Shounen - ai povídky

Lovec

„Dobré ráno!“ popřeje všem Matt a usadí se na svém místě. Na Zacka jen krátce pohlédne neodvažujíc se více. Nechce všem, i když jsou to jeho přátele, dát najevo jaký je hlupák. „Jak vám je? Lépe?“ raději se obrátí na lovce, i když by se raději věnoval pouze Zackovi.

„Lépe. Děkuji a vyspal jsem se dokonale. Moc velký přepych pro lovce jako jsem já.“

„Jojo to jsem si taky říkal, když jsem sem přišel, ale zvykl jsem si. Přece jen už nejsem nejmladší…“

„Simply ty vůbec nejsi starý!“ zvolá Mary a začervená se. Otočí se ke sporáku a něco tam kuchtí. Simply zrudne jako vlčí mák.

Šedý vlk se v duchu zasměje. Je zvědavý, jak dlouho jim to ještě bude trvat, ale není kam spěchat, za to Dakota… Zachmuří se. Bude si muset s ním promluvit a udělá to ještě dnes. Z ničeho nic se odhodlá k něčemu, co velmi dlouho odkládal.

Dakota vedle něho mlčky jí a ničeho si nevšímá.

„Je na severu dost zvěře?“ Vzpomene si Matt, že o tom mluvil.

„Jde to. Nebude vám vadit, když tu zůstanu ještě dnes. Zítra vyrazím.“

„Šedý vlku, jaké bude počasí?“ optá se ho Matt.

„Počasí? Jasné. Žádná bouřka.“

„Šedý vlk se nikdy neplete,“ poznamená kysele Simply, když si vzpomene na cestu do Popleru. Ten sníh ho málem zadusil už jen svojí váhou a nebýt Tornáda skončil by jako rampouch někde po cestě.

Zack pozoruje Lovce. Viděl už mnoho lidí, ale na tomhle je něco divného. Hloupost, v duchu se okřikne. Je tady půlka divnějších lidí včetně jeho a Matta. Včera neměl se odvážit ho políbit. Možná tentokrát si až moc hraje.  Jenže je to jako droga. Je na tom něco fascinujícího a zároveň… začíná mít v tom chaos, co vlastně chce.

„Tady ještě máte trochu,“ přidá mu na talíř „a udělám vám svačinu na cestu.“

„Děkuji. Ráno jsem se šel podívat kolem ranče. Máte krásný ranč, Matte.“

Matt se pýchou zapýří. „Děkuji moc. Vystavěl ho můj dědeček, ale největší pýchou ranče jsou koně. Jestli chcete, ukážu vám je.“

„Dáme je ven, Matte?“

Matt se otočí k Šedému vlku. „Ano. Klisny dáme do toho menšího korralu. Nechci, aby byly s ostatními pohromadě a Tornádo se skvěle z cesty zotavil.“

„Zase úklid,“ povzdechne si Zack a Matt se rozesměje. Už chápe ten jeho návrh na výhru, ale je jasné, že Zack není zvyklý tolik pracovat jako oni. Na dlaních má mozoly, ale ne od vidli a lopaty. Zasmuší se a potom pookřeje. Naučit se něco nového nikdy není pozdě.

„Zacku nemusíš, přece uklízet. Chápu, že to tvoje zdraví nezvládne a jsi křehký…“

Zack přimhouří oči. On a křehký? „Myslím, že vám pomohu. Beze mě byste to dělali ještě v létě.“

„Jak chceš. Nikdo tě do toho nenutí, že Šedý vlku?“

Ten s kamennou tváří si je prohlíží. Ti dva jsou jako děti. „Jistě, Matte.“ Co má taky říct.

Zack ví, že ho k tomu donutil, ale nemůže ustoupit, i když by se tomu rád vyhnul. Ale oni uvidí co je zač Doc Holliday.

„Mohu taky v něčem pomoci?“ nabídne se Lovec.

„Nemusíte. Jste tu hostem.“ Matt mezitím se v klidu nají a pochutnává si na zbytcích krocana s kaštanovou nádivkou a k tomu ten báječný teplý chleba. Možná by mohl říct Mary, že by si rád dal bramborové placky…

„K obědu udělám bramborové placky,“ z ničeho nic pronese Mary. „A k tomu udělám kousky masa v šťávě a brusinkách.“

„Mary zrovna jsem na ně myslel. Jsi poklad.“

Mary ho jemně třepne. „Já to vím.

„Tak jdeme?“ obrátí se Matt k ostatním u stolu.

