Na ranči
Na ranči
Z městečka, které žije přípravou svatby, se vydají dva jezdci na cestu. Jeden na překrásném černém koni a druhý na méně hezké klisně, ale o to podle tvarů vytrvalejší.
„Nemohu tomu uvěřit!“ zavyje zčista jasna jeden z jezdců už od pohledu mladý muž.
„Matte, já taky ne. Nikdy bych si nemyslel, že to bude on. Najdu Irvinga. Zaplatí za to.“
„Já vím,“ Mattovi poklesnou ramena. Nerozhlíží se, protože má pocit, že krajinu zná jako svůj ranč. Zívne.
„Nechápu, jak sis mohl nechat oblek na ranči,“ zabručí Zack. „To sis jako myslel, že tě Mary nechá jít v tomhle?“
Matt se rozpustile zakření. „Přesně. Vypadám v něm jako bych měl umřít. Víš, za ta léta zvykl jsem si na tenhle oděv. Ale když musím tak si ho vezmu. Jen doufám, že se do něj vejdu.“
„Cože? Matte, uvědomuješ si, že jakmile se vrátíš bez něj, jsi mrtvý muž?“
„Ale ne. Jen to budu mít na talíři hodně dlouho,“ řekne vesele Matt. Najednou zvážní, otočí se k Zackovi. Upřeně si prohlíží jeho rysy. Jsou jiné než, když ho našel. Nejsou hubené, oči mu neplanou horečkou a vědomím smrti.
„Nečekej, že se budu chovat jak zamilovaný hlupák,“ prohodí nevrle a uhne hlavou. „Je snad na mě něco k vidění?“
„Jistěže. Srovnávám, jaký jsi byl, když jsme se potkali. Víš ve skalách. Apple mě k tobě dovedl.“
„Ty si to ještě pamatuješ? Já na to dávno zapomněl.“
„Zamiloval jsem se tam do tebe. Jistěže si pamatuji a ty do mě?“
„Co jako?“ předstírá nevědomost. „Neměli bychom si pospíšit?“ Popožene koně. Matt za ním. Zamiloval ses do mě a zamiloval, si říká. Protože jinak bys teď neuháněl jako by ti v patách běžela smečka vlků. Dědečku, tak jsem si někoho našel. Líbí se ti? Já vím, není ideální a je nechvalně slavný a k tomu starý vlk, ale já ho miluji. Jo, myslím, že bys mi ho schválil. No, nebude to s ním lehké a bude mít tendenci utíkat, ale co jsem si nadrobil, to sním. Trvalo mi to…
„O čem přemýšlíš?“
Matt zaváhá. „O dědovi. O tom, co by řekl mé volbě a jestli by ses mu líbil.“
„Musel to být skvělý muž.“
„Byl. Je mi líto, že jsi ho nemohl poznat. Nebýt jeho, kdo ví, jak bych skončil.“
Zack se k němu natočí. Mattův hlas zní tak smutně. „Nechceš se někdy podívat za rodinou? Sice se k tobě nechovali hezky, ale je to tvoje rodina.“
„A co tvoje?“
„Moje? Už je to dávno, co jsme se viděli naposled. Myslím, že mi vystrojili hezky pohřeb a možná ani to ne, ale myslím, že mě odepsali. Nikdy jsme si nijak nebyli blízcí.“
„My ano. Každé ráno, když jsme se probudili, společně jsme posnídali, dali jsme matce a otci polibek na tvář. Potom jsme šli do školy. Tedy já. Sestry měly soukromé vychovatele. Odpoledne jsme museli být na čaji. To byla hrůza. Sestra byly ve svém živlu, ale já se zdejchnul. Nikdy by mě nenapadlo, že to vše se jedním prohlášením prostě zbortí jako domek z karet. Najednou jsem byl cizinec. Ne, špatně, nežádoucí člověk. Černá ovce rodiny. Nejspíš by mi dali peníze a poslali za moře, nebo co já vím. Jen daleko od nich a jejich světa. Děda to věděl a vybudoval mi tu můj svět.“ Mávne rukou kolem.
