Shounen - ai povídky

Konečně domu

Zack otevře oči a dívá se do stropu. Hotel. Slabě zasténá a rozpomene si, co se stalo. Zabije ho jako, že je Doc Holliday. Zajímalo by ho, co chtěl a jakou mu dal drogu. Připomene si Matta, který vešel a něco říkal. Nemůže vzpomenout, co to bylo. Zavře oči a uvědomí si postavu vedle sebe. Málem, že nevyletí z kůže, když mu to dojde. Otočí hlavu a dá ji nazpět. Uvědomí si nezvyklou polohu svoji i Matta. Ruku na své hrudníku. Kruci, jak k tomuhle přišel? Co ten tu dělá? Nemá náhodou svůj pokoj?

Kašle na to.

Nejdřív pomsta, potom bude chtít vysvětlení. Samozřejmě pomsta za studena. Nebude nijak rychlá a okamžitá. Nechá ho podusit, a když se bude cítit v bezpečí, uškrtí ho jako hada. Mimoděk sevře ruku v pěst. Ano, jako něco nepotřebného a slizkého a Hardy si může říkat, co bude chtít. Je mu ještě blbě, ale odjedou dnes. Zajímalo by ho, kdo teď vlastní hotel. Mary nebo Esmeralda? Ucítí vedle sebe pochyb a rychle zavře oči. Nechápe proč. Měl by přinejmenším Matta přiškrtit anebo rovnou zabít za tu opovážlivost.

„Zacku?“ zaslechne tichý hlas a předstírá dál spánek. Mizera… dál nedomyslí, když pocítí dotek na rtech, tvářích. Mumlání a hlazení. „Ještě spí.“ V tom okamžiku si uvědomí, že není oblečený, ale zcela nahý. Krev se mu vrazí do tváře.

„Hned jsem zpátky,“ řekne Matt a zaslechne zavírání dveří.

Konečně získá hlas. „Matte! Ty parchante, neutíkej!“ Posadí se a chytne se za hlavu. Svalí se do postele jako špalek dřeva.

„Kde je můj klid? Kde je můj nadhled. Umírněnost? Do pekla, tohle se nedělá!“ Cítí se naprosto bezmocně. Nikdy se tak necítil a ani nechce.

„Jsi vzhůru?“ optá se s úsměvem Matt o deset minut později. Na tácu nese jídlo.

„Jsem,“ zavrčí znechuceně a dál to nerozvádí. Je mu příšerně a vidět rozzářeného Matta je jako by ho někdo mučil. „Vypadni.“

„Špatná nálada, to se spraví. Uvidíš, bude ti dobře. Čaj, ten ti udělá dobře, tousty a vajíčka. Co tomu říkáš? Speciálně od Marie.“

„Patří jí hotel?“

„Ano. Zítra madam Derby odjíždí se svým nastávajícím. Myslím, že se budou brát u nich doma. Jak se cítíš?“

„Matte, jak by ses cítil, kdyby tě někdo nadrogoval?“

„Hnusně.“

„Tak se pitomě neptej. Podej mi čaj.“

Matt ho nadzvedne a uhladí mu pokrývku. Oba předstírají, že nahý Zack neexistuje.

„Tady. Čaj.“

Zack ležérně ho vezme a upije. Mimoděk vedle sebe zaregistruje pistole. Co kdyby ho zabil? Lákává představa. Napije se znovu. „Určitě Earl Grey.“

„Ano.“ Na kolena mu položí tác.

„Zajímalo by mě, kdo mě svlékl. Nevzpomínám si, že bych se svléknul. Není to zajímavá situace?“ V hlavě mu bubnují kopyta koní, ale snaží se předstírat, že vše je v pořádku.

„Já. Přece nebudeš spát oblečený. Nebo tak spíš?“

„Mockrát spím oblečený. Absolutně mi to nikdy nevadilo,“ poznamená a toust křupne. Matt sebou trhne. Má pocit, jako by mu křupl vaz. Zack je bledý, ale vzteklý taky.