Šedý vlk s Dakotou nic neřeknou, zvednou se a čekají. Matt ještě si ukousne chleba a zvedne se taky. Do ruky vezme nedojedený kousek chleba, a aniž se podívá na Zacka, vyrazí za indiány.

Zack skoro zaprská. Takhle ho ignorovat? Jeho nikdo nebude ignorovat. Rychle dopije mléko, otře si pusu a knír a vyrazí za Mattem. Vyjdou ven.

„Máte tu indiány,“ poznamená Lovec k Mary. Ta se k němu obrátí.

„Ano. Vypomáhají tu. Jsou neškodní.“

„Aha.“ Zabručí. „Půjdu jim pomoci.“

„To budou moc rádi a ty Simply bys měl taky jít.“

„Hned Mary.“ Simply čeká, až se Lovec zvedne a přistoupí k Mary. Povytáhne se na špičky a líbne ji na tvář. Mary zrůžoví.

„Ty darebo, mazej a co chceš k večeři?“

„Všechno z tvých rukou bude jako nebeská mana.“

„Lichotníku. Raději běž.“ Simply ji ještě jednou políbí a vypadne, tiše si pobrukujíc a rád, že tehdy v té fujavici jel do Popleru pro ten titěrný porcelán. Obuje se a zahalí do teplého kabátu podšitého kožešinou a vyrazí ke stáji, z které zrovna Matt žene koně do větší ohrady. Stočí se k seníku a začne vytahovat pytle se senem. Rozmístí je v korralu a nejlepší seno dá do menšího. 

„Tohle je Červený plamen!“ zatím ukazuje Matt lovci koně. „Ulovil jsem ho na náhorních plošinách letos v létě a tamto je Večernice jeho družka. Modřenka, Bílá Lucy, Tornádo, Apple, Liška a další. Jsou mojí pýchou a hodlám vybudovat to nejlepší stádo a nejrychlejší koně na středozápadu.“ Pyšně prohlásí.

„Jsou nádherní,“ přikývne lovec a hledí na koně.

„Matte, kde se flakáš?!“ zařve Zack. „Nebo jsi to vzdal?“

Matt se zašklebí. Cvrkne do klobouku. „Musím jít, ale klidně si to tu prohlédněte.“ Spěšným krokem vstoupí do stáje nebo spíš velké stodoly, která je rozdělná na různé ohraničené kouty. Nejdál od všech jsou klisny, před nimi muly a u vrat koně a klisny, které nejsou těhotné. Matt zauvažuje, že bude muset to změnit a udělat jim možná boxy. Tak jako to bylo u nich doma. Každý by kůň měl svůj box. Jenže tady… bude se muset s ostatními poradit, co si o tom myslí.

Zack s kamennou tváři mu vrazí do ruky lopatu. „Tak budeme pracovat nebo pan majitel bude lenošit?“

Matt se zamyslí. „To bych mohl, že.“ Začne nabírat a házet na vozík, v kterém jsou zapřažené muly, špinavé seno a hnůj. Na konci si otře čelo a pohlédne na Zacka. I on je už unavený.

„Kolik je hodin?“

Zack vytáhne hodinky a otevře je. „Bude dvanáct.“ Svírá stříbrné hodinky a povzdechne si. Jsou nádherné a nostalgicky vzpomene na svoje první, které ztratil, když se zachraňoval před medvědem.

„Odvezeme tohle a půjdeme na jídlo a potom nanosíme podestýlku, seno a čerstvou vodu.“ Odloží lopatu vedle ostatních a zvře dveře. Dědeček tam udělal malou místnůstku, aby se koně nezranili a oni měli blízko k nářadí. Narazí si nový klobouk na hlavu a vyrazí k jídelně. V žaludku mu zakručí.

„Taky tady to je, bando líná. Simply dala jsem najíst tvým hafanům.“

„Musí slasti mručet. Co jsi jim dala?“

„Něco dobrého na zub,“ tajemně odvětí Mary.

Zdá se, že vyhazování psů z kuchyně a jejich odmítání skončilo, pomyslí si Matt a podle výrazu ve tváři si to myslí i Zack.

Zalapá po dechu a má pocit, že ho ranní mrtvice, když z ničeho nic ucítí něco na noze. Bojí se pohlédnout dolu, aby to nebyla krysa nebo myš. Pohlédne do tváře Zacka. Nic. Spíš by vyčetl z kamene, co měl k obědu, než jakýkoliv náznak pohybu v Zackově tváři. Dokonce i Šedý vlk s Dakotou jsou průhlednější.