„Nelituješ toho?“
„A víš, že ne. Nikdy bych nepoznal tebe, Hardyho a spoustu věci a nejspíš bych nikdy nikoho nezabil. Neuměl hrát poker, neviděl indiány. Nemyslím ty, co se opíjí, ale jako Šedého vlka a nikdy bych neměl koně. Myslím Červeného plamene. Byl bych synem svého otce. Ale tady jsem Matt Darmont. Rančer, někdo, jehož slovo má váhu.“
„Chápu.“
„Myslím, že jo. Někdy přemýšlím, jaké by to bylo je vidět. Posílal jsem jim telegramy, aby se přijeli podívat.“
„A?“
„Nepřijeli ani na dědečkův pohřeb. Nevadilo mi, když by nepřijeli na mé narozeniny nebo mě vidět, nepsali mi, ale aby nepřijeli na babiččin a dědečkův pohřeb, to mi vadilo hodně.“ Oba se odmlčí pohroužení do svých vlastních myšlenek.
Zack se dívá na ranč, který se s každým krokem jejich koní objevuje. Kousek po kousku se nádherná krajina odhaluje víc a víc. V dálce tuší budovy ranče, starý obrovský strom s pramínkem vody, koně pasoucí se na jasně zelené trávě a skotačící hříbata, znamenající jistotu a prosperitu ranče. Zamiloval jsem se do něj dřív než do Matta, pomyslí si. To klidné místo obehnané lesy, kam nikdo nepřijde, to je svět, který Mattovi děda vybudoval. Svět, z kterého by mohl kdykoliv odejít. Ale zdá se, že si tohle neuvědomil. Nebo možná o tom ví a bojí se?
„Matte, mohl bys kamkoliv odejít.“
„Vím to. Děda mi to řekl, že tohle je svět, v kterém nemusím zůstat, ale já to tu miluji. Když jsem to dědovi řekl, myslím, že odešel spokojeně.“
Zack přikývne. Ano tomu by věřil. Ranč je tu. Vzpomene si na hřejivé světla planoucí na verandě, která je vedou k domovu. Usměje se. Pobídne koně. Matt za ním s větrem ve vlasech a tváři se předstihuji, kdo bude na ranči dřív.
„Vyhrál jsem!“
„Protože jsem tě nechal!“
„Matte, Zacku, děje se něco?“ Ze stáje vykoukne Šedý vlk. Dlouhé vlasy spletené do copu, na čele čelenku, která mu je přidržuje. V zdobené haleně. Zpoza vrat vykoukne nesmělá hlava.
„Ahoj, Jacobe, podívej se, co ti maminka posílá.“ Vytáhne červené lízátko na špejli.
„Děkuji moc, strýčku. Půjdu je ukázat ostatním!“ odběhne zíraje na kulaté lízátko.
„Jak to jde? Všechno v pořádku?“
„Ano, ale koukám, že vy dva nejste úplně v pořádku. Mary bude zuřit.“ Zack zatím odstrojí koně a odvádí je ke korralu. „Jsem rád, že je vše v pořádku.“
„Nebude. Tenhle mi udělal Rosie a Zackovi Mary.“ Šedý vlk se rozesměje. Plácne Matta po zádech.
„Přinesu něco dobrého a musíš mi vše povyprávět.“
„Jasně.“ Posadí se na verandu a dívá se, jak Apple okamžitě se začne válet v trávě jako by byl ještě hříbětem. „Apple vyvádí jako hřebeček.“
„To ano. Kde je Šedý vlk?“ Zack se posadí vedle něj, zvrátí hlavu a vnímá klid místa.
„Šel pro ohnivou vodu. Máme mu vyprávět, jak došlo k našim skvělým ozdobám.“ Lehce se dotkne zavřeného oka. Bolí to.
Zack ni neřekne. Z domu vyjde Šedý vlk s třemi plecháčky. Podá jim je a posadí se vedle nich.
„Je tu krásně.“
„To ano,“ zabručí ochotně Zack. Upije. Slovo nechává Mattovi, který vypráví, jak to vzniklo. Šedý vlk kroutí hlavou.