„Budu si to pamatovat pro příště.“

„Žádné příště nebude. Přemýšlím o pomstě.“

Matt vykulí oči. „Ty taky?“

„Matte, snad nemyslíš, že zlo bude nepotrestáno. Oko za oko, zub za zub praví bible a já jako křesťan se tím budu do písmene držet. Už staří Římané pravili, že pomsta je nejlepší za studená.“

„To znamená co?“ optá se zmateně Matt. Bible a Římané mu nejdou dohromady.

„To znamená, že vyčkáme až pan Chappel bude ukolébán a potom se na něj pustíme jako Tataři na křesťany.“

„Aha. Souhlasím.“ Zřejmě není v pořádku, když si plete tolik historických věcí dohromady.“

„Rozneseme ho na kopytech koní po okolí.“

„Ano.“

Křup.

Myslí to vážně a on mu v tom rád pomůže. Roznesou ho po větvích okolních stromů a zadupou koňmi do prachu cest Popleru. Už nikdo nikdy si to nedovolí vůči Zackovi, co on. Bude lkát a bude prosit, ale oni nepovolí. Škoda, že ho jenom Zack zabije. Povzdechne si. Krátká rozkošná představa, že by trpěl.

„Po obědě odjedeme.“

„Dobře. Zvládneš to?“ Zackův pohled ho zarazí. „Samozřejmě. Zabalím věci, jestli dovolíš.“

„Jistě a běž už. Chci si na chvilku lehnout.“ Matt pozná v Zackových očích únavu. S tácem v rukou se usměje a zavře za sebou tiše dveře. Sejde dolu a zarazí ho otevřené dveře do pokojů Esmeraldy. Odloží tác na pult a zaklepe.

„Paní Derby?“

„Matte, pojď dál. Právě balím.“

Matt vejde dovnitř a rozhlédne kolem sebe. Něco takového naposled viděl v Memfisu, když se sestry s matkou chystali k moři. U nich to balili služebné, ale jejich příkazy, co mají zabalit a co ne… Bordel. Úplně stejný. Otec tehdy z domova utekl do klubu a on raději odešel k příteli. Toho, který ho později odmítl. Vlastně ani se nevyjádřil, rozpomene se.

„Nevšímej si. Nakonec to zabalím.“

„Jistě. Nechcete pomoci?“

„Ne děkuji,“ řekne pobaveně a on zrudne.

„Těšíte se?“

Esmeralda zapne koženou kabelu a položí ji ke stěně. Uprostřed je otevřený velký kufr na šaty. Zahlédne modré sametové šaty a taky vínové. Ty nosila nejvíc.

„Najednou je mi líto. Prožila jsem si tady toho tolik. Lepších i horších dnů. Nechce se mi odtud.“

Matt přikývne. I on by se nerad stěhoval z ranče. Vzpomíná si na svoji cestu z Memphisu. Ohlížel se po domově a potom po městě. Brečel jako malý kluk a potom si zvykl.

„Zvyknete si a máte tam Gábora. Nejedete úplně do neznáma. Máte tam někoho kdo vás má rád.“

„Ano, mám.“ Zvědavě se po něm podívá. O Darmontových se toho moc neví. Všichni vědí, že přijeli z východu, i když si zvykli rychle. Taky bohatství a vzdělanost z nich bylo cítit. Kultivovaní lidé. I Matt je takový. Ale, proč sem přišli, nikomu se nepovedlo zjistit. Mattův dědeček stejně jako jeho žena mlčeli. Moc dobře si vzpomíná na Katherine. Byla to pravá dáma. Vsadila by se, že ji v žilách kolovala modrá krev a anglický přízvuk ji dělal ještě roztomilejší. Osobně si myslí, že už nikdy nikdo se nedozví, odkud byli a proč tu jsou.

„Bude dobře a já budu muset jít. Taky odjíždíme.“

„Panu Greyovi už je dobře?“

„Ano. Cítí se lépe. Chce po obědě odjet.“

„Zajímavé.“ Řekla by, že je typem muže, který nenechá to jen tak a všichni vědí, co se stalo. Podivné, že chce odjet.

