Shounen - ai povídky

Lovecká výprava

Měsíc ještě svítí nad krajinou jak velký bílý kulatý sýr a rančem se nese štěkot psů. Simply s batohem u nohou si na sebe bere tlustý kabát, kožešinovou čepici, brokovnici. Dupne nohou a vyhlédne ven. Zima, sníh, co by si ještě přál. Nesmí zklamat Mary, když už to zvoral s porcelánem.

Vyjde ven a zavolá. „Kathy!“

„Haf, haf!“ ozve se jemný štěkot a utichne. Simply se skloní a podrbe ji po rezavém kožiše. Mít hustou oháňku, leckdo by si ji mohl splést s liškou, ale na stopování je výborná a umí být tichá.

„Simply razíš?“

„Samozřejmě Šedý vlku. Ty nejdeš?“

„Zatím ne.“ Pohlédne na měsíc. „Není správná doba na lov.“

„Není správná doba?“

„Ano, ale myslím, že Zack půjde taky.“

„Oh,“ jen hlesne a potom se usměje. Nikdo se v okolí nevyzná lépe než on. Tedy kromě Šedého vlka. Jenže Šedý vlk nejde a proto nějaký Zack není pro něj v žádném případě konkurence.

„Simply by neměl podceňovat Zacka.“

„Ale kdeže. Bude svítat, vypravím se už teď. Nejlépe se loví za úsvitu. Vrátím se tak odpoledne.“

Šedý vlk nic na Simplyho slova neřekne. Simply si nazuje sněžnice a udělá pár kroků. Sedí výborně.

„Simply taky jdeš?“ Ten se otočí ke dveřím, ve kterých stojí oblečený Zack s taktéž brokovnici přes záda.

„Samozřejmě, Zacku. Ani nemusíš hodit.“

„Ale kdeže. Nebyl jsem na lovu ani si nepamatuji a nenechám si to ujít ani za sto dolarů. Kde je tu dobré vyčíhání?“

„Všude,“ utrousí Simply.

„Není dobrá doba na lov.“

„Šedý vlku, jak to můžeš vědět?“ odpoví Zack se širokým úsměvem a navleče na nohy taky sněžnice. Oblečený celý v hnědém, brokovnici přes rameno a malý vak s jídlem. „Je tu, kdyby se počasí zbláznilo, nějaký srub nebo něco podobného?“

„Srub je severním směrem a další na západě, ale tam jsem už dlouho nebyl.“

„Výborně.“ Zkusí pár kroků a přikývne.

„Chodit takhle brzy na lov. Já snad umřu.“ Zanaříká Matt a zadupe. Rukama si tře paže. „Je zima.“

„Matte, ta večeře, co z toho nádherného krocana bude, stojí za pár hodin nepohodlí. Myslím, že se rozdělíme, co tomu říkáš? Budeme mít větší šanci.“

„Ale jistě Simply, máš pravdu, večeře za to stojí. Řekl bych, že sever bude vhodnějším pro někoho, kdo se tu nevyzná, že ano.“

„E… ano.“ Kruci dostal mně, prašivý kojot.

„Tak večer Simply.“ Vyrazí na sněžnicích vpřed. Matt zakroutí hlavou. Co to do nich vjelo?

„Není vhodná doba pro lov.“

„Šedý vlku, neříkej to mně, ale jim,“ odtuší Matt.

„Řekl jsem jim to, Matte, ale neposlouchali. Jsou zaslepením přinést opeřence Mary.“

„Šedý vlku, doufám, že nás nenecháš hladovět.“

„Uvidíme. Zajdu ještě se podívat za Tornadem.“

„Půjdu s tebou. Počkej.“ Vezme z věšáku kabát a nazuje boty. „Dědeček Tornada měl rád. Přemýšlel jsem o hříbátku s ním. Co myslíš?“

„Tornado je vytrvalý, mohli by z nich být vytrvalí koně.“

„Ano. Mám na mysli Modřenku a na jaře budeme mít první hříbátka.“

„Chceš osedlat Červený plamen?“

„Ano, chtěl bych, ale pořád váhám.“

Šedý vlk přikývne a vejde dovnitř. Rozsvítí petrolejovou lampu a jde ke Tornadovi. Dotkne se. Tornado stojí klidně, zatímco vrásčitá klidná ruka Šedého vlka mu přejíždí po plecích, nohou.

