Shounen - ai povídky

Nebudeš se tam schovávat!

Zack se pohne. Má pocit, že se mu zdálo něco nepříjemného, ale dlouho nad tím neuvažuje a obleče se. Dnes dojede pro Matta a vytáhne ho za uši. Jak tady nemůže být? Chápe, že se mu do nevěstince pro knihu nechtělo, ale to neznamená, že bude na ranči zalezlý jak poustevník. Svatba rychle se blíží a on má povinnosti.

Žaludek mu zakručí. On má taky povinnosti a první bude tou, že dojde na snídani s mlékem. Katty určitě neopomene mu dát ten strašně velký hrnek. To na ranči dostával menší. Vzpomene si na Čertovo kvítko. Bude ji muset navštívit. A kolik asi hříbátek přibylo? Určitě za těch pár týdnů povyrostla. Nebo ne? V poklidu dojde do restaurace. Najednou se zarazí, protože uvidí Katty. Udiveně si ji prohlíží. Spěchá. V tuhle dobu? A kam? Probudí se v něm zvědavost a vyrazí za ní. Kručící žaludek ignoruje. Podiví se, když uvidí z dálky jeho dům. Schovává se? Zamrká, když sleduje její pohled. Dělníci. Hm, co na nich tak zajímavého vidí? Potom si vzpomene, že něco mlela o předákovi. Kaarl se jmenuje nebo tak nějak a Danze si ho chce ponechat.

Pousměje se. Vida, Katty si konečně někoho našla. Zaostři pohled na Kaarla. Vydává rozkazy. Bude to pěkný dům. Moc pěkný, uznale kývá hlavou. Přemýšlí, jak by měl vypadat objekt ženské touhy. Rozhodně ehm vypadá dobře? Zarazí se. Dobře. Takhle mluvit o muži. Otřese se. Matt ho zkazil. Počkat on o něj nemá zájem. Vysoká plavovlasá postava… Co se líbí ženám? Nikdy o tom neuvažoval, ale Katty se zřejmě líbí, když jsou oholení. Zasténá, obrátí se. Raději se půjde najíst. Zajímalo by ho, co na to Marie. Posledně měl pocit, že pro Katty by chtěla nějakého evropského šlechtice. Jenže jak zná Katty, ta půjde za svým srdcem.

„Chudák,“ zamumlá.

„Zacku, jdeš k nám na snídani?“ ozve se za ním.

 Snad mě neviděla a neslyšela, zadoufá. „Ano. Mám hlad a potom jedu za Mattem. Taky musím vyzvednout Appleho.“

„Jablko. Je to krásný kůň. Dáš si to co obvykle?“

„Určitě, jen menší hrnek než posledně, prosím.“

„Matt povídal…“

„Matt, Matt! Vše je o něm! Proč?“

„Proč?“ Katty se zamyslí. „Ani nevím. Možná je to proto, že mě nepřehlíží, možná proto, že se dlouho známe a možná proto, že jednou mě zachránil anebo jen proto, že v tvém případě má pravdu.“ Roztomile pokrčí nosík.

„Pojď.“ Vede ho k stolu, u kterého nikdo nesedí. Zmizí a Zack osamí. Vzpomene si na snídaně na ranči. Bylo u toho živo. Bavili se, někdy jen jedli, ale nebyl sám. Změnil jsem se?

„Slanina, vajíčka, chleba a tady ještě něco navrch!“

Zack se usměje. Měl vědět, že vyhrabe ještě větší hrnek. „Katty, změnil jsem se?“

Katty se zarazí, prohlédne si ho. „No nemáš knírek, ale jinak ne. Proč se ptáš?“ Zack si uvědomí, že to nechápe. Taky jak by to mohla pochopit. Vezme do ruky vidličku a nabere si pořádnou porci vajíček.

„Dobrou chuť.“

„Díky.“ V klidu jí. Chybí mu noviny, uvědomí si, ale hned se mu to vytratí z mysli. Dojí jídlo a opře se. Teď by to chtělo siestu. Jako u Mexičanů. Zachmuří, když si vzpomene na Claye. Vrátí se odtamtud. Musí, protože Amerika je jeho domov, ne Mexiko a pak neodolá a on bude u toho. Ozve se cinknutí. Dovnitř vejde zrzavý kluk.

