Shounen - ai povídky

Nápoj Měsíční vášně

Nápoj, po kterém by Zack byl můj. Miloval mě. Ne ví, že není to stejné, jako milovat a strávit s ním noc bez citu, ale byl by u něho a mohl by se s ním bez zábran milovat, dotýkat a to pomyšlení v něm všechno sevře a srdce se mu rozbuší, že málem je sbírá po podlaze. Od té doby co byl tu ten Bílý medicinman jak pohrdavě vyjádřil Šedý vlk, tak o ničem skoro nepřemýšlí. Sžírá ho to jako nějaká nemoc. Musí ten nápoj mít. Jenže.

Právě. Nadhodil to Šedému vlku a on pochopil, proč první osadnicí s nimi měli takové problémy. Zmizel jako duch. Ale nemůže se mu donekonečna vyhýbat. To prostě nejde. Musí spolu spoustu projednat a on bude na něho tvrdý. Neuteče mu, a kdyby ano, on ho vyslídí, ať se schová kamkoliv. Tak a je to. Nesmí utéci před tím neproniknutelným černým pohledem, z kterého ho mrazí v kostech. Nesmí. Neutekl před Červeným plamenem, neuteče před Šedým vlkem.

Dnes měl sen. Zack neboli Doc Holliday, nerad na něho tak myslí, protože pak je vzdálený jako hvězda na obloze, se vrátil k němu. Je pravda, že měl sen trochu mizerný průběh, protože mu v klidu oznámil, že je moc mladý a on potřebuje k sobě někoho zkušeného a ne zelenáče co mu teče po bradě mléko. Pak se tam z ničeho nic objevil Wyatt s tím děsným knírem a zmizeli.

Ale podstata snu byla ta, že se vrátil. A co se sem vrátí, to už ranč nepustí. Dobře, on ho nepustí. Jednoduše ho někam přiváže a bude to. Sice neví jak, ale zkusí ho opít.  Pak mu podá nápoj a Zack zjistí jaký je úžasný a že ranč je jediné místo, kde může žít. Jistě s ním po boku a pohádky je konec. Šťastné konce má vždycky rád. Jistě tady žádná svatba nebude, i když možná pod pohrůžkou smrti by nějakého pastora donutil je oddat, ale to až potom. Ano potom, zasní se.

„Matte, Matte, už zase sníš?“ pomaličku k němu dotírají slova.

„Mary, co zase chceš?“ zasténá.

„Jak co chci? Jen jsi ráno měl tu malou přednášku, jak toho máš hodně za práci a teď se tu flákáš.“

„Aha. Dobře já půjdu a děkuji. Zajímalo by mně, kde je Šedý vlk.“

„Ten decentně zmizel. Podíval se na tebe, něco zabručel a zmizel.“

Matt si povzdechne. Zas si ho nevšiml a pak jak má ho dostihnout? Když, nepřijde Mohamed k hoře, musí on k hoře. Aspoň tak povídal jeho dědeček. Zajímalo by ho, co by na Zacka řekl dědeček. Líbil by se mu. Určitě.

„Matte, něco se děje s koňmi!“ dovnitř kuchyně vlítne Simply a za ním Bosy, velký černý pes s bílými fleky. Matt se zvedne, až shodí židli a vyrazí ven jen tak v košili a ve vestě do zimy.

„Který?“

„Modřenka. Zřejmě se jí něco stalo.“ Matt se zachmuří. Měl s ní velké plány, stejně jako s ostatními klisnami. Loni ji chytil na stejném místě jako Večernici s Červeným plamenem. „Nevím, ale zdá se, že trochu kulhá.“

„Zavolej Šedého vlka!“

Simply přikývne a odkluše za Šedým vlkem. Matt vejde do rozlehlé stodoly, kde je v noci dovedl. Nerad v noci nechává koně venku a ráno je zas pouští. Jak březí klisny, tak koně musí mít pohyb. Tichounce hvízdne, pohladí Vílu po krku a Večernici taky. Měli by dostávat lepší potravu. Včera se díval na seno, jestli je v pořádku. Minulou zimu jim půlka navlhla a byla k ničemu.

V zadu stodoly zahlédne světlé hnědou Modřenku. Neví proč ji tak říká. Možná kvůli modré květině, když ji poprvé uviděl.  Než ji chytil, říkával ji Modřenka a zůstalo ji to.

