Shounen - ai povídky

Mary a Simply

„Dobrou noc,“ řekne Zack a odejde. Matt se za ním s širokým úsměvem dívá.

„Dobrou noc!“ zvolá, když se posadí na pohovku. Po chvilce se zvedne, vezme fotografii dědečka a babičky. Pohladí je přes sklo. „Tak vidíte, nakonec se mi to podařilo. Nebylo to snadné, ale zvládl jsem to. Líbí se ti, dědečku? Mě moc. Rád bych už ležel vedle něho a miloval se s ním, ale cítím, že to ještě není ono. Jsem netrpělivý. Jaké to bylo mezi vámi dvěma? Mezi tebou a babičkou. Stejné? Asi ne. Musel jsi na ní čekat a byl jsi stejně netrpělivý? Teď litují, že jsem se tě tehdy neoptal a ty jsi o tom nikdy nevyprávěl. Půjdu spát.“ Odmlčí se, aby chvilku studoval fotografii. Jako by to byl on za šedesát let. Byl neuvěřitelně dědovi a babičce podobný. „Je to zabiják a hráč a není stvořený pro náš život,“ najednou prozře celou pravdu. „Uteče, říkají tvoje oči a rád bych řekl, že NE, ale nemohu. Ale pokusím se, aby tu zůstal. Dobrou noc,“ zašeptá na závěr, načež odloží fotografii. Zvedne se, uhasí oheň. Je zima, ale to bude jen měsíc a potom budou moci cestovat. Na svět přijdou hříbátka, chytí toho padoucha, bude svatba Rose a Grizzlyho. Jak se asi mají? Určitě dobře. Kdyby něco, Grizzly se sem probojuje.

Ve svém pokoji v teplém prádle zaleze do postele. Je studená a on pomyslí na to, jaké by to bylo mít vedle sebe Zacka. Bylo by jim určitě tepleji. Stočí hlavu směrem ke knize v červeném obalu. Je zima, usoudí po chvilce váhání, kdy se snaží usnout, což se mu nakonec pracně podaří, ale i tak se převaluje sem a tam.

Ráno se probudí, protáhne se, načež si uvědomí zimu. Rychle z ní vyskočí a obleče se. Po špičkách, vzrušený svým plánem jako nikdy jindy, přejde k ložnici dědy. Tichounce do ní proklouzne. Spí. Na rozdíl od něj klidně. Usměje se a odhrne peřinu, vleze si k němu. Kašle na to, že je oblečený.

„Matte!“

„Co je?“

Zack, ihned probuzený nezvyklým jednáním Matta, se pokouší vymanit z jeho nadšeného objetí. Matt ho svírá jako nějaký škrtič.

„K čertu pusť mě!“ zasípá, protože nemůže mluvit pod Mattovými horoucími polibky.

„Ne. Přece jsi mi dovolil…“

„Nic jsem nedovolil,“ zařve v okamžiku, kdy ho nelíbá a objetí povolilo. Vyhrabe se z pokrývek, načež vší sílou odhodí Matta.

„Ale… to přece… Zacku, vždyť jsi včera souhlasil.“

Zack si přejede rozcuchané vlasy, ignoruje zimu i svoje vzrušení.

„Jo to jo…,“ zamumlá nerad. Teprve teď si uvědomí, do jaké pasti se dostal.

„Tak vidíš. Neboj, bude dobře,“ řekne vemlouvavě Matt a rukou zajede k Zackovu klínu. Nadšeně nahmatá úd, který ihned sevře do ruky.

 Zack ztuhle ho pozoruje. Tohle ne. To nemůže! „To nejde!“

„Proč?“ mlsně se olízne, při představě jak ho má v ústech. Snil o tom už do začátku jejich setkání. „Je jen přirozené, že ti trochu pomohu do té ranní nepříjemnosti. Klidně zavři oči a užívej si.“

Užívat?! Všechno v něm zařve. On nechce! „Já nechci. Vezmi tu ruku z mého klína!“ řekne ledově, ale má pocit, že řve. Nechce ho odhodit, ale co kdyby se poranil? V mysli zasténá. Sakra, je to nádherné.

Matt zastaví ruku a stáhne ji. „Ty to myslíš vážně.“

„Samozřejmě. Vypadni!“

„Takže jsi to včera nemyslel vážně, že?“ Má pocit, že mu bolest rozerve hruď. Nemůže tomu uvěřit. Zvedne se a vypadne.