„Noviny! První Daily Popler. Dva centy kus!“

„Tady!“ Zack udiveně sleduje zájem o noviny.

„Pane, chcete taky?“

„Dej!“ Spustí mu do ruky drobné a vezme noviny. Mají asi čtyři listy, ale co by chtěli psát o městečku? Uznale zabručí, když se ponoří do článku o svatbě. Mary zaúřadovala. Mléko vypije, ani si nevšimne jak. Vsadí se, že první náklad se rozprodá během minuty. Vezme ho na ranč.

„Dobrou cestu, Zacku a pozdravuj všechny na ranči. Přijedeš až na svatbu nebo dřív?“

„Budu se snažit dřív, ale znáš to.“

„Jistě.“ Zack ji pokývne hlavou a vyjde ven. Dojde si do hotelu pro vaky. POSLEDNÍ DEN V HOTELU. Až přijede, bude mít dům. Doc Holliday a vlastní dům. Wyatt by nejspíš souhlasil. Kolikrát ho přemlouval, aby se usadil, našel si nějakou pěknou společnici? Ani neví. No dům už má a společnice, nejspíš by jen zakroutil hlavou a řekl. „Když to tak chceš. Docu. Nebo: Víš, co děláš? Nebo by mu nejspíš velmi rychle našel zrzavou kůstku. Nebo by ho zavedl k specialistovi… Ne to by neudělal. Plně by respektoval jeho výběr, i když by ho nechápal.

Dojde pro Hnědáka. „Billy!“

„Sedím tu, co řveš? Bolí mě hlava.“

„Příliš ohnivého pití?“

„Ne. Někdo mě švihl po hlavě. Doktor Anderson řekl, že mám tvrdou lebku.“

„A Hardy to ví?“

„Jo, ale ten už bude v prachu. Horší je, že mi sebral moji oblíbenou kobylku.“

„Daisy?“

„Ne - Seňoru. Pamatuješ? Jel jsi na ni v zimě k Mattovi.“

„To je výborný kůň a co ho vypátrat?“

Billy rozzlobeně praští do vrat stáje. „Už jsem někoho za ním poslal. Seňora má naštěstí jednu vadu, o které ten zmetek neví. Až ho dostane, bude se houpat na prvním stromě.“

„Určitě. Osedlám si ho sám.“

„Díky. Už nejsem nejmladší. Jedeš za Mattem?!“

„Jo vytáhnu ho sem za uši!“

„Noviny, dva centy! Noviny, nechcete jedny.“

„Naval sem je, kluku. Dva centy? Zbláznil ses! Jsou drahé.“

Kluk se uculí. „Nemusím je vám dávat…“

„Naval je sem, nebo ti napráskám!“

„S jednou nohou těžko!“ Podá mu noviny. Zack s osedlaným hnědákem se za ním dívá, jak peláší a u toho ještě dokáže vyvolávat: První výtisk Popler Daily.

„Znáš ho?“ optá se Billyho, zatímco se vyhoupne na koně. Poposedne, prodlouží uzdu.

„Ne, ale je asi od Risyho. Víš, co má nakladatelství i tiskárnu v jednom. Jednou sem přijel, koupil tu opuštěnou stodolu a už se tam začaly stěhovat vozy. Všem rozhlásil, že bude tisknout první noviny v tomhle bohem zapomenutém kraji.“ Billy se uchechtne. „No a s ním přijel tenhle klučina. Víš, že ani nevím, jak se jmenuje? Hele, nemáš už ject?“

„Jo díky.“ Pobídne stehny Hnědáka. Opět na cestě, ale ta bude tentokrát velmi krátká, pomyslí si. Nemusí spěchat.

„Zacku! Zacku stůj!“ Zack se ohlédne. Udiveně sleduje Mary. Ta zchvácená se u něj zastaví. Zack v klidu čeká, až se vydýchá.

„Co potřebuješ?“

Mary napřáhne ruku s papírkem. „Tady to přivez a samozřejmě i Matta. Určitě se tam schovává před svatbou a řekni všem, že je tu chci vidět.“

„Někdo tam musí zůstat, ne?“ namítne.