„Hodná holka, hodná,“ tiše k ní promlouvá a opatrně přistupuje. Pozorně sleduje kobylku. „Nic to není, uvidíš. Jen se podívám, co to je a hned budeš zdravá.“

Modřenka k němu zvedne hlavu a snaží se přistoupit. Nakonec zůstane tak jak je a dívá se k člověku, který má krásný hlas a který jí krmí a pečuje a který ji odvedl z míst, které měla ráda. Moc už se na ně nepamatuje a jen v ní zůstal pocit volnosti. Teď ji všechno bolí.

Matt k ní přistoupí a pohladí po krku a chvějící se kůži. Je trochu zpocená. Zamračí se a rukou pomalu klouže ke kopytu. Nohu si nadlehčuje jako člověk, který ji má poraněnou. Dotkne a nadzvedne ji. Zakleje, když spatří kus železa. Zachmuří se. Tohle prsty nevytáhne, ale jak se mohlo dostat do kopyta? V zimní stáji, jak stodole říká, není nic, co by mohlo tohle udělat. Nejdříve jí pomůže a pak se porozhlédne, jestli tam není něco, o co se mohla zranit.

Položí nohu na zem a pohladí jí. „Neboj, jen pro něco si dojdu a zatím přijde Šedý vlk a přinese ti něco.“ Klidně odejde od ní a pak vyběhne ven. Vstoupí do menší stodoly, v které mají sedla a nářadí. Vezme do ruky kleště a jde zpět k Modřence. Ostatní koně stojí trochu stranou. Přistoupí k ní a rukou chlácholivě sjede po noze až ke kopytu.

„Jo holka, kdybys mi tak dokázala říct, kdes to získala. Jenže to ty neumíš. Bylo by lehčí, kdyby zvířata se s náma uměla dorozumívat, nemyslíš?“

„Matte, povídáš si se sebou nebo s Modřenkou?“ 

„Samozřejmě se sebou, nevidíš. Modřenka mně moc nevnímá. Někde si vrazila do kopyta kus železa.“

„Ale tady nic není, kromě slámy.“

„Já to vím. Víle a Večernici musíme začít dávat lepší seno a mrkev, řepu.“

„Jistě.“ Matt, zatímco tahá kus železa, povídá se Šedým vlkem. Ten klidným krokem k němu přistoupí. Pozoruje jak opatrně, aby ránu nezvětšil, tahá něco kleštěmi.

„Mám to!“ zvolá vítězně. Podá kleště Šedému vlku a kus železa schová do kapsy. Prsty přejede ránu. Zdá se, že to bude v pořádku. Položí ji a pokyne. Šedému vlku. Ten ji chytne za ohlávku a vede k světlu.

Poplácá ji po noze a Modřenka ji zvedne. Prohlédne kus kopyta.

„Vypadá to dobře, ale dám tam trochu masti.“ Vytáhne z brašny nějakou nádobku.

„Smrdí to.“

„Ale je to účinné,“ klidně poznamená Šedý vlk. Pomaže kopyto a narovná se. Oba se spokojeně zahledí na Modřenku. „Porozhlédneme se?“

„Jistě a Šedý vlku?“

„Ano, Matte?“

„Chtěl bych o něčem hovořit. Prosím.“

Šedý vlk na něho zkoumavě hledí a pak váhavě nakloní hlavu. „Dobře a je to jenom kvůli tobě a dědečkovi.“ Vyrazí na jeden konec stáje a nechá stát Matta u Modřenky. Ta zkusmo udělá pár kroků a spokojeně odfrkne.

Matt kde se dá, prohledává stáj, ale nikde nic nenalezne. Trochu zklamaně zavrtí hlavou.

„Také nic. Co jsi mi chtěl, Matte?“ Dobře to ví, ale přesto možná jde o něco jiného. U bílých lidi, člověk nikdy neví.

Matt se ošije. Jak to jenom říct? Přece jen je to delikátní a pak přiznat, že nemůže získat svou vyvolenou? To je jako říct neumím jezdit na koni. Ostuda jako hrom.

Šedý vlk čeká a pozorně pozoruje Matta. Je mu ho líto, ale proč by za něho to říkal? Měl by to vybalit na rovinu. Jistě chápe, že to není zrovna lehké a matka s babičkou ho vždy posílali pryč, když přišel některý z válečníků do jejich stanu.

„Pamatuješ na doktora Poeplera?“

„Jistě. Bílý medicinman.“

„Ano. Tehdy jsi říkal, že umíš jeden nápoj.“

„Myslíš Měsíční vášeň. Pořád nevím, jak se to správně přeloží. Některé slova z našeho jazyka…“

„Nejde mi o překlad, Šedý vlku. Je mi to trochu trapné, ale můžeš mi ho namíchat?“ Přešlápne z nohy na nohu.