„Nashledanou. Přijdu se ještě rozloučit.“ Dotkne se prsty klobouku a vyjde ven. Esmeralda zaslechne cinkot nádobí. Zavrtí hlavou. Podivné.

„Dobré ráno, miláčku.“ Gábor k ní přistoupí a políbí. Esmeralda mu to oplatí. „Co tady chtěl?“

„Jen říct, že odjíždějí. Jejich rodina je… těším se i bojím se.“

„Nemáš čeho. Lidé z městečka budou tebou nadšeni.“

„Dobalím a potom se musím se všemi rozloučit.“

„Odjíždějí? Slyšel jsem, co se včera stalo. Myslíš, že Hardy dokáže uchránit bankéře?“

„Určitě ano.“ Lže, ale to Gábor nemusí vědět. Jestli se Zack rozhodne pomstit, nezabrání mu v tom nikdo. Dokonce ani Hardy. „Hardy, je dobrej šerif.“

„Věřím ti. Zack působí tvrdým dojmem, ale Matt mi říkal, že je především obchodníkem, co se vyzná.“

„Ano miláčku,“ potvrdí mu to. Matt je velký lhář, ale proč by mu to měla vysvětlovat? Za tu dobu, co pracuje v hotelu, se seznámila s dost lidmi, které by nikdy nechtěla potkat.

„Těším se, až přijedeš na ranč. Budeš královnou Alamosy.“

Esmeralda vstane a sedne mu na klín. Pohlédne na diamantový prsten. S tím počítá. Nikdy by tam nejela, kdyby to bylo jinak.

Matt odevzdá nádobí v kuchyni a plácne Katty po zadku. Ta vyprskne jako kočka.

„Mami, on mě mlátí.“

Marie zavrtí hlavou. Jsou jako sourozenci.

„Nemáš se nechat.“ Je spokojená, i když bude mít to těžké, ale díky Zackovi zvládnou i renovaci hotelu. Těší se na to. „Katty, mazej dovnitř. Matte, nevím jak poděkovat.“

„To Zack.“

„Ale ranč je tvůj. Budeme mít hodně práce.“

„Tak přijměte někoho navíc.“ Hbitě sebere kus lákavého moučníku, stejně rychle ho sní a olízne si prsty. „Někoho, kdo vám pomůže s agendou. Vy můžete být zde v restauraci a ten další vést hotel. Někoho poctivého,“ mumlá.

„Neboj se. Přesně to hodláme udělat. Jen nevím koho.“

„Někdo se najde. Každou chvilku městečkem projíždějí osadníci. A když ne, v Denveru si budete moci vybírat.“

„Máš pravdu. Odjíždíte?“

„Ano. Zack se už cítí lépe a po obědě, chce vyjet. Počasí nám přeje.“

„To je dobře. Doufám, že s Warenem něco uděláte?“ zkusmo nadhodí.

„Jak to Zack řekl? Roznese ho na kopytech oka a zašlápne jako hada?“ vzpomíná a usmívá se. Marie v očích, ale vidí chlad.

„Určitě byl v deliriu,“ klidně pronese, ale ví, že Zack to myslel vážně.

„Ano byl. Musím připravit koně a podívat se po Mary.“

„Bude u Harryho. Přišly mu dnes nové katalogy.“

„Ježíši Maria!“ zasténá Matt a Marie se rozesměje.

„Mami dvakrát snídani a kávu k tomu. Aby lžíce stála a nehnula se,“ ironicky sdělí Katty.

„To chce každý druhý,“ klidně pronese a začne rozbíjet vajíčka. Matt vezme další kousek moučníku a vyjde ven. Rozhodně se mu nechce chodit k Harrymu. Marie povídala, že přišly katalogy, pak tam bude polovina města. Rozhlédne se. Jo všechny jsou tam a vepředu určitě Mary. Zajde k Billymu a řekne mu, že odjíždějí.

„Zdravím, Billy!“

„Fuj, to jsem se lekl. Musíš tak křičet?“

„Odjíždíme. Můžeš nám připravit koně?“

„Samozřejmě. Nechceš se napít? Mám starou dobrou poctivou whisky.“

„Je stará, poctivá nebo dobrá?“ směje se Matt a sedne na bedýnku.