Mary váhavě přikývne. „No jo. To je fakt. Tak jo, ale Simplyho chci mít tady, dohlédni na to.“ Simply přijede, i kdyby byl mrtvej, pomyslí si.

„Samozřejmě. Chceš ještě něco?“

Mary se usměje. „Já vím, jsem hrozná a Zacku.“

„Copak?“ ten tón nevěstí nic dobrého. Vůbec ne.

„Nemyslí si, že jsem zapomněla. Do svatby a chci, aby Matt byl šťastný.“

„Tobě by to nevadilo?“

Mary zrudne, sevře rty. „Pěkný dům jsi koupil. Musím běžet. Měly by přijet nějaké věci z Denveru. A mám dost svých peněz!“

Zack nechápe poslední poznámku. Pokrčí rameny, schová papírek do kapsy kabátu. Pobídne koně, než se k němu ještě někdo přidá. Po chvilce cvalu zvolní a lenivě jede krajem. Má pocit, že tu zná každý kámen, každý keř. Dostane se k ústí údolí. V dálce tuší ranč s vysokým dubem. Slunce poklidně zalévá údolí. Nadechne se. Kdepak tohle je domov, i když Popler je pěkné městečko. S výskotem pobídne hnědáka a cvalem se rozeběhne k budovám.

Když vidí, že už nemůže, zvolní. To by ho zajímalo, jak se má Matt. Musí přiznat, že se těší na toho koňaře. Kdo by řekl, že se vše takhle vyvine.  Z dálky zahlédne budovy, corraly. Má pocit, že vidí i matky s hříbaty. Ví, že je to iluze. Pobídne koně k rychlejšímu klusu. Za chvilku seskočí u verandu.

Vejde dovnitř. První, co si uvědomí, je že mu chybí vůně Maryina jídla. Jenže ta je teď v Popleru. Jde do knihovny, potom do kuchyně. Zamračí se. Kde se může schovávat? Přece není takový zbabělec nebo ano? Zamíří k Mattově ložnice. Otevře. Uvědomí si, že tu byl pouze párkrát. Rozhlíží se, klouže po známých věcech. Spí tu vůbec? Neodolá a otevře šuplík. Na tváři se mu rozprostře úsměv a potom se ušklíbne. Velevzácná kniha je pryč. Takže je někde na ranči zašitý. Vejde ještě k sobě do ložnice, ale ani tam se neschovává. Není nikde. Vyjde ven na verandu. V klidu si zapálí cigaretu. Jde ke corralům. Kde je Dakota, Šedý vlk, Narcissa s Jacobem? Obrátí se do zahrady.

„Vítej, Šedý vlku.“

„Zacku, ještě jsi ho nenašel?“

„Proč myslíš, že jedu pro něj?“ Šedý vlk se zvedne ze země. Zack pozoruje záhon. Co asi sází? Možná nějaké léčivé bylinky.

„Matt nevěřil, že se vrátíš. Je ve stáji. Jsem rád, že jsi tu? Jak to probíhá v Popleru?“ Černé oči si ho prohlížejí. Vnímají změnu. Pro někoho sotva postřehnutelnou, ale pro něj ne.

„Chaoticky. Promiň, ale půjdu ho vyhledat a dotáhnout do Popleru za uši.“

„Dobře uděláš.“

„Mary chce, abys přijel na svatbu.“

Šedý vlk se zahledí k městu. „Zůstanu tady s Jacobem, ale Dakota s Narcissou se mohou tam vypravit. Jacob špatně snáší cizí lidi.“

„Mohla by to pro něj být zábava,“ namítne. „Bude tam spousta atrakcí.“

„Ne. Pro něj je zábava být s koňmi. To je jeho život.“

Zack se skloní před klidnými a pravdivými slovy starého indiána. Neví, co říct, proto se otočí a jde ke stájím. Cestou se zastaví a prohlíží si hříbata. Je pyšný, protože jsou dokonalá. Nádherná ve své bujnosti. Tak tohle je bohatství ranče. Není to špatné. Potřebují jich víc a chtělo by to dát vědět jistým kruhům, že tady jsou koně, které za to stojí. Promluví o tom s Mattem. Usměje se. Doc Holliday, pistolník a hráč bude koňařem. Nebude to špatný život, usoudí. Ale nejdřív, potichoučku, polehoučku ho vytáhne z jeho úkrytu.