„Ne, Matte, počkej! K čertu!“ zakleje a položí se nazpět do podušek. Bolestně si uvědomuje svoji touhu. Vklouzne rukou pod pokrývku a rychle se udělá. „Zatraceně. Matte, ty pacholku…,“ zavrčí znechuceně. Vzrušil ho víc, než si připouštěl, že by mohl. Vstane, obleče se, aby vyšel upravený dokonalý džentlmen.

„Cos mu udělal, ty mizero?!“ Je přitisknut ke stěně mohutným tělem. Uvědomí si, že ho to naprosto nevzrušuje. Možná je to tím nožem, kterým mu mává před nosem. „Já věděla, že jsi škodná v kurníku.“

„Nechápu,“ zachuchlá. Já se udusím… zpanikaří, ale nakonec se ovládne.

„Matt od tebe utíkal a vypadal špatně. Cos mu udělal? Přiznej se nebo ti něco ufiknu.“

Zack zezelená. Jak mohl Mary považovat za mírnou ženu, která by neublížila mouše? Jak se mohl splést? Ona je toho schopná udělat, myslí divoce.

„Nic.“

„Nevěřím. Něco jsi mu provedl, ty gaunere!“ vyhrkne.

Zack se podiví nad slovem. Najednou se začne smát. Je to žalostné, protože ho chce vykuchat za to, že naopak nic neudělal. Kdyby něco udělal… Kdy ho nějaká žena ohrožovala kuchyňským nožem?

„Nesměj se, ty hovado! Tak bude to?“

„Mary, přisahám, že jsem neudělal nic.“ Příště bude muset nebo se jednou vzbudí bez své ozdoby nebo mu hodí do jídla jed na krysy.

Mary ho zkoumá. Moc mu nevěří, ale taky nemá důkazy. Přitiskne ho ještě víc ke stěně. „Já tě varují, zkřivíš mu vlásek a můžeš zpívat vysokým hláskem!“ Pustí ho a majestátně odpluje do kuchyně. Zack se nadechne vzduchu. Už měl pocit, že umírá. Bože, tohle je tedy ranč a hospodyně je vražedkyně. Musí najít Matta, aby mu vše vysvětlil.

Mary spokojeně odejde od toho padoucha, co opět Mattovi ublížil. Ona ho ochrání. Přesně jak slíbila Katherine. „Neboj se o něj,“ zamumlá k neviditelné už mrtvé ženě. Přitom mumlání vytáhne pánve. Prohlédne spíž. Přemýšlí, co by udělala. Mají jednoho strávníka navíc. Dva - k tomu je na ranči chlapec. Má děti ráda, i když moc do styku se s nimi nedostala.

„Mary, co bude k jídlu?!“

Mary ještě v ráži chytne vařečku a hodí ji po dveřích. Zaúpění ji potvrdí, že se perfektně trefila. Dveře se zavřou. Konečně je klid i od Simplyho, kterého obvykle ráda vidí. Trošku se zamračí. Od té doby, co na ranč přišel Zack, nic nefunguje tak jak má. Je pravda, že je veselo, ale přece jenom došlo k tolika událostem - především s koňmi. Nemá je příliš v lásce, ale bojí se o ně. Ranč by bez nich byl pustý. Vytáhne vajíčka, přidá ještě pár navíc. Je to banda nenažraná, ale ona je ráda, že je z města pryč. Miluje tenhle život.

Vytáhne těsto na chleba, které přes noc vykynulo, zformuluje do bochníku a šoupne do pece, která už je pěkně rozehřátá. Jednou by mohla udělat placky. Možná je příliš zhýčkala.

„Mary, je ti už…“

„Ne!“

Dveře se tiše zavřou. Simply. Má toho raracha ráda. I ty jeho příšerné nevychované hafany. Dobře ví, že se mu líbí, ale pořád neví, co má udělat. Je krapet menší než ona, ale má ho ráda. Vytáhne kus uzeného, nakrájí ho na plátky. Vytáhne blok slaniny, který nařeže na plátky. Slanina ráno na stole nesmí chybět. Pořád, aby vymýšlela, co té holotě připravit k jídlu.

„Mary?“ ve dveřích se objeví učesaná hlava. Opatrně sleduje ruch v kuchyni.

