalu ho otočí, ještě zamává a vyrazí na cestu ke své ženě. Matt si pomyslí, zda umí cválat.

„To bude v pořádku, pokud mluví pravdu.“

„Zelenina, čerstvá, To bude nádherné! Někdo takový nám tady chyběl. Sice v městečku můžeme dostat tohle, ale přece jen čerstvá mladá mrkev…“

„Pro koně.“

„Au! Mary, musíš tu utěrku tahat sebou?“

„Musím. Jdu vařit oběd. Simply!“

„Co je?“ Simply zamyšleně hledí za Filemonem. Někde už ho viděl, ale kde?

„Měl bys jim donést nějakou divočinu a nám taky. To je rozkaz a ty hafany vezmi sebou!“

„Mary, sluníčko pro tebe všechno.“

„Bílý muž má dobré oči. Půjdeme na to seno.“

Matt se Zackem osamí. „Co si o něm myslíš?“

Zack hledí za vzdalujícím jezdcem. „Jak jsem řekl. Pokud je kvaker a vyznává to, potom bude v pořádku, ale zítra pojedu se za ním podívat.“

„Pojedu s tebou. Nevíš, kde to je.“ Usměje se, když se chce Zack nadechnout k námitce.

Zack se k němu otočí. Šedý pohled se zkříží se zeleným. Matt se ošije. Cítí nervozitu jako by se mělo stát něco osudového.

Zack přemýšlí nad formulací. „Ještě je zima, nechceš se ke mně v noci přidat?“