„Matte, ale to je jen chvilkový účinek. Matka i babička mi vždy říkaly, že je to spíš pro ženy, jejichž muži se vracejí unavení domu. Nechápu, k čemu ti to bude?“ Říká se, že indiáni nejsou zvědavi, ale je to naopak. Momentálně by rád věděl, k čemu Matt ho tolik potřebuje, že ho skoro prosí. Zničehonic ho to napadne. Matt se zamiloval. Cítí, jak se mu rty rozšiřuji do úsměvu.

„Mně to nevadí, že to bude na chvilku. Uděláš mi ho?“

Šedý vlk se zahledí na stěnu. Vlastně mu může být jedno, k čemu to Matt použije.

„Dobře, ale nevím, jestli budu mít všechny bylinky k tomu nápoji pohroadě a pak nápoj je lepší míchat na jaře a v létě, kdy jsou byliny nejúčinnější. Pak to nemá takovou sílu.“

„Děkuji ti. Mohu se dívat nebo je to nějak přísně tajné?“

„Tajné? Ne. Klidně můžeš se mnou jít.“

Matt kdyby to šlo, radostně by poskočil, ale jde klidně za Šedým vlkem v tváři radostný svit. Až se na ranči objeví Zack a on ví, že ano, tak použije nápoj a získá vše, po čem touží. Stranou odsune vtíravou otázečku, co se stane po té noci vášně.

„Šedý vlku a jak dlouho vydrží ty účinky nápoje?“

„Podle okolností a síle nápoje. Udělám ho, jak nejsilnější to půjde, ale mám jen sušené bylinky. Na tenhle nápoj nejsou dobré.“

„Ale jak dlouho vydrží?“

„Asi noc. Víc ne, i když co si vzpomínám, přišel jednou do stanu mé matky a babičky, mladý bojovník, který měl před svatbou. Vyžádal si nápoj. Pokud vím pět dní a šest nocí jsme ho neviděli, ale pravdou je, že nevěsta byla nádherná.“

„Pět nocí!“ zašeptá. Tohle nesnese. Tolik možnosti, tolik milování, hlazení, polibků. Cítí, jak se vzruší jen z té představy.

Šedý vlk odhrne plachtu a zkoumavě se zadívá na lehce oblečeného Matta. Snad si neužene zimnici nebo nachlazení. Raději potom připraví i nějaké další nápoje a masti na plíce.

„Otče? Matte?“ udiveně řekne Dakota a vstane. Odloží kus dřeva, které vyřezával.

„Dakoto.“

„Připravím tady Mattovi nějaký odvar.“

Dakota se zachmuří.

„Neměl bys to dělat, otče!“ řekne jazykem svého kmene.

Matt nikdy nezjistil, ke kterému kmeni Dakota s Šedým vlkem patří. Ví, že to řekli dědečkovi, ale ten nikdy neřekl, odkud jsou. Má jen pocit, že se tu schovávají a možná taky ne. Jen může doufat, že se mu svěří s tím, co je potkalo, ale na jedné straně nepřístupnost jich dvou a na druhé straně naprostá otevřenost. Učili ho stopovat i jezdit na koni po indiánském způsobu. Byli na něho pyšni. Nejdřív Šedý vlk a později přišel Dakota jen o trochu starší, než byl tehdy on.

Dveře se zavřely a ubylo trochu světla. Uprostřed tee – pee hořel oheň. Vzadu byly rozprostřeny pokrývky a v rozích tašky a další potřebné věci. Když byl mladší, byl tu častěji, ale co umřel dědeček, přebývá už jen v domě.

„Proč ne? Je to jen nápoj a pak Matt ho stejně nepoužije.“

„Proč myslíš? Je to bílá tvář.“

„Čestná stejně jako jeho dědeček a pak zajímá mně to.“

„Nesouhlasím s tím.“

„Já vím, přesto bych byl rád, aby ses díval, jak ho dělám.“ Přistoupí k jedné stěně a začne probírat se váčky. Pokládá je k ohni. Pak vezme kotlík a pověsí ho nad oheň.

„Sedni si, Matte. Chvilku to bude trvat.“

Matt poslechne a sedne si vedle Dakoty. „Nádhera!“ obdivně vydechne a vezme do ruky napůl vyřezávaného koně.

„Pche. Jen kůň. Stále se učím.“

„Ano. Chtěl jsem říct, že Modřenka se zranila. Neviděl jsi, někde povalovat nějaké železa nebo co to vlastně bylo?“ Nadzvedne se a vytáhne z kapsy kalhot železo, které vytáhl z kopyta Modřenky. S dotykem studeného kovu si uvědomí jak je tu nalehko.