„Pojď dál Simply.“

„Mary, něco se stalo?“

„Ale nic. Jenom Zack. Posaď se.“ Vytáhne kus jablkového koláče od včerejška. Vzpomene si, jak se Jacobovi rozzářily oči. Skoro celý ho snědl a pořád říkal, že je skoro stejně dobrý jako koně. To je nápad přirovnávat koláč ke koním. Samozřejmě, že je koláč lepší. „Vezmi si. Je od včera.“

„Já vím. Díky. Taky co se stalo?“

„Zack.“

„A Matt.“

„Přesně.“

„Proč je nenecháš být?“

„Slíbila jsem Katherine, že mu pomohu, jak budu moci. Nechová se k němu dobře.“

„Bože, a co má být?! Mě spíš by zajímala Narcissa.“

„Co je s ní?“

„Nevím. Právě, že nevím. Něco je v ní divného. Když jsem jednu dobu žil s indiány… Fakt nevím.“

„Něco se ti zdá.“

Simply zavrtí hlavou. „Nezdá,“ řekne tvrdohlavě. „Narcissa má nějaké velké tajemství a všimla sis, jak se dívá na Dakotu?“

Mary přestane krájet slaninu a zbytek pověsí na hák. „Co tím myslíš?“ otočí se k němu, zatímco ruce utře do zástěry. Kuchyni začíná vonět chleba.

Simply mlčí. Nechce nic říkat a už vůbec ne domněnky. V Maryině hlavě se to převrací. „Dakota je pěknej mužskej. Tedy na indiána.“

Simply mlčí. Čeká.

„Hloupost. Je běloška! Simply, přestaň tady bájit.“

„Nic neříkám. Taky to nemusí být ono.“ Ale něco v tom bude. Už dvakrát ji viděl, jak se dívá ke stanům Šedého vlka a Dakoty. Šedý vlk… No je starý, ale Dakota… Už viděl několik těchhle svazků a jeden byla horší než druhý. Vždy to dopadlo špatně. Ne, něco se mu zdálo. Dojí koláč a zašátrá v kapse. Včera nenašel odvahu Mary to dát. Vstane a přistoupí k ní.

„Mary?“

„Co je?“ broukne ponořena do rozbíjení vajíček. Rozhodla se udělat omelety s kousky slaniny. Aspoň nějaká změna.

„Já chci…“

„Ano?“

Simply sevře rty. „Co to děláš?“ V tu chvílí se prokleje do desátého kolene za neschopnost ji to dát.

„Omelety. Z ničeho nic mě napadly. Bude změna. Svolej ostatní.“

„Jasně.“ Rád, že může vypadnout. „Ty blbe! Ty idiote! Ty prašivý skunku. Opelichaná slepice. Nedokážeš dát dárek, ženě svého srdce?“ Celou cestu si pro sebe nadává i deklamuje jak žalostný Mexičan pod oknem své lásky.

„Matte, Zacku, snídaně.“

Ti se k němu obrátí, ale Zack ho v duchu jadrně prokleje. Konečně našel zašitého Matta, chystal se mu vysvětlit pár skutečností, když se k němu dostane ten křivonohý zabíječ.

„Jdeme!“ Matt kolem nich projde a zcela ignoruje Zacka. Simply zavrtí hlavou. Co těm dvěma přeletělo přes nos? Už zase jsou v sobě. A to jim příměří vydrželo jeden den. Mizerný jeden den, ale Zack se s tím okem pěkně vybarvil. Vzpomene si na dárek. Musí ho nějak Mary dát. Z dálky vidí Dakotu a Šedého vlka. Zdá se, že se i oni o něčem přou. Zajímalo by co to je, protože ty dva mluvit spolu se moc nevidí a hádat? To nezažil za celou dobu, co je tady.

Chybí už jenom Narcissa a Jacob. Jde k nim, když se zarazí. Vidí ji v okně. Nebo spíš se pohnula záclona. Vykloní se a otočí se směrem, kterým okno je. Polkne, zatřese hlavou. „Hlouposti. Něco se ti zdá. Potřebuješ vyrazit na lov.“ Zítra vyrazí, ale nejdřív se optá Šedého vlka, jaké bude počasí. Co kdyby byla bouřka.

Otočí se k Dakotovi a Šedému vlku.

„Zapomeň… Zdravím Simply. Jaká byla noc?“

„Příjemná. Co u vás? Jak to vypadá?“

„Ze stanu se ještě dostaneme!“ řekne s malým úsměvem Šedý vlk. Na Dakotově tváři je vidět rozmrzelý úsměv.