„Tady máš. A je všechno. Je to živá voda.“ Billy usedne do houpacího křesla, které mu udělal Klaus Brickner.

Oba to do sebe hodí a otřesou se.

„Stará nebyla.“

„Dobrá taky moc ne,“ přizná Billy, „ale člověka probudí, co?“

„To tedy ano. Musím vytáhnout Mary od Harryho.“

Billy se rozesměje, až se zalyká. „Hodně štěstí,“ křičí za Mattem.

Mat mávne rukou a míří k obchodu. Jsou až venku. Pozoruje kloboučky, honzíky, chichot a i drsnější způsoby vyjadřovaní. Připomíná mu to hejno slepic rvoucí se o jednu žížalu. Co teď? Má se pokusit protlačit a riskovat újmu na zdraví? Nebo zkusit jít zadem? Ne, tam je Harryho pes. Věčně slintá a vrčí. Přes toho by neprolezl. Takže co má dělat?

Stoupne si za ženské, které ho ignorují, a nadechne se. „Mary!“

Spokojeně si všimne, že zmlkly. „Mary, odpoledne odjíždíme!“

„Matte, proč tu řveš?“ zaslechne za sebou.

„Ty nejsi uvnitř?“

„Proč?“

„Kvůli katalogům.“

„Viděla jsem je ráno, jako první. Právě jsme dobalila.“

„Aha.“ Vycouvá z dosahu pohledů žen městečka. Udělal ze sebe parádního pitomce. „Po obědě, jedem pryč.“

„Už jsi to řval.“

„Dobře. Jdu do hotelu.“

„Jistě.“ Matt dnes je nějaký divný. Něco se stalo se Zackem? Mary si dá ruce v bok.

„Je něco se Zackem?“

„Ne, nic. Co by mělo být? Promiň. Myslel jsem, že nakupuješ věci na svatbu a nechtěl jsem se přes ně tlačit,“ zašeptá a pohlédne na dav před obchodem. „Měl jsem pocit, že bych nevyvázl.“

„Dobře. Jsem rád, že jsi v pořádku. Na svatbu je skoro vše připraveno. Už jsme stanovili datum.“

„Eeee a nemá to stanovit Rosie s Grizzlym?“

„To jsme domluvili už na začátku, když se vyjádřil.“

„Mary, můžeš mi říct, kdy kde a jak jste to všechno stihly?“

Mary se usměje, ale nic neřekne. „Jsem její sestra. Udělám vše, aby byla šťastná. Chci, aby její den byl ten nejkrásnějších ze všech. Matte, budeš muset pozvat nějakého fotografa. Ten náš odešel.“

„Samozřejmě.“ Fotografie musí být. Při myšlence Grizzlyho na fotografii se v duchu rozesměje. Bude taky vypadat jako medvěd? „Myslím, že to bude nejkrásnější svatba v dějinách Popleru.“

„Bude,“ ujistí ho. „Zajdu ještě za Gracii. Má nádhernou zahradu. Zatím odolává. Promiň, tam jde. Gracie! Gracie, zastav!“ rozeběhne se a Matt se nestačí divit. Běží i přes své proporce opravdu hbitě. Řekl by, že Graciina zahrada dojte na jaře k újmě. Bude orvaná. Zajímalo by ho, kdo se nebude účastnit oslavy.

„Dobrý den, madam Josefíne.“ Na poslední chvíli smekne klobouk.

„Dobrý den, Matte. Svatba?“ pokývne za běžící Mary s vykasanými spodničkami nad botami.

„Ano. Zrovna jsem přemýšlel, kdo se toho nebude účastnit.“

„My budeme. Děvčata budou tančit od rána do večera.“

Matt polkne. Zrovna ty by myslel, že nepozve. Ale snadno spočítala si, že bude méně žen než mužů. V duchu pokrčí rameny. Když je tam chce, bude je tam mít.

„Budu muset jít. Katalogy,“ vysvětlí stručně. „A dobrou cestu. Je hezké počasí.“ Odchází s deštníkem v ruce a honzíkem z kostkovaného taftu zametá ulici. Hnědé vlasy vyčesané do uzlu s lokýnkami a na něm apartní klobouček s peřím. Je to pěkná žena. Zavrtí hlavou a jde do hotelu. Bude muset zabalit jejich věci.

