Shounen - ai povídky

Nervy na pochodu

V ranním svítání se městečko zjevilo jako duch, který bloudí pustinami. Matt na Lucy si zívne. Zastaví a hledí na něj. Je ještě daleko a přitom tak blízko. Otočí se, aby viděl na Zacka. Usměje se. V životě by neřekl, že právě slavný Doc Holliday pojede po jeho boku a bude ho milovat. Už přestával doufat, že někoho najde. Možná by byl raději, kdyby to nebyl zrovna on, ale jak se říká: Některým věcem poručit nemůžeš a lásce absolutně ne.

„Děje se něco?“ zvolá Zack.

„Nic, jen si říkám, že jak je možné, že zrovna ty. Slavný a známý a já nevím, co ještě, zůstáváš se mnou.“

„Zachránil jsi mi život,“ prohodí neutrálně. Nebude mu pochlebovat. Matt je úžasnou osobou a pěkně tvrdohlavou. Kam on se hrabe. Nejspíš by to už dávno vzdal a našel si někoho jiného, ale on ne. Zarytý jako buvol. Stál a zkoušel to znovu a znovu.

„Jenom?“

„Nestačí to? Bože, spát.“

„Taky bych spal - s tebou v náručí.“

Zack neví, co na to říct. „Taky.“

„Mám nápad. Všechny vyhodíme z domu, nastěhujeme se, zabarikádujeme a zapomeneme na okolní svět.“

„Tak ten nezapomene na nás,“ prohodí nemilosrdně. Mary by nejspíš vysklila okna a Grizzly na popud Rosie dveře. Bylo by ho škoda, když je fungl nový. „Ty, Matte, nezlobíš se, že jsem ho koupil.“

„Koupil bych ho sám. Marie má s hotelem spoustu starosti, a když přijedeme do městečka, budeme mít klid.“ Vrhne na něj vyzývavý pohled.

„Zvrhlíku,“ zamumlá Zack.

Matt se k němu nakloní. „Neříkej, že zrovna neměl jsi postranní úmysly, když jsi ho kupoval. Neuvěřím ti. To uvěřím spíš Tvrďasovi Harrymu, že na dá dluh.“

„Samozřejmě, že jsem hleděl na dobrou investici. Kvůli nějakým sexuálním hrátkám bych nikdy tolik peněz nevyhodil. Mohu mít je kdekoliv – kdykoliv budu chtít, a když už budu chtít vyhodit peníze, je tu madam Josefina.“

Matt se rozzlobí a švihne ho kloboukem. Potom ho rychle narovná.

„A to mám za to, že mluvím pravdu.“ V tu chvílí, kdy slunce začíná šplhat nahoru, se nad Poplerem objeví světlice. A další a další. Oba se na sebe podívají. Popoženou koně. Co se tam probůh děje? Sklonění k hřívám koní jedou jak ďábli. Dojíždějí do městečka, minou první domy a prudce zabrzdí na hlavní třídě, až se zvedne prach. Světlice se dál objevují v kouzelných barvách. Lidé vyhnaní hlukem ven si protírají oči. Někteří mají v rukou zbraně. Zahlédnou i starou bizoní pušku.

„Co se děje?“ houknou na jednoho z nich.

„Nevím,“ zavrčí, „ale někoho zabiju za ten randál! Spal jsem si klidně…“

„Lynč!“ Oba se na sebe podívají.

„Mary!“ Obrátí koně a s řevem pobízejí koně k domu. Zabrzdí, až koně si přisednou na zadek. Jsou tu první, ale zdá se, že některé už to taky napadlo. Už sahají po klice, když se objeví Mary s Rosie.

„Zatracený Li!“ zařve Mary. „Já ho přetrhnu jako hada!“

Oba se na sebe podívají. Co má společného s tím vším Liho prádelna?

Ohňostroj pokračuje.

„Mary co se děje?“ Mary v ráži smete Matta i Zacka a běží, když se zastaví, couvne a běží zpět k domu.

„Zřejmě si uvědomila, co provedla,“ zahuhlá Matt. Zack vytasí zbraň a přemýšlí, proč musí umřít na prahu svého domu. Milí Poplerští sousedé jsou rozzuření do běla a on se nediví. Zatraceně, kde je Hardy? Když ho člověk potřebuje…

„Hardy, Leslie, díky bohu. Je jich moc i na mě.“ Hardy se po něm divně koukne a potom po Mary a Rosie.

