Shounen - ai povídky

Návrat na ranč 1

Zack pozoruje Narcissu jak se svléká. Kabát už odložila a rozepíná si vrchní díl živůtku. Objeví se bílé prádlo.

„Dost.“

Narcissa spustí ruce a hledí na Zacka.

„To se nestydíte?“

Narcissiny rty zvlní smutný úsměv. „Nikdo se mě nikdy neptal. Prostě si brali,“ řekne klidně.

Do pekla! Pomyslí si Zack a vstane. Přejde ke stolku, nalije si na dno sklenky a hodí to do sebe. Nemínil se na ranč už nikdy v životě vracet. Chtěl tu na něho hezky počkat. Vzpomene si na chlapce.

„Dovedu vás tam, ale dnes už ne.“

„Díky bohu,“ zamumlá a začne zapínat šaty. „Věděla jsem, že mi pomůžete. Matt by sebou nikoho ne…

„Ještě jednou uslyším jeho jméno a rozmyslím si to,“ tiše řekne a Narcissa zmlkne.

„Chápu. Děkuji.“

„Máte kde spát?“ vzpomene si na její tvrzení, že nemá peníze.

„Vyspím se ve stáji. Jsem na to zvyklá.“

„Jdeme. Potom mi to vrátíte. Nebudete spát ve stáji. Je zima a chlapec potřebuje postel.“

„Nepotřebuje. Celý život je s koňmi,“ ale to už mluví do prázdné místnosti.

„Irvingu, pokoj pro dámu a na můj účet.“

„Ano, pane Greyi. Madam, prosím, podepište se.“ Narcissa se podepíše vysokým kulatým písmem. Zack ji pozoruje. Je divná.

„Ubytujte se. Jdu pryč.“

„Ano.“

„A zajděte s chlapcem do jídelny. Řekněte Katty, že je to na mě.“

„Nemohu…“

„Můžete a využijete toho. Začínám toho litovat,“ zabručí a vyjde ven.

Irving za ním hledí. „Nebezpečný muž madam, jestli mohu podotknout.“

„Já to vím,“ klidně řekne a vyjde ven. Přesně takového teď potřebuji. Dojde pro Jacoba a pro vak. Je ráda, že bude mít postel a jídlo. Naposled jedla v Alamose a zbytek peněz dala za jízdenky. Nikdy neměla hodně peněz a poslední ji zabavil manželův bratr. Tohle byly peníze, které měla v hrníčku.

„Jacobe!“

„Mami! Krásné koně.“

„Šikovný, mladý muž, paničko.“

„Děkuji,“ položí ruku na Jacobovy vlasy a rozcuchá je.

„Umí se o ně postarat,“ mile se usmívá, i když hned zjistil, že není úplně v pořádku. Neptá se, co se mu stalo.

„Půjdeme se najíst. Nemáš hlad?“

„Mám,“ chytne ji za ruku. „Mami, kde je náš dům? Neznám to tu.“

„Půjdeme k jedné moc milé paní.“

„A má koně?“

„Určitě.“

„Dobře.“ Vyjde ven a Narcissa za ním. Venku ho vezme za ruku a rozhlédne se.

„Estli dete za Marii tak tamhle a uvidíte štít. Vaří moc dobře. Bude vám chutnat, paničko. O kobylku se nebojte.“

„Děkuji moc. Vidíš. Povídal moc milá paní.“

Jacob mlčí. Povzdechne si. Jde podle instrukcí a rozhlíží se. Zdá se, že se tu nenosí zbraně. Možná to šerif zakázal. Cinkne a Jácob se zastaví a zírá.

„Jee!“

„Zvonek, Jacobe,“ řekne trochu podrážděně. Vždyť je zná, tak proč stojí a dívá se na něj?

