Shounen - ai povídky

Návrat na ranč 2

„Budeme si muset vzít sněžnice, zvládneš to?“ optá se Zack.

„Samozřejmě.“ Chystá se posadit Jacoba na Afroditu.

„Co to vyvádíš?“ začne vztekle. Narcissa se na něj udiveně obrátí. Od chvíle kdy vyšli z restaurace, je podrážděný, jako by ho někdo píchnul.

„Pěšky jít nemůže,“ pokrčí rameny. Rozhodně se nenechá vyvést z míry.

„Posaď ho na Appleho. Jestli chceš, aby měla hříbě…,“ řekne smířlivě a nazuje si sněžnice. Je oblečený do teplého černého kabátu, vysokých bot a klobouku. Zkoumavě přejede oblohu, zda počasí vydrží.

Narcissa se podívá na Jacoba. „Jacobe, chceš sedět na Applem?“

„Musím?“

„Afrodita bude mít hříbátko, víš. Musíme ji šetřit.“

„Aha. Zapomněl jsem. Mami, musíme tam jet? Já nechci!“ Sklouzne z Afrodity a stojí vedle koní. Se skloněnou hlavou se zarytě dívá do země. Občas špičkou boty odhrne sníh.

„Musíme. Přece jsem ti to už říkala,“ řekne podrážděně. Dřepne si k němu. „Musíme tam jet. Sedneš si na toho krásného černého koně, prosím.“

„Tak jo. Je krásný. Moc krásný. Bude s ním mít Afrodita hříbě?“ natáhne k Narcisse ruce a ona ho zdvihne a vysadí do sedla Appleho. Ten přešlápne a stojí.

„Přichystána?“

„Jo.“

Zack po ní sklouzne pohledem. Tmavé šaty, sice teplé, ale není to vhodný oděv do zimy. Mlčí. Podle toho malého vaku, který má, zřejmě opravdu nic nevlastní.

„Šťastnou cestu,“ popřeje jim Billy s neodmyslitelnou fajfkou v puse.

„Jo díky. Budeme to potřebovat a moc bych tu potřeboval Šedého vlka a jeho předpověď.“

Billy přikývne. Od Matta už slyšel o přesném předpovídání počasí. Viděl ho pouze, když byl Dakota zavřený. Do té doby to byli dva indiáni z ranče Little oak a nic víc.

„Kdo je to?“

„Šedý vlka a Dakota. Dva indiáni na ranči. Jeden uzavřenější než druhý. Pomáhají Mattovi s koňmi. Uvidíš sama.“ Chystá se vzít uzdu Appleho, když ho zadrží o hodně menší ruka.

„Vezmu ho,“ nenápadně kývne k Jacobovi, který sedí nahoře a zvědavě se rozhlíží.

„Dobře.“ Přejde k Afroditě a vezme ji za uzdu. Vyrazí. Narcissa vedle něj.

„Nevypadá to, že by bylo pod sněhem?“ podiví se a vzpomene si na Hardyho. Lhal?

„Tady není tolik sněhu, ale v údolí ano. Nevím, jak je to možné. Simply povídal něco o větrech, ale moudrý jsem z toho nebyl a on taky ne. Zřejmě to má od Šedého vlka.“

„Aha.“ Kráčí vedle něj a na chvilku se otočí, aby se podívala na městečko, které se pomalu ztratí, jak budou mířit dál.

V saloonu u Zlatého nuggetu si poručí Hardy velkou sklenici piva a přemýšlí, že někdy Bůh vyslyší prosby prostých lidiček.

„Nějak spokojený, šerife,“ prohodí k němu samotný Charlee, který mu donesl sklenici piva. Stojí nad nim, jako bůh pomsty.

„To víš, právě jsem vyhnal z kurníku lišku. Není to důvod být spokojený?“

„Lišku?“ nechápe Charlee. „Ony tu ještě žijí?“

Hardy se zasměje.

„Zacku, pověz mi, proč jsi vlastně z ranče odešel?“

Zack uvažuje, co říct. Mlčí. Neví, proč by se měl zrovna jí svěřovat o tom, proč odešel. Je to ukecaná ženská, kterou by raději nepotkal.

„Matt je moc milý.“

„Tak si ho vezmi,“ navrhne prudce.