„Co jste to udělaly?“

„My nic! To ten zatracenej Li.“

„Jakej Li? Ježíš, ženské vymáčknete se, nebo budete viset na dubu!“ Obě poblednou. „Jsou naštvaní a já se jim nedivím. Zrovna jsem si chtěl lehnout, když mě ten parádní ohňostroj vyrušil!“

„Parádní? Díky moc.“

„Mary?!“ Nese se v trojité mužské tónině.

„No požádala jsem Liho o menší ohňostroj, ale měl být až večer!“

„Mary, nezdá se mi, že je večer. Naopak je ráno! Už jsou tu. Hardy se nadechne, vyjde před verandu. Za ním po boku Zack a Leslie s puškou. Zack se chladně dívá na sousedy. Mary, i když ho chtěla zabít, nevydá. Musí dobře odhadnout, komu rupnou nervy a vystřelí první. Tedy bude chtít vystřelit první.

Leslie se chvěje, ale drží. Všichni se dívají na masu sousedů, kteří se k nim blíží.

„Mary, Rosie, Matte schovejte se.“

Matt se otočí. „Rosie, Mary schovejte se.“ V tu chvílí vylítne Grizzly pouze ve spodkách a puškou. Zařve.

„Zvoral to!“ pomyslí si všichni. Mary s Rosie se schovají. Cenné věci začnou dávat z drah střel.

„Grizzly, klid!“

„Co se děje?“

Čtveřice se na sebe podívají. Copak ten randál neslyšel nebo co? Vždyť by to vzbudilo i Krankovy zákazníky!

„Zmlkni a střílej, když ti řekneme!“

Před Hardym se zastaví dav rozzuřených lidi. „Kde je Mary?“ dopředu vyleze starší chlápek. „Hardy, vydej nám ji. Tohle už přepískla.“ Uvnitř domu vzlykne Rosie. Mary nadává na Liho.

„Sousedé, je mi líto, ale musíte projít přes nás. Uvědomte si, dnes je svatba. Trochu to přepískla! Kvůli tomu přece ji nepotrestáme. Myslela to dobře.“

„Ani náhodou.“

„Leze nám do života.“

„Vydej nám ji!“

„Chci spát!“ Všichni mlknou a podívají se nahoru, kde se rozsvítí hrst modrých světel.

„NO tak sousedé, běžte domu. Je to žena, vzpamatujte se.“ Pokyne ostatním. Nenápadné cvaknutí kohoutků.

Zack přemýšlí, kdo bude první. Ten starší muž? Nebo tamten ve flanelové košili? Nebo tamten starší co drží nervózně pušku? Registruje kdo má zbraň a kdo ne, ovšem když dojde na střelbu, nebude brát ohledy.

„Spát? Hardy si děláš legraci! Jak máme spát?!“

„My chceme Mary! Mary vylez!“ Zack se najednou nakrčí a vystřelí. V davu někdo zařve. Ticho, všichni se otočí na postřeleného muže a potom na muže zákona.

„Rozejděte se nebo budeme střílet. Je svatba, zatraceně. Kurva, neumíte to vzít jako legraci? Prostě chtěla vás vzbudit. Stejně chrníte do desáté!“

„Já si vymiňuji! Vstávám v šest!“

„V osm!“

„A já v sedm!“

„Nespím vůbec!“

Leslie vystřelí do vzduchu. Nastane klid.

Šikovnej, pomyslí si Hardy. „Rozejděte se nebo nebude svatba!“ Všichni ztichnou.

„Šerife, ale trest musí být!“ Ostatní horlivě přikyvuji.

„Dobře! Ale až po svatbě. Souhlasíte?“ Lidé se po sobě rozpačitě podívají. Někteří se podrbou na všech možných místech. Davem se nese souhlasný šumot.

„Jak se líbit? Líbit se?“ Na prostranství vletí Li v rozevlátých šatech.

Hardy zasténá. Zatraceně a to už je měl v hrsti.

„Moc pěkné, co. Li být expert. Li mít rád ohně! V Číně celý den ohně.“

Hardy s ostatními vytřeští oči. Celý den? Všem víří v hlavě. Celý den ten pekelný rámus? Nikdy!

„Li mít rád slavnosti. Li použít nejlepší rakety. Li mít hodně raket.“

Dav se zavlní a zaburácí. „Lynč!“

Hardy, Leslie, Matt se Zackem, i Grizzly vystřelí. Li vyděšeně na ně hledí. Rozhlíží se co se to děje, když pochopí, skrčí se.