„Vítejte u nás. Prosím… a díváš se na zvonek?“ Katty si přidřepne a dívá se do chlapcovy tváře. „Líbí se ti?“

„Moc.“

„Tak počkej.“ Vezme židličku, sundá ho a podá mu ho. „Je tvůj.“

„Můj.“ Vezme ho do ruky a začne cinkat.

„To jste neměla.“

Katty se na ní usměje. „To je v pořádku. Prosím,“ vede je ke stolu a usadí. „Tak pane, co to bude?“

„Bude?“ přestane na chvilku cinkat.

„Brambory a kousek masa. Pro něj menší. Zack on říkal, že to…“

„Samozřejmě.“ Jde dozadu do kuchyně.

„Mami. Jako obvykle, jen jedna porce menší. Máme ještě polévku?“

„Katty… Kdo je to tentokrát?“

„Žena s chlapcem. Poslal je Zack a bere to na sebe.“

Marie se zastaví a potom vykoukne z kuchyně. Zamyšleně přikývne a do talířů pro každého dá po porcí polévky s kousky drůbežího masa. V zimě vývar je to pravé.

„Ale já…“

„Je to na Zacka. Dobrou chuť, mladý pane.“

„Děkuji.“ Odloží zvonek a do ruky vezme lžící.  Narcissa se na něj pyšně dívá. Trvalo ji hodně dlouho ho naučit, jak má správně jíst. Maličko se zachmuří se, ale pustí se do polévky. Musí mít tu výbornou kuchařku, pomyslí si. Je to výborné.

„Tak dobrou chuť.“ Katty položí na stůl dva talíře.“

„Hej kočičko, věnuj se nám taky a ne pořád jim.“

Katty se otočí a přijde k muži s přerostlými vlasy a strništěm. „Tak co to bude, mladý pane?“ někdo koho nezná.

Muž si ji přitáhne k sobě a chce si ji posadit na klín. „Jen se trochu pobavíme, co ty na to kočičko?“

„Opravdu?“

„Ehm, ne šerife.“

„Poradila bych si sama,“ zaprská Katty.

„Kdo chrání tebe?“ uculí se Hardy a pohlédne na Narcissu s Jacobem. Věnuje se mu a dává na něj pozor. „Snažím se toho chudáka uchránit před tebou,“ rejpne si a muž zrudne. Vstane a vytratí se. „Zaplatil doufám.“

Katty se uculí. „Zaplatil. Jako vždycky?“

„Nějakou dobrotu. Dobrý poledne, madam. Jak jste dopadla?“

„Doprovodí mě na ranč.“

Hardy vytřeští oči. Jí se to povedlo! V hlavě jedinou myšlenku. Má pocit, že začne brečet úlevou. Bude moci zlikvidovat tu pitomou cedulí, kterou vyhrabal jen kvůli Zackovi.

„Kdy jedete?!“ vyhrkne.

„Zítra ráno.“

„Díky bohu?“ zamumlá nezřetelně.

„Prosím?“

„Jen, mohu vám dát pro Matta dopis?“

„Samozřejmě. Chutná ti Jacobe?“ Chlapec přisvědčí a soustředěně se snaží uříznout kousek masa. Když se mu to povede, rozzáří se. „Výborně,“ zvolá a zatleská. Jacob se usměje.

Hardy má z toho divný pocit a tak si sedne ke svému stolu, který se odchodem toho lumpa uvolnil.

„Máš rád sladké?“

„Ano, prosím,“ zdvořile odpoví té krásné paní, co tu pobíhává.

„Stále se učí a jde mu to.“

Katty si pomyslí své a za chvilku přinese dýňový koláč. Jacob se do něj nadšeně pustí. „Moc děkujeme,“ řekne Narcissa Katty.

„Budete tu vždy vítání.“

„Zítra odjíždíme.“

„Pak doufám, že přijdete na snídani. A kam?“

„Na ranč.“

„No ne! Na ranč? Ten je ale zasypaný a znáte cestu?“

„Povede nás Zack. Jacobe, to nepatří do pusy.“ Vezme mu zvoneček a vloží do ruky.