„To nejde. Je na mě příliš milý.“

„Nechápu.“

„Jak to říct, prostě přitahuji špatné chlapy. Takový jako on si mě nikdy nevšimne,“ usměje se. „Většina mě nechá být. Jedině, kdo si mě vzal, byl Tom - můj manžel. Svým způsobem mě měl rád.“

„Za minulost nikdo nemůže.“

Narcissa se ohledne na Jacoba. Mlčí. Může si za to sama nebo nemůže? Možná se měla víc rvát o majetek po muži, s kterým žila. Ona ho nazývala manželem, ale v očích církve s ním jenom žila. A jeho bratr to nějak zjistil. Řekl ji jasně, co chce. Má manželku, ale to mu nezabránilo ji navrhnout, zda by s ním nespala. Chlapi…, odfrkne si.

Zack se po ní podívá. Je zvláštní.

„Nejsi unavený?“

„Až maminka řekne.“

Zack se zadívá na Narcissu. Chová se divně a Jacob… Zajímalo by ho, co se mu stalo. Zda to má od narození nebo ne.

„Manžel se moc napil a uhodil ho,“začne zničehonic Narcissa, jako by věděla, o čem přemýšlí. „Od té doby není úplně normální. Snažil se být na něj hodný, ale když se napil, nehleděl napravo, nalevo. Jediné, co Jacoba dokáže uklidnit, jsou koně. Možná proto, že se to stalo ve stájích. Nevím sama. Spí s nimi a rozumí jim. Pozná, když je jim něco a dovede je úžasně uklidnit. Může se po nich drápat, hrát si s nimi a oni ho nechají. I ten nejdivočejší kůň vedle něj zkrotne. Nikdy jsem nic podobného neviděla.  Jako by mu chtěli dát, to co ztratil. Manželovil kupodivu nevadilo, že je takový, jaký je. Druhé dítě jsem už neměla.“

„Aha.“

„Je úplně normální. Jen potřebuje více péče a důkladně to vysvětlit.“

„Chceš si odpočinout?“

Narcissa se usměje. „Ne, jakmile zastavím, už se nehnu. Jsem zvědava na Mattovy koně. Je dobrý člověk, ale určitě přišel z města. Zajímalo by mě, jak někdo takový odejde z města a zůstane v takovém zapadákově.“

„Možná měl rád koně a tady si splnil sen.“

„Ne. V tom bude něco víc, ale každého je to jeho věc. Má tě moc rád. Visí na tobě. Líbilo se mi to, jak se o tebe stará. Přála bych si taky něco takového.“

„Blbost,“ zavrčí znechuceně. „To by mě nevyhodil.“

„Udělal jsi něco moc špatného,“ řekne přesvědčeně. „On lidi nevyhazuje. On je přijímá. Má v srdci laskavost,“ dotkne se místa, kde má srdce.

Zack se zarazí, protože má pocit, že slyšel promluvit Šedého vlka. On by to takhle řekl.

„Hloupost. Nic špatného jsem neudělal a Mary mě vyhodila bez kousku chleba.“

„Mary je věrná hospodyně.“

„Božská hospodyně. Lépe vařit už umí jen Marie. To je ta kuchařka z restaurace. Každý se jí dvoří a každý dostane pánvi po hlavě.“

„Lidi tě mají fakt rádi, jen jim občas lezeš na nervy. Hardy byl moc rád, když jsi vypadl.“

„Ten mizera. Určitě to spískal on!“

Narcissa se rozesměje. „Povídal cosi o lišce v kurníku. Přesto by ti nepřál nic zlého. Zřejmě jsi tam prováděl Špatné věci.“

„To zrovna. Stejné jako v každém druhém městě. Tohle je údolí.“ Zastaví se na chvilku u ústí. Zahledí se na zasněžené údolí. Jako by všechen sníh z kraje byl do údolí nameten větrem. A možná o tom mluvil Šedý vlk.