„Dojdu pro Narcisuu a jaké bude zítra a pozítří počasí? Chci vyrazit na lov.“

Šedý vlk pohlédne na oblohu. „Tři dny jasno, potom vítr, ale ne sníh.“

„To bylo stručné, díky. Snad něco ulovím.“

„Malý lovec vždy něco uloví,“ řekne lišácky Šedý vlk. Simply se nadurdí. Není malý, jen má křivé nohy a je stejně velký jako Mary. Skoro. Dojde pro Narcissu. Sotva dojde ke dveřím, vyletí z pokoje.

„Hned přijdu, jen co najdu Jacoba.“

„Určitě bude u koní,“ křikne za ní, ale změní směr do kuchyně. Přivítá ho teplo, zamne rukama a obdivně spočine na Mary. Je moc hezká. „Narcissa s Jacobem za chvilku přijdou.“

Mary je zamračeně pozoruje. Zack s Mattem rozhádaní a ještě přibyl Dakota s Šedým vlkem. Co s těmi chlapy je? Jasně na indiánech není skoro nic poznat, ale ona je zná a stejně tak Matta i toho zabijáka. Má příliš studené oči. Nelíbí se ji od té doby, co to vyvedl s Mattem a tou nohou. Takové žertíky jsou nebezpečné. Nebýt Matta, už dávno by ho z ranče dostala.

„Omlouvám se,“ řekne udýchaná Narcissa. V náručí drží Jacoba, který křičí.

Šedý vlk se zachmuřeně podívá na Dakotu, který nepatrně uhne očima.

„V noci špatně spal a no…“

„Neomlouvej se, děvenko. Jacobe, máš rád omeletu?“

„O.. Omletu?“ přestane křičet a utře si slzy. „Je to dobré?“

„Myslím, že ano.“ Narcissa se s Jacobem posadí.

Před každým přistane talíř s nadýchanými omeletami.

„Mary, to jsou omelety, jsi zlato!“ Matt se do nich nadšeně pustí. „Nejedl jsem je…“

„Nemluv s plnou pusou, Matte Darmonte!“

Matt se zašklebí a Zack ho škodolibě pozoruje. Dobře mu tak.

„Dobré!“ prohlásí Jacob, který honí kousky omelety po talíři. Má z toho švandu. Ostatní ho pozorují. Narcissa si je prohlíží. Možná by jim to měla vysvětlit.

„On nebyl takový.“

„Děvenko, nemusíš nic vysvětlovat.“

„Ale musím. Není to jednouché. Manžel pil a hodně. Stáje jsem vedla já. Bavilo mě to. Jednoho dne přišel opilý. Jacob byl ještě malý, pořád se pletl mu pod nohama. Nejspíš se vztekl a odhodil ho. Doktor řekl, že už nebude normální, ale on se učí. Pomalu a někdy má divné nálady, ale je v pořádku. Opravdu. Mám ho moc ráda.“ Očí ji proteplí láska k Jacobovi. „Jsem na něj pyšná!“ klidně prohlásí. Dakota se mimoděk narovná.

Mary ji pohladí. „Nikdo mu tu neublíží. Jsi tu jako doma, že Matte.?

„Samozřejmě, ale jsem rád, že víme, s čím máme počítat. Není to město a koně umí být nebezpeční. Taky je tu les a divoká zvířata.“

„To je v pořádku. Zvířata mu neublíží, toho se nebojím. Jednou byl v městečku cvičený medvěd, který se rozzuřil, že ho museli zastřelit. Roztrhal mi několik koní. Jacobovi neublížil. Je to zvláštní, rozumí si s nimi. Možná tehdy získal něco navíc.“

„Ne. To musel dostat už od narození,“ klidně prohlásí Šedý vlk.

„Děkuji moc,“ řekne.

Všichni dojí, ale nikam nespěchají. „Šedý vlku, Dakoto, vyženeme koně i muly do corralu.“

„Dobře. Prospěje jim to.“ Vstanou, ale Matt opět ignoruje Zacka. Ten se zamračí. Jeho, aby někdo ignoroval? No, on to může taky udělat. Zvedne se, ale zamíří si to do knihovny. Vytáhne nějakou knihu, i když před očima má tu červenou. Odolá zajít do Mattova pokoje a vzít si ji.