„Zack odjíždí?“

„Byl moc hodný, že nás doprovodí. Šerif Hardy mi ho doporučil a byl v Alamose s Mattem. Budu muset jít. Je ospalý. Ještě jednou děkujeme.“

„My děkujeme,“ řekne Katty ještě v šoku. Otočí hlavu na Hardyho, který spokojeně do sebe hází jídlo. Hardy se ho zbavil. Netušila, že může být až tak mazaný. Otočí se a rozeběhne se do kuchyně.

„Mami, Zack zítra odjíždí na ranč!“

„Cože?“ přestane si všímat plotny.

„Doprovází na ranč Narcissu a spáchal to Hardy.“

„Ale, ale. Chtěla bych být na ranči. Hardy se nezdá.“

Katty přikyvuje.

„Katty!“

„Musím.“ Vrátí se zpět na plac.

Zvláštní, pomyslí si Narcissa. Zack tu není moc oblíbený nebo je to jinak? Na ní je milý. Povzdechne si a vyjde po schodech do svého pokoje.

„Tady budeme bydlet.“

„Nelíbí se mi tu,“ řekne Jacob zamračeně. „Já chci jít ke koním.“

Narcissa si k němu přidřepne. „Půjdeme zítra. Pojedeš na Afroditě.“

„Nelíbí se mi tu.“

„Je to jen na dnešní den.“

„Nelíbí se mi tu!“ zopakuje a najednou ji obejme a začne brečet. „Já chci domu!“ Vzlyká a z očí mu tečou slzy, které se vpíjejí do Narcissiných šatů.

Narcissa zesmutní. Taky by ráda byla doma, ale už jim nepatří. Neví, co říct. Najednou ji tělo Jacoba v náručí ochabne. Zvedne ho do náruče a podívá se do tváře. Spí. Pláč a nezvyklé prostředí ho vyčerpaly. Položí na lůžko a přikryje. Pohladí ho po vlasech.

Bude ho před vším bránit, ale nebude tu navždy. Bude se muset nějak naučit žít. Povzdechne si a sundá kabát. Rozbalí vak. Nemá toho moc. Vyhodil ji doslova na ulici, v tom v čem byla. Ani ji nedovolil vzít věci pro chlapce. Afroditu v noci ukradla a peníze taky. Je unavená a jen doufá, že Brendovi, manželovu bratru, bude chvilku trvat, než ji najde a za tu dobu, získá peníze a klisnu mu zaplatí.

Oblečená si a lehne k Jacobovi. Ještě chvilku pozoruje z okna kousek oblohy. Padne na ni únava. Od té doby, co ji vyhodil, nespala. Jakmile se dostane na ranč a získá nějaké peníze, bude dobře. Zavře oči a usne.

„Zacku, tak prý u mě končíš!“

„Hardy nekončím. Kdo ti nakukal takový nesmysl?“

„Řeči. Jedeš na ranč nebo ne? Jako šerif to musím vědět. Potřebuji náhradu.“

„Jo. Doprovodím Narcissu a přijedu nazpět.“

„To jsem rád. Jdu na obchůzku na jižní stranu. Vezmi si severní.“

Zack se ušklíbne. Takové pitomosti. Nic stát se nemůže, ale poslechne a jde.

Milý Zacku, myslí si Hardy. Klidně Matta uplatím zlatem, aby si tě tam nechal. Město před tvým příjezdem bylo daleko klidnější. Nemusím mít víc vzrušení, než…

„Hardy, běží k tobě!“

Co jsem říkal, a postaví se. Natáhne nohu a někdo se válí v prachu. „Stůj nebo střelím!“ Cvaknutí spouště. „Ruce za hlavu. Zacku?“

„Zloděj,“ odplivne si. „Viděl jsem ho vylézat z domu slečny Ingrid.“

„Cože?“

„No ano. Chtěl se prosmýknout, ale neodvolil jsem mu to. No vida. Dnes bude rušno,“ když ze saloonu se ozve hluk. Židličky. Střelba?