„Bože!“ vydechne uctivě Narcissa. Zrovna vylezlo slunce a pozlatilo sníh, který leží v tlusté vrstvě. Zeleň stromů a bělost sněhu ozářená slunečním svitem. „To je nádhera. Bolí to.“

„Ano. Když jsem údolí Little oak prvně uviděl, slunce zapadalo a svými paprsky pokrývalo údolí. Bylo snad nekonečné a slunce tvořilo něco nádherného. Směs zlata a červeně.“

„Už chápu, proč má právě tady ranč. Co jsi mu udělal?“

„Jen jsem si z něj vystřelil. Půjdeme.“

„Zacku, jestli se chceš vrátit, vrať se. Teď už trefím sama.“ Pohne se kupředu a pak se zastaví. „Nebo chceš se něco optat Matta? Na návrat není ještě pozdě.“

Zack stojí a vzpomíná na dobu, kdy se sem dorazil. Byl tehdy po nemoci, mě za sebou návštěvu Deneveru a toho zloducha doktora. Vyhrál ranč v pokrur a Matt ztratil svého koně Hnědáka. Miloval ho a plakal. Později na melodie, které slyšel v noci hrát, kocour Isabel a další příhody včetně protivného Čertova kvítka. A škádlení polibky. Má udělat ten osudný krok? Podívá se na svůj vak a na karty, které záhadně dostal ve vlaku. Potřeboval by se jich optat, co má dělat.

Narcissa trpělivě stojí.

Mám tam jít? Dokázala by se tam dostat sama. Sevře nepatrně rty… Takový nikdy nebyl. Bojí se?

„Bojíš se odpovědi?“

„Jsi snad čarodějnice?“ vybuchne vzteklý sám na sebe, že se neumí rozhodnout.

„Nekřič na maminku,“ ozve se Jacob a sklouzne z Appleho.

„Jacobe, co to děláš? Nastydneš!“

„On ti ubližuje. Jako tatínek.“

Narcissa s nečitelným výrazem zvedne oči k Zackovi. Pohladí Jakoba. „Nikdo mi neubližuje. Zack je hodný, víš“

„Ne, ne, ne, nevěřím ti! Jsi pak smutná a pláčeš.“

„Jacobe, nikdo mi neubližuje. Vidíš, usmívám se.“ Usměje se.

Jacob váhá. Viděl jsi smutnou a plakala, ale potom se na něj smála. Bude to taky tak? Zamračí se a přitiskne se k Narcisse.

„Tak to nebylo tak ideální, jak jsi říkala,“ řekne posměšně o jejím vztahu.

Narcissa neznatelně pokrčí rameny. „Muži umí být krutí a nevědí o tom. Stačí někdy jen slovo a někdy pěst. Slova někdy jsou horší než ta pěst. Zlatíčko, sedneš si na Appleho? Stýská se mu po tobě. Podívej se, jak je smutný.“

Apple jakoby rozuměl, skloní hlavu a dotkne se Jacoba. Ten si rychle osuší slzy a obejme jeho hlavu.

„Vidíš, jak se mu po tobě stýská.“

„Ano.“ Natáhne k ní ruce a Narcissa ho namáhavě zdvihne. Jacob přehodí nohu přes hřbet a usadí se k sedle. „Koně člověka nezraní, to svede jen člověk.“

„Nerozumím.“

Narcissa přemýšlí. „Zvířata mají člověka rádi, jaký je, ale člověk dovede ublížit jen slovy. Kruci neumím to říct. Co jsi udělal Mattovi?“

„Ale zahrál jsem si na nemocného.“

„A on kolem tebe lítal?“

„JO.“

„A tobě přišlo směšné, že se o tebe bál? Vyžíval ses v tom.

„Ehm… Co?“ Bál? Vždyť mu četl a usmíval se. „Nebál se. Usmíval se a žertoval.“

„A celou dobu seděl u tebe.“

„NO ano. To jsem chtěl.Malá odplata.“

Narcissa vezme Appleho za uzdu a vykročí k údolí. „Jsi osel, Zacku. Bál se o tebe a dotklo se ho, že jsi to jenom předstíral. Chtěl tě ochránit, i kdyby měl dát za to život.“ Pohlédne na Jacoba, který se klidně usmívá.

„A co do pekla,“ zasyčí a jde vedle ní. „Jen jsem mu chtěl něco vrátit.“

„Tím, že jsi ho donutil se o tebe bát?“

„Pche. Minule to vzal dobře.“

„Óóó a copak jsi mu vyvedl, ty pane světa.“

„Nebuď jízlivá. Nakecal jsem mu, že potřebuje amputaci nohy,“ pokrčí rameny. „Mary se zlobila hodně, ale Matt ne. Smál se tomu a pak on mi taky vyvedl malý žertík. Vidíš tvoje myšlení je scestné.“ pronese pyšně. Trhne sebou, když zaslechne sytý smích.

Prodírají se kupředu, je zima a spoustu sněhu a ona se směje. Směje se jemu.