„Je v pořádku. Od té doby co se poranila Modřenka nic?“

„Ne, ale bojím se, že to byl začátek. Možná Bannyon?“

„Spíš bych hádal na někoho, kdo o tom triku ví.“

„Od války to vědí všichni. Nechceš si dát kávu? Za chvilku bude stejně svítat a jít spát nemá cenu.“

Šedý vlk nic neřekne, jen mlčky přikývne.  V kuchyni si sedne za stůl a mlčky pozoruje Matta šikovně se otáčejícího kolem plotny. Zamyslí se nad Dakotou.

„Tady!“ posadí se a nadechne se kávy. Upije a uznale kývne. Řízná jako nůž. „Byl bych raději, kdyby začali s akcí, než abych stál a díval se. Mám raději, když znám svého nepřítele, než aby se schovával ve stínech.“

„Proč myslíš, že je jich více?“

Matt pokrčí rameny. „Nevím, asi tušení.“ Sklopí hlavu dívajíc se do hrnků s kávou a potom vzhlédne do vážné tváře Šedého vlka.

Šedý vlk se napije. „Viděním se má věřit. Aspoň mně tak učili.“ Oba sedí nad hrnky, když z ničeho nic se Matt pousměje.

„Víš, chtěl bych ty dva vidět venku, jak loví krocana.“

Šedý vlk se usměje. „Taky, Matte.“

Simply se uchechtne. Přesně jak si myslel. Vydal se na sever. Jenže nejlepší krocaní loviště je na západě.  Nu což za chvilku tam bude, přiláká jednoho tučného opeřence a odstřelí. Mrkne po Kathy, která před ním rejdí v křovinách. Ohlédne se a na chvilku zastaví. Ranč už skoro není vidět. Rozhlédne se a zaregistruje povědomý strom. Uhnout doprava a asi půlhodinku chůze. Svítat ještě nebude nějakou dobu.

Trochu se bál jestli ten strom najde, ale zvládl to na jedničku. Je rád, protože chce Mary ukázat, že toho poklesku s porcelánem lituje a taky chce od ní pochvalu za uloveného krocana. Usměje se, když si vybaví polibek od Mary. Bylo to krásné. Mary je kus ženské a přesně takové se mu líbí.

Zastaví se a vytáhne vábničku a foukne do ní. Ozve se kojotí skřek.  Je slyšet hezky daleko a měli by mu odpovědět. Zaposlouchá se. Nic.  Zkusí trochu dál. Pohlédne na Kathy, která poslušně čeká u jeho nohy.

„Taky bys mi mohla ulovit krocana.“

„Haf!“ odpoví a nic nedělá. Přesně jak jí to Simply naučil. Simply se obrátí a kráčí dál. Občas se zastaví a foukne do vábničky. Nic. Pohlédne na oblohu, která je ještě tmavá a přesto tuší úsvit. Bude svítat. Zamračí se.

Co to dnes s těmi krocany je? Jindy se tu prohánějí, jak blázní a dnes ani slechu vidu po nějakém hudrování natož po peří. Měl snad Šedý vlk pravdu? Hloupost. Loví déle, než si pamatuje a vždy nějakého viděl, ulovil. Nejí možná, aby přišel s prázdnou náručí. Stočí se k severu k jednomu paloučku s křovinami. V říjnu jich tam viděl mraky a i pár jich ulovil. Byli na stole výborní.

Usadí se a schová vábničku. Přiloží ruce ke rtům a zahouká. Tvář se mu rozzáří, když zaslechne hudrování. Báječné. Věděl, že tu aspoň jeden bude. Pomaličku se posouvá k cíli, aby nevyplašil svojí vzácnou kořist. Když odhadne, že je tak dvě stě metrů od svého úlovku, usadí se a čeká. Zkusí opět zahoukat. Výborně. Sundá pušku a položí si ji na kolena. Mary přece jen bude mít krocana. Začichá - dobrý, vítr taky dobrý. Přesně podmínky, které potřebuje.