„Li nechtít! Li nechtít!“

„Dost!“

„To by chtělo dělo!“ zafuní Matt. Vyrazí kupředu, chytí Liho a táhne ho na verandu. Mimoděk přemýšlí, co se stane s jeho novým domem. Mrskne jim o podlahu. Zatracená Mary, zatracený Li.

„Zabarikádujeme se?“

„Budeme muset.“

„A ohně nebeské sežehly hříšníky,“ zaburácí hromový hlas z nedalekého vozu, „kteří nedovedou odpustit nejen sobě, ale i bližnímu, jež v dobré víře a úmyslu nechtěně napáchal zlo! Ale vy milé sestry a bratři, jejž nesete tíhu na svých bedrech, jistě nebudete hříšníky a odpustíte těm nebohým duším jejich pomýlenost! Amen! Neboť nikdy nevíme, kdy my se dopustíme omylu a v dobré víře budeme oklamaní a proto milé sestry, bratři prosím poklekněte a modlete se za spásu pomýlených duší! Tak přikazuje Bůh. Odpusť a i tobě bude odpuštěno! Amen!“

„Zlatý reverend!“ zamumlá Hardy. Klekne na kolena a koutkem oka sleduje dav. Jak vidno hromový proslov reverenda zaúčinkoval lépe než zbraně.

„Děkuji všem za tuto krátkou ranní modlitbu. Rozejděte se ke své práci, jejíž vám požehnal Bůh, neboť práce šlechtí a pomáhá nám všem od nepravostí a pokušení, jejíž je každá lidská duše vystavena…“

Dav řídne. Otázka je jak teď zastavit reverenda. Hardy k němu přistoupí. „Děkujeme ti za pomoc.“

„Pomoc? Není za co můj synu. Jak vidím, mé ovečky pospíchají do práce, což je škoda, protože jsem jim připravil krásné kázání.“

Spíš utíkají, pomyslí si všichni. Rozloučí se s reverendem, který jde na snídani. Otočí se k Limu. Ten sedí ruce sepjaté jako v motlitbě a něco mumlá.

„Li!“ Když nereaguje, vtáhnou ho do domu.

„Šerife, Leslie moc díky.“

„Naše povinnost, ale opravdu, ženské co vás to napadlo?“

„Ohňostroj měl být večer.“

„Ne vy říct celý den!“ ozve se Li.

„Večer!“

„Celý den! Celý den jak se na svatbu patří!“

„Večer, hlavo skopová! Večer. To je v šest hodin večer!“

„V šest ráno začít, vy říct Limu! Li slyšet dobře! Li nevymýšlet.“

„Lháři! Večer. Já říct večer!“

„Li není lhář! Li mluvit pravdu. Šest ráno. Mary nemluvit dobře!“

Ostatní se dívají na přestřelku.

„Já tě zabiju!“

„Dost!“ Matt chytí Mary kolem pasu. „Zřejmě jste si špatně rozuměli. Teď co s tím?“

„Coby ohňostroj bude večer.“

„Večer oheň moc pěkný. Li mít speciální kola a speciální rakety. Velký bum bum oheň! Lepší oheň v noci než ráno. Já myslet, Mary nerozumná žena, ale mít co chtítí. Li koupil oheň a pustil. Moc krásný oheň, he?“

„Li, nádherný, ale měl být večer.“

„Proto se zlobit lidi? Li nevinnej. Jen udělat, co mu řekli. Jdu prát. Li připraví oheň na deset, ano.“

„Večer.“

„Noc.“

„Ano. Li jít.“ Ukloní se Mattovi a Zackymu a vyjde ven. Matt se Zackem se sesunou do křesel.

„Mary, já… jsem se bála!“ Mary obejme Rosie.

„Vše bude v pořádku. Musíme jít a zařídit vše k svatbě.“ Obě vyjdou ven.

Grizzly vstane. „Půjdu s vámi.“

„Nejdřív se oblékni.“ Dolu sejde Narcissa s Dakotou.

„Dívali jsme se oknem. Hrůza. Ještě, že zasáhl reverend. Mary, Rosie půjdu s tebou.“

„Děkuji.“ Seshora s funěním seběhne Grizzly. Ještě si zapíná košili. Vezme klobouk a oddaně se na ně podívá. Všichni vyjdou ven. Zůstane jen Dakota, Zack a Matt. Podívají se po sobě.

