Shounen - ai povídky

Návštěva

„Co dnes budeš dělat, Zacku?“ optá se jakoby tlumeně Matt.

„Já, dnes večer?“

„Ano.“

„Chtěl jsem si číst.“

„Aha,“ zabručí Matt.

Zack na něho znepokojeně pohlédne. Od včerejšího večera je Matt v podivné euforické náladě střídající se s trochou melancholie. Možná za to může to pitomé jmelí. Neodvážil se je vyhodit, ale rozhodně si dává pozor, aby pod nějakým nestál. Popravdě řečeno, neví, co si má o tom myslet. Ví, že zareagoval a neměl to udělat, ale ta chvíle byla taková jiná a teď si možná Matt dělá falešné naděje.

Co měla, k sakru, znamenat ta poznámka?

Mary myje nádobí a už jenom oni dva sedí v kuchyni. 

„Co kdybys mě naučil karty?“

„Cože?“ skoro vyprskne mléko, které si nechal na konec.

„Naučil karty. Abych je uměl tak dobře jako ty.“

„Matte Darmonte nevíš, že jsou to ďábelské obrázky a máš se jim vyhýbat?“

„Ale Mary, hraje je každý.“

„Jistě. Každý. Právě proto. Nerada bych se jednou ocitla na ulici a dívala se, jak se tu usídluje někdo jiný.“ Ruce v bok a mračí se. „Karty jsou škodlivé, zvláště pokud se nedá pozor.“

„Mary nehodlám ranč prohrát v kartách, ale chci umět dobře hrát.“

„Ty jsi nikdy nehrál?“ podiví se Zack.

„Trochu s dědečkem a potom se Simplym,ale ne moc.“

„Jen trochu? Matte, hráli jste každý den skoro,“ namítne vehementně Mary.

„Ano a šachy taky a většinou v zimě.“

Mary povytáhne obočí. „Aha. Máš to říct hned, že se nudíš.“

Matt zčervená. To taky, ale hlavně bude spolu se Zackem. Chtěl by ho ještě jednou políbit a cítít odezvu. V tu chvílí byl dokonale šťastný. Jen se bojí, že Zackova odpověď byla jen mámení smyslu a zdálo se mu to.

„Dobře.“ Vlastně proč ne. Musí se přiznat, že si rád procvičí prsty. Zneklidněně pozoruje rozzářenou Mattovou tvář. Že by něco přehlédl? Rozhodně dřív než vejde do pokoje, zjistí, jestli není vystlaný jmelím. Je to hloupá záminka k polibku. V duchu si odfrkne a náraz dopije mléko. V duchu se otřese.

„Chceš kávu, Zacku?“

„Ne děkuji. Potom bych nespal. Jdeme?“

„Samozřejmě, Docu. Mary mohla bys nám udělat něco k snědku?“

„Stačí obložené chleby? Abyste zítra vstali.“

„Nejsme takové padavky. Jdeme!“ vyrazí ven za Zackem, který z ničeho nic spěchá. Podiví se, ale když pak si všimne, že se rozhlíží po pokoji a něco hledá, dojde mu to. Začne se smát a potom zesmutní. Bylo to pro něho až tolik nepříjemné?

„Co je, Matte?“

„Nic.“ Přejde ke skřínce a vytáhne balíček karet. Jsou velmi staré a už pořádně ohmatané. Sundá šachovnici a položí na ně karty.

Zack zamyšleně hledí na šachy. „Umíš je hrát?“

„Jistě. Chceš to naučit?“

„Tak tady je máte!“ před ně přímo na karty přistane podnos s čtyřmi chleby a stolek zastíní mohutná postava Mary. „To by vám mělo stačit, a pokud ne, víte, kde kuchyň leží.“ Odkráčí do svého pokoje, kde se svlékne a v teplém prádle a noční košili ulehne do postele.

„Nemá ráda karty,“ konstatuje Zack.

„Nemá ráda hazardní hry. Jakékoliv. Proč je nemá ráda, nikdy mi neřekla.“ Sundá tác a odloží ho na vedlejší stůl. Usedne na židli a vezme karty. Začne je míchat.

Zručný. Ne jako on, ale umí je zamíchat. Je zvědav na jeho hru.

„Tak o co budeme hrát?“

„O co budeme hrát?“ Nechápe. „Myslím, že Mary…“

„Jistě. Nebudeme hrát o peníze, to by se dědeček převrátil v hrobě,“ ušklíbne se s jiskřičkami smíchu a Zack si pomyslí, že dědeček nebyl až zas takový puritán, jak se mu snaží tady Matt namluvit „a zjistit nám to Mary, jsme o hladu.“ To je vážnější. Být o hladu…

„Máš nějaký nápad?“

Matt si upřeně prohlíží Zacka a sklouzne k jeho rtům. Zack se ošije. Probůh, snad nemyslí polibek? Zavrtí se na židli a uvažuje, jestli na jeho návrh přistoupí nebo ne. K čertu nemůže prohrát s takovým holobrádkem jako je Matt. Přijme.