Z pokojů Esmeraldy zaslechne hlas Gáboryho. Vyběhne schody a vejde do svého pokoje. Rychle zabalí a jde k Zackovi. Spí a tiše sklízí oblečení a předměty. Zastaví se na malém plechovém hrnečku. K čemu asi je? Podiví se, ale přibalí do jednoho z vaků. Venku nechá jen oblečení, ve kterém pojede.

„Děláš rámus.“ Hlas mrzutější než řvaní probuzeného medvěda.

„Promiň. Už je to hotové. Chceš přinést jídlo sem nebo…“

„Nedělej ze mě mrzáka.“ Vstane a zatne zuby. „Nejsem ještě v hrobě. Podej mi oblečení.“

Matt mu podá oblečení a Zack pomalu se obléká. Vstane, uhladí si světlou vestu a zastrčí si do kapsičky stříbrné hodinky. Natáhne se pro postroj a zapne si ho. Vyzkouší, jestli sedne a vloží do nich obě pistole. Rychle je vytáhne a Matta z té rychlosti zamrazí. Najednou je jiný. Doc Holliday, ne Zack.

„Kabát.“

Podá mu černý kabát a zack si ho zapne. Podívá se do zrcadla a přihladí si knírek. Vypadá trochu bledě, ale rozhodně ne jako vápno. Vlastně za poslední tři roky je to jeho nejzdravější barva.

„Jak se má Waren?

„Jako bankéř. Mary zapřáhla do svatby celé městečko. Dokonce i děvčata madam Josefíny půjdou. Gracie přijde zřejmě o zahradu a datum už je taky určeno. Harry z toho bude mít výdělek jako hrom. Moc se mi líbíš.“

Zack na něj pohlédne nevyzpytaným pohledem. Rozhodně nemá na sobě červené šaty, odhalené ramena a skvostné náušnice v uších, které vyhrál v pokru. Taky vlasy jsou o hodně kratší a předek plochý. 

Matt ignoruje jeho mlčení. Přistoupí, rychle se k němu nakloní a políbí.

„Nevzpomínám si, že by byl večer,“ řekne chladně Zack. Zamyslí se: Kdy jsem na tu dětinskou hru přistoupil?

Matt se usměje. Vida, přestává mu to vadit. První krok je udělaný. „Ale včera jsem ti nedal žádný, tak dávám teď,“ hbitě vymyslí důvod.

Zack si ho nečitelně prohlíží a vzpomene si na ráno. Bůhví, co se dělo v noci. „Nezajdi moc daleko,“ varuje ho.

„Dobře, ale stejně jsi nejhezčí na celé planetě.“

Zack potřese hlavou. Je nepoučitelný. Proč na něj jeho výhrůžky neplatí? Každý jiný by zmlkl a odstěhoval se na druhý konec pokoje. Matt naopak. Možná ztrácí svůj šarm?

„Půjdeme na oběd? Rád s tebou jím.“

Zack si povzdechne. Buď to vzdá, nebo ho zabije, ale řekl by, že to první. Od té doby, co se vrátili s Alamosy má strach z toho, že povolí a bude úplně v Mattově vleku. Nechce to. Chce být nazpět v Tombstone. Byl se zdravím na dně, ale lidi se ho báli. Tady? K smíchu.

Vyjde ven a za ním Matt. Zachmuří se. Zack je divný a proč mu vyhrožuje? Stačí přece říct Ne. Čím víc ho varuje, tím je to lákavější. Možná je sebevrah, když ho tak provokuje. Problém je, že uvnitř srdce cítí, že patří k sobě. Že by spolu mohli být šťastní. Nerozumí nechápavosti Zacka. Přece je chytrý a vzdělaný. Měl by vědět, co je pro něj dobré a zatím se někdy chová jako dítě. Velké rozkošné zlobivé dítě. I on ví, co je pro Zacka nejlepší. On - Matt. Nikdo ho nebude tolik hýčkat jako on. Přesně tak. Tak proč to nechápe? Je to taková jednoduchá rovnice a to, že nemá rád tělesný styk? Naučí se. Je chytrý a učenlivý.