„Klid.“

„Oblek!“ vyběhne ven a podívá se po Lucy. Je v pořádku a Apple taky. Vezme je za uzdy a odvádí je do stáje. „Billy!“

„Co je?“ V náručí má fretku, kterou škrábe za ušima. „Nevíte co se dělo?“

„Celkem nic.“ Odváže od sedla oblek. Nechá je stát před stájí. „Nejdřív chtěli lynčovat Mary s Rosie za ohňostroj. Jakmile zjistili, že za ten rámus může Li, tak chtěli ho pověsit na první břevno no a nakonec se do toho zamíchal reverend s krásným kázáním, o hříšnících a odpuštění. Jako vždy lidé se rozešli co nejrychleji.“

„Zatraceně, a já tam nebyl! To mě mrzí. Co to máš?“

„Oblek,“ řekne otráveně. „Jdu ho dát Limu na vyžehlení. „Mary je za rohem. Mizím.“ Rozloučí se, nechá koně stát a rychle se ztratí, než k němu dorazí Mary.

„Kam šel Matt?“

„Nevím. Jen tu nechal koně.“ Z náruče mu vyklouzne fretka. „Musím se o ně postarat.“

„Já ho dostihnu!“ mumlá si Mary. Kam mohl jít? Matt zatím dorazí před Liho prádelnu. Zavřena? Zírá na ni. Je zabedněná. To snad není možné. Většinou mu žehlí Mary. Takhle se tam nemůže objevit? Stojí a přemýšlí co dál.

„Pane Matt!“ Matt nezaregistruje.

„Pane Matt,“ ozve se hlasitěji. Matt se otočí a jde k němu.

„Co je?“ optá se Liho.

„Pan Matt, potřebuje něco?“

„Vyžehlit. Prosím. Na svatbu. Mary ze mě udělat kusy masa.“

„Chápu. Mary!“ ukáže rukou za ním. Chytí ho za ruku a táhne dovnitř prádelny. Matt si uvědomí, že tu nikdy nebyl, jenom zepředu. „Paní Mary, je rázná ženská. Já ji mít moc rád, ale někdy moc rázná.“

„To ano, ale je to kvůli svatbě. Její sestra se vdává.“

„Li chápat. Li chtít taky velkou svatbu pro své dcery.“ Matt se ošije. Znělo to, jak si myslí? „Nechtítí tu chvilku zůstat? Li vyžehlit oblek.“

„Děkuji rád.“ Li otevře dveře a Matt se jen udiveně rozhlíží. Barvy, látky, vyřezávané věci, porcelán. Nádhera. Podívá se po Li Chan.

„Vítejte v mém ubohém příbytku. Min, přivítej hosta!“ Zpoza látkového závěsu vyjde žena. Ukloní se.

„Dobrý den, pane Matt.“ Něco zadrmolí čínsky. Li ji odpoví.

„Prosím, pojďte dál. Moje žena vám připraví malé pohoštění.“ Vede ho ke stolu. Matt se posadí a prohlíží si pestrobarevnost zařízení. Potom se zahledí na překrásný paraván s draky a větévkami nějakého stromu. Takový by se možná líbil i Zackovi. Li někam odběhne, ale za chvilku se vrátí. Stejná žena přinese čaj a mističky s modrobílými výjevy. Matt je uchváceně sleduje.

„Nádhera.“ Ukáže na misku s pavilonem a dvěma postavami.

„Děkuji. Jsem rád, že se vám líbí. Oblek hned bude. Velmi se omlouvám, že jsem způsobil takový rozruch. Nenapadlo mě, že paní Mary myslí ráno. U nás slavit celý den a celý den oheň.“

„Chápu.“

„Paní Mary je přísná na chudáka Liho. Ale večer bud krásný oheň.“

„Umíte to z Číny?“

„Ano. Já měl tam malou továrnu na rakety. Vyznat se v tom. Ale potom muset odejít sem. Limu se stýská po Číně.“

„Rozumím.“ Do dveří nakoukne opět ta žena a něco promluví. Matt zvědavě naslouchá. Zní to zajímavě.

„Oblek hotový. Prosím, ukážu vám. Moc krásný oblek.“ Matt ho chce vzít, když ho Li zadrží.