Hardy chytne zajatce a jde s ním do vězení. „Postarej se o ně.“

„Samozřejmě.“ Opatrně vejde do místnosti a chvilku hledí na situaci. Jak by to asi řešil Wyatt? Hbitě vytáhne pistole a párkrát střelí do hloučku. Ozve se bolestivě zaskučení a nadávky.

„Konečně je tu klid.“

„Nemyslel jsem…“ Hardy mávne nad spouští.

„Řekl jsi, abych se o to postaral. Je klid.“

Hardy otevře pusu a potom ji zavře. Otočí zajatce a vyjde ven. Zavře oči a povzdechne si.

„Hele šerife, nejsem žádný zloděj.“

„Nezájem. Pokud se něco slečně Ingrid ztratilo, budeš viset.“

„Idiote.“

Možná Zack má pravdu, pomyslí si Hardy. Jedna postřelená ruka by stačila, aby se jak on tak ten chlápek uklidnil. U lampy se mu podívá do obličeje. Nezná ho.

„Slyšel jsem střelbu, Hardy. Děje se někde něco?“

„Saloon, Hansi. Zack.“

„Jasně.“ Mrkne se po zajatci a jde k saloonu. Otevře dveře a rozhlédne se.

„Doktora!“ řvou postřelení jeden přes druhého. V rohu smutně kouká Krank, že není tu pro něj práce a u pultu se nedbale opírá Zack se skleničkou v ruce. V druhé ruce drží pistoli.

„Vítejte, doktore. Máte tu práci!“

„To vidím,“ řekne kysele a jde k nim. „Tak do fronty a podle závažností zranění.“

„Já půjdu první.“

Výstřel.

„Do fronty, pánové, nebo mám doktora poslat pryč? Neumíte ho poslechnout?“

Chlapi, klejíc jako pohani se postaví do fronty a nevraživě pokukují po Zackovi. Ten se usmívá. Jo, takhle bys to přesně udělal, co Wyatte? Usmívá se a pozoruje vzorně seřazené muže. Doktor jednoho po druhém ošetří a propouští je s nabádáním klidu.

„Hotovo. Kranku, jak se daří?“

„Kdybys tu nebyl, daleko lépe,“ odpoví znechuceně. Taky mohl lépe mířit, pomyslí si a vyjde do studené noci.

Zack se uchechtne. „Kdo asi je tu oblíbenější? Doktor nebo hrobař?“

„Sklenku vody.“

„Doktore, kdy se odvážete?!“ prohodí Charlee.

Hans se napije. „Zřejmě nikdy. Musím jít, co kdyby mě někdo hledal.“

Zack se mírně zasmuší. Byl taky takový. Kopne do sebe whisky a vyjde ven. Zdá se, že by mohlo být hezky. Vida Hardy.

„Kam jdeš?“

„Ke slečně Ingrid. Půjdu s tebou.“ Hardy se zaškaredí, ale Zack si ničeho nevšímá. Dojdou k domu slečny Hansen a vrátky vejdou dovnitř. Hardy smekne klobouk a zaťuká. V duchu Zackovi spílá těmi nehoršími jmény, jaké existují.

Dveře se otevřou a oni zahlédnou vzteklý výraz Ingird. Ihned se změní, jako mávnutím kouzleného proutku, v příjemný.

„Dobrý večer, slečno Hansen. Omluvte nás, že rušíme, ale dopadli jsme zloděje, který utíkal od vašeho domku.“

„Okna,“ upřesní nemilosrdně Zack.

„Chtěli bychom vědět, zda se něco neztratilo.“

„Co? Ne nic, ale chvilku počkejte.“ Oba stojí v osvětlených dveřích a čekají.