„Neuvěřitelné.“
„To máš pravdu. Musím si vyzkoušet šaty a ihned odjedeme. Jacobe!“
„Strýčku, lízátko se všem líbilo.“
„A tobě?“ Natáhne ruce a posadí si ho na kolena. Zack na něj s úsměvem hledí. Byl by dobrým tátou. On ne. Nijak ho malé dětí nelákají.
„Taky. Moc dobré. Kdy se vrátí maminka a tatínek?“ Kromě Šedého vlka se oba zarazí. Potom se podívají do jeho tváře. Možná je to tak lepší.
„Vyložil jsem, že teď budeme jedna velká rodina,“ řekne klidně Šedý vlk. „Je to pro něj lepší.“
„To ano. Myslím, že za dva dny.“ Ukáže dva vztyčené prsty.
„To je dobře. Chci tolik tatínkovi a mamince ukázat. Chci ještě jedno lízátko.“
„Maminka ti ho určitě přiveze.“ Jacob sleze z kolen a odběhne. Všichni se za ním dívají.
„Víte, možná se mi to zdá, ale když přijel, byl jiný. Jako…“
„Získal jistotu, domov, koně. Vše co má rád. Lidé, kteří ho mají rádi a kteří mu neublíží a on to ví. Je tu rád, Matte.“
„A tebe Šedý vlku.“ Šedý vlk nic neřekne. „Jdu si vyzkoušet oblek.“ Podívá se nenápadně na Zacka. Zve ho, ale ten se ani nehne, nic nedá najevo. Matt naštvaně se zvedne. Vejde do domu, kde ho obklopí známé věci, známá vůně. Přejíždí po pevných stěnách. Vzpomíná si, jak to s pomocí sousedů a najatých lidí stavěli. Dědeček se nespokojil s mrňavým srubem. Dělal to vše pro něj, ale hlavně pro svou lásku, která za ním už podruhé odešla do neznáma. Zavře oči. Závidí jim to.
Někdo ho obejme a on se opře o pevné tělo.
„Daleko jsi nedorazil,“ zašeptá mu hlas do ucha. Matt se vymaní z náruče a bouchne ho do prsou. Jde do svého pokoje. Na Zacka ni se nepodívá. Nechápe, že ho tak dokáže rozzuřit.
Zack se pousměje a jde za ním do pokoje. Uvědomí si, že tu moc nepobýval. Opře se o dveře a sleduje, jak se zuřivě svléká.
„Proč seš naštvanej?“
„Já nejsem naštvanej! Já jsem rozzuřenej… Promiň.“ Uvědomí si na sobě pohled šedých oči. Otočí se k němu. Stojí tam tak klidně, uvolněně. Mrazí ho z něj a zároveň hoří. Cítí oheň ve tvářích i srdce rychleji buší. Otočí se od něj. Začne se svlékat pomaleji.
„Svádíš mě?“ optá se ochraptělé Zack.
„Tebe? Takového natvrdlého kance? Ani ne. Co bych z toho měl?“ Z těla pomalu stáhne košili a odloží ji. Zack se pousměje. Sleduje ho. Zatraceně, co na něm vidím? Nic na něm není.
„Děje se něco?“
„Hm.“
Matt se zamračí a přistoupí k němu, obejme a políbí. „Tak co se děje?“
„Jen jsem si uvědomil, že jsem tě za světla nikdy nespatřil nahého.“ Matt poodstoupí.
„Nejsem holka, že,“ řekne smutně. Otočí se a sundá si i kalhoty a všechno oblečení. Je mu smutno. Vždyť přece už si myslel, že vše bude v pořádku, ale nakonec je to jak na houpačce. Posadí se na postel a dívá se do země.