„Zítra jdu na lov, Mary. Přeješ si něco?“

„Hlavně se vrať v pořádku. Slyšela jsem vlky.“

„Ti mi nic neudělají. Postaráš se o psy?“

„Samozřejmě. Proč je nevezmeš?“

„Kathy má poraněnou tlapku a stejně je hluboký sníh.“  Vyhlédne ven, kde jsou vidět ostatní, jak vodí koně do ohrady.

„Mary, já bych…“

„Co je? Udělám k obědu šťouchané brambory s cibulkou.“

„Ty já rád,“ hlesne, zvedne se a vyjde ven.

„Co to s ním dnes je?“ zavrtí hlavou Mary, která vezme škopek. Vedle sebe položí vědro s bramborami a hrnec s vodou. Zatímco je loupe, přemýšlí, co se to na ranči děje. Je úplně mimo a dokonce začíná i Simply. Nemoc!

Ale ne. Všichni jsou zdraví jako rybičky. Dokonce i Matt se Zackem po té včerejší honitbě za tím kvítkem. Stejně má podezření, že Zack ji pustil. Kráva se z provazu tak snadno nedostane a i kdyby, jak si dokáže otevřít vrata? Tuší to vůbec Matt?

Zack by měl být rád, že se o něj někdo stará. Už dávno by někde chcípal v nějakém křoví. A co dělá? Jenom Matta zlobí, ale Matt, hodná duše, mu to vše odpouští. Nechápe proč? Nic nedělá a teď si šel číst místo, aby pomohl!

Mrskne bramborou do vody, až vystříkne na podlahu. Vezme další a pečlivě ji ostrouhá. Je to s nimi kříž. Jak se o ně má starat, když ji nic neřeknou. Jako s tím porcelánem o vánocích. Nemusel nikam jezdit, ale ráda z něj pije čaj.

„Ahoj!“ ve dveřích stojí Jacob a žmoulá si prst.

„Ahoj. Co tu děláš?“

„Koně pryč. Je mi zima.“

„Tak si sem sedni. Je tu teplo,“ řekne s úsměvem. Jacob přicupitá a usedne na malou stoličku.

„Proč jsi tak tlustá?“

Mary si povzdechne. „To já nevím.“

„Aha. Koláč byl dobrý a ta omleta taky.“

„To jsem ráda. Chceš, abych ji ještě kdy udělala?“

Jacob na ni kouká.

„Mám ji udělat? Někdy?“

„Ano! Mám ji rád. Chci něco sladkého.“

Mary se zvedne a nevšimne si, že do kuchyně nakoukne hlava v kožešinové čepici. Zahlédne Jacoba a zamračí se. Mary se chvilku štracha, načež vytáhne plechovou piksli. Otevře ji. „Vyber si.“

Jacob rozzářeně hledí na barevné bonbony. Jeden si vezme.

„Co se říká, Jacobe?“

„Mami! Podívej se!“ přiběhne k Narcisse, aby ji ukázal oranžový bonbon. Ihned si ho strčí do pusy.

„Jacobe, co řekneš Mary?“ trpělivě opakuje.

Jacob mlčí.

„NO, tak Jacobe, co řekneš Mary?“

„Ale Narcisso, to…“

Narcissa ji zarazí zvednutou rukou. Přidřepne si k němu a dívá se mu do obličeje. „Co řekneš Mary?“

Mary je divně, když vidí její zarputilý výraz. Jacob se otočí. „Děkuji, madam.“

„Výborně!“ Na Jacobově tváři přistane mlaskavý polibek. Ten se vysmekne a uteče.

„Jsi na něj přísná.“ Schová plechovou krabici s dámou na kole na víku a posadí se na židličku.

„Musím být. On to umí, ale nechce se mu. Chceš pomoci?“

„Můžeš sejít dolu do sklepa a vyndat nějaké maso. Je to jedno jaké.“ Ukáže ji padací dvířka. Dovnitř nakoukne Simply. Zatne zuby. Kdy bude Mary konečně sama? Zmizí ke koním. Postaví se vedle Matta, který je nadšeně pozoruje.

„Jsou skvělí, co?“

„Jsou, řekne mrzutě.

„Co je?“

„Ale, mám dárek pro Mary, ale nemohu ji ho dát. Věčně s někým je.“

„Ráno byla sama,“ řekne s úsměvem Matt, který pozoruje Lucy, která si zrovna lehla do sněhu a bujaří v ní.

„Já vím!“ vyjede.

