Shounen - ai povídky

Narcissa a Afrodita

„Hodná holka,“ říká Narcissa a hladí ji po nose. Kobyla bílá jako sníh, odfrkne a neklidně se podívá po okolí. Vystoupí z vozu a celá se chvěje. Nesnáší ty pachy, a kdyby tu nebyla její paní, utekla by.

Vedle Narcissy stojí hubený malý kluk s vakem u nohou. Mlčí a pozoruje zem pod nohama.

„Jacobe, zvedni ten vak. Půjdeme.“

Klučina zvedne vak a jde. Narcissa se za ním dívá a povzdechne si. Vezme Afroditu za uzdu a vede ji směrem do města. Srdce se jí svírá úzkostí, ale absolutně neví, kam by šla. Nejdřív dojde k nájemní stáji a požádá o úschovu Afrodity a potom musí najít někoho, kdo ji zavede na ranč Little oak. Zachumlá se do kabátu a zatěká po městečku. Je moc pěkné a je pokročilejší než Alamosa. Jednou možná Alamosa bude stejná, ale teď ji musela opustit.

„Mami, je zima. Nechci tu být,“ ozve se tichý hlásek. „Chci zpět.“

Narcissa si k němu klekne a podívá se mu do obličeje. „Já vím, broučku, že chceš být doma, ale nemůžeme. Vydržíš to ještě, ano. Jsi velký kluk. Moc hodný chlapeček.“

Jacob zarputile stojí a dívá se na mamku. Otočí se a začne utíkat. Narcisa za ním, ale Jacob je rychlejší.

„Sakra!“ zakleje a sevře pevněji provaz Afrodity. Nejdřív ji ustájí a potom půjde hledat Jacoba. Zahlédne stáj a jde k ní. Billyho stáj, čte.

„Halo!“

„Nazdárek… Á to je pěkná kobylka,“ znalecky ji ohodnotí. „Copak si přejete, slečinko.“

„Paní,“ odpoví. „Můžete ji tu ustájit?“

„Jistě. Je to kráska, ale neměla nehodu?“

„Bohužel ano.“ Proto ji z celé stáje zůstala pouze ona. Čert, aby to vzal. „Kolik to bude stát?“

„Dolar na den.“

Sevře rty. Mnoho. Vytáhne peněženku a prohlíží skrovný obsah. „Tady.“ Položí dolar na bedničku. „Postarejte se o ní, ano.“

„Nebojte se, paničko. Bude se mít tu jako v ráji a estli mohu zvědět. Co tu pohledáváte?“

„Znáte ranč Little oak?“

„Jistěže, že Matta znám.“

Narcisse se ulehčí. Dychtivě k němu přistoupí. „Je to daleko?“

„Daleko?“ poškrábá se ve vlasech. „No ne.“ 

„To je skvělé.“

„No, když to říkáte… tak pojď malá. Dám tě dozadu, krasavice.“

Narcissa se spokojeně narovná. Matt koupí Afroditu. Nezná nikoho, kdo by koupil bílého koně. Moc nápadný a k tomu kulhající, ale Matt, který chová koně, Afroditu ocenil a jistě ji koupí. Potřebuje peníze. Zasmuší se a jde na hlavní třídu.

„Prosím vás, kde najdu šerifa?“ osloví nápadně krásnou ženu se světlými vlasy.

„Šerifa Hardyho?“ Marie si ji prohlédne odshora dolu. „Rovně a uvidíte nápis Sheriff office. Je to nová budova.“

„Děkuji moc.“

Marie se za ní otočí. Zajímavá žena. Co asi Hardymu chce? Uvidí Katty a spěchá za ní.

Kde asi je to vězení? Doma šla taky za šerifem, ale nemohl nic dělat. Možná i proto, že se oženil a vzal si moc krásnou ženu. Esmeralda. Úplně se v ní vidí a skoro ji nosí na rukou. Taky by chtěla někoho takového. A zatímco ta Esmeralda vyměnila Popler za Alamosu, ona zde hledá úkryt a peníze.

Zatímco uvažuje, oči ji těkají, jestli nezahlédne Jacoba s vakem v rukou. Nikde není. Povzdechne si. Měla na něj dát větší pozor, ale cestu zvládal podivuhodně dobře a ztratila trochu ostražitosti. Zamračí se a zastaví se. Cedule jako hrom s nápisem Sheriff office a pod tím vězení. Příjemné spojení, pomyslí si a vstoupí dovnitř.

Mohutný muž za stolem zvedne oči a zahledí se na vysokou pěknou ženu. Vypadá, že přijela nedávno a je ji zima.