Melancholicky uvažuje, jak rychle si zvykl na život s Mattem a jeho rodinou, protože všichni na ranči jsou rodina. Přiblíží se k stáji. Všichni i muly jsou v couralech. U dveří se zastaví. Zkoumá prostor. Kde jenom může být? Dole by se neschovával. Ne, že by se bál, že kůň na něho šlápne. To by musel být opravdu rozzuřen.

Nahoře. Podívá se na řebřík. Bude tam. Ušklíbne se. Potichu se plíží k řebříku. U jeho vstupu ztuhle se zastaví. Podívá se nahoru. Polkne a stojí.

„… jeden knoflíček. Líbí se mi, když mohu pomalu odhalovat tvoje tělo. Políbil bych tě do důlku pod bradou. Nechal bys mě a jen přivíral oči. Víš, jaká by to byla rozkoš tě líbat? Toužím po tobě, ale nemá smysl to vše uspěchat. Máme celou noc. Je tma, zima a venku je nevlídně. Tady hoří krb, máme jídlo, čisto a teploučko. A nám je ještě víc horko…“

Jo, mě je taky horko, pomyslí si Zack. Půjdu, ale stojí jako vrytý sloup.

„… další knoflíček. Jsou tak malé, ale odhalím další kus pokožky. Necháváš mě hýčkat, protože víš, jak rád to dělám. Nic neexistuje, co by se tomu mohlo vyrovnat. Šeptám, že tě miluji. Nevěříš, mi, ale já ti to dokážu, udělám, cokoliv chceš. Vrtíš hlavou, že ne. Ptám se tě: Tvá odpověď mě dokonale uspokojí, protože mě chceš. Tak strašně jednoduché, protože jsem tvůj. Rozepnu ti další knoflíček. Už jsem na břichu. Zaujme mě tvoje hruď. Je rozkošná a mě svrbí touhou ruce. Konečně se tě mohu dotýkat, jak chci…“

Klidně můžeš, zasupí v duchu Zack. Pořád váhá jít nejít. Chce, ale zároveň chce poslouchat dál. Uvědomí si, kde jsou. Šedý vlk na zahradě, ale kde jsou ti dva? Poslouchají to? Rozhlédne se. Nikdo nikde.

„… čekám chvilku, zda něco budeš namítat. Nedočkám se toho….“

Sakra, ztratil jsem se! Zaúpí Zack pod řebříkem. Kde je teď? Horečnatě uvažuje, kde může být? Na hrudi, břichu, možná ještě níž nebo naopak výš? To je tak, když myslí o dvou věcech najednou.

„… knoflík snadno…“

Do háje opět knoflík? Kolik jich mám? Zabručí nevolí.

„Vklouznu do kalhot a ….“

„Matte dost… doprdele!“ Matt zděšeně hledí na Zacka. Zack ho přejede pohledem. Je polo svlečený s knihou po boku a honí si ho, jako by ho hnala tlupa rozdivočelých indiánů. „Promiň, nebudu rušit!“ Sleze, rudý jako rajče, ze řebříku dolu.

Matt nevěřícně hledí. Protře si oči a potom po čtyřech leze k žebříku. „Zacku?“

„Co je?“ Je mu výsostně trapně. Myslel, že si čte nebo sám pro sebe vypráví.

„Ty jsi přijel?“

„Ne, já odjíždím!“ Pohne se, když najednou ucítí praskot a seshora sletí tělo.

„Puta!“ Zavrčí postava.

„Vybraný slovník,“ ocení ho Zack, který si k němu klekne. „Jsi celej?“

„Nejsem. Mám pocit…,“ zvedne hlavu a podívá se dolu. Zakleje opět. I Zack se tam podívá a potom natáhne ruku a sevře ho. Matt zasténá.

„Něco tě bolí?“ zašeptá úlisně Zack.