Matt mlčí. Ví, jak je to těžké někomu něco dát. I on se bojí, že Zack odejde a tak se drží nazpátek, ale dnes ráno… zesmutní. Vytáhne harmoniku, na kterou začne hrát veselý popěvek.

„Jak dlouho je tu necháme?“ Přistoupí k nim Šedý vlk.

„Dokud svítí sluníčko - do tří a potom do stáje. Myslím, že jim dáme trochu sena, co ty na to?“

„Určitě, ale březí klisny bych odvedl už za hodinu.“

„Dobře. Simply pomůžeš nám? Večer bude sama.“

„Simply má dárek pro Mary?“ vydedukuje si Šedý vlk.

„Ano mám. Koupil jsem šátek. Myslím, že se jí bude líbit.“

„Určitě ano. Ženy mají rády dárky.“

Oběd uběhl jako nic. Odpoledne taky, odvod koní do stáje taky. Večeře a najednou je večer, ale Simply pořád nenachází odvahu dát dárek Mary. Začíná být zoufalý.

Zack zarytě sedí v knihovně, kde čte stejnou knihu celé dopoledne. Stále je na začátku. Rád by se omluvil Mattovi, ale neví, proč by to dělal.

„Mary?“

„Simply, pojď dál!“ pozve ho Mary do kuchyně. Ruce má ponořeny do těsta, které usilovně hněte, až se jí perlí pot na čele. „Co potřebuješ?“

„Já. Mám tě rád!“ najednou z něj vyletí. „Tady dárek! Pro tebe. “ Položí ho na okraj linky a stojí. Přešlápne.

Mary ztuhne a hledí na balíček v hnědém papíře převázaném motouzem. Neví, co říct. Otočí se a maličko se skloní k Simplymu. Políbí ho.

Simply zajásá, aby ji vzápětí objal. Začne ji líbat a oba ignoruji otisky rukou od těsta. Chvilku ji drží se zamilovaným pohledem.

„Musím dokončit těsto,“ řekne rozpačitě a trochu uhne očima.

„Já vím. Snad se ti bude líbit. Je pro tebe… já, hezké sny,“ dostane ze sebe. Uteče. Mary mu kouká na záda, aby se vzápětí začala smát, protože vidí svoje otisky na kabátě. Ruce si utře i umyje.  Opatrně rozdělá balíček. Udiveně hledí na velký mexický šátek s třásněmi. Jsou na něm vyšívané rudé růže. Přehodí si ho přes ramena. „Ach Simply, to je krása. Zítra mu to řeknu.“ Zabalí ho zpět do papíru, aby se neušpinil, a jde ho schovat ke svým pokladům.

Za chvilku hněte těsto, z kterého o pár minut později vyválí bochníky. Brzy ráno je dá do pece.

Simply nadšeně letí do svého kamrlíku, když vrazí do Narcissy. Pozdraví jí, zarazí se, popřeje ji dobrou noc a zapadne do svého kutlochu. Svlékne kabát, chvilku zírá na kabát a začne se smát nad otisky Maryiných rukou.

Mary připraví věcí na příští den. Naposled se rozhlédne po svém království, vezme petrolejku a jde do svého pokoje. Svlékne se a před zrcadlem si rozčeše dlouhé vlasy, z kterých vytáhla spoustu sponek. Promasíruje si hlavu a zírá na sebe. Potom vytáhne šátek, který si přehodí přes ramena. Zhoupne se, až třásně se smyslně pohnou. Je nádherný a Simply moc hodný, ale tak nějak se bojí. Schová šátek, vleze do postele, načež zhasne petrolejku. Zívne, aby s úsměvem na rtech usnula.

O dveře dál, Zack stojí před Mattovým pokojem. „Matte?“ Je tma.

„Co je?“

„Já se omlouvám, ale ještě nevím.“

Matt nerozsvítí světlo, ale dívá se směrem, kde stojí Zack.

„Co nevíš? Jestli tě moje dotyky vzrušují nebo ne? To by poznalo i dítě,“ odsekne. „Běž pryč, jsem unavený.“

„Vzrušují, ale…“

„Zacku, někdy se poslechni.“ Najednou vstane a přitiskne se k Zackovi. Začne ho líbat a Zack mu odpoví. Matt ho objeme. „Počkám, ale teď už běž!“

Zack vypadne, opře se o zeď. Má pravdu. I dítě by to vědělo a on to taky ví, tak proč ne? Bojím se? Napadne ho v posteli. Zírá do tiché tmy, až usne.