„Čaj madam?“

„Děkuji ne. Chtěla bych vás požádat o pomoc.“

„Samozřejmě, co mohu udělat? Posaďte se.“ Vstane a omete rukou židličku. Narcissa se usadí a pousměje. Líbí se jí více než jejich šerif Gábor. „Ten čaj vám udělám nebo raději kávu?“

„Kávu. Děkuji moc. Je tu zima.“

„To víte, sever. Jedete z jihu?“ nenápadně vyzvídá.

„Ano. Z Aalamosy.“

„Neříkejte!“ vykřikne, zatímco postaví na kamínka konev vody a do plecháčku vhodí tři lžičky rozemleté kávy. „Jak se má Esmeralda?“

„Svatba se chystá a šerif Kot ji nosí na rukou. Jsou do sebe bláznivě zamilovaní.“

„Tak tady a co potřebujete?“

„Přijel se mnou syn Jacob. Bohužel si postavil hlavu a utekl mi. Mohl byste mi ho pomoci najít?“

„A jejeje!“ Tak tohle ještě nedělal. Pravda hledal kočku, ale chlapce? „Mohu vědět, proč utekl?“

„Nebila jsem ho!“ brání se hned a zamračí se. „Prostě zima. Nemá ji rád.“

„Dobře a kolik mu je?“

„Deset let.“

„To už je dospělý chlap. A vypadá?“

„Hubený, vypadá na méně, černý kabát, rukavice a čepice. Světlé hnědé vlasy a hnědé oči.“

„Dobře. Můžete zatím jít do hotelu. Udělám maximum.“

„Děkuji, ale půjdu taky hledat. Je velmi plachý.“

Hardy se zarazí, ale nekomentuje to. Počká, až dopije kávu a vyjde ven. Nasadí klobouk a rozhlédne se.

„Někoho hledáte?“

„Ano. Svého nově nabytého pomocníka,“ řekne kysele. „Ztratil se jako pára nad hrncem. Čert mi ho byl dlužen.“

„Tak proč jste ho bral?“ nechápe Narcissa.

„Protože lepší je lišák v kurníku pod dohledem, než venku.“

„Nechápu.“

„Zacku!“

Zack, který na procházce uvažuje, zda neudělal chybu s tou práci, se obrátí k Hardymu a ženě, která stojí vedle něj. Je mu nějak povědomá. Zamračí a přistoupí blíž. „Narcisso? Co vy tady?“

„Vy děláte pomocníka? Nejste s Mattem na ranči?“ pro změnu nechápe Narcissa.

„Vyhodil mě. Chápete tomu?“

„Pak jste udělal něco špatného. Matt by nikdy nikoho nevyhodil. Je to džentlmen.“

Hardy má co dělat, aby se nerozesmál při pohledu zkoprnělého Zacka. Bože to je ženská. Konečně někdo mu to řekl. Bude ji nosit na rukou.

„Matt je hodnej chlap, ale vy ne. Jistěže. Nechápu, co jste udělal, ale byla to určitě parádní hnusota.“

Zacka stojí a neví, co dělat. Ta ženská si je tak jistá. „Co jsi chtěl Hardy?“

„Tady paní Narcisse se ztratil chlapec. Jmenuje se Jacob. Jdeme ho hledat. Sraz u mě v kanceláři.“

„Jasně.“ Odpojí se od nich, ale v nitru se mu všechno vaří. Ničemu nerozumí.

„Je mi Matta líto,“ zaslechne ještě hlas Narcissy a v tu chvílí by ji nejraději chytnul pod krkem a zmáčkl. Každý Matt a Matt a on? Co on? Je snad nějaká postradatelná fusekle? Kruci on je tu zraněný. Ne Matt! No má úkol. Taky si ho mohla hlídat, čarodějnice jedna, pomyslí si pomstychtivě.

„Nikde,“ hlásí Zack umazaný od děr, kterými se protahoval. „Ztratil se,“ řekne nakvašeně a oprašuje si parádní oblek. Vynadala mu a ještě ho nenašel. Sakra, to je svinský den.

„My taky ne. Nevím, kde ho hledat a všude jsem rozhlásil, že se hledá chlapec slyšící na jméno Jacob.“

„Musím ho najít. Je tak důvěřivý,“ řekne Narcissa a svírá ruce. Bože, kde může být? V Alamose znala už jeho schovávačky, ale tady je v neznámém prostředí. Začíná mít strach.

„Hej šerife!“

„Billy, co je?!“

Billy se došourá a s heknutím se svalí na židličku. „Bože, to mi to dalo zabrat. Prej hledáte chlapce?“

„Viděl jsi ho?“

„Jo spí u té bílé kobyly.“

„Díky bohu!“ řekne Narcissa a začne plakat. „Promiňte,“ utře si slzy. „Nenapadlo mě, že bude u koní. Miluje je. Děkuji vám. Zapomněla jsem to.“

„Ehm není za co. Je trochu zvláštní, že.“

„Ano. Je hodně zvláštní, ale nikomu neublíží. Opravdu. Půjdu za ním, ano.“

„Jistě.“ Trojice se za ní dívá.