Je to Zackova noha nebo myš?

Svírá pevně vidličku a nůž a zoufale pozoruje Zacka. Přece to není možné. Nemůže tohle být pravda. To je… NEMOŽNÉ! Nakonec v  zoufalosti nenápadně pohodí na zem nůž. Má pocit, že se rána rozlehla po celé místnosti a všichni se na něho dívají. Rychle se pro něj skloní.

Nic.

Ani Zackova noha ani myš. Šálení smyslu? Jestli to byla Zackova noha, kde se v něm vzalo tolik odvahy? Doteď odmítal jakýkoliv dotek od něho a z ničeho nic změnil názor a co když… vytřeští oči. Co když za to může jmelí?

Zack, pobaveně, s  tváří bez výrazu pozoruje Matta. Chudák malý, ale může si za to sám. S klidem začne jíst a vzdychne blahem. Výborné je to.

„Mary, tohle je výborné. Udělej to častěji.“

„Zack má pravdu, ale tvoje jídlo je všechno báječné.“

Simply přeháníš. To co mi kdysi servírovala, by nežral ani pes, natož člověk, pomyslí si Zack vesele. Jo to byly pěkné časy s tou nohou.

Matt se zatím vzpamatuje a klidně jí. Lehce sebou trhne, když se ho něco dotkne, ale je to zřejmě náhoda. Lehké kopnutí pod stolem, jak to bývá. Ne systematické hlazení nohy za účelem říct: Chci tě. Kéž by tamto nebyla myš, ale právě takovéto vyznání!

„Tak budete tady funět nebo jdete pracovat?“ Mary se postaví s rukama v bok v pravé ruce velkou utěrku. „Vy holoto líná…“

„Ale Mary, já se nemohu zvednout.“

„Bylo to tak dobré.“

„Já půjdu,“ zabručí Šedý vlk, ale je vidět, že i on to říká neochotně.

„Lenoši,“ zamumlá Mary, ale je i tak vnitřně šťastná, že jim to chutnalo. Uvaří kávu a všem naservíruje. Indiáni se taky posadili a kuchyni se rozhostí ticho s občasným usrknutím horké kávy.

„Měli bychom jít,“ zamumlá Simply s přivřenýma očima.

„Jo,“ odpoví stejně líným tónem Zack.

„Musím to udělat,“ zamumlá nespokojeně Matt a třískne hrnkem o stůl. „Do pekla!“ zavrčí, když se hrnek elegantně rozbije a střepy pokryjí stůl.

„Matte Darmonte, už zase?“

„Promiň Mary. Já zapomněl, že to není plech a pak chtěl jsem se zvednout k práci. Koupím nové.“

„To je samozřejmé, že koupíš nové.“

Matt provinile se zvedne a začne šourat ke dveřím. Potom si vzpomene a otočí se.

„Tak jdeme nebo ne?“ Otevře rázně dveře, i když je mu děsně. Malá siestička, prosím, mu našeptává tělo i hlava. Jen si krátce odpočinout, zdřímnout. A nejlépe v náručí Zacka, že trochu jízlivě si odpoví. A co je na tom špatného?“ Posměšný rozhovor v hlavě je utnutý příchodem ostatních.

Nandá si nový klobouk a vzpomene si, že je to dárek od Zacka.

Dakota s Šedým vlkem nanesou a rozhodí seno a nejlepší dají do vyhrazeného prostoru, kde pobývají klisny. Píci a nakonec všichni nanosí vodu.

„Šedý vlku a Dakoto, děkuji a teď jen sem přivedeme koně.“ Mimoděk podrbe mulu Daisy za ušima, až jimi zastříhá. Zažene muly do výběhu a zavře za nimi. Měl by je vykartáčovat. Udělá to, až zažene koně.

Vyjde ven a s potěšením pohlédne na Zacka, který už vyhání klisny, které jdou loudavě ke stájím. Počká, až projde s klisnami a zahledí se na stádečko. Jednou bude velké a plné ušlechtilých koní a ranč bude známý po celé Americe. Tiše hvízdne a všichni se k němu otočí a přijdou. Musí trochu dávat pozor na Červený plamen, který je napůl zkrocený a žene je do stodoly.

„Hip, hip!“ volá a mávne kloboukem.

„Bavíš se?“

„A proč ne. Půjdu vyhřebelcovat muly. Zaslouží si za tuhle dřinu.“

„A mně bys nevydrbal?“ pronese nic neříkajícím a jakoby mimochodem Zack.