„Pane Matt, počkat. Ještě ne všechno.“ Nandá na ramínko a potom přes to přehodí kus látky. „Nepomačkat po cestě. Neušpinit. Li moc chytrý. Li udělat patent.“

„Vrátím.“

„Pan Matt je příliš šlechetný. Děkujeme za pomoc.“

„Není za co. Kolik?“

„Nic. Pan Matt zachránit život ubohému Limu. Li vděčný do smrti. Malá splátka.“

„Dobře, děkuji. A těším se na oheň.“

„Oheň bude velký, krásný. Lid ještě jednou děkovat. A reverend Canfield. Vítejte v skromném příbytku Liho Chana. Co potřebujete?“

„Oblek na svatbu.“

Matt se usmívá. Zdá se, že záchrana nebyla jen tak nezištná.  Ale jemu je to jedno. Nese oblek a přemýšlí, že doma by nikdo nemusel být. Usmívá se na celé kolo. Opravdu dnešní den začal sice špatně, ale může skončit o to příjemněji. Obřad je naplánován na odpoledne. Budou mít dost času si trochu zdřímnout. Možná dojde i na nějaké pomazlení. Povzdechne si. Zack ho naprosto zkazil.

„Matte!“ Matt zastaví a dívá se na Mary. Po tomhle se tu nebude moci ukázat hodně dlouho. Povzdechne si. Vidina příjemných chvilek: Já a Zack a Zack a Já, se rozplývají. Mary vypadá, že něco bude chtít. Otázka, co to bude.

„To jsem ráda, že jsem tě zastihla. Co to neseš?“

„Oblek od Liho. Proč? Stalo se něco?“

„Ano. Plachta. Potřebujeme pomoci.“

„Nechápu.“ Jde k domu. Vejdou dovnitř. Podívá se po Zackovi, který v křesle skoro líně pochrupuje. I Dakota je úplně v pořádku.

„Máš ho?“ optá se Zack.

„Jo. Li  - tedy jeho paní je opravdu šikovná. Nevím, zda mi vnucoval…“

„Matte, sklapni. Tu plachtu.“

„Dobře. Půjdu. Zacku?“ Zack se na něj podívá, potom na Mary.

„Je mi líto, ale jsem zástupcem šerifa. Musím dohlížet na pořádek ve městě. Arrivederci.“ Nandá si klobouk, zkontroluje zbraně. Má pocit, že za ním letí – Zbabělče!

„Já pomohu, jestli to nevadí,“ nabídne se Dakota.

„Samozřejmě, že nevadí. Jdeme. Odlož už ten oblek.“ Vede je ke stolům. Matt se podívá na dlouhé stoly. Ona snad opravdu pozvala celé městečko.

„Chci spát,“ zamumlá uprostřed poledne. Podívá se, kde je Mary. Není tu. Rychle zmizí. Zarazí se, když vidí Zacka jít do saloonu. On tu dře a on mizera se fláka. Rozzuřený vejde dovnitř.

„Tak tady jsi! Vezmi tohle a tohle. Potřebujeme toho trochu víc.“ Matt zírá na sud. Vezme ho a nese na hostinu, kde se bude rozlévat. Podívá se na hodinky. Jak tohle chce stihnout? Neví a popravdě je mu jedno. On touží po jednom - spát.

„Harry! Slíbil jsi, že tady budou, tak kde jsou?“

„Nedošly a mám se zbláznit? Bože, dyť to jsou skleničky! Tak si přinesou z domova. Mary neblbni!“

„Co se děje? Mary, dyť ho uškrtíš!“

„Nedošly skleničky a za chvilku je svatba.“

Matt nechápe. Vždyť jsou na stolech. Vůbec nechápe, proč je objednávala. Stejně se všechny roztřískají. No možná polovina. „Ale dyť jsou…“

„Já myslím na přípitek ženicha a nevěsty! Měly tu být. Objednala jsem speciální s českého skla. Nejsou tu.“

„Aha. Tak někde je půjčíme!“

„Ne! Harry, já je tu chci mít!“

„A mám se posrat nebo co? Nejsou! Neslyšíš nebo co?!“ rozzuří se. „Nejsou! Nebudou!“

Matt ho dobře chápe. Snaží se Mary odtáhnout, ale je to jako tahat skálu. „Slíbil jsi to! Slíbil!“ Rozbrečí se. Najednou Matt s Harrym zjistí, že sedí na schodech a brečí.