Zack k němu přistoupí. Zvedne mu hlavu a políbí. „Nejsi a co má být? Budeš se pořád s tím vyrovnávat? Vyzkoušej si ho a přijď. Udělám něco k jídlu.“
„Zacku!“
Zack se narovná. „Miluji tě, snad jsem to už řekl. Nečekej, že ti to budu opakovat při každé pitomé příležitosti.“ Chce odejít, když ho Matt obejme. „Zůstaň tu.“
„Ne.“
„Proč?“
„Matte, máš snad tu zámek a závěsy? Promiň, ale nechci, aby sem ne Šedý vlk, ale Jacob vtrhnul.“
Matt zrudne. Má pravdu. „Tak tu zůstaň aspoň chvilku. Budeš hlídat.“
Zack zvedne oči k nebi. Opře se o své obvyklé místo. Na nočním stolku zahlédne červenou knihu. Nesmí ji zapomenout sebou vzít. Matt vytáhne oblek. Oblékne se.
„Jak vypadám?“
„Hezky. Tak se svlékni a jdeme sníst… večeři. Matte, obávám se, že budeme muset jet přes noc, jinak z nás Mary udělá proužky na svatební hostinu.“
„Zatraceně. Doufal jsem… Není nikdy klid. Pokaždé se do toho někdo vmontuje. Chci být s tebou sám. Je to tak těžké? Pořád něco musím. Někam dojet, něco udělat a co já? Mám taky své potřeby.“
Zack naslouchá Mattově litanii. Chudák malej. „Víš co, vyjedeme o půlnoci. To stihneme.“
Matt zůstane stát. První milování. Neuvěřitelné. „Zacku.“
„Ježíš, poděkuj mi a okamžitě odjíždím z ranče.“
„Matte, Zacku, večeře!“ Matt se rychle obleče. Jde do jídelny. „Není to, co by uvařila Mary, ale nám to stačí. Jacobe, sedni si rovně. Výborně, jsi moc hodný chlapec.“
„Jak jsou na tom koně?“ uvědomí si provinile, že sotva zeptal.
„Všechna hříbata bez potíží přišla na světě. Jsou krásná. Čekají jen na tebe a jména. Klisny jsou taky v pořádku. Jinak se zatím nic neobjevilo.“ Položí na stůl mísu brambor a proužky masa něčím polité.
„Šedý vlku, netušil jsem, že jsi výborný kuchař. To je výborné.“
„Děkuji. Když znáš byliny, vaření je jednoduché a pak naučil jsem se to od své rodiny. Jacobe, chutná ti to?“
„Dobré. Moc dobré, ale lízátko je lepší,“ řekne spokojeně. „Strýčku, kdy přijede maminka?“
„Za dva dny,“ odpoví klidně Matt.
„Trochu hůř vnímá čas, ale jinak je šikovný. Myslím, že bude v pořádku.“
„Dědo, mohu si jít hrát s koníčkami?“
„Samozřejmě, ale neruš je ve spánku.“
Jacob sklouzne ze židle. „Budu jím vyprávět pohádky. Mají to rádi.“
„Budu rád, až přijedu na ranč a dny budou opět, jaké byly. Těším se, až osedlám hříbata, ale hlavně Červeného plamene. Taky jim chci hrát.“ A Zackovi. Miluje ho. Nevadí mu jeho postava. Jenže popravdě to zjistí, až se budou milovat. Teprve tehdy se utvrdí, že je vše v pořádku.
„Bylo to výborné. Vyjedeme o půlnoci. Trochu si zdřímneme. Mary bude určitě chtít, abychom byli tam už od rána.“
„Dobře. V tom případě dobrou cestu. Já vytáhnu Jacoba od jeho pohádek. Spí teď u mě, aby se nebál, nebo kdyby měl noční můry. Dobrou noc.“
„Dobrou noc.“ Zack počká, až klapnou hlavní dveře.
„Nevrhni se na mě jako na lososa.“ Matt se rozesměje.
„Nejdřív uklidíme.“
„Nesnáším to. Jdu do knihovny.“ Matt se pousměje, uklidí nádobí a umyje ho. Potom se posadí na židli. Jsem nervózní. Co mám asi tak dělat. Prohrábne si vlasy. Co se dělá v takovém případě? Podívá se na tikající hodiny. Osm a už je tma. Měl by rozsvítit lucerny. Těžce se zvedne a vyrazí ven. Doplní je a rozsvítí.