„Neé,“ zasténá opět. Ježíš, nejspíš jsem tím pádem umřel. Tohle není skutečné, proto jsem v nebi. Zack by to nikdy neudělal.

„Opravdu ti je dobře?“

Matt vykřikne. „Jo.“ Posadí se. Najednou se stydí. Rychle se postaví a natahuje si kalhoty. Potom se upraví, když najednou vytřeští oči. Zack udělá krok dozadu. Matt se k němu opět přiblíží.

„Ty… ty… ty…“

„Co ty?“ nechápe.

„Nemáš knír!“ vyjekne a kouká zleva, zprava.

„Ano a co má být?“ chladně odvětí.

„Já si na něj zvykl!“ vybuchne.

Zack se nasupí. „Hele, tak si rozmyslí, co chceš, ano? Já to nebudu měnit podle tvé současné nálady. Jedeme do Popleru…“ Poslední slovo zadusí Matt, který se k němu přitiskne a políbí. Zack nejdřív ztuhne, ale potom povolí. Vrací mu polibek stejně horlivě.

„Dost!“ zazmítá se.

„Proč?“

„Protože a jedeme do Popleru. Bože, jsi ještě zelenáč. Tohle se chodí do ložnice ne do stáje!“ ujedou mu nervy. Nejsem na to připravený. Matt schlípne.

„Ale to přece nevadí. Klidně můžeme to dělat, kde chceme. Narcissa…“

„Nejsem indián!“ zařve, jak mu ujedou nervy. „Co kdyby tě někdo jiný poslouchal?“

„Ty jsi mě poslouchal a co líbilo se ti to?“

„Cože?“

„Líbilo se ti to?“

Zack udiveně zavrtí hlavou. Co jako má říct? Že jo? „Jo a jdeme.“

„Ano. Nee! Já tam nemohu.“

„Proč?“

„Protože Grizzly na mě číhá, abych mu přinesl knihu od madam Josefiny. Já tam nepůjdu. Prostě nemohu.“

„Jak kvůli čemu?“

Matt zesmutní. „Kvůli Dianě. Je to moje chyba…“

„Dobře, že mi to připomínáš,“ prohlásí s ďábelským úsměškem Zack.

Matt ustoupí. Jsem idiot, že mu připomíná tu událost s Irvingem. Udělá další krok. „Co na to zapomenout?“ navrhne, ale pomalu ustupuje.

„Ale já na to zapomněl, opravdu. Někde mezi Poplerem a tím zatraceným Mexikem, kde jsem musel jet a kde mi upláchl. Víš, jak jsem se cítil? Ne.“ Dá mu to sníst i s botami.

„Já jsem jen chtěl to vyzkoušet.“

Zack pokračuje dál. „Zacku já tě miluji, jsi jedinej… A potom co udělám? Otevřu dveře a tam je kdo? Nahý Matt a nahý Irving. Zrovna ten donchuán… Takhle nediskrétně.“

„Zacku. Já se omlouvám. Opravdu tě miluji. Fakticky.“ Doprčic co teď?

„Ahoj Zacku, co tu děláte?“

Oba se na sebe podívají. Co zaslechla?

„Narcisso, vítej. Jen mu předvádím tanec.“

„Cože?“ podívá se na ně nejistě.

„Ano. Tanec na svatbu Mary. Prý vymyslela nějaký nový hromadný tanec. Zack u toho byl a zrovna mi říkal o krocích.“

„Aha. Těším se. Šedý vlk chce tu zůstat s Jacobem.“

„Narcisso?“ Dovnitř vpadne Dakota. „Zacku, zdravím. Chytil jsi ho?“

„Bohužel, upláchl na jih, ale dostanu ho. Přivedu ho do Popleru, i kdybych měl prohledat celý svět. Zaplatí za to.“

„Určitě. Narcissa chce na svatbu.“

Matt vděčně pomyslí na Narcissu. Zachránila ho.

„Měli byste se zabalit a vyjet a tady jsou věci, které chce.“ A je po kázání. A nejspíš už nebude, protože do takové ráže se už nedostane.