Matt vytřeští oči a dotkne se Zackova čela. Zavrtí hlavou. Nemocný není, tak co mu je?

„Taky jsem se dřel,“ říká ublíženým hlasem.

„Zacku nedělej si legrací, víš, že jsem ti k dispozici, ale kdybys opravdu chtěl ty záda podrbat…“ mlsně na něho pohlédne.

„Možná, že nejsem až tak sedřený, ale svrbí mně na lopatce.“ Otočí se k němu zády.

Matt má v hlavě chaos. Co se stalo? Nebo že by začala fungovat to, že tu jsou skoro sami anebo… Má to. Nudí se. Pak toho využije, zneužije, jednoduše udělá, co bude chtít. Natáhne ruku a vklouzne pod kabát.

„Takhle?“ řekne mazlivým tónem.

Zack naschvál zasténá a chladně kalkuluje. Kruci jen tak kecal a ta ruka je opravdu příjemná. „Výš, prosím?“ trochu zachraptí a Matt málem vyskočí z kůže, jakou to na něho zanechá odezvu. Posune ruku víc na lopatku a raději by sklouzl níže, ale pomaličku by ji tam mohl přestěhovat.

Zack ucítí, že ruka sklouzla nepatrně níž a udělá krok dopředu. „Děkuji moc.“

Matt hýbe bezmocně rukou a přemýšlí, jak dlouho se chce Zack nudit, protože pokud ho bude dál takhle provokovat, neovládne se a udělá velkou blbost. Aniž na něho pohlédne, vejde do stodoly, Mine Šedého vlka s Dakotou a Simplym, kteří vycházejí ze stáje. Rázuje ke komoře, vytáhne kartáče a jde k mulám.

„Zacku stalo se něco?“

„Ne proč?“ nevinný pohled.

„Ale, prošel, jako bychom byli sklo. Neobvyklé. Jdeš s námi?“

„A kam?“

Úšklebek a pomalý úsměv Simplyho. Vyčkávavé černé oči indiánů.

„Zacku, dáme si siestičku ve čtyřech.“

„Pak jdu s vámi!“ Všichni zapadnou na ubytovnu a ve stáji zůstane jen Lovec a nic nevnímající Matt, zuřivě drbajíc srst mul, které tiše stojí a nechávají o sebe pečovat.

Lovec chvilku pozoruje Matta, a když si uvědomí, že ho ignoruje, jde do svého pokoje a vytáhne váček. Otevře ho a klidně pohlédne na obsah. Pevně ho zaváže a jde do stáje. Opatrně se pochybuje mezi koňmi a shýbne se ke žlabům s vodou. Otřepe si ruce a jde ke komoře, odkud vytáhne sůl a nenápadně ji rozhazuje po píci.

Když to dokončí, přistoupí k Mattovi a pozoruje ho při čištění.

„Zítra odjedu.“

„Dobře. Mary vám připraví něco k jídlu. A proč tak pospícháte?“

„Práce a dlouho jsem tam nebyl, nějaké divné tušení.“

„Tak dobře, nebudu vás zdržovat a už je čas na večeři,“ když se mu ozve žaludek a odloží kartáče. „Půjdeme?“

„Jistě.“ Matt hodí kartáče do košíku, který kdysi upletl Šedý vlk a postaví ho do komory. Spokojeně se zahledí na krmící se koně. Bílá Lucy, Kráska a ostatní. Zavře vrata a vykročí ke kuchyni, když zaslechne vítězný jekot Simplyho. Co asi zase vyvedl, ale pokrčí rameny a vejde dovnitř domu. Zuje boty, kabát a odloží klobouk a vejde do kuchyně.

„Mary voní to báječně!“

„Děkuji, ale jsou to jen zbytky od včerejší večeře. Nevadí vám to snad.“

„Mary, sluníčko moje!“ vykřikne Simply, vletí do kuchyně, popadne ji do náruče a zatočí.

Matt pohlédne na usmívajícího Zacka a indiány. Copak provedli, že Simply je v tak euforické náladě?

„Co bude k jídlu?“

„Zbytky a usedni a neječ mi tu.“ Simply ji pustí a usadí se.

Zack se usadí naproti Mattovi. Sluší mu to, pomyslí si Matt a slabě si povzdechne. Musí brzy přijít na to, co se s ním děje a nesmí zapomenout na karty a jejich sázku, kterou určitě prohraje, ale jednou vyhraje. To ví určitě.

Zack s úsměvem naslouchá Simplymu. Udělal dobře, když ho nechal vyhrát. Jenže s Mattem nehodlá prohrát, i když tak přemýšlí, prohrát není někdy až zas tak špatné, ale musí se to pečlivě rozvážit za jakých podmínek.