„Tak tady jsi.“
„Zacku?“ podvolí se objetí. „Tohle udělal taky děda. Jednou jsem nemohl najít cestu. Bylo to naposled. Potom mě k domovu vedly už vždy světla.“
„Dobrý nápad. Myslel jsem, že přijdeš.“
„Hm.“ Vymaní se mu z objetí a jde dovnitř. Zack za ním. Chová se divně, pomyslí si. Úplně jinak než obvykle. Co mu přeletělo přes nos? Vejde do knihovny. Matt se k němu otočí. Zack najednou se začne smát.
„Co je?“
„To oko vypadá strašně, promiň.“ Posadí se do křesla. Matt se posadí do druhého. Místnost se ponoří do ticha, kde pouze jemně ševelí plamínek lampy. Matt se opře a užívá si pohody. S úsměvem si pomyslí, že touha se milovat někam vypařila. Je mu dokonce báječně.
Zack ho s údivem pozoruje. Myslel si, že to bude probíhat trochu jinak. Co když ho nepřitahuji? Pitomost. Jenže, ehm proč tam jenom sedí?
„Zacku, tohle je báječné.“
„Cože?“
„Sedět tu, mít s kým promluvit, na někoho se obrátit. Dřív jsem si myslel, že hlavní je sex, ale nějak zjišťuji, že je to skoro vedlejší.“ Zpříma se podívá na Zacka. Vypadá jako obvykle až na to oko. Začíná hrát jinými barvami. Za několik dní přejde do žluté. Vstane, přejde k němu a políbí ho. Zack mu ho opětuje. Líbají se klidně, skoro lenivě.
„Líbí se mi to, ale nechci být omezený. Ne, poprvé.“ Klesne si před něj, natáhne ruku a pohladí ho po hrudi. Nadzvedne se a rozepne mu vestičku košili. Vklouzne dovnitř. Obdivuje stíny, které tančí na jeho pokožce. Honí je prsty. Jemně se dotýká kontur, bradavek. Hraje si s nimi. Obdivuje jejich tvar, to jak se pod jeho prsty zvedají. Nakloní se a vezme jednu do úst. Vsaje ji. Jazykem ji pohladí, potom rukou.
Zacka zamrazí z toho, jak jsou chladné i teplé. „Matte…“
„Jen chci tě vidět. Líbat držet, mít tě ve své moci.“
Sklouzne ke kalhotám, dotkne se klínu, jemně ho tře. Podívá se mu do očí. Má strach, co v nich nalezne. Jsou zavřené. Usměje se. Rozepne knoflík a rukou vklouzne dovnitř. Zasténá slasti. Už nebudou kradmé doteky ve tmě. Zack se nadzvedne a Matt je stáhne dolu. Rozkošnický se ho dotkne. Je úžasný a vzrušený.
Zack se podívá dolu na sebe i na Matta. Zatraceně mu dělá dobře. Už se nemůže dočkat, až ho vezme do úst. Nikdo mu tak dobře nikdy neudělal.
„Mohu?“
„Blbá otázka,“ zavrčí nedočkavý Zack. Sevře ruce na opěradlech. Zaváhá na okamžik, zda se mu bude líbit.
„Nádherný a je můj.“ Olízne ho. Najednou se mu vybaví lízátko. Zasměje se. Zack by rád věděl co je tu k smíchu. Nechá to být, když je v teple. Spokojeně se rozvalí a uvolní. Jestli tohle je hřích, klidně by ho páchal každý den. Ruku položí na Mattovy vlas. Čechrá mu je a hladí.
Matt se mu věnuje s veškerou touhou, kterou cítí. Je nádherný a mít nad ním moc, ale hlavně má tu možnost, aby se cítil skvělé. Chce ho hýčkat. Olízne špičku údu a okouzleně se na něj podívá.
„Je nádherný.“ Dotkne se ho bříškem prstu. Olízne si ho.
„Hm obyčejný.“
„Není a nic neříkej. Nemohu se ho nabažit,“ a opět ho vezme do úst. Rukou roztáhne nohy a vklouzne dál. Zack přivře oči, když ucítí ruku na zadku. Příjemné to je, když ho kolem otvoru hladí bříškem prstů. Hm, opravdu velmi příjemné, ale najednou pocítí, jak do něj zajíždí špička prstu. Stáhne svaly, ale potom je uvolní. Matt ho dál líže a rukou ho jemně tře.