„Zacku!?“ Dovnitř vletí malý človíček a za nimi hafani. Udýchaně se zastaví. „Viděl jsem cizího koně u verandy a povídám si: To bude Zack. Kdo jinak by nás navštívil? Jak se má Mary? Už bude svatba? Máme tam jet. Víte, neuraz se Narcisso, vaříš výborně, ale Mary je lepší.“

„Narcissa se usměje. „Mně to nevadí. Všichni milujeme Maryino jídlo.“ 

„Mary zapřáhla do toho snad celý Popler. Grizzly s Rosie vyjedou v kočáře…“

„Kde sehnala kočár?“

Zack pokrčí rameny. „Nejspíš ho ukradla Krankovi rovnou před očima.“

„A odkud vyjedou? Odtud?“ optá se Narcissa.“

To bude na dlouho, pomyslí si Matt. Je mu skvělé. Zack se vrátil a potom ta čistá rozkoš a k tomu ten knírek. Popravdě neví, co se mu líbí víc. Možná by mohl opravdu ho půl roku nosit a půl roku ne. Kdepak Zack by ho za ten nápad nejspíš zabil.

„Koupil jsem dům.“

„Cože?!“ vykřiknou všichni i Dakota.

„Byl levnej. Znáš ho, Matte, ne?“ Ošije se pod zbožným Mattovým pohledem. „Potřebujme nějaké soukromí.“ Sakra co to tu plácám? On se snad rozbrečí. „Potřebujeme nějaký dům, když pojedeme na mši.“ Kecám ještě víc. „Byla to výhodná investice.“ To by mohl rovnou prohlásit. Potřebujme na naše hrátky soukromí. Je osel, jenže, tak nějak na to myslí.  

Matt na něj ohromeně zírá: Potřebujeme více soukromí. Ano! Něco v něm zvolá. To přesně potřebují. Hodně soukromí. Dnešní den byl čarovný, a když už konečně ví, jak na to a je jaro, proto by mohl Šedý vlk připravit měsíční nápoj a použít ho. Zack sice vypadá, že by mohl, ale přece jenom je to Zack. Potom mu to dojde. Zack hodlá zůstat s ním.

„Ukážu ti hříbata, chceš?“

Zack se k němu otočí. Asi si upletl oprátku. „Hříbata?“

„Ano. Promluvíme si o budoucnosti ranče.“

Nejspíš by měl. Cítí se divně. Má pocit, že ho někdo svazuje. Nemá to rád. Zatraceně se mu to nelíbí, ale jak z toho ven? „Můžeme. Chtěl bych zítra dojet pro Appleho…“

„A proč ne dnes?“ navrhne Matt. „Je daleko?“ Sami oni dva v přírodě…

Lepší venku než sami dva v budově. „Nepříliš. Klidně můžeme jet.“

„Výborně. Narcisso, zabal nám něco a pojedeme.“

„Zvládnu to sám!“

„Ale ne. Doprovodím tě. Ještě bys někde zabloudil a zmeškal Maryinu svatbu. V životě by ti to neodpustila.“

Zack uvažuje, co má za lubem. Přestává se mu to líbit, ale budou venku. Nic se nestane. „Tak dobře. Rád bych to tu lépe poznal.“

„Výborně. To jsem rád. Seznámím tě s okolím.“ Hne se kupředu s vidinou ohníčku, jedné deky a oni dva pod ní, když ho Zack zadrží.

Ostatní je sledují, jenom Narcissa s Dakotou se vytratili.

„Matte, kniha.“ Neznatelně kývne nahoru. Matt zrudne a změní směr. Zack vyjde ven.

„Co Mary?“

„Chybíš ji, Simply.“ Simply se rozzáří. „Řekla, abych bez tebe se nevracel.“

„Díky moc. Už se nemohu dočkat. Chybí mi.“

Zack pokývne hlavou. Tak nějak i Matt mu chyběl. Tedy do doby než na něj slítnul.

„Mám ji!“ odněkud se ozve řev.

Tam - dole na jihu mi zatraceně chyběl. Jenže Jih a sever jsou rozdílné věci. „To je dobře.“ Nebude tou knihou aspoň kazit ostatní. Vyrazí k hnědákovi. Co by se mohlo v té pustině stát. Nic. Jsou tam jenom lesy, louky a divá zvěř. Nic nebezpečného.