„Divné. Nic takového jsem neviděl,“ podotkne Dakota a udiveně si to prohlíží.

„Je to uděláno pro koně. Jednou jsem to viděl ve válce,“ zmíní se Šedý vlka a zamračeně položí kus kovu do dlaně Matta.

Tak Šedý vlk byl ve válce. Zajímalo by ho v které? V občanské nebo nějaké menší? 

„Zkusili to rozhodit, tak aby se zranili koně, ale zas ne vážně. Jenže to nedomysleli a zraňovali i své vlastní. Prostě běloši,“ řekne pohrdavě.

„Šedý vlku, uvědomuješ si, co jsi právě řekl?“

„Jistě. Někdo to udělal, aby poranil koně.“

Matt sevře kus železa.

„Musíme ho dostat. Nevíme kdo, jak a kdy. Mohl klidně na jaře nebo v létě. Mohl to být Bannyon a musíme prohledat, jestli se nenajdou další.“

„Udělám to já,“ řekne zamračeně Šedý vlk. Nemá tyhle hračky v lásce od té doby, co jeho Sněžný vítr si takhle poranil nohu.

Sedne si ke kotlíku a nalije pomalu vodu. Začne u toho říkat tichým klidným protáhlým hlasem nějaké říkanky.

Matt má z ničeho nic pocit, že je někde jinde. Není zima, není teplo je mimo prostor a čas. Přitom si uvědomuje sama sebe, svoje tělo i mysl. Jsou ostré jako nikdy jindy. Nadechne se a uklidni se. Jsou to jen slova nějaké písně, kterou zpívá. Chce se mu spát, ale tak moc. Nechápe to a zívne na celé kolo.

Šedý vlk, stejně rytmickým hlasem zpívá svoje verše. Dakota pozorně poslouchá a v duchu opakuje slova i postup přípravy. Tee pee se vznáší podivná vůně a vůně bylinek hozených do ohně.

Pečlivě míchá nápoj. Pak zmlkne a pozoruje, jak se vaří.

„Díval ses pečlivě?“

„Ano, ale …“

„Už jsem to řekl. To umění je předávané v našem rodě nekonečně mnoho let. Nebudu ten, kdo to poruší. Jestli nechceš se učit umění bylin, najdi si ženu a měj dceru nebo syna, kterému svoje znalosti předám. I tak bys měl nejvyšší čas.“

„S mojí minulosti?“

„Nic jsi neudělal a je to. Čas ukáže svoji tvář a pravdu.“

Oba mlčky sedí u hrnce a mlčky pozorují, jak byliny se vaří.

„Stačí a vzbuď ho.“

„Proč jsi ho uspal?“

„Nemusí vědět vše. Je skoro stejný jako dědeček, ale ještě musí vyrůst.“ Přistoupí k ležícímu Mattovi a zatřese jim.

„Zacku!“ nezřetelně zamumlá a přetočí se na druhou stranu.

„Matte!“

„Co je?“ vyletí a protře si oči. „Usnul jsem. Je to ono?“

„Ano. Měsíční vášeň.“

Matt fascinovaně nahlédne na kotlík. Chce do něho vložit prst a ochutnat a pak stáhne ruku zpět. „Jak to chutná?“

„Jako bylinky. Ne, neboj se, nemá to strašnou chuť. Spíš příjemnou. Ještě počkáme až to vychládne a do něčeho nalijeme to. Mám jednu lahvičku. Začne přehrabovat se a vytáhne láhev. Vezme kotlík a pomalu z něho začne lít do láhve.

„Tak Matte, hotovo.“

„Nevím, jak poděkovat.“

Co říct jméno, pro koho je určeno? Zavíří v hlavě Šedého vlka a Dakoty. „To nic. Asi půjdeme na oběd a pak pokusíme se zkontrolovat stáje a ohradu, v které jsou koně.“

„Jistě.“ Matt posvátně drží lahvičku. Hned ji uklidí. Vyjdou ze stanu a jdou k hlavnímu domu. Matt nevnímá zimu, i jak se mu nohy boří do sněhu, přestože jdou vyšlapanou stezkou. Vnímá jen ještě teplý nápoj, který způsobí, že ho Zack bude mít rád.

Určitě přijede a brzy a pak tu budou spolu ležet, když po pár minutách stojí ve své ložnici, zadívá se na svoji postel a uloží lahvičku do stolečku. Nebo v té druhé. Možná to bude lepší. Sedne si na postel a pak si na ní lehne. Zack a on spolu, zní to jako hudba. Zack a Matt, Matt a Zack…

„OBĚD!“