Podívá se na vzrušený úd. Olízne ho a rytmickými pohyby ho dělá. Jazykem kmitá po špičce, zatímco ruce přejíždějí celou jeho délku. Ucítí jemný záchvěv a potom Zack vyvrcholí. Ochutná je. Nechutná - usoudí po chvilce, ale nechává na sebe dopadat jeho tekutinu. Spokojeně se na něj podívá. Vypadá jako by se právě pomiloval. Je nádherný.
Zack se na Matta podívá. Je spokojenej. Jako nažraná Elizabeth, co se rozvaluje na teplém místečku a jemně vrní. Podívá se mu na klín. Klekne si k němu na podlahu. Matt udiveně nejdřív na něj hledí a potom spokojeně se usměje. Lehne si.
„Mám dělat si, co chci?“
„Přesně.“ Je zvědavý co udělá. Zack rozepne mu knoflíčky od košile, pohladí ho. Zvláštní, ale ne nepříjemné. Matt zavře oči. Chce si všechno to laskání užít. Už se nemůže dočkat. Zack se skloní k hrudi a políbí ho. Putuje nahoru k bradavkám. Ještě tohle nedělal, ale je to stejné. Laská je, líže a sevře mezi rty. Podívá se mu do tváře. Je úplně mimo a ten úsměv. Rukou hladí ještě chvilku hruď a potom sklouzne k břichu.
Jsem rád, že mi to nevadí.
Matt se zavrtí. Zack mu stáhne kalhoty úplně dolu. Objeví se klín se vztyčeným údem. Olízne špičku. Potom si vzpomene, co mu udělal. Donutí ho pokrčit kolena. Hladí ho a druhou rukou vklouzne k zadku.
„Oh, bože!“ skoro vykřikne Matt, když se ho tam dotkne.
Nejspíš se mu to líbí, usoudí Zack. Vezme ho do úst a druhá ruka zkoumá zadek. Tře místo okolo otvoru a zvyšuje tak Mattovu slast.
„To je nádherné.“
Zack se spokojeně usměje. Nikdy by neřekl, že bude rád, ale líbí se mu to. Políbí ho na rty. Matt ho obejme.
„Miluji tě.“
Zack se od něj odtáhne a skloní se opět k jeho klínu. Matt po chvilce vykřikne. Dívá se na sebe i na Zacka. Pohladí ho po tváři. Zack se nechá obejmout. Je to pro něj divné, ale leží vedle Matta.
„My vypadáme,“ ušklíbne se. Posadí se. „Budeme muset jet.“ Obleče se. Najednou se mu nechce. Rád by s ním šel do postele.
„Mně to nevadí. Bylo to úžasně, Zacku.“
„Ano, až na ty oči.“ Podívá se na něj. Zamrazí ho, protože si uvědomí, že je s ním svázaný víc než s kýmkoliv jiným. „Musíme jet,“ řekne nerad.
„Já vím.“ Oblékne se. Přistoupí k Zackovi a obejme ho. „Rád bych teď šel k tobě do ložnice a miloval se do kuropění. Miluji tě a nemusíš mi nic říkat. Stačí mi, že jsi se mnou. Už ti nevadím a jsem rád.“
„Nikdy jsi mi nevadil.“ Vymaní se mu z náruče. Sfoukne ohýnek v lampě. Jdou ke dveřím. Koně už jsou připravení. Už chtějí nasednout, když Matt vtrhne do budovy. Za chvilku nese balík, který přiváže k sedlu.
„Málem bych zapomněl na oblek.“
Zack zvedne oči k nebi. „Jsi nenapravitelný.“ Otočí koně k výjezdu. Je mu dobře, uvědomí si a Mattovi snad taky. Podívá se po něm. Matt se v tu chvílí usměje. Zack mu ho oplatí. Vše bude v pořádku, pomyslí si. Pobídne koně ke klusu. Rád by si potom na hodinku ještě zdříml. Jen škoda, že to nebude s Mattem. Zvykl si na něj.
