Shounen - ai povídky

Nemoc

„Do postele! Ihned,“ řekne a vezme ho do náruče. Zack ho obejme a přitiskne se k němu. Je mu mizerně. Matt odhrne pokrývky a uvědomí si, že jsou studené. Možná to přivedlo nazpět nemoc. Položí ho na místo, kde spával dědeček a spěšně odejde. Vezme ze svého pokoje láhve a donese do kuchyně. Rychle natočí vodu a nechá ji hřát. Stiskne rty a pohlédne ven. Pořád hustě sněží. Zamračí se. Jestli kašel nepoleví, bude muset něco udělat. Ale přírodě neporučí nikdo. Dokonce ani Šedý vlk.

Vrátí se k Zackovi a usedne vedle něj. Tělem opět otřese kašel a on se dívá do bledého obličeje.

Zack se smutně usměje v očích rezignací. „Marné. Vyhrála.“

„To ne. Nikdy nevyhraje, dokud tady jsem já! Chápeš?“ říká naléhavě. „Nevzdávej to. Porazili jsme ji jednou, porazíme podruhé. Podívám se na všechny instrukce, co mi dal doktor Lockwood. Možná jsem něco přehlédl.“

Vstane a přesune se do svého pokoje. Ví, že nic nepřehlédl. Zná instrukce zpaměti, ale nechce to říkat před Zackem. Nervózně přechází sem a tam a potom jde do kuchyně. Naplní láhve a nese je do Zackovy ložnice.

„Matte, děje se něco?“

„Co proč?“ nechápe Matt.

„Že se tu procházíš nahý,“ upozorní ho zvědavá Mary.

Matt sjede dolu a uvědomí si, že mu je chladno. Jak přemýšlel o únikové cestě pro Zacka, na vše zapomněl. Zrudne a rychle zacouvá do svého pokoje.

„Matte, tak co se děje?“ Mary k němu vleze a otočí se od něj.

„Zack je nemocný. Tuberkulóza,“ řekne a zastaví se. Usedne s kalhotami na lůžko a zírá před sebe. „Kašel a plive krev. V tom stejném stavu jsem ho potkal v horách, když jsem ulovil Červeného plamene.“ Připadá mu to jako sto let. Od té doby toho tolik zažili. Hezké i smutné věcí a teď mu odejde. „Ne!“

Mary nadskočí. „Co ne?“

„Nedovolím, aby zemřel. Udělám proto vše.“

„Chtělo by to doktora.“

„Já vím, ale sněží tam.“ Pohlédne k oknu, za kterým svítá. Vezme láhve a jen v kalhotách a dlouhém triku jde k Zackovi. Nadzvedne mu peřiny a vsune mu tam láhve.

„Bude ti teplo,“ promluví konejšivě. „Mary, prosím tě udělej něco lehkého.“

„Nemusíš mi nic říkat,“ řekne a pátravě se zahledí na bledého Zacka. Ten zakašle a zavře oči. „Děkuji. Můžeš jít ke koním. Nevšímej si mě.“

„Zůstanu tu. Jenom dám příkazy, co a jak.“

„Dobře,“ tiše odpoví Zack a hlas se mu zadrhne. Usměje se.

Matt přiloží ruku k čelu. Zdá se, že má zvýšenou teplotu.

„Promiň… jsem unavený.“ Natáhne ruku a dotkne se Mattovy. „Tolik unavený…“ šeptá a svírá naléhavě Mattovu ruku. Ten ho pohladí po vlasech a napůl si k němu lehne. Přemýšlí proč zrovna teď. Byli na dobré cestě, aby spolu žili, a najednou mezi ně vleze tahle čertova choroba. Popotáhne.

„Co se má stát, stane se, Matte.“

„Ne. Nesmíš se poddávat.“

„Matte, nesu…“

„Myslím, že si dá později.“

Mary zavrtí hlavou. „Ne. Ať to sní teď. Je to jenom mléčná kaše. Pomůže mu to a posílí,“ říká s jistotou.

„Tak dobře. Zacku.“

„Jsem unavený.“

„Jen pár lžic.“

„Dobře.“ Matt vezme tác s kaší a lžící. Ochutná a cukne sebou. Není to příliš dobré. Pofouká, protože je to horké a pomaloučku ho krmí. Mary stojí ve dveřích a spokojeně přikývne. Tak to má být a teď půjde připravit jídlo pro ostatní.

„Už nemohu,“ řekne Zack a pomalým gestem odsune ruku, která ho krmí. Zavře oči a sípavě oddechuje. Matt ho pohladí po tváři. Vezme misku a tiše vyjde ze dveří. Opře se o stěnu a zírá před sebe.

„Matte, to bude v pořádku,“ řekne Mary, která v domě vstává jako první.