„O knír. Dáš si ho dolu.“

Zack se v duchu uchechtá. Knír je v bezpečí a proto klidně jeho návrh může přijmout. „Dobře. Souhlasím. Když vyhraješ, půjde knír dolů, ale něco bych měl i chtít já, že.“

„Cokoliv budeš chtít. Jsem celý tvůj!“ Matt se k němu předkloní a usmívá se.

„Děkuji, ale lidské maso nerad jím,“ řekne s vážnou tváří. „Myslím, že celý den nebudu muset nic dělat.“

„Platí!“ Musí vyhrát a potom… začne rozdávat karty, když z ničeho nic zvedne hlavu a zaposlouchá se. Tázavě se zadívá na Zacka. Ten je taky otočený k hlavním dveřím.

„Někdo tam je.“ Matt nerad odloží karty a zvedne se. Oba jdou ke dveřím a Matt pro jistotu vezme pušku.

Buch buch.

Opět. Zack otevře dveře a Matt ho jistí.

Natáhnutí spouště.

„Dobrý ve…“ vykoktá postava a zhroutí se. Matt rychle odloží pušku a vtáhnou postavu do domu. Vlečou ho do kuchyně, kde Zack rozsvítí lampu. Místnost zalije příjemné žluté světlo a přízračně je osvětlí.

„Zřejmě lovec a vyčerpaný,“ zamumlá Matt. Začnou z něho sundávat oblečení. Kožešinovou čepici, pušky, brašnu, kabát a nakonec i sněžnice, které zřejmě nezvládl sundat. „Musel zabloudit, jinak nechápu, co tady dělá, ale tady moc lovců už není. Kdysi dávno, když se to tu osídlovalo, bylo jich tu spousta, ale teď není důvod.“

„Bude v pořádku, Matte,“ když si ho prohlédne. „Udělám kávu.“ Zapálí oheň a položí na něj plechovou konvici, v které Mary dělá kávu. Zřejmě jim to tu nechala, kdyby přece jen dostali chuť na kávu.

„Nepomohla by spíš ohnivá voda?“ zažertuje Matt, ale ulehčilo se mu, že muž bude v pořádku. Prohlédne si obličej. Zarostlý s vráskami kolem rtů a na čele. Hnědé polodlouhé vlasy svázané dozadu stužkou bez barvy. Zack zkušeně otevře dvířka a sáhne na nejhořejší polici. Stáhne bublající kávu a nalije do plechového hrnku. Vlije do kávy štědrou dávku whisky.

„Ještě se neprobral?“ Klekne si k němu.

„Zatím ne. Nevím, co mám dělat.“

„Počkáme, ještě chvilku. Pakliže dýchá, pak žije.“

„Nebuď cynik.“

Zack pokrčí rameny. No co. On je taky skoro mrtvý. Nabídne mu plecháček s kávou. „Chceš?“

„Ne děkuji.“

Zakašlaní a sten. Modré nepřítomné oči. „Kde… kde jsme?“ chraptivý hlas.

„Kávu.“

„Dě… kuji,“ dostane ze sebe a s pomocí Matta se opře o nohu stolu. Natáhne chvějící ruku pro hrnek a uvědomí si své rozházené věcí po místnosti. Zrak mu sklouzne na brašnu a napije se. Začne kašlat a trochu kávy mu vystříkne na silné kalhoty s různě velikými fleky. Ruku s hrnkem položí na stehno a zavře oči. „Byl to jako dar z nebes, když jsem uviděl světlo. Kde jsem?“

„Ranč Little oak.  Zabloudil jste?“

„Ano. Nevím, jak se to stalo. Putoval jsem na sever, kde mám tam chatu. Jsem lovec a živím se tím. V létě jsem zajel na jih a zůstal trochu déle. Špatně jsem odhadl počasí a ta bouře před dvěma nebo třemi dny mě dostala. Ztratil jsem vak s jídlem a zůstala mi jen brašna.“ Přiloží si ke rtům hrnek s kávou. „Mohl bych tu zůstat?“

„Samozřejmě. Zacku zůstaneš u něho? Půjdu připravit pokoj v ubytovně. Doma není místo, ale v ubytovně vám bude dobře a můžete tu zůstat, jak dlouho chcete.“

„Děkuji moc. Jen si trochu odpočinu a odejdu. Mám tolik práce a díky zdržení jsem se opozdil s položením pasti. Bude mně to stát slušnej balík.“

Matt se zvedne a vyjde z kuchyně.

Zack zůstane s lovcem v místnosti. „Máte hlad?“

Nadšený úsměv bez horního zubu. „A jaký. Budu rád za cokoliv.“ Vrávoravě se zvedne a usadí na židli. Zack vyjde kuchyně a dojde pro chleby, které jim připravila Mary. Lovec odloží hrnek a vrhne se k brašně. Otevře ji a zkontroluje obsah. Na tváři je vidět ulehčení a ihned ji pohodí a posadí se za stůl. Hrnek vezme do rukou a objímá ho.

„Tady. Jsou udělané před hodinkou…“

„To je jedno. Báječné!“ Hltavě polyká chleba. „Co je to za ranč?“ zamumlá s plnou pusou a mohutně se nalévá kávy.