„Nic šerife Hardy. Všechno mám. Možná jsem ho vyrušila.“

„Nejspíš ano.“

„Pustíte ho?“

„Budu muset, ale nejdřív ho vyslechnu. Děkuji a omlouváme se, že rušíme v tak pozdní hodinu.“

„Nic se nestalo.“ Pomyslí si na bratra, který oknem utíkal. Z toho se musí dostat sám, ale jak ho zná, dostane se. „Nashledanou.“

„Dobrou noc,“ hlesne Hardy a zamilovaně pozoruje její vznešeně rysy. Dveře se zavřou a on si povzdechne.

„Měl bys sebou hejbnout a požádat ji o ruku.“

„Ty mi máš, co radit. Ani neumíš přes zimu zůstat na ranči.“ Narazí si klobouk a jde vyslechnout zajatce. Zack se zamračí a odchází směrem hotel. Ten má co říkat. Nebyl u toho. Vejde do hotelu, neobtěžuje se pozdravit sourozence a vyjde nahoru. Chvilku civí do stropu a přemýšlí, jaké to zítra bude.

Usne s představou, jak se mu Matt vrhá kolem krku a on chladně řekne: Odcházím.

Ťuk. Ťuk.

Ráno se probudí a chvilku přemýšlí, proč se vzbudil.

Ťuk. Ťuk.

Otevře dveře a vystrčí rozcuchanou hlavu. „Hned to bude. Jděte říct, Billovi, ať připraví Appleho.“ Pohlédne na stříbrné hodinky. „Počkejte na mě v restauraci. Přijdu tam.“ Zabalí všechno, co si sebou přivezl a sejde dolu.

„Končím tu s vámi.“

Irving se usměje. „Budeme rádi, pan Greyi.“

„Mamlasi.“

Irving zaskřípe zuby. Ví, že kdyby řekl jen o něco víc, byl by bradou vzhůru.

„Co má kupodivu rozum.“ Vyjde ven a nevšimne si, že Irving zlomil tužku. Jde k restauraci. Zavřeno, ale stejně zahlédne Narcissu s tím klukem. Usměje se. Jedí už. Je to jenom dobře. Otevře dveře a vstoupí.

„Zdravím, Katty.“

Ta se postaví doprostřed místnosti a podepře si boky. Nakloní hlavu k straně. „Ty odjíždíš ó Zacku. Bude mi to tak strašně líto, že propláču noci. Jaká to škoda pro naše ctihodné městečko Popler, že tak nádherný velkolepý muž odjíždí. Muži budou pěti smuteční pochody a ženy nad tou škodou budou lkát.“

„Nebuď drzá.“

„Nejsem, jenom vyjadřuji, co ve skutečnosti cítím.“

 Zack se v duchu ušklíbne. Prostě další město, které ho nerado vidí ve svých zdech. Rozhodně se z toho nemíní zbláznit.

„Máte parádního koně, pane Grey.“

„Zacku. Budeme dlouho na cestě a Katty, jídlo.“

„Už se nese!“ zazpívá a přistane před ním chleba, vajíčka se slaninou a hrnek mléka.

Zack na ní nečitelně pohlédne, zatímco Katty se směje od ucha k uchu. Vesel si podupává botou.

„Děkuji moc,“ řekne vzápětí Jacob, sáhne po hrnku a napije se.

Katty klidně vyplázne jazyk, otočí se, až sukně zavíří a zmizí v kuchyni. Tam se rozesměje.

„Mají vás tu rádi.“

„Asi jako štěnici. Budou rádi, až vypadnu.“

Narcissa pokrčí rameny. Chlapi. Cokoliv jim vysvětlovat je zbytečné. Některé věcí nepochopí, ani kdyby je den, co den mlátil. Dobře vidí, že Katty je líto, že odjíždí. Pustí se do svých vajíček.

„Jo, budou rádi.“

Mlácení je málo, pomyslí si ještě jednou Narcissa.