„Já… Bude viď.“

„Bude,“ přikývne a obejme ho. Nezabývá se tím, proč na něm tolik lpí. Ví, že je to první člověk, kterého Matt k sobě pustil tak blízko. Viděla, jak se po smrti dědečka uzavřel do sebe a jen díky koním se z toho dostal. Zack byl první člověk, který ho dokázal rozesmát a díky, kterému se na ranč vrátil život.

Když ji Katherine přivedla na ranč, byl Matt divoký mladík, který nejednou skončil u Hardyho ve vězení. Po smrti Katherine se uklidnil a pak, když zemřel dědeček, byl úplně mimo. Rozhodl se chytit Červeného plamene a z té cesty si přivezl Zacka. Osobně je mu nesmírně vděčná, že přijel a zůstal tu. Když zmizel neznámo kam, byl Matt jak tělo bez duše, i když to nedával na sobě znát. 

„Díky, Mary. Půjdu to říct ostatním.“

„Počkej na snídani.“

„Dobře. Kéž by přestalo sněžit.“

Mary přikývne. I ona nemá v lásce sníh. Vrátí se do kuchyně, kde připraví kopec vajec, chleba a slaninu.

„Dobré ráno,“ zaslechne a oči se jí rozzáří. Simply, ten mizera malý. „Mary, jsi krásnější než růže z rána.“

„Lichotníku,“ zabručí a zčervená. Pak si vzpomene na Zacka a zamračí se.

„Stalo se něco Mary? Mračíš se jako by přišel konec světa. Jenom sněží.“

„To vidím a taky vidím ty ťápoty,“ usekne.

Simply se na ní zvědavě podívá. Trochu loužiček, ale na to je zvyklá. Něco se muselo stát.

„Zackovi se vrátila nemoc.“

„A jejej,“ řekne Simply a usedne na židli. „Uzdraví se. Má tuhý kořínek. V posteli rozhodně nezemře. Na to je moc mazaný a hlavně tvrdohlavý.“

„Myslíš?“ ožije Matt, který vejde do kuchyně.

„Jasně. Jen se na něj podívej a pak pod péči naší Mary, se musí každý uzdravit.“

Matt se na něj zadívá a potom na talíř s vajíčky, které si naložil. Odsune talíř. Mary se zamračí. Tak tentokrát ne. Tehdy po smrti dědečka byl hubenej jak tyčka.

„Sníst!“

„Mary, nemám chuť.“

„Matte Darmonte, buď to sníš, nebo uvidíš.“ Stojí s velkou lžící v ruce a podpírá si boky. „Nechci v tomto domě vidět stín.“

Matt to ještě víc odsune. Oni to nechápou. Oni… jsou zlí… vyskočí a vyběhne z kuchyně. Jak jim má říct, že se bojí? Jak jim říct, že mu odchází někdo, koho zoufale miluje? Nemá na nic náladu a na jídlo kašle. Vejde do Zackova pokoje a usedne na židličku. Dívá se, jak leží a pravidelně dýchá. Občas při nadechnutí a vydechnutí mu v plících zachrastí a sípavě se nadechne. Stiskne rty a nechá slzy klouzat po tváři. Nic nestihl a je pryč. Byl s ním tak málo a chtěl tolik toho stihnout.

Vše, co nestihl a na co vzpomínal v Popleru. Dívat se na oblohu, projíždět se krajinou, zavést ho k dubu a udělat tam piknik. Věci, které už nestihne. Do pekla s tím. Zadívá se oknem ven.

Sněží.

„Co mu je?“ otáže se Simply a dívá se na dveře.

„Zack je nemocný a on si dělá starost. Bojí se, že umře.“

„Blbost. Ten zemře v botách,“ zahučí rozpačitě a raději se pustí do jídla, dokud je teplé. Mary nic neřekne, ale začíná uvažovat, co připraví na oběd. Mohla by udělat pudink. To je něco, co Zack klidně polkne a lehčí polévku. Slepičí vývar. Paní Katherine to vždy chtěla, když jí něco bylo. A hodně zeleniny do toho. Taky by mohla říct Šedému vlkovi o bylinky. Čaj z bylinek na uklidnění…

„Dobré ráno, Mary.“

„Šedý vlku. To jsem ráda, že tě vidím. Potřebují bylinky.“

„Jaké? Stalo se něco?“

Mary vážně přikývne. „Zackovi se vrátila nemoc. Máš na to něco?“

Šedý vlk, který se chtěl posadit, vyjde ze dveří. Jde do pokoje, kde je Zack. Otevře dveře a vejde dovnitř. Přistoupí k lůžku a chvilku poslouchá sípavý dech.

„Je nemocný. Šedý vlku…“ tiše začne Matt.