„Koňský ranč. Majitelem je Matt Darmont.“

„Neslyšel jsem o něm a má pěkné koně?“

„Ujde to.“ Podivná otázka, pomyslí si Zack.

„Mám rád koně. Vyrůstal jsem na koňském ranči v Kansasu.“  Lovec vezme další chleba a začne ho jíst. Zack sleduje jeho mlaskání a funění.

„Vidím, že vám chutná.“ Matt v kabátu a botách obalených sněhem, stojí na prahu kuchyně.

„Mary bude zuřit.“

„Přežiji to. Už mně tolikrát seřvala.“

„Mary?“

„Hospodyně. Můžete jít, nebo ještě tu chvilku chcete zůstat?“

„Ne půjdu a vynikající chleby a nejlepší káva, jako jsem kdy pil.“ Lovec vstane od stolu a nadechne se. „Už jsem si myslel, že zůstanu venku ve sněhu a zmrznu, ale někdo nahoře mně asi měl rád. Děkuji za záchranu.“ Sebere oblečení, brašnu a pušky, které ihned zkontroluje.  Matt ho vede k ubytovně. Otevře dveře a nechá ho vejít do jednoduché místnosti s kavalcem stolem a židli, skříni a obrázek na zdi.

„Pro lovce, až moc přepychové a moc děkuji.“ Na háky pověsí pušky a kabát.

„Dobrou noc.“

„Dobou noc.“

Matt ho opustí a jde do domu. Je zima. Ještě zajde do stodoly ke koním, ale všechno v pořádku. Koně tiše postávají nebo leží. Nejbližší koně po něm otočí hlavy a Matt tiše zavře stáj. Zadívá se na dvě světla zářící do temnoty a osvětlujíc dům. Jeho dům, kde na něho čeká Zack. Jednou ho uvítá polibkem a on si na tu dobu počká. Vyběhne do domu a v předsíni se přezuje. Vejde do kuchyně a posadí se na proti Zackovi.

„V pořádku?“

„Jo šel spát. Když sem dědeček dával lampy, považoval jsem to za hloupost a babička myslím také, ale už několikrát mě přivedly nazpět domu.“ Sevře hrnek čaje v rukou a hřeje si o něj dlaně. Napije se.  „Dnes zachránily další život.“

„Dříve to muselo být nebezpečné.“

„Myslíš kvůli indiánům a banditům?“

„Přesně.

Matt se zamyslí. „Ani ne. Indiáni si dědečka považovali a banditi, těch tu moc nebylo a útočili především na dobytkářské ranče. Horší to bylo po válce, ale ubránili jsme se. Pár historek o lupičích tu koluje, ale naštěstí je to poklidný kousek země.“

Zack tiše sedí a popijí hrnek kávy. Nakonec si ji přece jen dal. „Půjdeme spát ne.“

„Myslím, že ano, ale tvoje výuka platí pořád.“

„Samozřejmě, že ano.“ Možná by ho měl trochu šokovat. Jenže se mu nechce prohrát. „Dopije hrnek a nechá ho na stole. Vstane. Když tak přemítá, ten polibek, když zavře oči… Pokrčí rameny. Asi se zbláznil.

Matt pozoruje Zacka, který se podivně culí a trochu nepřítomně usmívá. „Stalo se něco, Zacku?“

Možná ten šok by stál za to. Zkusí to, až příště budou hrát karty a pak on rád šokuje lidí. Uchechtne se. Prohlíží si Matta.

„Je na mně něco divného?“

„Divného ani ne. Jen uvažuji, že jsem se zřejmě právě zbláznil. Dobrou noc.“

„Dobrou noc,“ řekne překvapeně Matt a sleduje odcházejícího Zacka. Dnes byl divný den a nejzvláštnější bylo chování Zacka. Má pocit, že něco vymýšlí a jemu se to nebude líbit. Jenže co by to mohlo být? Kašle na to. Dopije čaj a jde do svého pokoje. Zamyšleně jde a uvažuje o nezvyklém chování Zacka, když do něho vrazí. Zapotácí se, když je zachycený silnou rukou a přitisknut k teplému tělu. V šoku zvedne hlavu k Zackovi, že se ho důvěrně dotýká a on se ho dotkl.

Dobrovolně.

„Máš dávat pozor.“ A potom prázdno. Chvilka omámení, chvilka kdy cítil teplo a potom závan dechu a on ohromeně uvažuje, jestli byl to dotek rtů nebo je prstu. Zack se ušklíbne, když se vzdaluje od ztuhlého Matta. Je to nebezpečná hra, ale on už se dlouho nudí a smrt už dávno není vzrušující, jak si myslel a on proč by neměl rozehrát nejvyšší partií ze všech. On neprohrává a věří svým instinktům.

Matt stojí a hledí před sebe. Jestli se nemýlí, jestli to nebyl sen, jen mámení mozku, pak ho políbil. Pokud ano a bylo to jen divukrásné šálení, potom ať je co nejdelší. Udělá krok a vejde do pokoje. Usedne na lůžko a hledí před sebe.