„Já si myslela, že jsi normální natvrdlý chlap. Ty jsi ještě horší.“

„Nech toho,“ zavrčí vztekle.

„On se tak bál akorát sám o sebe, ne o tebe. Zajímalo by mě, co na tobě vidí. Takové přátelství se hned nevidí.“

Zack se zamyslí. Má snad pravdu? Bál se on o někoho? Wyatt? Ne, hloupost. Co by on dělal…

„Á zdá se, že ti to pomalu dochází,“ řekne spokojeně Narcissa a otočí se k ústí údolí a potom k prvním korralům. Ten ranč musí být obrovský.

„Ty nás nemáš moc ráda, co?“ řekne útočně.

„Dej mi důvod, proč bych měla. Vše špatné, co mě potkalo, bylo od mužských.“

„Od Matta, ne.“

„Ne, od něj ne. Je to zvláštní. Jemu věřím. Uklidňuje.“

„Cože?“

„Má podivný vliv věcí uklidnit. Ale i duši člověka. Jakoby viděl a nesoudil ji za to. Mohl by být politikem. Čímkoliv. Je zvláštní. Měl bys sis vážit, že ho máš za přítele.“

„Proto za ním jedeš? Myslíš, že ti pomůže?“

„Já vím, že mi pomůže. Má to v sobě. Tobě taky pomohl. Vím to a potom to vše zničíš jedním hloupým žertíkem. Můžeš se do něj navážet, co chceš, můžeš mu provést ty nejhorší žertíky a jemu to nebude vadit, ale opačně, nevím, zda ti odpustí. Měl ses obrátit a zmizet. Jen ho budeš trápit a připomínat jaký byl osel,“ ušklíbne se.

„Takže tady je v tom finta. Cítí se jako hlupák.“ Tomu chápe. Taky by nebyl šťastný, kdyby mu někdo ukázal, že je hlupák.

„Částečně ano. Když to snadněji pochopíš. Tak ano. Cítí se jako greenhorn, který naletěl zlatokopovi, že má zlato a ona to byla měď.“

„No to by se mi taky nelíbilo,“ prohlásí. „Asi bych byl taky vzteklý.“

Narcissa se rozesměje. Jsou božští ve své jednoduchosti.

„Ty jsi nějak chytrá.“

„Ale ne. Jen umím pozorovat a pak no jsem žena,“ drze prohlásí.

„Hmm. Podívej se, to je ranč.“

„Je krásný. Kolik je hodin?“ Prohlíží si hlavní budovu, zahradu se stromy, stodoly, stáje a korraly menší i větší. Krásný bohatý ranč.

Zack vytáhne hodinky a podívá se na Jacoba. „Usnul.“

„Já vím. Už nějakou hodinu ho hlídám, aby nespadl. Je všechno, co mám. Mám ho moc ráda.“

„Tři hodiny. Za hodinu jsme na ranči. Nejsi unavená?“

„Mohu jít dál. Vydržím to.“

„To je dobře. Víš, mrzí mě, že mě vyhodil. Popřu to, kdybys to někomu řekla,“ vzápětí dodá.

„Hmm.“

Zack se na ní úkosem podívá. Jak tohle myslela? Souhlasí, nesouhlasí? Je divná. Teď po tom, co ví, klidně by ji tipoval na vraha Liany. „Co udělá Matt, až mě uvidí?“ Vzpomene si na svoji představu nadšeného Matta, který se mu vrhá kolem krku a objímá. Po Narcissiných slovech už si není tolik jistý. Začíná se trochu toho obávat.

„Nevím. Může udělat všechno možné.“

„Snad už vychládl.“ Proč se jí svěřují a povídám ji to? Začínám z toho bláznit. Nesvěřoval se ani Wyattovi a téhle ženské najednou povídá takové věcí.

„Hmm.“

„Sakra, tak řekni něco?“

„A jako co? Že jsi nebetyčný osel, který nevidí ani do koryta? Že Matt ti vše odpustí, sotva tě uvidí? Já nevím. Nikdy jsem se s něčím podobným nesetkala.“

„Hlavně, že jsi měla plnou pusu řeči.“

„Omlouvám se. Jenom jsem se snažila… Ani nevím o co.“

„Mám vás rád,“ ozve se z Appleho a následuje mohutné zívnutí.