Vytáhne vábničku v podobě krabičky s víčkem, kterým se přejíždí po hraně a vydává skřípavý zvuk. Vydá znovu zvuk a čeká. Napětím skoro nedýchá. Podaří se to nebo ne a přiláká krocana na dostřel? Překvapí ho jak je netrpělivý. Jindy je mu jedno co uloví, ale dnes chce vyhrát nad Zackem a dokázat Šedému vlkovi, že je vhodná doba k lovu a pak je tu Mary.

Svítá a slunce probleskne stromy. Ozáří staleté stromy i sníh. Šero pomalu ustupuje bledému slunci.

Použije vábničku, když zaslechne zvuk šustění a krátké hudry. Je blíž. Ještě trochu a potom jsi můj.

Ha sever, to zrovna, myslí si Zack. Je tam sice chata, ale určitě ne kvůli tomu, že je tam plno krocanů. Popravdě má chuť na krocana s nádivkou a pak potřebuje být trochu dál od Matta a ujasnit si myšlenky. Dnes vypadal rozespalé, a jak tam se v tom triku choulil před zimou. Ne, bylo mu jen zima, nic jiného to není.

Cha nic jiného a co tvoje myšlenky, že bys to mohl zkusit?

„Nikdy.“ Musí se soustředit na lov. Popravdě chce dokázat Mattovi, že není jen střelcem a hráčem. Toho krocana mu donese a položí rovnou na stůl. Samozřejmě chce dokázat i tomu vykukovi Simplymu, že nejen on umí lovit. Sice nechápe, proč Šedý vlk povídal, že není vhodná doba k lovu, ale zjistí to. 

Už dlouho nelovil ve sněhu, ale sněžnice jsou výborné a jemu se jde dobře. Potom co dojde k lesu, stočí se k západu. Východ slunce ještě nenastal, ale zanedlouho nastoupí a rozežene tmu. Vytáhne hodinky a snaží se uhodnout kolik je, ale je na cestě přibližně hodinku. Doba se krátí.

Nadhodí si brokovnici, kterou si půjčil od Matta. Nejlepší zbraň pro krocany. Zkusí zahoukat. Nic. Nevadí, je teprve na kraji lesa. Snad nebude muset ten srub použít, a kdyby ano, spíš půjde na ranč, i když by nerad, ale vybaven pro pobyt ve sněhu není, ale přežil horší věcí včetně blizardu. Tehdy padaly kroupy, sníh, vítr foukal, že nebylo vidět na metr a on myslel, že to nepřežije: Nakonec zůstal v houští, klepal se zimou a modlil. Ale teď nic takového nehrozí. Šedý vlk by je informoval.

Za tři dny jsou Vánoce a potom se uvidí. Taky je tu sázka. Nechápe, proč ji přijímal. Měl nechat to být. Teď bude muset tu sedět natruc Mattovi. Přece s ním neprohraje a pak nebude muset pít mléko. Možná měl si určit jinou výhru, protože on určitě vyhraje. Doc Holliday neprohrává.

Vstoupí do lesa a vydá naříkavý zvuk. Krocaní nemají rádi zvuky a ozvou se na ně. Nic. Zkusí to trochu později. Šlape mezi zasněženými stromy kupředu. Opět vydá naříkavý zvuk.

Nic.

Přece v tom lese musí být nějaký krocan? Copak všichni vymizeli? Vydá naříkavý zvuk a potom zpozorní. Podivný zvuk připomínající mu hudrování. Vida přece jen jsem na něj narazil. Jen počkej, Matte, budeš zírat. Pomalu se blíží mezi stromy.

Palouček stvořený k tomu, aby tam byl nějaký krocan.

Neví, proč souhlasil, vrátí se mu myšlenky k Mattovi. K tomu ta jeho umíněnost, co se týče jeho. Ale zatím nechává mu knír na pokoji. Nechápe, proč se mu nelíbí. Nikdy si to nezkusil. Možná je to tím.