„Zvláštní žena.“

„Netušil jsem, že má chlapce. Musel se tehdy schovávat,“ poznamená Zack a klidně si postaví na kamínka konvici s vodou.“

„Hele, nechovej se tu jako doma!“ vyprskne hardy.

„Jsme tvým pomocníkem ne?“ odsekne Zack. „Mám na to právo!“

„Doufám, že se nehodláte pozabíjet,“ řekne nechápavě Billy.

Oba se na něj podívají a potom na sebe. „Na zdraví!“ pozvedne hrnek Zack. „Nezabíjím šerify.“

„A já pomocníky,“ neopomene mu to vrátit se vší parádou Hardy.

Billy se jenom nejistě usměje. „Raději půjdu.“ Když se nedočká žádné odezvy, odejde, skuhrajíc na počasí a na dálku ke stájím.

„To jsem rád, že nezabíjíš šerify.“

„Zabíjím jen ty nepoctivé,“ usměje se. „Co ti dva?“ kývne směrem k vězení.

„Opravdu podepsal těch dvacet tisíc a Waren může jíst pouze kašičku. Všechny zuby se nejspíš válí v prachu cesty městečka zvaného Popler,“ řekne vznešeně. „Patří mu to.“

„Jo. Nelíbí se mi to. Mohlo se mi to stát taky.“

„Nebýt Matta,“ popíchne ho. Zack po něm hodí pohledem. Nech si toho Matta. „Nerad to říkám, ale zákon je na straně Warena. Ten ranč patří tomu mizerovi.“

„Vezmu si ho do parády.“

„Zacku, i když možná…“

„Co tě napadlo?“

„Uvidíme. Pokud by podepsal papír, že to podepsal pod vlivem drogy, možná by to prošlo u soudu… myslíš, že bude se soudit? Pak by i tebe povolali.“

„Klidně.“

„Fajn. Zajistím důkazy a půjde to před soud. Uvidíme, jak to dopadne.“ Odmlčí se a posadí se na židli. „Víš, zajímalo by mě, co tu chce Narcissa.“

„To nevím. Jdu se vyspat.“

„Jasně. Taky si zdřímnu před noční šichtou,“ stáhne si klobouk přes oči, hodí nohy na stůl a zhoupne na židli. Založí ruce na břiše.

Zack pokrčí rameny a vypadne.

Hardy nadzvedne klobouk a přes okno, mlčky pozoruje, jak odchází. Musí se ho zbavit, ale jak?

„Jacobe!“

„Mami?“ zakňourání. Narcissa ho silně obejme a přitiskne k sobě. Je strašně ráda, že ho našla. Odtáhne se od něj a vážně se podívá do trucovitého obličeje.

„Teď mi slib, že nebudeš utíkat.“

Jacob mlčí. Narcissa si povzdechne a přivine ho k sobě.

„Moc krásní koníčci. Kdy se vrátíme?“

Nikdy, ale mlčí. Přejde v náručí s Jácobem dozadu, kde je přivázána Afrodita. Musí odtud odejít a prodat ji. Rve ji to duši, ale nemá ani vindru. Postaví Jácoba ke klisně. „Zůstaneš tady? Budeš hlídat Afroditu?“

„Ano!“ nadšeně vykřikne a hned se spustí na čtyři a už se jí motá mezi nohama. Afrodita skloní hlavu a pozoruje ho.

„Pohlídej ho, ano.“  Jemné odfrknutí, ale Narcissa ví, že z toho nemá nic vyvozovat. Vyjde ze stáji a mine Billyho. Musí sehnat někoho, kdo ji dovede na ranč. Možná ten sympatický šerif, by jí pomohl. Zamíří si to nazpět do vězení a kanceláře zároveň.

Zaklepe a vejde. „Dobrý den. Neruším?“ řekne trochu nejistě, když vidí šerifa s nohama nahoru a staženým kloboukem.

„Pojďte dál. Snažím se zbavit jedné dotěrné štěnice. Nevšímejte si toho,“ zabručí, když spatří nechápavý pohled Narcissy. „Co potřebujete?“

„Znáte to tady, že. Musíte, hloupě se ptám,“ zasměje se a usedne. „Znáte ranč Little oak?“

„JO, Matt Darmont. Byl u vás.“ Shodí nohy ze stolu. V přítomnosti té ženy se cítí nějak podivně uvolněně.