„Jacobe.“

„Promiň, mami. Už to neudělám. Jé, co to je? Stáje? Bude tam hodně koní?“

„Někdy se zdá, že je v pořádku.“

„Ano. Když je v pohodě, je jako normální chlapec, ale když se něco stane, je to vidět a pak provede nějakou věc -  jako ten útěk.“

Zack se zahledí před sebe. Budovy už jsou zřetelně vidět. Proč se vlastně vrací na místo, odkud ho vyhodili? Většinou se vrátí, aby dodělal nějakou práci, kterou nestihl dodělat. Proč vlastně přemýšlí o tom, zda ho mají rádi nebo ne? Bylo mu to vždy jedno. Dokonce se vyhříval v pozornosti, kterou budil. Strach lidí v něm vyvolával potěšení. Obdiv mu dělal dobře. A tady musí snášet posměch a on to snáší. Jako by byl někým jiným. Možná ho Mat očaroval. Může být čarodějnicí chlap?

„Zacku…Kathy, Bosy zpět!“

Zack se dotkne klobouku. „Nazdar, Simply. Je zima. Myslíš, že se tu budeme moci ohřát?“

„Sakra, chlape, co tu děláš? Víš, jaký jsi tu napáchal malér? Já myslel, že zemřu hlady. Nebýt Šedého vlka, je ze mě mrtvola. Já nevím, to záleží na Mattovi a ten…,“ odmlčí se rozpak,y protože neví jak dál.

„Jak ses měl? Zbytečná otázka. Kde je Matt?“

„Nevím, asi ve stáji a hele, kdo je ta okouzlující paní?“ řekne nahlas.

„Narcissa Darren a na Applem je můj syn Jacob.“

„Máte tu koně?“

„Máme hodně koní. Chceš se podívat?“

„Jistě.“ Sklouzne z Appleho a už běží ke stájím. Pootevřenými vraty proklouzne dovnitř.

„Najdeme ho tam. Dobrý den. Vy musíte být Simply. Zack o vás mluvil.“

Simply zrudne, strhne si kožešinovou čepici a ukloní se. „Dobrý den, madam. Krásná kobylka a bude mít hříbě, že? To nebyla vhodná cesta. Zacku…“

„Co jsem měl dělat.“ Je mu mizerně, protože neví, co má čekat. Hned to, že se neměl vracet. Kruci, snad to tak špatné není.

„Kdo je to… Zacku?“ Studený tón Mary dává tušit, jak ho ráda vidí. „Nechceš se obrátit?“

„To je vaše proslulá pohostinnost?“ vrátí ji to s úroky.

Narcissa stojí vedle Afrodity a rozhlíží se. Matt určitě dá za Afroditu dost peněz.

„S tebou ji zapomenu o sto šest. Nejsi tu vítán. Matt to řekl. Kdo je to?“

„Jde uzavřít obchod s Mattem,“ řekne a skřípe zuby. „Dělám jí doprovod. Chci vidět Matta.“

Mary s rukama v bocích stojí a mračí se. „Nedovolím ti, abys mu ublížit ještě víc. Jsi odpad, Zacku.“ vyzývavě vystrčí hlavu dopředu.

„To si určí Matt a je mi jedno, co si myslíš. Když někdo neumí rozeznat legrací, nestojí mi za to.“

„To nebyla legrace, to byl čisté zlo.“

„Matte, vyhoď ho!“ poručí Mary a ukáže vařečkou na Zacka.

„Zacku!“

Zack ztuhne. Má to být vztek nebo radost?. Nechuť nebo vřelost? Jak se v něm má vyznat?

„Sakra,“ zamumlá Narcissa a ustoupí.

Matt klidně přistoupí k Zackovi a jak je naštvaný, napřáhne a jednu mu vrazí. Zatřepe rukou a odchází do domů.

„Kurva!“ zakleje Zack a chytne se za oko.

„Doprdele!“ zakleje Simply a trhne sebou. To muselo bolet.

„Dobře ti tak,“ řekne spokojeně Mary a otočí se. Zajde do budovy.

„Ou!“ vyhekne Narcissa. Přijde k němu a natáhne krk, aby lépe viděla. Zadívá se mu do obličeje. „Bude to pěkná modřina, Zacku. Chce to led a odpočinek.“

„Kurva, já vím, co to chce!“ zařve vzteky a rozeběhne se do domu. Porazí Mary, až skončí na zemi a vlítne do domu.