„Vyléčit ho nemohu. Je to divné,“ poznamená. „Tady by spíš pomohl bílý doktor.“

„Já vím, ale nemohu se k němu dostat.“

„Přinesu uklidňující bylinky a něco na plíce. Zábal by nebyl špatný.“

Matt cítí, že pookřívá. Vstane a chce Šedého vlka obejmout. Maličko se pousměje. „Děkuji.“

Šedý vlk se usměje a vyjde ven. Dojde k sobě do stanu a začne se probírat bylinkami. Sáčky, v kterých jsou bylinky pro Zacka, odloží stranou.

„Otče, na jaře vyrazím.“

„To jsem rád. Rozmyslel sis to?“

„Ano. Je to divné nemuset se schovávat. Chtěl jsem se optat, ty jsi mi už nějakou vybral?“

„Myslím, že to zvládneš sám, nebo mám sjednat sňatek já?“

„Ne to ne,“ zarazí ho Dakota. „Někdo v domě je nemocný?“

„Zack.“

„Tuberkulóza?“

„Zřejmě ano. Matt mě požádal o nějaké bylinky. Nezdá se mi to,“ vysloví váhavě.

Dakota se zadívá na Šedého vlka.  Neptá se ho, protože neví, jestli by se odpovědi dočkal. I přiznání, že se mu to nezdá, je hodně. Šedý vlk, když něco řekne, je to jisté, platí to. Šedý vlk se zvedne se sáčky a s Dakotou jdou k hlavní budově.

Šedý vlk rozloží na kuchyňském stole jednotlivé váčky a vysvětluje, co s kterou má udělat. Mary přikyvuje a šeptem si to vtiskává do paměti. Některé zná, ale jiné jsou úplně cizí. Jindy nezná název, který ji Šedý vlk říká, ale poznává bylinku.

„Děkuji.“

„Matte. Přesto trvám na svém, abys jedl.“

„Nemohu Mary.“

„Já vím,“ přijde k němu a obejme. „Ale nepomůžeš mu, když se budeš ztrácet sám. Musíš být silný za oba.“

Matt zamrká a potlačí slzy. Vymaní se z hřejivé velké náruče Mary a pohlédne na váčky. Je jich hodně a on doufá, že Zackovi pomohou. „Dnes se jenom obstarají koně a muly. Jinak víc nic.“

„Potřebují vyspravit pár věci,“ zabručí Simply.

„Dobře. Doufám, že počasí se rychle umoudří.“

„Zítra přestane sněžit.“

„A to víš jak?“

„Simply, kdyby se díval, viděl by to taky. Vítr, vlhkost, příroda to říká, ale Simply nevidí.“

Simply se nafoukne, když ho zaujme Mary. „Mary, můžeš té skále říct, že jsem jen člověk?“

„Řekni si mu sám. Mám práci,“ zářivě se na něj usměje.

Matt naslouchá jejích handrkování. Je rád, že jsou spokojení, ale když pomyslí na Zacka, je mu úzko. Rád by si řekl, vše bude v pořádku, ale bojí se toho, že mu odejde. Zachmuří se a zpozoruje to i Mary. Zvážní a zamračí se. Neuvěřitelné jak za krátkou chvílí Zack Mattovi přirostl k srdci. Možná je to tím, a je si jistá, že by s ní chlapi nesouhlasili, ale Matt potřebuje, aby se o něj někdo staral. A Matt na chlapa je velmi starostlivý.

Má rád lidi, i když většinou si od nich nechává odstup a to důkladný. Co si vzpomíná, byli jen dva lidé, kterým bezvýhradně důvěřoval. Slabě si povzdechne a ze spodní zásuvky vytáhne pruhy plátna.

„Matte, jdu dělat zábaly, pomůžeš mi?“

Matt přikývne a zvedne se, rád, že může něco dělat. Ta nečinnost ho pomalu ubíjela. Balí bylinky i mastičky do pruhu pláten, které skládá na dřevěný tác. Potom jde do pokoje.

„Zacku?“ zatřese jim jemně a znepokojeně pozoruje dech.

„Ano, Matte. Víš, že vlastně ani nevíme, že existuje smrt? Nikdo neví, co je po smrti.“

„Hloupost. Ty nezemřeš. Co tu vykládáš za pitomosti!“ rozzlobí se, ale ruce se mu chvějí. „Dám ti obklady.“

„Tak sis přece jen našel záminku, jak mě svléknout,“ zasípe a zakašle. Usměje se.

„Jo,“ zabručí a stáhne pokrývku k pasu. Jednou by rád odhalil vše a díval se a díval…

„Matte, ty zábaly,“ řekne Zack.

„Jo,“ a pokládá mu je na prsa. Pečlivě je uhlazuje. „Zůstanu s tebou. Kdybys něco potřeboval.“

„Nemusíš. Mám všechno. Je to mrška, Paní smrt. Nakonec mě na svém bílém koni uhnala. Jednou musí každý zemřít.“

„Hloupost. Akorát chytla kocoura za špičku ocasu. Nic jiného.“ Usedne do křesla a sedí. Možná by si měl přinést knihu. Vrátí se s knihou a čte mu.