„Je to daleko?“

„No ani ne? Okolo šesti hodin pomalé jízdy.“

Narcissa se rozzáří. Perfektně. „Myslíte, že byste mi mohl nakreslit nějakou mapku, abych tam trefila?“

Hardy na ni zůstane koukat. Tak ona přijela kvůli tomu, že se chce dostat na ranč? „Madam, ale údolí je zasypané sněhem.“

Narcissin úsměv zvadne a nevybíravě zakleje, až sebou Hardy trhne. „Opravdu je to tak beznadějné?“

„Já tam nikdy v zimě nebyl, ale Zack před třemi dny přijel. Pak možná je průchodné, nevím.“  Tři dny? Je tu teprve tři dny. To je konec. Za tu dobu stihl toho udělat víc, než jiní za měsíc. Být tu delší dobu, nejspíš městečko by nepoznal ani jeho zakladatel. To ne!

Narcissa si nevšímá šerifova šokovaného výrazu. „Myslíte, ž by tu někdo koupil koně?“

„Určitě.“

„Je březí a bílá.“

„A sakra?“ zabručí. Už sám chtěl koupit, ale co s bílým koněm?

Narccisa ještě víc zvadne.

Hardy na ní pohlédne a pak ven. V hlavě se  mu začne rodit plán, jak si zachránit kůži a teplé bydleníčko. Jak se legačně zbavit škodné a mít na prachu čisto a klid. Mír. Žádná mrtvola… „Víte,“ začne váhavě. Není si jistý, ale zkusit se má všechno.

„Ano?“ otáže se dychtivě.

„Zack by mohl vás doprovodit. On je to dobrák.“ Ignoruje pochybovačný Narcissin pohled. „Sice se trochu s Mattem poškorpili, ale určitě vás vyslechne. Co kdybyste za ním zašla? Je v hotelu U topolu, dveře šest,“ vysype ze sebe přesné informace. „Je to dobrák a určitě vám pomůže. Uvidíte.“

A já se ho konečně zbavím. Bůh žehnej Alamose a Narcisse.

„Myslíte?“

„Sto procentně!“ řekne nejjistějším hlasem, na jaký se zmůže. „Určitě rád se tam vrátí.“

A kdyby ne…

„Nevypadá na milého člověka. Spíš rabiáta. Ale zkusím to. Děkuji za pomoc.“

Já děkuji, ale to neřekne. „Není za co madam a nedejte se odradit,“ přikazuje.

Narcissa přikývne. Nedá. Jen doufá, že to nebude tak špatné a Afrodita tu cestu zvládne. Ohřebïla se dost pozdě a bude rodit pozdě na jaře. Snad to zvládne. Už cesta sem byla riskantní, přemýšlí po cestě. Zvládla to, ale zvládne i cestu na ranč? A co Matt? Přijme ji? A co když tam uvízne? Ne, nic horšího než přijití o stáje ji nemůže potkat. Potřebuje za kobylu hodně peněz a Matt jí je dá. Povzdechne si.

Vstoupí do hotelu a jde rovnou ke schodům vedoucím k pokojům. Vystoupí a ignoruje ohromený pohled Irvinga a jeho sestry. Zaklepe na šestku a čeká. Potom vstoupí. Je ji jedno, že jde do pokoje svobodného muže.

„Dobrý den.“ Zack vyletí z postele a přetáhne přes sebe pokrývku. Ohromeně pozoruje vetřelce.

„Narcissa! Co tady děláte?“ mimoděk popadne pistoli.

„Nelíbíte se mi, ale chci vás požádat o doprovod na ranč.“

„Ne.“

„Prosím, potřebuji se tam dostat a prý nikdo jiný nezná cestu.“

„Cestu tu zná každý?“ zabručí.

„Já vím, ale vy jste přišel odtamtud nedávno. Prosím. Potřebuji tam jít.“

„Proč?“

„Potřebuji prodat Afroditu a vím, že Matt ji koupí.“

„Koupím ji a nemusíme nikam jet.“ Přehodí přes sebe župan a zapálí cigaretu.

„Je těhotná a bílá.“

„Sákryš a co já s tím mám jako dělat. Nezvládne to!“

„Zvládne. Je tvrdá, i když trochu kulhá. Matt v ní získá výbornou klisnu. Vím to.“

„Co se stalo, že ji chcete prodat. Proč tu jste?“

Narcissa uhne očima. „Objevil se pravý majitel stáje a já musela jít. Stačí to. Afrodita je můj poslední majetek. Poslední dolar jsem dala za stáje a Matt za ní dá dost. Prosím. Jestli chcete,“ zvedne se a začne stahovat kabát. Je ji to jedno. Jestliže může ho tímto způsobem přemluvit, udělá to.

Zack se ošije. Kruci co má dělat?