Učenlivý? Kde to vzal? Jednoduše musí být trpělivý a až ho bude mít v náručí, Zack prozře. Uvidí, že nikdo není lepší než on. Uzří, že se k sobě báječně hodí. Uculí se nad tou představou. Aby si tohle Zack přiznal a řekl, musel by být totálně grogy a to nebude. Zná svojí míru. Ale spokojí se s tím, že bude v jeho náručí. Počká si na kouzelná slova: Miluji tě. Jednou je z něj vydoluje. Bude to trvat, ale on bude trpělivý jako indián na lovu.

Zack mrkne na culícího Matta. Je mimo jako by byl v opiovém doupěti. Zahlédne Warena a napřímí se. Upře na něj pohled.

Waren, který se baví se starostou města, se ošije a rozhlédne se. Znejistí pod Zackovým upřeným pohledem a potom se Zack pomalu usměje.

Dravčí úsměv.

Waren udělá krok vzad a přeslechne odpověď starosty. Ihned požádá Hardyho o ochranu. Nic se nenašlo a taky nenajdou. Jsou to žabaři, ale ten Grey je nebezpečný muž. Kdo ví, zda je to jeho pravé jméno. Měl by si to zjistit.

„Promiňte, starosto, ale na něco jsem si vzpomněl.“ Spěšně odchází od zkoprnělého starosty s ledovým pohledem v zádech. Vejde do šerifovy kanceláře a Zack přikývne. Zdá se, že jeho kouzlo nefunguje jenom na Matta. Sundá klobouk a pozdraví madam Josefine.

„Proč šel Waren k Hardymu? Nechal starostu na chodníku. To by nikdy neudělal,“ zabručí zvědavý Matt.

Zack mlčí. Je spokojený. V restauraci sundá klobouk a kabát. „Nejspíš šel poprosit šerifa o ochranu. Každý má na to právo, že.“

„Zacku… Katty dvakrát.“

„Nechcete specialitu podniku?“

„A co by to měl být?“

„Kuře na mandlích.“

„Ať to už je tady a pro Zacka přines to, co obvykle.“

„Mléko. Já vím. Dnes ještě ho neměl.“

„Matte, jestli se to někdo dozví, vytrhnu ti zuby, až budeš spát.“

„Neboj, nikdo to nezjistí.“

„Mohu si přisednout?“

„Ne!“ řeknou dvojmo.

Hardy usedne. „Waren mě právě požádal o ochranu. Nehodlám skákat, jak on píská, ale je to významný muž. Zacku v té láhvi nebyla droga. Pablo to přežil. Necháš ho na pokoji. Je to bankéř, chápeš. Mocný pán.“

„Per crucem ad lucem, šerife. Víte co to znamená?“ chladně začne a rukou uhlazuje ubrus.

„Skrz kříž ke světlu,“ tiše řekne Matt.

Hardy se zachmuří. „Chápu. Zdá se, že jste se rozhodli. Já musím jeho žádost přijmout.“ Zvedne se a dotkne se klobouku.

„Nejsem rád, že je naším nepřítelem.“

„Matte, není, ale dělá svou práci,“ tiše pronese a vzpomene si na Wyatta. Když přijel do Tombstone, taky nic nechtěl. Jen spokojeně vydělat peníze a žít. Bohužel jeho údělem bylo vymést to semeniště hříchů.  A on? Byl jeho přítelem. Wyatt je jeho jediným přítelem.

„Dobrou chuť.“ Katty před ně položí kuře bohatě obložené bramborami a zeleninou. „Pozornost od maminky.“

Zack vytáhne peníze a položí je na stůl. Katty ztuhne a zírá na ně. Mlčí a nechává je tam ležet. Zack k ní zvedne hlavu. „Myslím, že bys to měla přijmout.“

„Katty vezmi je. Budete potřebovat každý dolar.“

„Ale…“ vezme peníze a jde do kuchyně.