„Hezké, moc,“ zamumlá Zack a zavře oči. Je mu příjemně.

„Jak mu je?“ dovnitř nakoukne Mary.

Matt vyjde ven. „Lepší, ale to víš, musí se šetřit.“

„Máš ho rád,“ konstatuje.

Matt zpanikaří. Ví snad něco? Prozradil se? Od té doby, co to řekl na večírku, nikdy nikomu to neřekl. Až teď Zackovi. Ne, Maryiny oči jsou klidné a usmívá se. „Mám ho rád. Ani nevím proč,“ pousměje se smutně. „Je tvrdohlavý jako osel. Prostě…“

„Já vím. Ostatní to nevidí, ale já ano. Bude dobře. Možná, že se to vrátilo po dobu, co je zima a až začne jaro a ovane ho teplý vzduch, bude vše pořádku.“

„Díky, jsi moc hodná.“

„Nejsem,“ mávne rukou, „a běž na něj dohlédnout.“

Matt se na ni vděčně zadívá.

Mary všem na oběd i na večeři připraví dobré jídlo, jenom Zackovi připraví kašovitou stravu a trochu ovoce. Matt je pořád u lůžka a z knihovny přitáhl už druhou knihu, z které mu předčítá. Po hodině přestal, protože Zack usnul. Zdá se mu, že když spí, méně sípe a tolik nekašle. Možná přece jenom ty zábaly pomáhají. Připraví bylinkový čaj a hledí ven. Sněží, ale přece jen ho raději odveze k doktorovi. Tiše zavře dveře a jde do stodoly, kde se svítí.

„Šedý vlku, děkuji moc.“

Ten se k němu od Modřenky obrátí a pustí její kopyto. „Matte, už jsi zjistil, kdo to udělal?“

Matt se zamračí. „Nevím, ale jakmile se Zack uzdraví a já se odtud dostanu, půjdeme po něm a zaplatí za to.“

„Jsem rád, že ten Lovec zemřel.“

„Já taky a Zack si myslí, že to byl městský člověk. Já taky.“

„Ano. Taky bych souhlasil. Něco takového může napadnout jen nečestného člověka. Ale kdo?“

„Nevím, ale zjistím to. Musí být v pořádku. Jsou nevinná. Napadlo mě, že bys mohl udělat smyk?“

„Chceš ho odvézt do Velkého Města?“

„Ano. Je tam na to speciální sanatorium. Vyšetřili by ho. Šedý vlku, věřím tobě i tvým bylinkám, ale chci zkusit všechno.“

„Někteří bílí doktoři jsou velmi moudří mužové. Udělám ho.“

„Děkuji moc. Půjdu. Kdyby něco potřeboval…“ smutně se usměje a jde do domu. Šedý vlk za ním hledí a potom zavře vrata stodoly. Zvedne kopyto Modřenky. Krásně se zahojilo, ale když si na to vzpomene, zatmívá se mu před očima a nejraději by dotyčného zabil. Pustí ji a vezme lampu. Vyjde ven a jde k Simplymu, kde viděl u stěny naskládané tyče. Vytáhne dvě silnější a pár dalších - různých velikostí. Odnese je do stodoly, kde je útulně.

Matt se zatím vrací do domu a zajde do kuchyně se napít čaje. Trochu si ho osladí a s hrnkem jde k Zackovi, když ho zarazí pootevřené dveře. Zavíral je, to si pamatuje úplně přesně. Někdo u něho asi je. Možná Mary nebo Simply.

„Už jsem si myslel, že se odtud nehne. Máš to?“

„Zacku, nepřeháníš to?“

„Ne. Je to jen malá legrácka. Dej mi to.“

Mattovi vyklouzne hrnek z ruky a rozbije se.

Zack se Simplym se otočí k hluku, když se dveře otevřou.  

Matt sklouzne k Zackovi a k ruce v které svírá lahvičku.

„Matte…“ začne Simply a neví jak dál. Má pocit, že tentokrát to Zack přepískl. Nikdy takhle Matta neviděla. Ten tvrdý a zároveň ublížený pohled. Zack tentokrát…

„Matte, děje se něco?“ přiběhne Mary přivábená zvukem rozbitého hrníčku

„Mary, zabal panu Greyovi věci. Dál na ranči není vítán.“ Mary otevře pusu a potom si prohlédne scénu. Zaregistruje až moc zdravého Zacka a Simplyho s provinilým úsměvem. Pochopí.

„Jak si přeješ, Matte.“ Nedbá toho, že je v noční košili a otevře skříň. Matt se otočí a vyjde ven.