„Mary, no tak bude to dobrý.“

„Já… chtěl… já … krásná … víte, zaslouží si. Svatba. Ona je moje sestra!“

„My to víme. Harry, nemáš tam něco?“

„No jo mám, ale není to české sklo. Popravdě nevím, co s tím,“ řekne tiše. Dojde do skladu a vytáhne zaprášenou krabici. „Jednou tudy projížděla italská rodina. Prodali mi ji, protože potřebovali peníze. Nechtěli, prej je to strašně cenné. Podle mě vypadají jako každá druhá. Vezmi si je náhradou za tamty.“ Rukávem utře krabici a podá jí je. Mary si utře slzy a otevře.

Matt hledí na vysoké poháry položené na nějakých novinách z mléčně bílého skla zavinutým dole do ulity. Zatají se mu dech a podívá se na ně pozorně.

„Jsou divné, ale vezmu je. Měj se.“

Matt po nich natáhne ruku. Zatraceně, jsou nádherné a drahé a staré. Bude je muset hlídat, aby se nerozbily.

„Ježíš, mám ji z krku. Matte, už chci, aby ta svatba byla pryč.“

„A to Simply chce požádat Mary o ruku.“

„Ne!“

„Jo.“

Oba na sebe se podívají. Tohle Popler asi nezvládne. Ozve se křik! Harry zmizí v krámku a Matt běží k výkřiku.

„Květiny! Mé květiny! Mary, jak jsi mohla!“

Matt uvažuje, že se zdejchne. „Matte, kbelík a polejvat!“

„Cože?“ Nechápe obě dvě. Ty kytky jsou na odpis, to vidí i on.

„Budeš je kropit. Musí vydržet čerstvé. Někdo zapomněl jim dát vodu.“ Matt se podívá na podle něj naprosto zvadlé kytky. Ty by oživil jenom zázrak nebo reverend.

„Tady!“ Strčí mu kbelík, konévku a on začne na ně cákat. Připadá si pitomě…

„Krásná činnost.“

Matt se otočí a úplně mu vyrazí dech. Zamračí se a vrazí mu do ruky kbelík. „Lej!“ Zack se koukne na vodu, potom na květiny.

„Nechci nic říkat, ale ty by spíš oživil zázrak.“

„Jo, a to máme být my. Dělej, ty dvě nepřesvědčíš, a když uslyšíš křik, seď na zadku.“

Zack se rozesměje a začne cákat. Culí se u toho. Kdyby ho tak Wyatt viděl, nejspíš by umřel smíchy. Po hodině koukají na kytky. Dřepí u nich a přemýšlí, že zázrak se stal.

„Tohle mi nikdo neuvěří!“ zamumlá Zack.

„Matte, Zacku, jak to, že nejste oblečení?!“

„Protože jsme zalejvali ty zatracené zvadlé kytky!“ ujedou jim nervy. „Mary uklidní se nebo opravdu skončíš špatně.“

„Omluvám se, trochu mi tečou nervy a děkuji za kytky. Popravdě jsem nevěřila, že se to podaří.“ Přijde k nim a políbí je na tváře. „Za hodinu je obřad, běžte se převléci a do kostela.

„Rozkaz.“ Dívají se, jak odchází.

„Klid a mě se chce spát. Já chci spát… s tebou,“ dodá tiše a mlsně Matt.

Zack na něj vrhne pohled. Taky by chtěl. Vejdou do domu. Ticho. Matt se přitiskne k Zackovi a políbí ho.

Věta: „Měl by ses vykoupat,“ ho dokonale zmrazí. Zasměje se.

„Spolu?“

„Jindy,“ odpoví automaticky, načež se zarazí. Matt se rozesměje. „Beru tě za slovo.“ Dveře se otevřou a v nich stojí rozesmátá nevěsta a zamlklý ženich.

Rosie se usměje. „Prosím pomůžete Grizzlymu? Mně pomůže Narcissa a Sára.“ Za ním vykukuje překrásný mulatčin obličej.

„Vyznám se v tom, protože jsem sloužila u jedné paní. Vím, co mám dělat. Taky paní Rosie učešu.“

Matt v duchu zakleje. Co mají dělat?

„Jistěže. Grizzly jdeme!“ Oni dva se Zackem se převlečou rychle, ale Grizzly by potřeboval vzpruhu.

Nesnáším svatbu! Pomysli si Zack s Mattem, když jdou nahoru.

Komentář