Pečlivě sleduje palouk a potom vytáhne vábničku. Vylákal ji na Mattovi stejně jako brokovnici. Matt sice tvrdil, že je to k ničemu, ale dal mu ji. Vytáhne břidlicovou destičku a začne klacíkem ji přejíždět. Vytváří pěkný zvuk a za chvilku se ozve tetřev. Nebe se rozjasnilo a on trpělivě čeká, až se objeví krocan v plné kráse.

S očima přilepenýma k mýtině, v rukou pušku, zapomíná dýchat. Opět ho použije a potom se hýbne křoví. Mám tě. Zvedne brokovnici a namíří.  S broky se nemine. Usměje se a vystřelí.

Simply těšíc se na krocana s nádivkou, jakou umí jen Mary, otočí se za podivným zvukem a zaječí na celý les.  „ÁAAAAAAA!“

Z nedalekého houští vyletí krocan a unikne. Zack vstane, když zaslechne výkřik. „Do pekla co to bylo?“

„Bože to bolí, bolí!“ ječí Simply a drží se za zadek. Vyběhne se sněžnicemi na nohou na palouček a pořád křičí.

„Zacku ty idiote, to jsi lovec?“

„Ahoj Simply, tancuješ posmrtný tanec nebo se připravuješ na svatbu?“

„Zabiji, přísahám bohu, že tě zabijí!“ Řve a hledá kolem sebe pušku. Potom si vzpomene, kde ji měl v tom křoví a dojde pro ni. Napřáhne a vystřelí.

„Špatně, Simply. Hele počkej!“ Jde směrem, kterým vystřelil a zvedne krocana. „Gratuluji ke krásnému zásahu!“ Zvedne do výšky pěkného krocana.

„Seru na krocana, to bolí! Víš jak?“

„Ne nikdy jsem nebyl zraněný.“  Klidným hlasem pronese a vezme za hlavu opeřence. Prohlédne si ho. „Bude pečínka!“

„Z tebe bude pečínka, ty volské hovado!“ zavyje bolestí.

„Volské hovado?“ přemýšlí a potom jde k Simplymu. Ten se rozežene a Zack uhne. „Chtělo by to vytáhnout. Není tu nedaleko srub?“

„Tamtím směrem!“ trochu se uklidní, ale stále se drží za zadek. „Bože to pálí, to je hnusné. Bezkonkurenčně vede na stupnici bolestí.“

„Fakt? Tak jdeme. Vytáhneme to tam a bude to blíž tam nebo na ranč?“

„Neee!“ zaječí jak pominutý. „Budou se nám smát do aleluja. Už to vidím: Postřelený Simply nebo Simply Brok v zadku… Nechci to a tvoje rána zrovna nebylo mistrovská.“

„Simply, ta rána byla přímo dokonalá. Trefil jsem se ne.“

„Ale ne krocana. Copak vypadám jako krocan?“

„No zdaleka ne a šlap nebo se tam nedostaneme do večera.“

„Ta ostuda. Ta nebetyčná ostuda. Bože, jestli se to někdo dozví, vlastnoručně tě připálím!“

„Neboj se. Ale máš krocana.“

„Pravda.“ Trochu se uklidní, ale dál hází po Zackovi zuřivé pohledy. „Auvajs auu jeje to bolí, pálí a krev určitě mi zadek plave v krvi.“ Naříká po cestě. Zack se v duchu chechtá nad jeho utrpením. Jen jednou viděl podobný případ.

„Haf!“

„Ty mlč, nemohlas mi říct, že je nedaleko Zack? Ty, jak ses vůbec sem dostal?“

„Jen jsem si řekl, že jako protřelý starý vlk, mně určitě nepošleš na své nejlepší a nejoblíbenější loviště a tak jsem vzal směr sever a potom stočil směr západ a vyplatilo se to.“

„Jo, hele srub.“  Zack otevře dveře, kolem proběhne Kathy, která se svine do klubíčka u krbu dobře vědouc, že za chvilku tam bude teploučko. Zack pověsí krocana venku pod střechou.

Vejdou dovnitř a rozhlédne se. Kavalec u stěny, hrubě sbitý stůl s dvěma židlemi. Hekající Simply chce usednout, když si vzpomene na svoji indispozici a tak raději stojí. „Rozdělej oheň.“  Zack už rozdělává oheň a za chvilku je v srubu docela útulno. Na stěně se skví nádherná kožešina medvěda.