„Vrátí je?“

„Nevrátí. Marie je chytrá žena. Chápe, co tím chci říct.“

„Zákusek, ale přijmete.“

„Samozřejmě.“ Katty se usměje a položí před ně dva kusy koláče. „Dobrou chuť.“

„Tohle nezvládnu,“ řekne Matt, ale nakonec sedí a spokojeně dýchá. Tak dobře se nenajedl dlouho. Ne dobře, spíš se přecpal. I Zack spokojeně sedí a potom si vzpomene a vytáhne z kapsy saka doutník. V klidu seřízne špičku a zapálí. Vyfoukne dým. Tohle je dokonala tečka za jídlem.

Matt ho udiveně pozoruje. Začíná si nějak moc dovolovat. „Doktor řekl, že nemáš kouřit.“

„Je mi to jedno.“

„Zacku, ihned ho uhasíš a necháš si oholit knírek.“

Zack s doutníkem v puse má pocit, že je mimo planetu. „Matte?“ řekne svým nejlepším hlasem.

„Ano? Neumíš nic jiného, než vyhrožovat? Chováš se jako malé dítě.“

„Už zase v sobě?“ pobaveně se optá Katty a sklidí nádobí. „Mám pocit, že jste pozorností podniku,“ usměje se, až se  ukážou bílé zuby. „Já proti tomu nic nemám, ale někteří by se rádi v klidu najedli.“

Matt vezme doutník. Rozdrtí ho v rukou, zvedne se a pyšně vyjde ze dveří.

„Nevím, proč mi nedovolí doutník.“

 Katty, která ví o nemoci Zacka pokrčí rameny. „Zřejmě tě má rád a dělá si o tebe starosti. Má to v povaze se starat o druhé. Měl bys být rád.“ Tím uzavře svůj proslov a nechá omráčeného Zacka sedět u stolu. Po chvilce se Zack vzpamatuje a vyjde ven. Matta nikde nevidí. Určitě je v hotelu. Klidně jde k hotelu, ale klidným se necítí.

Kolem něj projde Esmeralda zavěšená do Matta, který nese zavazadlo. „Děkuji za pomoc. Jsi moc hodný.“

„Mně to nevadí. Přece nenechám ženu se vláčet s tak těžkou taškou.“

Zack ohromeně sleduje ty dva. Má s ní snad něco? Žena? On není žena, když mu dojde, jak je to paralelní s ním. I on mu dneska pomáhal balit. Tak to ne. Vzteky se mu zatmí před očima a ruka hmátne pro zbraň.

„Zacku, jdeš pro zavazadla?“

„Ano.“ Vstoupí do dveří a Zack chytí ho za ruku. „Nejsem žena.“

Matt se rozhlédne. Co to do něj vjelo? „Jistěže nejsi. Kdybys byl, myslíš, že bych tě líbal?“ vytrhne mu ruku a jde nahoru.

Zack vystřízliví a zakleje. Uklidní se. Je prostě džentlmen. Zasměje se. Vůči každému kromě jeho, když ho vidí snášet svoje zavazadla. Jeho zůstaly nahoře.

„Odjíždíme a zlobit se nemusíš. Paní Derby pro mě nic neznamená.“

„A kdo tvrdí, že ano.“

„Ty. Jsi žárlivý, Zacku.“

„Cože?“

„Jistě. Jsou tu všechny příznaky. Nemusíš. Jsi jediný, víš.“

Zack zaklapá po dechu, ale Matt už je pryč.

„Ty štěně,“ zavrčí a sevře ruce. Celý jeho klid je v pekle. Začne se usmívat a v očích mu zahoří. Já ti dám. Pomsta umí být i horká a ty si zažiješ pravé peklo. Jen počkej, Matte Darmonte! Uklidněn vyjde nahoru pro své vaky. Sejde s nimi a jde k Billyho stájím.

„Jsem tady. Mary, dobrý den.“  Mary, která sedí na Vojtkovi, ho vřelé přivítá. Vojtek potřásá hlavou.

„Těším se domu.“

„To my všichni,“ podotkne Zack. V hlavě se mu rodí plán pomsty.