Matt dokončí jídlo a ani neví, jak a osamí se Zackem a Mary v kuchyni.

„Matte, probudíš se už?“

Matt vzhlédne od skoro vylízaného talíře a pohlédne do pobaveného Zackova obličeje.

„Co je Mary?“

„Jsi mezi námi, nebo kde zas lítáš? U koní se vsadím.“

Matt se začervená. U koní neeee. „Říkala jsi něco?“

Mary si povzdechne, až se jí nadzvedne mohutná hruď. „Ano říkala. Už nejméně dobrých pět minut se ptám, jestli chceš krocana nebo něco jiného.“

„Aha. No něco jiného, pokud by ti to nevadilo. Zacku máš na něco chuť?“

„Ani ne. Budeme pokračovat v hraní?“

Mattovi se rozzáří oči. „Samozřejmě, že ano.“

„Vy… vy…!“ mávne bezmocně rukou a sklidí talíře. Matt se Zackem vyrazí do obývacího pokoje, kde přiloží polena do skomírajícího ohníčku. Za chvilku je místnost pěkně prosycená vůní dřeva a teplem.

Matt vezme do ruky karty. „Tak kde jsme skončili?“

„Nesu vám něco k jídlu. Bože…“ hlesne a položí tác na stolek rovnou na už rozdané karty.

„Mary,“ hlesne Matt. „Ne na karty.“

„Matte, buď rád, že jsem ti něco donesla.“

Prásk!

„Uff, tak ta je rozzuřena? Rozčilená? Naštvaná?“

„Co všechno dohromady?“ Vstane a vezme tác ze stolku a odloží ho na vedlejší větší stůl. „Sázky platí?“

„No víš, přemýšlel jsem, Matte, že ji trochu pozměním!“

Matt se k Zackovi udiveně obrátí. „Změnit?“

„Přesně tak.“

„Matte!“ dovnitř v tu chvílí vrazí Šedý vlk. „Koně!“

Matt udiveně pohlédne na Zack a zpět na Šedého vlka. Snad poprvé vidí na něm bolest, žal, nevěřícnost i vztek. Nikdy ho tak rozrušeného neviděl. Rozrušený je slabé slovo.

„Co je s nimi?“ ale to už vyběhne v tom v čem je a vběhne do stáje.

„Bože!“ zavyje a klesne na kolena. Vzpamatuje a jde ke Krásce. Leží na slámě a tělem ji probíhají vlnivé křeče a ten zmučený křik, sípaní a lapání po dechu. Chce si zacpat uši. Němě pohlédne na Šedého vlka, který je stejně otřesený jako on.

Zack stojí ve vratech a zírá na tu spoušť. Zatočí se mu vzteky hlava, ale ovládne se.

„Co je jim?“

„Vypadá to na otravu!“ procedí mezi zuby Šedý vlk. „Šel jsem se na ně podívat a...“ dál nemůže mluvit a jen bezmocně zatíná pěsti.

„Ježíši Maria!“ dovnitř vletí Simply s Dakotou v patách. Bezmocně se dívá na koně, kteří stojí nebo polehávají a snaží se dýchat. Pěna u huby a bělmo nepřirozeně vytočené. Matt zavře oči.

„Čím otrávení? Rostlina?“

Zack se nadechne a rozhlédne se. Muly vypadají vyděšeně, ale v pořádku a klisny, jsou asi taky v pořádku. Sevře rty a pohlédne na vodu. Jde k ní a každý krok se mu zdá nesmírně dlouhý. Nabere ji trochu a přiloží ke rtům. Opatrně ochutná a vyplivne.

„Bastard!“ zavrčí. Zabije ho. Zvedne se a jde k Mattovi. „Strychnin!“

„Lovec!“ řekne Simply a vyrazí ven z vrat.

„Je protijed? Zacku, prosím, že je?“ a hladí Krásku po hlavě. Neví, co dělat.

„Něco na spaní, ale nevím, jestli tady je toho dost.“

„Stačí byliny?“ otáže se rozvážně Šedý vlk.

Zack rozvážně přikývne.„Potřebují toho hodně.“ A to neví, jestli to bude fungovat.

Šedý vlk přikývne. Otočí se k Dakotovi. „Vyměň vodu.“

„Ano otče.“

„Zmizel!“ udýchaně pronese Simply.

Matt se otočí k Zackovi a už klidně řekne. „Zabiju ho.“