„Toho zastřelil Šedý vlk.“

„Panečku.“

„Jo.“ Hlesne Simply a kouše se do rtů bolestí, i když se to spíš změnilo v píchání. Nakloní se a zaječí. Před očima se mu roztančí mžitky.

Zack si sundá sněžnice.

„Dolu.“

„Cože?“

„Dolu.“

„Co jako?“ předstírá, že nechápe.

„Simply, kalhoty dolu nebo ti mám pomoci?“

„Opravdu musím?“

„Je tady někde lopata?“

„Proč lopata?“

„Jdu ti vykopat hrob. Pravda bude to trochu déle trvat, ale do té doby zemřeš!“ Málem se rozesměje, když Simply si stáhne kalhoty i s podvlečkami a se sněžnicemi si lehne na kavalec.

„Ty Zacku, víš, co děláš?“

„Neboj, byl jsem tak trochu doktor.“ Usměje se. Simply raději otočí hlavu, aby se nemusel dívat, co dělá. Svlékne si kabát, aby měl pohodlí při operaci.

„Už to bude?“

„Hned to bude!“ Zack stojí u krbu a nad ohněm drží špičku nože. Vyhřívá se v jeho teple. „Tak jdeme na to!“ Přejde k němu a začne je dolovat z pozadí Simplyho.

„Áááá, auvajs, huch, Ježíši! Buď opatrnější… ááááá!“ nakonec vzdychne.

„Hotovo. Chceš je vidět?“

„Ani náhodou. Vyhoď je.“

„Když myslíš. Ještě lež. Chybí závěrečná procedura.“

„Jaká?“

„Tohle!“ Zack vytáhne malou flašku a ukáže ji Simplymu, kterému se rozzáří obličej.

„Jo tak to se mi líbí… počkej co… grhhhh!“ Na nic víc se nevzmůže, protočí se mu panenky a omdlí.

„Hotovvo Simplyyy“ skoro zazpívá. „Máš smůlu. Chtěl jsem ti dát zbytek.“ Nakloní si ji k ústům a vypije. Usadí se ke stolu. Nějaký čas bude mimo, a potom už bude pozdě někam jít.

Vstane a prohledá srub. Pokrývky kožešina, skvělé nocování. Vytáhne karty, když něco zaslechne. Mávne nad tím rukou a v klidu vykládá pasiáns. Jen by ho zajímalo, co budou jíst, protože ve vaku má jen kousek chleba, co uzmul v kuchyni, ale až se probudí. Možná bude schopný jít na ranč.

Zarazí si, když nenajde pikového krále. Pikový král, karta Matta. Proč zrovna ta karta je jeho? Trochu se usměje a dál si je vykládá.  Možná nebude tak zas hrozné přezimovat na ranči. Kdyby nebylo Matta, tak by rád zůstal i když na jednom místě se moc dlouho nezdržuje, ale tady najednou uvažuje o dárcích, o Vánocích a podobných nesmyslech.

Otočí se na Simplyho. Zdá se, že se ještě neprobudil. Přikryje ho dekou a usedne opět ke kartám. Stejně je to k vzteku, že toho krocana zabil Simply a on nic nepřinese. Bude to poslouchat hodně dlouho.

Asi se ze mě stává tvor domestikovaný. Začne se smát nad tím nápadem. On a domácí tvor. Zvážní. Piky mu změnily cestu. Možná je to jeho cesta doopravdy. Shrne karty do jednoho chumlu a obratně je seřadí. Zamíchá a sáhne do nich. Pikové eso. Tiše se začne smát. Zřejmě asi opravdu zdomácní, ale moc se mu nechce.

Zvenku zaslechne nějaké zvuky a otočí ke dveřím hlavu. Nápadně to připomíná… Snad ne a pohledne na zbraně. Polkne. „Doprdele!“ sprostě zakleje a jeho pohled padne na Kathy. Sedí, rozchlíplé pysky, srst zježenou a ten pitomec je mimo. Zacku moc špatné.